Daleko od Atlantis, na okraji galaxie Pegasa se z hyperprostoru vynořil osamělý modul. Byli v něm dva pasažéři. Jeden byl zajatec a druhý byl pilot, napůl člověk. Tento let byl začátkem konce pro oba dva.
Nevím, jestli tomu mohu ještě déle dělat, pomyslel si Denny.
Byla to jedna z mnoha sobě se podobajících misí. Oscar ho poslal, aby mu přivedl další bezmocnou oběť, někoho speciálně vybraného pro svou životní sílu. Dokonce i teď tahle mladá žena klidně spí na zadním sedadle. Je pod vlivem sedativ a o tom, jaký osud ji čeká, toho moc neví. Pokud bude mít štěstí, bude zabita dřív, než se vzbudí. Ale Oscar asi tak ohleduplný nebude.
Denny byl pro několik lidí, jako je tahle žena, poslem smrti. Pomalu je ukolébal svou nevinností, tím jak vypadal, aby mu věřili a potom připravil past. Jakmile byli chyceni, byly tyhle ubohé duše nabídnuty Oscarovi výměnou za další dávku enzymu.
Na určitou dobu si na tohle přivyknul, proti té hrůze, kterou dělal, byl imunní. Ale od té doby, co se setkal s plukovníkem Carterovou, se začal na věci dívat jinak. Zajímalo ho, jestli Oscar ví, jak jeho hvězdný subjekt ovlivnil jeho nejoblíbenějšího lidského otroka. Konec konců jeho pán si vybral Samanthu Carterovou. Tento rebelující Wraith byl zasvěcený do toho, proč jim Sam odolává.
Muž, který býval Aidenem Fordem, spojil Oscara s odpadlíkem v expedici na Atlantis, s někým, kdo věděl, jak tajně poslat informace, někým ochotným tyto informace Wraithům dát, za určitou cenu. Byl to právě tenhle zrádce, od kterého se Oscar poprvé dozvěděl o plukovníkovi Carterové a o tom, že se stala velitelkou Atlantis. A její předpoklady rychle zaujaly jeho pozornost.
V jeho zprávě byly vyzdviženy její příkladné vojenské a vědecké úspěchy, stejně jako její schopnosti jako velitele. A také upozornil na úctu, kterou k ní lidé pod jejím velením mají. A tohle všechno přesvědčilo Oscara, že Sam Carterová je tím nejlepším subjektem pro jeho perfektní experiment. Byla přesně to, co potřeboval.
Oscar nebyl jediný, koho zaujala. Jakmile ji Denny potkal, byl také přesvědčený, že tenhle plukovník letectva je výjimečná žena. Ale ze zcela jiného důvodu. I přes to, v jak extrémním vězení se nacházela a to, že její záchrana je vysoce nepravděpodobná, omítla svému vězniteli dobrovolně sdělit informace. Celé týdny zůstávala vzpurná, neposkytla Oscarovi uspokojení, že by viděl její slzy nebo paniku. A také se snažila, aby apelovala na to, co zůstalo z Dennyho lidství.
Hodně se snažil, aby se zbavil jejího vlivu. Nakonec, podle toho co věděl, na jeho závislost stále neexistoval lék. Myšlenkou, že by měl projít abstinenčními příznaky nebo ztratit svoji super sílu a odolnost, které získal, nijak nadšený nebyl. Ale tohle všechno ho něco stálo.
A být v blízkosti Sam Carterové mu tuhle cenu připomínalo. A také proto byla jeho poslední mise tak moc odporná.
****************************************

Sam cítila, jak mysl Wraithe neodbytně působí proti její. Už poznala, že čím víc se snaží téhle invazi jeho mysli odolávat, tím víc on na ni tlačí. Vkládá jí do její mysli strašné představy a hrozby. Na druhou stranu, když se poddá, zdá se spokojený a tak přestane a chová se tak, aby jí neubližoval.
Dnes prostě chtěl, aby Sam regulovala teplotu v řídící místnosti jejich lodě. Mohl ji o to pěkně požádat, ale tohle mělo být důkazem toho, že je schopný ovládat její mysl.
A Sam to tentokrát vzdala. Uvědomila si, že to děla čím dál častěji. Nebylo to tím, že by ji Oscar víc ovládala, ale proto, že chtěla, aby uvěřil, že ji může ovládat. Alespoň tohle říkala sama sobě. Její zřejmá poddajnost a spolupráce vedli víc k tomu, aby získala další stupeň svobody.
K jejímu zděšení se její osobní vzpomínky, uvědomování si sama sebe, někam vytrácely.
I když si velmi dobře pamatovala vzorce pro mezihvězdné cestování, to, aby si vzpomněla na určitosti z jejího vlastního života, bylo stále těžší a těžší. S každým dnem se její schopnost vzpomenout si na lidi, které opustila, kteří pro ni byli důležití, se snižovala. I když si občas vybavovala jména, nebyla schopná je zařadit. A vzpomenout si na to, jak byl její život spojený s jejich, tak to už vůbec ne.
Ale jednu tvář si pamatovala stále. Byl starší, měl stříbřité vlasy a pronikavé hnědé oči. Ale také znala jeho jméno, byl to Jack. Byl pro ni důležitý. Tím si byla jistá.
*************************************

O tři dny později procházel Oscar chodbou, která vedla k místnosti pro stázi. Kdyby měli Wraithové tu vlastnost, že by se něčím znepokojovali, tak on by byl právě tím příkladem.
Jeho experiment směřoval k dalšímu stupni. Tam, kde zpočátku byla reakce Sam na podávání injekcí pomalá a nepředvídatelná, poslední dobou stoupla prudce nahoru. Začala být mnohem víc přístupná jeho telepatii. A co víc její fyzická síla a výdrž se exponenciálně zvýšily.
Úspěch v této oblasti, vzhledem k jejímu nedávnému uvěznění, byl zdrojem zvláštního uspokojení. Konec konců jeho subjekt potřeboval značnou fyzickou odolnost, aby přežil další zkoušky.
Z Oscarova pohledu bylo nejlepší to, že ona o tom vlastně ani nevěděla. To, že si Sam byla schopná uvědomovat sama sebe, se rychle rozplývalo. Během posledních pár dní se stala dostatečně poddajnou, takže již nebylo nutné, aby byla v době, kdy ji nikdo nehlídal, přivázaná. Teď, když nevěděla, kdo je, neměla kam utéct.
Teď právě procházela dalším testem svých schopností. V těch předchozích si vedla dobře. Ale tenhle byl těžší.
Měla za úkol přivést Oscarovi tu mladou ženu, kterou před třemi dny Denny zajal. Ta byla napůl při vědomí a byla posledních 72 hodin držena v zámotku. A teď byl Oscar připravený na novou výživu.
Aby dokončila svůj úkol, měla ji Sam ze zámotku vystříhat a přivléct tuhle kopající a křičící ženu před Oscara. Tuhle bezmocnou oběť čeká jistá smrt.
Sam Carterová věděla, co se stane. Byl to předposlední test její loajality. Pokud jím projde, bude se od ní očekávat víc.
Pravý důvod Oscarovy práce byl odhalen.
.............TBC..........