Titul: Sebevražda
Autor: Veep
Překladatel: Alis
Žánr: Drama
Páry: Sam/Jack
Hodnocení: Dospělí
Délka: Středně dlouhé
Časová osa: Po 8. sezóně
Stav: Kompletní
Synopse: Generál O´Neill se po jednom telefonátě vrací do SGC a zjišťuje, že se jeden člen jeho bývalého týmu zabil...

______________________________________________________________

„Promiňte pane, že vás ruším, ale máte na telefonu doktora Jacksona. Říká, že je to naléhavé.“
Jack se podíval na svou asistentku, která strčila hlavu do dveří.
„Bude to jen minutka, pane ministře.“ A odvrátil od důležité osoby, která seděla před jeho stolem pohled a zvedl sluchátko telefonu. „Danieli?“
„Je potřeba, abys přijel domů, Jacku.“ Zazněl stísněný Danielův hlas.
„Já jsem doma, Danieli.“
„Sedni na první letadlo …. a vezmi si na zbytek týdne volno. Možná je budeš potřebovat i na příští týden.“
„To není tak jednoduché, Danieli. O co jde?“ Jack začínal s Danielem ztrácet trpělivost. Svou nelibost před ministrem obrany, který tu trpělivě seděl, skrýval.
„Já… po telefonu ti to nemůžu říct. Prostě sem přijeď, jak nejdřív můžeš.“
„Od kdy používáš akronymy?“ Usmál se Jack.
„Od teď, Jacku!“ Zavěsil Daniel. A Jack cítil, jak se mu vzadu na krku naježily vlasy.
„Promiňte pane ministře. Obávám se, že naši schůzku budeme muset přeložit na jindy.“ Jack vstal a šel ke dveřím své kanceláře. Ministr taky vstal, ale nerozhodně zůstal stát u své židle.
„Trvalo to tři týdny, než jsem se k vám dostal a zítra odjíždím. Nemůžeme to dokončit?“ Ministr není typ muže, který by měl přijmout návrh na přeložení schůzky.
„Ne, nemůžeme. Uvidíme se, jakmile budete zase ve městě.“ Jack mu otevřel dveře a vedl ho ke stolu své asistentky. Ta konec jejich rozhovoru slyšela a vyndala Jackův plánovací kalendář. A když se k ní ministr sklonil, aby si schůzku přeložil, Jack si vzpomněl na Danielovu žádost.
„A seržante, zrušte taky všechny moje schůzky do konce tohoto týdne.“
A zmizel do své kanceláře dřív, než mohla jeho asistentka nějak zaprotestovat. Telefonem požádal o několik laskavostí a zamluvil si let do Colorada, který odlétal za 40 minut. Bylo to natěsno, ale když hned odjede, tak to na letiště stihne. Vzal si čepici a tašku. Když se vrátil ke stolu seržanta Wilkinové, ministr už byl pryč.
„Pane, máte se v pátek sejít se zástupci z Ruska a Číny. Jste si jistý, že to chcete zrušit?“
Jack okamžik váhal. „Ano seržante.“
Ta se jen místo odpovědi zatvářila. Jack věděl, že to bude náročné, všechny ty schůzky znovu svolat, protože to trvá třem vyjednávačům déle než týden.
„Chcete, abych vám nechala i příští týden volný?“ Vzhlédla k němu v očekávání a nadějí v očích. Jack věděl, že když by mohla přesunout záležitosti z tohoto týdne na ten příští, byla by její práce mnohem jednodušší.
„Nehodlám dopustit, aby Danielovo překvapení zkazilo můj výlet do srubu. Nebyl jsem tam víc než rok a to je moc dlouho. Takže ano prosím, příští týden mi nechte volný.“ Jeho slova ji trochu mrzela, ale přikývla.
„Ano, pane.“
„Jedu na letiště. Můžete mě zastihnout na mém mobilu.“
„Doufám, že je vše v pořádku, pane.“
„To i já.“


Ten let se mu zdál dlouhý. Zkoušel volat Sam a Teal´covi, ale ani jeden z nich to nebral.Walter mu řekl, že Landry tam není a všem jeho otázkám se nějak vyhnul. Bylo mu jasné, že se něco děje a pochyboval, že až ty zprávy uslyší, že se mu budou líbit.
Na letišti na něho čekalo auto. Mladý voják mu otevřel dveře a potom je za ním zavřel, aniž by řekl jediné slovo. Jack došel k závěru, že tenhle odvoz mu zajistil Walter a že tedy mu by měl poděkovat. Auto vjelo do vstupní brány SGC. Řidič se pokusil obejít auto a otevřít generálovi dveře, ale Jackovi na nějakém protokolu nezáleželo. Vyskočil ven a mířil rovnou k první bezpečnostní kontrole.
„Je hezké vás zase vidět generále. Vstup máte povolen.“ Jack přikývl, že děkuje a šel k výtahu. Rozhodl se, že si najde Daniela, takže stiskl tlačítko do 19. poschodí a čekal až výtah zastaví.

„SG1 do zasedací místnosti. SG1 do zasedací místnosti.“
Takže teď stiskl 27. poschodí ještě dřív, než to hlášení skončilo. Věděl, že to, proč tu je, zjistí v zasedačce, ne v Danielově pracovně.
Předpokládal, že když on už je ve výtahu, bude tam dřív než SG1. Ale díky tomu, že se zastavil ve třech poschodích, spletl se. Mitchell, Teal´c, Daniel a Landry už tam byli, když on vstoupil. Naproti SG1 seděli kapitán a poručík, které Jack neznal. Jack se podíval na okno, které vede do prostoru brány. Ale byl stažený bezpečnostní kryt, aby návštěvníci neviděli bránu.
„Dobře vypočítané Jacku. Posaď se.“ Ukázal Landry na prázdnou židli. „Kapitán Taylor a poručík Mayes jsou tu proto, aby nás seznámili s novými skutečnostmi.“
„Kde je Carterová?“ Jack se zatím neposadil a místo toho se rozhlédl kolem stolu. Všichni, kromě Teal´c se dívali na stůl. Jackovi se sevřel žaludek.
„Podplukovník Carterová byla dnes ráno nalezena doma mrtvá.“ Řekl Teal´c klidným hlasem a Jackovi se zatočila hlava.
„Cože?“ zašeptal.
„Je mi to líto Jacku, ale tohle jsem ti do telefonu nemohl říct.“ Řekl Daniel a svůj pohled od něj odvrátil.
„Co se stalo?“ Polkl Jack, aby mu to nezvedlo žluč moc vysoko.
„Když ráno podplukovník Carterová nepřijela na ranní hlášení a ani nebrala telefon, poslal jsem zbytek SG1 k ní domů.“ A když tohle Landry říkal, díval se Jackovi přímo do očí.
„Dům byl zamčený, ale Jackson měl klíče. Tak jsem si otevřeli a prohledali jsme všechny místnosti.“ Mitchell se zhluboka nadechl a potom pokračoval. „Našli jsme ji v ložnici. Byla zastřelena. A byla už nějakou dobu před naším příjezdem mrtvá.“
„Sakra, co se tam stalo?“ Uhodil Jack do stolu a sedl si na nejbližší židli. „Kdo to udělal? Kdo ji zabil?“ Svůj šok skrýval za svůj obvyklý neutrální výraz tak, jak ho to naučila armáda. Ale jeho přátelé věděli, že je zoufalý.
Kapitán Tailor si odkašlal. „Zpracováváme informace, které jsme ráno získali.Bude to trvat asi dva týdny, než bude oficiální zpráva hotová, ale předpokládáme, že si to střelné zranění způsobila sama.“
„K čertu, tak tohle v žádném případě.“ Vstal ze židle, teď už křičel. Kapitán se na své židli přikrčil. „Sakra, tak mu to řekněte.“ Žádal o podporu Daniela a Teal´ca.
„Souhlasím s O´ Neillem. Podplukovník Carterová by si život nikdy nevzala.“ Přikývnul Teal´c.
„Přesně!“ Máchl Jack rukou Teal´covým směrem. „Najděte jinou odpověď!“ A zostra se díval na kapitána.
„Zvážili jsme všechny možnosti, pane. A mě a můj tým přivedli k tomu závěru důkazy. Ujišťuji vás, že jsem neskočili po prvním možném řešení.“ Narovnal se zase kapitán ve své židli, když obhajoval sebe a svůj tým.
„Jacku, posaď se….prosím.“ Požádal ho Landry. Jack váhal.
„Fajn, ale já vám říkám, že ona by se nikdy nezabila. Nikdy!“ Posadil se Jack a začal hlasitě bubnovat prsty do stolu. Sotva se krotil. Podíval se na okno, přál si vidět bránu.
„Kapitáne, prosím, řekněte nám, co jste zatím zjistili.“ Podíval se na trochu šokovaného kapitána generál Landry.
Kapitán Taylor otevřel složku a přejížděl očima po jednotlivých stránkách.
„Podplukovník Carterová zemřela přibližně v sobotu brzy ráno. Čas smrti odhadujeme mezi 2. a 6. hodinnou ranní. Ale je to jen hrubý odhad. Kulka do těla vstoupila vlevo od hrudní kosti. A vyšla ven zády. Kulka ráže 45 se našla ve zdi za její postelí. Podplukovník Carterová byla nalezena v poloze částečně sedící na své posteli. Pitva se bude konat zde v SGC, aby potvrdila příčinu smrti. Ačkoliv je evidentní, že jde o selhání srdce v důsledku střelného poranění.“
Daniel zvedl obočí, tohle ho zmátlo. „Selhání srdce jako infarkt?“
„Ne, Danieli! Jako důsledek toho, že kukla udělala v jejím srdci díru a všechna krev potom z jejího těla vytekla ven.“ Jackovo rozčílení vzrostlo.
„Oh.“ Řekl Daniel a zase se díval na stůl.
„Prosím pokračujte kapitáne.“
Landry Jackův výbuch ignoroval. Kdyby to neudělal Jack, pak by to asi udělal Mitchell a Landry by tak nemohl upustit od jakéhosi slovního potrestání.
„Ano pane. Zbraň ráže 45 svírala podplukovník v pravé ruce. Test prokázal, že se ze zbraně nedávno střílelo. A také byly zbytky střelného prachu na její ruce. Což ukazuje, že nedávno ze zbraně střílela..“
„No při její práci to není neobvyklé.“ Pronikavě se zadíval Jack na kapitána.
„Samozřejmě pane.“ Přikývl kapitán. „Z domu podplukovníka Carterové nezmizely žádné věci. Ale byl bych rád, kdybyste vy mohl zkontrolovat její věci a potvrdil, že všechno je na svém místě. A taky chci využít téhle příležitosti k tomu, aby jste mi pánové vysvětlili některé skutečnosti, protože vy jste našli podplukovníka Carterovou.“
Teal´c, Daniel a Mitchell přikývli jako jeden muž.
„Jak jste se dostali do domu podplukovníka Carterové?“ A když se kapitán Taylor začal ptát, poručík Mayes otevřel zápisník.
„Použil jsem svůj klíč.“ Odpověděl Daniel aniž by vzhlédl.
„Jak dlouho jste měl klíč od jejího domu?“
„Sedm nebo osm let, nejméně.“ A podíval se na Jacka, když odpovídal.
„Jak často jste ho používal, abyste se dostal do jejího domu?“
„To bylo dost málo. Myslím třikrát nebo čtyřikrát.“ Kývl Daniel hlavou.
Poručík všechno zapisoval, jak se kapitán vyptával dál.
„Má ještě někdo jiný klíč od jejího domu?“
„Všichni.“ Zavrčel Jack odpověď.
„No .. vlastně… já ne.“ Řekl Mitchell.
„Ani já ne.“ Řekl Landry a vyhnul se přitom Jackovu pohledu.
„A co rodina, další přátelé nebo třeba její přítel?“
„Nevím, jestli má její bratr klíč. Je to jediný žijící příbuzný…myslím pokrevní příbuzný. Cassie má klíč….ale ta je teď na koleji.“ Zadrhával se při své odpovědi Daniel.
„A už to ví?“ Zeptal se Jack a díval se na stůl, vyhýbal se Danielovu pohledu.
„Volal jsem jí, ale nebyla tam. A nechtěl jsem jí nechávat vzkaz.“ A Daniel viděl, jak se mu Jack vyhýbá.
„Mělo by se jí to říct osobně. Měl by si tam zajet dnes večer a přivézt ji sem.“ Povzdechl si Jack.
„A ty bys měl jet se mnou. Nechci být tím, kdo jí řekne, že ztratila další matku.“ Díval se Daniel na Jacka.
„Já jsem vykonavatel její poslední vůle. Musím tady zůstat a začít pracovat na detailech.“ Řekl Jack a svým prstem kreslil na stole nějaký vzor. A na Daniela, který otevřel pusu a oči se mu rozšířily údivem, se nedíval.
„Detaily!“ Škaredě se podíval na Jacka.
„Promiňte pane, ale kdo je Cassie?“ A tím kapitán odvedl Danielovu pozornost od Jacka.
Jack i Daniel se oba podívala na kapitána Taylora. Jako první promluvil Daniel. „Janet adoptovala před několika lety Cassie poté, co její rodina zahynula. A když Janet zemřela, Cassie se nastěhovala k Sam. A pořád za ní jezdí, když má ve škole volno.“
„Chápu. Jak Janet a rodiče Cassie zemřeli?“ Poručík psal tak rychle, jak se kapitán vyptával. Ten zvuk pera Jacka rozčiloval.
„Oh, pro krista pána! Cassie s tím nemá nic společného. Její rodiče zemřeli následkem nemoci a doktorka Fraiserová byla zabita při výkonu služby.“ Odpověděl naštvaně Jack a zamračil se.
„Je mi to líto, musím se ptát generále, to je součást toho, co děláme.“ A vzhlédl přitom od složky a díval se na Jacka.
„Udělat to je důležité.“ zavrčel Jack. „Hlavně je důležité, abyste přitom našel toho, kdo Carterovou zavraždil.“ Jack sevřel ruce v pěst, ale touze do něčeho udeřit odolal.
„Potřebuji přístup do složky podplukovníka Carterové, pane.“ Obrátil se Taylor na generála Landryho.
„Samozřejmě, dám seržantovi Ayersovi pokyn, aby vám umožnil přístup do databáze. Všechno, co potřebujete , by tam mělo být.“ Přikývl Landry neochotně.
„A jsou tam i její zdravotní záznamy?“
„Zavolám na ošetřovnu. Naše vedoucí lékařka vám sdělí všechno, co je důležité.“
„Budu potřebovat všechno.“
„Obávám se, že tohle není možné kapitáne. Jsou tam věci, které jsou tajné.“
Na tohle se kapitán jen zatvářil. „Potom žádám, aby byla vaše hlavní lékařka po dobu vyšetřování k mému vyšetřovacímu týmu převelena. Takhle bude mít přístup k našemu vyšetřování a bude nám moct říct, co je podle pitvy důležité, stejně jako v případě zdravotní dokumentace podplukovníka Carterové. Pokud nebude vaše doktorka přítomná při vyšetřování, mohly by být nevědomky zadrženy některé informace, které by pro nás mohly být užitečné.“
Landry přikývnul na souhlas, jak kapitán mluvil. „To je přijatelné. Dám jí vědět. Myslím, že všichni teď potřebujeme nějaké volno. Očekávám všechny zítra v 16.00 na další poradě. Mezitím chci, aby SG1 zajeli k podplukovníku Carterové domů. Vzali od tam tajné materiály a ujistili se, že nic nechybí. Rozchod.“
Jack zastoupil kapitánu Taylorovi cestu ke dveřím. „Chci ji vidět.“
„Zítra po pitvě ji můžete vidět. Do té doby musíme chránit svůj postup při vyšetřování a taky zabránit kontaminaci.“ Jack na to slovně nereagoval, ale výraz jeho obličeje ztuhnul.
„Je mi to líto pane, ale musím tohle udělat, pokud chci najít pravdu.“ Stál vzpřímeně kapitán.
Jack přikývnul a nechal ho jít ke dveřím.
„Můžeš dnes v noci zůstat u mě, Jacku.“ Přistoupil k němu Daniel a chytil ho za loket.
„A cestou se můžeme zastavit u Carterové.“ Řekl Jack a otočil se směrem ke dveřím.
„Cože?“ Vyšel Daniel za Jackem. „Jsi si jistý, že to chceš vidět?“
„Jistěže.“ Řekl Jack a udeřil do tlačítka u výtahu víc, než by bylo třeba.
Daniel se podíval na Teal´ca. A oba vstoupili za Jackem do výtahu.
Během jízdy autem padlo jen několik slov. Teal´c pomalu zajel k domu Sam. Všichni tři se upřeně dívali na mladého vojáka, který stál u dveří.
Daniel se naklonil ze zadního sedadla dopředu. „Je to hodně zlé, Jacku.“
„Já vím.“ Řekl Jack a otevřel dveře. Daniel a Teal´c vystoupili taky.
„Opravdu zlé.“
„Já jsem to pochopil, Danieli.“
Voják si překontroloval jejich průkazy, než je pustil do domu. Ne proto, že by je neznal, ale protože věděl, že se to od něho očekává. Byl rozhodnutý, že jim ukáže, že svou práci dělá dobře. Dokud nebudou z domu odneseny všechny tajné materiály, musí ten voják zůstat u dveří a zabránit všem lidem, aby se dostali dovnitř, pokud nemají povolení ke vstupu.
Jack prošel vstupní chodbou a pokračoval dolů kolem obývacího pokoje. Daniel a Teal´c šli těsně za ním. Jak se dostali blíž k ložnici, Jack zpomalil.
„Nemusíš to dělat právě teď, Jacku.“ A tahle Danielova slova postrčila Jacka kupředu. Zůstal stát ve dveřích a prohlížel si postel před sebou a stěnu za ní. Prostěradla a přikrývky už tu nebyly. Zřejmě je to předmět doličný. Matrace tu zůstala. Obrovská krvavá skvrna na jejím horním okraji potvrzovala, jak moc krve Sam ztratila. Krev stékala i z postele dolů a na podlaze zanechala velkou kaluž. Krev a tkáň byly i na stěně.
Jack se opřel o rám dveří.
Daniel mu dal ruku na rameno. „Pojďme domů a trochu si odpočineme. Zítra to bude dlouhý den.“
Jack přikývnul. „Zavolám Mikovi. Přijede sem se svými lidmi hned, jak dostane povolení ke vstupu.“
„Mikovi?“
„Jeho úklidová služba se specializuje na …těžkou práci.“
„Oh. I…. na takhle….těžkou?“
„Ano. Už jsem s ním předtím spolupracoval.“ Daniel jen sykl, bylo mu líto, že přivedl Jacka na staré vzpomínky. Ten vyndal svůj mobil a všichni tři vyšli ven k autu.
Jack zaklapl svůj mobil a podíval se na Daniela. „Danieli, nebudeš volat Cassie, abys jí dal vědět, že za ní zítra přijedeš?“
„Raději bych u toho nebyl sám,“ mračil se Daniel.
„To chápu, ale já tady musím zítra být, abych dohlédl na tu úklidovou službu a zabýval se jistými věcmi před poradou.“ Řekl Jack a znovu otevřel svůj mobil.
Daniel si povzdechl a vytáhl si z kapsy svůj mobil. Jack mluvil s Landrym o tom, aby dal Mikově úklidové službě povolení ke vstupu, zatímco Daniel mluvil tiše s Cassie. Teal´c se zastavil v rychlém občerstvení nedaleko Danielova bytu a objednal asi 20 kousků smaženého kuřete a brambory, kukuřici, zelný salát, ovocný salát a velkou láhev čaje a menší s limonádou. A když Danielovi podával jeden balíček za druhým, ten jen zakroutil hlavou.
Když měl Daniel plný klín, tak Teal´c podal čaj a salát Jackovi, aby je držel.
Jack stále ještě telefonoval, když Teal´c vjel na parkovací místo u Danielova domu. Daniel zápolil s klíči, když se současně snažil udržet dvě tašky s jídlem. A zatímco Teal´c trpělivě čekal, než Daniel otevře dveře, Jack pokračoval v rozhovoru.

Teal´c si začal dávat jídlo na talíř a teprve tehdy Jack skončil s telefonováním.
„Všechno je domluveno na zítřejší ráno. Kdy odjíždíš za Cassie?“ Zeptal se Jack a díval se na Daniela, který vyndával ven tři plastové talíře a tři plastové hrnky ze skříňky nad dřezem.
„První věc, o které se zmínila, když jsem se zeptal, jak se má, bylo, že zítra odpoledne dělá zkoušku z diferenciálních rovnic. A opravdu z ní má strach, i když si myslím, že k tomu nemá žádný důvod. Řekl jsem jí, že jí zavolám zase zítra, abych věděl, jak dopadla.“ A po celou dobu, co tohle Jackovi povídal, byl k němu otočený zády.
„Ty jsi zbabělec. Ty jsi rozhodnutý, že to neuděláš a tak jsi si našel výmluvu!“ Bouchl Jack pěstí o kuchyňskou pracovní desku. Teal´c pokračoval v nakládání jídla na svůj talíř, který se začal pod tou tíhou prohýbat.
Bylo vidět, jak se Danielův hrudník nafouknul, otočil se a narovnal se.
„To není pravda! Ty to taky nechceš udělat. To proto jsi si našel výmluvy, abys tady zůstal.“
„Všichni se musíme zítra dostavit do domu podplukovníka Carterové. Po poradě pojedeme společně na kolej za Cassandrou a sdělíme jí tu informaci.“ Řekl Teal´c a vyšel z kuchyně a směřoval do obývacího pokoje.
„On teda ví, jak sdělovat zprávy,“ řekl Daniel a podával Jackovi prázdný hrnek.
„Myslím, že to udělal jenom proto, aby nás potrápil. Nemáš nějaké pití pro dospělé?“
Daniel zavrtěl hlavou, že ne. Jack vzal láhev čaje a nalil si.
„Teal´cu, myslíš, že máš nakrmit armádu?“
Teal´c jeho komentář ignoroval a hledal nějaký pořad na kabelovce. Daniel s Jackem si každý dali trochu jídla na talíř a posadili se na druhé straně místnosti proti Teal´covi. Jedli v tichosti a dívali se na Star Trek – Nová generace.
Daniel se díval na Jacka, jak si nabral kousek kuřete. Měl obavy, jak Jack příjme smrt Sam, navíc když si to udělala sama.
„Jacku, byl jsi teď nějakou dobu pryč,“ a zlehka se nadechl, když se na něho Jack podíval.
„Tak to řekni, Danieli.“ Řekl Jack a stiskl v dlani hrnek s čajem a přál si, aby měl v ruce pivo.
Daniel se znovu nadechl a narovnal se v zádech. „Věci se v poslední době trochu změnily. Nebyl jsi tady, abys to viděl.“
„A tohle mi říkáš proč?“ Pevně sevřel Jack čelist, opřel se o opěradlo židle a snažil se vypadat uvolněně.
„Chci, abys byl připravený, kdyby skutečnosti ukázaly, že to byla sebevražda.“
„Připravený! Ty chceš, abych byl připravený!“ Naklonil se Jack dopředu a opřel si lokty o kolena. A jak se prudce předklonil, čaj z jeho hrnku vystříkl ven. „To nemůžeš myslet vážně, když mi říkáš, že si myslíš, že by se Carterová sama zabila. Byla z nás všech nejvyrovnanější!“
Daniel zavrtěl hlavou a podíval se na Teal´ca, který zůstal sedět na pohovce bez hnutí.
„Ta stará Sam byla pevná jako skála. Ale v poslední době byla Sam….jiná.“
Jackovi se nafoukly tváře, když vypouštěl vzduch přes našpulené rty.
„Jak to myslíš, jiná?“
„Náladová … v depresi. Týdny byla nešťastná. Pokoušeli jsme si s ní promluvit. Generál Landry ji nakonec nařídil, aby šla k psychiatrovi. A dovedeš si představit, že tohle ji moc náladu nezvedlo.“ A když Daniel mluvil, přejížděl prstem po okraji svého hrnku. Teal´c přikývnul na souhlas.
„Obávám se, že Daniel Jackson říká pravdu. Podplukovník Carterová vypadala nějakou dobu nešťastně a nebyla ochotná nám sdělit důvod jejího zármutku. byla hrdý bojovník a jako ostatní, se kterými si byla blízká, nedávala lehce najevo svoje pocity.“
Jack vstal a začal chodit po pokoji. „To nedává smysl. Mluvil jsem s ní v pátek večer a vypadala v pohodě. Zdálo se mi, že je šťastná. Byl to normální rozhovor.“
Daniel se díval, jak Jack přechází sem a tam. „V kolik jsi s ní v pátek mluvil?“
„Byla jedna v noci místního času.“ Jack se opřel o knihovnu a díval se na Daniela, jak přemýšlí o jeho odpovědi.
„To jsi byl asi poslední, kdo s ní mluvil. Jsi si jistý, že neřekla něco, co by poukazovalo na to, že se něco děje? Neřekl jsi jí něco, co by mohla špatně pochopit? Tím myslím….víš, jako moc byl tvůj názor pro ni důležitý.“
„Takže ty si myslíš, že já jsem ji k tomu dohnal!“ Jack se od knihovny prudce odrazil, až se zakymácela. Daniel vstal a zvedl dlaně před sebe, aby se bránil.
„Samozřejmě že ne! Vím, že bys nikdy úmyslně Sam neublížil.“ Řekl Daniel a rozšířily se mu oči, když se Jack takto rozčílil.
„Nic není bezdůvodně, ale z toho, že by to byla nehoda, mi bolí hlava, hm?“
„Takhle to nemyslím a ty to víš. Vím, že jsi rozzlobený, ale nevylévej si to na mě, protože se ti pokouším říct, že všechno nebylo ok.“ Posunul si Daniel brýle na nose.
„A proč mi žádný z vás nezavolal?“ Díval se Jack z jednoho na druhého.
„Nevěřil jsem tomu, že by problémy podplukovníka Carterové vyžadovaly nějaký zásah. Tenhle chybný odhad mě velice tíží. Ty jsi svěřil bezpečí podplukovníka Carterové do mých rukou a já jsem tě zklamal. Nežádám tě o odpuštění. A pokud bys mi je nabídl, nepřijal bych je.“ Teal´c vzal svůj talíř a hrnek a šel do kuchyně.
Jack si přejel rukou vzadu po krku a upřeně se díval na zeď. „Počkejme a vyslechněme si, s čím vyšetřovací tým přijde, než začneme s obviňováním.“
Daniel pokýval hlavou. „A co kdybychom s tím ani nezačínali?“
„Já zjistím, kdo za to může a ten za to zaplatí!“ Jack vzal nádobí a šel za Teal´cem do kuchyně. A zatímco Teal´c uklízel tu trochu jídla, co zbyla, do lednice, Daniel dával nádobí do myčky. Jack vyšel na balkon a díval se směrem k Cheyennské hoře. Život Sam se točil kolem téhle hory a Jack věděl, že něco, co se té hory týká, způsobilo její smrt. V hlavě se mu objevil obraz jejího usmívajícího se obličeje. Ve větru mohl slyšet její smích. Cítil její ruce…
Daniel otevřel dveře na balkon. „Teal´c a já jdeme spát. On zůstane na pohovce. Pokoj pro hosty máš připravený.“
„Díky.“ Jack stál k Danielovi zády. Ten zavrtěl hlavou a zavřel dveře. Když Jack slyšel, jak se Danielovi kroky vzdalují, podlomila se mu kolena a opřel se o zábradlí.
Když ráno přijeli k domu Sam, stála tam žlutá dodávka. Daniel hltavě dopil svoji kávu a současně si otvíral dveře od auta. Jack si přejel rukou po obličeji a když vystoupil, protáhl se. Teal´c zamkl auto a čekal, až se Jack vydá směrem k dodávce.
„Jacku!“ Dobře stavěný muž středního věku, se širokým hrudníkem a prořídlými vlasy, vyšel zpoza dodávky k Jackovi.“Řekl bych, že je fajn tě zase vidět, ale pochybuji, že by jsi se mnou souhlasil.“¨
„Miku, díky, že jsi přijel tak rychle.“ Potřásli si rukama. „Mám pro tebe a tvé muže, kteří s tebou budou pracovat, povolení.“
„Budou tady asi za hodinu. Chtěl jsem se na to nejdřív podívat a potom jim zavolat, aby věděli, které vybavení mají přivést.“
„Chápu. Tak pojďme.“ Řekl Jack a vedl ho domu Sam. Voják, který byl snad ještě mladší než včera a stejně tak nadšený, pozorně zkontroloval jejich povolení ke vstupu. Jack a Mike šli přímo do ložnice. Teal´c je následoval, ale zůstal v úctyhodné vzdálenosti. Daniel se zastavil v obývacím pokoji a díval se na fotografie,které měla Sam na poličce.
Mike si ode dveří prohlížel ložnici a zakroutil hlavou. „Tohle je hodně zlé. Myslím, že to nějakou dobu trvalo, než našli oběť.“
„Ano.“ Řekl Jack a ztuhla mu čelist.
„Do telefonu jsi mi říkal, že to byla přítelkyně. Byli jste si blízcí?“ Řekl Mike a vešel dál do ložnice.
„Osm let byla mým zástupcem.“
Mike se podíval na Jacka.
„Tak to je těžké. Promiň Jacku. Už ví, co se stalo?“ Přešel Mike k boční straně postele. Obešel velkou zaschlou kaluž krve. A nakoukl do koupelny.
„Vyšetřování ještě probíhá, ale důkazy už byly zajištěny. Takže se vám tady žádní chytráci plést do práce nebudou.“
„To je dobře. Vidím, že se tvůj názor na GEEK za ty roky moc nezměnil.“
Jack se maličko usmál. „možná bys byl překvapený, jak se změnil ….. v několika ojedinělých případech.“
Tahle Jackova odpověď Mika zmátla, ale se tím nezabýval.
„Zavolám klukům z auta, aby věděli, co mají přivést. Budeš potřebovat nový koberec. Nemáme na vybranou, musíme ho stáhnout. A až se dostaneme k prknům na podlaze, dám ti vědět, v jakém jsou stavu. Jimmy vyřeší zeď, ale čelo postele nezvládneme. Matrace je zničená. Budeš ji muset vyměnit.“ Řekl Mike a znovu se rozhlédl po místnosti. „Zabere nám to několik hodin, než s tím budeme hotoví. Ale potom to tu bude jako nové.“
Jack přikývl. „Udělej to, co udělat musíš.“ Otočil se a odešel z místnosti. Když ti dva mluvili, čekal Teal´c na chodbě. Jack se kolem něj lehce protáhl, ale Mike si nebyl jistý, že to zvládne, aniž by do tohohle muže, velkého jako medvěd, vrazil.
„Dovolíte.“ Teal´c se ani nepohnul. Takže se Mike přitiskl zády ke zdi a snažil se se svým širokým hrudníkem protáhnout kolem něj.
„No máš ve svém týmu zajímavé lidi, Jacku. Kde jsi našel toho velkého chlapíka?“ Zadíval se Mike zpátky na Teal´ca, který byl jen několik kroků od nich.
„V jedné galaxii, daleko, daleko odtud.“
Mike se usmál. „To je hezké, že jsi ze svého smyslu pro humor nic neztratil.“ A pokračoval k domovním dveřím, aby mohl zavolat svým lidem. Jack se díval, jak Daniel přejíždí ukazováčkem po rámu jedné z fotografií Janet.“
„To nám moc nepomůže, abychom to tady zvládli a včas to stihli na poradu.“
„Promiň Jacku. Byly si tak blízké.“
„Jo, já vím. To je v pořádku. Vezmi si na starost tento pokoj a kuchyň. Hledej všechno, co by mohlo obsahovat jen náznak tajných informací, jako třeba tyhle fotky. Není důvod, abychom tu nechávali něco, co by dokazovalo, s kým Sam pracovala. Teal´cu, ty prohledej pracovnu a pokoj pro hosty. A já si beru ložnici a koupelnu.“
Teal´c lehce uklonil hlavu a šel do auta pro krabice. Daniel prošel kolem Mika a vysršel za Teal´cem ven. Jack se stkal s Mikem ve dveřích.
„Vy musíte dělat opravdu něco hodně tajného.“
„Proč myslíš?“ Pokrčil rameny Jack.
„Nevím. Možná kvůli bezpečnosti tady. Předpokládáš, že ji zabili kvůli její práci?“
„Když jsi tak chytrý a přišel jsi na to, že děláme na něčem tajném, tak jsi taky dost chytrý na to, abys věděl, že ti nic nemůžu říct.“
Teal´c nesl asi tucet krabic. Když procházel dveřmi dovnitř, stál v nich Mike, který volal na Jacka a Teal´c do něj vrazil a ani se neomluvil. Daniel to všechno viděl.
„Promiňte. Napětí je tu opravdu hodně vysoké. A T je hodně ochranitelský, co se našeho týmu týká.“ Zastavil se Daniel ve dveřích. „Zřejmě má pocit, že kdyby ji líp chránil, tak bychom tohle tady dnes nedělali.“
„Z toho si nic nedělejte. Za ty roky jsem viděl spoustu různých reakcí lidí na takovéhle hrozné situace. Nic už mě nemůže zaskočit …. ani takováhle reakce toho obra z galaxie daleko, daleko odtud.“ Řekl Mike a vyšel ven a pokračoval ke své dodávce. Daniel prudce zvedl hlavu a díval se na něho široce otevřenýma očima.Mike jeho šokovaný pohled neviděl, což bylo dobře, protože Danielova reakce by asi zvýšila Mikovu zvědavost.
Po druhé hodině odpoledne byl Mikeův tým s úklidem ložnice hotový a odjel. Nebyla tu žádná stopa po krvi a kdyby tu byly nová matrace a čelo postele, tak by nikdo nevěděl, k jak strašné smrti tu došlo. Daniel a Teal´c svůj úkol splnili a trpělivě čekali v obývacím pokoji, zatímco Jack prohledával zásuvky v koupelně. Prohlédnout ložnici mu trvalo déle, když to musel dělat v době, co tu byl Mikeův tým. A taky mu moc nepomáhalo, že se mu vracely vzpomínky, aniž by to chtěl.
Před několika hodinami našel ve skříni Samin kožený oblek na motorku. Jednou ho vzala na projížďku a moc se mu to líbilo. O tom, že jednu taky měl, jí nikdy neřekl. bylo to předtím, než se narodil Charlie. Sára ji nikdy neměla ráda a po tom, co se Charlie narodil ho prosila, aby přestal jezdit po silnicích se spoustou serpentin. Tak ji prodal.
„Teal´c a já už jsme nějakou dobu hotoví. Bude potřeba brzy vyrazit.“ Řekl Daniel a usmíval se, když Jack zavíral lahvičku se Saminým sprchovým gelem, ke kterému si předtím přivoněl.
Ale dělal, jako by se to nestalo.
„Budu hotový za pár minut. Běžte napřed a dejte všechno do auta.“ Položil lahvičku zpátky a podíval se přes rameno na odcházejícího Daniela. Povzdechl si a znovu se rozhlédl kolem sebe. Za půl dne nemohli prohlédnout celý její dům. Trvalo by to déle. Sam si zasloužila víc než jen půl dne. Jack zalepil poslední krabici a nesl ji ven.
Podíval se na mladého vojáka, který hlídal před domovními dveřmi. „Zamkněte za námi. Vrátím se dnes večer.“
„Ano pane.“ Odpověděl mu a vytáhl svazek klíčů, otočil se ke dveřím a okamžitě Jackův rozkaz splnil.
Cesta zpět na základnu už v tichosti neprobíhala. Daniel našel několik zajímavých věcí a o každé z nich jim povídal. Nevěděl, že si Sam nechala obrázek, který nakreslila Cassie, když bydlela na základně. Měla obrázek Roshi, který jí musel dát Martouf. A taky našel to malé zařízení od Narima, které umělo vytvořit jeho hologram. A když tyhle svoje nálezy Daniel probíral, Jackova nálada ještě víc poklesla.
Teal´c vjel na místo nedaleko od vstupu do komplexu hory.
„Vy dva vezměte tyhle krabice k Sam do laboratoře. Já jdu na ošetřovnu.“ Řekl Jack a vystoupil z auta.
Daniel vyskočil ven. „Jsi si jistý, že to chceš udělat?“
„Ano Danieli. Prostě tyhle věci vezměte dovnitř. Uvidíme se na poradě.“ Řekl a nechal Teal´ca Daniela za sebou a spěchal dovnitř.

Vešel na ošetřovnu a přejížděl očima po místnosti až našel doktorku. „Doktorko.“ Šel směrem k drobné ženě v dlouhém, splývavém plášti.
„Generále O´Neille. Říkali mi, že vás mám dnes odpoledne čekat. Ráno jsme dokončili pitvu. Chci vám říct, co máte čekat, než ji uvidíte.“ Zvedla doktorka hlavu a podívala se Jackovi do tváře.
Sakra, já vím moc dobře, co mám čekat. Prostě mě k ní vezměte.“ A podíval se ke dveřím a vyhnul se tak ustaranému doktorčinu pohledu.
„Tohle je jiné než vidět zemřít přátele na válečném poli. Po pitvě člověk…“ Zastoupila mu cestu ke dveřím.
„Já už jsem viděl lidi po pitvě. Vím, co mám čekat. takže pojďme.“ Podíval se na doktorku a ačkoliv se Jacka nebála, věděla, že výraz jeho obličeje vyjadřuje, že to myslí vážně. Otočila se a vydala se ke dveřím.
Před léty doktorka Fraiserová přeměnila jednu z izolačních místností na márnici. Je smutné, že byla potřeba dost často, aby dávala vědět, že tu něco takového existuje.A ironií je, že v místnosti, za kterou tolik bojovala, nakonec skončila i sama Janet, uvědomil si Jack.
Pomalu vešel do chladné místnosti. Následoval doktorku do zadu místnosti ke stolu přikrytému prostěradlem. Doktorka pomalu stáhla prostěradlo tak, aby odkryla jenom Samin obličej. Jack se na něj zadíval. Její tvář byla bledá a klidná.
Když zvedl ruku, aby se dotknul její tváře, doktorka z místnosti vycouvala. ani se nemusel otáčet, slyšel, jak zaklaply dveře.
„Já zjistím, co se stalo, Sam. Já vím, že tohle jsi ty neudělala. byla jsi šťastná. Vím, že jsi byla šťastná. To, jak jsi zářila, když jsem tě požádal….však víš o co, to by jsi na mě nehrála.Nechám je, aby si tě pamatovali jako někoho, kdo si vzal svůj vlastní život. A pokud by to měla poslední věc v mém životě, udělám to, já….“ Zmlkl, když jí odhrnul vlasy z čela. naklonil se a přejel prstem po linii vlasů. Náhle ji stáhl zpět, jako kdyby se spálil. Ustoupil dva kroky dozadu, vzal za kliku a prudce otevřel dveře. Doktorku, která na něj trpělivě čekala na chodbě, to, jak se tam tak náhle objevil, vylekalo.
Jack kolem ní prošel k výtahu. Řekla by, že je Jack hodně rozčílený a vnitřně se obviňovala, že mu nedořekla to, jak lidé po pitvě vypadají. Vešla dovnitř a přikryla Sam a vydala se do zasedačky.
Když tam přišla, vládl v místnosti pěkný chaos.
„Říkávám, že ta věc v márnici není Carterová! Nikdo jste si nevšimli té záměny?“ Jack byl červený vzteky, když na ně křičel z plných plic.
„Jacku!“ Přerušil Jackův příval slov generál Landry. „Prosím, posaď se a řekni nám, o čem to tady mluvíš.“
Jack se zhluboka nadechl a rozhlédl se kolem sebe a teprve potom se posadil. Teal´c a Daniel vypadali znepokojeně. Měli obavy, že se jejich přítel zbláznil. Kapitán Tailor a poručík Mayes vypadali otřeseně, ale kapitán se hodně snažil, aby to skryl.
Doktorka zachytila až konec toho všeho. Protáhla se kolem Jacka a posadila se na své obvyklé místo.
„Ta věc, která leží na ošetřovně není podplukovník Samantha Carterová.“ Řekl Jack a snažil se, aby jeho slova zněla klidně a rozumně.
„Tak nám řekni, jak tohle víš.“ Řekl generál Landry a díval se při tom Jackovi přímo do očí.
A Jack ignoroval všechny nevěřícné pohledy, které na něho byly upřeny.
„Před šesti týdny byla Carterová na nějakém jednání ve Washingtonu. A když jsme si chystali večeři, nechal jsem otevřená dvířka u skříňky, ze které jsem bral sklenice. Když se Sam otočila, aby si ze zásuvky vzala obracečku, udeřila se o ty dvířka do hlavy. V oblasti línie vlasů měla hlubokou ránu a nemohli jsme zastavit krvácení. Můj soused je doktor a vzal nás do své ordinace a ránu ji zalepil. Tohle lepidlo na kůži je opravdu něco parádního. Je to…“
„Jacku!“ Podíval se na něho Daniel, když Jack začal probírat něco jiného.
„Jasně. Doktor jí řekl, že to zanechá jen malou jizvu. Druhý den ráno tam měla bouli a modřinu. Říkala, že to vypadá hůř, než to je.“ A když pomyslel na to, jak křehká musí její hlava být, lehce sykl.
„A jaký má tohle význam, Jacku?“ Mávl Daniel rukou směrem k Jackovi, aby ho tak dotlačil k tomu, co jim vlastně chtěl říct.
„Tím myslím, Danieli, že ta věc v márnici jizvu nemá…. ani maličkou. Takže to není ta Carterová, která se v mé kuchyni udeřila před šesti týdny do hlavy. Viděli jste snad na jejím čele nějakou modřinu?“ Zvedl Jack ruce a ukázal směrem k Danielovi.
„No, pokud byla až v místě línie vlasů, tak by mohla být vlasy zakrytá.“ Podíval se Daniel na doktorku, aby to potvrdila. Ta se podívala do posledních zdravotních záznamů Sam, když se ti dva dohadovali.
„Nevidím tady za poslední dva měsíce žádnou zmínku o tržné ráně na její hlavě či obličeji. To není něco, co bych přehlídla. A protože vím, že podplukovník Carterová předpisy respektovala, pochybuji, že by se mi o tom, že ji někdo mimo SGC léčil, nezmínila.“ A ještě dál listovala její složkou. „Byla na prohlídce před misí tři dny po svém návratu z Washingtonu.“
„Počkejte.“ Podíval se generál Landry z Jacka na doktorku. „Když to není podplukovník Carterová, tak kdo to je?“
„Možná by bylo lepší se zeptat ´co to je´. Budu muset udělat nějaké testy, ale je pravděpodobné, že je to klon.“
„Klon!“ Dal generál Landry jasně najevo svoje znechucení. „Ale jak?“
„Ano. Rád bych věděl, jak nějaký blázen mohl získat DNA Carterové!“ Naklonil se Jack dopředu.
„Získat DNA je jednoduché. Tohle není to, co mě znepokojuje.“ Řekla doktorka a dál procházela zdravotními záznamy podplukovníka Carterové.
„Změnily se tak moc bezpečnostní předpisy na ošetřovně od té doby, co tu nejsem, že si sem někdo může přijít a odnést zkumavku s krví?“ Rozhodil Jack rukama ve vzduchu. Odpověď doktorky ho rozčílila.
Doktorka okamžitě vzhlédla a zamračila se na něho. „Bezpečnostní protokol je stejně přísný jako předtím. A nikdo odtud neodnesl žádnou ampulku s krví. Získat DNA je jednoduché. Kdokoliv může prohledat odpadkový koš podplukovníka Carterové, vzít z něj plechovku od nápoje nebo použitý tampon a získat tak spoustu….“
„Eeeew.“ Pokrčil Jack nos. „PMI.“
Generál Landry se zamračil, tímhle byl zmatený. „PMI?“
Jack pokrčil rameny. „Příliš mnoho informací.“
Daniel se usmál a řekl. „Taky PMČSC:“
A protže všichni tím byli zmateni, otočili se na Daniela. „Známé taky jako ´příliš mnoho času s Cassie´.“
Jack se pronikavě na Daniela zadíval a potom svou pozornost zase soustředil na doktorku. „Fajn, takže získat DNA je snadné. Nechutné, ale snadné. A co vás tedy znepokojuje?“
Doktorka se zhluboka nadechla a rozhlédla se po místnosti. Všechny oči teď byly upřené na ni.
Kapitán a poručík vypadali pořád zmateně.
„Podle našich zkušeností z minulých experimentů s klony musí být osoba, která je klonovaná přítomná, aby mohli být informace z jednotlivých nervů duplikovány. Existuje několik ras, které mají technologie, aby mohli klonovat podplukovníka Carterovou, aniž by tomu byla přítomná.Ale duplikovat informace z nervových vláken a její vzpomínky, by její přítomnost pravděpodobně vyžadovaly. Nepotřebujeme jenom určit, kdo by tohle udělal. Ale také zjistit, kdy se to stalo, abychom věděli, které informace takto mohli získat.“
Kapitán Taylor přerušil ticho, které tu zavládlo, když doktorka domluvila.
„Takže vy si myslíte, že podplukovník Carterová, která si vzala život, není pravý podplukovník Carterová?“
„Neřekl vám už někdo, že pomalu chápete?“ Zapojil se konečně do diskuse Mitchell.
Kapitán byl ale stále zmatený. „A proč by posílali klon a přesvědčili ho, aby spáchal sebevraždu?“
Jack se podíval přímo na Teal´ca. „Někdo se dostal do velkých potíží, když jsme mu uvěřili, že je Carterová mrtvá. Kdo má technologii, aby vytvořil klon, přenesl vzpomínky a chtěl by, abychom věřili, že je mrtvá?“
Teal´c lehce uklonil hlavu Jackovým směrem. „Ba´al vytvořil velké množství klonů, kteři žijí v této části vesmíru. To, že sloužil Anubisovi, mu dopomohlo k přístupu k technologiím jak Asgardů, tak Antiků. Ačkoliv si nejsem jistý důvodem, proč by Ba´al chtěl, abychom věřili
předčasné smrti podplukovníka Carterové.“
Jack si přejel rukou po obličeji a upřeně se díval na stěnu před sebou. „Ano, Ba´al je taky moje první volba. Sam ho několikrát převezla. A když spolu pracovali, aby se zbavili replikátorů, myslím, že ho tak nějak nadchla. On ví, že pokud bychom věřili, že je stále naživu, tak bychom ji hledali. Možná přišel na to, že když nás přesvědčí, že je mrtvá, tak si ji bude moct nechat.“
Mitchell se opřel o opěradlo židle a skřížil si paže před sebou. „To dává smysl. takže, co uděláme? Naše týmy hledají Ba´ala od té doby, co jsme zjistili, že je na Zemi. A zatím jsme nenašli nic.“
„Ba´al podplukovníka Carterovou podcenil. Ona mu uteče a potom nás k němu přivede, když bude jeho arogance nejvyšší.“ Zabručel Teal´c.
Generál Landry přikývl. „Máte asi pravdu Teal´cu, ale já tak dlouho čekat nechci.“
Jack vstal a začal přecházet po místnosti. „Souhlasím. Ale než ji najdeme, musíme to hrát dál.“
„Hrát dál?“ Zmateně se podíval Daniel na Jacka. „Ty se chceš chovat jako, že je Sam mrtvá?“
Jack se zastavil a podíval se směrem ke stolu. „Jistě, že ano. Kapitáne, chci abyste vy a váš tým dokončili vše přesně tak, jak bylo v plánu. Předpokládám, že jste došli k závěru, že ta věc zemřela v důsledku zranění, které si způsobila sama.“
Kapitán horlivě přikyvoval, ale neřekl nic.
„Dobře. Dokončete svoje hlášení, ale bez zmínky o tomhle rozhovoru.“ Řekl Jack, naklonil se nad stůl a díval se na kapitána a poručíka. „Pokud jediné slovo z tohoto rozhovoru opustí tuhle místnost, budu vědět, za kým mám jít. Je vám to jasné?“
Oba muži přikývli a ztěžka polkli.
„Dobře. Vy dva rozchod.“ A zase vstal a chodil podél velkého okna, kde byl stále stažený kryt.
Ti dva vstali a podívali se na generála Landryho. Ten lehkým kývnutím hlavy potvrdil Jackův rozkaz. Ti dva sešli dolů po točitých schodech a pokračovali k výtahu.
„Fajn, Danieli. Chci, abys jel za Cassie tak, jak jsme plánovali, ale taky chci, abys jí řekl pravdu. Nechci, aby něčím takovým prošla, pokud to není nutné.“
Doktorka Jacka přerušila. „Myslíte, že je chytré, do toho to dítě zatahovat?“
Jack se na ni podíval a s jistotou přikývl. „Už není dítě. A ví, jak udržet tajemství. Plánuji pohřeb Carterové na pátek. Pohřbíme tu věc, která leží v márnici. Zatímco budu připravovat pohřeb, chci, abyste vy tři nenápadně vystopovali, kde k té záměně došlo. Když bude po pohřbu, budu předstírat, že jedu do srubu tak, jak jsem měl v plánu. Ve skutečnosti půjdu po stopě, kterou vy najdete.“ Řekl Jack a znovu se naklonil nad stůl a sledoval ty, kteří seděli kolem. „Nějaké dotazy?“
Daniel přikývl, že ano. „Co když tě budou sledovat a zjistí, že nejsi ve srubu?“
„Dobrá připomínka. O to se taky postarám, Danieli. Ty a Teal´c si pojedete promluvit s Cassie. Pokud to má fungovat, musí přijet na pohřeb a být hodně rozrušená. Až se vrátíte zpátky, pomůžete Mitchellovi s hledáním kdy a kde se ta výměna přihodila.“

Daniel a Teal´c vyjeli výtahem na povrch. Mitchell šel s doktorkou na ošetřovnu, aby získal víc informací, odkdy přesně neměla podplukovník Carterová jizvu na hlavě. A seržant Harriman pomáhal Jackovi s přípravou pohřbu.
Pátek byl nádherný, teplý, slunečný den. Jasná známka toho, že dnes opravdu nepohřbívají Sam. Jack si byl jistý, že jinak by v den jejího pohřbu byla průtrž mračen. Protože to jediné by bylo přiměřené tomu, že svět truchlí nad její ztrátou.
Když stáli u hrobu, utěšoval Daniel vzlykající Cassie. Generál Hammond, generál Landry a Jack tu stáli bez hnutí, když Mark přebíral vlajku za Sam. Chudák Mark nevěděl, že to není jeho sestra, koho tu dnes pohřbívají. Ale Jack došel k závěru, že v případě bezpečnosti celé akce, je to velký risk něco mu říkat.
Za Markem stál Pete Shannahan. Jack nebyl šťastný, že ho tu vidí. Ale protože věděl, jak má moc má Pete Sam rád, tak tu prostě byl.

Smuteční hostina byla u generála Landryho doma. Jack už totiž svůj dům v Coloradu nevlastnil a Daniel měl jen svůj byt. Většina lidí, co sloužila v SGC, byla jak na pohřbu, tak i na hostině. A Jack na ničem nešetřil, jako by to všechno bylo opravdové. Hrob byl zaplaven kyticemi růží, lilií, tulipánů a karafiátů a na hostině tekl alkohol proudem. Jack měl hodně pochmurnou náladu, takže tohle nemusel nijak předstírat.
Toužil po tom, aby začali Sam hledat. A všechen ten povyk kolem falešného pohřbu byl sice nutný, ale on měl stejně pořád pocit, že tím jen marní drahocenný čas. Tím čekáním už byl unavený.
„Pojďme, Danieli.“ Přišel za Danielem a jedním z ´vědců´z laboratoře v oblasti 51, kde Sam pracovala. Ten muž byl jeho hrubostí ohromen, ale Daniel byl naopak překvapený, že to Jack vydržel tak dlouho.
„Hned za tebou přijdu.“ A než se vydal za Jackem, tomu muži se omluvil. Jacka cestou ke dveřím zdržela přání všeho dobrého. Takže měl Daniel šanci dát vědět Cassie a nakonec s ní, Teal´cem, Jackem a Mitchellem odešli z této smuteční hostiny a vydali se do Danielova bytu.

„Podle nahrávek z letiště letěla Sam přímým letem z Washingtonu do Denveru. Letadlo bylo odkloněno do Chicaga a bylo mu nařízeno přistát. Sam z letadla vyvolali, ale za dvacet minut se zase vrátila. A potom let pokračoval podle plánu. Letadlo přistálo v Denveru a Sam potom využila rychlého spojení do Colarada Springs. Viděli jsme videozáznam, jak si na letišti vyzvedla svoje zavazadla. Když jsme ten záběr přiblížili, žádnou stopu po jizvě nebo modřině jsme nenašli.“ Položil Mitchell svůj blok, kde měl poznámky. „Předpokládáme, že k té záměně došlo v Chicagu, ale mohlo se to stát i v Denveru. K záznamům z Chicaga nebo Denveru, pokud existují, jsme se nedostali.“
Shrnul získané informace Mitchell a podíval se na Daniela, aby mu dal najevo, že teď je na řadě on.
„Bezpečnostní nahrávky v SGC potvrdily, že ten, kdo se vrátil z Washingtonu, byl klon. Teal´c nezjistil, že by tu nastražila nějakou výbušninu. Působila na nás tak, že je nešťastná a já předpokládám, že tím nás měla přesvědčit o tom, že si sama vzala život. Nemyslím si, že je tady na těch nahrávkách z SGC něco víc, co by nám mohlo pomoct ji najít.“
Jack přikývl. „Začnu v Chicagu. Máte rozpis služeb té posádky?“
Mitchell prolistoval svůj notes, vytrhl list a podal ho Jackovi.
„Dobře. Promluvím si s posádkou a prohlédnu si bezpečnostní nahrávky. Pokud se potvrdí, že k té výměně došlo v Chicagu, tak začnu pracovat na tom, kam by ji mohli odvést. A potřebuji, aby vy jste pracovali dál na tom, proč ji unesli.“
Cassie začala být netrpělivá, když je poslouchala. „A co můžu udělat já?“
Jack se na ni podíval a povzdechl si. „Ty můžeš zpátky do školy.“
Cassie vyskočila ze svého místa a nepěkně se na Jacka podívala. „Tak to nepřipadá v úvahu, že se jen tak vrátím doškoly , když teď vím, že Sam je někde tady a vy všichni ji hledáte.“
Daniel k ní vztáhl ruku a zlehka ji chytil za rameno. „Musíš Cassie. Když se zpátky do školy nevrátíš, bylo by to podezřelé. Musíme všichni vypadat, že nad její ztrátou truchlíme. Ale taky to znamená, že se vrátíme ke své práci tak, jak by to Sam očekávala.“
Daniel se na ni podíval tím svým neodolatelným psím pohledem a Cassie se sesula zpátky na pohovku.
„Fajn, ale vy mě určitě informujte, co je nového.“ Zkřížila si ruce před sebou a odfrkla si. Daniel přikývl a dal jí ruku kolem ramen.
Jack na chvíli odešel z místnosti a vrátil se s plochou hnědou krabičkou. Otevřel ji a vyndal ven mobily.
„Musíme předpokládat, že naše telefony jsou zaměřené. Tyhlety mají speciální bezpečnostní zajištění, která by měla telefony ochránit před odposloucháváním. Nejsou bez vad, ale jsou lepší než ty, co momentálně máme. Tohle jsou tedy telefony, jedině které bychom měli používat, když budeme mluvit o Carterové. Měli bychom být ve vzájemném kontaktu i prostřednictvím našich normálních telefonů a vypadat, že jsme zarmoucení. To je všechno, co bychom měli dál dělat.“
Daniel věděl, jak všichni kolem něho přikývli, ale rozhodl se, že tuhle svou poslední otázku prostě vynechat nemůže. „A jak dlouho myslíš, že to budeme muset dělat?“
Jack si povzdechl a podíval se na Daniela koutkem oka. „Budeme to dělat tak dlouho, jak bude třeba. Ale budeme dělat všechno pro to, abychom ji dostali zpátky co nejdřív.“
Tentokrát si povzdechl Daniel. „Tohle není odpověď, Jacku. To přece nejde, abys odjel z Washingtonu na kdo ví jak dlouho.“
„Ty zjisti, co chce Ba´al udělat a já se postarám o Washington.“
Daniel pokrčil rameny, ale vzal to od Jacka jako odpověď.
Druhý den přijel Jack ke srubu. Přinesl si dovnitř svoje tašky a rozsvítil. Bylo tu chladno, ale ne zase tak mrazivo. Slyšel, jak se dole na chodbě zavřely dveře. Položil tašky.
„Hej, Silere. Měl jste nějaké potíže sem vklouznout?“ Usmíval se Jack na seržanta, který vešel do chodby.
„Ne, pane. Zaparkoval jsem půjčené auto za opuštěnou stodolou asi míli odtud, tak jak jste říkal. Jít po cestičce lesem bylo jednoduché. Čekal jsem až do tmy a potom jsem se dovnitř dostal zadem. Nerozsvěcoval jsem světla a nedělal jsem žádný oheň.“
Jack ho poplácal po rameni. „Fajn. A teď, když jsem tady, tu budete moct žít jako normální člověk. Když půjdete ven, tak se nezapomeňte ujistit, že máte buď kšiltovku nebo sluneční brýle. Do města nechoďte. Dovezl jsem vám hromadu zásob. Když to všechno vynosíte, budete tu moct zůstat klidně měsíc.“
Silerovi se rozšířily oči údivem. „Měsíc pane?“
Jack zavrtěl hlavou. „Já neplánuji, že budu pryč déle než týden, ale chci si být jistý, že tu máte dost zásob. Generál Landry ví, že mi pomáháte s úkolem. Pokud budete potřebovat mluvit s ním nebo se mnou, tak použijte zabezpečený telefon a volejte na tahle čísla. Můžete ho také použít, abyste se spojil s vaší rodinou.“ Podával Jack Silerovi stejný telefon, jako měli i ostatní.
„To nebude nutné, pane. Řekl jsem své rodině, že je nebudu schopný kontaktovat a že si nejsem jistý, kdy se vrátím. Generál Landry s nimi bude ve spojení.“
Jack přikývl. „Jste dobrý člověk, Silere. Bez vás bych tohle udělat nemohl.“
Siler se usmíval. „Myslím, že nezáleží na tom, že nevím, co děláte.“
Jack se taky usmál. „Takhle je to lepší.“
Siler vynosil z Jackova auta zásoby. Když bylo všechno uklizeno, dali si večeři a čekali, až se setmí. Když byla venku tma, Jack se vykradl ven a vydal se na cestu k vypůjčenému autu, které na něj čekalo asi míli odtud. Potom jel asi 45 mil k malému letišti, kde na pilota, Charlieho Jacobse, čekalo letadlo. Jack se tu zaregistroval pod svým novým jménem a odletěl do Chicaga. Cestou několikrát přistál na malých letištích, aby tak setřásl případné pokusy sledovat jeho pohyb.

Jack přistál na malém letišti na okraji Chicaga. Zavolal si taxi a pronajal si pokoj nedaleko letiště O´Hara. Zavolal tam a oni mu potvrdili, že Sam z letadla vystoupila a asi za dvacet minut se opět vrátila. Nikdo si žádné změny v chování nebo vzhledu Sam nevšiml.
Druhý den ráno jel na letiště. Měl na sobě svůj nejlepší černý oblek a falešný odznak a průkaz, který vypadal zcela jako pravý. Představil se jako George Murray, agent FBI. Požadoval přístup ke všem informacím, které se týkají letu, který letěla Sam. Po té, co byla potvrzena jeho totožnost, což pro něho udělal jeden jeho přítel z FBI, získal Jack audio nahrávky telefonního hovoru na letiště, ve kterém bylo požadováno, aby byl let odkloněn. Nahrávku pilota, když dostal povolení ke změně letu a video, které ukazovalo, jak Sam na letišti přivítali dva muži v uniformách letectva, hned jak vystoupila z letadla. Jack si všechno zkopíroval a využil služeb kurýra, aby to poslal Danielovi.
Celý den pak strávil tím, že na záznamu sledoval pohyb Sam na letišti. Videozáznam ukázal, že ji z terminálu odvedli do malé kanceláře v administrativním oddělení letiště. No a potom z této kanceláře vyšel klon, už sám a vrátil se do letadla. Jack si přehrával několikrát záznam, ale neviděl nikde, že by Sam nebo ti dva muži z kanceláře odešli. Zkusil záznam u jiného vchodu do budovy, ale ani tady ji neviděl. Jak byl rozčílený, cosi zavrčel, ale okamžitě přestal, když si všiml, jak je k zadnímu vchodu budovy přistavován vozík na zavazadla. Přijela k němu žena s vozíkem, na kterém byla velká bedna. A měla co dělat, aby ji zvedla na přistavený vozík Nakonec se jí to podařilo. Jack si tohle třikrát přehrál a teprve potom přišel na to, o co tam jde. Ta žena měla chůzi spíš jako muž. A Jack instinktivně věděl, že Sam byla uvnitř té bedny. A ta žena na videu určitě ženou nebyla.
Dál sledoval přesun té bedny k pohřebnímu vozu. Záběr si přiblížil, aby si mohl přečíst název firmy a zapsal si ho. Když to všechno prohlédl, bylo už dost pozdě. Poděkoval letištní ostraze a vrátil se zpátky do hotelu. Vlastně nespal dva dny. A moc dobře věděl, že by mu vyčerpání při hledání nijak nepomohlo.

Druhý den ráno mu zavolal Daniel. Jakmile promluvil, bylo Jackovi jasné, jak je vzrušený.
„S tím, že k záměně došlo v Chicagu, jsme měli pravdu. Sam, která vystoupila z letadla, měla na čele modřinu, ale ta, která se do letadla vrátila, ji neměla. A hlas, který volal na letiště, souhlasí s hlasem Ba´ala. Nebyli jsme schopní identifikovat ty dva muže, kteří Sam odvedli z terminálu, ale pracujeme na tom.“
Danielovi už docházel dech, tak začal mluvit Jack. „Myslím, že ji odvezli z letiště ve dřevěné bedně, kterou dali do pohřebního vozu. Mám název firmy a chci, abyste ji našli.“
Dal Danielovi potřebné informace a chtěl, aby mu zavolal hned, jak něco budou vědět. A potom si zašel na pořádnou snídani, zatímco čekal na Danielův telefonát. Nemusel čekat dlouho.

Jack neplánoval, že by se v Mortonově pohřebním ústavu objevil přímo. Jestli je to Ba´alův úkryt, věděl, že tam nemůže jen tak přijít a dát tak najevo, že ví, že Sam není mrtvá. Nakoupil si něco k jídlu a začal to místo hlídat. Celé odpoledne sledoval, jak dovnitř a ven chodí pozůstalí. Po Ba´alovi nebo někom, kdo by se podobal Goa´uldovi, tu nebyla ani stopa. Zůstal tu celou noc.Ráno věděl, že je na čase se jít trochu prospat. Došel k závěru, že během dne by se tu asi nic nestalo. Vrátil se do hotelu, vyspal se a než se tam vrátil, dal si pořádnou večeři.

Uplynuly dva dny a jeho sledování k ničemu nevedlo. Daniel mu pravidelně volal, ale nic, co by jim pomohlo, nenašli.
„Jacku, my si myslíme, že víme, co Ba´al plánuje!“
„No tak mě napínej.“ Zavrčel na něho Jack a sledoval při tom další truchlící rodinu, která od tam vyšla.
„Ba´al stále vlastní jednu bránu. Tu, kterou jsme nikdy nezískali zpět, když kradl brány.“
„Uh.“
„No a teď zmizela jedna asgardská loď. Snažili se ji lokalizovat během posledních dvou dnů, ale bez úspěchu.“
Daniel udělal dramatickou pauzu, jako kdyby čekal, že Jack najednou vyhrkne odpověď.
„Danieli, jsem nevyspalý a mám hlad. Tak to laskavě zkrať.“
„Jo…promiň. Myslíme si, že Ba´al by mohl plánovat použití asgardského počítače k předpovědi sluneční erupce a cestovat v čase.“
Jack ohromeně seděl a byl chvíli zticha. „Zpátky v čase?“
„Možná si myslí, že je to jediný způsob, jak získat zpátky moc a změnit, co se stalo. A kdo jiný by mu mohl pomoct vrátit se zpět než Sam?“
„A když už tu nebude, tak je tu větší možnost, že bychom nezjistili, co dělá.“ Zamumlal Jack.
„Přesně!“ A Jack si byl jistý, že se Daniel usmívá. „Hledáme tu loď na oběžné dráze, ale…“
„Ale je maskovaná a my jsme nikdy dřív nebyli schopní takovou asgardskou loď najít.“
„Zase správně. Ty dneska boduješ, Jacku! Loki tu bude za dva dny a potom nám pomůže tu loď najít.“ A úplně to znělo, jako by chtěl Daniel skákat radostí.
„A my můžeme akorát tak doufat, že se ty dva dny Ba´al ani o kousek nepohne?“ Zamračil se Jack a udeřil dlaní o volant.
„A co jiného chceš dělat? Nemůžeme mu dát předem vědět, že o něm víme, dokud ta loď nebude lokalizovaná.“ Řekl Daniel trochu znepokojeně. Věděl, že Jack nerad čeká.
„Zavolá ti později.“ Zavěsil Jack a nedal Danielovi možnost, aby se s ním nějak dohadoval.
Vrátil se do hotelu a zdříml si. Převlékl se a po několika hodinách se zase vrátil k tomu pohřebnímu ústavu. Vypadalo to, že je zavřeno, ale Jack věděl své. Chystal se proniknout do hnízda goa´uldů.

Obešel budovu, byl přitom schovaný za keři růží. U zadních dveří stál nějaký trouba. Jack se přesunul skoro až k němu a potom hodil kamínek, který spadl před keř, za nímž se skrýval. Když to ten pitomec šel obhlédnout, tak ho Jack překvapil, pevně ho chytil pod krkem a držel ho tak dlouho, dokud ten chlap neomdlel. Potom ho svázal a dal mu roubík., takže až se vzbudí, neměl by dělat žádné potíže. Prohledal mu kapsy a našel dva svazky klíčů. Vzal si je oba.
Pomalu přešel ke dveřím tak, aby ho nebylo vidět z okna. Natáhl krk a podíval se do nejbližšího okna. Na alarmu svítilo zelené světýlko, takže nebyl zapojený. Jack očekával větší odpor.Uvnitř nikdo nebyl. Zkusil stisknout kliku a ta se pohnula. Odemčeno. Slabě střežený vstup do državy goa´ulda nebylo něco, o čem by už neslyšeli, ale je to vzácné a obvykle to znamená potíže.
Vešel dovnitř. Byla tam tma. Slyšel hlasy, které se ozývaly z druhého konce budovy. Takže šel blíž. Znělo to, jako by tu tři muži diskutovali o fotbalovém zápase, který byl v televizi. Nakoukl do místnosti, aby se ujistil, že tam nemají dalšího tichého společníka.
Všichni tři byli zaujatí hrou a nahlas debatovali o výhodách každého z obou týmů.
Jack se vrátil zpátky ke kanceláři, kolem které předtím prošel. Nechtěl riskovat, takže si nerozsvítil. A prohledávat tu místnost bylo těžké. Právě prohledal třetí zásuvku stolu, když slyšel, jak jeden z těch mužů křičí.
„Řekni Vinniemu, že se mi ta jeho hra nelíbí. Ať mi raději odpoví do vysílačky, až ho příště zavolám!“
A když jeden z těch mužů procházel kolem kanceláře, Jack se schoval pod stůl. Bylo mu jasné, že Vinie je ten chlap, kterého u zadních dveří zneškodnil a že ho začnou hledat. Potřeboval lepší úkryt, než s tím ti chlapi začnou. Rozhlédl se po místnosti a vpravo uviděl malou skříň. Stihl to dovnitř zrovna ve chvíli, když těm dvěma, co sledovali fotbal, ten třetí sdělil, co se stalo Vinniemu.
„Cože?“ Někdo televizi najednou vypnul. „Podívej se tady kolem. Musíme to tady všechno zajistit.“
Jack je slyšel, jak prohledávají jednu místnost po druhé. Přišli i do kanceláře a rozhlíželi se kolem sebe. Ten menší přišel až ke skříňce, ale potom odstoupil, aniž by otevřel dveře.
Jack se posunul co nejvíc dozadu a ucítil na zádech chladný kov. Sáhl za sebe a usmál se, když našel zat. On sám si s sebou do Chicaga žádný nebral. Bylo to hodně riskantní, kdyby u něho našli mimozemskou technologii. Ale když ho našel v téhle skříni, tak by ho mohl použít. Tento večer začíná být mnohem lepší, než to vypadalo.
Po čtvrt hodině prohledávání celé budovy se ti dva troubové vrátili zpátky do kanceláře a rozsvítili. Jack je pozoroval štěrbinou mezi dveřmi té skříňky. Ten vyšší přešel ke stolu se skleněnou deskou, který stál ve vzdálenějším rohu místnosti. Sáhl pod něj a něco stiskl. Stůl se rozsvítil a ten muž na tu zaříci desku stolu položil asgardský kámen. Na stěně za stolem se objevil Ba´alův obličej.
„Co chcete?“ Zeptal se ba´al vztekle.
„Uh…. pane. Vinnie se dnes večer dostal do potíží. Někdo ho svázal a dal mu roubík. Kdo to byl, neviděl. Prohledali jsme to tady, ale nikdo tady není.“
Ba´al zuřil. „Zkontrolujte to znovu. Ti lidé, se kterými byste se mohli setkat jsou hodně dobří. Lepší než vy. Nepodceňujte je.“
Tomu muži poklesla ramena. „Ano pane.“
Komunikace byla přerušena a ti dva se zamračili na prázdnou obrazovku.
„Kdyby takhle pitomá práce nebyla tak dobře placená, tak bych ho zabil, místo abych ho chránil.“
Ten menší se zasmál. „To bys byl pěkný idiot. Kdokoliv s takovou technikou jako je tahle, nás kdykoliv přelstí a udělá nám ze života peklo. Pojďme.“

Zatímco se ti dva bavili, Jack otevřel dveře u skříňky a vystrčil ven zat. Namířil a vystřelil nejprve na toho vysokého a potom během sekundy sejmul i toho druhého, aniž by stačil nějak zareagovat. Vyšel ven a podíval se na potemnělou obrazovku. Položil ruku na oválný ovládací kámen a obrazovka se zase rozsvítila.
Jack věděl, že když teď z toho pohřebního ústavu odejde, tak ho nechytí, ale mohlo by to ohrozit život Sam. Jakmile Ba´al pochopí, že jdou po něm, tak by se mohl chtít Sam zbavit. Nemohl by ji tam nechat, ale když se teď bez jediného slova ztratí, tak by jí taky moc nepomohl. Hlavně kdyby se mu ji nepodařilo odtam dostat. Položil oválný kámen na jeden ze čtvercových symbolů a vyndal svůj mobil.
„Danieli, jenom mě poslouchej a udělej, co ti řeknu.“ Řekl Jack a viděl, jak je na obrazovce vidět pohyb postav.
„Co se děje, Jacku?“
„Danieli!“ Zasyčel Jack. „Neposlouchal jsi snad? Jsem v Ba´alově velitelství. Na oběžné dráze je určitě asgardská loď. A já se tam budu transportovat.“
„To nemůžeš! Zatím pořád nevíme, jak ji detekovat. Dej Lokimu ještě dva dny!“
„To nemůžu! Musel jsem zneškodnit pár chlápků a nemám možnost za sebou zamést stopy. Když odejdu, tak za to zaplatí Sam. Řekni těm chytrákům v SGC, aby sledovali proud světelné energie z Chicaga a šli po tom. Tam bude ta loď.“
Jack slyšel, jak Daniel rychle dýchá, když běžel ze své laboratoře dolů chodbou.
„Dej mi 10 minut.“
„Pokud budu mít štěstí, tak máš nejvýš pět.“ Jack viděl na obrazovce chodbu, ze které vedly dvě cesty. Věděl, že pokud by někdo na lodi monitoroval transportní zařízení, tak by věděli, že se tam dostal. Ale tohle prostě musí riskovat.
„Hodně štěstí Jacku. A přiveď ji domů.“ Popřál mu Daniel.
„To bude hračka.“ Řekl Jack a zavěsil. Sledoval obrazovku a potom se podíval na hodinky. Dával pozor, které postavy se pohybují a které zůstávají na místě. Dal Danielovi 6 minut.
Když slyšel zdola chodby kroky, položil oválný kámen na symbol trojúhelníku a zmizel z místnosti v záři ostrého světla.
Když byl na lodi, vytáhl zat, který si připravil, kdyby to bylo nezbytné. Pozorně poslouchal, ale nikoho neslyšel. Rozhlédl se kolem a snažil se zorientovat. A to bylo hodně těžké. Podle bodů na obrazovce došel k závěru, že Sam drží v místnosti o dvě patra výš a nalevo od něj.
Jack vždycky opatrně nakoukl za roh a postupoval směrem nahoru.Věděl, že když se nerozezněl alarm, neznamená to, že by ho nehledali. Prostě byli jen zticha, aby ho mohli překvapit. Pokud ví, že je tady, tak taky ví, kam směřuje a věci potom budou složitější, čím blíž tam bude. Dvakrát se před hlídkou schoval do prázdné místnosti. A po patnácti minutách pomalého postupu byl na správném podlaží. A tak sto stop od místa, kde doufal, že najde Sam.
Poslouchal, jestli neuslyší její hlas. Ale bylo tu všude ticho. Cítil by se líp, kdyby ji slyšel a věděl, že jde správným směrem. Nakoukl za poslední roh a namířil zat na strážce. Ten se se žuchnutím složil na podlahu. Jack ho překročil a hledal místnost, kde je Sam. Obvykle mu vadilo, že asgardské lodě mají místnosti bez dveří, ale tentokrát mu to ulehčilo práci. První místnost byla prázdná.
Ve druhé viděl někoho schouleného na lehátku. Pomalu přešel až k němu. To, že tu nebylo žádné silové pole, ho překvapilo. A když pod tenkou dekou zahlédl blond vlasy, znamenalo to, že našel Sam.
„Sam.“ Zašeptal její jméno a klekl si vedle lehátka. Nijak nereagovala. Natáhl k ní ruku a dotkl se jejího ramene. Její kůže byla chladná, ale dostatečně teplá, aby věděl, že je naživu.
Zlehka ji zatahal za rameno a znovu zašeptal její jméno.
Sam se otočila. Zamrkala a potom nechala přimhouřené oči a dívala se na něho. Zamračila se a pokusila se otočit zpátky. Jack ji ale nenechal.
„Sam, jsem tady, abych tě odtud dostal.“ Zašeptal znovu.
Sam zavrtěla hlavou a zavřela oči. Odfrkla si. Jack se usmál. Nereagovala tak, jak si představoval a to ho znervóznilo a zároveň taky znepokojilo.
„Tuhle pitomost jsi mi do hlavy už taky podstrčil. Proč pořád trváš na to, hrát se mnou jakousi hru? Já ti stejně nic, než už víš, neřeknu.“ Povzdechla si Sam.
„Já se tě nebudu na nic vyptávat. Nezajímá mě žádný tvůj výslech. Jsem tady, abych tě zachránil. A ať se ti to líbí nebo ne, půjdeš se mnou.“ Řekl Jack a posadil ji. Nijak s ním nebojovala, ale taky mu nijak nepomáhala.
A když Jack vstal a pokusil se postavit i ji, zase si povzdechla.
„Tohle nemá tvou úroveň Ba´ale. Oba víme, že se odtud nikdy nedostanu. V tom si se ujistil, že ano?“ Řekla Sam a odtáhla se od Jacka a sesula se zpátky na lehátko. „A teď mě nechej být.“
Sam kopla jeho směrem. Ale ještě předtím, než došlo ke kontaktu, stačil Jack uhnout. A když mu došlo, co Sam vlastně řekla, oči se mu rozšířily údivem.
Postavil ji zase na nohy a přehodil si ji přes rameno. „Nenuť mě, abych tě musel knokautovat.“
Sam ztuhla a Jack ji postavil zpátky na podlahu. Zvedla ruku a konečky prstů pravé ruky se dotkla jeho tváře. V očích měla slzy. „Bože. Ty jsi skutečný.“ Zašeptala, její slova zněla radostně.
„Nemůžu uvěřit, že jsi byl opravdu tak hloupý, abys sem pro mě přišel.“
Rozhlédla se kolem. „Jsi sám?“
Jack se nad tím, že je na něho drzá, pousmál. „Jsem sám a ten komentář, že jsem hloupý, bych si vyprosil.“
Sam ale zbledla a odstrčila ho od sebe. „Musíš hned odejít. Utíkej! Prosím!“ To, že se bála, ho vyděsilo.
„To v žádném případě, že ….“ Rozezněl se alarm. Jack se otočil směrem do chodby. Sam ho postrčila dopředu, snažila se ho přimět k tomu, aby se rozběhl. Otočil se zpátky k ní.
„Ty to nechápeš? To proto tady není žádné silové pole a jen jeden strážce. Dal mi do hlavy čtecí zařízení! Ví všechno, o čem vím já! Ví, že jsi tady!“
Jackovi ztuhla čelist. „Vrátím se!“ A vycouval ven.
„Prostě utíkej!“ Sam udělala krok směrem k němu a prudce do něj strčila. Jack doklopýtal na konec místnosti a vykoukl do chodby. Už byl skoro za rohem, když zaslechl, jak Sam něco zabručela. Prudce se otočil a viděl Ba´ala, jak ji pevně drží kolem krku.
Zastavil se. Stál vzpřímeně a usmíval se. „Už je to dlouho, co jsme neviděli, chlapče.“ A otevřel náruč, jako by doma vítal ztraceného přítele.
„Je hezké vidět, že práce za stolem nic neubrala z tvého smyslu pro humor. Tvůj humor jsem měl vždycky nejradši.“ A pokynul rukou směrem k Jackovi. A tři velcí chlapi, kteří stáli za Ba´alem, šli k němu. Jack položil zat na podlahu a zvedl ruce. Ba´al uvolnil sevření kolem krku Sam. A potom ji zatlačil zpátky do místnosti. Ti tři chlapi Jacka chytili a vhodili ho za ní. Ba´al se dotkl obrazovky na stěně a objevilo se tu modře svítící silové pole. A když Sam klesla na lehátko, Jack jen zavrčel.
Ba´al se nad svou vlastní krutostí jen usmíval. „Jsem si jistý, že si svoji vzájemnou přítomnost hezky vychutnáte…zase.“
„A nebyl jsem snad vždycky vzorný host?“ Zakřičel Jack na Ba´ala, který si už vykračoval dolů po chodbě. A dva z těch velkých chlapů zůstali stát jako stráž před vchodem. Ten třetí pomáhal na nohy tomu strážci, kterého Jack zneškodnil a odváděl ho dolů chodbou.
„Takže jaký je plám B, pane?“ Jack se posadil na kraj lehátka, na kterém Sam ležela. Podívala se na něho a přimhouřila oči a levou rukou si třela čelo.
„To ti řeknu později. Bolí tě hlava?“ A odhrnul jí vlasy z očí.
„Není to tak hrozné.“ Ale podle toho, jak se Sam tvářila, věděl Jack, že lže.
„Když kvůli bolesti nemůžeš ani dost přesvědčivě lhát, tak vím, že je to zlé.“ Řekl a pohladil ji po tváři a ona se na něho chabě usmála.
„Odpočiň si.“
Jack přecházel po malé místnosti. Bylo zde lehátko a umývadlo, které vyjely ze stěny, když jste se k ní postavili dost blízko. A ještě něco, o čem Jack předpokládal, že slouží jako toaleta. Ta se bezhlučně zvedla z podlahy, když se postavil na šedý kruh , který vypadal, jako by byl na podlaze namalovaný. Pohnul se dál od stěny a všechno se zase schovalo. To, že se to tu objeví, kdykoliv se postaví na patřičné místo, vyzkoušel třikrát a teprve potom to vzal jako fakt, že se tu objeví vždycky, kdykoliv je bude potřebovat.
Silové pole otestoval jenom jednou. A trvalo to deset minut, než zase získal zpět do celé ruky citlivost. Po té, co to tady všechno prozkoumal, se vrátil k lehátku. Sam se posunula víc ke stěně a Jack se posadil vedle ní.
„Je mi to líto,“ řekl Jack a díval se přitom na stěnu chodby za silovým polem.
„Co, že jsi se dostal do cely, která je pro tebe příliš malá?“ Zeptala se tiše, ale s láskou Sam. Jack to vzal prostě tak, jak to bylo míněno.
Usmál se a podíval se na ni. „Ne, že jsem tě odtud nedostal.“
„Předpokládám, že jsi tu sám a nemáš možnost kontaktovat SGC. Jestli nemám pravdu, tak mi to neříkej, protože Ba´al může z mé hlavy dostat to, co chce. A pokud mám pravdu, tak mi to taky neříkej, protože to by bylo deprimující.“ Sam se otočila a podívala se na Jacka. Ten se posunul tak, aby svým tělem stínil světlo, které zářilo ze stropu.
„Tak potom ti nebudu říkat nic, co už nevíš. Víš, že jsem si sem pro tebe přišel a taky víš, že svoje slovo dodržím. Buď tak nebo onak se odtud spolu dostaneme.“ Řekl Jack a sáhl pod deku, aby vzal Sam za ruku. Když ucítil, že se její ruka třese, šokovalo ho to. Nebyl si jistý, jestli je to tím, že se má Sam strach nebo je to bolestí, která je asi hodně velká. Nakonec to nebylo to nejdůležitější, o co se zajímal. Byl rozhodnutý, že ji pomůže zase nabýt její vnitřní rovnováhu.
„Pověz mi, co se tady s tebou za posledních pár týdnů dělo.“ Řekl Jack a přejížděl jí palcem po ruce.
„Týdnů?“ Zvedla Sam obočí, když jí Jack přikývl na souhlas. „Myslím, že jsem ztratila pojem o čase. Jak je to dlouho, co jsme se viděli na letišti ve Washingtonu?“
„Šest týdnů.“ Když to Sam slyšela, její oči se rozšířily a mírně pootevřela pusu. Jack ji pohladil po tváři.
„Vy už mě hledáte šest týdnů?“
Jack se podíval jinam. Věděl, že lhát jí by nemělo smysl. Zná ho moc dobře.
„Oni místo tebe poslali klon. Zřejmě byl hodně dobrý, protože mi tento týden z Colorada volali, když se ta věc sama zabila a každý věřil, že jsi to byla ty. Jakmile jsem zjistil, že to nejsi ty, začali jsme tě hledat.“ Jack se na ni zase podíval, nevěděl, co má čekat.
Sam se dívala před sebe na šedou zeď. „Ono mě to zastoupilo po dobu šesti týdnů?“
Zašeptala, ale Jack to slyšel, stejně jako bolest, která ta slova provázela.
„Poslali to k psychiatrovi. Věděli, že se něco děje, ale nevěděli co.“ Když měl Jack pocit, že by mohla svou rukou, kterou stále držel, ucuknout, pustil ji.
„Tebe taky oklamala?“
A tohle byla otázka, na kterou Jack opravdu odpovídat nechtěl. Bylo pro něho velice nepříjemné přiznat, že si toho nevšiml. A to, že spolu jen několikrát mluvili po telefonu, nebylo to, co Sam chtěla slyšet. Chtěla slyšet lež. Chtěla, aby jí řekl, že jejich vzájemné pouto mu okamžitě dalo vědět, že ta bytost vzdálená stovky mil, není ona. Dokonce i když její nejlepší přátelé, kteří s ní byli v těsném kontaktu, neměli o ničem ani tušení.
A Jack udělal to, co uměl nejlíp, změnil téma. „Co ti udělal?“
Sam si jeho otázky vůbec nevšimla.
„Sam, pokud se odtud máme dostat, potřebuji vědět, o co tady šlo.“
Sam se znovu přetočila směrem k němu, z očí jí šlehaly plameny a to nebylo dobré znamení.
„Jasně. Zase rovnou k práci.“
Nadzvedla se a odhodila deku. Spustila nohy z lehátka dolů a posadila se vedle Jacka. Ramena měla mírně svěšená.
„Nějakou lstí navedl let do Chicaga a unesl mě. Když jsem se probudila, byla jsem na goa´uldské lodi. A hned potom mě dali sem.“ Mírně zvedla paže.
Jack si povzdechl a přejel si rukama přes obličej. „Kdyby v tom bylo víc detailů, bylo by to dobré.“
„Když byl let odkloněn, přišel za mnou někdo z aerolinek. Požádali mě, jestli bych s nimi mohla jít do kanceláře, kde na mě čeká plukovník Richards. Minutu po tom, co jsem tam vešla, jsem už byla mimo. Nevím, jak mě dostali sem na tuhle loď.“
„Dali tě do velké bedny, odvezli tě v pohřebním voze do jednoho pohřebního ústavu, který jim sloužil jako jejich základna. Byly tam transportní kruhy.“
Sam se zašklebila. „To je strašidelné.“
Jack přikývl na souhlas. „A co se stalo potom, co jsi se probudila na goa´uldské lodi?“
Sam sepjala ruce a zadívala se na podlahu.
„Když jsem se probrala, měla jsem na těle modřiny a měla jsem vykloubené rameno. Byla jsem přivázaná ke stolu. Ba´al přicházel a zase odcházel. Jeho metody mučení byly různé, ale jeho oblíbená bylo pálení. Používal něco podobného, jako Aphophis na Netu a tím mi spálil kůži. Měla jsem pocit, že mám celé tělo v ohni. Měnil přitom intenzitu. A když viděl, že jsem si začala zvykat, tak ji prostě zvýšil.“
Když mluvila, otřásla se. Jack jí dal ruku kolem ramen a Sam sykla bolestí. Takže svou ruku zvedl.
„Nikdy nepoužil sarkofág.“ Sam si sundala z ramen bundu a ukazovala Jackovi modřiny tam, kde Ba´al přikládal to zařízení k její kůži a tam, kde se jí opakovaně dotýkal.
„Několikrát jsem doufala, že zašel příliš daleko a že umřu. Pak v takovém případě použil ´healing device´.“( Tady jsem si nemohla vůbec vzpomenout, jak se to překládalo).
Podívala se na Jacka a čekala na jeho nelibost, ale nic takového se nestalo.
„A ta věc, co čte myšlenky?“ Soustředil se Jack na muže, kteří stáli venku za silovým polem.
„Znáš tu kuličku opatřenou hroty, kterou dali Thorovi do hlavy?“ Sam viděla, jak Jack přikývl, že si na ni pamatuje. „Tu mi dal do hlavy skrz nos.“
Jack jen sykl. „Předpokládám, že to bolelo.“
„Ano. Bylo tu hodně krve, což u nosu není zase tak neobvyklé. A protože jsem ležela na zádech, stékala mi do krku. Úplně jsem se jí dusila a byla to hrozná chuť. Musela jsem se hodně přemáhat, abych to zvládla, jinak bych mohla zemřít. Myslím, že jsem i nějakou krev vdechla. Dýchalo se mi potom s obtížemi. I když moje možná zlomené žebro tohle taky mohlo zapříčinit.“
Jack si nevědomky třel nos. „Já jsem si vždycky říkal, proč mi můj nos tak moc krvácí.“
Sam se usmála. „Při povrchu sliznic v nose je spousta cév. Krev ohřívá a zvlhčuje vzduch, který se potom dostává dál do dýchacích cest. Tohle pomáhá chránit tělo před infekcí a snižuje ztrátu vlhkosti. Když člověk dýchá ústy, tak tenhle mechanismus nefunguje a je tak více náchylný k infekci dýchacích cest.“
Jack se díval na Sam a usmíval se. „Na tohle jsem se měl zeptat před léty. Takže teď, když ti dal to zařízení do hlavy, tak ví všechno, co víš ty?“
Sam zavrtěla hlavou. „Myslím, že takto to nefunguje. Kdyby ano, tak by se mě přestal vyptávat a taky by mě přestal bít. Myslím, že mě musí na ty informace, které chce získat, přinutit myslet, aby k nim měl přístup. Připojil to zařízení k obrazovce, takže se můžu dívat, co si vzal.“
Jack sebou trhl. „To zní hodně povědomě.“
„Jo.“
„Myslím, že bolest hlavy je způsobena tou kuličkou s hroty.“
Sam přikývla na souhlas. „Předpokládám, že ten stálý tlak v hlavě je vyvolaný jeho zvýšeným rozsahem. Vždycky, když ho aktivuje, teče mi krev z nosu. Alespoň mě teď nechá sedět. Taky to používá, aby vytvořil představy a myšlenky. Jednou jsem slyšela, jak se spolu s Danielem o něčem dohadujete. Taky tu byla Janet a před pár dny, přísahám, jsem cítila střelný prach a hnilobu. Taky se několikrát stalo, že se mě Ba´al nedotýkal, ale já jsem přitom cítila, jak mi svýma rukama šmátrá po těle. Vypadá to, že si při téhle hře dost užíval.“
„Myslím, že tohle vysvětluje, proč jsi nevěřila, že jsem to já. A dohadovali jsme se s Danielem o něčem zajímavém?“
Sam jen pokrčila rameny a podívala se jinam. „Ty jsi si nemyslel, že bych se chtěla povznést a Daniel si myslel, že je to pro mě ta nejlepší možnost. Janet na mě křičela, že opouštím Cassie.“ Přiznala Sam a když vyslovila svou poslední větu, hlas se jí chvěl a v očích měla slzy.
Jack si položil její hlavu na svoje rameno. „Z tohohle se dostaneme.“
Sam nechala svou hlavu položenou na jeho rameni jen chviličku. Zvedla ji a podívala se mu do tváře.
„Je tu ještě něco víc. Může kontrolovat moje pohyby. Donutil mě, abych udeřila jednoho z Asgardů a potom mě zastavil. Zdá se, že jeho možnosti ovládání, jsou dány rozsahem pohybu. Nebyl schopný mě dovést k tomu, abych zvedla nůž. Tohle totiž vyžaduje zručnost. Takže to, co chci říct je, že není bezpečné být v mé blízkosti.“
Jack zvedl ruku a odhrnul jí vlasy z očí. „Já to risknu.“
Sam mu položila svou ruku na jeho a zavrtěla hlavou. „Je to příliš nebezpečné.“
„Neexistuje nic, co bys mohla říct nebo udělat, co by změnilo mé rozhodnutí. V tomhle jsme spolu.“ Síla jeho slov a hloubka jeho pohledu dávala Sam naději.
„Přišla jsi na to, co chce vědět?“
Stáhla svou ruku a roztřeseně se nadechla. „Nechodí kolem horké kaše. Několikrát si přehrával moje vzpomínky, jak jsme se dívali na to video ze starověkého Egypta. Ptal se mě na Raa, který tady na Zemi tehdy byl. Myslím, že snaží najít způsob, jak se vrátit zpátky v čase. Asgardé mu nebyli ochotní říct, jak použít jejich přístroje pro předpověď sluneční erupce. A taky nebyl schopný se dostat do stroje času. A i kdyby se mu to podařilo, neměl pilota, který v sobě má geny Antiků, dokud nezajal tebe.“
Jack vstal, přecházel po místnosti a zajel si rukou do vlasů. „Sakra! Hraju mu přímo na ruku!“
„Ne, ty jsi mě přišel zachránit. Neměl jsi žádnou možnost zjistit, o co mu jde.“
Jack sledoval Sam, jak se zase opřela o stěnu. Byla špinavá, unavená a tak strašně bledá.
„A proč nedal některému z Asgardů do hlavy to jeho zařízení, aby se tak dozvěděl to, co potřebuje?“
Sam zavřela oči a usmála se.
„On ví, že Thor používal sondu k ovládnutí Anubisovy lodi. A nechtěl, aby se tohle znovu stalo.“
Jack se vážně zadíval na Sam. „Nějaká možnost, že bys to mohla udělat ty?“
Sam překvapeně otevřela oči. „Přenést svůj mozek do centra počítače, ovládnout loď a potom čekat, že mě někdo z počítače vytáhne a přenese moje vědomí do naklonovaného těla?“
„Oh, pokud to říkáš takhle, zní to trochu míň přijatelně.“ Řekl Jack a podíval se na silové pole. „Možná jenom odstranit to silové pole?“
„Nemyslím si….“
„Jen to zkus.“ A přesunul se k východu. „Prosím.“
Sam zavřela oči. Myslela na modré silové pole, jak bylo aktivováno. Představila si krystaly, které to pole ovládají a představila si, že ty krystaly zmizely. Z nosu jí tekl pramínek krve. Když to Jack viděl, pomyslel si, že to asi funguje. Sam si té krve nevšimla, protože bolest v její hlavě byla ohromující. A těsně předtím než omdlela, vykřikla. Jack se rozběhl k lehátku a přetočil ji na bok, aby jí krev nestékala do krku.