Titul: Sen
Autor: M.i.s.k.a
Překladatel: -/-
Žánr: Romance
Páry: Sam/Jack
Hodnocení: Dospělí
Délka: Středně dlouhé
Časová osa: Neurčeno
Stav: Kompletní
Synopse: Sam je zraněná a zatímco se všichni trápí nad jejím bezvědomím, ona prožívá svůj sen.

__________________________________________________________

„Jaká je vaše situace?“ Ptal se Hammond Jacka běžícího na druhé straně brány.
„Ne moc dobrá, pane. Útočí na nás několik letounů a Teal´c říká, že sem brzo přistane i Anubisova loď.“
„Můžete projít bránou?“
„To ještě nevím pane, SG-5 by ji měla hlídat, ale nemám s nimi spojení. Co sonda, není nic vidět?“
„Bohužel má poškozenou kameru, jde pouze audio.“
Jack kývl hlavou, tohle opravdu slyšet nechtěl. Najednou za sebou uslyšel nějaké zvláštní zvuky, jiné než pobíhající jaffové.
„Pane, ohlásím se pozděj. Konec.“
Otočil se a viděl, jak Danny tahá ze země Sam s poraněnou nohou. Snažila se vstát a tak jí to dělalo velké problémy. Rychle k ní přiskočil a podebral je pod druhým ramenem. Už pomalu omdlévala. Myslel, že je postřelená jenom na noze, ale jak ji chytl na zádech, ucítil něco jak krev. Navíc její bunda byla v tom místě roztrhlá, takže to bylo určitě z ní.
„Carterová, vstávejte, už sme skoro u brány. Musíte to vydržet.“
Teal´c se pohyboval někde za nimi a pokoušel se odrazit ty nejrychlejší protivníky. Moc se mu to nedařilo, ale hlavní bylo, že je ještě naživu. Pohlédl na bílou Sam. Tohle rozhodně jako živé nevypadalo. Dostali se na dohled k bráně. Teal´covi se podařilo setřást všechny za zády a rychle je oběhl, aby mohl vyklidit okolí brány. U ní už bojovaly zbytky SG-5. Byli dva, jakmile uviděli Jackův tým, pustili se do  zabíjení s novou vervou. Jack pustil Sam, vrhl se k DHDčku a začal zadávat adresu. Najednou se nad nima objevila mateřská loď. Už zbývaly jenom dva symboly, když se spustily kruhy a vyběhlo pět jaffů. Jediný, kdo mohl střílet byl Teal´c, který byl v takovém úhlu, že by nezasáhl Dannyho se Sam. Bohužel jaffů na něj bylo víc. Danny si s ní navíc stoupl tak blbě, že nebyl problém ho chytit a strčit i se Sam do prostoru s kruhy. Teal´covi se podařilo jednoho zabít a rozběhl se směrem k nim. Jack už taky na nic nečekal a vyběhl vstříc namířeným tyčovkám. Sam už úplně vytuhla, hned jak škubli s Dannym spadla na zem a vypadala mrtvá. Jackovi by se krve nedořezal. Nemohl ji takhle vidět. Bohužel se proti němu ocitl zatgun a dostal přímý zásah. Jeden z jaffů ještě vzal Sam a zmizeli kruhama na lodi. Teal´c jenom zíral na odlétající loď a nebyl schopný se pohnout. Jeden z SG-5 zadal zbývající symboly a otevřela se červí díra. Vyslal kód a chystal se projít. Teal´c se omráčeně vydal k Jackovi. Pomohl mu vstát. Jack zatřepal hlavou a pokoušel se zorientovat.
„Co je?“
„Daniel Jackson a major Carterová byli přeneseni na Anubisovu loď.“
„Carterová?“ Nechtěl tomu věřit. Jak mohl. Jeho Sam a on nic neudělal.
„Musíme odejít O´Neille.“
„Teal´cu, nemůžeme ji, ehm je tu nechat!“ Už téměř hysterčil Jack.
Teal´covi to bylo ale úplně jedno. Vlastně ani ne, ale stejně teď nemohli nic dělat. Jejich síly sou značně omezené a navíc jeho loď už zmizela.
„Není jiná možnost. Teď se musíme vrátit.“ Táhl ho k bráně. Sice se trochu škubal, ale nakonec se mu povedlo ho šoupnout do otevřené vodní hladiny.

Na druhé straně už poskakoval generál a čekal na zbytek SG-1.
„Zavřete iris.“ Zařval Teal´c hned jak prošel a pustil Jacka.
„Co se stalo? Kde je zbytek?“
Nikdo nic neříkal Jack se sedl, skoro si škubal vlasy. Z SG-5 zbyli taky dva. Jejich VD a nějaký nový poručík.
„Tak řekne mi to někdo?“ Znovu se hlásil o slovo Hammond.
Jack najednou prudce vstal. Vyletěl z místnosti, málem povalil Hammonda a ve dveřích se srazil s právě přibíhající doktorkou. Teal´c se rozhlédl kolem. Jack už toho asi moc neřekne a SG-5 byla v pořádném šoku. Není divu. Právě jim před očima zabili dva jejich kolegy a přátele.
„Jaffové jako by na nás čekali. Bránu hlídala SG-5. Dva členové byli zabiti.“
Při těchto slovech se přeživší posadili na schůdky rampy a nespolupracovali ani s Janet.
„Daniel Jackson a major Carterová byli uneseni na Anubisovu mateřskou loď.“
„Cože??“ Špatně slyšel generál.
„Nevíme zatím za jakým účelem, ale pravděpodobně chce Anubis získat nějaké informace.“
Hammond chvilku čučel s otevřenou pusou a pokoušel se vstřebat příchozí informace.
„Rád bych se tam vrátil a pokusil se je osvobodit.“ Aktivně hlásal.
Generál se na něj váhavě podíval a zavrtl hlavou.
„Jestli byli uneseni na jeho loď, tak už na té planetě nejsou. Počkáme, jestli nedají zprávu tokrové.“ Pak se zarazil. „A prosím vás, najděte O´Neilla a řekněte mu, že ho chci vidět.“ Takhle odešel a nechal ho tam.
Teal´c se váhavě rozhlédl kolem sebe. Místnost se pomalu vyprazdňovala, SG-5 byla odvezena na ošetřovnu a i vojáci, kteří byli připraveni na obranu před nepřítelem odcházeli. Pohodil si tyčovku v ruce a šel se převléct. V šatně našel sedícího Jacka. Lokty opřené o kolena a hlavu v rukách. Teal´c k němu tiše přisedl.
„Máš se dostavit ke generálovi.“
Jack neznatelně kývl, ale jinak se nepohl. Nadával sám sobě. Kdyby ji nepustil a nešel zadat adresu, nic z toho by se nestalo. Daniel neměl po ruce zbraň. S polomrtvou Sam by se stejně asi netrefil. Kdyby vystřelil, kdyby k nim aspoň přiběhl, kdyby..
„Je ti dobře O´Neille?“ Ptal se starostlivě Teal´c.
Znova kývl a tentokrát se na něj i otočil. Po těch letech už bylo jaffovi jasné, že je Jack na dně. Jemu samotnému sle bylo podobně. Moc dobře věděl, že proti Anubisovi nemají žádnou šanci. Jack se namáhavě zvedl a odešel za Hammondem. Ještě se ani nepřevlékl. Všude na sobě měl Saminu krev. Teď dokonce i něco na obličeji z toho, jak se držel za hlavu. Tealč se za ním nechápavě otočil, ale hned jak za sebou zabouchl dveře vstal, vyslekl ze sebe několik věcí a zapadl ve sprše. Jack šel po chodbě jako tělo bez duše. V hlavě mu lítala spousta myšlenek. Hlavně jak přesvědčí generála o tom, aby je pustil na záchrannou misi. Z jedné chodby do něj vrazila Janet. Jack si ani nevšiml s kým se srazil a se slovy promiňte pokračoval ve své cestě. Janet to ale být nenechala. Hlavně potom, co viděla na Jackové tváři červené šmouhy, asi od krve. Doběhla až k němu a chytla ho za rukáv. Lekl se a otočil se na rušitele jeho soukromí.
„Pane, co se vám stalo?“
„Mě? Nic.“ Smutně jí odpověděl a zase pokračoval v cestě.
Janet ho rázným držením bundy zarazila.
„Plukovníku, pojďte se mnou na ošetřovnu, chci se vám podívat na ty rány.“
„Rány? Já nejsem raněný.“ Odsekl jí.
Ukázala na jeho obličej. Nechápavě se ho chytl a podíval se na ruku. Teď už to bylo jasné i jí. Není jeho. Ruku měl celou špinavou.
„To nevadí, stejně chci abyste šel se mnou.“
Nesouhlasně kýval hlavou. „Musím za Hammondem.“
„To počká, musím vás prohlédnout.“
Jack si povzdechl. Janet ho za ruku táhla na ošetřovnu. Posadila ho na nejbližší židli a začala si připravovat nářadíčko.
„Tak co se tam stalo?“ Vyzvídala, aby narušila to depresivní ticho pokoje.
Jack zavrtěl hlavou. „Nechci o tom mluvit.“
„Ale pane, takhle nic nevyřešíte.“
„To je možné, ale pořád nechci.“
Změřila si ho přísným pohledem. Seděl tam jako hromádka neštěstí. Jadnou rukou si hrál se zipem u bundy, kopal nohou do postele a čuměl do země. Vzala dezinfekci a vyčistila mu ty skvrny od krve a přesvědčila se, že opravdu žádné zranění nemá. Na závěr mu tu největší injekci léků na uklidnění, co našla.
„Pane, co kdybyste se šel nejdřív pořádně umýt.“
„Musím za Hammondem.“ Opakoval svou písničku.
„Tak dobře, když jinak nedáte. Nařizuji vám, abyste se šel nejdřív důkladně osprchovat a potom můžete za generálem. A jestli to bude třeba, sama dohlédnu na to, abyste to splnil.“
Konečně se probral a usmál se na ni. Nedokázal si dost dobře představit, jak by za ním stála a kontrolovala, jestli si pořádně vydrhl třeba pravé ucho.
„Dobře, jak myslíte.“
Seskočil z postele a vrátil se zpátky do šatny. Hned jakmile otevřel, vrazil do zrovna umytého Teal´ca. Ani si ho nevšímal a začal ze sebe shazovat špinavé hadry. Sbalil ručník a zmizel za dveřma sprchy. Teal´c se ho radši na nic neptal. Asi by to ani nemělo smysl.

Janet využila této příležitosti a hned za tepla letěla všechno vyklopit Hammondovi. Když zaklepala, myslel si, že je to konečně Jack. Ani nevzhlédl od papírů.
„Plukovníku, pojďte dál“
Janet trochu odkašlala a s úsměvem za sebou zavřela dveře. Hammond vzhlédl a omlouval se.
„Promiňte, já myslel.. Co potřebujete?“
„Víte, dělá mi starosti O´Neill.“
„To mě taky, kde vlastně je?“
„Poslala sem ho do sprchy, za tu dobu, co je tady se ještě neumyl. No vlastně ani nepřevlékl. Je v šoku. Zdá se, že si dává za vinu, co se stalo na té planetě.“
„Chápu.“ Zamračil se. To poslední co chtěl bylo, aby i Jack přestal spolupracovat potom co zmizli jeho přátelé.
„Myslím, že by si měl na pár dní odpočinout.“
Generál si to chvilku rozmýšlel. Janet připadalo, že on sám by si měl vydechnout.
„Ještě to uvážím, děkuji.“
Mírně se usmála a odešla z kanceláře. Na ošetřovně je už netrpělivě očekával Teal´c, tak se pustila do prohlídky.

Doktorka měla pravdu. Sprcha je fakt uklidňující. Měl pocit, že ze sebe smývá všechno zlé, co se mu ten den stalo. Sice ho to trochu otupilo, ale nemohl myslet na nic jiného. Sledoval, jak kanálem odtékají zbytky krve ze Saminých zad. Co s ní teď asi je? A co Danny? Anubis s nimi určitě nebude zacházet dvakrát nejlíp. Na druhé straně zase mohl Sam vyléčit. Tu ránu na zádech by asi dohromady nedali. Za jakou cenu. Budou je oživovat a zabíjet pořád dokola. Skoro měl v očích slzy, dokonale si vybavil pocit, když ho mučili. Nepřítomně se chopil sprchového gelu a do ruky si ho nalil slušnou dávku. Pečlivě namydlil každý kousek těla a zase se postavil pod proud vody. Zavřel oči a vychutnával horké kapky. Potom, co si uvědomil, že by měl vypadnout a nahlásit se Hammondovi, zastavil vodu. Naplácal na sebe nějaké deodoranty a podobné srandy. Připadalo mu to absurdní, neměl nikoho, kdo by to na něm obdivoval. Oblekl si čisté věci a ty špinavé zrovna vyhodil. Nemohl se na to dívat. Ještě na sebe zběžně mrkl do zrcadla a váhavým krokem se sunul ke kanceláři velitele. Po rychlém zaklepání vletěl jak hurikán. Hammond se lekl, čekal, že pořád bude jak před popravou.
„Generále, pošlete tam sondu, třeba tam ještě budou!“
Takový nástup ho vyděsil ještě víc a čuměl na něj s otevřenou pusou.
„Chystám se na to, ale jestli se nic neukáže, nemůžu nic dělat. Chápu, jak se cítíte, ale musíte být trpělivý.“
„Generále, jak mám být trpělivý, moje přátele si vzali goauldi a asi s nimi nebudou jednat jako s dobrou návštěvou.“ Přidal k tomu ještě pár gest a zvýšil hlas.
„Plukovníku!“ Zamračil se Hammond.
„Ehh, promiňte.“ Zabodl očí do země.
„Za 5 minut bude na rampě přichystaná sonda a uvidíme.“
Jack se na něj omluvně podíval, kývl na souhlas a odešel. Hned zamířil do řídící místnosti a hypnotizoval techniky u brány, dělající na sondě. Za chvilku se k němu přidal i Teal´c a Hammond. Siler začal zadávat adresu. Potom, co zapadl sedmý zámek a otevřela se červí díra, s nadějí pozorovali mizející sondu. Sotva přičel signál, začali točit kamerou a zkoumat okolí. Najednou se jim tam mihl Anubisův jaffa. Na sondu chvilku blbě zíral, než proti ní zamířil zatgun a vystřelil. Jackovi vřela krev. Nikam e nepustí. Ani se na ně nepodíval a vyběhl ven, do svého pokoje. Nikdo se nedivil, bylo jim stejně. Smutně sledovali zavírající červí díru.
„Počkáme, jestli se někdo neozve, nejspíš tokrové by to měli vědět.“ Narušil ticho Hammond  a taky odešel.

Sam pomalu otvírala oči. Měla hrozně divný pocit. Nic ji nebolelo, jak dostala ránu do nohy a pak ještě do zad. Asi cítila něčí ruce, jak ji táhnou pryč, ale pak už jenom tma.
„Sam?“
Uslyšela nad sebou. Uviděla Daniela.
„Nejsme na základně?“ Zašeptala, když se rozhlédla kolem.
Daniel negativně zatřásl hlavou. „Odvlekli nás jaffové. Nepamatujete si to?“
„Ne.“ Zesmutněla. Tohle byla její vina, kdyby se pořádně podívala za to křoví, kolem kterého se mihla, nemuselo by se to stát.
„A zbytek?“
„Podařilo se jim utéct.“
Tak aspoň to. Možná je budou hledat.
„Jak je vám?“
„Fajn.“ Pomalu se posadila. “Na to,že jsem se cítila mrtvá.“
„Taky jste byla, ale hned, co sme se kruhy přenesli na loď, vás dali do sarkofágu.“
 „A proč?“Nechápala.Goualdi jenom tak neoživují.
 „Zdá se že potřebují spoustu informací. Mě si zavolali hned. Nic jsem jim neřekl, ale moc se jim to nelíbilo. Občas mě něčím bouchli. Pak si pamatuji, že mě zasáhl zatgun a já ležel vedle vás.“
Chvilka ticha. Ani nebylo o čem mluvit. Bylo jasné, že to nebylo naposledy. A příště už to tak snadné nebude. Oba si jasně vybavovali ty kousky, co ze sebe Jack vydal potom, co se vrátil od Baala. Otevřely se dveře do jejich vězení. Přiběhl k nim první jaffa a tyčovkou ukazoval na Sam. Zamračila se, ale snažila se vstát. Daniel jí duchapřítomně pomohl. Pomalým krokem se vydala vstříc nepřátelům. Ještě pořád byla trochu mimo, tak se pohybovala pomaleji, než se líbilo ostatním, občas dostala ránu do zad, aby zrychlila svou chůzi. Před ní se rozevřely obrovské dveře do menší místnosti. Uprostřed byl velký stůl. Sam přešel mráz po zádech. Dřív nebo později na něm skončí. Chytly ji silné ruce a táhly ke stolu. Takže čas neztráceli. Snažila se jim vytrhnout.To je naštvalo a dostala něčím tvrdým do hlavy. Na chvíli byla mimo. Jak se probrala, ležela na tom stole. Snažila se pohnout jakoukoliv končetinou, ale bylo to nemožné. Byla velice dobře připoutaná. Tohle nebude ten samý výslech, jak podstoupil Daniel. Bude to. Pane bože. Podívala se kolem. Místnost byla stejná jako ta, ve které se snažili získat informace od Thora. Jestli ji předtím přešel mráz po zádech, tak teď tam měla kusy ledu. Nemůže dopustit, aby se informace, které má v hlavě dostaly do rukou goaldům. Navíc Anubisovi. Bojí se ho všichni ostatní. Snažila se dostat z pout. Sice to bylo zbytečné, ale za snahu nic nedá. Obě ruce už měla sedřené, o nohách nemluvě. Za zády uslyšela zvuk při otvírání dveří a vyplašeně čekala, kdo projde. Ukázala se před ní starší žena. Měla pocit, že ji zná, dokonce se jí vybavovalo její jméno.
“Majore Carterová.“ 
Šokovaně na ni hleděla, nevěděla co říct.
„Jsem tokra.“ Uvedla vše na pravou míru ta žena. Sam se ulevilo, tohle vážně nečekala. 
„Vážně?“ Přesvědčovala se.
Kývla jí hlavou. „Už jsem poslala zprávu ostatním tokrům, doufám, že to ohlásí vašim lidem a ti se pokusí vás zachránit.“
Sam se usmála.Takže hledat je budou.
„Jistě chápete, že já nic dělat nemůžu. Nemůžu odhalit svou identitu, zmařila bych tím naši misi.“
„Chápu.“ odpověděla jí Sam. Už byla jinde. Věděla, že ji budou hledat a najdou, tak už jí to bylo jedno, jestli tady stráví den nebo dva navíc.
„Ale do té doby musíte vydržet. Anubis by se tu měl za několik hodin objevit a jeho metody jsou cizí i tokrům. Snažte se mu alespoň myslí odolávat. Pokud si vaši lidé pospíší, nemuselo by se vám nic stát.“
„Rozumím, pokusím se.“
„Vypijte to.“
„Co to je?“ Nechápala.
„Nebojte, jenom vám to pomůže.“
Sam do sebe nechala nalít divnou tekutinu z lahvičky a tokra zmizela. Aspoň něco, pomyslela si. Teď už jen doufat, že přijdou včas.

Noc na základně byla hrozně nudná. Jack nespal, jenom pozoroval šedou zeď jeho osobní místnosti. Čekal, že se co nejdřív objeví Jacob. Bál se, že kdyby náhodou sunul, prošvihl by to. No asi by ani nemohl spát. Na hodinkách měl čtyři ráno. Pokoj ho už přestal bavit, tak se vydal na noční procházku po základně. Rožlo se červené světlo a rozlehl se známý výstražný zvuk při neočekávaném příchozím. Jack se rozběhl do řídící místnosti a myšlenkou se pokoušel ovládnout příchozí kód SG-1. Slyšel za sebou i přibíhajícího Hammonda a Teal´c. Siler hlásal kód tokrů a všichni se velice svižně přemístili k bráně. Prošel jenom Jacob.
„Víte, kde jsou?“ Hned  útočil Jack ani nečekal až k nim přijde.
„Ano.“ Smutně mu odpověděl.
„Pojďme do zasedačky.“ Zavelel Hammond.
Všichni ho poslechli.Sotva zaedli, Jack se znova zapojil do hovoru.
„Tak kde!“
„Jsou na jedné Anubisově planetě.“
„No a?“ Ptal se Jack. „Hlavně, že víme, kde jsou. Můžeme je z tama dostat.“
„To není tak jednoduché pllukovníku. Nemůžu obětovat spoustu lidí pro záchranu dvou.“ Usměrnil jeho nedšení generál.
„Ale pane!“
„Nebojte Jacku!“ Uklidňoval ho Jacob.
„Máme tam zvěda, takže se tam můžeme dostat, aniž bychom měli nějaké potíže se strážemi. Největší problém bude se dostat do místnosti, kde je věžní.Bude dobře hlídaná.“
„S tím si lehce poradíme.“ Znova se nadchnul Jack.
„Generále, prosím, nemůžeme je tam nechat na pospas tomu hadovi!“
George se na něj podíval, vypadal tak přesvědčivě. Byl si jistý tím, že kdyby mu to nedovolil, šel by tam sám.
„Dobře, máte svolení vyrazit.“
Jack vyskočil ze židle a letěl se připravit. Teal´c se choval trochu střídměji. Vstal, pokývl hlavou a v tichosti odešel.
„Mohl bych tu zůstat? Nemohu s nimi, rada si nepřeje, abyh zasahoval.“
„Jistě. Pro tebe máme přece vždycky dveře otevřené.“
Usmáli se na sebe. Hammond vstal a šel oznámit SG-4, že doprovodí O´Neilla a Teal´ca na záchrannou misi. Do 15 minut byli všichni připravení u brány. Jack netrpělivě zíral na prostor za sklem a čekal, až se začnou zadávat příslušné symboly.
„U brány by měla být čtyřčlenná stráž.“ Informoval je Jacob.
O´Neill kývl a nasměroval tělo k právě se otevírající červí díře. Jako první vlezl po rampě do brány se zbraní připravenou ke střelbě. Sotva prošel, uviděl před sebou vztyčené čtyři tyčovky. Rychle začal střílet protivníky. O sekundu za ním prošel Teal´c se zbytkem a začal pálit na všechny strany. Všichni uslyšeli nějaký křik. Jeden z nich to musel dostat. Hned jakmile se protivníci přestali hýbat, seběhli se k raněnému. Pěkný zásah v pravém rameni. Sice komunikoval, ale nemohl jít s nimi, všechny by je ohrozil. Jack přeběhl k bráně a poslal ho zpátky. Teď jich sice bude o jednoho míň, ale nedalo se nic dělat. Hammond bude mít radost. Jack se ujistil, že v pořádku prošel, zavelel najít vězení.

Zase dveře. Tentokrát žádný chrastivý zvuk, který je zatím vždycky poctil návštěvou. Tohle bylo až moc tiché. Chtěla otočit hlavu, ale i tu ji přivázali, potom, co viděli, zranění na jejích nohách, přitom, jak se snažila z toho dostat. V jejím zorném úhlu se zjevila postava v černém plášti a kapuci.  Anubis. Polilo ji horko. Už brzy to začně.
„Jak jistě víte, potřebujeme nějaké informace.“
„Nic vám neřeknu.“ Pokusila se vzdorovat. Věděla, že jí to nebude nic platné, ale za pokus to stálo.
Anubis ze sebe vydal zvuk, který měl být asi smích. Zamračila se, tohle se jí nelíbilo. Z jednoho rukávu mu vylezla věc, která jí připomínala ježka v kleci.
„S pomocí tohoto.“ Zvedl ho do výšky, aby měla dobrý rozhled.
“nám řeknete úplně všechno. Abych byl přesný, vezmeme si, co potřebujeme.“
„Vezmeme? Jak?“ Tohle se jí vůbec nelíbilo.
Přistoupil těsně k ní. Zamával jí s tím před očima. Tohle zařízení měl v sobě Thor. A teď bude mít ona. Jestli se jí to podaří, mohla by taky myslí ovládnout jejich počítač. Najednou už nestihla její mysl vnímat. Zase ti tak blbě stoupl a zařízení implantoval do hlavy. Byl to zvláštní pocit. Cítila, že je v bezvědomí a zároveň, že ne.

Jack se konečně s týmem dostal na souřadnice od Jacoba, kde měl být nehlídaný vchod. Teal´c našel ovládání dveří a všichni opatrně vlezli do chodby. Měli asi pět místností, kde je mohli ukrývat. Procházeli chodbami. Zatím se jim nepodařilo narazit na jaffy. Až ve třetí našli osobu sedící ve stínu. Podle obrysu ve stínu poznali, že je to Daniel. Když je ve dveřích uviděl, radostí se k nim vrhl.
„Kde je Carterová?“ Zajímal se víc Jack.
„To nevím, odvedli ji před několika hodinami.“
Jack se naštval. Tohle vážně vědět nechtěl.
„A jak na tom je?“
„Když ji přinesli, tak byla vyléčená. Dali ji do sarkofágu, aby byla schopná provozu. Pár minut po tom, co se vzbudila si ji odvedli.“
Jackova hlava pracovala na plné obrátky. Nakonec se otočil na podpatku a vydal se k další místnosti. Nic. Ani v poslední nikoho nenašel.
„Sakra, kam ji dali?“ Začínal být výrazně nervózní a kdyby někdo stál v jeho blízkosti, asi by ho něčím praštil.
„Třeba už ji vyslýchají.“
„Díky Teal´cu, jak povzbudivé.“
„Vy ste tady už byli ne?“ Ptal se Danny. „Musíte vědět, kde je něco takového.“
Jack s Teal´cem se zamysleli.
„Já nevím, třeba je ve stejné místnosti, jako tenkrát Thor.“ Uvažoval Jack.
„To je pravděpodobné.“ Souhlasil s ním Teal´c.
Dali se jednou z chodeb vedeni Jackem Už z dálky viděli, že před dveřmi je stráž. Potřebovali ji zlikvidovat nějakým rychlým a hlavně tichým způsobem. Teal´c Jacka ujistil, že za dveřmi zatguny neuslyší. Jack tomu sice moc nevěřil, ale nedalo se nic dělat. Namířil na jednoho. Teal´c na druhého a současně vystřelili. Oba padli v křečích na zem. Jack je ještě dorazil, aby to nikdo nepoznal a váhavě se postavil ke dveřím.
„Teal´cu co myslíš, bude tam někdo?“
„To nevím O´Neille, ale ikdyž ano, moc jich tam nebude.“
Jack kývl hlavou. Otevřel dveře, zamířil zbraň na potencionální osoby. Ležela tam jenom Sam na stole uprostřed pokoje. Měla zavřené oči, ale věděl, že dýchá. Asi tam fakt nikdo nebyl. Rychle k ní přistoupil a zkoušel ji vzbudit. Když se mu to ani na potřetí nepodařilo, vzdal to. Sundal jí pásku, která jí bránila v kývat hlavou. Ostatním se podařilo uvolnit ruce i nohy.  Jack ji vzal do náruče a nesl ji k východu. Stejnou cestou už by asi bez úhony neprošli. Teal´covi se podařilo najít únikový tunel. Těsně u konce ale zase narazili na stráž. Jack se snažil krýt za ostatními. Podařilo se jim všechny zneškodnit, ale jeden z SG-4 dostal přímý zásah. Skácel se k zemi. Trefili ho přesně, než spadl na zem, byl mrtvý. Jack to měl z první ruky, sesunul se mu k nohám. Hammond šťastný nebude. Hned jak zjistili že je vzduch čistý, opustili budovu a utíkali k bráně. Jack se naposledy otočil na mrtvého vojáka a následoval je.

Sotva přišli na základnu, měli velký uvítací výbor. Nejenom Hammond, ale i kompletní lékařský tým. Okamžitě přebrali Jackovi Sam a letěli s ní na ošetřovnu. Jack jim byl v patách, když ale na něj zařval Hammond, že s ním nutně potřebuje mluvit. Vůbec se mu nechtělo, dokonce uvažoval o tom, že poběží dál a pak to uhraje na to, že neslyšel. Nakonec vzdychl a zarazil se. Minul se s Dannym, který byl taky odvedený na prohlídku. Vyměnili si soustrastné pohledy. Jack následoval Hammonda do jeho kanclu. Generál si naštvaně sedl do křesla a pokynul Jackovi, aby to samé udělal na protější židli. Ten zakýval hlavou, že radši postojí. Nervózně přešlapoval a čekal, co z něj vypadne.
„Ztratili  sme tam jednoho muže, druhý leží na ošetřovně. Přesně tohohle sem se chtěl vyvarovat.“
Jack kývl. Chápal to. Nemohli vzít ani jeho tělo. Sam je lehká, ale on by je hodně brzdil.
„Já vím, ale myslím, že osvobození Daniela a Carterové bylo důležitější. Je to nebezpečný goauld a jestli by mu padly do rukou nějaké informace o Zemi..“ Nedokončil vědu.
Hammond kývl. Radši změnil téma. Tahle konverzace byla zbytečná, stalo se.
„A major Carterová?“
„Nevím pane, když sme ji našli, už byla mimo, ještě se nevzbudila.“
Hammond se podíval na papíry na stole. Nevěděl, co ještě říct.
„Dobře, podrobné hlášení podáte později.“
Pustil ho a Jack se vděčně usmál a upaloval na ošetřovnu k Sam. U dveří ho zarazila nějaká sestra.
„Ale no tak, pusťte mě tam!“ Rozčiloval se. Nebylo mu to nic platné. Zabouchla před ním dveře. Škaredě se na ni zašklebil a zůstal stát za nimi. Škaredě se na ni zašklebil a zůstal stát za nimi.

Po dvou hodinách se konečně znova otevřely a vyšla Janet s neutrálním výrazem.
„Tak co?“ Hned na ni útočil Jack, doufal, že je všechno v pořádku.
Janet k němu natáhla ruce s jedním snímkem. I s jeho chabou znalostí anatomie poznal, že je to hlava. Zadíval se na to proti světlu. Nemohl uvěřit tomu, co vidí. V jejím mozku bylo nějaké zařízení, takové divné – nějaká kovová koule se spoustou bodlin.
„Panebože co to je?“
„To nevím, bude to pravděpodobně to stejné, co dali do hlavy Thorovi.“
„To si děláte srandu ne?“ Rozčiloval se.
Pokrčila rameny. Neměla na to odpověď. Nevěděla ani jak to z ní vyndat bez nevratného poškození mozku. Opatrně mu to vzala a šla za Hammondem. Jacka nechala stát jak solný sloup. Když se vzpamatoval, šel za ní. Sedl si vedle její postele a doufal, že se z ničeho nic probere. Ani po 20 minutách hypnózy její tváře se nic nestalo. Žádný sebemenší pohyb. Naštvaně vstal a rozběhl se do zasedačky. Překvapilo ho, že tam všechny vidí. Jako kdyby byli uprostřed porady. Přišoural se k židli a opatrně se přisunul. Čekal co bude. Pochopil, že ty zmatené pohledy pozorující ho znamenají otázku ohledně stavu Sam. Zatřásl hlavou. Ve stejnou dobu všichni nešťastně vydchli a zase se vrátili k rozhovoru.
„Vážně to nedokážete odstranit??“ Zkoušel to furt dokola Hammond.
Janet jenom třásla hlavou, jako že ne a čmárala tužkou po papíře ležícím před ní.
„A co asgardi?“ Najednou nadhodil Jack. „ Z Thora to přece taky vytáhli.“
Zbystřili. Jack dostával nápady velice zřídka a tenhle upoutal pozornost všech.
„Jenom je stačí zavolat.“ Pořád to zkoušel.
„To by mohlo tuhle situaci vyřešit.“ Nadchl se Hammond. „Máte svolení k průchodu bránou a kontaktu asgardů. Jestli budou ochotní nám pomoct, necháme majora Carterovou převézt k nim.“
Jack nadšeně poskočil a nechal si zadat adresu Cimerie. Nic jiného ho nenapadlo. Do pěti minut byl i s Teal´cem pryč.

Rychle přišli až do lesa ke kamenu. Jack se ho váhavě dotkl a přeneslo je to pryč. Chvilku se rozhlíželi kolem a pomocí baterek hledali další šutr pro komunikaci. Teal´c byl úspěšnější. Dotkl se ho a zjevil se jim obraz Thora. Rychle mu vysvětlili situaci a požádali ho o pomoc. Souhlasil. Navíc sám jim byl zavázaný, že ho zachránili a za spoustu dalších věcí. Po rychlém rozhovoru zase zmizel. Oznámil jim, že se co nejdřív dostaví se svou lodí na oběžnou dráhu a vezme Sam na menší výlet po galaxii. Oba se spokojeně vrátili na zem. Ihned podali generálovi hlášení a odešli k Sam na ošetřovnu. Momentálně u ní seděl Danny. Když je viděl přicházet, uvolnil místo pro Jacka. Ten ji chytl za ruku.
„No Carterová, přijdou si pro vás asgardi a vytáhnou z vás tu věc.“
Dokonce už čekal nějakou reakci na tuto informaci, ale ona jenom bezvládně ležela.

Za půl hodiny chtěl chvilku odejít, když se kolem ní vytvořilo bílé světlo a zmizela. Janet se radostně usmála. Jack jí to oplatil. Ještě to stihl, zmizel totiž taky. Hned po tomhle se rozběhla za generálem sdělit mu novinky. Oba je to přeneslo do nějaké místnosti speciálně upravené pro jejich lidského pacienta. Jack vědděl, že tady je v bezpečí, nechal ji tam samotnou a odešel hledat Thora. Tuhle loď ještě neznal. Nechápal, jak se tady někdo může orientovat. Tisíc dveří.
„Thore?“ Zavolal.
Místo odpovědi se přenesl přímo k němu.
„Moc vám děkuji, trochu sem bloudil.“
„Není zač. Na naší domovské planetě budeme během vaší hodiny.“
Jack kývl a sledoval z, nevěděl jak to nazvat - okna cestu.
„Víte, moc si vážím toho, co se chystáte udělat. Určitě jí to zachrání život.“
„Musíte si ale uvědomit, že se její stav vůbec nemusí změnit. Jestli měla to zařízení v mozku dlouho a zkopírovalo to její vědomí, už by nemusela být jako dřív.“
Tohle se Jackovi nelíbilo.
„Určitě to zvládne, s vaší pomocí to bude ok.“
Zbytek cesty byl potichu. Jack neměl na nic náladu. Modlil se, aby  to stihli včas. Když dorazili na místo, jeho hodinky ukazovaly 40 minut cesty. Thor mu oznámil, že to bude chvíli trvat. Přenesl ho do pokoje, kde před tím ležela Sam a nechal ho tam. Bylo to nejdelší čekání v jeho životě. Každých pět minut se díval na hodinky. Podařilo se mu asi po čtyřech hodinách usnout.

Když se vzbudil, ležela vedle něj Sam a spokojeně spala. Pokusil se ji vzbudit, ale bylo to marné. Zavolal na Thora. Bylo mu dáno stručné vysvětlení, že se jim podařilo věc vyndat. Její mysl by neměla být poškozená. Nedokázali si vysvětlit, jak je to možné. Našli v ní nějakou látku, která zabránila zničení mozku. Bohužel ho upozornil, že může být několik dní v kómatu. Tohle Jacka sice moc nepovzbudilo, ale byl šťastný, že je v pořádku. Musel spát hodně dlouho, protože za půl hodiny uviděl zemi. Znova děkoval Thorovi za tu laskavost a nechal se přenést na základnu. Všichni netrpělivě očekávali novinky. Jack jim to stručně vysvětlil. Sám tomu vůbec nerozuměl, tak jim muselo stačit to málo, co si z Thorova proslovu pamatoval. Odkývali  mu to a šli se na ni podívat. Klidně ležela na posteli, bez známek toho, že by se v nejbližší době chtěla probudit. Hammond řekl, že než se vzbudí, zbytek má volno. Stejně by je k práci nedonutil. Všechny je poslal domů, ale Jack to odmítl. Pořád se pohybovat blízko ošetřovny a čekal, až otevře očka.

Když se tak nestalo ani po týdnu, bylo to divné. Janet začínala uvažovat o tom, jestli se vůbec probere. Nechápala to. Přístroje ukazovaly, že je všechno v pořádku. Dýchala sama. Teď u ní seděl pořád.
„No tak Carterová. Už to stačilo, musíte se co nejdřív probudit. Je to rozkaz!“
„Plukovníku, měl byste si taky odpočinout. Kdy ste se naposledy vyspal?“ Ptala se ho doktorka.
„Nevím, ale dokud nebudu vědět, že je vzhůru a je jí fajn, tak tady budu sedět.“ Odsekl jí a znova se k ní otočil.
Janet se povzdechla, nevěděla co s ním. V těhle věcech byl vždycky tvrdohlavý a nenechal si poradit. Pokrčila rameny a odešla.
„Sam, přece tady nemůžete ležet pořád. Navíc až vám bude dobře, konečně vás musím vzít na ty ryby.“

<i>Kde sem se tu vzala? Nechápala. Zrovna vystoupila z auta a hleděla na chatu v lese u rybníka. Všude samý sníh. Na rybníku led. Zabouchla za sebou dveře a váhavě přišla až ke dveřím. Tohle místo ještě neviděla. Přesto jí to bylo povědomé. Zaklepala na dveře a čekala, kdo přijde otevřít.
„Proč klepáte?“ Nechápavě vykoukl Jack.
Sam byla mimo. Měla pocit, že před chvílí byla úplně někde jinde. Váhavě vlezla dovnitř. Jack jí ukázal na žisli u okna a posadila se. Začal rozdělávat oheň v krbu. Hned jak to udělal, odběhl někam ven. Když se vrátil, měl plnou náruč dřeva.
„Bohužel topení tu nemám, ale tohle prohřeje skoro celou chatu.“
Chápavě kývla a rozhlížela se kolem. Snažil se to tu držet v čistotě, bylo to tu svým způsobem útulné.
„Pojďte provedu vás tady.“
Vstala a následovala ho. Začal postupně ukazovat na menší místnosti se záchodem a koupelnou. Vysvětlil, že teplá voda bude až se pořádně prohřeje něco jako kotel. Radši nepátrala potom, v čem tady tu vodu skladuje. Vyběhli po menších schůdcích. Jedny dveře byly do ložnice a druhé do místnosti se spoustou krámů, které Jack nazval vzpomínkama na jeho bývalý život. Už po takové krátké chvíli se z nich staly kostky ledu. No hlavně ze Sam, která si naprosto nevhodně sundala bundu. Vrátili se do prohřáté, obýváku podobné místnosti. Sam si odložila i svetr do skříně, kterou Jack rezervoval jenom pro ni. Už do ní stihl hodit její tašku se všema věcma. Sotva se otočila, byl zase pryč. Nechápala, kam by asi v téhle chatce šel. Poslední dveře, které jí neukázal byly otevřené dokořán. Opatrně do nic vlezla a našla ho, jak něco vaří.
„Proč ste mi neukázal tohle?“
„Protože ste tu jako host a vařím já. Sem máte přístup jedině, že byste byla hodně dehydrovaná a potřebovala pít.“
Usmál se na ni a otočil se ke své práci. Nechtěla si to nechat líbit. Nebude tu jenom tak sedět a nechat se obskakovat. Aby to dokázala, přišla k němu, vytrhla mu jeho nůž z ruky a pokračovala v krájení rajčat místo něj. Jack se naštval.
„Proč ste pořád tak tvrdohlavá?“
„Pane, já musím něco dělat.“
„Ale tohle ne.“
Vzal si ho znova a tentokrát držel pevně. Vzdechla, měla si sebou vzít aspoň ten notebook. Vlastně si ho vzala, ale k její smůle si ho nesla zvlášť. Když to Jack zpozoroval, vzal jí ho a hodil zpátky na stůl v kuchyni. Jak to, že si to teď vybavuje? Zakývala hlavou a prudce dosedla na jednu židli u malého stolečku. Po pěti minutách usilovného připravování sendviče před ni položil hotový výrobek. Vypadal fakt hezky. Navíc měla pořádný hlad, takže i kdyby vypadal všelijak, snědla by to. Dychtivě se do něj zakousla. Byl výborný. Měla to snědené dvakrát rychlej než Jack. Mohla jenom podat pití. Postavila před Jacka druhou flašku s vodou a sama nedočkavě otevřela tu svoji. Jack jí kývnutím hlavy poděkoval, jinak to ani nešlo s plnou pusou jídla.
„Díky pane, byl fantastický.“
Před dalším kousnutím se na ni usmál.
„Vidíte a vy ste to chtěla dělat sama!“
Pokrčila rameny a způsobně čekala až doj. Ještě to zapil, vstal a obřadně rozhodil rukama.
„Připravena na bruslení?“ </i>

Neklidně sebou vrtěla. Muselo se jí něco zdát, proč se ale nechce probudit?
„Sam, vím, že mě slyšíte, sakra otevřete oči. Potřebujeme vás tady!“
„Plukovníku?“ Ozvala se za ním zase otravná Janet.
Naštvaně se na ni otočil.
„Máte telefon. Volala mi Cass a chce mluvit i s vámi.“
Mírně se usmál, na ni si čas udělá. Jemně pohladil Sam po ruce a odcházel. Ve dveřích se minul s Jacobem. Vyměnili si ustarané pohledy a každý pokračoval ve své cestě. Jacob si smutně sedl na Jackovu židli a chytl Sam za ruku.
„Sam, mám špatnou zprávu. Dostal sem příkaz se vrátit zpátky. Něco se děje a Selmak má být nasazena do nějaké akce.“ Říkat se mu to nechtělo. Nejraději by tu jako Jack seděl celý den. Radě se ale nelíbilo, že je tu tak dlouho.
„Slibuju, že jak to bude možné, vrátím se.“ Smutně se na ni podíval, políbil ji na čelo a odcházel. Ve dveřích se na ni naposledy podíval a odešel si zadat souřadnice.

Janet byla poblíž Jacka a čekala až domluví, aby zjistila, co po něm chtěla. Řekla jí, že je Sam nemocná a neví, kdy se pobere. Cass hloupá nebyla, ihned se za ní chtěla podívat, ale Janet měla moc práce než to, aby se věnovala ještě jí a nechtěla jí sem dovolit přijet. Jack položil sluchátko.
„No? Co po vás chtěla?“
Jack se na ni podíval, trochu jako  kdyby jí nehodlal říct všechno. Nakonec ale usoudil, že by si všimla, kdyby tu Cass pobíhala.
„Požádala mě, jestli bych pro ni nepřijel.“
Janet vytvořila naštvaný výraz.
„Doufám, že ste odmítl. Řekla sem jí, že sem může přijet až bude zase v pořádku.“
„Vlastně sem souhlasil. Jedu pro ni za půl hodiny.“
„Ale plukovníku!“ Naštvala se. „Nemám čas ji hlídat.“
„Doktorko, vždyť už to není nalé dítě a na základně se vyzná.“
Janet sice nesouhlasila, ale jako všichni kolem věděla, že nemá cenu si proti Jackovi stavět hlavu. To tady uměla jenom Sam. Dokázala ho zpražit. Nakonec kývla a rychlým krokem odešla Sam změřit tlak, teplotu, nebo něco, bylo jí to úplně jedno, hlavně aby byla pryč. Jack se otočil  na podpadku a odešel k výtahu. Musel to první oznámit Hammondovi. Taky by měl vědět, že se mu tady bude pohybovat civilista. Jak čekal, kývl mu na to. Ani mu to dohromady půl hodiny netrvalo. Za chvilku byl nahoře u svého auta, rychle nastartoval a odjel k Janet.

<i>“Teď hned?“ Trochu ji to vyvedlo z míry, sice to čekala, ale už tak brzo, sotva přijeli.
„Přece sme sem přijeli kvůli tomu, ne?“
Sam se zamyslela. Na momentík se na její tváři objevil zvláštní úsměv, který ovšem Jack nezachytil.
„Máte pravdu.“
Odběhla ke své skříni a začla se přehrabovat v tašce a hledat brusle. Když to vytáhla, nemohl uvěřit svým očím. V rukách držela obyčejné kanady. Váhavě se na ni podíval.
„Ty sou vaše?“
Zasmála se, přesně takovou reakci čekala. Nadšeně obě zvedla do vzduchu, aby je viděl opravdu pořádně.
„Jistě.“ Už v sobě trochu dusila smích. Ještě pár Jackových zmatených pohledů a úplně vybuchne.
„Ale tohle nejsou brusle pro vás. Eh, chci říct pro.. prostě vždycky bývají ty bílé.“
Sam už nevydržela první nával. Rozesmála se, ale radši toho nechala, to by Jacka jenom naštvalo.
„Když sem byla malá, s bratrem sme vždycky v zimě chodívali bruslit. A jak určitě víte, otec chtěl mít zase kluka, takže..“ Znova nadzvedla jednu.
Jacka na ni hleděl s otevřenou pusou, pro jistotu kývl, jako že rozuměl a se zmateným výrazem si šel vyhrabat ty svoje. Jediné, v čem se lišily od Saminých bylo číslo. Ta na sebe mezitím nahodila zase ten svetr, vlastně po delším zkoumání zjistil, že je jiný a asi podstatně teplejší. Znova si kolem krku omotávala šálu. Sledoval tento nacvičený pohyb s úsměvem. Na hlavu nerazila černou čepku ze základny a otočila se.
„To budete v tomhle??“ Narážela na jeho určitě nepohodlné rifle a koženou bundu.
„Aha.. ne. Hned sem zpátky.“ Do pěti minut byl zpět. Rifle vystřídaly jiné, tentokrát podstatně volnější a roztrhanější a zpod hodně tlustého svetru vyčníval bílý rolák. Chvilku si myslela, že v tomhle musí zmrznout, ale když kolem ní prošel, všimla si, že ty svetry má snad dva. Otevřel dveře a vyšli do zimy. Naštěstí k rybníku vedla docela schůdná cestička. Na břehu bylo nějaké prkno. Oba se na něj posadili a začali se přezouvat. Sam už trochu vyšla ze cviku, tak se na ledě musela nejdřív adaptovat. Jack tomu pořád nevěřil. Potom, co párkrát zabrala, se rozjela dvakrát rychlej než on. Snažil se ji chytit. Pár odrazy k ní přijel.
„Teda Carterová, vy válíte.“
„Díky pane, já vám říkala, že sem chodívala bruslit.“
Usmál se a jako důkaz přehopla a jela pozpátku. Jack jenom zakýval hlavou a ležérně se za ní pustil. Vždycky ho dokázala překvapit. Dojel ji a bok po boku si vychutnávali jízdu a to ticho kolem.

Oba nadchl nějaký kolem letící opeřenec. Jack na něj ukázal, bohužel si ale nevšiml ležícího klacku a zapackoval. Neustál to a rozplácl se na ledu jak žaba. Ještě mu přitom vyletěly obě nohy a dokázal zničit i spanilou jízdu Sam.
„Promiňte, mrzí mě to.“ Omlouval se.
Sam se jenom chichotala. Takhle sebou snad nešvihla. Vůbec, nepamatovala si, že by někdy spadla. Škrábala se na nohy.
„Au, sakra.“ Znova se ozval Jack.
„Pane, je vám něco?“ Starostlivě se na něj otočila.
„Ne, je mi fajn.“ Odhrnul kalhoty a zkoumal si nohu. Když mu Sam chtěla aktivně pomoct, všimla si, že má pořezanou nohu.
„Pane. Tomu říkáte fajn?“ Znova si klekla a začala to prohlížet. Rána nebyla nijak hluboká.
„Jak se vám to stalo?“
Jack se chvíli kroutil, nechtěl jí to říct, byla by naštvaná.
„To nestojí za řeč.“
„Plukovníku.“
„Dobře, když sem vás shodil, vaše brusle mi přejela přes nohu.“
Sam se vyděsila. „Pane, moc se omlouvám, já, nechtěla sem.“  Vyslala k němu až moc lítostivý pohled.
„Sam, to není vaše vina, navíc, nic to není.“
„Vážně?“
„Jistě, přece si to nekazíme.“
Kývla hlavou. Vyšplhala se na nohy a podala mu ruku. Oba samozřejmě neměli rukavice. Po setkání se zemí je měli jako kus ledu, ale přesto po tomto doteku v obou  projela zvláštní vlna vzrušení. Sam se na chvilku zarazila, ale než mohl Jack něco zpozorovat, vrátila se do normálu a i druhou rukou mu pomohla vstát. Byla ráda, že je v pořádku. Aspoň to tak vypadalo, bruslil jako předtím.</i>

Sotva uslyšela přijíždějící auto, vyběhla z domu. Málem za sebou zapomněla zamknout. Usadila se vedle Jacka a nervózně sledovala baráčky kolem.
„Jak je na tom?“
„Nevím, asi ne moc dobře, ale až bude vědět, že si tam, probere se.“ Usmál se na ni. Nevěřil tomu ani jeden, ale naděje umírá poslední.
„Proč mě tam Janet nechtěla pustit? Nechápu to.“
„Víš, ona tam má hodně práce.“
„Na tohle ti neskočím, už mi není 14 abych potřebovala nějakého hlídače.“
„To je pravda. Asi nechce, aby ses trápila, ví, že Sam je pro tebe důležitá a není na ni zrovna hezký pohled. Je bílá jako stěna.“
Cass se smutně podívala na cestu před sebou. Byla rozhodnutá jí pomoct, stejně jako ona pomohla jí, když byla nemocná. Znova se otočila k Jackovi. Až teď si všimla, jak je unavený. Pořádné kruhy pod očima a ta jeho barva. Jestli mu jeho obličej připadl normální, tak Sam musela vypadat žalostně. Vsadila by se, že ještě ani pořádně nespal. Musel u ní sedět ve dne, v noci. Věděla, že mezi nima něco musí být, když si jednou Sam dělala srandu z jejího kluka, rýpla si do ní ohledně Jacka. Úplně ji to zarazilo a pak se všechno pokoušela nějak zamluvit. Usmála se. Přesně tohle si přála, viděla, jak kolem sebe chodí, jak hladoví vlci.

Auto zastavilo. Oba vyskočili a Jack ji přepravil skrz nesčetnou ochranku. Cass už začínala být mírně nervózní. Samé karty, snímače rukou. Jack si ještě cosi vyřizoval a Cass netrpělivě přešlapovala u výtahu. Konečně do něj oba nastoupili a sledovali přeskakující čísla pater. Nekonečné. Jack se omluvil, že si musí odskočit a opustil ji. Bylo jí to jedno, cestu na ošetřovnu znala dokonale. Vrazila do dveří jak tajfun. Janet byla zrovna u ní a odebírala jí krev. Prudce zvedla hlavu.
„Cass, to bylo rychlé.“
Skoro se na ni nepodívala. Něco si zamumlala, Janet nerozuměla a sedla si na židli. Pravda je, že vypadala hůř, než Jack. Přímo průsvitná. Chytla ji za ruku.
„Sam, proč se nechceš probrat?“ Zvedla od ní hlavu. „Mami?“
Janet povzdechla. Už jí to vysvětlovala tolikrát.
„Já nevím Cassie, prostě nechce.“ Zalepila jí ruku po injekci a přistoupila ke stolu, kde něco dělala. Cass to bylo v celku jedno. Zase se soustředila na Sam. Odhrnula jí vlasy z čela. Sice to vůbec nebylo potřeba, ale něco dělat musela. Nemohla jenom sedět a zírat. Za sebou uslyšela kroky. Ani se nemusela otáčet, aby poznala Jacka. Navíc na základně nikdo nebyl a sem asi moc lidí nechodilo. Pustila ho na židli. I přes jeho nesouhlasné vrtění hlavou vstala a obešla postel z druhé strany.
„Jak dlouho tady sedíš Jacku? Podíval ses na sebe, jak vypadáš?“ Zeptala se ho. Když srovnala jejich obličeje, byly stejné.
„Cassandro!!“ Napomenula ji Janet. „Kolikrát sem ti říkala, že pro tebe je to plukovník O´Neill!“
Cass hodila oči v sloup a Jack se usmál. Věděl, že to Janet žere, ale nechtěl aby ho oslovovala hodností a ještě příjmením.
„To je v pořádku.“ Zasmál se na ni.
Doktorka už na tohle neměla slov. Byli jeden jako druhý. Radši vzala odebrané vzorky a odešla do laborky. Cass si našla druhou židli a dala ji vedle Jacka. Seděli mlčky a sledovali střídavě pípající monitory a Sam. Jack už se neudržel a za hodinu usnul. Cass chvilku uvažovala, že ho vzbudí a pošle vyspat, ale určitě by protestoval. Tohle byla asi nejlepší příležitost ke spánku. Uchechtla se. Jak se vzbudí, tak ho bude pořádně bolet ta krkem. Nevěděla co by. Oba spali. Jeden se probudit nechtěl a druhého chtěla nechat spát, tak odešla. Na Sam mluvit nemohla.

Rozhodla se, že svůj čas vyplní pomocí Janet. Práci v laborce měla vždycky ráda a nadšeně zkoumala všechny vzorky. Našla ji, jak sedí na židli, oči upřené na rentgen, asi mozku s nějakým kulatým předmětem s bodlinama. Usrkla kafe. Hrozně se lekla, někdo ji chytil zezadu kolem krku.
„Co je?“ Starala se Cass.
Potom, co se Janet vzpamatovala z šoku, zhluboka se nadechla. „Tohle měla v mozku.“ Kývla hlavou nahoru na svítící snímek. „A teď se kvůli tomu nechce vzbudit. Asgardi říkali, že to bude nějakou dobu trvat, ale nevím. Je to přes týden. Bojím se, aby pak neměla poškozený mozek.“
„Určitě to zvlládne, je to ten nejtvrdohlavější člověk, co znám. No,  možná až po Jackovi..“
Janet přešla její oslovení a usmála se. Měli toho vážně hodně společného, stejně jako Cassandra si přála, aby to dali dohromady, ale na rozdíl od ní věděla, že by z toho byly jenom problémy.
„A kde vlastně je?“
„Kdo? Jack? Je u Sam, usnul tam. Chtěla sem ho vzbudit a říct mu, aly si šel lehnout do pokoje, ale asi by mě neposlechl.“
„Máš pravdu, já sama ho z tama nemůžu dostat.“
Chvíli mlčky hleděly na Samin mozek. Když už to Cass nemohla vydržet, znova začala rozhovor.
„Co teď děláš?“
Janet si stoupla a přešla k jednomu z mikroskopů. „Snažím se analyzovat látku, co sem Sam našla v krvi. Byla tam potom, co se vrátila od Anubise.“
„A?“ Nechápala Cass.
„No, asi měla zabránit v nahrání informací do goauldského počítače. Ale je to nějaká stimulující látka, takže si myslím, že jí teď brání v probuzení. Chtěla bych vytvořit protilátku, ale asi to nedokážu. Musíme ji donutit postaru.“ Pustila Cass, aby se ma to mohla podívat. Sice tomu rozuměla jak koza petrželi ale aspoň se zabaví.

<i>Po hodině toho měli už oba dost. Navíc Sam si dělala starosti s tím, že to nemá ošetřené. Dobaletili ke kraji a znova přehodili obuv. Jack ji gentlemansky vzal její brusle a otevřel dveře. Sundala si všechno teplé oblečení. Celá chata se krásně prohřála. Aby tomu tak bylo pořád, Jack přiložil nějaké dřevo a zmizel v kuchyni. Sam už to nevydržela a nakoukla dovnitř. Hrozně hezky to vonělo. V jednom hrnci mu bublaly těstoviny a na pánvi se smažilo nádherně vypadající maso s nějakou zeleninou a aromatickým kořením.
„Co to bude?“ Zašeptala mu do ucha.
Trochu sebou trhl, neslyšel ji. Navíc zase cítil ten pocit jako na rybníku.
„Nechte se překvapit. Navíc tady nemáte co dělat.“
„Ale notak, nemůžu sedět vedle, když vy tady kuchtíte. Musím prostě něco dělat. Chci vám pomoct.“ Zdůraznila to chci a nesmlouvavě na něj hleděla.
Roztál, tomuhle pohledu nemohl odolat.
„Tak dobře. Můžete udělat salát. Všechno co potřebujete je v té bedně.“ Kývl na krabici v rohu.
Sam začala opatrně vyndávat ingredience. Pokrájela rajčata na malé kousky, okurky na ještě menší. Naházela do toho ještě nějaké zelí, trochu nadrobno nasekanou cibulku a papriku. Celé to zalila nějakou vodní směsí, přidala pár kapek olivového oleje a na závěr nahoru nastrouhala trochu sýra. Jack na ni obdivně zíral. Jako celek to vypadalo božsky. Sam zachytila jeho pohled a neklidně se usmála. Zase se otočil ke svému. Vypnul oba vařiče. Vyhrabal nějaké obstojnější talíře, rozložil je na stůl, přidal dvě skleničky. Sam ho doplnila skleněnými miskami na salát a slila těstoviny. Jack vytáhl láhev bílého vína. Bez větší námahy ji otevřel a každému nalil. Než to všechno udělal, čekalo na něj krásně upravené jídlo. Sam ještě naporcovala salátek a společně zasedli. Při večeři bylo až nepříjemné ticho, které občas narušil cinkající příbor. Sam byla nesvá. Měla pocit, že Jackovy pohledy jsou významnější, než obyčejně. Vložila poslední vidličku do pusy a pustila se do salátečku. Dneska se jí povedl obzvlášť. Jack už měl dojezeno a pomalu usrkával vína. Sam se k němu rychle přidala. Potom, co je do sebe obrátili, zvedli se a začli umývat nádobí. Ačkoliv Jack zase protestoval, vrazila ruce do dřezu s horkou vodou a dala se do toho. Naštvanému Jackovi podávala jenom věci na utření. Tohle jim šlo dobře. Během deseti minut se nejenom nádobí, ale i kuchyň blýskala.

„Co teď?“ Ptal se Jack. Žádný časový rozpis neměl a netušil, jaký program by ji zabavil. Pokrčila rameny. Mrkla na hodinky. Sedm. Sice byla utahaná, ale ještě bylo brzo jít spát.
„Co karty?“ Pokusil se Jack.
Sam chvilku nevěděla, co odpovědět. Jeho to vždycky přestalo bavit, snad pokaždé ho porazila. Ale stejně je asi nic lepšího nenapadne.
„Tak dobře.“ Usmála se a zasedla na křeslo vedle stolu.
Jack vytáhl staré ošuntělé karty a uvelebil se naproti ní. Pečlivě to zamíchal a rozdal. Překvapivě hned první hru vyhrál. Sam byla nějaká roztěkaná a věnovala pozornost všemu, jenom ne hře když vyhrál i podruhé, zmateně se na ni podíval.
„Co se děje?“
„Pane?“
„No, ještě se mi snad nestalo, že by sem vyhrál a ještě dvakrát po sobě.“
„Eh…, je mi fajn.“ Snažila se odtrhnout oči z jeho propracovaných pohybů rukou při míchání. K tomuto pohledu se radši nevyjadřoval a nechal to být. Znova rozdal. Sam se zkoncentrovala s začala vyhrávat. Jacka to po hodině přestalo bavit. Už se mu podařilo porazit jenom jednou. Sam rozpoznala jeho znuděný výraz a radši to ukončila. Jack jí vděčně podal zbytek karet, co měl v ruce.
„Nepůjdete se projít?“
„Ráda pane.“ Vstala, schovala krabičku na místo, z kama ji Jack prvně bral. Oba na sebe naházeli nejteplejší věci co měli a vyšli z teplé chodby do sněhem ponořené tmy. </i>

Jack pomalu otevřel oči. Cítil se, jak kdyby ho přejel vlak. Jeho záda byly úplně zničené a hlavou nemohl ani pohnout. Zvedl se z postele, kam přepadl a podíval se na Sam. Měla pořád ten klidný bílý výraz. Smutně ji pohladil po ruce.
„Sam, vzbuď se!“ Naštvaně na ni zařval. Podíval se na hodinky. Spal asi čtyři hodiny. Znova se na ně podíval a zaměřil se na datum. Sam tak ležela přesně 8 dní. Nejradši by i chytl za ramena a pořádně s ní zatřást, ale nebyl si jistý, jestli by to splnilo účel. Vzal ji za bezvládnou ruku a znova, teď už klidněj na ni začal mluvit.
„Sam, tohle není možné. Už si začínám myslet, že se vzbudit nechcete. Tohle bych ale nepřežil já, takže koukejte na tom zapracovat.“ Hrál si s jejími prsty a sledoval zavřené oči. Doufal, že se probere. Měl pocit, že tyto slova ji probrat musí.
„Prosím! Co vám mám ještě říct, abyste mě brala vážně?“ Chvilku zapřemýšlel. Stálo by ho to hodně to přiznat, ale třeba to pomůže. Naklonil se až k ní a do ucha jí řekl.
„Sam, vím, že to víš, ale musím ti to říct přímo. Miluju tě!“ Podíval se na ni. Sice pořád žádná odezva, ale měl pocit, jakoby pohla rukou. Usmál se. Ještě pár takových výstupů a milou šípkovou růženku probudí. Za sebou slyšel nějaký šramot a tak ji raději rychle pustil a dosedl na židli. Ve dveřích uviděl přicházející Janet. Vypadala úplně stejně přešle jako on.
„Jak se jí vede?“
„Asi dobře, mám pocit, že pohla rukou.“
Nadšeně jí vyprávěl svůj zážitek. Janet se usmála.
„To je dobré znamení. Musí se jí něco zdát.“ Pak se ale podívala na Jackův bílý obličej.
„Nebo se vám to jenom zdálo pane.“
Jack se na ni výhružně podíval, ale radši nic neřekl.
„Teď jestli dovolíte, ráda bych jí udělala pár vyšetření.“
„Zase? Vždyť neděláte nic jiného!“
Janet měla dost. Byla unavená, bolely ji nohy i hlava a ještě on se chová jako typický malý spratek.
„Plukovníku!!!“ Zavrčela na něj a bylo jí jedno, že má vyšší hodnost.
„Promiňte, tak sem to nemyslel.“
„To nevadí, co kdybyste se šel alespoň jednou pořádně prospat.“
Zavrtěl hlavou a podíval se směrem k Sam. „Co kdyby se náhodou vzbudila a ..“ Radši zmlknul.
„A vy tady nebudete? Nebojte, jestli se něco takového přihodí, nechám pro vás okamžitě zavolat a řeknu jí, že ste tady pořád seděl.“ Hodila po něm jeden ze svých přesvědčivých šklebů.
Skoro na ni chtěl vypláznout jazyk, ale rozmyslel si to.
„Tak dobře, ale jestli něco..“
„Nemusíte mít strach a už běžte. A ještě něco, kdybyste se chtěl jenom tak náhodou uhnízdit u Sam, tak sem tam poslala spát Cassandru.“ Znova vyslala šibalský úsměv a otočila se s veškerým nářadím k pacientovi.
Už chtěl zase namítnout něco ne zrovna hezkého, ale k jeho překvapení mozek nebyl schopen ze sebe vydal žádnou sarkastickou poznámku. Ještě zkontroloval spící krásku a unaveně odešel do, bohužel, svého pokoje. U postele si rožl lampičku, sundal boty a ponořil se do relativně měkkých peřin. Nebo co to bylo. Ještě ani nedopadla hlava a už byl tuhý.

Jako první se vzbudila Cass. Přirozeně byla zvyklá na lepší poměry a tak jí místní postel nepřipadala vůbec pohodlná. Letěla na ošetřovnu a našla samotnou Sam ležící uprostřed místnosti. Zběžně prohlídla všechny přístroje kolem, ne že by tomu rozuměla, jenom tak. Políbila ji na čelo.
„Ahoj Sam. Jak se dneska máš? Včera mi Janet ukazovala tvoji krev. Víš, že tam máš něco jiného, než bys měla? Na mikroskopu to vypadá jako velké fialové fleky.“ Nadšeně jí vypravovala všechny zážitky z večerního sezení s Janet. Dokončila to ohranou písničkou, že se musí vzbudit, že je to moc dlouho a oni všichni by ji zase rádi viděli zdravou.
„A taky mi chybí partner na šachy. Janet na to nemá čas a mě už to strašně chybí. A když už má, tak ji porazím, na tebe prostě nikdo nemá.“
„Je dokonalá.“ Přisadil si Jack, který se zívající zjevil ve dveřích.
Cass se usmála. Vybavila si okamžik, kdy byla s Janet na základně, náhodou tam byla celá SG-1- Jack se potřeboval odreagovat a hrál s ní jenom blbou dámu. Cass už vyhrála asi po desáté. Sam je přišla zkontrolovat, byla přesvědčena, aby zůstala a pomohla ve hře Jackovi. Tomu se to se to sice nelíbilo, zase by se ukázalo, jak je z nich nejhloupější. Nakonec přijal její pomoc. Sam se uvelebila vedle něho a našeptávala mu strategicky nejlepší tahy. Jack se kupodivu učil rychle, některé tahy dokázal určit i sám. Při zhruba třetí hře chtěl udělat jeden, ale Sam se mu snažila poradit jinak a ukázala na figurku. Jejich ruce se jenom na malý okamžik dotkly a mohla vidět, co to s nima udělalo. Myslela, že kdyby tam nebyla, tak si to snad spolu rozdají i na tom miniaturním stolku, kde ležela jejich rozdělaná hra. Tehdy to nějak zaonačili, ale Cass teď byla přesvědčená, že až se Sam vzbudí, Jack to už nevydrží. Slyšela ho včera večer na ošetřovně potom, co ji Janet poslala spát, chtěla se na Sam podívat. Jacka přistihla při jeho zamilovaném vyznání. Rychle se ale vypařila, protože ještě někdo přicházel.
„Jo.“ Konečně  zareagovala.
Jack zjistil, že se s jeho milovanou pořád nic neděje a protože měl pořádný hlad, pozval Cass na snídani. Radostně to přijala a vydala se s ním do kantýny. Už pro něj měla nachystaných pár otázeček.

 <i>Sotva vyšli, ochrstl je větřík právě padajícím snížkem. Sam se oklepala a oddělala si sněhové vločky z očí. Jack se bál, že by chtěla jít zpátky, ale s úsměvem počkala až za sebou zamkne dveře a ukáže jí cestu. Mávl rukou k místu mezi stromy, které je asi v nezimním období cesta. Pomalu se šourali po křupajícím sněhu. V Sam tato procházka vyvolala blažené pocity. Milovala takové procházky a ještě víc ten praskající snížek pod nohama. Jack měl úplně stejný pocit. Ke štěstí si už nemohl víc přát. Je tady, se Sam, na opuštěném místě.
„Je tu vážně nádherně.“ Rozplývala se Sam nad zasněženou krajinkou.
„Škoda, že je tma, vypadá to tu ještě líp.“
„Škoda?“ Sam na tom nic blbého nepřipadalo. Přišlo jí to tak víc romantické. Nejradši by se na Jacka vrhla. Při takové atmosféře to ani jinak nejde.
„Myslím, že je to hezčí takhle.“ Zhluboka se nadechla čerstvého vzduchu a na okamžik zavřela oči. Nejenom aby líp nasála vzduch kolem, taky začala pracovat její únava. Sice bylo pořád málo hodin, ale byla utahaná z té cesty, bruslení, karet. Jack si toho všiml.
„Je vám dobře?“
Kývla hlavou a otevřela oči.  Popravila si šálu a zkřížila ruce na prsou.
„Kam to vlastně jdeme?“
„No abych pravdu řekl, tak nikam. Berte to jako okružní jízdu. Když to projdem kolem posedu, tak se zase vrátíme sem. Vidíte, to vám musím ukázat. Dneska dobře svítí měsíc, musíte se nahoru vyšplhat. Je to ten nejhezčí pohled, co tady můžete vidět.“ Jackova procházka nabrala jiný směr. Z touhy být s ní se z něj stal průvodce.
Sam byla jinde- nejhezčí pohled? To si nemyslím. Otočila se na Jacka. Tohle je tn pohled co si nejvíc přeje. Za deset minut byli u místa, které Jack z nepochopitelných důvodů označil posedem. Tuhle funkci už to asi neplnilo. Kolem celé dřevěné konstrukce se v teplejším období plazil nějaký porost. Ve „střeše“ chybělo pár prken. Jack byl ale přesvědčený, že je to naprosto bezpečné. Sám se první vysoukal až nahoru, oprášil navátý sníh z podlahy a zavolal na Sam, že může vylézt. Trochu se jí to klouzalo, ale Jack jí duchapřítomně pomohl u poslední příčky žebříku a přehoupla přes okraj a dosedla na chladnou zem. Musela uznat, že Jack vůbec nepřeháněl. Výhled byl v noci nádherný. Radostně jí ukazoval všechny  místa každé světové strany doplněné komentářem a skoro historií. Z jeho vyprávění bylo jasné, že posledních pár let tuhle oblast navštěvuje jenom on. Oba by tu nejradši zůstali hoodně dlouho, ale po půl hodině sedění na místě se chudák Jack začal trochu klepat zimou a tak se rozhodl, že by měli zase rozproudit krev. První slezl on. Jakmile dopadl na zem a urovnal si šaty, zavolal na ni, že může. Zase jí to podkluzovalo, ale statečně se držela dřevěné konstrukce. U poslední příčky už ale ledovici nezvládla a začala se kácet k zemi. Jack to už čekal. Po celou dobu tak podivně vrávorala, tak ji v pádu zachytil. Dokonce by to i ustál, kdyby ho nepřekvapila Samina hmotnost. Ne že by byla nějak zvlášť těžká, ale když člověk letí k zemi, tak se prostě jeho váha zvětšuje a Jack začal vrávorat. Tuhle činnost mu usnadnila větev ležící za ním. Když udělal krok zpět, aby se trochu stabilizoval, zakopl o ni a i se Sam v náručí se skácel k zemi. Sam byla na pád připravená, takže se stačila trochu přetočit a zapřít rukama, aby na Jacka úplně nezbobrovala. Ten dopadl na záda a zakuckal se.
„Pane?? Proboha je vám dobře?“
Jack na ni nejdřív hleděl jak tele na nové vrata a až potom si všiml, v jaké že to pozici vlastně jsou. Jeho oči putovaly přes celé jejich těla, teda hlavně přes to její a zase se jí zadíval do očí. Kývl, jakože ano. K jeho příjemnému překvapení se Sam neměla k tomu se zvednout. Bojovala s čistým rozumem rychle se zvednout a dělat, jakoby se nic nestalo a zůstat tak a zulíbat ho k smrti. S hrůzou zjistila, že převládá to druhé a ona není schopná se od něj odlepit. Jack skoro viděl její vnitřní boj v tmavých očích. Samotnému mu cukala volně ležící ruka, jak ji chtěl k sobě přitáhnout. Připadalo mu, že tam leží snad hodinu. Ve skutečnosti to ještě nebylo ani 5 vteřin. Jack se zhluboka nadechl a naposledy se pokusil o vítězství zdravého rozumu. Přirozeně mu to bylo houby platné. Ruka mu vystřelila ve stejné době, co se k němu Sam naklonila a velice jemně ho políbila. Jackova ruka zůstala těsně nad jeho cílem. Po téhle pusince se mu podívala do očí. Měl je díky noci stejně tmavé jako ona, takže toho vlastně nic moc neviděla, ale prostě věděla, co si Jack myslí. Trošku se usmála a s novou vervou se k němu naklonila. I on dorazil rukou tam, kam původně zamýšlel, pevně ji objal a nechal se unášet Saminými vášnivými polibky. Tohle bylo snad 15 minut.

Jackovi už začal přimrzat zadek k zemi, tak naprosto nevychovaně použil nohu, aby se mohl odkopnout a převalit je. Sam tato pozice vůbec nevadila. Na tenhle výlet se dobře vybavila, takže ji od země izolovala slušná vrstva oblečení. Právě že takhle si polibek víc užívala. Jenom jí vadila spousta hader na Jackovi. Děsně nepraktické. Podařilo se jí shodit mu roztomilou černou čepku a sobě rukavice, aby si těchto doteků víc užila. Sice jí po dvaceti minutách umrzaly konečky prstů, ale bylo jí to jedno. Na tohle čekala tolik let, že byla schopná ty ruce i obětovat. Nejhorší bylo, že jí mírně umrzala pusa. Jack se sice snažil udržovat ve rtech krevní oběh, ale směs slin a ledového vzduchu dělala svoje. Ani jeden se nechtěl odtrhnout. Sam už zajížděla prstama pod límec bundy a pokoušela se o trochu intimnější dotek, než jenom na obyčejnou péřovou bundu. Při tomto se ji do rukou vrátila přirozená teplota, takže když se jí podařilo dostat až pod košili a spoustu jiných věcí na holou kůži, nezpůsobila tím Jackovi šok. Právě naopak. Vzrušilo ho to ještě víc a spokojeně vydechl. Tohle Sam napružilo, ale už se nemohla dostat dál. Jackovo zapnutí jí to nedovolovalo. Nakonec se spokojila i s tímhle a prstíkama přejížděla po kousku, kam došáhla. Jack používal podobnou fintu, jenom na to šel chytřeji. Rukavice se zbavil v rekordním čase a ještě studenou ručkou jí zajel pod bundu. Už věděl, proč jí nevadí takovou dobu ležet na ledové zemi. Na sobě měla teplý tlustý svetr a pod ním ještě rolák. Opatrně jí vytáhl rolák z kalhot a jemně se dotkl její žhavé kůže. Skoro jí způsobil infarkt. Při doteku chladné kůže mu zaryla nehty to zad. Nějak to potřebovala dostat ven a nechtěla se přestat líbat. Jack se za to vlastně mohl sám. Ani to nevnímal. To, že to musel být pořádný škrábanec mu vůbec nepřišlo. Svojí rukou se pohyboval směrem od pasu nahoru. Zastavil se u kraje její podprsenky a zase jel zpátky dolů. Sam to skoro až zamrzelo. Přímo po tom doteku toužila. Když zjistila, že Jackova ruka putuje zpátky k pasu, musela si to nějak vynahradit a tak ačkoliv nechtěla Jackovi způsobit omrzliny, trochu mu rozepla bundu, aby se mohla ke zdroji dostat i druhou rukou. Potom, co Jackovi začaly po zádech šmejdit dvě ruce, slastně vydechl do polibku a tím dal Sam najevo, aby ve své činnosti pokračovala. Její průzkum se střídal z podoby hlazení na lehké škrábání, což Jackovi způsobovalo neuvěřitelné vzrušení. Jeho samotná ruka se znova pohybovala nahoru. Bohužel se druhou podepíral, aby nebyl na Sam úplně položený a ona mohla dýchat – už mu začala odumírat. Nakonec povolila úplně a on se skácel na její napnuté tělo. Spokojeně si zavrněla a pokračovala v průzkumu. Nechápala, jak je to možné, ale vždycky se jí podařilo nadechnout, takže jeli bez přestávky dobré půl hodiny. To, že na ni Jack dolehl plnou vahou nec nezměnilo, právě naopak. Ještě víc jí to rozproudilo krev. Svoje ruce přesunula ze zad na hrudník. Hrála si z jeho chlupy na prsou, hladila, občas i lechtala a hlavně škrábala - pokaždé, když Jack udělal nějakou nepřístojnost, třeba se snažil zajet pod její kalhoty. Když pochopil, že tam se opravdu nedostane, ledaže by ji celou vyslekl, svoje prsty nasměroval opět nahoru a pomalými pohyby si razil cestu na hrudník. Tentokrát ho ani podprsenka nezastavila. Zajel pod ni a jemně uchopil bradavku. Zavrtěla se. Nejenom díly tomuto doteku, ale taky ji ovanul studený větřík, když Jack vytvořil pod bundou mezeru. Po chvilce toho bylo ale na oba dost a Jack neochotně vyndal ruce zpod bundy. Cítil, jak Sam protestuje a jak nesouhlasně zakňourala, ale nedalo se nic dělat. S takovou by po sobě skočili, hrozně si to přál, ale tady by asi zmrzli. Konečně to pochopila i Sam a vyprostila ruce z košile. Vůbec se jí to nelíbilo, ale záda už necítila a pusou už taky skoro nemohla pohnout. Jack ukončil tento nádherný polibek a dlouze se jí zadíval do očí. Oba lapali po dechu, od pusy se jim pořádně kouřilo. Jack nabral dech jako první.
„Miluju tě, ale tak moc!“ Políbil ji na zmrzlý nosík.
Sladce se usmála. Zase vyhodila ruce do vzduchu a přitáhla si jeho hlavu co nejvíc jí to dovolil. Zvedla hlavu k jeho uchu a zašeptala.
„Jacku O´Neille, jesm do vás taky šíleně zamilovaná.“ Vyhledala jeho ústa a vlepila mu jemný polibek.

Chtě nechtě se musel zvednout. Nemohl dovolit, aby mu tady zmrzla. Upravil se bundu a pomohl jí vstát. Vděčně propletla svoje prsty s jeho. Posbírali poztrácené čepice a rukavice a Jack udal směr zpátky k chatě. Celou cestu šli hodně pomalu, navíc to od posedu bylo dál a tak se jim cesta protáhla skoro na hodinu. Ale ani jednomu to nevadilo. Možná trochu. Ruce už měli zmrzlé úplně a zbytek těla se k tomuto stavu taky blížil. Když se před nima zjevila chata, oba výrazně přidali do kroku. Jack odemkl dveřw a vpustil ji do chladné chodby. Rychle přiložil co nejvíc do kotle a vrátil se k Sam. Stála u jedněch kamen a hřála si uce. Pomalu začala celá rozmrzat a hlavně její oblečení. Po celém svetru měla chuchvalce zmrzlého sněhu a prosakovalo jí to až na rolák. Všechno ze sebe shodila. Dala si suchý roláček a takhle tam mrzla, bez ničeho. Mokré oblečení pohodila na místo, které uznala za vhodné ke sušení a skoro vlezla do krbu.
„Proboha proč si na sebe něco nedáte?“ Nechápal Jack. Zase jí nesmyslně vykal.
Pokrčila rameny. „Ten druhý svetr není teplý.“
Jack protočil oči v sloup. On sám byl až na kalhoty suchý. Vytratil se do vedlejšího  pokoje a začal tam štrachat. Sam byla chvilku zvědavá, čím tam tak může práskat, ale nakonec se zase věnovala rožnění u ohně. Za pár minut byl zpátky. Skoro ho neviděla. Nesl obří deku. Ukázal jí, aby si sedla do křesílka. Než to udělala, rozložil na něj tu deku. Hned jak dosedla, zabalil ji do zbytku a pečlivě na každé straně křesla zadělal. Nemohla se ani pohnout, pořádně to utáhl. Na druhé straně to bylo hrozně příjemné. Krásně hřála a měla měkoučký povrch.
„Přece mi tu nemůžete zmrznout!“
Usmála se na něj. Její fialové rty pomalu dostávaly původní barvu. Jack to chtěl trochu uspíšit a tak se nad ni naklonil a opatrně ji políbil. K jeho překvapení se jí podařilo vyprostit jednu ruku zpod přikrývky a přitáhla si ho. Chvilku jí to trvalo, než dostala ven i tu druhou a spojila je Jackovi za hlavou. Sice  už byla hotová tak, že měla problémy otevřít pusu, ale nemohla prostě odolat. Jackovi bylo podobně. Hrozně po ní chtěl skočit, ale věděl, že by nejspíš v půlce usnul. Nešikovně se mu ji podařilo zvednout i s dekou do náruče a přenesl ji do ložnice. Na posteli byl jenom nějaký přehoz, který šel bez problémů shodit i jednou rukou, aniž by se musel odtrhnout od Sam. Dokonce i trochu poodhrnul peřinu a milou Sam uložil na jednu stranu postele i s dekou. Sklonil se nad ni. „Dneska vážně nemůžu.“ Lítostivě se zašklebil.
„Ani já.“ Přiznala se a usmála se.
Jacka tato slova potěšila. Ne, že by nechtěl, ale nerad by ji zklamal. Odmotala svoje ruce a nechala ho, přirýt je. Nepředpokládala, že by jí byla zima. Deka hřála velice dobře. Přehodil přes oba tlustou peřinu a přisunul se až k ní. Omotala mu ruku i se svou osobní přikrývkou kolem hrudníku, položila mu hlavu na rameno a zavřela oči. Jack si ji přitáhl ještě blíž a následoval jejího příkladu. Usnuli okamžitě. </i>

Ochotně jí přinesl všechno o co si řekla a postavil to k malému stolku, u kterého se uvelebila.
„Jak ses vůbec vyspal? Vypadáš o hodně líp!“
„Díky.“ Usmál se na ni.
„Víš Jacku, asi bych ti to neměla říkal, ale já tě včera slyšela, co si říkal Sam.“
„No a?“ Nechápal.
„Večer, ještě než mě poslala Janet spát sem se chtěla u Sam stavit a vím, co si jí řekl.“
Jackovi to pomalu začalo docházet. Jestli to ví ona, brzo to řekne i Janet a je jen otázkou času, až si o tom bude vykládat celá základna.
„Cass, prosím, nikomu to neříkej. Nechci aby z toho byly problémy.“
„Neboj, ode mě se to nikdo nedozví, ale asi by se to v první řadě měla dozvědět Sam.“
„Ale ta se nechce proudit.“
„To jo, ale až se vzbudí, budeš schopný jí to říct znova?“
Jack se zarazil, na tohle vlastně ani nemyslel. Myslel si, že ho slyšela a tím je to vyřízené. „Hmm..“ Bylo jediné, co ze sebe dostal.
„No tak Jacku! Když už si udělal první krok, musíš to dokončit.“
„Proč se o to vlastně tak staráš?“ Vyzvídal.
„Já jen.., hrozně ráda bych vás viděla spolu. Už se nemůžu dívat, jak kolem sebe chodíte, chováte se jak malé děcka.“
„Cass, to není tak jednoduché. Představuješ si to bez všech problémů, ale to vážně jenom tak nejde. Sem její nadřízený, přímý, pracujeme ve stejném týmu. Jsme na sobě tam venku závislí a kdyby sme se řídili pocity, mohli bysme to pořádně zbabrat.“
„Co to na mě hraješ? Vždyť to děláte už teď jenom se to snažíte zamaskovat pohádkou o důležitosti člen týmu.“
Jack se nadechl. Chtěl jí ještě něco říct, ale nevěděl co. Byla stejná jako Sam, na něj moc chytrá. Radši nabral plnou lžíci barevných koleček  a vrazil se to do pusy.

Ve dveřích se ukázala Janet.
„Cass.“
Ta by se nejradši vypařila. Bylo jí jasné, proč ji hledá.
„Mami, nechej mě tu.“
„V žádném případě.“
„Prosím, jenom dneska.“ Žadonila.
„Cassandro, přestaň. Půjdeš do školy a basta. Stihneš to akorát. Odvezu tě.“
„Ale doktorko, pro dnešek ji tu můžete nechat.“ Přidal se Jack.
Janet se na něj zašklebila. „Plukovníku, nesnažte se jí zastávat. Už sem řekla. Nezůstane tady. Po škole klidně může přijít, ale nebude zameškávat.“
Jack si povzdechl. Proti tomu už nemohl nic říct. Nechtěl až tak kazit Janet její výchovu. Cass se tvářila jako u mučení. Sice ji škola jakž takž bavila, ale chtěla být tady.
„Dojez to a přijď pro mě.“ Už se chystala k odchodu.
„Já ji klidně odvezu.“ Snažil se vyžehlit si reputaci Jack.
„To není nutné, už tak vás dost otravuje.“
„Jaké otravování, mě to dělá radost, navíc to tady už nemůžu ani vidět.“
Janet se chvilku zamyslela. Cassie k ní vysílala prosebné pohledy, tak nakonec svolila.
„Dobrá, ale musíte ještě domů pro věci.“
Oba souhlasně kývali a Janet odešla. Byl nejvyšší čas udělat vyšetření Sam.

V kantýně byli hotoví za 10 minut a vypadli ze základny. Cesta k Janet domů bylo podle Cass až moc krátká. Už se těšila na odpoledne. Před školou se ještě Jack zeptal, v kolik končí, že ji vyzvedne a zmizel jí ze zorného úhlu. Hned jakmile přijel na základnu si ho nechala zavolat Janet.
„Co se děje?“ Poplašeně k ní přiběhl. Bál se, že se stalo něco Sam a on tu zrovna nebyl.
„Nic závažného, právě naopak.“
„Probudila se.“ Suše pronesl Jack. To ho naštvalo ještě víc. Chtěl být přitom, když otevře oči.
„Ne, to zase ne.“
„Doktorko, přestaňte mě napínat!!“ Nervózně přešlapával.
„Na něco sem přišla, když sem ji dnes vyšetřila. Ta látka, co měla v krvi se začíná rozpouštět. Už je skoro polovina pryč.“
„Jak je to možné? I já vím, že tohle se normálně neděje.“
„Zkoumala sem dnes tu látku. Myslím, že tohle je její normální funkce. Po nějaké době se začne prostě vstřebávat.“
„Kde se v ní vlastně vzala?“
„Tak na tohle odpověď vážně neznám. Třeba nám to řekne sama.“
„Jo.“ Jackovy myšlenky se ubíraly jinam. Pokud se brzo vzbudí, měl by začít uvažovat o tom, co mu řekla Cass. Dýl už to asi nevydrží. Sedl si vedle ní, tradičně ji vzal za ruku a hrál si s jejími prsty. Nenáviděl tuhle místnost, už tu strávil příliš mnoho času.

<i>Oba je probudil zvonící telefon. Jack naštvaně hledal hodinky. Bylo 6 ráno. Sice šli spát brzo, lae takhle dobře se už dlouho nevyspal a ještě by tam chvilku vydržel. Nakonec se mu ho podařilo na stolku najít a naštvaně ho zvedl.
„O´Neill!“
když tento zvuk ustal, Sam zase spokojeně zavřela oči a přilepila se víc k Jackovi.
„To nemyslíte vážně!“ Křičel na druhého na drátě. „Najděte si někoho jiného!“
Sam už začala mít nemilé tušení. Už jenom proto, že Jack se zdál naplý čím dál víc.
„Snad není jediná, co má mozek.“
Takže jim volal generál, musí se vrátit. Skoro slyšela, jak na Jacka druhá strana křičí. Opět si už moc dovoloval.
„Jistě pane, promiňte.“ Zavrčel to tak, že to ani nemohlo znít přesvědčivě. Bouchl s telefonem. Rukou se dostal Sam pod rolák a pohladil ji po holých zádech.
„Kolik máme času?“
„Žádný.“ Odpověděl Jack. Pořád byl rudý. Dnes se měli vracet až večer a Hammond se prostě nenechal ujít možnost zavolat je. Navíc tak brzo ráno.
„Kvůli čemu to vůbec je?“
Jack dramaticky vzdechl. „Našli něco podobného, jako sou ty tvoje reaktory a chtějí to analyzovat, tak nějak znělo to slovo. Prý na základně není žádný vědec nebo co a oni to nutně potřebují rozebrat.“
„Jak moc nutně?“
 „Dost, Hammond řekl, že máme být do čtyř hodin zpátky. Jenom cesta bez zácpy trvá tři a půl. A já ještě musím domů a ty vlastně taky.“
„Fajn, to je deset minut, oba to máme po cestě, to pořád zbývá dvacet.“
Nevěřícně se na ni podíval tohle od ní vážně nečekal. Od workholika to zní divně, navíc to tam pro ni vypadalo jako dobrá zábava. Zarazila se. Jack jakoby si to všechno rozmýšlel.
„Ale jestli nechceš..“ Jako demonstraci, o co všechno může přijít mu rukou zajela k rozkroku a pohladila ho. Jack se ošil. Překvapovala ho čím dál víc.
„To víš, že chci, jenom sem myslel, že se těšíš na tu hračku, co pro tebe má nachystanou generál.“
„Těším, ale tohle..“ Zvětšila svůj stisk. „bude daleko zajímavější.“
Jack se usmál. Přesně tohle chtěl slyšet. Jemně ji políbil. Sam  přestala se svou prací na jeho kalhotech, ruku mu tentokrát omotala kolem  krku, aby si ho víc přiblížila a vášnivě mu to oplácela. Oba je otočil, takhle měl nad ní víc navrch. Dokázal zakrýt celé její tělo. Do polibku vkládal doslova všechno. Po tomhle toužil takovou dobu, že už jenom pocit, že za chvíli k „tomu“ dojde ho vzrušoval. Samozřejmě to chtěl udělat co nejpomalej to půjde. V momentě zapomněl, že dostal rozkaz, bylo by mu snad i jedno, kdyby ho Hammond poslal do důchodu. Volnou rukou Sam přejížděl po tenkém roláčku. Jenom jemně se mu podařilo dotknout vyvýšeniny na jejím hrudníku a cítil, jak se její bradavka vzrušeně napnula. Sam skoro přestala dýchat díky prudkém výdechu, co se jí vydral z úst. Jackovi se to samozřejmě zalíbilo a začal ji dráždit ještě víc, přičemž nezapomněl i na druhé ňadro. Chytla konec jeho trička a snažila se ho Jackovi přetáhnout přes hlavu. Nakonec skončila jenom u krku, protože nebyla schopná se i na okamžik vzdát líbání. Jack to nakonec vyřešil sám. Z úst jí sjel až na ucho a příjemně jí ho žužlal. Rychle využila situace, dokončila vyslíkání jeho trička a zabořila mu nehty do zad. Jednou rukou ho chytla za hlavu, aby ho přidržela při jeho práci s ouškem a druhou mu pracovala na zádech. Musela uznat, že tohle jí dává pořádně zabrat. Jack měl záda pořádně velké a ona nechtěla vynechat sebemenší místečko. Jackovo líbání se z jedné strany přesunulo na druhou a při této cestě se nezapomněl zastavit u úst a sladce je políbit. Tahle zastávka byla dokonce delší, než si ji představoval. Stejně jako ona před chvílí neměl to srdce její rty opustit. Po pár minutách, co se jí trochu nabažil, vrátil se k druhému uchu. Věnoval mu stejnou dobu jako tomu prvnímu. Sam se při těchto dotecích celá chvěla. Tyhle místa byly jedny z nejcitlivějších a dost dobře cítila, jak začíná vlhnout. Potom co se nabažil i tohohle, vrátil se k puse. Nemohl si nechat ujít je potrápit. Líbal ji těsně kolem rtů, jemně ji kousal do spodního rtu. I přesto, že pro něj vyzývavě otvírala pusu a nabízela jazyk, Jack ji nechtěl poslechnout. Naštvaně mu chytla obě ruce a přetočila ho na záda. Vítězně se na něj obkročmo posadila. Usmála se a za stálého držení rukou nad jeho hlavou sklonila se a zajmula jeho rty v polibku plným chtíče. Její stisk na Jackových zápěstích polevil, ten toho využil a začal ji hladit. Najednou se do polibku skoro začal řehnit a začal je lechtat. Líbání bylo to tam. Sam se začala svíjet v křečích a smát se. Snažila se mu ty ruce oddělat, ale měl nad ní silovou převahu.
„J…ack….u!!“ Vyrážela ze sebe a rozjařenýma očičkama se ho snažila přimět aby přestal.
Vůbec se k tomu neměl. Sam už byla skoro mrtvá, bolelo ji celé břicho – teda hlavně ty svaly. Poznal, že toho má dost a přestal. P téhle úlevě se na něj skácela a zrychleně mu dýchala na krk. Jackovo lechtání vystřídalo hrozně příjemné hlazení. Dostala svůj dech pod kontrolu a jazykem si razila cestičku po jeho krku. Úplně cítila, jak mu skrz tepnu proudí krev. Pomaloučku se sunula dolů- zastavila se v důlku mezi klíčními kostmi a opatrně ho kousala. Jackovy kalhoty začaly být značně těsné. I ona to cítila, sedla si tak šikovně, že to cítila oproti pravému tříslu. Začala se hihňat. I tohle místo opustila a zanechávala za sebou mokrou cestičku, která vedla k jeho levé bradavce. Jazykem ji obkroužila, oblíbala a naposled ji vzala do zubů. Jemně ji sála a líbala. Jackovi se skoro zastavoval tep. Potřeboval by trochu odpustit páru. Ale Sam ho mučila dál a  začala si hrát i s druhou. Jack jí při tomhle hladil vlasy. To bylo jediné, co zvládal. Nebyl schopný jiného pohybu Sam tohle přestalo bavit a jazýčkem vytvářela další cestičku dolů. Chvilku pozornosti věnovala pupíku, ale hlavní zájem skrývaly jeho kalhoty. S nekonečnou pomalostí rozepínala knoflík a zip.
„Sam!! Prosím, proč mi tohle děláš!!“
Zasmála se. Věděla, že tohle jí pak jenom tak neprojde, ale v tuto chvíli jí to bylo jedno. Zips rozepínala zoubek po zoubku. U každého se zastavila. Naštěstí zip nebyl zase tak dlouhý, jinak by jí tam Jack asi vyvřel. Odhrnula od sebe oba kusy rifloviny a dala volnost jeho napnutému juniorovi. Za tohle jí byl vděčný. Nadzvedl boky, aby mu mohla kalhoty sundat. Hned toho gesta využila a k Jackovu překvapení je sundala nečekanou rychlostí. Hodila je vedle postele a pomalu stoupala nahoru. Zastavila se v rozkroku a začala ho hladit a líbat přes jeho rozkošné trenky s medvídkama. Jackovi se nezdálo, že už je ona sama tak dlouho na suchu a jedním rychlým pohybem je chytl za ruku, přitáhl ji k sobě, políbil a otočil zpátky na záda. Sam se zamračila. Se svou prací nebyla zdaleka hotová. Vyhrnul jí nepraktický rolák, žádné zdlouhavé pohyby u toho neprovozoval, prostě ho odhodil a vrátil se k polibku. Stejně jako ona opustil její ústa a nasměroval svlj pohyb k hrudníku. Jednou rukou si pomáhal při jazykové hře s naplou bradavkou a druhou ňadro vedle. Sam vzdychla vzrušením a tlačila jeho hlavu víc proti obnaženému hrudníku. Jack tohle gesto chápal velice dobře a svou činnost zintenzivnil. Hrozně dlouho se od jedné zpracované bradavky dostával k druhé. Dokonce se i zastavil v místě, mezi oběma ňadry a lehce ji kousal. Sam se ho ale snažila nasměrovat na to pravé místo. Nakonec svolil jejímu zoufalému tlačení rukou a zajmul druhou bradavku. Prudce vydechla a škubla sebou. Jack se při své činnosti usmál a pustil se do toho s novou vervou. Samino vzrušené třepání ho ale přivádělo do varu a tak se sunul zas o kousek níž. Kolem pupíku jí vykouzlil mokré kolečko. Pevně uchopil její kalhoty spíš podobné elasťákům a prudce je i s kalhotama stáhl až ke kotníkům. To si říkal, že ji taky potrápí. Bude to prostě muset udělat nějak jinak. Rozhodl se začít hned a nejlépe u kotníku. Pomaloučku se za neustálého líbání a kousání dostával až k tříslům. Sam už čekala, že ji políbí tam, kde po tom nejvíc touží, ale on sebou škubl zase dolů a tu samou proceduru začal u druhé nohy. Nervózně se ošila a opět čekala Jackův jazyk na svém místečku lásky. Podařilo se mu úspěšně vyhnout a ze stehýnek přešel na spodní část břicha. Sam už měla pocit, že z ní tečou přímo potoky. Byla tak vzrušená, že měla v očích skoro slzy. Potom, co Jack uviděl, její žalostný výraz, jemně se jí dotkl. Vzrušeně zakřičela a oběma rukama ho přitlačila k cíli. Ani to nebylo třeba, Jack už to tady opustit nehodlal. Žužlal každý její záhyb a přiváděl ji skoro k šílenství. Pro maximální napětí se pomohl jednou rukou. Strčil do ní dva prstíky a Sam se nadšeně prohla pro další dotek. I Jack už si byl vědom jejího neskutečného vzrušené. Zajel do ní bez jakýchkoliv problémů. Nakonec prsty vystřídal jazyk. Ani k tomu nepotřeboval moc práce. Sam se začala po pár vteřinách stahovat a bylo jasné, že je trochu mimo. Tak tak poznal, že křičí jeho jméno a snažil se ustálit chvění, které jí prostupovalo do konečků prstů. Jack to chtěl alespoň trochu prožít  s ní a tak se rychle dostal na její úroveň a začal ji líbat. Křečovitě mu obtočila ruce kolem krku. Stále byla mimo, ale na polibky odpovídala víc než souhlasně. Trvalo jí podezřele dlouho, než chytila normální dech a než se jí myšlenky vrátily na správné místo.
„Jacku, moc, ale fakt moc tě miluju.“ Zašeptala mu do ucha zrychleným dechem.
Přesně to chtěl slyšet. Stačilo když viděl její spokojenou tvářičku a byl šťastný taky. Sam chtěla na Jackovi zase začít dělat, ale nebyla sama schopná ho ze sebe odvalit. Všechny síly ji opustily. Jack to vystihl a otočil se na záda. Rozkošně se na něj usmála a zrovna se zaměřila na jeho rozkrok. Už jí nestačilo dráždění přes trenky, tak ho jich tentokrát velice rychle zbavila a přisála se k němu. Jack cítil její vlhké rty okolo, jak si s ním hraje. Sice se nechtěl zbavovat potěšení, ale věděl, že nebude dlouho trvat a bude hotový. Jemně kolem něj kroužila jazykem a sála. Ona sama se tím začala opět vzrušovat. Jackův dech se prudce zrychlil a Sam bylo jasné, že za chvilinku může čekat nevyhnutelné. Proto vůbec nepolevovala, naopak zrychlila své tempo a Jack nestíhal. Věděl, že ji upozorňovat nemusí a tak se plně oddal jejím pohybům. Sotva se celý vyprázdnil, Sam začala jemnými polibky směřovat nahoru k jeho hrudníku a samozřejmě ústům. Stejně jako on nečekala, až se probere a začla ho líbat. Jack na to odpovídal jenom automaticky. Myšlenkama byl úplně jinde. Před očima měl hvězdičky a zárověň cítil, že žádnou ženu nemiloval víc než Sam. Pomaloučku otevřel oči. Viděl jenom dvě krásné modré duhovky, co ho pozorují. Chtěl jí zopakovat to samé, co řekla ona jemu, potom, co se probrala, ale nebylo to třeba. Věděla to a moc dobře. Jack se pomalu vracel do normálu a jeho junior se znova začal plnit krví. Oběma bylo jasné, že to hlavní je teprve čeká. Sam ani nevěděla jak a zase se ocitla na zádech. Políbil ji. Dostal se pánví mezi její už roztažené nohy. Dychtivě zvedla boky a čekala první dotek. Vůbec i to nezklamalo. Oba jednohlasně vzdychli a Sam instinktivně obtočila svoje nožky kolem jeho pasu. Jack chvíli počkal a začal se v ní pohybovat. Protahoval to co nejvíc. Nijak zvlášť jí to nevadilo, ještě byla unavená z Jackova prvního zásahu, takže tuhle rychlost uvítala. Pro Jacka to mělo víc důvodů. Nejenom, že si pořád stál za tím, že to má být pomalu, ale hlavně si chtěl co nejdýl užít pocit, že je v ní. Ale jako když uhodí, oba v tu samou chvíli pocítili, že tohle u jim nestačí. Ve stejný okamžik zrychlili svůj pohyb. Jakoby nabrali druhý dech, zrychlovali na max. Sam už ho dokonce přestala líbat. Prostě nemohla. Začala je zaplavovat vlna neuvěřitelného vzrušení. Jack na tom byl úplně stejně. Ještě stačil zachraptět její jméno a udělal se. Sam ve stejném okamžiku zaryla nehty do jeho zad a ucítila v sobě nádherné teplo. Prudce vydechli a Jack se na ni skácel. Její horký dech se jí rozléhal po celém krku. Nebyli se schopní  stabilizovat. To že je zase při smyslech poznal, jakmile ho do toho krku začala kousat a líbat. Otočil se k ní a políbil ji. Byl jako v sedmém nebi. Leželi takhle skoro čtvrt hodiny.

Bohužel jim začala být zima, protože chatka byla z noci kvalitně promrzlá. Neochotně se z ní vytáhl a odvalil se. Hned se k němu ale přitulila a zavřela oči. Moc unavená nebyla, ale takhle líp vnímala jeho přítomnost. Políbil ji do clasů a jeho oči zapátraly po pokoji. Skla byly orosené. Stejně tak jako hodiny na nočním stolku. Pořádně zaostřil zrak. Blížilo se k půl osmé. 20 minut? Zlaté oči, přetáhli to víc jak o hodinu. Smutně ji pohladil po mokrých zádech.
„Sam, je mi to hrozně líto, ale musíme jít, Hammond nás sežere.“
„Ještě ne, jenom chvilku.“
Usmál se, nemohl jí odporovat. Navíc byla tak sladká. Odhrnul ji vlasy za ucho a raky zavřel oči. Skoro se mu podařilo  usnout. Zvedl se z postele. Sam ale pořád ležela jako špalek. Nechtěl ji budit. Rychle si našel poházené oblečení po pokoji, sbalil oběma věci, naložil je do auta.
„Sam, vzbuď se.“
„Jacku, já nechci, potřebuju si odpočinout.“
„Spala si celou noc!“
„Jo, ale tohle byla zabíračka.“ Usmála se.
Jack nevěděl, co s ní. Posadil ji a donutil ji se obléct a odvlekl k autu. Posadil ji na sedadlo spolujezdce a vrátil se zamknout chatku. Zima ji probrala, takže když dával klíče do zapalování, byla dokonale čilá.
„Máš pravdu, sežere nás.“
„Neboj, zase tak hrozné to nebude.“ Usmál se. Naklonil se pro polibek a hned potom otočil klíčem.

Na základnu přijeli s hodinovým zpožděním. Hammond se ani moc nezlobil. Jack to vysvětlil zácpou a silnici. Všechny je vyslal do šatny se převléct a připravit se na misi. Danny vypadal hodně nervní. Na novou hračku se těšil stejně jako Sam a to, že nepřijeli podle plánu ho docela naštvalo. Za deset minut posbírali všechno potřebné – Daniel i to nepotřebné a vydali se k bráně. Pár sekund hleděli, jak se kruh točí a zadávají se příslušné symboly. Hned po otevření červí díry se hlavně Sam dychtivě vydala po rampě. </i>

Tentokrát už opravdu cítil, jak stiskla ruku.
„Sam!“ Zvolal radostně Jack. Trochu s ní zatřepal, ale nemělo to žádný efekt.
„Vím, že se chcete probrat, tak honem. Radši dřív než pozděj.“
Ani po deseti minutách usilovného lomcování s její rukou neprojevila známky života. Uraženě ji pustil a vydal se najít Janet, sdělit jí novinky. Našel ji v laborce, hlavu opřenou o stůl a rytmicky oddychující. Všechny kolem Sam posílala si odpočinout, ale sama toho naspala nejmíň. Jemně ji poklepal na rameno. Hrozně se lekla  málem se praštila do vedle stojícího mikroskopu.
„Doktorko, je vám dobře?“
„Cože?“ Nechápala.
„Prostě se běžte vyspat.“
„Ahh.“ Protřela si oči. „To nejde, musím dělat analýzu těch vzorků.“
„Vždyť to ste dělala nedávno!“
„Musím každou hodinu, tak líp pochopím, co se v jejím těle děje.“
Chvilku zapřemýšlel. Vůbec ho nenapadlo, že by mohl i někdo jiný postrádat Sam jako on.
„Mám teda pro vás dobrou zprávu. Stiskla mi ruku a teď už se mi to nezdálo. Probírá se, takže se konečně můžete jít vyspat.“
„Plukovníku, právě mi začala služba.“
„Prosím vás, ta vám za týden neskončila. Prostě vám to nařizuju.“
„Pane, nemůžu jenom tak odejít.“
„Přece tady nejste jediná doktorka. Dneska nepracujete, jděte.“ Chytl ji za rameno. Pomohl jí vstát a doprovodil ji ke dveřím. Ujistil se, že zapadne do svého pokoje a rozběhl se zpátky do laborky. Našel ten správný mikroskop a v naději, že něco pozná se podíval. Viděl hezké fialové kolečka. Vlastně nebyly moc fialové, divně vybledlé. Když ani po dvou minutách neviděl žádnou změnu, vzdal to a vrátil se k Sam. Ležela pořád ve stejné pozici. Nejvíc ho štvala ta jehla, co měla zapíchnutou do ruky. Janet mu vysvětlila, že ji tam prostě mít musí, aby jim nevyhladověla, nebo nakonec neumřela žízní, ale on to viděl jako známku toho, že by neměla být v pořádku. Občas sledoval hodinky. Ve tři se měl stavit pro Cass, ne že by pro ni neudělal, ale teď víc než kdy předtím se bál, že prošvihne Samin první okamžik vzhůru.

Celé dopoledne se pořádně nudil. Odcházel od ní jedině když se mu chtělo hodně moc na záchod. Společnost mu dělaly karty, které hrál pořád dokola, ale i samotnému se mu nedařilo vyhrát. Zalovil v kapse a našel jojo. S tímhle se dokázal bavit jenom půl hodiny. Nakonec zabodl oči do zdi. Když mu hodinky ukázaly půl jedné, zvedl svůj bolavý zadek ze židle a šel se najíst. Dneska mu extrémně nechutnalo. Měl pocit, že to maso je jak podrážka, ne-li něco horšího. U přílohy přemýšlel, jestli to ty brambory opravdu sou. S nechutí to do sebe tlačil skoro 20 minut. Jediné pozitivní na tom bylo to, že za pár hodin pojede pro Cass. Potřeboval se provětrat. Nemůže se přece před Sam ukázat jako ubožák. Sice byla venku pořádná zima, což nemá rád, ale tady se provětrá leda tím, že projde bránou.  Po chodbě šel s hlavou skloněnou, takže neviděl, že z vedlejší chodby vybíhá natěšený Daniel.
„Au, sakra.“ Zařval, když mu někdo málem vyhodil rameno.
„Promiň.“ Omluvně se na něj podíval Danny.
„Co tu děláš? Neměli ste mít s Teal´cem volno?“
„Měli, generál mi volal, abych přijel, prý je na tom Sam líp.“
„To má pravdu. Myslím, že se vážně brzo probudí. Dneska hýbala s rukou.“
„To je dobrá zpráva. Hammond taky říkal, že teď už nás samotné do práce nepožene. Počká, až bude Sam úplně fit.“
„Jo, to doufám, nechci, aby mi do týmu vrazil nějakého šíleného vědátora. Vůbec bych nevěděl, co říká.“
„Jacku, vždyť to nevíš, ikdyž mluví Sam.“
Jack se na něj škaredě podíval. Danny si to snažil vyžehlit úsměvem. Věděl moc dobře, jak to myslel, ale nemohl si odpustit do něj nerýpnout. Vydali se směrem k ošetřovně. Danny se na Sam v rychlosti podíval a zase zmizel. Prý musí vyřídit neodkladný telefonát a dělat cosi v laborce. Dokonce Jackovi vysvětloval co, ale ten ho vůbec neposlouchal. V tuto chvíli se soustředil na spinkající Sam. Nalil si vřelé kafe z konvice stojící na stolku, kterou mu tam kdosi přinesl, když viděl, že je tam celý den. Uvelebil se vedle Sam a zavřel oči. Zase byl utahaný, nechápal z čeho. Dneska se pěkně vyspal, ale stejně mu spánek chyběl. Ze dvě hodiny do sebe obrátil dva hrnky a odešle k autu, aby mohl vyzvednout Cass. Před školou byl samozřejmě poslední. Cass znuděně seděla na schodech a něco si četla. Sotva zaregistrovala troubícího Jacka, sbalila knížku a rozběhla se k němu. Ani nedovřela dveře a Jack se rozjížděl.
„Tak co škola?“
„Ale jo, jak je na tom Sam?“
„Zase líp, pohla rukou. Myslím, že se brzo vzbudí.“
„To je bezva. To si se mnou bude moct zahrát v sobotu šachy!“ Těšila se Cass.
Jack už z toho takovou radost neměl. Dnes byl čtvrtek. Jestli bude při smyslech už dnes, a bude dobrá, Hammond je v pondělí naverbuje. Představoval si její víkend trochu jinak. Cass si všimla jeho nevraživého pohledu.
„Ty zamýšlíš něco jiného, že?“
Nadechl se, chtěl jí to říct, ale tentokrát si to raději nechal pro sebe. „Ani ne.“
Pro Cassandru to bylo znamení, že ji Jack určitě chtěl někam pozvat. Ráda tento víkend hru oželí. Pokud jí Sam řekne, co jí Jack navrhne, jestli teda vůbec něco,pokusí se ji přesvědčit. Určitě by to zase odmítla. Chata! Na chatu ji chce vzít. Ale vždyť je sníh. Co tam budou dělat? Najednou se rozesmála. Nějakou představu by měla.
„Co je?“ Zmateně se ptal.
„To nic.“
„Cass, co se stalo?“
„Tak jo, já si myslím, že bys ji rád pozval na ryby.“
„Vždyť je zima, žádné ryby tam nejsou.“
„Právě.“ Znova se začala řehnit.
„Nemyslíš, že na takové myšlenky máš ještě dost času?“
„Si stejný jako Janet. Vážně už nejsem malá.“
Jack si povzdechl. Co s ní má dělat. Zastavil na vyhrazeném parkovišti, počkal, až Cass vystoupí a zamkl auto. Prošel s ní všechny nudné kontroly a pak chodbou k ošetřovně.
„Kde je vlastně Janet?“ Zajímala se, sotva přišli k Sam. Procházeli kolem laborky a tam taky nebyla a tohle byly jediné dvě místa, kde se zdržovala.
„Když sem ráno přijel, ležela hotová opřená o stůl. Poslal sem ji spát. Mám pocit, že toho naspala ještě míň, než já.“
Cass souhlasně kývla a kontrolovala Sam. Nebyla schopná pochopit, jak někdo může víc jak týden ležet ve stejné pozici. Usadila se k ní. Chtěla něco říct, ale do dveří vletěla čerstvě vyspaná doktorka.
„Ahoj!“ Pozdravila je oba a chopila se jehly na krev. Pobrala vzorky a utekla. Cass ji následovala a nechala Jacka znova se nudit čuměním do zdi.

<i>Na druhé straně je čekala SG-3, aby jim ukázala cestu k přístroji. Cesta jim dohromady netrvala ani 20 minut. Už z dálky viděli osamoceně stojící baráček. Za betonovými dveřmi byla jenom jedna miniaturní místnůstka, uprostřed stroj. Sam si odložila veškeré batohy, zbraně a podobné věci, co by jí znemožňovalo dobrý pohyb a začla se v tom vrtat. Usoudila, že to opravdu ten reaktor bude. Nebo nějaké zařízení na hromadění paliva. Našla něco jako nádrž, která byla plná nějaké kapaliny. Vzala pár vzorků a zase ji vrátila na místo. Oddělala kovový kryt a zahleděla se do spleti drátků a světýlek.
„Carterová, snad tam nechcete vrazit ruce!! Zakřičel na ni Jack, když se jí zvedla pravá ruka.
„Přesně to chci pane, nebojte, určitě to není nebezpečné.“
„Ale jistě to nevíte.“
„Dám si pozor.“ Usmála se na něj. Vážně to teď bylo jiné, hlídá ji víc, než předtím. Vytáhla první světélkující předmět. Bylo to podobné jako krystaly na goauldských lodích. Položila ho vdle na zem a pustila se do dalšího. Ten šel víc ztuha. Byl upevněný třemi drátky a chvilku jí trvalo, než e bez poškození uvolnila. Položila to vedle druhého a naskytl se jí pohled na nějaký displej. Blikalo na něm několik světýlek. Zničeho nic se celý rozsvítil a stroj začal hučet.
„Sakra co to je?“
„Nevím, pane.“
„Tak od toho jděte!“
„Ne, vypla sem to, nic se nestane.“
„Carterová, říkám vám, abyste z tama vypadla!!“
Sam se na něj naštvaně otočila. Už zacházel moc daleko.
„PANE, je to vyplé, tohle..“ Dotkla se obrazovky a sesunula se na zem. Jack vyskočil a snažil se ji probrat. Jak kdyby to neříkal. Musel jí projet nějaký proud nebo něco. Sice ruku popálenou neměla, ale měla zrychlený tep a skoro nedýchala. Teal´c stojící opodál taky na nic nečekal, vzal ji do náruče a svižným krokem se všichni vydali k bráně. Když se na monitoru objevil kód SG-1, nechal Hammond zavolat k bráně zdravotnický tým. Byli pryč ani ne hodinu a nevěstilo to nic dobrého. První prošel Jack a Danny, hned za ním Teal´c se Sam. Janet se rozběhla po rampě a hledala puls.
„Co se stalo?“ Děsila se.
„Nevím, říkal sem jí, aby to toho krámu nerýpala, něčeho se chytla a složila.“
Naložili ji na nosítka a vlekli na ošetřovnu. Všechny nechali stát venku a několik hodin jí cosi dělali. Aspoň Jackovi se to zdálo jako hodiny, ve skutečnosti to trvalo tři čtvrtě jedné.
„No?“
„Nic jí není. Projela jí vlna nějaké energie, ale už se i probrala, takže je v pořádku. Teď sem jí dala nějaké sedativa a nařídila klid. Spí.“
„A můžeme k ní?“
„Jistě, ale nerušit!“
Jako první vletěl Jack a sedl si vedle postele. Smutně ji sledoval a v duchu si vyčítal, že na té blbé chatě nezůstali dýl. Vzal ji za ruku.</i>

10. část
Na hodinkách měl jedenáct. Tak doufal, že to dnes vyjde, ale asi se zase zmýlil. Zvedl se a šel si pro kafe. Nalil vrchovatý hrnek, položil konvici a otočil se. Hleděly na něj rozšířené modré oči.
„Jacku..“ Zašeptala.
Málem se polil. Hned pustil hrnek a přiskočil k ní. Trochu ho ale zarazilo oslovení. Ještě víc byl konsternován, když mu podala ruku. Sice ji bez váhání uchopil, ale nevěděl, co to znamená.
„Co je s tím zařízením?“
„No, podařilo se nám ho vyjmout.“
„Cože?? Jak vyjmout?“
„No z hlavy.“
„Jaké hlavy, mluvím o tom stroji na P6X 348.“
Jack zapřemýšlel. Marně lovil v paměti. Tohle označení planety nenašel. „Je vám vážně dobře?“
Kývla hlavou. Taky nechápala.
„Muselo se vám něco zdát. Naposledy ste byla navštívit našeho přítele Anubise.“
Najednou se jí to vrátilo.
„Panebože..“
„Co?“
„Uhh.. něco se mi zdálo.“ Opatrně stáhla ruku. Jacka to pobavilo.
„A co?“
„Eh.., nic moc zajímavého“ Na přesvědčivosti jí její červená barva nepřidala. Vzpomněla si, co všechno se jí zdálo. Pak ale hlava začala vytvářet i jiné myšlenky. Byla mimo, ale slyšela Jacka. Všechno.
„Pane?“
„No?“
„To, co ste tady říkal, když sem byla, no v bezvědomí. Myslel ste to vážně?“
„Smrtelně.“
Chvilku se zamyslela a podala mu svou ručku zpět. Bylo mu jasné, že všechno vnímala. Vlastně v to doufal. Sedl si. Čuměli na sebe jak telata. Ani jeden nevěděl, co říct. Jack to vyřešil po svém. Naklonil se nad ni a políbil ji. Znova mu vyprostila ruku ze sevření a omotala ji kolem krku. Chtěla si pomoct i druhou, ale zapomněla, že ji má napíchlou.
„Au!“ Zasténala.
„Promiňte.“ Omlouval se Jack. Sice nevěděl za co, ale kdyby náhodou.
„Já je, že sem si málem vytrhla jehlu.“ Okamžitě jí okolí vpichu zmodralo. Nadechl se, že chce něco říct, ale vletěla tam Janet s Cass.
„Vidím, že si ji probudil.“ Chechtala se Cassandra. Jack se taky usmál, ale Sam na ně nechápavě zírala.
„Jak ti je?“ První se starala doktorka.
„Fajn, jenom sem si pohla s infuzí.“
„Pohla? Vždyť to máš zalepené!“
„Já, no…“ Pokrčila rameny. Rozhodně to nechtěla rozebírat. Janet jí to vytáhla, čímsi potřela a odprostila od veškerých drátků, co ukazovaly její stav.
„Řeknu to Hammondovi.“ Utekla a Jack s Cass se na ni znova otočili a začali se s ní vybavovat.
„Věděly sme, že budeš vzhůru, ta látka se rozpustila.“
„Látka?“
„Našli v tobě…“
„Jo, fialové fleky.“
„Přesně.“ Usmála se Cass. „Tys mě slyšela?“
„Jo, nejenom tebe.“
Cass vzhlédla na Jacka. Vyslal k ní pohled, ví to, už nemusím nic říkat.
„Neví, jak se to do tebe dostalo.“ Pokračovala.
„Na té lodi byla nějaká tokra, chvilku se mnou mluvila a pak mi dala vypít něco opravdu odporného. Řekla, že mi to pomůže.“
„A pomohlo. Janet říká, že to zabránilo tomu, aby ti vymyli mozek. Nebo něco takového.“
„To je jedno, hlavně, že je v pořádku.“ Skočil jim do řeči Jack. Už se díky těm jejich kecům cítil sám. Vletěla tam znova Janet, Hammonda v závěsu. Ten se jí samozřejmě ptal na zdraví a podobné kecy. Janet jí změřila talk a všem kolem oznámila, že je naprosto ok.
„Ráda bych, aby si ještě pár dní odpočinula.“ Oznámila Janet. Svou prosbu směřovala hlavně na generála.
Kývl. „Dobrá, pokud to bude možné, v pondělí bych vás poslal na P6X 348.“
„P6X…“ Začala po něm opakovat Sam a nechápala. Jack se usmál.
„Je v tom nějaký problém?“
„Ne, pane, jistě, v pondělí tam jdeme.“
Rozloučil se a vyběhl ven. I na něm bylo vidět značné vyčerpání.

Janet jí ještě vzala krev a mířila zas do laborky. Cass jí šla velice ochotně pomoct. Jack se váhavě otočil k pacientovi, momentálně už sedícímu. Teď už naposledy uložil zadek na židli. Způsobilo to, že byl níž než ona. Toho taky využila, naklonila se a tentokrát ho políbila ona. Po pár minutách, kdy se jí plíce úplně vyprázdnily se velice nerada odtáhla.
„Nechtěla by si se mnou na chatu?“
„Je tam sníh?“
„Jasně, dokonce mám zamrzlé jezero.“
Sam se začala hihňat.
„Co je?“
„Nic.“ Teď už se smála pořádně.
„Víš něco, co já ne?“

Jenom třepala hlavou, že ne a v křečích se svalila na záda na postel.

the end :o)