Titul: S kým jsem chtěla žít
Autor: Lina
Překladatel: -/-
Žánr: Romance/HC
Páry: Sam/Jack
Hodnocení: PG
Délka: Krátké
Časová osa: 8. řada
Stav: Kompletní
Synopse: Rozzureny Pete vtrhne k Jackovi do domu a chce ho zabít.

______________________________________________________________

Jack se bokem otočil ke dveřím a strčil do nich. Vybalancoval přes práh domu s papírovým pytlem plným potravin, přes který skoro neviděl. Zase za sebou dveře nohou zabouchl a vyrazil ke kuchyni.
„Já si myslím, že přehání. Vždy to tak je. Je nadšený a tak to přikrášluje, aby nás dostal tam kam chce.“ Oznámil do telefonu, který si tisknul mezi ramenem a uchem. A usmál se nad myšlenkou, jak Daniel Sam barvitě vykresloval planetu, kam se chtěl podívat.
Zahnul do kuchyně.
„Ne, ne, on to fakt přeháněl.“ Donesl náklad ke kuchyňskému pultu a složil ho. Nadechl se k dalšímu slovu „S-“ chtěl vyslovit její jméno, když se zarazil. Hlavou nepohnul. Jen očima se zaměřil na postavu, která stála vedle něho. Ale jediné, co viděl, byla hlaveň pistole ráže 9mm.
„Drž ruce na desce stolu.“ Ozvalo se hlasem stojícím za pistolí. Ten hlas byl povědomí. Kde jen ho slyšel? A než si stačil uvědomit, kdo to je, sám se přiznal.
„Volala ti že?“ A Jack už věděl o co jde. „Ano, volala ti. Stejně jako to dělá pokaždé, když máš volno a ona se na základně ráno probudí. Jde na kafe a žluté želé a pak ti jde zavolat, protože ví, že se vracíš s nákupem z marketu, neseš si noviny. Vzájemně si tak zpříjemníte ráno.“
„Jí modré želé.“ Poznamenal Jack. „O co ti jde, Pete?“ Cítil jak se mu ruce na kuchyňské desce potí. Neměl ani představu, co vlastně Pete chce. Jistý si byl jen tím, že je mu pohled do nitra pistole velice nepříjemný. Zvažoval, že by se pokusil o obranu, nebo útok a měl by značnou šanci. Avšak stál tu proti Petu Shanehenovi. Policistovi a snoubenci Sam Carterové. Jak tu tak stál, a věděl tyto fakta, nemohl prostě dělat víc, než mu věnovat pozornost, alespoň jednou v životě.
„O co mi jde?“ Ušklíbl se Pete a upevnil svůj stisk na zbrani. „Včera v noci, jsem byl u Sam doma. Šla vařit kafe. A když ho udělala, přinesla mi ho s mlékem a oslazené.“
„A to že Carterová udělala kafe, ti vadí natolik, že jsi se vloupal ke mně do domu a ohrožuješ mě tady?“
„Drž hubu!“ Pete zrudnul vzteky. „Já takové kafe nepiju. A víš co mi řekla, prý promiň, jsem zvyklá od generála.“ Co na tohle mohl Jack říci? Někde hluboko se usmál. Sam ho znala lépe, než vlastního snoubence. Teď zrovna se to nezdálo jako šťastné řešení, ale ten fakt byl příjemný. „Sam to nikdy neřekne, ale neustále mě srovnává s tebou. Pokaždé v jejích očích vidím, jak přemýšlí. Co by asi udělal Jack? A já ti říkám, že tohle mě už nebaví.“ Udělal krok dopředu a zbraň už se skoro dotýkala Jackova hrudníku. „Zná tě tak dobře, že by mohla být tvojí ženou. Jen mi řekni, generále. Já Sam miluji a chci jí dát vše. Byl bys toho schopen? Znáš jí tak dobře, abys ji činil šťastnou?“
Jacka se tohle dotklo. Posledních 8 let nedělal nic jiného, že se snažil ochránit Sam Carterovou. Věděl o ní první poslední a byl si jist, že by ji mohl udělat šťastnou po stránce veškerých jejích návyků a potřeb, jen si nebyl jist, jestli by ona přijala jeho city a dokázala je opětovat. A s příchodem Peta do jejich života, se všechny tyhle nevyřešené záležitosti odložili na vedlejší kolej. Přestal se tím zabývat a snažil se nijak to nedávat najevo před Sam.
„Hele, s Carterovou sloužím bezmála osm let. Trávíme spolu víc času než doma. Je samozřejmé, že jeden o druhém víme víc než je nám třeba milý. A jestli chceš vědět víc, než bude milé tobě, tak ti povím, že Sam je pro mě vším. Kdyby jen dala náznak, opustil bych pro ni vše. A stále věřím, že kdybych jí tohle řekl, nedočkáš se-“
„Řekl jsem drž hubu!“ Vykřikl Pete. Jack řekl vše, co se sám sobě bál připustil. Tím však v Petovi vyvolal nepříčetnou reakci. V jednom kratičkém okamžiku Pete stisknul spoušť na zbrani, kterou držel v ruce. Jack se uhnul stranou v okamžiku kdy zbraň vystřelila. Domem se ozvala rána a dva výkřiky. A ačkoli byl den, dvěma mužům se zatmělo před očima. Svět skončil a propadl se do prázdnoty. Na podlaze kuchyně v jednom přízemním domku u lesa, hned vedle sporáku zůstala ležet na zemi zbraň ráže 9mm. Na dosah ruky vedle ní ležel muž, policista. Měl zavřené oči. Od něj, velice blízko, ležel na břiše Jack O´Neill. V ruce ještě držel kouřící revolver. Stihnul ho vyndat na poslední chvíli ze zásuvky kuchyňského pultu. Poslední chvíle v tomto okamžiku však nebyla zrovna šťastnou, byť splnila svůj účel.

Když by někdo věřil v Boha, musel by tohle být jistě jeho zásah. Takový člověk by si byl jist, že stříbrný sportovní peugeot zastavil před domkem u lesa jeho zásluhou. Daniel Jackson si to v tuhle chvíli nemyslel. Teď zrovna jel za Jackem O´Neillem ze zcela běžných důvodů. Prostě byl zvyklý jet za Jackem když byli doma a dát si s ním pivo u hokejového zápasu. Ne, že by ho hokej nějak bavil, jen se mu líbil ten rituál, který s Jackem prováděli. Prostě chlapské posezení u piva a hokeje. Teal´c měl přijet za hodinu a přivézt koblihy. Z nepochopitelných důvodů chtěl přivézt čerstvé koblihy od pekařky Melanie a nevadilo mu kvůli tomu začít o začátek zápasu. Sam se tohohle neúčastnila. Nijak ji nelákalo ztrácet čas zíráním na hokej. Jack to sice nikdy nepochopil, ale respektoval jí, že se raději bude věnovat své práci na kterou potřebovala čas.
Daniel zamknul svoje auto a dal si klíčky do kapsy. Pomalu vyšel schody k Jackovu domu a nepokusil se najít klíče nebo odemknout. Věděl že to nemá smysl. Prostě vzal za kliku a vstoupil.
„Jacku, jsem tady.“ Oznámil do domu, zatím co si věšel bundu. „Jak to, že jsi už nepustil televizi? Zápas začíná…teď.“ Zajímal se o ticho v domě a šel do obýváku. Podíval se na hodiny a pak zvedl hlavu k místnosti. Nikdo v ní nebyl. Daniel se zamračil.
„Jacku?“ Zkusil znovu zavolat. Nic ne neozvalo. Jen venku zakřičel nějaký pták. Daniel se vydal prozkoumat dům. Copak ho Jack neslyšel? Nahlédl do jídelny. Byla prázdná. Znovu se otočil a prošel chodbou. Zastavil se u dveří kuchyně a chtěl jen tak letmo nahlédnout. Své záměry však rychle přehodnotil, když otevřel dveře. Zatmělo se mu před očima a stoupl mu adrenalin. Rychle skočil k dvěma mužům ležícím na podlaze. Jacka poznal okamžitě když na to vzpomínal později, přistihl se, že ho vlastně ani moc nezajímalo, že na podlaze vedle Jacka leží Pete Shannehan. V ten okamžik ho jen zajímalo, co je s Jackem. Jestli má puls a dýchá. A jestli krvavá skvrna na podlaze není moc velká na to, aby ohrožovala přítele na životě.
Nespouštěl z Jacka oči a nasahal mobilní telefon ve své kapse. A pak mu jen zbývalo čekat, až přijede záchranka.
Lékaři a sestry jen co vtrhli do domu, vyhnali Daniela ven z kuchyně. Stál na chodbě a trnul hrůzou. Z místnosti za jeho zádech se ozývaly příkazy, diagnózy a hluk. Slyšel doktora jak říká: „Je to příliš velká ztráta krve.“
A sestřičku: „Krevní tlak klesá.“
„Rychle zastavte krvácení a naložte ho na nosítka. Kde je sakra ten vrtulník?“
„Je tu do pěti minut.“
„Sanita je připravena.“
„Sakra, prasklo to!... Podržte to někdo!“
„Ztrácí se nám!“
„Elektrody, připravte se na elektrošoky.“
„Nabijte na 200“
Daniel se sesunul k podlaze. Neměl ani tušení, co se za dveřmi děje který z mužů bojuje o svůj život. Jen doufal, že to není Jack. A co tu Pete vůbec dělal? Sám sobě slíbil, že se na to Jacka zeptá hned, jak bude moci.
Dveře se rozletěli a okolo něj projela skupina sester a doktorů s jedním vozíkem. Na něm ležel muž a přes obličej měl dýchací přístroj. Daniel nepoznal kdo to je. O vteřinu později se dveře rozletěli znovu a druhý tým záchranářů vezl druhé lůžko. Zase nic neviděl. Vyběhl za nimi ven před dům. Jeden tým nakládal pacienta do sanitky, zatím co ten druhý do vrtulníku který přistál. Daniel nevěděl kam se má vydat. Kde je Jack. Vrtulník zvedal prach a vytvářel hluk, takže když zavolal na jednu sestřičku, neslyšela ho. Rychle ji dohnal, chytil za ruku a dožadoval se svých odpovědí.
„Kdo je v té sanitě?“ Musel se shýbat pod vrtulemi stejně jako ona.
Sestra se mu vyškubla a zle se na něj podívala. Cizí člověk ji tu tahá za ruku a ještě chce po ní tak důvěrné informace?
„To vám nemohu říci.“ Zakřičela na Daniela přes ten hukot vrtule.
„V tom domě byl můj přítel, chci vědět, jak na tom je, kam bude odvezen.“ Snažil se Daniel vysvětlit svojí žádost. Ale než stihla sestra odpovědět, viděl, jak drží v rukou identifikační kartu SGC.
„Kam letí ten vrtulník? Do které nemocnice?“
„U sv. Vavřince, stejně, jako ta sanita.“ Zavolala sestra a nastoupila do vrtulníku. Daniel rychle utekl stranou, protože se stroj chystal vzlétnout. Jen okamžik stál zaraženě na místě. Pak rychle nasedl do auta a vyrazil ulicí za sanitou mířící do nemocnice. Ve zpětném zrcátku viděl, jak vrtulník vzlétá a nabírá rychlost. Sešlápl plyn a věnoval se cestě.

Samantha Carterová seděla v kavárně a četla si noviny. Měla volno a čekala. Až jí Pete zavolá Měli spolu jít vybrat výzdobu kostela. Pete jí ráno volal a řekl jí, že se sejdou v kavárně, že má ještě něco v práci a ať si projde katalog bez něj. Seděla a listovala. Káva voněla a Pete nešel. Přišlo jí to zvláštní, ale nestalo se to poprvé. Oba měli prci která vyžadovala, aby se jí věnovali více než vlastní rodině. Sam to sice znepokojovalo, ale uznávala důvody. I když, sama se na chvilinku přistihla, jak jí hlavou přelétla myšlenka. „Jack by přišel přesně.“ Zamrkala a rychle se napila kávy. Když jí zazvonil mobilní telefon. Sáhla do kabelky a vytáhla zvonící přístroj. Číslo na displeji bylo neznámé.
„Carterová, prosím.“
„Dobrý den, jsem Sherry Mathewsová, jsem příjmovou sestrou na pohotovosti v nemocnici sv. Vavřince. Před deseti minutami sem přivezli pana Peta Sahannenena. V jeho dokladech jsme našli vás jako kontaktní osobu.“
„Co se stalo?“ Vypadlo ze Sam, když přešel prvotní šok.
„Pan Shennehen byl postřelen. Mohla by jste prosím přijet k nám do nemocnice?“
„Ale samozřejmě, hned jsem na cestě.“ Sam zaklapla mobil a položila na stůl peníze na zaplacení. A než se stihla servírka otočit, byla Sam pryč a její auto už vyjíždělo na silnici.

Displej Samina mobilu se znovu rozsvítil. Tentokráte přístroj prozradil volajícího. Ale Danielův hovor zůstal nepřijatý.

Sam zaparkovala před nemocnicí a vůbec by se pak nemohla divit, kdyby jí za její parkovací výkon dal někdo pokutu. Sebrala svojí kabelku ze sedadla spolujezdce a vyrazila ke vchodu.
Hned za dveřmi narazila na recepci a ptala se na Peta. Sestra ji odkázala na pohotovost.
Výtah jako by jel pomalu. Chodba se jí zdála neskutečně dlouhá. Nakonec našla pokoj, kam ji sestra poslala. Nikde neviděla žádného doktora, ani sestřičku, jen vedle dveří seděl muž v uniformě ostrahy a klimbal.
Sam vzala za kliku a vstoupila. Připadala si, jako by nemohla myslet na nic jiného, než jestli je Pete v pořádku. A když ho viděla ležet v posteli a spát, musela si pořádně oddechnout. Podle záznamů na tabulce u jeho nohou si přečetla, že má průstřel kolene. Teď ji sice nezajímalo, jak se to stalo, ale jestli je a bude Pete v pořádku. Sehnula se nad ním a s tichou otázkou, „Co pak se stalo?“, mu dala pusu na čelo. Sedla si vedle něj a pozorovala ho. Nedržela ho za ruku. Jen ho sledovala. A necítila se tak, jako když celé noci vysedávala na ošetřovně u postele Jacka O´Neilla. Ten pocit starosti a závislosti na osobě před ní tu chyběl.
Na chodbě práskli dveře. Chvíli pak nebylo slyšet nic a nakonec někdo volal.
„Bude v pořádku doktore?“
Sam zpozorněla. Kroky se na chodbě zastavili.
„Nemůžu nic slibovat, ale pacient, jak se zdá, chce bojovat a operace dopadla dobře.“
„Mohl bych za ním?“ Ten hlas přeci Sam znala.
„Ale jistě, až se probere z narkózy, třeba rád uvidí známou tvář.“
Sam vystrčila hlavu z Petova pokoje. Na chodbě si Daniel Jackson a jeden lékař podávali ruku. Lékař pak odcházel a Daniel se vydal přes chodbu do zadní místnosti, označené jako ARO. Rychle vyběhla ze dveří a chytila přítele za ruku.
„Danieli, co tu děláš?“ Ptala se zmateně. Až když se na ní otočil, viděla jak je pobledlý.
„Volal jsem ti…“
„Promiň, spěchala jsem sem. Někdo postřelil Peta, Danieli.“ Šeptla úzkostlivě.
Daniel na ní zůstal vyjeveně zírat a měl na jazyku vpálit jí: „A Pete málem zastřelil Jacka!“ Nakonec se ale udržel a jen tiše poznamenal. „Postřelili Jacka. Hammond a Teal´c jsou na cestě.“ A s tím se vydal k pokoji na konci chodby. Nechal tam Sam stát a přemýšlet nad tím, jakou spojitost mají události tohoto dne. A Sam tam skutečně stála a přemýšlela. A nevěděla, do kterého pokoje by měla jít. U kterého z mužů jejího života by chtěla teď být.

Pomalu a potichu otevřela dveře pokoje. Nakoukla dovnitř a viděla Daniela, jak se opírá o okno a Jacka, jak leží na posteli a zírá na Daniela.
„Jacku, tohle jí musíme říct!“
„Danieli, prosím, to nemůžeme. Já, rád bych, aby znala pravdu, ale víš jak jí to ublíží?“ Jack mluvil potichu, skoro šeptal, zato Daniel byl rozčílený a nijak se nesnažil krotit. Otočil se na Jacka pevně se mu díval do tváře.
„Jacku, ty bys jí to klidně neřekl a nechal jí, ať s ním žije? Proboha, vždyť se pokusil o vraždu, co když jednou zaútočí i na ní? Hmm? Přemýšlel jsi i o tomhle?“ Daniel přecházel po pokoji a Jack sledoval strop. Věděl že jeho přítel má pravdu, ale nechtěl být ten, kdo Sam ublíží. „Sakra, Co když se jednou podívá na nějakého muže, hezky se usměje… a ty víš že to umí Jacku, … a jeho popadne záchvat žárlivosti a ublíží jí? Nemůžeme to nechat zajít tak daleko. Já teď hezky dojdu pro policii a ty ne něj podáš trestní oznámení. Zavřou ho a bude po všem.“ Daniel se zastavil a opřel se o čelo Jackova lůžka.
„A kdo jí to řekne?“ Zašeptal Jack.
„No kdo…kdo… Sakra, já jí to povím“ vzdychl Daniel a popošoupl si brýle na nose.
Sam skoro ani nedýchala. Byla si jistá, že to o ní byla řeč. A nechtěla věřit tomu, co vyplynulo ze slov Jacka a Daniela. Slzy se jí hrnuly do očí. Co má dělat? Každou chvíli za ní přijde Daniel a poví jí, že její přítel a snoubenec málem zastřelil Jacka O´Neilla. Otočila se a chtěla někam utéct, do nějakého koutku, kde si bude moci vše promyslet. Ale v cestě jí zastavil vysoký muž který se náhle objevil za jejími zády. A když se otočila, narazila do jeho hrudi.
„Teal´cu?“ Vydechla.
Jaffa se na ní podivně podíval a naklonil hlavu. „Podplukovníku Carterová, jdete od O´Neilla? Jaký je jeho stav?“
Sam zalapala po dechu. Nezmohla se ani na slovo. Za Teal´covým ramenem viděla generála Hammonda.
„Podplukovníku, nenechte nás čekat, jděte přeci dovnitř.“ Přikázal a tak byla Sam nedobrovolně zatlačena do pokoje. A hned jak tam vstoupila, cítila pohledy Jacka a Daniela a ticho. Ani jeden z nich nic neřekl. Jen na ní zírali. Sam polkla nasucho a olízla si rty. Její pohled se zaměřil na Jacka. Na to jak vypadal. Ležel rovně na posleli, mírně natočený na bok. Bledý a unavený. Nad ním visely vaky s infuzemi a pípal monitor.
„Já, měla bych asi jít .“ Vykoktala. Proplela se mezi zaraženým Teal´cem a Hammondem a zmizela za dveřmi.
„Co to mělo být?“ Zamračil se generál Hammond.
Daniel, který se už chystal k odchodu se opřel o zeď a místo na Hammonda se díval na Jacka. A ten zase na něj.
„Generále, to Pete Shannehen, Samin snoubenec, postřelil Jacka.“ Vysvětlil Danny pomalu. „Napadl ho doma…A Sam asi slyšela celý náš rozhovor.“ Dodal potichu.
„Danieli.“ Zašeptal Jack unaveně. „Já teď nemůžu, takže kdybys byl tak laskavý.“
„Ale jistě. Zajdu za ní.“ Daniel přikývl a též odešel.
Hammond a Teal´cem se chvíli nezmohli na slovo. Až Teal´c. „Jak se cítíš O´Neille?“
„Uh, T, jak ti to mám říct, uhnul jsem a kulka se zastavila o žebra. Jedno je zlomené a kulku museli vyndat. Neotočím se na levý bok. Ale, přežiju to.“ Teal´c pokýval hlavou. A Hammond si složil bundu přes židli.
„Shannehen se pokusil zabít generála letectva USA. Nevyleze z lochu dalších 15 let.“
„Né, že bych z toho byl nějak nadšen, ale jsem rád. Snad ho zavřou někam na Aljašku. Co nejdál od Sam.“ Poznamenal Jack a s tichým povzdychnutím se natáhl pro vodu. Nedosáhl na ní. Sakra, jak tuhle bezmoc nesnášel.
„Myslím že je v jeho vlastním zájmu, být co nejdál od podplukovníka Carterové.“ Pronesl Teal´c a podal Jackovi kelímek s brčkem.
„Díky T.“

Sam stála před dveřmi do Petova pokoje. A nemohla se rozhodnout. Má vejít dovnitř a žádat si odpovědi, nebo ho má rovnou praštit? Copak už dřív nemohla vidět, jaký je to člověk? Vždy byl majetnický a jí to na něm vadilo, ale nepovažovala to za hrozbu. A teď? Pete chránil svůj majetek, ji. A chtěl chladnokrevně zabít Jacka. Šel k němu domů a zamířil na něj zbraň a vystřelil. Jack se bránil. Střelil Peta do kolena. Nechtěl ho zabít. Jen zneškodnit. Zachránit si život. Sam se nadechla a nepohnula se. Nemohla do toho pokoje vstoupit. Podívala se na svojí ruku. Byl na ní snubní prstýnek. Nejednou jí přišel hrozně těžký. Tlačil a pálil ji do prstu. Zavřela oči a prstýnek si sundala.
„Sam.“ Daniel ji dohonil a postavil se k ní.
„Danieli, cokoli teď chceš říct. Vše je marné. Cítím se zodpovědná a to nezměníš.“
Daniela to zaskočilo. „Za co se cítíš zodpovědná?“
„Já, věděla jsem jaký Pete je, že si na mě činí přehnané nároky. A přesto, jsem si nedávala pozor. Musel si všimnout, Danieli, že jsem ho vždy srovnávala s generálem. Kdykoli cokoli udělal, viděla jsem Jacka, jak to dělá jinak. Musel si toho všimnout.“ Svěsila hlavu. Neplakala. I když jí pálili oči. V ruce držela snubní prstýnek a čekala co Daniel.
„Sam, Pete půjde do vězení. Na dlouho.“ Ona věděla, že ji tak upozorňuje, ať ukončí jejich vztah a vrátí prsten co má v ruce a zároveň ji tak říká : ´Vím že máš huť mu ublížit, ale bude potrestán podle práva.´ Pak vzal její ruku do své a otevřel jí pěst. Vyndal z ní prsten.
„Tohle zařídím já. Ty teď zařiď, ať Jack není sám. Naprav tu zatracenou ránu kterou si mu způsobila svým zasnoubením a naprav ten mírně pošramocený vztah mezi vámi.“ Vzal za kliku dveří, před kterými Sam stála a vešel dovnitř. Sam čekala venku. Daniel položil prsten na noční stolek u Petovy hlavy a odešel. Vzal Sam kolem ramen a vedl ji do pokoje na druhém konci chodby.
Pete se probral asi o hodinu později, co mu jeho snoubenka dala košem. V jeho pokoji stáli dva ozbrojení vojáci. Oba se tvářili více než nakvašeně a oba měli na ramenou znak SGC. Nikdo nemohl vědět, co je to za oddíl. Jen Pete. Který se v ten okamžik začal hrozně bát. Protože mužům, kteří tu před ním stáli, velel muž, kterého on chtěl zabít. A na nočním stolku viděl prsten ženy, kterou si chtěl vzít a o které věděl, že miluje muže, který byl velitelem těch, co ho tu hlídali a kterého chtěl zabít…

Dům byl odemčený. Jak jinak. Jack nikdy nezamykal. A když posledně odcházel, ani na to neměl čas. Sam Carterová vešla dovnitř a odložila si věci. Dnes to byl těžký a špatný den. Nechtěla být doma. Proto se vydala sem. Věděla co najde v kuchyni. A nechtěla aby to našel i Jack až se vrátí domů. Připravila si věci na úklid a rozházela po podlaze v kuchyni sůl. Při pohledu na tu kaluž se jí zvednul žaludek. Klekla si na kolena a začala čistit lepkavou skvrnu. Rejžákem se snažila dostat to z podlahy do posledního kousíčku. Z očí jí tekli slzy. Nedovolila si plakat před Jackem v nemocnici. Připadala si hrozně, když tam před ním stála, nebo seděla u jeho postele a on se na ní díval jako vždy. Jako by se nic nestalo. Jako by nemohla za jeho zranění. A ona se uvnitř cítila provinile. Každé jeho bolestné nadechnutí ji bodalo u srdce, jako by jí říkalo: ´Za to můžeš ty, Sam.´ Potřebovala tu vinu nějak odčinit a Jack jí nedával příležitost. Proto přišla sem do jeho domu, klečela na podlaze a drhla krvavou skvrnu, aby odčinila vinu, kterou nezpůsobila, ale přikládala ji sama sobě.
Ráno, když byla za Jackem, sestra mu měnila obvazy. Sam chtěla odejít, ale sestra ji zastavila. Prý ať vidí, jak se to dělá. Jack chtěl mermomocí domů. Sam to chápala, věděla, jak nesnáší nemocnice. A sestra si automaticky domyslela, že Sam bude u něj a bude mu pomáhat. A tak se musela dívat, jak Jackovi sundat obvaz. Poprvé viděla, co Pete způsobil. Ošklivou ránu, která po okrajích fialověla. A Jacka, přivírajícího oči bolestí. Věděla, že na tenhle oraz už nikdy nezapomene. A nikdy nepřestane cítit tu vinu, že tohle je její práce.

Bylo po poledni a slunce se schovávalo za mraky. Z nebe padal sníh a Teal´c byl oblečený, jako by bylo jaro. Sam se na něj jen letmo podívala a potřásla hlavou. Z bůh ví jakého důvodu si myslela, že už Teal´c odvykl na zimy na Chulaku, které byly tuhé a mrazivé. Tady v coloradu nikdy nenapadlo víc jak metr sněhu a teplota ve městě neklesla pod -15 stupňů celsia.
Vydali se směrem ke vstupu do nemocnice. Jack jim volal už po ránu a celý natěšený oznamoval, že už může domů. Podmínkou bylo, aby ho někdo z nemocnice odvezl. Ti tři, kteří teď stáli ve výtahu a jeli za ním nahoru, byli jako jeho rodina. Jack si nikdy nezoufal, že v podstatě nemá nikoho jiného. Tihle dva muži a žena, pro něj znamenali náhradu rodiny a nikdy ani nepřemýšlel nad tím, jak moc je na nich závislý.
A zatímco se jeho přátele blížili po chodbě, Jack odehnal sestřičku a se zasténáním, které minimalizoval tak, aby ho nikdo neslyšel, se oblékl do košile. A když Daniel, Teal´c a Sam vstoupili dovnitř, zapínal si poslední knoflík a uculoval se od ucha k uchu.
„Ahoj.“ Zavolal Daniel už od dveří.
„O´Neille, už máš zabalené své věci do tašky?“ Zeptal se Teal´c hned na předmět své úlohy. Jack mu kývnul směrem k židli.
„Všechno, Teal´cu.“ Odpověděl na netradiční pozdrav.
Teal´c si hodil přes rameno sportovní tašku a čekal na další. Ráno prohlásil, že musí s nimi do nemocnice, protože musí O´Neillovi pomoci v věcmi. Daniel se ho pak zeptal, jestli je to jen výmluva, protože chce i on jít pro Jacka nebo jestli skutečně si myslí, že to on nebo Sam nezvládnou ho přivézt domů. Sam se tomu zasmála a Teal´c se na Daniela zle podíval. Chtěl jet pro Jacka a chtěl být užitečný.
Sam pozdravila Jacka svým klasickým „Pane“ a čekala u dveří. S Jackem teď moc nemluvila. Nebyla si jistá, co mu říci. Jack ji nic nevyčekl. Ani se na ní zle nedíval. Pokud mohla Sam soudit, tak jeho pohled byl spíše starostlivý. Bude si s ním muset promluvit, potřebuje to, říci mu jak si teď připadá jako pitomec, jak ji mrzí, že za to může. Moc dobře věděla, že Jack jí řekne ať není hlupák, že za nic nemůže, ale ty pocity tu byli a na Sam byli příliš silné.
„Carterová, co tam tak stojíte, jděte.“ Houkl na ni Jack. Sam se probrala z ohromení a vycouvala ze dveří. Jediným, na co teď Jack myslel, bylo opustit tuhle bíle vymalovanou místnost.
Nechala Jacka aby ji předběhl a vydala se za ním. A přistihla se, jak je připravená ho zachytit, jako by měl každou chvíli upadnout.
Jack celkem svižně prošel chodbou, pozdravil se se sestřičkami a už držel výtah pro svůj tým, který se z pro něj nepochopitelných důvodů coural daleko za ním.
A už jeli výtahem dolů a jen co zastavili, Jack byl venku zádveří. Rozhlížel se a hledal, kde je jedno z aut, které pozná. Nakonec našel to Danielovo.

Cesta probíhala tiše. Sam seděla za Jackem na zadním sedadle a byla tiše. Neřekla ani slovo a Jack pusu nezavřel. Daniela to rozčilovalo. Nesnášel, když vedle něj někdo brebentil u řízení. A ještě k tomu uvízli v dopravní zácpě. A Jack nepřestával mluvit. Daniel svíral volant pořád pevněji a pevněji a byl nervóznější. Teal´c to zezadu pozoroval a když už to vypadalo, že se Daniel na Jacka utrhne, aby konečně sklapnul, zasáhl
„Danieli Jacksone, jak to vůbec dopadlo s tím střelcem?“ Položil lehkovážně otázku, která ač způsobila, že se Jack posadil rovně a zmlknul, hnula Sam žaludkem o 300stupňů.
„Příští týden je soud, ale předem je jasný, že…“ Začal Daniel vysvětlovat, když autem uslyšeli prásknutí dveřmi. Daniel se otočil a viděl, že Samino místo je prázdné.
„Jste oba pitomci.“ Zavrčel Jack a vstoupil. Práskl dveřmi a šel směrem, kde viděl blondýnku proplétající se mezi stojícími auty.
„Ještě by mohlo začít pršet.“ Mumlal si pro sebe. „ A je to jak z béčkového romantického filmu.“ A teď znovu začněme polemizovat o vyšší moci, která v ten okamžik spustila takový slejvák, že se Jack zastavil a zhluboka si povzdech. „A já si myslel, že všichni Bohové tuto planetu opustili už dávno.“
„Carterová!“ Zavolal přes střechy aut, jako by očekával, že se zastaví.
„Samantho!“ Zkusil možnost, o které doufal, že skutečně zabere. Ale ne, nezastavila se. Jack se dal do mírného běhu. Jenže ono se neříká nadarmo, že člověk který opouští nemocniční lůžko by měl být v klidu a ležet. Poznání této skutečnosti donutilo Jacka zastavit, chytit se za zraněný bok a pokusit se zklidnit náhlou bolest. Ohnul se a zavolal. „Chcete mě zabít? Zastavte se?“
Sam se skutečně zastavila. Neotočila se k němu. Stála několik aut před ním a vypadalo to, že ji jeho slova zarazila.
„Nikdy jsem to neměla nechat zajít tak daleko.“ Jack její slova sotva slyšel. Pomalu se narovnal.
„A co?“ Zavolal za ní.
„Můj vztah s Petem.“ Odpověděla a otočila se k němu. „Netušila jsem jak je to nebezpečné.“
„Sam, já vám nerozumím. Co mělo být nebezpečné?“ Jack přešlápl z nohy na druhou. Pršelo, cítil, že mu začínala být zima. Sam tam stála před ním za třemi a pokřikovali na sebe přes tu vzdálenost. Lidé v těch autech se po nich ohlíželi a čekali co bude.
„Nedělejte, že o ničem nevíte, že si nemyslíte, že je to moje chyba.“
„Zatraceně, Carterová, jak by to mohla být vaše chyba?“
„Já, stydím se, že se to stalo, málem jsem si ho vzala… a vlastně jsem ani nevěděla, jestli si ho skutečně chci vzít… já, nedává to smysl, ale musela jsem udělat něco, co….“
„Cože?“ Jack už jí skoro neslyšel přes hluk kapek dopadajících na kapoty a nastartované motory.
„Dala jsem Petovi záminku nenávidět vás.“
Jack potřásl hlavou a zařval“ Stůjte kde jste! To je rozkaz!“ A rychle se k ní vydal, dřív než jí napadne, že ho neposlechne.
„Sam, a teď budete stát, mlčet a poslouchat mě, nebo vás postavím před vojenský soud!“ Volal na ní a pomalu k ní docházel. Sam stála, sledovala ho mokrýma očima a odhrnula si smáčené vlasy z čela. Sklonila hlavu, protože nebyla schopná přestat plakat a nechtěla aby to Jack viděl.
„Co se stalo se stalo a ani v nejmenší m si to nesmíte dávat za vinu…“
„Al-“
„Pete jednal sám za sebe. Nikdo nemohl vědět, že je to-“
„Měl-„
„Říkám nikdo! Já vám to nikdy nebudu dávat za vinu-“
„To-“
„Nemohl bych. Nikdo. A já už vůbec ne. Jen se-“
„Rád-“
„Jen se bojím, že to poškodí nějak to,“ chytil ji za paže a nadechl se k té asi nejodvážnější větě, kterou kdy vypustil z úst. „… nějak to poškodí ten křehký, ale posupně se tvořící vztah mezi námi…“ A neřekl už nic. Chtěl, ale slova nemohl najít. Sam byla chvíli také ticho, nakonec vzala do hrstí zbytky odvahy co měla k tomuto muži a podívala se mu do tváře, která netrpělivě čekala, co řekne ona, jak se zachová.
„Pro mě by to znamenalo konec.“ Zašeptala.
„K-“ Teď nenechala Jacka mluvit ona.
„I když jsem se snažila s Petem udržovat vztah, nemohla jsem si pomoci, ale něco… někdo mi chyběl-“
„Boj-“
„Pete to vytušil a-“
„Nemusíš ho omlouvat.“
„Musím. Alespoň já musím znát ten důvod Jacku, já musím.“
„Dobrá.“
Sam se vymkla z jeho sevření a už zase šla od něj dál. Pár kroky ji dohnal a šel po jejím boku.
„Ten náš vztah.“ Začala sama od sebe.
„Nebude jako předtím.“
„Může se vytratit, být zničen?“
„Ne. Teď může být jen silnější.“ Řekl Jack nahlas a jistě, že v to v ten okamžik oba vzali jako samozřejmost. Přešli celou zacpanou dálnici a opatrně sestupovali z kopce, na kterém byla k malé okresní cestičce. Sam držela Jacka pod loktem. Nakonec, on byl dnes zraněný hrdina o kterého se třeba postarat. Došli až ke staré zastávce autobuse a schovali se pod její stříšku. Sam se k Jackovi přitiskla. A čekali, dokud nepřijel autobus.
„Necháme ty dva, ať dostanou to auto ze zácpy.“ Řekl Jack.
„Jo, počkáme na ně doma.“ Smála se Sam a už je viděla, jak sedí v teple, zabalení před Jackovým krbem a čekají až přijede Daniel s Teal´cem.
Jack v autobuse usnul. Hlavu složenou na jejím rameni. Na první den ´venku´ toho na něj bylo přeci jen trošku moc.

Konec