Titul: Stačí jen zavřít oči
Autor: Nicky Chevalier
Překladatel: Dena
Žánr: Romance/Epizosa
Páry: Sam/Jack
Hodnocení: Mládež
Délka: Krátké
Časová osa: Tangent
Stav: Kompletní
Synopse: Povídka se svým způsobem vztahuje na díl Tangent. A odehrává se po tom, co Sam, Jacob a Daniel vysvobodili Teal´ca s Jackem z neovladatelné stíhačky.

______________________________________________________________

„Páni, dali jste si docela na čas,“ zavtipkoval O´Neill. Teal´c už se hlasitě dožadoval Jacoba, aby mu mohl pomoct pilotovat loď.

Carterová se usmála na svého velícího důstojníka. Byla už naprosto klidná a šťastná. Dostali jejího velícího a Teal´ca ven včas.

„Museli jsme pěkně dlouho přemlouvat vedení, abys věděl,“ odsekl Daniel, prohrábl si rukou vlasy a pak následoval Teal´ca ven z místnosti. Jack stál sotva na nohách a trochu se teď zapotácel. Sam k němu rychle přešla a podepřela ho.

„Nic si z toho nedělejte, pane. Ještě pořád na vás působí efekt toho, že jste neměl dostatek kyslíku. Bude to dobré.“

Nepatrně přikývl a otočil se k ní tváří. Další z vln nevolnosti prošla jeho tělem. Zavřel oči, aby odolal závrati. Cítil ruce své kolegyně, jak ho pevně chytili kolem pasu a zabránily mu tak spadnout.

Závrať rychle odezněla a on pomalu otevřel oči. Zjistil, že je Sam tak blízko, že jejich nosy se téměř dotýkají. Nevěděl, jestli to bylo proto, že mu bylo zle nebo kompletně ztratil rozum, ale jeho dlaň, jakoby ji ani neovládal se pomalu posunula vpřed a odhrnula Sam z čela pramen vlasů. Jeho prsty chvíli zůstaly na jejím spánku, pohladil ji po vlasech a pak sjel bokem prstu přes její tvář, palcem pohladil její rty. Pak pomalu přejel bříšky prstů přes Saminu bradu a až na krku je odpojil od jejího těla.

Stála nehybně a pomalu dýchala, nebránila se, její modré oči odmítly opustit linku, kudy se dívala přímo do jeho hnědých očí. Jemně vzala jeho palec mezi zuby, oči stále upřené do Jackových.

Loď se bez varování zachvěla, zrovna v momentě, kdy si oba věnovaly naprosto spalující pohledy. Škubnutí je odhodilo kousek stranou, ale ani jeden z nich nespadl. Sam Jacky chytla ještě pevněji, tak oba získali vzájemnou oporu.

Sam na chvíli zavřela oči, aby vstřebala poslední záchvěvy svých emocí, pak promluvila, bez toho, že by se na něj podívala.

„Půjdu se podívat, jak jsou na tom ostatní,“ zašeptala. Pak se od něj odtáhla a přešla ke dveřím. Naposledy se otočila. Jackovi oči zírali na stěnu jako by chtěli říct, že to právě ona uzavírá největší tajemství vesmíru.

***

„Můžu teď jít?“ zeptal se Jack Janet Fraiserové, když Carterová zrovna vcházela do místnosti.

„Domů?!“ vykřikla doktorka. „Je mi líto, plukovníku, ale nejste ve stavu, abyste dnes večer řídil.“

„No tak, doktorko,“ zanaříkal. Znělo to mnohem víc jako malé uražené díky než důstojník letectva.

„Málem jste se udusil. Mohl jste zemřít, chápete? Za volant vás nepustím ani náhodou,“ řekla Janet rozhodnutě.

Sam ten tón hlasu znala, plukovník nebo ne, nebyl žádný způsob, jak změnit doktorčin názor. Sam stále pamatovala, co se stalo na lodi a v hlavě se jí zrodil nápad. Věděla, že by ho možná později mohla litovat, ale Daniel už odešel a ona tu teď Jacka nechtěla nechat samotného. Mohla na něm doslova vidět, jak toužil dostat se domů.

Kromě toho, už netrpěl žádnými následky toho, co se stalo. Byl zpátky ve své obvyklé sarkastické formě. Takže co tak hrozného by se mohlo stát.

„Nevadilo by mi vzít vás domů, pane,“ navrhla.

Chvíli na ni zíral, pak se jejich oči setkaly a zase rychle rozpojily.

„Jste si jistá?“ zaváhal.

„Jo, není to problém,“ řekla aniž se na něj podívala.

S otázkou v očích se podíval na Janet. Ta kývla. „Ale nepřeju si, abyste v následujících 24 hodinách řídil.“

„Woo hoo!“ Nemohl odolat výkřiku, když seskočil z postele. Sam protočila panenky a snažila se nesmát, když vycházeli ven z ošetřovny.

***

„Víte, Carterová, tohle ja naprosto úžasné auto.“ Byli na půl cesty do Jackova domu, když prolomil ticho.

„Díky, pane.“

Kývl a znovu se otočil k okénku a zíral ven. Sam zapla rádio a vzduch v autě byl najednou prostoupen zvuky melodie linoucí se z rádia.

~Prosím, nebuď zmatená tím zdánlivým nedostatkem mé přízně (pochopte, musím to přeložit, ne všichni umí anglicky :()~ zpíval hlas z rádia. ~Můžu být na míle daleko, ale ty budeš pořád se mnou, v mém srdci.~

´To je dobré, Sam, proč ještě trochu nezvedneš náladu, co?´ říkala si Sam pro sebe.

~Miluju tě; i když spím. Když zavřu oči, jsi všude.~

Jack předstíral, že je uchvácen výhledem z okénka. Divil se, proč nevypne to hloupé rádio nebo alespoň nepřeladí na jinou stanici.

Když zastavila na červenou, už to nemohla dál vydržet a konečně chtěla rádio vypnout. Sáhla po něm rukou, ale na místě už byla Jackova.

Jejich oči se na moment setkali, když se jejich prsty dotkly. Jack pomalu přejel palcem přes její dlaň, pak objel bok její ruky a posunoval se pomalu na horu a zase dolů. Hladil ji po dlaně, hrál si s jejími prsty a věděl, že se jí to líbí.

Seděla a zírala mu do tváře. Byla by nechala svou dlaň v té jeho navždy, ale zvuk klaksonu auta za ní jí to strikně zatrhl. Smůla, Sam. Pusť Jacka, nastartuj a nech si své představy od cesty.

Sam nastartovala a rozjela se znovu svou cestou.

***

Když zastavili u jeho domu, Jack vystoupil a zabouchl dveře Samina volva. Pak se na chvíli zastavil. Pak pohlédl na Sam.

„Pojďte dál,“ řekl.

„Nemyslím si, že je to, za těchto okolností, dobrý nápad.“

Nějak se jí ale nepodařilo do věty vložit své obvyklé „pane“.

Jack přikývl. „Já vím, ale vy stejně půjdete dál, že ano?“

Později, nebyla by schopná říct, co ji donutilo vypnout motor a následovat ho do jeho domu.

„Kávu?“ zeptal se z obýváku a zapnul při tom televizi jako zvukovou kulisu.

„Ano, díky,“ kývla. Posadila se na sedačku a poslouchala, jak se hlasitě pohybuje v kuchyni. Vrátil se za pár chvil a v ruce držel dva šálky kávy. Popíjeli tiše, ani jeden z nich nemluvil. Vypadalo to, jako by je opravdu zajímalo jak „Bruce Willis zachraňuje svět“.

Možná to bylo tím, že už Jack dlouho nespal nebo to zachraňování světa v televizi nebylo tak zábavné jako ve skutečnoati, ale po chvíli Jack zjistil, že se jeho oči zavírají.

Když se následně probudil, hodiny ukazovaly něco po půlnoci. Sam tiše spala vedle něj, opřená o jeho hrudník. Opatrně ji posunul, tak aby nebyla ve skrčené poloze. Natáhl jí nohy a přikryl dekou. Potom znovu usnul.

***

Sam otevřela oči do temnoty, tytéž hodiny jako předtím Jackovi te´d pověděli jí, že je něco po třetí ráno. Jackova paže byla volně položená před její záda. Slyšela jak mu pomalu a rytmicky bilo srdce.

Měla vstát. Věděla, že by měla. Nebo je dostane oba do pěkné kaše. Pohla sebou a shodila nohy ze sedačky.

„Tak na tohle ani nepomyslete!“ zašeptal Jack do jejích vlasů.

Tiše se zasmála nad jeho telepatií. „Jak jste věděl, že jsem vzhůru?“

Pokrčil rameny. „Prostě věděl.“

Chvíli leželi tiše a užívali si klidu.

„Měla bych už jít,“ vydechla a prolomila tak ticho.

„Zůstaň... prosím,“ řekl tiše.

„Jacku...“ bylo jediné, na co se zmohla. Pak posunula svou ruku výš a něžně ho pohladila po tváři.

„Prostě jen... zůstaň,“ podíval se na ni s prosbou v očích.

„Dobrá,“ usmála se a jemně ho políbila na čelo.

Vrátil jí úsměv, pohladil ji po vlasech. Pak chvíli zaváhal, ale na konec vzal její spodní ret mezi ty své.

Odpověděla okamžitě, rozrvřela své rty jeho průzkumnému jazyku, posunula ruku nahoru a pohrávala si s vlasy ležícími na jeho šíji.

Vděčně přijmula Jackův jazyk do svých rtů. Mezitím on hladil její boky a pak se svůdně přesunul nahoru a vjel jí prsty do vlasů.

***

Nevěděli, nebo spíš nechtěli vědět, jak dlouho tak leželi a objevovali i ta nejtajnější zákoutí svých úst. Tak často objevovali vzdálené světy na druhém konci hvězdné brány, ale teď poprvé se oddali jiné výpravě.

Když jejich polibek konečně dozněl, Jack opatrně pohlédl na Sam. Na nevyřčenou otázku mu přišla nevyřčená odpověď. Aby potvrdil, že to bere, přitáhl si ji k sobě ještě blíž.

Vstal a odvedl Sam do ložnice. Opřel ji o stěnu a políbil.

Jejich polibek byl dlouhý a vášnivý, vzrušující a divoký. Sam si ani nevšimla, že tričko, které měla na sobě volně opustilo její tělo a spadlo na zem. Pomalu svlékali jeden druhého, cítila na svých rozpálených tělech něžné doteky... až nakonec nebylo nic, co by mezi nimi stálo.

Sedli si doprostřed postele, Sam se opřela zády o jeho hruď. Hlavu dala na bok, tak, aby se Jack pohodlně dostal k jejímu krku a mohl ho zasypat polibky. Nepřestával se rty věnovat jejímu krku, mezitím přejížděl dlaněmi přes její rameny a paže až dolů, kde jemně propletl své prsty do jejích.

Překřížil své paže před jejím tělem tak, aby byla kompletně schoulená v jeho náručí. Uvolnila si pravou ruku a položila ji přes rameno Jackovi na krk. Natočila hlavu na bok. Pootevřela rty a dráždivě se přisála k těm jeho.

Zasténal, když naklonila svá záda a ještě víc se přitiskla na jeho vzrušené přirození. Vášeň ovládla jejich pohyby, jeho ruce se přesouvaly od jejího pupíku přes břicho až nahoru, kde každá dlaň uchopila jedno z jejích ňader. Jack přejel palci přes její vzdouvající se bradavky. A pak zase dolů, až na ono nejdůležitější místo mezi jejími stehny.

Ostře a přerývavě dýchala, slabě sténala do jeho úst, když jeho prsty něžně přejížděli přes poštěváček s takovou obratností, jako by to už dělaly roky. Cítila, že se každou chvilku musí dostat na vrchol.

„Bože, Jacku,“ vydechla a rukou znovu projela jeho vlasy.

Její dech se neustále zvyšoval, svaly v celém jejím těle se rychle napínaly a stahovaly... až pak konečně vydala ten vytoužený výkřik úlevné slasti. Jack ji stále laskavě držel na svém těle a líbal ji do vlasů. Čekal teď až se trochu uklidní.

Pak se mu Sam pomalu vymanila ze sevření a přitlačila ho dlaněmi k posteli. Nebyl nijak překvapen, když ho svými prsty navedla tam, kde ho chtěla mít. Pomalu se v ní začal pohybovat. Tiskla se k němu a užívala si pocitu, kterým ji naplňoval. (a to doslova... :)).

Naproti tomu Jack intenzivně vnímal každou vrásku a přehyb na jejím poševním svalstvu. Vnímal jeho pevnost i jemnost, vnímal jeho zvrásnění. Prostupoval její tělem hloub a hloub. Zvyšoval a zase snižoval rychlost jeho pohybů. Prsty ji laskal na prsou, na celé kůži jejího tělem, hladil ji ve vlasech. Oddával se jejím polibkům...Netrvalo dlouho a podařilo se jim splynout v jedinečném orgasmu.

***

Když se jack o pět hodin později probudil, zjistil, že Sam ještě stále leží vedle něj a sladce spí. Jemně si pohrával s jejími vlasy, pak ji políbil na čelo. Něžně, tak, aby ji neprobudil.

Nechal ji spát a ležel vedle ní. Přemýšlel, co se asi stane, až se probudí. Nemusel čekat dlouho. Obrátila se na bok a zabořila svůj obličej do Jackova boku. Několikrát se nadechla, pak zvedla obličej a podívala se na něj. V očích měla zmatek.

„Všechno je v pořádku, Sam,“ zašeptal a pohladil ji po tváři. „Můžeme to dělat. Není to tak, jako že ty city tu předtím nebyly.“ Tiše se zasmál. „Konečně nebude tak těžké udržet naše ruce mimo toho druhého, když budeme v práci. Tohle BYLO uspokojivé.“

Sam se usmála a opřela se bradou o jeho hrudník. „Pochybuju,ů řekla s úsměvem.

„Tak proč ten ustraený pohled předtím?“ zajímal se.

Žalostně se usmála. „Víš, bála jsem se, že ses chystal říct, že to byla chyba.“

Klasicky zvedl své obočí s typickým výrazem ´zbláznila ses?´.

„Proč bych kruci něco takového udělal? Při nejhorším, jsem přece ve výslužbě, můžou mě klidně vyhodit, nevadí mi to. Mám spoustu věcí, kteé bych v svém volném čase mohl dělat.“

„Jo, a jaké?“ zeptala se nevinně.

Ďábelsky se usmál a přetočil ji tak, že ležela pod ním. „Mám vám předvést, co například, Majore Carterová?“

konec