Titul: Stalo se to, čeho se Jack nejvíc obával
Autor: SaMarBe
Překladatel: -/-
Žánr: Romance/Sex
Páry: Sam/Jack
Hodnocení: Dospělí
Délka: Krátké
Časová osa: Neurčeno
Stav: Kompletní
Synopse: Sam a Jack byli pár, pak ale Sam zaslechla něco, co slyšet neměla...

______________________________________________________________

„Nevěděla jsem, že mě tak moc miluješ.“ šeptla Sam a schoulila se Jackovi v náručí. Zadeček mu vmáčkla do slabin a Jack tlumeně vzdychl.
„Neprovokuj.“ zašeptal a pevně ji objal. Chvíli pozoroval plápolání ohně a potom se sklonil k ní. Měla zavřené oči a vypadalo to, že klidně spí. Sklouzl pohledem ke šrámu na její paži. Musela dostat okamžitě protilátku, měla štěstí, že ten šrám nebyl hlubší. Jackovi se sevřelo srdce, když si pomyslel, že by ji mohl ztratit. Chvíli bezmyšlenkovitě pozoroval, jak spí, opřel se loktem za její hlavou a odhrnul jí vlasy ze spánku, kde měla další škrábanec. Sakra, zatracený koleno, nebýt jeho, byl by tam s ní a mohl ji ochránit. Lehce ji na to místo políbil a potom ji políbil na krk, kde měla další škrábanec. Nazvala to potyčkou s ostřím náčelníka a Jackovi se tenkrát vrátilo to, co si myslel, když ji poprvé spatřil. ‘Ženy do armády nepatří.‘ Od té doby... Od ní se naučil tolik, tolik mu dala... „Jsi tak krásná a tak zranitelná, když spíš. Myslel jsem, že jsem se zamiloval, ale mýlil jsem se. Nevím, jestli bych ti to dokázal říct do očí, Sam, ale... všechno by bylo jednoduší, kdyby jsme to ukončili.“ zašeptal jí do ucha. Ty pochybnosti z něj musely ven a věděl, že kdyby jí to řekl do očí, jemu by se ulevilo, ale v ní by se ty pochybnosti narodily. Sam se přetočila a pevně se k němu přivinula. Jack chvíli mlčel, snad, aby se ujistil, že spí. Hladil ji po vlasech a po chvíli znovu promluvil. „Jenže já bych to nepřežil. Roztrhlo by mi srdce, kdybych tě viděl s kýmkoliv jiným. Miluji tě víc, než svůj vlastní život, já se nezamiloval, já prostě začal milovat jako blbá pitomá filmová postava. Prosím, nezlom mi srdce...“ Jackovi se zlomil hlas. Hřbetem ruky si rychle otřel slzy a pevně Sam objal. Chvíli se snažil o ničem nepřemýšlet, musel si uklidnit. Pozdě v noci usnul.

Stalo se to, čeho se Jack nejvíc obával...

„Jacku, já...“
„Jdi pryč.“ odvětil chladně generál a kopl do sebe panáka whisky, až kostky ledu zacinkaly. Sam ho nepoznávala. Kdysi znávala plukovníka, který měl v žilách neuvěřitelně horkou krev. Chvíli před odchodem generála Hammonda se ten plukovník ztratil a na Hammondovo místo nastoupil brigádní generál s kusem ledu místo srdce.
„Chci s tebou mluvit.“ dodala si znovu odvahy Sam. Jack položil sklenici na stůl a složil ruce do klína. Ani na ni nepohlédl. „Jacku, prosím, vždyť nechci tak moc...“
„Oh, vážně? Ty nechceš tak moc?“ vykřikl Jack. Byl naprosto nepříčetný a přitom neměl kromě té jedné skleničky ani kapku alkoholu. Příčinou jeho vzteku byla tedy ona. „A chtěl jsem já tak moc?! Pamatuješ si na naši poslední noc?“ zeptal se už mírněji, vstal a přiblížil se k ní. Ucouvla před ním až ke zdi, ale Jack zastavil až natěsno před ní. „Vzpomínáš?“ Sam kývla. Jack by mohla zapomenout? To byl den, kdy přestala žít, kdy ztratila smysl života. Dobře si vzpomínala, jak mu tenkrát ležela v náručí a on ji šeptal do ucha věci, které ji tolik ranily. Které je rozdělily. „Ty víš, že jsem tě miloval a miluju víc než svůj vlastní život. Tak proč jsi to udělala, Sam? Proč?“ poslední otázku vyslovil Jack téměř neslyšně. Vzdálil se od ní a posadil se.
„Já tě taky milovala, Jacku.“ zašeptala Sam se slzami v očích. Jack semkl rty pevně k sobě.
„Já vím, jak jsi mně milovala.“ prohlásil sarkasticky.
„Proboha, proč jsi takový pokrytec?“ zeptala se Sam až nevěřícně. Jack se prudce postavil, nevěřil svým uším.
„Já že jsem pokrytec?!“ hystericky se zasmál Jack. „Vážně? A kdo mi říkal, jak mně miluje, sliboval mi věčnou lásku až za hrob a pak se mi neobtěžoval říct, že je konec? Vrazilas mi kudlu do zad a do srdce zároveň. Já nejsem pokrytec, Sam, já jsem blbec. Blbec!“ vykřikl Jack vztekle a rukou smetl skleničku za stolu. Ta prolétla těsně kolem Sam a roztříštila se o kuchyňský pult. Střepinky se rozletěly všude kolem, ale Sam se ani nepohnula, jen slabě sykla, když ji škrábly po ruce. Jack to ignoroval. Opřel se lokty o kolena a hlavu schoval do dlaní. „Jdi už, prosím tě.“ řekl tiše, ale Sam neodešla. Stála opřená o zeď a vzpomněla si na onu osudnou noc...
Tenkrát ležela v Jackově objetí se zavřenýma očima a Jack si myslel, že spí. Pozoroval škrábanec na paži a potom se lehce dotkl rty spánku a krku, jako by chtěl odčarovat ty ranky, které si odnesla z mise, na které velela za něj. A potom jí začal šeptat do ucha ty věty, slova, hlásky... „Jsi tak krásná a tak zranitelná, když spíš. Myslel jsem, že jsem se zamiloval, ale mýlil jsem se. Nevím, jestli bych ti to dokázal říct do očí, Sam, ale... všechno by bylo jednoduší, kdyby jsme to ukončili.“ dořekl. V tu chvíli, jako by Sam explodovalo srdce. Přetočila se k němu a položila mu hlavu na hruď, Jack ji objal. Položila mu dlaň na srdce, aby cítila jeho tlukot, aby si mohla dál představovat, že tluče jen pro ni. Za chvíli usnula.
Když se ráno probudila, Jack ještě spal. Lehce ho políbila na rty a odjela. Nevěděla, co bude dělat, její život neměl bez Jacka smysl, pořád se jí vracela jeho slova: „Myslel jsem, že jsem se zamiloval, ale... bla, bla, bla,... Bylo by lepší, kdyby jsme to ukončili...“ A pak se objevil Pete.
„Chtěl jsi, abych odešla, říkal jsi, že mě nemiluješ.“ zašeptala.
„Co?“ Jak zvedl hlavu. „Co to plácáš?“ zeptal se překvapeně.
„Tenkrát tu noc... říkal jsi, že sis myslel, že ses zamiloval, ale že to není pravda.“ šeptala Sam pevným hlasem a došla až k němu.
„Doprčic.“ zamumlal a předklonil se dopředu. Hlavou se dotkl jejího břicha, všechno pochopil. Zvedl ruce a objal ji, přitáhl si ji blíž, mezi své rozkročené nohy a tvář si opřel o její břicho. Sam mlčela, dokonce i když ji Jackovy ruce začaly hladit po stehnech. Netušila, co způsobilo tak náhlou změnu jeho postoje, ale neprotestovala. Jeho dotyky jí dělaly stejně dobře jako dřív. „Slyšela jsi něco, co jsi slyšet neměla.“ dodal a přitiskl se k ní ještě blíž. Promítla se mu ta spousta strávených nocí, mozek si dal voraz, Jack vstal a zároveň s tím jí vyhrnul noční košili. Sam chtěla něco říct, ale Jack jí vyzvedl a posadil na stůl, přitiskl se k jejímu klínu. Jeho ruce okamžitě začaly bloudit po jejím těle. Sam ho chytila za košili, Jack si rozepnul kalhoty, Sam vzdychla a omotala kolem něj nohy. Jack do ní vnikl. Pevně drtila látku jeho košile v dlaních. Jack přesunul jednu ruku na její šíji, aby se lépe dostal k jejímu krku a stále přirážel. Oddálil její tvář od své, aby jí viděl do očí. Pokaždé, když přirazil, mírně pootevřela rty a tiše zasténala. Jack špičky prstů jemně přejel přes její krk a v polovině se zastavil, dlaň jí položil na hruď. Zhluboka dýchala a hleděla na něj s doširoka otevřenýma očima. Pustila jeho košili, zapřela se dlaněmi za zády a potom se pomalu spustila, Jackova dlaň přejela mezi jejími ňadry a shrnula trochu látky, Sam se prohnula, aby dotyk prodloužila.  
Sam prudce vydechla, cítila se znovu tak šťastná, v Jackově objetí, když do jejich těl udeřila rozkoš plnou vahou, jakoby na všechno zapomněla. Zůstala ležel na stole a hladila ho po ruce, všemožně se ale vyhýbala očnímu kontaktu. Jack jí položil ruku na tvář a vytáhl ji k sobě. Usmál se a pronikavě jí pohlédl do očí. „Jsi tak krásná a tak zranitelná, když spíš. Myslel jsem, že jsem se zamiloval, ale mýlil jsem se. Nevím, jestli bych ti to dokázal říct do očí, Sam, ale... všechno by bylo jednoduší, kdyby jsme to ukončili.“ Sam vyhrkly do očí slzy, chtěla se mu vykroutit. Proč to říkal? Musel přece vědět, že jí to tolik ubližuje. Jack ji ale držel pevně, nutil ji stále se mu dívat do očí. „Jenže já bych to nepřežil. Roztrhlo by mi srdce, kdybych tě viděl s kýmkoliv jiným. Miluji tě víc, než svůj vlastní život, já se nezamiloval, já prostě začal milovat jako blbá pitomá filmová postava. Prosím, nezlom mi srdce...“ Jackovi se zlomil hlas stejně jako tenkrát, setřel jí slzu. „Vůbec jsi to neměla slyšet a byla to asi hloupá náhoda, že se to stalo...“
„Tolik to bolelo.“ zašeptala Sam. Jack opřel svoje čelo o její.
„Mě taky, ale... už je to snad pryč. Slib mi, že mě už v životě nezradíš.“
„Slibuju.“ řekla Sam a konečně jej políbila. Jack se přidal a udělal ten polibek ještě vášnivější.

Stalo se to, o co Jack, prakticky od té doby, co se stal generálem, nejvíc stál...

„Teal’cu?“ oslovil Daniel Jackson svého přítele a zkoumavým pohledem pohlédl na dno sklenice od piva.
„Ano, Danieli Jacksone?“ obrátil se na něj Teal’c.
„Myslíš, že jsme neudělali blbost, když jsme je nechali ve srubu o samotě a vzali jim auto?“
„Cítíš se provinilý, že zatímco ty se tu bavíš, O’Neill a podplukovník Carterová mohou prožívat peklo?“
„No, neřek bych, že se bavím, ale jo, tak něco. Řeknu ti, ty mi to neulehčuješ.“
„Myslím, že není čeho se bát.“ nakonec odpověděl Teal’c a netušil, jakou má pravdu.