Titul: Šťastný a veselý, Sam
Autor: Joli
Překladatel: -/-
Žánr: Romance/Napětí
Páry: Sam/Jack
Hodnocení: Mládež
Délka: Krátké
Časová osa: Nezařazeno
Stav: Kompletní
Synopse: Když se člověk musí usmířit.

__________________________________________________________

Byla druhá neděle adventní, dva týdny před Vánoci, ale Colorado Springs, ačkoli leželo nedaleko hor, čekalo stále na své první sněhové vločky v tomto roce.
Bývalý major letectva Spojených států Samantha Carterová vešla do supermarketu, kde si chtěla koupit něco k pozdní večeři. Už přes půl roku pracovala mimo SGC. Byla členkou jedné astronomické asociace zabývající se přístroji používanými v kosmických stanicích. Členkou této asociace se stala necelý měsíc poté, co se SG-1 rozpadla jak na profesní úrovni, tak i na úrovni soukromé. Po tolika letech přátelství s plukovníkem O´Neillem, dr. Jacksonem a Teal´cem netušila, že by se někdy mohli rozkmotřit. Vlastně ani přesně nevěděla, jak to všechno začalo, ale po několika týdnech plných hádek a nedorozumění toho měla plné zuby. Požádala generála Hammonda o přeložení do jiného týmu. Hammond její žádost přijal. Věděl o sporech v SG-1, a tak doufal, že se to takhle aspoň trochu vyřeší. Očekávaný výsledek se ale nedostavil, ba naopak. Krize mezi členy elitního týmu se jen prohlubovala. Sam to však nezvládala ani potom, co byla přeložena, a tak se rozhodla pro úplný odchod z SGC. Hammond spolu s dalšími lidmi se jí to snažili rozmluvit, ale Sam byla skálopevně rozhodnutá. Po jejích odchodu opustil SGC i plk. O´Neill, který odešel do důchodu a Teal´c se po rozpadu SG-1 vrátil za synem na Chulak, takže jediný, kdo zůstal v SGC byl Daniel, kterému vlastně ani nic jiného nezbývalo, protože mezi ostatní vědce a egyptology by se se svými postoji a znalostmi nemohl zařadit, jelikož by ho roznesli na kopytech, jako to udělali kdysi, než odešel na svoji první misi na Abydos. A práci potřeboval, takže proto zůstal ve službách armády, které pomáhal dál s překlady, s meziplanetární diplomacií a byl dokonce zařazen do nového týmu, který se specializoval na vyhledávání nových civilizací a prozkoumávání pátek a ruin.
Sam vplula mezi regály s mléčnými výrobky, kde se snažila najít svoji oblíbenou značku sýra. Najednou si všimla muže, který, ačkoliv k ní stál zády, jí někoho připomínal. Někoho, koho dobře zná. Ne, to nemůže být on, řekla si. Vzala sýr a dala si ho do nákupního košíku. Přešla k pultu s pečivem. Do igeliťáku dala pár rohlíků a vzala si ještě půlku chleba, aby měla druhý den něco k snídani. Cestou ke kase si dala ještě do košíku několik věcí a u jediné otevřené kasy se postavila do řady, která čítala šest lidí včetně ní. Aniž by se ohlédla, věděla, že si někdo stoupl za ni do fronty.
"Carterová, jste to vy?"
Otočila se a uviděla Jacka O´Neilla.
"Ehm... pane... co.. co tady děláte?" zakoktala se. Tak se mi to nezdálo, byl to on.
"Nakupoval jsem, jako vy," ukázal na její košík.
"Jo.. vlastně... promiňte, nečekala jsem, že vás tu potkám."
"Já taky ne."
Fronta mezitím postoupila a Sam se dostala na řadu. Když zaplatila, pozdravila O´Neilla a chtěla odejít. Jack ji ale zastavil prosbou, jestli by na něj nepočkala. Sam se zarazila a v tu chvíli nedokázala odmítnout, a tak jen počkala, než Jack zaplatí. Spolu pak vyšli ven z obchodu.
"Pane, proč jste chtěl, abych na vás počkala?"
"Chci s vámi mluvit. Chtěl jsem vám před nějakou dobou zavolat, ale nějak jsem neměl odvahu. To, že jsem vás teďka potkal, mi jenom ulehčilo situaci."
"O čem chcete mluvit?"
"Nemohli bychom si jít někam sednout?"
"Je už pozdě.... a nemyslím, že by to byl dobrý nápad.."
"Proč, majore?"
"Nejsem už major..."
"Neberte mě furt za slovo, Carterová. Prostě bych s váma chtěl mluvit... prosím."
"Dobře. Nedaleko odsud tu je jedna non stop kavárna."
Mlčky došli do kavárny, kde se usadili.
"Tak, co byste chtěl řešit, pane?"
"Nebylo by lepší, kdybychom se oslovovali jmény? Přece jenom to vypadá divně, kde mě oslovujete ´pane´..."
"Dobře, pa.. Jacku.."
"Díky, Sam.."
"Ještě jste mi neřekl, o čem se mnou chcete mluvit."
"O tom, proč se SG1 rozpadla.... proč jste odešla z SGC... a nechtěla to řešit tu naši situaci.."
"Vy děláte, jako by to byla jen moje vina...."
"Tak jsem to říct nechtěl..."
"Ale řekl jste.."
"Tak... co se podle vás stalo?"
"Nevím, prostě jsme se všichni mezi sebou přestali rozumět, což mělo dopad i na naši práci... Prostě to přestalo fungovat.."
"Ale proč?"
"Já.... nevím... Najednou jsme se začali hádat..."
"Ale jaký byl důvod těch hádek?"
"Nevím, prostě nevím.... odešla jsem z SG1, protože jsem doufala, že se to nějak uklidní, ale bylo to čím dál tím horší, a tak jsem odešla i z SGC."
"Víte, napadlo mě....Nechtěla byste se usmířit?"
"Usmířit?"
"Ano, štve mě, že jsme se rozpadli jako tým a že nefungujeme ani jako kamarádi... i když to zatím vypadá, že jsme se rozpadli kvůli ničemu, protože já také nevím, co se vlastně stalo.."
"A to chcete, abychom se usmířili jen my dva a nebo chcete zapojit i Daniela a Teal´ca?"
"Samozřejmě, že i Dannyho a T. Co se s nima sejít a promluvit si?"
"No, proč ne, ale nemyslím si, že T zůstal po rozpadu SG1 a našem odchodu na Zemi."
"Od čeho je brána?"
"Jo, pravda..."
"Sam, máte zítra volno?"
"Ano, proč?"
"Co si zajet do SGC?"
"Už zítra?"
"Ano, proč to odkládat?"
"Tak jo, ale to tam chcete jen tak? Vždyť už nemáme ani jeden přístupovou kartu, nepustí nás tam."
"Žádné karty nepotřebujeme... Zavolám zítra ráno Hammondovi a domluvím se s ním."
"Dobře.."
"Tak to bychom měli.... můžu vás doprovodit domů?"
"No, jestli vám to nebude vadit, tak klidně....."
"Nebude mi to vadit, věřte mi... udělám to rád... pomůžu vám aspoň s nákupem."
"Ale... vždyť toho moc nemám..."
"To nevadí.."
Zaplatili kávu a vyšli z kavárny. Asi za dvacet minut stáli před Saminým domem.
"Díky, že jste si pro mě udělala čas a vyslechla mě."
"Není za co.... měla jsem vždycky strach z toho, že bychom se někde potkali a museli řešit minulost, ale nakonec to nebylo zas tak hrozné, jak jsem si představovala."
"A co jsme vlastně vyřešili?"
"Řekla bych, že asi nic. Bude lepší, až se sejdeme všichni čtyři... Přesto mi ale nějak nedochází ten prvotní zvrat, kterým to všechno začalo."
"To je to, mě taky ne. Třeba se to dozvíme už zítra od Daniela nebo T."
"Jo snad... Jo a děkuju, že jste šel se mnou."
"Za málo, Sam, to je samozřejmost."
"Ne zas taková..."
"Myslíte?"
"Jo...."
Jack se odmlčel.... Chtěl něco říct, aby nemusel odejít, ale nic ho nenapadalo.
"Víte, co je divný?"
"Co?"
"Že ještě nezačalo sněžit, touhle dobou tu loni bylo už kvantum sněhu, že silničáři nestačili sypat a letos ani vločka."
"Jo to je fakt zvláštní, že ještě nezačalo."
Zase chvilka trapného ticha. Jack se rozpačitě podíval na Sam a ta pod jeho pohledem zčervenala jak rajče. Jack uhnul pohledem, nechtěl ji dostat do rozpaků, v jakých sám byl. Věděl, že by měl odejít, ale nechtěl... Bylo mu s ní strašně dobře.
"Sam.. já.."
"Ano?"
"Ehm..."
"Co jste chtěl říct?"
"Ani nevím.... asi to, že nechci...."
"Co?"
"Odejít... vím, že jsem asi otravnej a že byste nejspíš chtěla být sama... ale.."
"No.. ale..."
"Ale co?"
"Nevím...."
"Něco jste tím myslela.... tím ´ale´.."
"No... nevím, jak to říct..."
"Zkuste to..."
Podívala se mu nesměla do očí... Nevěděla, co se to s ní děje, ještě před nějakým časem ho nechtěla skoro ani vidět a teď nechtěla, aby odešel... Že bych k němu pořád cítila to, co před tím? I když jsme se v SGC hádali?, pomyslela si.. Nevěděla... Ani nevěděla, jestli je to pořád ten samý pocit a nebo jen něco dočasného...
"Tak Sam, co jsi myslela tím ´ale´?" Ani si neuvědomil, že jí tyká....
"Nechci, abys odešel.... ne takhle..."
Dívala se mu do očí.... nevydržela to.... udělala krok dopředu a krátce ho políbila...odtáhla se od něj - chtěla vidět, jak se na to bude tvářit.... tvářil se trošku vyděšeně, ale to hlavní, co mu vyčetla z tváře, byla láska, kterou v něm zase probudila... to, co k ní cítil před tím, než se začali hádat...
"Sam, proč..."
"Nevím, co to do mě vjelo, ale cítila jsem, že je to správné...."
Díval se na ni a nevěřil tomu, co se právě stalo. Už si myslel, že ho nemiluje a teď mu najednou dala pusu... sama od sebe...
Byl rozhodnutý. Přiblížil se k ní a políbil ji na ústa. Nejdřív tak zkoumavě, jestli vůbec smí, dával jí prostor na to, aby se mohla oddálit. Ale to ona neudělala, spíš naopak. Objala ho kolem krku a něžně mu oplácela jeho polibky. Jack obtočil své ruce okolo jejího pasu, čímž ji k sobě přitiskl. Něžně ji líbal. Oba si to užívali, protože nyní nebyl ani jeden v armádě, a tak věděli, že na ně nikdo nemůže. Žádná armáda, žádné předpisy. Jen oni dva.... Oddálili od sebe obličeje, Jack však stále objímal Sam okolo pasu a ona jeho kolem krku. Oba se podívali nad sebe
Ačkoli začínalo mrznout, oba měli rozpálené tváře. Náhle se na Samině tváři usadila docela malinkatá sněhová vločka. Rychle roztála, ale Jack stačil ještě tu kapku vody setřít Sam z tváře.
Oba se podívali ke ztemnělé obloze a usmáli se, když na ně dopadaly první sněhové vločky ohlašující, že Vánoce jsou již doopravdy za dveřmi - se vším všudy, i se sněhem, jak má být. Sam a Jack se na sebe podívali a usmívali se jeden na druhého.
"Děkuju, Jacku...."
"Za co?"
"Za to, že jsi....a že jsi takovej, jakej jsi."
Sam Jacka ještě naposled políbila a odstoupila od něj.
"Dobrou, Jacku..."
"Dobrou, Sam...."
Ještě se na sebe usmáli, Sam se pak otočila a šla ke svému domu. Vyhrabala z kabelky klíče, otočila v zámku a vešla do domu. Jack se za ní díval do té doby, než se za ní zavřely dveře, potom se otočil na podpatku a šel domů.

O dvě hodiny později zazvonil u Sam telefon.
"Carterová, prosím?"
"To jsem já.."
"Jacku? Co se děje?"
"Zapomněl jsem se zeptat, v kolik by se ti asi hodilo, abych pro tebe přijel, než vyrazíme do SGC.."
"No, v devět by bylo fajn, jestli se to hodí tobě.."
"Jo, v devět je fajn... díky.."
"Nemáš za co... tak jo, to je všechno, už tě nebudu déle rušit.."
"Nerušíš...."
"Dobře... no.. tak teda dobrou noc, Sam.."
"Dobrou, Jacku... jo a.."
"Ano?"
"Díky za zavolání.."
"Neni za co.. pa."
"Pa.."

Sam seděla u sebe doma... Byla již po večeři, ale nemohla spát... Seděla u sebe v obýváku na gauči, z krbu ji hřál plápolající oheň a ona se dívala oknem ven, jak sněží. Myšlenky se jí toulaly kolem Jacka... měla smíšené pocity... ještě dnes ráno ho nechtěla vidět a před několika desítkami minut s ním stála před svým domem a líbala se s ním....bylo to tak nádherný... jen tak tam s ním stát a objímat se..na co to sakra myslíš? Jak můžeš být taková? Najednou mu vše odpustit.... odpustit? A co? Co mi vlastně udělal?..... hádal se s tebou... ale proč? Vždyť ty hádky byly tak malicherný, tak zbytečný.....Sam se po tváři skutálela slza... najednou začala litovat toho, že o tom nepřemýšlela dřív, proč se hádaj... samozřejmě, štvalo ji, že se hádá i s Danielem a Teal´cem, ale hádky s Jackem ji mrzely ze všeho nejvíc... co vlastně udělali, že na sebe tolik křičeli? Sam si to nijak nemohla vybavit, a tak si začala uvědomovat, že žádný důvod asi nebyl... že to vzniklo kvůli nějakému strašlivému nedorozumění....litovala toho času, který mohla strávit po boku lidí, které má ráda... po boku Jacka... proč jsem o tom dřív nepřemýšlela? Mohla jsem na to přijít dřív, že ty hádky jsou o ničem a že není důvod se hádat.... já jsem taková husa.....Sam tekly po tvářích slzy a strašně si přála, aby tam byl někdo, kdo by jí je setřel... aby tam byl s ní Jack.... přála si to tak moc, aby tam byl, že jí až omámila už jen ta představa, že tam sedí vedle ní, jednou rukou jí k sobě tiskne, druhou jí otírá slzy a něžně jí utěšuje svým hlasem.... Jacku, proč tady jen nejsi?????

Mezitím Jack ležel ve své posteli a také nemohl spát. Sakra, co se to se mnou jen děje? Proč na ní nemůžu přestat myslet??.... Sakra chlape, co když tě nemiluje a ten polibek byl jen tak..... ale ano, určitě mě miluje, kdyby ne, tak by mě jen tak nepolíbila a nenechala by mě, abych jí to vracel, ne takhle, musí ke mně něco cítit, i když se mezi náma stalo to, co se stalo...jo, ale co se mezi náma stalo?....blbý hádky... o ničem...proč jsem to jen dopustil? Je to moje chyba... neměl jsem to nechat dojít tak daleko.... zvlášť když to byla určitě nějaká největší kravina, která to zapříčinila ty hádky... a já se s ní do těch hádek pouštěl.. a tím si ji od sebe odehnal...ale dneska.... byla se mnou... nechala mě, abych ji objímal... držel ji u sebe...nechala mě, abych ji políbil a ještě mi to začala oplácet.. miluje mě, jinak by to neudělala, poznal bych to...co asi teď dělá? Kdyby jen věděla, že nemůžu spát, že na ni myslím a že bych strašně chtěl být s ní...držet ji v náruči....vnímat její přítomnost... a být tam jen pro ni...musím ji vidět... no jo, ale co když teď spí? Měl bych jí zavolat... no jo, ale co když nebude chtít, abych přišel? Bůhví, co si pomyslí....ale za zkoušku nic nedám.....jo, udělám to, zavolám jí.....Jack vstal z postele, došel do chodby, kde měl telefon. Zvedl sluchátko a už už chtěl začít vytáčet její číslo, když se zarazil....Ne, zavolám jí...musím to udělat!!! Vytočil její číslo a čekal.... cítil, jak mu srdce silně tluče.... slyšel, jak to na druhém konci vyzvání... nikdo to nebral..Sakra, co když doopravdy spí a já ji teď vzbudím??? Z myšlenek ho probral hlas..
"Carterová, prosím?"
"Ehm... to jsem já... nebudím vás?"
"Ne, nespala jsem..."
"To jsem rád..."
"Co se děje? Je půl druhé v noci.."
Jack si všiml, že Sam mluví nějak.... divně...
"Já... musel jsem tě slyšet.."
"Cože? Proč?"
Došlo mu, že plakala...
"Sam, ty jsi plakala..
"Ne, neplakala.."
"Ale ano.. Poznám to.."
"Dobře..možná trochu..."
"Mohl bych tě vidět?"
"Teď v noci?"
"Ano.. vadí?"
"Ne...ne..nevadí, přijď..."
"Tak jo, za chvíli jsem u tebe.."
"Budu se těšit."
Zavěsil.... Ona mě neodmítla......Jack se rychle oblékl, popadl klíče a vyběhl ven. I když se venku hustě rozsněžilo a na chodníku byla deseticentimetrová vrstva, Jack celou cestu běžel a před Saminým domem byl za 15 minut.... Zastavil se, aby se mohl pořádně nadechnout. Poté přešel cestičku vedoucí k hlavním dveřím jejího domu. Zastavil se a zazvonil na zvonek. Nečekal ani chvilinku, když se otevřely dveře a před ním stála Sam oděná do pyžama a županu... Musela mě vyhlížet z okna, jinak by neotevřela tak rychle...
"Ahoj, pojď dál..." o krok ustoupila a nechala ho okolo sebe projít. Zavřela dveře...
"Nezouvej se..." (tohle je teda blbej českej zvyk se zouvat... všimli jste si, že se v SG nikdy nezouvaj, když k někomu přijdou na návštěvu???)
Sam ho uvedla do obýváku...
"Nechceš něco pít? Vodu, džus, čaj, kafe.... pivo nemám.."
"Džus...by byl dobrej.."
"Tak jo, hned ti ho přinesu...."
Za chvilku se vrátila se sklenkama, ve kterých byl nalitý višňový džus (miluju višňový džus!!!!!)
"Díky...."
"Jo, nemáš za co..."
Trapná chvilka ticha...Jack se nervózně díval do skleničky, ze které ani neupil....
"Jacku?"
"Ano?"
"Proč jsi mě chtěl vidět?"
"Já... nevím..."
Jack byl trochu na rozpacích, nevěděl, jak jí říct, že se mu po ní stýskalo....že s ní chtěl prostě jen tak být....
"Sam, proč... proč jsi plakala..?"
Podívala se na něj....dívali se sobě do očí.... nedokázala mu lhát, stejně by poznal, že si to zrovna vymyslela...
"Já... přemýšlela jsem...o nás dvou... o těch hádkách..... nějak mě došlo, že ty hádky... byly o ničem.. že neměly žádný závažný důvod... hádali jsme se fakt kvůli ničemu... a strašně mě to mrzí... hlavně ty hádky... mezi náma dvěma... odkopla jsem tě od sebe... kvůli ničemu...a teď toho strašně lituju...." po tvářích se jí zase začaly kutálet slzy.
"Sam, nebyla to tvoje vina...nebo jen tvoje vina... nesu na tom stejný díl viny... taky jsem přemýšlel.. neměl jsem to nechat dojít tak daleko... promiň mi to...."
"Nemám ti co odpouštět..."
"Máš... křičel jsem na tebe... Do nejdelší smrti si to neodpustím...."
"Jacku....prosím..."
Dívali se na sebe, hleděli si do očí... Jack měl oči plné bolesti a bylo na něm vidět, jak moc toho lituje, co jí během té doby nesvárů udělal.. Sam měla oči zalité slzami, které ne a ne přestat téct.... Jack to již nevydržel, přisedl si k Sam blíž a udělal to, co si ona před jeho zavoláním tak moc přála... Levou rukou ji objal okolo pasu a opatrně ji k sobě přitiskl...... pravou dlaní ji pohladil po tváři.. palcem jí setřel slzy.....
"Šššš, neplakej, Sammie... všechno bude dobrý..."
Sam opřela hlavu o jeho rameno... Jack jí obtočil svou ruku okolo zad a pevně ji k sobě přimkl. Sam se k němu přitulila a byla šťastná....Jack něžně políbil Sam do vlasů a pak se hlavou opřel o tu její. Setrvali tak několik minut, když si Jack všiml, že Sam usnula. Nechtěl ji vzbudit, ale věděl, že to takhle dlouho nevydrží a jeho rameno brzo začne protestovat. Opatrně vzal Sam do náruče a přenesl ji do ložnice......sundal jí župan a položil ho přes židli, která stála v rohu. Zul se a lehl si vedle Sam..... něžně ji objal, přitiskl ji k sobě a levou rukou je oba přikryl....políbil ji na spánek..
"Dobrou noc, krásko moje..." zašeptal jí do ucha..
"Dobrou, Jacku..." řekla ze spaní... Jack se usmál...hlavou se přitiskl k té její, zavřel oči a čekal, až se přihlásí spánek plný snů, které bude snít vedle ženy, kterou miluje...

Ráno se Jack probudil jako první... nejdřív chvilku nevěděl, kde je, ale když ucítil nepatrný pohyb vedle sebe a spatřil Sam ležící po jeho pravici, vše mu došlo. Sam ho držela za ruku.. Jack ji pozoroval, jak spí...je nádherná....jako anděl.....díval se na ni... jako by to mělo být naposledy, co ji vidí a chce si ji uchovat v paměti... naklonil se k ní a zlehka ji políbil na rty... usmála se, ale neprobudila se.. Jack to zopakoval.... Sam pomalu otevřela oči a spatřila usmívajícího se Jacka....
"Dobré ráno, krásko...."
"Dobré ráno...."
"Jak ses vyspala?"
"Nádherně....vždycky jsem si přála...."
".....přála co?"
"Usnout vedle tebe a ráno se zase vedle tebe probudit..."
Jack nic neřekl a jen jí věnoval jeden ze svých širokých úsměvů....leželi vedle sebe a nic neříkali... jen se na sebe dívali a bylo jim spolu krásně...
Chvilku před půl devátou Jack chtě nechtě vstal... musel volat Hammondovi a domluvit s ním povolení příjezdu od SGC.

Asi po půl hodině vyjednávání bylo vše domluveno...
"Tak jo, můžeme do SGC... v deset hodin tam na nás bude čekat jeden SG tým, dopraví nás dolů do podzemí... celý rozhovor mezi námi čtyřmi.. tedy mnou, tebou, Danielem a T a se bude konat v zasedací místnosti... Daniel byl naštěstí na základně a neměl naplánovanou žádnou misi a pro Teal´ca poslali SG-12, aby ho přivedli z Chulaku zpátky na Zemi..."
"Jo, dobře... obléknu se a můžeme vyrazit..."

Za pět minut deset dorazili na parkoviště Cheyenské hory, kde na ně u vchodu doopravdy čekal jeden SG tým... Když přišli do zasedací místnosti, čekal tam už na ně Daniel....
"Ahoj. T tu bude za chvíli." pozdravil je suše...
"Ahoj, Danieli. Díky za info... a že jsi souhlasil s tím dneškem..."
"Ono to moc odmítnout nešlo..."
ticho... nikdo nevěděl, co na říct, a tak se Sam s Jackem jen posadili a čekali na Teal´cův příchod. T přišel asi 20 minut po Jackovi a Sam. Tu dobu, co tam na něj čekali, vládla v zasedačce napjatá dusná atmosféra a tíživé ticho, při kterém by bylo slyšet i spadnutí špendlíku na koberec....

Když Teal´c dorazil na základnu, byl ho přivítat jen generál Hammond. Uvedl ho do zasedačky, kde se napětí dalo doslova krájet....
"Jsem rád, že vás vidím zase všechny pohromadě, i když je to za takových okolností, za jakých to je.. takže doufám, že..se usmíříte, vše si v klidu vyříkáte...a třeba... no nechci předbíhat, ale že se třeba... dáte dohromady...no... nechám vás tu o samotě.. teď je to jen čistě na vás," dořekl Hammond a vyšel ze zasedačky. Zavládlo tam zase ticho... Jack se na to nemohl déle dívat a tak se rozhodl, že nějak začne....
"Ehm no... všichni víte, proč... proč jsme tady...."
"...ne, nevíme, řekni nám to," skočil mu Daniel jízlivě do řeči..
Jack se snažil zůstat v klidu....
"Dobře.... nechal jsem svolat... tuhletu.. ehm schůzku nebo jak to říct.. abych si objasnili...co se stalo...před několika týdny... co vedlo k rozpadu SG1...už jsem měl možnost mluvit... tady.. s Carterovou a rád bych věděl...co si o tom myslíte vy dva..."
"Tady není co řešit, Jacku.. je konec... SG1 už neexistuje.."
"Já vím, Danieli, já jen chci vědět, proč.."
"No to je snad jasné ne? Hádali jsme se... nebyli jsme schopni akceptovat jeden druhého.."
"Ano, toho jsem si vědom, ale proč se to začalo dít? Nějak mi to pořád nedochází...."
"Za to můžeš ty a tvoje věčně rádoby vtipný poznámky...."
"Cože?"
"Jo... už to tu všem začalo lézt krkem..." Jack na něj vrhl zlostný pohled.... tohle na něm neměl rád... snažil se být chytřejší než ostatní a dávat to strašně najevo....
"A že by mi to někdo řekl, že mu to vadí? Co je to takovej problém zajít za někym a říct mu "hele nech toho, vadí mi to"?"
"Abych poslouchal ty tvoje kecy, že je to tvá jediná obrana proti všemu, co se ti nelíbí?"
"Hele, ty pane Nejchytřejší-na-celém-světě, myslíš si, že ty jsi byl nějak zajímavej tím, jak ses naparoval, že všechno víš, všechno znáš?"
"Já že se naparoval? Co si to zase vymejšlíš? Nemáš žádný pádný argumenty, a tak tady zase jen mystifikuješ..."
"Mystifikuju?"
"Jo, nic jinýho neděláš..."
Sam a Teal´c na ně jen ztichle koukali, nějak jim začalo docházet, že tohle je přesně ten důvod, proč se rozpadli - byly tyto žabomyší války mezi Jackem a Danielem kvůli ničem a oni dva - Sam a T - se k tomu, ač nechtěně, nachomýtli, jakožto jejich dva nejbližší spolupracovníci a kdysi i kamarádi.
Mezitím Daniel vstal od stolu a postavil se ke sklu, ze kterého bylo vidět do místnosti s bránou. Jack se také postavil a přistoupil zezadu k Danielovi.
"Co jsi tím myslel, tím mystifikováním?"
"Ty víš moc dobře, co jsem tím myslel," odpověděl mu Daniel a otočil se k němu čelem. Nelíbí se mu, že Jack stojí tak blízko vedle něj, a tak chce poodstoupit. Jack ho však chytil za rameno a zabránil mu tak v odchodu...
"Tak mi to teda řekni, co jsi tím myslel..."
"To co jsem řekl," řekl Daniel. Už nevydržel, jak ho Jack držel za rameno, a tak se napřáhl a praštil ho pěstí do nosu. Jack se zapotácel a držel si svůj krvácející nos. Napřímil se a podíval se na Daniela, který na něj díval jak na největšího nepřítele.
"Tak ale to jsi neměl dělat toto," zavrčel temně Jack. Prudce přistoupil k Danielovi a praštil ho do obličeje... Daniel si to samozřejmě nenechal líbit a začal mu to vracet... Sam s Teal´cem jen nečinně přihlíželi, věděli, že je to jen na nich dvou, že je to jen jejich boj. Zraňovalo ji to, že vidí dva své dobré kamarády, jak se mlátí, ale nechtěla je přerušovat, věděla, že by jí to ani nedovolili a že by to stejně ani nemělo smysl.
Daniel s Jackem se stále nepřestávali prát. Oba již měli na obličejích znatelné modřiny a oba pod okem monokl. Ani jeden však nechtěl být ten poražený, na to měli oba dost vysoké ego a svoji hrdost. Prali se nebezpečně blízko skla, z něhož byl výhled na bránu. Jack se napřáhl a vrazil Danilovi takovou ránu, že ji neustál a svalil se na sklo. To pod Danielovou vahou prasklo a roztříštilo se na kusy. Daniel se ještě chytit za bundu, co měl Jack na sobě. Tím ho tak s sebou stáhl a oba se propadli o patro níže. Tvrdě dopadli těsně pod rampu. Sam se vyděsila. Přistoupila k místu, kde ještě před chvíli bylo sklo, a podívala se dolů. Viděla Jacka a Daniela, jak leží na zemi plné střepů a nehýbají se.... Vykřikla zděšením. Přeběhla k pohotovostnímu telefonu a zavolala na ošetřovnu, aby ihned přišli zdravotníci do místnosti s bránou. Praštila se sluchátkem a běžela za nimi. Přiběhla do gateroom. Jack s Danielem se hýbali... sice malátně, ale přece... Ulevilo se jí, budou v pořádku.
"Jste v pořádku?"
"Asi jsem si na chvíli vyrazil dech...."
"Já taky..."
"Doufám, že už nebudete pokračovat v té rvačce..."
"Já mám dost..."
"Já taky..."
Přiběhli zdravotníci a pomohli Jackovi a Danielovi vstát. Janet jim ihned nařídila, aby ji následovali na ošetřovnu, protože potřebují okamžitě ošetřit ty rány, které si přivodili. Ani jeden z nich se neodvážil odporovat. Na ošetřovně jim zašili tržné rány způsobené jejich dopadem na střepy a Janet jim ještě namazala ty modřiny, aby se rychleji hojily. Daniel s Jackem si pak každý vlezl do jedné postele, byli vyčerpáni bojem. Ani jeden z nich chvíli nic neříkal. Museli oba přemýšlet. O tom co se stalo a jestli to nezačalo náhodou kvůli nim.
Oběma se podařilo na chvíli usnout... Když byli oba vzhůru, nikdo nic chvíli neříkal... ani jeden z nich nevěděl, jak začít.... Danielovi to ticho začalo být už nepříjemné, a tak se rozhodl, že zkusí s Jackem navázat rozhovor... aniž by se s ním znova popral......stejně na další boj neměl sílu a ani náladu...
"Ehm.. Jacku?"
"Ano?"
"Já... chtěl bych si promluvit..... o tom..co se stalo.. o tý rvačce.. a tak..jestli ti to nebude vadit..."
"Ne, proč by mělo?"
"Mno... já... přemýšlel jsem o tom... a napadlo mě... co když za to nemůže Sam a T, ale jen my dva? Jako myslím teď to, že to vlastně začaly neshody mezi náma a oni se do toho nešťastnou náhodou připletli také....jeden bránil toho druhého a už jsme byli v sobě...je to teda jen nápad, neříkám, že to nutně musí být pravda... nemusí... co si o tom myslíš?"
"Taky jsem o tom přemýšlel... a budeš se divit... ale došel jsem ke stejnému závěru... že jsme to začali my dva... že jsme se začali navážet do toho druhého a nechtěně do toho zatáhli Sam a Teal´ca... co s tím budeme dělat?"
"Asi bychom měli začít u sebe... a usmířit se..."
"Dobrý začátek..."
Oba se posadili na svých postelích a chvilku se na sebe dívali... oba měli problémy s tím se omluvit...
Daniel se podíval na Jacka..
"Jacku.... víš, že se neumím moc omlouvat... takže to nebudu nějak zdržovat a řeknu to na rovinu - omlouvám se, že jsem byl takový, jaký jsem byl... přijímáš moji omluvu?"
"Jedině v případě, že ty přijmeš tu moji."
"S radostí..."
Podali si ruce a usmáli se na znamení toho, že od teď to už bude všechno v pořádku a že se to vrátí do starých zajetých kolejí.
"Měli bychom najít Sam a Teal´ca a říct jim to, zaslouží si to vědět.... a měli bychom se omluvit aj jim..."
"Já už mluvil se Sam..... teda s Carterovou.... mezi náma je to v pořádku.. jen se musim ujistit, jak se to mezi mnou a Teal´cem...."
"Řekl jsi ´Sam´?"
"No... ano.. ale opravil jsem se ne?"
"Hele, vybal to... co se mezi váma stalo než jste sem přijeli?"
"Proč to chceš vědět?"
"Třeba proto,.... že jsem tvůj přítel?"
"Dobře... vlastně nic se nestalo....."
"Nic? Jsi si jistý?"
"No... něco bylo... ale nejsem si jistý, že ti to chci říct.."
"No tak, Jacku, nebuď tajemnej jak hrad v Karpatech..."
"Dobře, řeknu ti to, ale ne že to rozkecáš po celá základně, jasný?"
"Jasně, že to neřeknu..."
"My se včera viděli.. potkali jsme se v supermarketu.... šli jsme pak do kavárny večer a mluvili o minulosti... a pak jsem ji doprovodil domů.. a tak se to nějak přihodilo, že jsme se začali líbat..."
"Fakt jo?"
"Jo.."
"A jaký to bylo??"
"Nádherný..."
"Jo....a dál?"
"Začalo sněžit..... no ona pak šla domů a já taky, ale nemohl jsem na ni přestat myslet, a tak jsem jí zavolal, jestli k ní můžu jít... a ona souhlasila.."
"Nekecej..."
"Ne fakt... přijel jsem k ní... seděli jsme na gauči.. a já se jí zeptal, proč brečela - poznal jsem to na jejím hlase, když jsem s ní telefonoval... no a ona mi to řekla.... a já ji pak jen objal a snažil se ji utišit... ona poté usnula a já ji odnesl k ní do ložnice... a tam jsem také zůstal....."
"Vy jste se spolu,,,"
".... ne...jen jsme leželi vedle sebe.... nic nebylo..."
"A chtěl bys, aby bylo?"
"Danieli?"
"No.. jen se ptám..."
"To je moje věc... a nechci, aby si to blbě vyložila.... musí to chtít i ona..."
"Jo, jasně chápu..."
Za tohoto rozhovoru došli k Sam do laboratoře, kde našli Sam a Teal´ca v rozhovoru.
"Ahoj, vidím, že vy dva jste si to vyříkali..."
"Ano, Danieli Jacksone... nebylo skoro ani co, říkat.... vše je v pořádku.."
"No, my bychom s vámi také chtěli mluvit... a... mno.. omluvit se vám..."
"Danieli?"
"Přišli jsme na to... že to byla naše... chyba... že to začlo kvůli nám a našim hádkám kvůli nesmyslům.. a že jsme vás do toho nevědomky zapojili...."
"Mrzí nás to..."
"Jo... Jack má pravdu... doufám, že nám to odpustíte..."
"A že se všichni tak usmíříme a budeme se moct vrátit...do původní práce...."
"To by bylo skvělé..."
"Takže mír?"
"Ano," odpověděli všichni jednohlasně..."
"Tak jo, pojďme za Hammondem..."
"Dobře..."
Vyšli ze Saminy laboratoře a za chvilku byli již v generálově kanceláři......
"Tak co?"
"Ehm pane.... rádi bychom se vrátili do služby... pokud je tu ještě pro nás místo..."
"To rád slyším.... vítejte zpět, SG-1!!!"
SG-1 vyšla z jeho kanceláře...
"Tak, myslím, že bychom to měli nějak oslavit..."
"Souhlasím, Danieli... co dneska večer u O´Mallyho?"
"Jo, souhlasím..."
"Dobře, co v osm? Hodí se vám to všem?"
Všichni souhlasně potvrdili... Pak se rozešli, každý si šel po svém - Teal´c odešel na Chulak oznámit, že se vrací na Zem, Daniel šel dokončit jeden překlad a Sam s Jackem vyšli ven před horu.
"Jacku? Smím-li ti tak ještě říkat..."
"Ano, oficiálně mi říkej ´pane´až od chvíle, kdy nastoupíme do práce... do té doby jsem prostě Jack.."
"Dobře, ty prostě Jacku... mohl bys mě hodit dom?"
"Samozřejmě, rád..."
Jack ji dovezl až před její dům, kde jí pomohl vystoupit z auta... Došel k ní až před dveře...
"Sam? Díky.... že jsi to chtěla vyřešit a že jsem tě včera potkal, nebýt toho, asi bychom teď nebyli, tam, kde jsme a SG-1 by se nedala zase dohromady..."
"To nic, Jacku, jsem ráda, že to takhle dopadlo..."
"Jo, to já taky.."
"No nic, půjdu dovnitř, začíná mi být zima... Nechceš jít dovnitř?"
"Ehm, promiň, musim si ještě něco zařídit, nemůžu..."
"Jo, v pohodě, nic se neděje," usmála se.
"Ale než odejdu, rád bych udělal něco, co od zítřka, kdy začínáme pracovat, nebudu moc nejspíš už nikdy udělat..."
"Co chceš udělat?"
Jack jí místo odpovědi objal a něžně ji políbil. Pak se od ní malinko odtáhl.
"Šťastný a veselý Vánoce, Sam..."
"Tobě taky Jacku...."