Když se Jack ráno vzbudil, první, co si uvědomil bylo, že je mu zima. A druhá věc, co zaregistroval byla, že jsou se Sam sami.
„Sam,“ zašeptal. „Kotě, vzbuď se.“
„Co? Co se děje? Jacku?“ zamumlala.
„Kde je Jenny?“
Sam se k němu otočila. „Přece….“ a najednou nebyla schopná slov, když zjistila, že jejich dcera s nimi v posteli není.
Když viděl její výraz, vyskočil z postele. „Jenny?“
Rozběhli se z ložnice a volali na svou dceru. Charlie vyšel ze svého pokoje.
„Mami? Tati? Co se stalo?“ zeptal se ospale.
„Viděl jsi svou sestru?“ zeptal se ho Jack
„Ne.“
„Ve svém pokoji není,“ řekla Sam. A okamžitě se jí vybavila bolest, kterou cítila včera, když Jenny zmizela.
„A dívali jste se do pokoje k Seanovi?“ zeptal se Charlie.
„Ne,“ řekl Jack. Jenny tam totiž moc často nechodila.
„My se půjdeme podívat do její skrýše na stromě. A ty se podívej k Seanovi.“ Řekla Sam.
Charlie si natáhl tričko a pantofle a šel do pokoje svého brášky. Potichu otevřel dveře, aby ho nevzbudil. Když ho viděl v jeho postýlce, usmíval se.
A právě když Sam a Jack otvírali zadní dveře, vykoukl ven.
„Tati? Mami? Pojďte sem. Tohle byste měli vidět.“
Ti dva rychle vyběhli po schodech. „Co?“ zeptal se Jack.
Charlie si dal na ústa prst. „Ššš…podívejte se.“ Ještě víc otevřel dveře a když to Jack se Sam viděli, vydechli si. Obě jejich děti ležely v Seanově postýlce a Jenny ho pevně držela.
Tohle Jack nečekal, ale podařilo se mu slzy, které se mu draly do očí, zadržet. Sam se rozplakala.
„Charlie, běž pro fotoaparát,“ zašeptal Jack.
Charlie zmizel a Jack ji objal. „Je to v pořádku.“ Zašeptal. „Oba vypadají tak spokojeně.“
„Já vím,“ zašeptala Sam.
„Tady, tati,“ šeptal Charlie a podával mu fotoaparát.
Jack šel až k postýlce a obě spící děti vyfotil.
„Super,“ znovu zašeptal.
Zvuk fotoaparátu Jenny vzbudil. „Tati?“ Otočila se a podívala se na Jacka.
„Ššš…zlatíčko. Spinkej,“ zašeptal a pohladil ji po vlasech.
Jenny zívla a protáhla se. „Už se mi nechce spát,“ a zvedla ruce k Jackovi, aby ji vzal.
Ten podal fotoaparát Sam a vzal ji. „Kdy jsi se sem přestěhovala?“
„V noci. Slyšela jsem ho plakat. Měla jsem zlý sen a on to cítil,“ řekla Jenny tiše.
„Opravdu?“ zeptal se Jack s úsměvem a nesl ji do obývacího pokoje.
„Hm. Zdálo se mi o zlém pánovi.“
„O kterém zlém pánovi?“ zeptal se jí znovu Jack, když si s ní sedal na pohovku.
„O Petovi.“ zašeptala a otřásla se.
„Tobě se zdálo o Petovi?“ zeptala se jí Sam a podávala ji džus.
„Hm,“ odpověděla Jenny tiše. „Odehnal mě a řekl mi, že jsem zlá,“ řekla.
Sam se podívala na Jacka vážnýma a smutnýma očima. „A jsem zlá?“
„Ne, zlato,“ řekl jí Jack a pevně ji objal. „Ty jsi hodná holčička…velice hodná holčička.“
Podíval se na Jenny a viděl, že znovu usnula. Sklonil se dal jí pusu na čelo.
„Sam, má zase horečku,“ řekl.
„No, to jsme přece oba očekávali,“ řekla Sam. „Donesu Tylenol. Vzbuď ji, aby si ho vzala.“
„Sakra!“ řekl Jack. Jenny byla stejná jako on, když ji někdo budil….moc se jí to nelíbilo.
Když se Sam vrátila, Jack Jenny právě budil.
Ta se rozkašlala a tak se vlastně probudila. „Tati?“
„To nic, zlatíčko. Máma ti přinesla lék.“
Jenny vypila sirup bez jakéhokoliv odmítání a Sam ještě raději přinesla teploměr.
Jenny zavřela oči a znovu usnula. Sam jí změřila teplotu. „39.“
Na Jackovi bylo vidět, že se kvůli tomu obviňuje.
„Jacku, to není tvoje chyba,“ zašeptala Sam a posadila se vedle něho.
„Sam, já jsem na ni křičel. Utekla, protože jsem na ni křičel,“ řekl potichu.
Jenny otevřela oči a podívala se na Jacka. „Je mi dobře, tati. To není tvoje chyba,“ zašeptala ospale.
Jack si ji k sobě přitiskl a dal jí pusu na čelo. „Ty jsi moje holčička,“ zašeptal a v očích měl slzy.
Z jeho myšlenek ho vytrhl pláč Seana. „Já pro něho půjdu,“ řekla Sam.
„Seane,“ šeptala Jenny. „Je to v pořádku, Seane. Máma už jde pro tebe.“ A když tohle Jenny řekla, Sam i Jack si uvědomili, že Sean přestal plakat.
„Fajn, tak tohle je ale zvláštní,“ řekl Jack a díval se na svou skoro spící dceru.
Sam se vrátila se Seanem a posadila se zase vedle Jacka. Charlie šel ještě spát. Sean se díval na svou sestru.
„Jenny?“ a v jeho hlase bylo znát znepokojení.
„Už je jí dobře, Seane,“ řekl Jack. „Spí.“
„Ok, tati.“ řekl mu Sean. A na rozdíl od Jenny si dal do pusy dudlík.
Sam ho posadila na zem mezi hračky. „Půjdu udělat snídani.“
„Dobře,“ řekl jí Jack. „Já zatím zavolám na základnu,aby věděli, že Jenny dnes do školky nepřijde.“
„Dobře.“
Jack vzal telefon a vyťukal číslo na základnu. „Harriman.“
„Waltře, tady je O´Neill. Vyřiďte, že Jenny dnes nepřijde, má horečku.“
„Ano, pane. Je to všechno?“
„Ano. Jenom aby věděli, že je Jenny nemocná a že my se Sam taky dnes nepřijdeme.“
„Ano, pane.“
„Nashle, Waltře.“
„Nashledanou, pane.“
Jack se usmál a položil sluchátko.
„Jacku?“
„Hm?“
„Řekni Charliemu, že snídaně je hotová.“ A zase si vzala Seana.
„Dobře,“ vstal a šel do Charlieho pokoje. Zaklepal na dveře.
„Co?“ ozvalo se nevrle z pokoje.
„Charlie, máma říkala, že snídaně už je hotová,“ řekl Jack s úsměvem.
„Dobře, tati. Budu tam hned.“
Jack se zase zasmál a šel do jídelny. Sam posadila Seana do jeho židle a krmila ho.
„Vzbudíš Jenny?“ zeptala se Sam.
„Ano, měla by něco sníst.“
Podíval se na Jenny a tiše řekl: „Jenny, vstávej.“
„Hm,“ řekla.
„Jenny, musíš se najíst.“
„Nemám hlad, tati.“
„Já vím, ale je potřeba,abys něco snědla.“
Právě přišel Charlie a posadil se ke stolu. „Je jí dobře?“
„Chceme, aby něco snědla, ale říká, že nemá hlad,“ řekla Sam.
„Co se děje, Jenny?“ zeptal se jí Charlie.
„Není mi dobře.“ řekla potichu a položila si hlavu Jackovi na hrudník. Jack ji začal hladit po vlasech. „Tati, je mi zima.“ A otřásla se.
Sam šla do pokoje pro deku a podala ji Jackovi, který do ní Jenny zabalil. A ještě mu podala trochu vajec se slaninou.
„Jacku, zkus, aby něco snědla.“
Jack si vzal vidličku a kousek jí ukrojil. Podařilo se nakonec, že snědla asi čtyři nebo pět soust.
„Stačí,“ řekla Jenny a odstrčila talířek.
„Ještě trochu, zlato,“ řekl Jack.
„Tati, prosím. Už ne,“ řekla a hlas sejí třásl. „Bolí mi v krku a taky bříško.“ A zase si položila hlavu Jackovi na hrudník.
„Jenny, polož se a já ti bříško namasážuji,“ řekl jí a položil si ji na svoje nohy.
Za chvíli Jenny usnula. A palec zase měla v puse. Jack ji pomalu zvedl a opřel jí hlavu o své rameno. „Je pořád horká,“ řekl. „A to, jak dýchá, se mi taky moc nelíbí.“
Jenny zakašlala. Jack ji začal pomalu houpat.
„Jenom doufám, že nebude mít zase zápal plic,“ řekla Sam.
„Ano. Ten minule tak tak přežila.“ Řekl Jack. A vzpomněl si, jak ji málem kvůli tomu doktorovi ztratili.
Jenny otevřela oči začala plakat. „Tati, bolí mě bříško,“ řekla.
Najednou zezelenala, Sam ji rychle vzala a běžela s ní do koupelny. Jack jim byl v patách.
Všechno, co Jenny snědla, vyzvracela.
„Už je mi líp, mami, ale zase mě bolí v krku,“ řekla Jenny a vzlykala.
Sam s ní vstala a položila si ji na sebe. Opravdu je nemocná. Jack jí podával sklenici vody.
„Vypláchni si pusu, Jenny,“ řekl jí.
„Nepolykej to, vyplivni to ven.“
Za tři týdny má narozeniny, už jí budou čtyři roky. To už snad bude v pořádku.
Sam se s ní naklonila nad umyvadlo. „Mami?“
„Hm?“
„Není mi dobře,“ zašeptala Jenny.
„Já vím, zlato,“ držela ji Sam a chystala ji vodu do vany.
„Zavolám k doktorovi, že přijedeme,“ řekl Jack.
„Dobře.“
Sam Jenny vysvlékla a dala ji do vany.
Jack se vrátil s telefonem. „Tady ordinace doktora Landruma. Jak vám mohu pomoci?“
„Tady Jack O´Neill. Potřebuji si domluvit návštěvu pro svou dceru Jenny.“
„A jaké má potíže?“
„Má horečku, kašle a zvracela. Bolí jí břicho a v krku. Potřebovali bychom přijet ještě dnes…co nejdřív.“
„Hodí se vám to v půl desáté?“
„To je skvělé,“ řekl Jack. „Díky.“
Potom se otočil k Sam. „Je to domluveno na půl desátou.“
„Dobře,“ řekla Sam a umývala Jenny. „To máme asi hodinu, abychom děti připravili.“
„Ano,“ řekl Jack a posadil se na vanu a sledoval Jenny. Sam se na něho podívala a trochu se na něho usmála.
Jack pohladil Jenny po vlasech. „Jsi v pořádku, zlato?“
„Ne,“ odpověděla mu potichu. Zavřela oči a položila si hlavu na vanu, která byla krásně studená. „Mami, je mi špatně.“ Sam namočila žínku do studené vody a dala jí ji na čelo.
„Mami?“
„Hmm?“
„Umřu?“
„Ne!“ Vykřikla Sam. A zajímalo ji, kde tohle Jenny slyšela.
„Budeš zase v přádku,“ řekla Sam. „Jsi prostě moc nachlazená.“
Sam se podívala na Jacka a viděla, že má v očích slzy. Dotkla se jeho ruky. A když se na ni podíval, řekla: „ Ona bude v pořádku, Jacku.“
„Já vím,“zašeptal Jack, podíval se na Jenny a viděl, že usnula. „Sam, ona usnula.“
Vzal ručník a podržel ho, když ji Sam vyndávala z vany. Dala ji Jackovi do náruče a on ji zabalil do ručníku. Zlehka ji osušil a zanesl ji do jejího pokoje. Položil ji do postele a Sam zatím připravila pro Jenny teplé oblečení.
„Jdu pro Seana,“ řekl Jack a odešel.
Sam Jenny oblékla a Jack připravil Seana. Vzala svou spící dceru do náruče, ale nejprve ji zabalila do deky. Charlie pomáhal Jackovi se Seanem. Byl hodně živý, tak s ním bylo víc práce, než s Jenny, když byla v jeho věku.
„Můžeme?“ Zeptal se Jack Sam.
„Ano. Stále spí, tak bychom měli jet.“
Charlie držel Seana a Sam tedy dala Jenny Jackovi.
„Jenny?“ zeptal se Sean.
„Je jí dobře, Seane. Pojedeme k doktorovi,“ řekl Charlie.
„Ok.“
Jenny celou cestu spala. Když přijeli ordinaci, Sam ji vzala ze sedačky a nesla ji dovnitř.
„Mohu vám nějak pomoct?“ Zeptala se paní v recepci.
„Ano. Můj manžel tu na půl desátou domluvil u doktora Landruma pro naši dceru návštěvu.“
„Vaše jméno a jméno vaší dcery?“
„Já jsem Samantha O´Neill. A tohle je Jenny.“ Řekla Sam.
Paní v recepci to napsala do počítače a vzala záznamy Jenny.
„Dobře. Posaďte se a sestra pro vás za chvíli přijde.“
Když sestra přišla, Jenny stále spala.
„Paní O´Neillová?“
Sam vstala. „To jsem já.“
„Prosím, pojďte se mnou.“ řekla sestra.
„Charlie, pohlídej bratra,“ řekl Jack, „Já půjdu s tvou mámou.“
„Ano.“ Charlie se posadil.
Sestra chtěla zkontrolovat teplotu a další věci. „Položte ji na stůl, prosím.“
Změřila Jenny tlak, vzala jí krev a změřila jí teplotu. Když jí sestra brala krev, Jenny se ve spánku zavrtěla. Jack si ji potom vzal k sobě.
„Jakou má teplotu?“ zeptala se Sam.
„40.“ řekla sestra.
„To je víc než jsme naměřili doma.“ Řekla Sam s obavami v hlase.
„Prosím, počkejte venku.“ Řekla jim sestra. Vzala výsledky a odcházela za doktorem a Sam a Jack se vrátili do čekárny.
„Tati?“ zeptal se Charlie a bylo vidět, že má strach.
„Jenny pořád ještě spí,“ řekl mu Jack. „Má vysokou horečku, čekáme na doktora.“ Posadil se vedle svých dvou synů a sledoval je, jak si hrají. Sean se podíval na Jenny a ta se na něho usmála. Sean se tvářil zvláštně. Jako kdyby ti dva spolu nějak komunikovali. Jack zavrtěl hlavou a znovu se podíval na Jenny.
Ta otevřela oči. „Tati?“
„Ššš…už je dobře,“ zašeptal Jack a přitiskl si ji k sobě.
„Je mi zima,“ řekla Jenny a zase se trochu třásla.
Jack přes ni dal deku a Jeny si položila hlavu na jeho hrudník. Poslouchala, jak mu bije srdce.
Podívala se na Sam a usmála se.
„Mám tě moc ráda, mami,“ zašeptala.
Sam se k ní naklonila a zlehka ji políbila. „Já tě mám taky moc ráda, zlatíčko.“
Přišel ošetřovatel a zavolal: „Jennifer O´Neillová.“
Sam a Jack vstali a šli za ním do jiné vyšetřovací místnosti.
„Doktor Landrum tady bude hned,“ řekl a zálibě se díval na Sam.
„Děkujeme,“ řekl Jack nevrle. Viděl, jak se ten muž dívá na jeho ženu a vůbec se mu to nelíbilo.
Sam se usmála, když slyšela stín žárlivosti v Jackově hlase. A vzpomněla si, když byli spolu s Jackem tenkrát v nemocnici, když Jenny spadla. Ta sestra se tenkrát na Jacka dívala stejným způsobem a Sam taky žárlila. Takže se teď naklonila k Jackovi a ten jí položil ruku kolem ramen. Jenny ji pevně chytila za košili. Zavřela oči a snažila se zase spát. Opravdu nemá doktory v lásce. Tak moc jí chybí Janet.
„Jenny je hodně nachlazená. Alespoň doufáme, že to není nic horšího. Už několik dní má teplotu a taky zvracela.“ Řekla Sam.
„Mami, zase mě bolí bříško,“ ozvala se Jenny.
Jack si ji položil na klín a začal ji hladit po břiše a Sam ji hladila po vlasech.
„Slepé střevo jí odoperovali před dvěma roky, že?“ Zeptal se doktor.
„Ano.“
„A kromě toho zápalu plic žádné vážné onemocnění neměla,“ řekl doktor.
Jack se podíval na Sam a oba si vzpomněli na leukémii. Ale o tomhle nikde žádný záznam není, kvůli zásahu Asgardy.
„To je v pořádku, zlatíčko. Já a máma jsme tady s tebou.“ Sam vstala a stoupla si tak, aby na ni Jenny viděla.
Doktor poslouchal, jak dýchá. „No není to nic hrozného.“ Otočil se na Jacka. „Mohla by otevřít pusu? Chtěl bych se jí podívat do krku.“
„Hodně otevřít, zlatíčko,“ řekl Jack.
„Ne,“ řekla Jenny. A začala zase plakat. Sam ji vzala a posadila se na lehátko s ní.
„Otevři pusu, Jenny,“ řekla jí. „On ti neublíží.“
Jenny se podívala na Jacka se slzami v očích. Ten se k ní naklonil a dal jí pusu na čelo.
„Je to dobrý. Máma má pravdu. On ti neublíží,“ řekl potichu.
Jenny se podívala na Sam a v očích měla strach. Když tady byla naposledy, tak ji doktor píchnul. A proto se ho teď bála. Ale někde hluboko uvnitř věděla, že máma a táta by mu nedovolili, aby jí něco zlého udělal.
Pomalu otevřela pusu a nechala doktora, aby ji prohlédl.
„Hm,“ a rychle vzal tampon, aby jí udělal výtěr, než zase zavře pusu.
„Má nateklý krk,“ a vstal. „Dáme to laboratoře.“
„Doktore?“ zeptal se Jack.
„Je možně, že má v krku streptokoka, ale chci si být úplně jistý.“
Za několik minut se vrátil s několika zkumavkami.
„Tak je to tak, jak jsem říkal. Teď jí píchnu penicilin a potom vám dám sirup, který jí budete dávat každých šest hodin. A taky dětský Tylenol. A držte ji několik dní mimo ostatní děti, aby s tou infekcí nepřišly do styku.“
„Děkujeme,“ řekl Jack.
„Mami?“ zeptala se Jenny.
„Hm?“
„Chci domů,“ zašeptala.
„Ano, pojedeme domů.“ Odpověděla jí Sam.
Jenny si položila hlavu Sam na rameno a dala si palec do pusy. Usmála se na Jacka a ten jí dal pusu na čelo. Zavřela oči a pomalu usínala.
Sam ji pořádně zabalila do deky a vyšli z ordinace ven.
„Tati?“ Zeptal se Charlie.
„Má v krku streptokoka. Nesmíš k ní ty ani Sean, aby jste to nechytili taky. Jenom na pár dní.“
„Tak to bude hodně těžké. Víš jak moc ráda si hraje se Seanem,“ řekla Sam, zatímco Jack dával Jenny čepici s Winnie the Pooh. Stále měla teplotu, ale vypadalo to, že konečně klesá.
Když jeli domů, Sam ji tentokrát měla na klíně. Jackovi bylo jasné, že by ji měli dát do autosedačky, ale nechtěli, aby byla na zadním sedadle vedle svých bratrů. A kromě toho, Sam to naopak vůbec nevadilo.
„Mami?“
„Ano, Charlie?“
„Bude zase v pořádku, že?“ Sam se na něho podívala do zpětného zrcátka a viděla, že má strach.
„Ano, bude zase v pořádku. Bude muset být v klidu a hodně pít, ale bude jí zase za chvíli dobře.“
„Jsi si jistá?“
„Ano, Charlie,“ řekl Jack. „Doktor nám řekl, že ji máme držet mimo vás, aby jste to taky nedostali. A že bude za pár dní zase v pořádku.“
„Dobře, tati.“
-------------------------------------------------------------
Následující čtyři dny byly pro Jenny v jejím životě ty nejdelší. Věděla, že je nemocná. Ale nechápala, proč si nemůže hrát se svými bratry.
Po týdnu, co musela být sama, se cítila líp, ale bylo jí smutno. Nikdo si s ní nechtěl hrát.
Jack se Sam ji našli v jejím pokoji s medvídkem v náruči, jak tiše pláče.
„Co je ti, zlatíčko?“ Zeptal se jí Jack.
„Nikdo mě nemá rád, tati,“ řekla a Jack ji vzal do náruče a posadil se s ní na postel.
„Proč tohle říkáš?“ zeptala se jí Sam.
„Nikdo si se mnou nechce hrát,“ řekla a zavzlykala, Položila si Jackovi hlavu na hrudník.
„Ale oni si s tebou chtějí hrát, zlatíčko,“ řekla Sam. „Ale byla jsi moc nemocná, aby sis mohla hrát.“
„Ale teď už je mi líp,“ odpověděla Jenny. „A stejně si se mnou nehrají. Zkoušela jsem to, ale Sean řekl *ne, nemocná*.“ A začala plakat.
Jack se podíval na Sam. „Přiveď Charlieho i Seana.“
Sam políbila Jenny do vlasů a šla pro oba chlapce. Hráli si v Seanově pokoji.
„Hej, mami.“
„Charlie.“
„Něco se stalo?“
„Jenny si s vámi chce hrát, ale říkala, že vy nechcete.“
„To není pravda!“ Vykřikl Charlie. „Byla nemocná a my jsme jenom udělali to, co nám táta řekl.“
„Dobře, teď už je jí líp. Sedí ve svém pokoji a pláče, protože si myslí, že už ji nemáte rádi.“
Charlie vzal Seana a šel s ním do jejího pokoje. Jenny pořád seděla Jackovi na klíně a posmrkávala.
„Jenny?“ Zavolal na ni Charlie a posadil Seana na podlahu.
Když se na něho podívala, viděl v jejích modrých očích smutek. „Co?“
„Ty se na mě zlobíš?“ zeptal se klidně.
„Už si se mnou nechceš hrát. Nikdo už si se mnou nechce hrát,“ řekla potichu.
„Protože jsi nemocná,“ odpověděl jí Charlie.
„Už je mi ale líp.“
Charlie se podíval na Jacka a ten přikývl. „Už nemá dva dny horečku a vypadá to, že je jí dobře.“
Sean se zeptal: „Hrát s Jenny?“
Když to Jenny slyšela, hned měla lepší náladu. Jack jí utřel slzy a dal ji pusu na tvář. Posadil ji na podlahu a sledoval, jak si Charlie sedá za nimi.
A když slyšel Jenny říkat: „Bráchové. Konečně.“ Objal Sam kolem ramen.
Tohle Jacka, Sam i Charlieho rozesmálo.
Jenny se na ně zmateně podívala. „Co?“ zeptala se.
„Nic, zlatíčko,“ řekla Sam. „Takže tu budete hodní?“
„Ano mami. Proč?“
„No, na chvíli, co budeme s tátem něco nakupovat, tak vás přijede pohlídat strejda Daniel.“
„Ale mami! Já je taky zvládnu pohlídat!“
„To my víme, Charlie. Ale po tom, co se všechno stalo, vás tu nechceme nechávat samotné.“
„Tak dobře,“ řekl Charlie.
„Dole zazvonil telefon a Sam ho šla zvednout.
„Haló?“
„Sam, tady Daniel. Potřebujeme, abyste přijeli na základnu, hned,“ řekl Daniel a sotva popadal dech.
„Proč? O co jde?“
„SG-3 se právě vrátili z P3X-568 a přivedli s sebou někoho, koho byste měli vidět.“
Sam se na jednou zastavilo srdce. „Neříkej mi, že je to Pete.“
„Ne, není,“ řekl Daniel. A Sam slyšela, že je hodně šťastný, ale nechápala proč.
„Tak kdo to je?“
„To ti nemůžu říct. Stejně bys mi nevěřila. Takže sem přijďte co nejrychleji!“
A zavěsil. Sam se upřeně dívala na telefon. Potom zavěsila a když se otočila, viděla, že Jack schází po schodech.
„Kdo to byl?“
„Daniel. Říkal, že nás okamžitě potřebují na základně. SG-3 přivedli někoho z jejich poslední mise, koho prý musíme vidět.“
Jack ztuhl. „Koho?“
„To mi nechtěl říct. Ale říkal, že Pete to není.“
Jack si oddechl. „Fajn. Nevím, kolikrát bych toho idiota mohl ještě zabít.“
„Tak pojďme pro děti,“ řekla Sam. „Jsem velice zvědavá, kdo to je.“
Vrátili se na horu a viděli, že Jenny spí ve své posteli, stočená do klubíčka.
„Co se stalo?“ Zeptal se Jack.
Charlie pokrčil rameny. „Myslím, že je jenom unavená.“ Podíval se na ni a usmál se. „Usnula chvíli po tom, co jste oba odešli.“
Jack se taky usmál a vzal svou dceru do náruče. Ta mu automaticky dala ruce kolem krku a přitulila se k němu. Jack se usmíval ještě víc.
„Jacku, když se začneš ještě víc usmívat, tak to s tvým obličejem nedopadne dobře,“ chechtala se Sam.
„No jo, ale poslední týden jsem si tohle s Jenny moc neužil,“ řekl potichu.
„Charlie, pojedeme na základnu,“ řekla Sam a pořád se usmívala. Vzala Seana a vyšla z pokoje.
Jack vzal pro Jenny deku a šel za Sam.
Celou dobu spala. Ale když vyjeli, otevřela oči.
„Mami?“
Sam se na ni otočila a usmála se. „Hm?“
„Kam jedeme?“
„Na základnu,“ odpověděla a podávala jí džus.
„Děkuji, mami,“ řekla Jenny.
„Není zač, zlatíčko,“ odpověděla jí Sam.
Jenny se podívala do zpětného zrcátka a usmála se na Jacka. A ten se na ni taky usmál. Jenny pila džus a dívala se z okna. Najednou se jí překvapením rozšířily oči a prudce vydechla.
„Stalo se něco?“ zeptala se Sam a znovu se na ni otočila.
Jenny se uličnicky usmála a řekla: „Nic.“
Sam přimhouřila oči a dívala se na ni. „Na co myslíš?“
„Na nic,“ řekla Jenny.
„Ty víš, kdo je to na základně, že?“ Zeptal se jí Charlie.
„Hm.“
„Kdo?“
„To nesmím říct. To je tajemství.“
„A proč je to tajemství?“
„Strejda Daniel, nechce, abych to řekla,“ odpověděla a zívla. Zavřela oči a pomalu usínala. Byla vlastně víc jak týden nemocná a byla vyčerpaná.
Jack zaparkoval a opatrně vzal Jenny. Ta se k němu zase přitulila. Pořád se usmívala tak, jako když jim říkala, že je to tajemství.
Všichni šli dovnitř. Po tom, co se identifikovali, ptali se několika vojáků, kdo že to tady je, ale nikdo jim nic neřekl.
Daniela potkali u dveří Jackovi kanceláře.
„Ahoj,“ pozdravil je.
„Danieli, o co jde?“zeptala se Sam a podávala spícího Seana Charliemu.
„Pojďte se mnou,“ řekl a hned odcházel.
„Danieli,“ zavrčel Jack.
Jenny otevřela oči a usmála se na Daniela. „Ahoj, strejdo.“
„Ahoj, zlatíčko,“ řekl. „Víš, co jsem ti říkal?“
„Hm,“ řekla a zívla.
„Tak pojď,“ řekl jí Daniel.
„Ne,“ řekla Jenny. „Chci zůstat s tátem.“ A dala Jackovi ruce kolem krku.
Jack si všiml chvilkové změny Danielova výrazu, jako by žárlil. Ale byl to jen okamžik.
„Tak nás veď, Danieli,“ řekl mu Jack. Něco tu nebylo v pořádku, ale ruku do ohně by za to Jack nedal. Daniel s ní trávil hodně času, ještě než se on sám o ní dozvěděl.
Mohlo by to být ono? Mohl by Daniel žárlit, protože s ní teď nemůže trávit tolik času jako dřív? Ne.
Jack vzal Sam ruku a šli za Danielem na ošetřovnu.
„Tati!“ Chlapec asi ve věku Jenny se k nim rozběhl. Měl hnědé vlasy, modré oči a malé brýle.
Daniel ho chytil a chlapec se k němu přitulil. „Moc jsi mi chyběl, tati,“ řekl.
„Danieli? Kdo je to?“ Zeptala se Sam.
„Ahoj strejdo Jacku! Teto Sam!“
„Danieli?“
Daniel se jenom usmíval. „Tohle je Braeden Thomas Jacksona. Je to můj syn.“
„Čí?“ dožadoval se Jack.
A najednou se ozval známý hlas. „A můj.“
Jack málem upustil Jenny, když viděl, kdo vyšel zpoza závěsu. Sam prudce vydechla a po tvářích jí začaly téct slzy.
„J…J….Janet?“
………………..TBC ……………….