Vzali se dva dny poté, co ji Jack požádal o ruku. Obřad byl jen v úzkém kruhu přátel. Byli tu Cassie, Daniel, Teal´c, Jacob Carter a generál Hammond. V podstatě spolu byli osm let, tak proč by měli čekat? Nikdo si nepamatoval, že by byli někdy tak šťastní. Teď měli jeden druhého, kolem sebe svoje přátele…..ale tím nejdůležitějším pro ně byla jejich dcera.

Jenny měla dvacet měsíců, byla takový malý rošťák…prostě tatínkova holčička. Ale Sam to nijak zvlášť nevadilo. Chtěla, aby s ní Jack trávil co nejvíc času. A k tomu ho ani nemusela moc nabádat. A byl to nakonec Jack, kdo od Jenny bral její láhve než usnula.

Když se vrátili zpátky do práce, Jenny měli s sebou. Když byla Sam mimo Zemi, Jenny byla s Jackem. Kupodivu měl všechno  papírování hotové, přestože nechal Jenny, aby přerušovala jeho práci tak často, jak jen to bylo třeba. Přemýšleli se Sam, že by najali chůvu nebo že by ji mohla hlídat Cassie po návratu ze školy. Ale nakonec tuhle myšlenku zavrhli. Oba s ní chtěli být co nejvíc.

Po tom, co se vzali, dostali na základně zvláštní apartmá pro manžele. Byla tu jedna ložnice, malý obývací pokoj, něco jako kuchyňka a koupelna. Postýlku pro Jenny dali do obývacího pokoje. Jenny milovala, když měla oba svoje rodiče co nejčastěji  kolem sebe. Jack se ji snažil vždycky nějak zabavit, když byla Sam mimo Zemi. Byl velice šťastný, když ji měl u sebe. I přesto, že  vlastně odváděla jeho pozornost od práce. Naopak byl teď schopen zvládnout spoustu toho papírování.

Asi o dva měsíce později se Sam vrátila z jedné zvlášť namáhavé mise. Zůstala stát ve dveřích a pozorovala Jacka , jak chová Jenny. Uvědomila si, že jí zpívá tiše „Twinkle, Twinkle Little Star“. On, voják vycvičený u speciálních jednotek, který je schopen zabít i holýma rukama…

teď tyto ruce jemně držely jejich dceru. Byl tak opatrný a pozorný, Sam měla najednou v očích slzy.

Otřela si oči a tiše na něj zavolala. „Hej, pane O´Neille.“

Podíval se na ni a krásně se přitom usmál.

„Ahoj, paní O´Neillová,“ zašeptal Jack.

Sam šla přímo k nim. Zlehka Jacka políbila a samozřejmě dala pusu i spící Jenny.

„Jak dlouho už spí?“ Zeptala se Jacka.

„Ne moc dlouho…jenom několik minut. Dopoledne vůbec nespala. Myslím že usnula, protože jí byla zima,“ řekl tiše.

„Cítila, že přijde změna.“

„A přišla?“ zeptal se Jack.

„Ano. Jsem teď oficiálně vedoucí vědeckého výzkumu, tady v SGC.“

Jack přikývl. „Dám ji do postele a potom si můžeme promluvit.“

„Já to udělám,“ řekla Sam, jemně od Jacka vzala Jenny.

Jack stihl Jenny ještě políbit na čelo a říct.“Miluju tě, zlatíčko,“ a znovu ji políbil.

Sam ji přenesla do její postýlky, dala ji pusu na tvář, položila ji a přikryla ji. Naklonila se nad postýlku, pohladila Jenny po vlasech. „Sladké sny.“ Zašeptala.

Jack přešel k Sam a objal ji. „Chyběla jsi mi,“ řekl a zabořil si hlavu do jejích vlasů.

„Ty mně taky. Byla bych radši tady s tebou než vysvětlovat té hromadě byrokratů, proč se už  nechci účastnit mimozemských misí.“ Řekla a unaveně se o něj opřela.

Stáli tu takhle několik minut a pozorovali jejich spící dceru…..oba byli velice spokojení a ani jeden se nechtěl hnout.

Nakonec to ticho přerušil Jack.

„Povíš mi, co ti řekli? Nebo mám hádat?“

„Jenom se vysleču a potom ti všechno řeknu,“ odpověděla mu Sam s úsměvem.

„Potřebuješ pomoct?“ zeptal se Jack a taky se usmíval.

„No, ano,“ řekla Sam, chytila ho za opasek a tlačila ho směrem do ložnice. Když byli uvnitř, tak Jack s pomocí při vysvlékání neztrácel čas. Rovnou Sam ukázal, jak moc mu chyběla.

Když potom leželi v posteli a naslouchali, jak stále zrychleně dýchají a jak rychle jim tlučou srdce, Jack jemně hladil Sam po zádech až nakonec usnula.

 „Sam, jseš si jistá, že to je  to, co chceš?“

Sam se nadzvedla na loktech a podívala se na Jacka.

„Je to moje konečné rozhodnutí.“

„Ale, proč teď? Myslím tím…. vždyť jsi byla během jejího života mimo Zemi tolikrát. Co se stalo?“

Sam si položila hlavu na jeho hrudník a poslouchala, jak mu bije srdce.

„Jenom prostě nechci, aby vyrůstala bez matky….nebo ty bez manželky.“ Zhluboka se nadechla. „Když se narodila, doplnila  jsem  svou poslední vůli. Pokud by se mi něco stalo, že chci, aby ses o ni postaral…vychoval ji.“

Jack se prudce nadechl, Sam se na něj podívala a viděla v jeho očích slzy.

„Ty jsi to udělala, přestože jsi věděla, že já o ní vlastně vůbec nic nevím?“

„Ano.“

„Proč?“
“Protože jsem věděla, že by ses o ni postaral. Věděla jsem, že bys ji vychoval tak, aby věděla, kdo byla její matka…aby si mne pamatovala.“ Pohladila Jacka po tváři. „Protože tě miluji…

a chtěla jsem, aby jsi poznal svou dceru, i přesto, že jsem ti o ní neřekla.“

Jack ji objal. „Tak moc tě miluju. Nedovedu si už představit život bez tebe. Nechci na to ani pomyslet.“

„Ani já ne, Jacku,“ zamumlala Sam. Znovu se na něj podívala. „A když teď zůstanu na základně, tak se tím už nebudeme muset zabývat.“

„Ale co alternativní reality? Tam jsem mrtvý!“

„Já vím, ale tam jsi byl stále v armádě. Vzpomínáš si? Teď jsi v důchodu“

Sam ho zase začala hladit.

„A kromě toho mám pro vás ještě nějaké úkoly, pane O´Neille

„Opravdu? A jaké by to mohly být?“

Sam neodpověděla.

„Sam?“

Zajela rukou pod přikrývku.

„Uh, Sam? Co to tam dole děláš?“ Jen zasténal, když Sam jemně uchopila jeho zvětšující se penis.

„Ukazuji ti, jeden z mnoha úkolů, které pro tebe mám,“ řekla a jazykem přejela po celé délce jeho penisu.

„Ah!“ Zasténal Jack znovu.

Tohle její sladké mučení však vydržel jen několik minut a přitáhl si ji k sobě, aby ji mohl políbit a Sam mu ráda vyhověla. Znovu se začali milovat

„To bylo….to bylo….“ Jack nebyl schopen větu dokončit.

„Úžasné? Neuvěřitelné?“

„Jo…..oboje,“ jen vydechl.

„Sice moc miluji mít tě v sobě,“ začala se pod ním Sam vrtět.

A stačila jen prudce vydechnout, když cítila, co to s ním dělá. „Ještě?“

„A ještě …. a ještě…. a ještě,“ řekl Jack a začal se znovu pohybovat.

Nakonec je přemohlo vyčerpání a oba usnuli hlubokým, spokojeným spánkem. Věděli, že když se vzbudí, bude ten druhý ležet vedle.

Asi za hodinu je vzbudil úzkostný pláč a kašel jejich dcery. Chtěla ven ze své postýlky. A to co nejrychleji. Jack i Sam se rychle oblékali a zatímco si Jack obouval boty, Sam šla pro Jenny.

„Mami!“ Křičela Jenny.

„Jsem tady. Už je dobře.“ řekla Sam a vzala ji z postýlky. Položila si ji na hrudník a tváří se opřela Jenny o její hlavu. Cítila, jak je Jenny horká.

„Jacku?“

„Ano, kotě?“

 „Má horečku,“ řekla mu Sam.

„Cože?“ Vyběhl z koupelny a snažil se natáhnout si kalhoty.

Když ji položil ruku na čelo, cítil, že se otřásla.

„Úplně hoří! Rychle na ošetřovnu.“

Sam ji zabalila do přikrývky, Jack otevřel dveře…. a za nimi stál Kinsey, právě se chystal zaklepat.

„Generále, vás zrovna potřebuji.“

 „Teď ne, Kinsey,“ řekl Jack a protlačil se kolem něho.

„Pojď, Sam.“ Chytil ji za ruku a táhl ji ven z místnosti.

Kinsey je následoval směrem na ošetřovnu.

„Podplukovníku Carterová…“

Dál už se nedostal. Stoupnul si před něj totiž Teal´c a zablokoval mu cestu.

„Díky T,“ řekl Jack.  

„Něco se stalo O´Neille?“

„Jenny má horečku. Jdeme s ní na ošetřovnu.“

„Doprovodím vás.“ řekl Teal´c.

„Pane Teal´cu, blokujete mi cestu. Potřebuji mluvit s generálem O´Neillem a podplukovníkem Carterovou.“

Ti ale jejich rozhovor už neposlouchali. Sam držela Jenny v náruči a běželi s ní na ošetřovnu.

Ve dveřích se málem srazili se sestrou.

„Stalo se něco, madam?“

„Kde je doktorka Brightmanová?“

„Je teď dva týdny mimo základnu, generále. Doktor Fratelli ji zastupuje.“

„Co se děje?“ zeptal se doktor, který právě vešel.

„Má vysokou horečku,“ řekl Jack.

Sam položila Jenny na postel.

„Mami,“ křičela Jenny a zvedla k ní ruce. „Nahoru!“

Teď Sam postrádala Janet mnohem víc než kdykoliv předtím. Byla jediný doktor, kterému důvěřovala, že se postará o její dceru. Jediný doktor, kterého by Jenny nechala, aby ji prohlédl.

Sam si ji vzala zpět a držela ji, zatímco doktor dělal vše potřebné….. měřil teplotu, vzal ji krev atd.

Kinsey se nakonec dostal na ošetřovnu.

„Generále O´Neille!!! Co se to tady děje?“

Jack ho ignoroval, soustředil se pouze na svoji dceru.

„Teal´cu,“ bylo jediné, co řekl.

„Kinsey, myslím, že je čas, abyste odešel,“ řekl mu Teal´c.

„Generále O´Neille, nechtěl jsem to řešit teď, ale vy a podplukovník Carterová jste mě k tomu donutili. Porušili jste pravidla letectva o vztahu podřízeného a nadřízeného důstojníka.“

Jack k němu popošel, Jenny zakašlala a její tělíčko se celé otřásalo.

„Ne!“ Křičela Jenny, když  doktor poslouchal, jak dýchá. Stetoskop byl studený.

„Už jenom chvilku,“ řekla Sam. „Nechej doktora, ať tě prohlédne.“

Jenny stále plakala, takže se Jack přesunul, aby ho viděla…aby se jí mohl dotknout a nezavazel přitom doktorovi při jeho vyšetřování.

„Hm,“ řekl doktor.

„Co?“ zeptala se Sam.

„Slyším něco na plících. Potřebuji rentgen.“

Jack se podíval na Sam s obavami.

 „To se jí nebude líbit,“ řekl tiše.

A taky že to tak bylo. Když ji laborant na rentgenu bral od Sam, svlékl ji a položil na studený kovový stůl, tak  křičela a plakala. Jackovi dalo dost práce, aby Sam udržel, když Jenny volala „Mami!“ a vztahovala k ní ruce.

„Ach bože, Jacku!“ Vzlykala Sam.

Zdálo se to jako věčnost než doktor dovolil Sam, aby si Jenny zase vzala. Jenny se celá  třásla  a plakala. Sam ji pevně držela a Jack se ji pokoušel obléct. Nechtěla se od Sam ani hnout. Bylo to dost těžké, aby ji Jack mohl dát její košilku, ale nakonec se mu to podařilo. Sam ji zase zabalila do přikrývky. Oba jí něco šeptali, aby ji uklidnili a po chvíli  její vzlykání ustalo.

„Ššš. Teď už je všechno v pořádku,“ šeptal jí Jack a jemně ji hladil po zádech.

Jenny se rozkašlala, celá se zase třásla a znovu začala plakat.

„Doktore? Co je jí?“ Zeptal se Jack. Sam měla hlavu zabořenou  Jenny ve vlasech, teď už plakala i ona. Jenny se uklidnila a nakonec usnula. Doktor ji dal malou dávku sedativ, aby to zmírnilo její kašel a bolest.

„Zánět průdušek,“ řekl doktor.

„Cože? Jak to?“zeptal se Jack.

„Je tady zima, generále. Musí to tak být. Kvůli práci, kterou tu děláme, kvůli všem těm přístrojům, je zde teplota o něco nižší než je normální.“

„Ano, ale u mne v pracovně i u nás v pokoji je teplo,“ řekl Jack.

„A v mé laboratoři taky,“ řekla Sam tiše.

Doktor se díval do karty. „Podle záznamu se narodila předčasně, že?“

„Ano. Skoro o deset týdnů.“ Odpověděla mu Sam tiše.

„U předčasně narozených dětí je obvyklé.že jsou během prvních let života víc náchylné k nemocem.“ Vysvětlil jim doktor.

Všichni viděli, jak se Sam i Jack tváří sklíčeně.

„Ale, abyste tomu zabránili, nemůžete nic udělat.“

„Jste si jistý?“

„Ano. Dám ji nějaká antibiotika. Bylo by dobré, aby vypila hodně tekutin a taky aby hodně odpočívala. Během několika dnů by měla být v pořádku.“

Pak se na oba podíval. „Dám vám oběma volno kvůli jejímu ošetřování na dva týdny, než bude úplně zdravá.“ Dal Jackovi dvě lahvičky s léky.

„Dejte jí několik kapek do pití. Bude asi víc spát než obvykle, ale mělo by to zabrat.“

„Díky, doktore,“ řekl Jack a pomohl Sam vstát. Jenny jí teď klidně spala v náruči.

 „Doktore Fratelli?“

„Ano, pane Kinsey?“

„Předpokládám správně, že to dítě patří ke generálu O´Neillovi a podplukovníku Carterové?“

:Ne,“ bylo jediné, co na to doktor mohl říct. Nakonec Jenny byla pana a paní O´Neillových. Sice je tu jen malý rozdíl, ale v tuto chvíli dost důležitý.

„Tak teda čí je? Vždyť předtím říkala podplukovníku Carterové mami.“

„Je naše,“ řekl na to Jack.

Kinsey se podíval na doktora. „Vždyť jste mi teď řekl, že není jejich!“ Obviňoval ho.

„To ne. Já jsem říkal, že není generála O´Neilla a podplukovníka Carterové.“

„Ona je totiž pana a paní O´Neillových.“ Řekl na to Jack.

„Cože?“ Zeptala se Kinsey a spadla mu brada.

„Já jsem v penzi…a taky Sam už není v armádě. Všechno to máme ve svých složkách. Myslel jsem si, že jste si je přečetl, než jste začal o tom porušení pravidel,“ řekl Jack.

Vzal Sam za ruku, odstrčil Kinseyho z cesty a protáhl ji kolem něho ven.

„O´Neille!“ Zařval na něho Kinsey, když došli až k jejich apartmá.

Jack strčil Sam dovnitř a zavřel za nimi dveře. Kinsey tam vtrhl bez zaklepání a s třísknutím zavřel dveře.

„O´Neille, ještě jsme spolu neskončili.“

Jack ho chytil za sako a přitiskl ho na dveře a pevně ho držel.

„Vzbudíte mi dceru a já z vás vytluču duši.“

Sam položila Jenny do jejich postele, potom přesunula její postýlku do ložnice a Jenny tam položila a přikryla ji. Sledovala, jak Jenny těžce a jen povrchně dýchá a rozplakala se. Slyšela, jak to v ní při každém nadechnutí chrčí. „Uzdrav se….prosím. Já a táta tě moc potřebujeme.“

Políbila ji na tvář a zvedla ohrádku u postýlky a vrátila se zpátky do pokoje. Jack právě zvedal svou pěst proti Kinseymu.

„Jacku!“ vykřikla a postavila se vedle něho, chytila ho za ruku. „On za to nestojí!“

Přesunula svou ruku Jackovi na rameno a cítila všechen ten vztek, který se v Jackovi nashromáždil.

Pustil Kinseyho a otočil se  k ní. Sam ho objala a Jack si ji přitiskl do náruče, vnímal její vůni a její klid.

„Podplukovníku Carterová!“

„Pane Kinsey, myslím, že byste měl odejít, než nechám svého manžela udělat to, co vám před chvílí slíbil.“

„A já vám říkám, že vy dva ponesete zodpovědnost za váš vztah, který evidentně  začal před dvěma roky, to dítě tady je toho důkazem.“

„Ne. Kdybyste četl naše složky, tak byste věděl, že president už o Jenny ví. Stejně tak o mně a Jackovi.“

„Kromě toho,“ dodal Jack, „oba jsme mimo armádu, vzpomínáte si? Nemůžete na nás.“ Otočil se, podíval se Sam přímo do očí a pohladil ji po tváři. „To je v pořádku.“

Otočil se zpět ke Kinseymu. „Jsem stále velitelem SGC. Takže vás můžu klidně z SGC vykázat.“

„To nemůžete udělat!“

„Ale můžu,“ řekl Jack „A taky to udělám. Opusťte mou základnu.“

„Kerry Johnson a Pete Shanahan přinesli proti vám oběma obvinění za zneužití. Tato obvinění musí být vyšetřena.“

„Polib mi prdel,“ řekl Jack.

„Promluvte si s presidentem a generálem Hammondem,“ řekla mu Sam. „Oni vám na tato obvinění dají odpověď.“

Jack otevřel dveře a zavolal na hlídku. „Vojíne, eskortujte pana Kinseyho ze základny… a kdyby se vzpouzel, zastřelte ho.“

„Ano, pane,“ odpověděl mu vojín, zvedl svou zbraň a pokynul Kinseymu, aby šel před ním.

Ten se ještě otočil k Jackovi. „Tohle ještě není konec O´Neille.“

„No… já myslím, že je.“ Řekl mu Jack a zavřel Kinseymu dveře před nosem. A tentokrát je raději zamkl. Vzal Sam do náruče a řekl. „Ještě jeden takový den a já toho uhlazeného hajzla zabiju.“

„No tak, Jacku.Ber to s nadhledem,“ řekla mu Sam s úsměvem.

Jack se zhluboka nadechl a vedl ji do ložnice. Stáli a sledovali jejich dceru jak neklidně spí.

„Jak je jí?“

„No teď spí.“

„To vidím,“ řekl Jack.

„To její dýchání není v pořádku, ale cokoliv jí to doktor dal, tak to zabralo. Spí už od našeho odchodu z ošetřovny.“

„To je dobře,“ řekl Jack tiše.

Jenny se zavrtěla a ve spánku zakašlala. Jack se k ní sklonil a pohladil ji po zádech.

„Myslíš, že by se vzbudila, když bych ji vzal?“

„Ne…alespoň doufám,“ řekla Sam tiše.

Jack vzal opatrně Jenny z postýlky. Ta se  zavrtěla a znovu zakašlala, položil si její hlavu na svůj hrudník. Vzal ji do obývacího pokoje  a Sam zvýšila teplotu vytápění místnosti.

Sedl si na pohovku a přitiskl si Jenny co nejvíc k sobě. Cítil její dech a také chrčení při každém jejím nádechu. Ten zánět není smrtelný…že? V očích měl slzy. Nemůže ji ztratit. Ztratil už syna. Nemůže přece ztratit ještě dceru.

Sam šla do ložnice Jenny pro přikrývku. Vrátila se zpátky, sedla si vedle nich, pohladila Jenny a dala přes ni její deku. Když se podívala na Jacka, viděla, jak mu po tváři tečou slzy.

„Jacku?“

„Nemůžu ji ztratit, Sam. Už jsem přišel o Charlieho. Nemůžu ztratit i Jenny!“ Řekl a nechal slzy, aby mu stékaly po tváři.

„Ale my ji neztratíme, Jacku,“ řekla mu Sam a hladila ho ve vlasech. Jack se o ni opřel a položil si hlavu na její rameno. „Doktor Fratelli říkal, že bude během několika dní zase v pořádku.“

„Miluju tě, Sam,“ řekl jí tiše Jack.

„Já tebe taky, Jacku,“ odpověděla mu Sam a políbila ho na temeno hlavy.

„Slib mi, že mě nikdy neopustíš,“ prosil ji.

„Slibuji,“ řekla Sam a posunula se, aby si Jack mohl lehnout. Položil si hlavu do jejího klínu a Jenny se ještě víc přitulila k tátovi.

Sam se pohodlně opřela, jemně hladila Jacka po vlasech. Ten během chvilky usnul. Políbila ho na čelo, zavřela oči a během minuty i ona usnula.

Když se Jack po několika hodinách probudil, chvíli nevěděl, kde je. Poslední na co si vzpomínal bylo, že seděl na pohovce s Jenny v náruči a že Sam seděla vedle něho.

Na hrudníku cítil svou spící dceru a tak mu bylo jasné, kde je a co se stalo.

Pomalu vstal, tak aby Jenny nevzbudil. Rozhlédl se kolem sebe. Viděl, že Sam stále ještě spí.

Opatrně Sam položil na pohovku a dal jí Jenny do náruče. Sam ji okamžitě pevně objala. Jack se usmál. Stáhl kožešinu z pohovky a obě je  přikryl. Políbila Sam a Jenny dal pusu na čelo.

Šel do kuchyně a chvíli se přehraboval v mrazáku. Věděl, že až se Sam i Jenny vzbudí, budou mít hlad.

Asi za dvacet minut se Sam objevila v kuchyni. Stále měla Jenny v náruči, ale ta už teď byla vzhůru …..a velice byla velice neklidná.??

„Jacku?“

„Hmm?“

„Co to děláš?“

„Trochu slepičí polévky pro tebe a Jenny.“

„Aha.“

„Dolů,“ řekla Jenny.

„Nevím, jestli už ji klesla teplota, zkusíš to ty?“ Zeptala se Sam.

Jack se k nim naklonil a zkusil Jenny, jak moc má teplé čelo. Ale cítil, jak je horké od horečky.

„Ne. Je stále vysoká.“

„Dolů,“ dožadovala se Jenny.

„Ne, zatím ne, nejprve se najíš.“

„Nechci.“ řekla Jenny.

Oba  ji viděli na očích, že má horečku.

„Chceš, abych zavolal doktora?“ Zeptal se Jack.

„Ne. Teď by měla dostat lék,“ řekla Sam.

Jack od ní vzal Jenny a držel ji, zatímco jí Sam do misky nalévala trochu polévky. Podala Jackovi lžíci a ten se posadil ke stolu. Sam se posadila vedle něho a Jack se snažil krmit Jenny.

„Nechci!“ trvala na svém Jenny.

„Prosím. Aspoň trochu,“ prosili oba dva.

Nakonec se Jackovi podařilo do ní dostat pár lžiček polévky. A přesto, že to byla opravdu jen trocha, byla oba šťastní.

Sam vstala nalila jí do hrníčku trochu čaje a přidala několik kapek léku, který pro ni dostali. Podala ho Jackovi. Ten ho dal Jenny, která si ho strčila do pusy a položila si hlavu na tátovo rameno. Během několika minut zase usnula.

„Měla by tak moc spát?“ Zeptala se Sam.

„Doktor říkal, že po tom léku bude víc spát než obvykle, ale že je to dobře.“

„A kde jsem byla, když to říkal?“

„Měla jsi hlavu zabořenou v jejích vlasech,“ odpověděl jí s úsměvem.

„Aha.“

„Jsi připravena na odchod domů?“ Zeptal se Jack.

„Ano. Nezůstanu zde dva týdny s nemocným dítětem,“ odpověděla mu Sam.

Jack se opatrně postavil, aby Jenny nevzbudil. Sam ho následovala do obývacího pokoje a dívala se, jak ji ukládá do autosedačky. Ještě ji přikryl dekou, aby jí nebyla zima.

„Můžeme?“

„Ano. Ale ještě si musím zajít pro něco do laboratoře.“

„Proč?“ Zeptal se jí Jack.

„Můžu přece pracovat a současně se starat o nemocné dítě. Potřebuji vyřídit spoustu papírování,“ řekla mu Sam a vzala si ze stolu svou kabelku.

„No, já bych věděl o lepších věcech, které bychom mohli dělat, když bude Jenny spát.“ Řekl Jack a dal ji ruce kolem pasu, pomalu je posouval nahoru až k prsům a jemně jí stiskl bradavky.

„A opravdu,“ protočila se mu v náruči a dala mu ruce kolem krku.

Jack se naklonil a políbil ji, škádlil její rty těmi svými. Sam si ho k sobě přitáhla ještě blíž, rozevřela rty, aby mohl do jejích úst. Jack svůj polibek okamžitě prohloubil. Sam jen zklamaně zasténala, když polibek přerušil. Ale Jack ji začal okamžitě líbat na krku.

„Proč v tomhle nepokračovat doma?“ Pošeptal jí do ucha.

„Jacku,“ jen zasténala.

Sam mu jeho škádlení oplatila. Rukou zajela k jeho džínám a hladila ho na tom nejcitlivějším místě. Jemně ho stiskla  a tlačila ho směrem do ložnice.

„Jacku…mě… do ložnice…teď,“ bylo všechno, co mu byla schopná říct.

„Ano,“ byla jeho stručná odpověď. Šel by s ní kamkoliv….konec konců… měla jeho penis ve svých rukách…a to doslovně.

Sam vrátila postýlku do pokoje, přendala do ní Jenny z autosedačky a přikryla ji.

„Spinkej,“ a dala jí pusu na čelo.

Potom se vrátila do ložnice k Jackovi, ten stál přesně tam, kde ho Sam nechala. Začali se líbat, pomalu se přesunuli k posteli, aby se mohli milovat.

„Sam, moc tě miluju,“ řekl jí Jack tiše, ještě lapal po dechu. Ještě jednou ji políbil a potom se  podíval do jejích úžasně modrých očí.

„Miluj tě,“ ještě jednou zašeptal. A znovu ji zlehka políbil. Teď, když si to mohli bez obav říct, využíval každého okamžiku, kdy jí mohl říkat, jak moc ji miluje.

„Já tě taky miluju, Jacku,“ hladila ho po vlasech.

Položil si hlavu na její hrudník a poslouchal, jak ji tluče srdce. Pomyslel si, že vlastně slyší jejich srdce bít současně. A usmál se.

„Čemu se směješ?“ Zeptala se ho Sam.

„Jenom jsem si uvědomil, že naše srdce bijí ve stejném rytmu.“

„Aha,“ jen řekla a trochu ho zatahala za vlasy.

Jack se na ni podíval. Ale to, co viděla v jeho očích ji ohromilo, úplně se jí sevřelo hrdlo.

„Já to myslím vážně.“

„Já vím,“ řekla mu Sam. „Já vím, jak to myslíš. Vždycky jsem věděla, jak moc jeden pro druhého znamenáme. Jen jsem si  nechtěla připustit, jak moc je ten cit hluboký.“

Jack se na ni opatrně podíval, cítila napětí v jeho těle. „Sam?“

„Ale teď je ještě hlubší než kdykoliv předtím. Už si nedovedu představit nic jiného. Nechci být nikde jinde než s tebou. Moje srdce patří tobě Jacku a vždycky patřilo,“ na chvilku zmlkla, aby ho mohla políbit a ještě dodala, „ a vždycky bude.“

Jeho obavy se rozplynuly a Sam cítila, jak se celý uvolnil.

„Sice je to moc příjemné, když takhle na mě ležíš, ale musíme domů.“ řekla Sam.

Jack slyšel v jejím hlase náznak úsměvu.

„Chceš se jít nejprve osprchovat?“

„Asi ano,“ a nechala Jacka, aby ji vytáhl z postele.

Když se osprchovali a oblékli, slyšeli Jenny, jak kašle  a pláče. Když přiběhli do pokoje, Jenny stála v postýlce. Bylo vidět, že ji to stojí velké úsilí.

„Mami,“ vzlykala a znovu se rozkašlala, ztratila rovnováhu a spadla zpátky do postýlky.

Sam ji okamžitě zvedla.

„Jacku, ona zase úplně hoří.“

Jack jí dal ruku na čelo. „Zůstane na ošetřovně, dokud se to trochu nezlepší.“

 Zabalil ji do její deky a vzal si ji od Sam. A spěchali zpět na ošetřovnu.

Na půli cestě potkali Kerry Jonsonovou a Peta Shanahana.

„Jacku,“ začala Kerry.

„Sam,“ ozval se Pete.

Ani jeden si jich však nevšímal. Ale Pete a Kerry se jim postavili do cesty.

„Je mi to líto, Jacku, nechtěla jsem ti ublížit.“ Řekla mu Kerry.

Jack se ale na ni rozzlobil. „Nepřibližuj se ke mně. A,“ a ukázal na Peta, „ ty se nepřibližuj k mé ženě.“

„Tvé ženě?“ zeptali se oba dva, zjevně šokovaní.

„Ano, mojí ženě. Zítra pošlu požadavek, aby tě přeložili…. a ty…ještě jsem se nerozhodl co s tebou udělám. Ale můžeš si být jistý, že to nebude příjemné.“

Chtěl ještě něco dodat, ale Jenny začala víc plakat a taky se jí dýchalo mnohem hůř. Začala opět kašlat, takže Jack a Sam se raději rozběhli na ošetřovnu.

„Jacku!“ Volala na něj Kerry. „Prosím, odpusť mi.“

Doktor Fratelli se na ně podíval s obavami, když proběhli dveřmi.

„Myslel jsem, že už jste doma,“ řekl jim.

„Měla by zůstat zde!“ křičel na něho Jack. „Má zase vysokou horečku!“

„Tak to by už neměla mít. Lék už by měl zabrat. Ale nejsem dětský lékař, takže si nejsem jistý, jestli byla dávka správná.“ řekl jim doktor Fratelli.

„No to snad ne,“ řekl mu Jack rozčíleně. „Jedeme do County General.“

Chytil Sam za ruku a spěšně odcházeli.

Když byli venku, rychle nasedli do auta. Jenny se dýchalo stále hůř.

„Mami,“ její volání bylo čím dál slabší, teď už lapala po dechu.

„Ššš, zlatíčko. Vydrž. Prosím, vydrž,“ úpěnlivě ji prosila Sam, pevně ji držela, zatímco Jack volal jejímu dětskému doktorovi.

Stihli to do nemocnice v rekordním čase, proběhli dveřmi, doktor na ně už čekal a hned se Jenny ujal.

„Co se stalo?“ zeptal se jich.

„Má asi zápal plic. Alespoň tohle nám řekl doktor na základně,“ vysvětlil mu Jack a měl co dělat, aby nebrečel.

„Zůstaňte tady. My se o ni postaráme.“

Doktor si od Sam vzal vzlykající Jenny a položil ji na lehátko. Jenny už s ním ani nebojovala, byla moc zesláblá.

Jack objal Sam a pevně ji držel v náruči.

„Jenny bude v pořádku, Sam. Všechno bude v pořádku,“ šeptal jí, aby ji uklidnil.

Po dvaceti nekonečných minutách se doktor vrátil.

Jack vstal a zeptal se. „Je v pořádku?“

„Přivezli jste ji na poslední chvíli. Opravdu má zápal plic. Byli jsme schopni ji stabilizovat a snažíme se jí vyčistit plíce.“

„Díky bohu,“ řekla Sam.

„Můžeme ji vidět?“

„Teď je na jednotce intenzívní péče, ale nějak vás tam dostanu.“

Tiše následovali doktora na JIPku. Když viděli svou dceru v postýlce, všude kolem spousta přístrojů, měli co dělat, aby to zvládli.

„Během několika dní bude v pořádku, Jacku….Sam,“ řekl jim doktor. „Nechám vám sem dát postel, abyste tu mohli s ní zůstat.“

„Děkujeme,“ zašeptal Jack.

Doktor za sebou zavřel dveře a Sam s Jackem zůstali sami se svou dcerou. Sledovali, jak jí dýchací přístroj pomáhá dýchat.

„Jestli ještě potkám Mayborna, tak ho zastřelím,“ řekl nakonec Jack.

„Jacku?“

„Kdyby tě nezasáhl zatem, tak by se Jenny nenarodila předčasně. A kdyby se nenarodila předčasně, tak bychom tady teď nestáli.“

„Já vím , ale on jenom udělal to, co považoval za nutné,“ řekla mu Sam. „Kromě toho, nechci, abys šel do vězení.“

„Proč bych měl jít do vězení?“

„Kvůli zabití Mayborna?“

„Ah, tak,“ řekl Jack tiše.

Někdo zaklepal na dveře. Dva ošetřovatelé jim přivezli postel. Bylo jasné, že dnes v noci a ani během dalších nocí, kdy zde jejich dcera zůstane, domů nepojedou.

Sundali si boty a vlezli si na postel. Věděli, že se dnes moc nevyspí. Ale ulevilo se jim, když teď věděli, že se Jenny během několika dní uzdraví. Snažili se zůstat vzhůru co nejdéle. Ale

protože byli oba dost unavení, nakonec upadli do neklidného spánku.

O dva dny později si mohli Jenny odvést domů. A jak Jack slíbil, odeslání papírů Kerry šlo hladce….stejně tak u doktora Fratelliho.

Ačkoliv není dětská lékařka, ví doktorka Brightmannová o Jenny všechno, o jejím předčasném narození, jejích nemocech.

V nemocnici jim řekli, že bude teď Jenny víc unavená, ale postupně se to bude zlepšovat. Ale dokud nebude mít dost sil, je třeba, aby hodně odpočívala. No to se lehce řekne, ale zkuste udržet dvacetiměsíční dítě v klidu. To není možné.

Byl to neustálý boj, aby Jenny udrželi v postýlce. Jack ji dokonce vyhrožoval, že ji přiváže k ohrádce, jestli nebude alespoň chvíli ležet. Ale jakmile na Jacka našpulila rty, ten okamžitě

roztál a povolil ji, co chtěla. No prostě tatínkova holčička.

Týden po té, co Jenny pustili z nemocnice, Jack upřeně sledoval jednu z fotografií, kterou si nechali udělat, když se Sam a Jenny k němu přestěhovaly. On měl na sobě kalhoty barvy khaki a černé tričko, Sam měla světle modré letní šaty a Jenny růžové oblečení, které jí koupil. Ze všech jejích fotografií, měl tuhle nejraději, možná proto, že byla jejich první společná.

Když se Jenny probudila, byla Sam ještě ve sprše.

„Tati,“ volala na něj a probrala ho ze snění.

Jack šel do jejího pokoje, Jenny už stála v postýlce a žadonila, aby ji vzal. Takže ji vytáhl z postýlky a mazlil se s ní.

„Chceš si hrát?“

Sáhl jí na čelo a zjistil, že už nemá teplotu.

„Tak, teď tě převleču a potom uvidíme,“ řekl jí.

Položil ji na přebalovací stůl, aby jí mohl vyměnit plínu. Stále nemohl uvěřit tomu, že ve svých padesáti letech přebaluje svou dvacetiměsíční dceru. Musel se této myšlence usmát.

Když ji přebalil a teple oblékl, vzal ji s sebou do obývacího pokoje.

Sam vyšla z ložnice a volala na něj. „Jacku?“

„Tady,“ odpověděl jí a Jenny přitom houpal na kolenou.

„Mami!“

A než se Sam posadila vedle nich na pohovku dala oběma pusu.

„Tak, co budeme dnes dělat?“

„Myslel jsem si, že bychom mohli jít do parku,“ odpověděl jí Jack.

„Myslíš, že už může ven?“

„No je to už víc jak týden. A tři dny už nemá teplotu… a navíc se nudí.“

„Mami, plosím,“ žadonila Jenny a roztomile přitom špulila rty.

Sam se podívala na Jacka a rozesmála se. Oba dva měli na tváři stejný výraz.

„Tak dobře,“ ustoupila.

„Jé,“ radostně zavýskla Jenny a zatleskala.

Jack posadil Jenny do autosedačky a podal jí její hrníček.Cestou se stavili u McDonalda a koupili si s sebou něco k jídlu. a pak pokračovali do parku. Jenny zatím neměla hlad a tak se Jack rozhodl, že ji pohoupe na houpačce. Sam to, jak si Jack a Jenny spolu hrají, natáčela na videokameru. Oba dva si tohle jejich společné dovádění užívali.

Asi po dvaceti minutách se ozval Jackův žaludek. Byl čas oběda. Vyndal Jenny z houpačky, vrátil se pro deku a podával ji Sam. Jemně ji políbil a sedl si vedle ní. Zatímco oni obědvali, Jenny se batolila kolem a voněla ke každé kytce. Jack se opřel o strom a objal Sam.

„Jacku?“

Oba vzhlédli vzhůru. „Sáro?“

Stála tam  jeho bývalá manželka a dívala se na ně. Věděl, že když ho vidí držet jinou ženu v náruči, že ji to bolí, ale oba přece žili svoje životy dál po svém.

„Jak jsi se měl?“

„Dobře. A ty?“

„Dobře.“

Podíval se na Sam a viděl v jejích očích nejistotu.

„Sáro, tohle je Sam…moje žena.“ A viděl, že Samina nejistota se okamžitě vytratila, když to řekl.

„Pamatuji si vás z nemocnice, je to už několik let.“

„Ano, ráda vás zase vidím,“ řekla Sam.

Jenny přiběhla zpátky s kyticí a podávala ji Sam. „Tady, mami,“řekla.

„Děkuji,“ řekla jí Sam, přivoněla si ke květinám a vzala si Jenny na klín.

Jack se naklonil Sam přes rameno a dal Jenny pusu na čelo.

„A tohle je Jenny… moje dcera.“

„Je nádherná, Jacku. Vypadá jako….“ náhle se jí zlomil hlas.

„Ano,“ řekl Jack tiše. „Vypadá jako Charlie….a Sam…a já,“ dodal hrdě.

„Hlavně jako Sam ačkoliv….díky bohu,“ a jen se usmál.

„Hm, ano. No, zahlédla jsem tě a tak jsem tě chtěla jen pozdravit.“ Sára se teď cítila trošku hloupě.

„Rád jsem tě zase viděl, Sáro,“ řekl Jack.

„Já tebe taky, Jacku. A….um…Sam taky.“

„Já vás taky, Sáro,“ řekla Sam a podávala Jenny její hrníček.

Sára se ještě jednou podívala na Jenny a potom odešla.

 Jack si všiml, že Sam se o tom setkání  později nezmínila. A cestou domů byla nezvykle zamlklá.

„Sam?“

„Hm?“

„Jsi v pořádku?“

„Ano.“

„Ne, nejsi,“ řekl jí Jack. „Řekni mi, co se ti stalo.“

„Nevím, Jacku. Opravdu nevím. Jenom…když jsem viděla Sáru….“ Hlas se  jí zlomil, najednou všechna ta nejistota vyplavala na povrch. Teď už nebyla schopná zadržet slzy.

Jack zastavil na kraji silnice a objal ji.

„Sam, miluju tě. Sice mám pořád o Sáru starost. Ale ona je minulost…to, co mezi námi bylo, to už tu zůstane navždy, ale už k sobě nepatříme. Ty jsi moje současnost a moje budoucnost…

ty a Jenny.“

Pevně ji držel. Když přestala plakat, jemně ale hluboce ji políbil

„Já patřím tobě…a ty mně. Na to nikdy nezapomeň.“ Utřel jí slzy a propletl svoje prsty s jejími.

Když přijeli domů, čekal tam na ně generál Hammond.

„Georgi,“ řekl mu Jack a potřásl si s ním rukou.

„Jacku, Sam. Jak se vám vede?“

„Skvěle… a vám, pane?“

Zeptala se Sam a vzala spící Jenny z autosedačky.

„Dobře.“

Jack otevřel dveře a všichni vešli do domu. Jack měl takový divný pocit kolem žaludku, bylo

mu jasné, proč tu Hammond je.

„Jenom Jenny uložím a hned se vrátím,“ řekla Sam.

„Fajn,“ řekl Jack a dal Jenny pusu na čelo. A když Sam s Jenny odešla, obrátil se zpět na  generála.

„Můžu vám nabídnout něco k pití, Georgi?“

„Pivo by bylo fajn,“ odpověděl mu generál.

„Dát si jedno pivo, to by bylo skvělé,“ řekl Jack a šel pro ně do kuchyně. Vzal z ledničky 3 láhve Guinesse a vrátil se zpět.

Generál stál u poličky nad krbem a prohlížel si fotografie.

„Tahle je nová,“ a ukazoval na jejich rodinné foto.

„Ano. Je stará asi dva měsíce… když mně Sam řekla o Jenny. Jack vzal rámeček s fotkou. „Chtěli jsme vám ji poslat mailem, ale doufali jsme, že nás přijedete navštívit.“ A podával mu fotku.

„Děkuji Jacku,“ řekl Hammond a usmíval se.

Právě se k nim vrátila Sam, všichni se posadili. Jack se k ní přitulil a dal jí ruku kolem ramen a podával jí pivo a potom si otevřel jedno sobě. Generál se zhluboka napil a chystal se promluvit, ale Jack ho přerušil.

„Nechejte mě hádat….Kinsey.“

„Ano,“ odpověděl generál jednoduše.

Jack a Sam si vyměnili pohledy. A než generál pokračoval, téměř nedýchali.

„Není nadšený, že by měl na vás dva brát ohled a nechat všechno být. Nejvíc ale není ochoten akceptovat Jenny.“

„Ale to není jeho starost,“ řekla Sam, bránila tak svoje jednání. Jack ji jemně stiskl rameno.

„To já vím, Sam. Já ano. A rozumím vám. Ale, přestože jste teď oba oficiálně v důchodu…“

„Jde tady o něco neoficiálního, z čeho máte obavy,“ řekl Jack.

„Kinsey má přátele na vysokých postech. Vzpomínáte si, co udělal, když jsem poprvé odmítl spolupracovat?“ Podíval se generál příkře na Jacka.

Jackovi se údivem rozšířily oči. „Nemyslíte si….snad si nemyslíte, že by zkusil…“ Ale větu už nedokončil.

„Tak to opravdu nevím, Jacku,“ odpověděl mu generál.

Sam sledovala jejich rozhovor a vůbec nechápala o čem ti dva mluví. Jack jí vlastně nikdy přesně neřekl, proč tenkrát generál rezignoval. Jack se na ni podíval, potom rychle vstal a běžel do dětského pokoje.

„Georgi?“

„Sam, nevím, jestli vám to Jack někdy řekl. Ale důvod, proč jsem tenkrát odešel do důchodu, byl Kinsey a NID. Unesli moje vnučky.“ Tak tohle vyrazilo Sam dech. „Zase je přivezli zpět, ale bylo to varování.“

Teď Sam pochopila Jackovu reakci. Vrátil se se spící Jenny v náruči.

„Jestli na ni vztáhne ruku, zabiju ho, Georgi. Myslím to vážně. Mou dceru mi nevezme!“

Generál přikývl. „Chci, abyste odjeli do Jackova srubu v Minnesotě, dokud se to tady neuklidní.“

„Georgi, jsme přece v důchodu. Už nám nemůžete nic přikázat.“ Řekl mu Jack a podával Jenny Sam.

Generál se jen pousmál. „To je pravda….ale můžu vás o to požádat. Chci, abyste byli v bezpečí…. především vaše dcera.“ Podíval se na ně. „Prosím vás. Jeďte do Minnesoty, dokud to nepřejde.“

„A jak to poznáme?“ Zeptala se Sam tiše.

„Já vyřídím nějaké telefonáty. A za pár dní se vám ozvu. Slibte mi….slibte mi, že zůstanete na základně. A vezmete si s sebou všechno, co budete potřebovat po několik příštích týdnů.“

Jack se podíval na Sam. „Jacku, já udělám všechno podle toho, jak se rozhodneš,“ odpověděla mu.

„Budeme v Minnesotě, pokud nás budete potřebovat,“ řekl Jack. „Telefonní číslo na vás máme.“

Všichni tři vstali. „Počkám tady, dokud se nezbalíte. V Petersonu na vás čeká letadlo. Mimochodem, Teal´c čeká v autě. Měl obavy, že by mohli něco zkusit. On a Daniel vás doprovodí do Minnesoty.“

Sam se usmála a otočila se na generála.

„Chcete si pochovat vaši třetí vnučku?“

„Opravdu?“ Zeptal se.

„Chceme, aby vám říkala dědeček George,“řekl mu Jack. „Teda, jestli vám to nevadí.“

„Jsem potěšen,“ řekl mu generál. Zvedl ruce a Sam mu Jenny položila do náruče. Chvilku ho

sledovali se svou dcerou. Ale pak si uvědomili realitu a během několika minut měli sbaleno její oblečení a hračky. Potom začali balit svoje věci.

Jack vzal Saminu devítku a podával jí ji, aby ji mohla nabít. Totéž udělal se svou zbraní.

Všechno naložili do auta a rozloučili se s generálem. Cestou na letiště si všimli neoznačené dodávky, která je sledovala.

„Jacku?“ Řekla Sam. Věděla, že Jack v jejím hlase poznal, že má strach.

„Jo, vidím je. Pokud vidím dobře, je tu i Daniel a Teal´c.“

Sam byla nervózní…ne kvůli sobě..nebo kvůli Jackovi. Oni se mohli o sebe postarat. Ale, kdyby jí vzali Jenny, neví, co by dělala.

Jack věděl na co Sam myslí. On sám na to myslel taky. Podíval se do zpětného zrcátka, aby zkontroloval jejich spící dceru. Byl připraven a schopen zabít každého, kdo by zkusil ublížit jeho ženě nebo jeho dceři.

„Jakmile se dostaneme do Petersonu, budeme v bezpečí.“ Řekl.

„Ale co když nás dostanou tady?“ Zeptala se ho Sam.

„Ty jsi neviděla, co mi dal George před odjezdem, že ne?“

„Ne. Měla jsem dost práce, abych uložila Jenny do auta a nevzbudila ji přitom.“

Jack jí ukázal dotyčný předmět. „To je asgardské komunikační zařízení. Jestli něco zkusí, tak jen zavolám Thorovi a on nás odtud dostane.“

„Jsi si jistý?“

„Georgie říkal, že Thor je ne cestě. Thor mu řekl, že přenést nás je jen otázkou okamžiku.“ Otočil se na Sam a pohladil ji po tváři. Když se k němu otočila, usmál se.

„Kromě toho, si myslím, že by chtěl moc poznat Jenny.“

I Sam se usmála. Teď se díky Jackovi cítila lépe…ne o moc.. ale alespoň o trošku.

Políbila jeho dlaň, Jack sjel rukou dolů a jejich prsty se spojily. Přitáhl si její ruku ke svým ústům a políbil ji.

„Pojď sem,“ řekl jí a poklepal na sedadlo vedle sebe.

Sam si odepla pás a vklouzla vedle něho. Jack ji objal. Položila si hlavu na jeho rameno a podívala se na něj. Jack ji políbil na čelo.

„Všechno bude v pořádku, zlato. Slibuju.“

Sam zůstala v jeho náruči dokud ta dodávka, která je a Teal´covo auto sledovala, neprojela kolem nich. Najednou se prudce narovnala.

„Jacku?“

„Je to past,“ řekl Jack, vyjel ze silnice a naznačil Danielovi a Teal´covi, aby udělali totéž.

Ti je následovali. „Co se děje?“

„Je to past, řekněte Georgovi, že zůstaneme s Thorem, dokud se tohle nějak nevyřeší.“

Jack a Sam vystoupili z auta a Jack vzal Jenny z její autosedačky.

„Umm…budeme ale potřebovat něčí pomoc se všemi těmi věcmi.“ Dodal.

Daniel a Teal´c pomáhali Sam všechno vyndat z auta a Jack mezi tím aktivoval komunikační zařízení. Ta dodávka se tam náhle objevila znovu. Ale v tom okamžiku bylo všech pět transportováno na Thorovu loď.

„Vítejte O´Neille.“ Přivítal je Thor.

„Díky….za všechno.“ Odpověděl mu Jack a bylo znát, jak z něho všechno to napětí spadlo.

„Můžete si své věci dát támhle,“ a ukazoval na vedlejší místnost.

Sam si od Jacka vzala Jenny a Daniel s Teal´cem zatím všechny jejich věci přestěhovali.

I když měla Thora velice ráda, z toho, že by měli cestovat s jejich dcerou na jeho lodi vesmírem, byla nesvá.

 Položila Jenny do její postýlky a vrátila se ostatním. Objala Daniela i Teal´ca.

„Díky…moc.“

„Udělali jsme to rádi, Sam. Zůstaňte s námi v kontaktu.“ Řekl jí Daniel a usmál se.

„Nemůžeme tady zůstat na věky,“ řekl Jack. „Jenom dokud ty lidi nechytnou.“

Podal komunikační zařízení Danielovi. „Když se něco dozvíte, tak se  s námi spojte.“

„Jasně, Jacku. Postarejte se o Jenny.“

„Tak to přesně mám v plánu,“ řekl mu Jack nervózním hlasem.

Potřásli si rukama a Thor Daniela a Teal´ca transportoval zpátky na Zem.

Jack objal Sam a pevně ji držel. Sam se rozplakala….měla strach, ne o ně dva , ale o Jenny.

„Sam, všechno bude v pořádku,“ řekl jí a políbil ji.

„Bojím se, Jacku.“

„Já vím. Já mám taky strach.“

Sam se na něj podívala, v očích měla slzy. „A co teď?“

„No momentálně mě nic nenapadá,“ řekl Jack znepokojeně. „Plán A nikdy nefunguje…a na vymýšlení plánu B jsme neměli zatím čas. Ale teď něco vymyslíme.“

„Vymyslíme?“

Jack se podíval na Sam a slíbal její slzy.

„Slibuju.“

Pokračování příště.