„Co… cože?“ zeptal se Jack.
„Thor pro mě teď nic udělat nemůže, protože už jsem těhotná,“ řekla mu Sam a pohladila ho po tváři.
„Ale, co ten dopis?“
„Ten jsem dostala dva dny předtím, než jsem šla na prohlídku kl doktorce Brightmanové. Ona poslala výsledky mých testů specialistovi a tohle byla jeho odpověď.“ Sam se posadila. „Přemýšlela jsem o to, co mi Thor říkal. Ale nic jsem nemohla dělat. Nechtěla jsem, aby Jenny musela zase zažít přenos na Thorovu loď.“
„Jo, to nenávidí.“
„Jo.“ Jack se také posadil a objal Sam. Cítil, jak se Sam zhluboka nadechla, než pokračovala.
„Takže, když už jsme měli všechno připravené na grilování, kontaktovala jsem Thora. Udělal nějaké testy a řekl mi, že pro mne teď nic udělat nemůže.“
Při té vzpomínce jí začaly po tvářích téct slzy. Opřela se o Jacka a pokračovala dál.
„Bylo mně hrozně. V tu chvíli jsem měla chuť někoho zabít…nejraději Mayborna. Ale po té, co jsem se uklidnila, mně Thor vysvětlil, že pro mě nemůže nic udělat, protože
jsem už těhotná….asi 14 týdnů.“
Jack ji pevně objal. „Ale….“
„Mluvila jsem o tom s doktorkou a ta mi řekla, že i když ty testy, kvůli tomu, co se stalo s Jenny, říkají, že už asi nebudu moct mít další děti, že to není definitivní. Řekla mi, že možnost mít další dítě tu i přesto je. A taky, že se o mě a dítě po celé mé těhotenství postará.“
Když Jack ani po několika minutách nic neřekl, otočila se k němu a zjistila, že mu po tvářích tečou slzy. Natáhla k němu ruku a dotkla se jeho tváře. „Jacku?“
„Ale pokud by mít další dítě znamenalo ohrožení tvého života, tak si nemyslím…“
Sam mu dala přes ústa prst, aby ho umlčela.
„Jacku…jsem v pořádku. Tedy jsme v pořádku. A asi za pět měsíců bude mít Jenny sourozence.“
„Já jenom…“
„Šš, zlato. Všechno bude v pořádku. Slibuji,“ řekla mu Sam a přitáhla si ho k sobě, aby ho mohla políbit.
Ale Jack to viděl jinak. Jemně přitlačil a Sam pro něj otevřela svá ústa. Svlékl jí její lehké saténové noční prádélko. Začali se vášnivě líbat. Sam mu sundala boxerky
a vrátili se do původní polohy.
Zaklonila hlavu, aby ji Jack mohl líbat všude tam, kde to jen bylo možné. Sjel svou rukou Sam po zádech a jejich prsty se vzájemně propletly. Líbal ji na krku a potom se vrátil k jejím ústům, aby ji mohl znovu vášnivě líbat.
Po několikaminutovém líbání přesunul své ruce na její břicho a pomalu přes ně přejížděl až k jejím prsům. Vzal její ňadra do dlaní, zlehka jí stiskl bradavky tak, že okamžitě ztuhly a Sam si položila hlavu na jeho rameno a Jack jí svými ústy přejížděl po krku a zádech.
„Jacku..“ zasténala, když se jeho ruka přesunula dolů, aby se mohl dotýkat jejího klitorisu. Začal přes něj přejíždět palcem a současně jí zasunul dovnitř dva své prsty.
Pohyb jejích boků byl synchronní s pohybem jeho prstů.
Jack jí šeptal do ucha, aby se mu poddala, chtěl ji přivést k orgasmu.
Její tělo dospělo za okamžik k extázi. Jack svou ruku přesunul k jejím prsům a začal ji vášnivě líbat.
Dal jí ruce kolem pasu a otočil si ji obličejem k sobě. Sam mu dala jednu ruku na rameno a druhou uchopila jeho penis a vedla ho. Objala ho rukama i nohama, aby se dostal hlouběji. A když se začala pohybovat, přejížděla mu svými ňadry přes hrudník.
Jack ji začal znovu líbat, jejich vášeň se opět plně rozhořela. Položil ji na záda a vzal jednu její bradavku do úst. Něžně ji kousal a potom ji vtáhl hlouběji do úst.
Sam vsunula svou ruku mezi jejich těla, ale Jack ji jemně vytáhl a jen řekl: „To je moje.“ A Sam se musela zasmát. Ale jakmile jí Jack začal palcem přejíždět přes klitoris a jeho ústa se vrátila k jejím ňadrům, změnil se její smích ve sténání.
Sam se začal rychle pohybovat proti jeho ruce. „Jacku!“ vykřikla, když znovu dosáhla orgasmu. Jack ji znovu přetočil a ještě víc ji zvedl nohy. Znovu vsunul mezi jejich těla ruku a současně se svými pohyby jí přejížděl přes klitoris, její vzrušení ještě neodeznělo a tak v ní pocit extáze opět začal narůstat.

„Miluju tě Sam“ prudce vydechl, aniž by změnil rytmus svých pohybů.
„Oh, Jacku!“ Jack ji stiskl svými prsty a poslal ji tím přes okraj. „Miluju tě, Jacku!“
Když i on dosáhl orgasmu, před očima se mu roztančilo z té silné intenzity bílé světlo.
Stále se pohyboval, teď už pomaleji, ale prostě nebyl schopen přestat. Miloval ten pocit, když ho její vnitřní svaly pevně svíraly.
Najednou měl v očích slzy.
„Jacku? Co se stalo?“ zeptala se ho Sam a vzala jeho hlavu do dlaní.
Jen zavrtěl hlavou, v první okamžik nebyl schopný promluvit. Zhluboka a roztřeseně se nadechl.
„Nic se nestalo, zlato. Nikdy jsem nebyl šťastnější.“
Nadzvedl se na loktech, vzal její hlavu do dlaní. „Mám nádhernou ženu… a nádhernou dceru….a další dítě je na cestě. Co víc bych si mohl přát?“
Když tohle Sam slyšela, rozplakala se. Jack jí otřel slzy. „Miluju tě Sam…celým svým srdcem.“
Usnuli si spokojeně v náruči.


O pět měsíců později

„Jacku, já už nemůžu!“
„Ale ano, můžeš, zlato. Jenom dýchej, jak jsme to spolu zkoušeli,“ řekl jí Jack.
„Moc to bolí. S Jenny to bylo jiné!“
„Ještě jednou zatlač Sam. No tak. To zvládneš.“
„Ahhhh!“ zakřičela Sam, když naposledy zatlačila.
„Blahopřeji. Je to kluk!“ řekla doktorka.
„Kluk?“ zeptal se Jack skoro až uctivě. „Já mám dalšího syna?“
„Ano, Jacku. Máš dalšího syna.“
Jack se podíval na Sam a v očích měl slzy. „Děkuju,“ zašeptal a dal jí pusu na čelo.
„Ty mně přece nemusíš děkovat, Jacku“ řekla Sam unaveně.
Jack natáhl ke svému synovi ruku a pohladil ho po blonďatých vláskách. Chlapeček otevřel oči a podíval se na něho hnědýma očima, stejnýma jako má Jack.
Z jejich snění je vyrušilo zaklepání na dveře. „Zvládneš návštěvu?“
zeptal se Jack potichu.
Sam přikývla. „Pojďte dál.“
Do místnosti vstoupil Daniel, který držel Jenny v náruči a Teal´c.
„Tati!“
Jack se k nim otočil a vzal si od Daniela svou dceru. „Ahoj, zlato. Chceš se seznámit se svým bratříčkem?“
„Ano,“ řekla tiše a upřeně hleděla na chlapečka, kterého její máma měla v náruči.
Pořádně si ho zblízka prohlídla. „Jak se jmenuje?“

Sam a Jack probrali různá jména. A protože jméno Jenny začíná stejně jako Jackovo, dohodli se, že jejich druhé dítě bude mít počáteční písmeno svého jména stejné jako Sam.
„Jmenuje se Sean Michael O´Neill,“ odpověděla jí Sam.
„Ahoj Seane,“ řekla Jenny. „Já jsem Jenny.“
Chlapeček začal plakat….měl hlad. Ale Jenny to vystrašilo a bylo jí z toho smutno. Natáhla ruce k Danielovi, což všechny překvapilo. Když ji Daniel vzal do náruče, začala plakat. „On mě nemá rád.“
Sam mu dala napít z lahve a maličký se uklidnil. Ale Jenny byla příliš rozrušená. Daniel s ní vyšel na chodbu. „Chci domů,“ plakala.
Jack za nimi okamžitě vyběhl a vzal si Jenny do náruče. Posadil se s ní na židli, pomalu s ní pohupoval a snažil se ji utišit.
„Šš, zlatíčko. Všechno je v pořádku,“ řekl jí potichu.
„Tati, Sean mě nemá rád,“ vzlykala Jenny.
„Ale má, zlatíčko. Jenom má hlad,“ řekl jí Jack a dal jí pusu na temeno hlavy.
Když přestala plakat, vrátili se zpátky do místnosti. Sam tím vším byla rozrušená. Jack posadil Jenny na postel vedle Sam a ta ji objala a dala jí pusu.
„Jsi v pořádku,zlatíčko?“
„Ano, mami.“ Podívala se na ni Jenny. „Můžu ho podržet?“ zeptala se potichu.
Jack jí ukázal, kam si má dát ruce, aby svého bratra mohla pochovat. Sam jí ho položila do náruče a Jenny mu podepřela rukou hlavičku, tak jak to dělá se svou panenkou.
„Můj Seane,“ zašeptala a dala mu pusu na čelo. Sean pokrčil nos a otevřel oči….a jako by upřeně hleděl svýma hnědýma očima do jejích modrých. Jenny se na něj usmála.
„Vypadá jako já!“ řekla, podívala se na Sam a usmívala se.
„Ano, zlato. Jenom oči má hnědé.“
„To ano, ale jinak vypadá jako já!“ Byla tímto faktem úplně unešená.
Jack se usmíval. Všechno se vrátilo k normálu. Vzal si fotoaparát a udělal několik snímků, jak Jenny drží svého malého bratra, Sam s jejich synem a jak Sam drží Jenny i Seana. Život je perfektní.


O šest měsíců později

„Mami, není mi dobře. Bolí to,“ řekla Jenny. Dnes spala neobvykle dlouho a ani si poslední dobou moc nehrála.
Sam krmila Seana a zpívala mu, aby ho uspala. Už skoro spal, když Jenny promluvila. Začal plakat.
„Mami, není mi dobře,“ zopakovala Jenny.
„Jenny, běž za tátem,“ řekla jí Sam.
„Ale...“ řekla Jenny a po tvářích jí začaly téct slzy. Opravdu jí nebylo dobře.
„Jenny, běž a najdi tátu,“ zopakovala jí Sam .
Jenny si vzala Charlieho a vyběhla z místnosti. „Tati!“
„Co? Co se stalo?“ zeptal se jí a zvedl ji. Slyšel plakat Seana.
„Není mi dobře, tati,“ řekla Jenny.
„Budeš zase v pořádku,“ řekl jí a nesl ji do jejího pokoje. Položil ji do postele. Konec konců, to byla hodina, kdy chodí spát. „Spinkej. Podívám se na Seana. Je nachlazený.“
Jenny se stočila do kubíčka a dala si palec do pusy. „Chci mámu,“ zašeptala. Zavřela oči a usnula.

Druhý den ráno se Jack se Sam vzbudili brzy. Sam nakrmila Seana a Jack zatím připravoval snídani.
„Jacku?“ Bylo vidět, že Sam něco trápí.
„Co?“
„Jen…“ ale větu nedokončila.
Jack odstavil pánev a objal ji. „Co se děje?“
„Nevím. Něco.“
Podívali se na sebe. „Myslíš, že je Jenny nemocná? Nebo si myslíš, že…?“
„Je to sourozenecká rivalita?“ zeptal se Jack.
„Ano.“
„To nevím. Jdi se na ni podívat a já dodělám snídani“ řekl jí a zlehka ji políbil.
„Dobře.“

Vrátil se ke sporáku a málem upustil pánev, když slyšel Sam křičet. Vběhl k Jenny do pokoje. Nehýbala se.
„Nechce vstávat! Nemůžu ji vzbudit!“
Jack vzal Jenny do náruče. „Jenny? No tak, zlato. Probuď se,“ řekl vyděšeně. Lehce s ní zatřásl, ale okamžitě přestal, když se její hlava bezvládně přetáčela ze strany na stranu.
„Vezmi Seana. Jedeme do nemocnice!“
Jenny stále dýchala, takže věděli, že žije. Ale vůbec nereagovala.

Když přijeli do nemocnice, oba měli v očích slzy. Včera večer ji vlastně odmítli poslouchat.
Odpověděli na všechny otázky: co naposledy jedla..jak se poslední dobou chovala..jestli spala déle než obvykle a jestli byla unavená. Odpověď na poslední dvě otázky byla ano.
Jenny se nakonec probrala. „Mami?“ zeptala se slabě.
Sam cítila vinu a rozvzlykala se. „Jsem tady. Je mi to líto.“
„Ty jsi mi nevěřila.“ řekla Jenny a zavzlykla.
„Je mi to moc líto, zlato.“
Zatímco Jack a Sam byli s Jenny, Daniel se staral o Seana.
„Zlatíčko, je nám to moc líto, že jsme ti nevěřili,“ řekl Jack.
„Chci domů,“ řekla Jenny.
„Ano, za chvíli pojedeme, jen musíme počkat, až nám doktorka řekne, co ti je.“
„Prosím, tati. Chci domů,“ plakala. Jack ji zvedl a choval ji. Usnula mu v náruči.
A zatímco budou čekat na výsledky testů, byli rozhodnuti, že si ji vezmou domů. Oba věděli, že tohle není v pořádku. Skoro nejedla a hodně spala.
Za dva dny jim doktorka zatelefonovala, že už má výsledky. Dali Seana ke Cassie a rozjeli se do nemocnice. Doktorka Brightmanová už na ně čekala. Věděla o jakou nemoc se jedná. A protože byla lékařkou na základně, bylo její povinností jim sdělit, co se s jejich dcerou děje. Ještě nikdy nic takového nedělala a vůbec se na to netěšila.

Sam a Jack vešli dovnitř, Jack nesl spící Jenny v náruči. Viděli obavy doktorky.
„Takže?“ zeptal se Jack.
„Měli byste se posadit.“
Sam chytila Jacka za ruku a on ji povzbudivě stiskl. „Tak co je s Jenny?“
Doktorka se zhluboka nadechla. „Nevím, jak vám to mám říct. Podle všech příznaků jsem udělali určité testy.“
„Doktorko? Co je s Jenny?“ zeptala se Sam se strachem.
Doktorka sklopila zrak a když k nim opět zvedla hlavu, měla v očích slzy.
„Ne,“ řekl Jack.
„Je mi to líto, pane. Jenny má leukémii.“
„TO NE!“ vykřikli Sam i Jack současně.

………. POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ……….