Titul: Tak rozdílný život
Autor: Jez
Překladatel: Channach
Žánr: Romance
Páry: Sam/Jack
Hodnocení: Dospělí
Délka: Dlouhé
Časová osa: Stargate the Movie, The First Commandment, Cold Lazarus, There But for the Grace of God, Point of View, Divide and Conquer
Stav: Kompletní
Synopse: Co by se stalo, kdyby se ženatý Jack potkal zasnoubenou Sam?

__________________________________________________________

Jen co Jack vešel na slavnost, už to tady nenáviděl. Nesnášel oficiální recepce a nikdy by sem nešel, kdyby se nekonala pro jeho nejlepšího přítele, Charlieho Kawalsky, který měl dostat medaili. Patrně i pár dalších důstojníků mělo obdržet medaile za službu v Zálivu. Jackovi byla ta jeho předána před pár dny během soukromé ceremonie. Jelikož se oficiálně operace Pouštní bouře neúčastnil, tak ji nikdy nikdo neuvidí.

Zašklebil se, když jeho tělo, které se stále ještě uzdravovalo, zaprotestovalo, protože stál už příliš dlouho. Samozřejmě ani let z Colorada Springs mu nepomohl. Jeho zranění si vyžádala další dvouměsíční zdravotní dovolenou. Kromě Charlieho měl ještě jeden důvod pro to, aby se přidal k obřadu ve Washingtonu. Byl doma nepřetržitě od té doby, co se vrátil z nemocnice a jeho hádky se Sárou začaly být až příliš časté. Jedna z nich vypukla, i když jí řekl, že odjíždí do DC. Zdálo se, že to je to jediné, čemu se teď věnuje, hádání se se svou ženou o stupidních věcech.

Přiblížil se ke skrumáži lidí a hledal v místnosti svého přítele. A potom ji uviděl. Vyrazila mu dech. Vlasy měla jako ze zlata a v jejích očích jiskřilo nebe. Na sobě měla slavnostní uniformu. Sukně jí odhalovala dlouhé nohy a sako šité na míru zdůraznilo její postavu. Potom se usmála a Jackovo srdce roztálo. Její oči se na okamžik střetly s těmi jeho a její úsměv se rozšířil, než svou pozornost obrátila zpět ke generálovi, se kterým mluvila.

„Jacku, tady jsi!“ zavolal Charlie, když mu vyšel naproti. „Na chvíli jsem si myslel, že nepřijdeš.“

„Tohle bych nezmeškal za nic na světě. Ačkoli možná už nemám domov, kam bych se mohl vrátit.“

Charlie se zazubil: „Sáře se to moc nelíbilo?“

Jack se zasmál: „Dalo by se to tak říct.“

Během rozhovoru se Jack snažil najít tu blondýnu, ale přesunula se jinam. Znovu ji uviděl tak o půl hodiny později. Byla jednou z důstojníků, kteří obdrželi medaile. Tak odhalil její jméno, kapitán Samantha Carterová. Po obřadu se k ní nenápadně přidal u stolu s pitím. Neuměl si to vysvětlit, ale něco na této ženě jej fascinovalo.

„Gratuluji, kapitáne.“ řekl, když k ní došel.

Překvapeně vzhlédla. „Ah…děkuji, pane,“ odpověděla s úsměvem.

„Jack O´Neill,“ řekl, když jí podal ruku.

„Samantha Carterová,“ řekla a potřásla si nabízenou pravicí.

„Můžu vám koupit pití?“ zeptal se a ukázal na punč, který byl očividně zadarmo.

Zasmála se a Jackovi přeběhl mráz po zádech. „Díky, ale možná bych měla sehnat jedno já vám.“ ukázala na pásku držící jeho levou ruku.  

„Co, tohle? To nosím jen, abych balil ženské.“ Opět se zasmála a Jack si přál, aby nikdy nepřestala.

Zatímco objednával u číšníka jejich pití, Sam studovala muže před ní. Byl vysoký, trochu starší než ona, s ošlehanou, ale stále pěknou tváří a nejkrásnějšíma hnědýma očima. „Tady máte,“ řekl a přerušil tak její zkoumání, když jí podal pití.

„Děkuji, pane.“

Usmál se a vydal se směrem do rohu, aby se posadili do dvou prázdných křesel. Jack zasténal, když se uvelebil a obdaroval Sam uklidňujícím úsměvem, jelikož vypadala starostlivě. „Takže, Samantho…“  

„Říkejte mi Sam. Většinou slyším Samantho, jen když mám nějaký problém,“ řekla mu s úsměvem.

„Potom mi musíš říkat Jacku. Po oslovení pane se cítím jako fosílie.“

„Dobrá, Jacku. Můžu se zeptat, co se ti stalo? Vypadáš trochu opotřebovaně.“

Zasmál se. „Trochu jsem se nepohodl zemí. Celkem sranda, myslím, že země vyhrála.“  Díval se na ni, jak se snaží skrýt hihňání.

Když pokračovali v hovoru, oba odkryli věci, které by normálně cizímu člověku neřekli. Oba se s tím druhým cítili uvolněně a ani nezaregistrovali, že je pozdě, dokud se k nim nepřipojil Charlie. „Jacku, tady jsi. Myslel jsem, že ses na mě vykašlal.“

„To bych ti nikdy neudělal. Sam, tohle je major Charles Kawalsky. Charlie, kapitán Samantha Carterová.“

Potřásli si rukama, Charlie jí věnoval obdivný pohled a zazubil se na Jacka. „Vracím se teď do hotelu. Nechoďte ťukat,“ řekl a kývnul hlavou směrem k mladé důstojnici stojící o pár metrů dál.

Jack potřásl chechtavě hlavou. „Nevyveď žádnou neplechu, Charlie.“

„Já? Nikdy, plukovníku. Kapitáne, rád jsem vás poznal.“

Sam a Jack sledovali, jak Charlie objal poručíka a namířili si to ke schodům a ven z místnosti. Sam se otočila zpátky k Jackovi. „Co takhle skutečné pití?“ zeptala se ho. „Znám jeden skvělý malý bar hned za rohem.“

Jack vypadal, že se cítí trochu nepohodlně. „Hele, měl bych ti pravděpodobně říct, že jsem ženatý.“ Byl překvapený, že k tomu nedošli už dřív. Podíval se dolů na svou levou ruku a vzpomněl si, že nemá snubní prsten. Sundali jej v nemocnici a opuchlina mu nedovolila nasadit jej zpět.

Sam se zasmála. „Já jsem nenavrhovala, abychom následovali tvého přítele a skočili do nejbližší postele. Jsem zasnoubená.“ zvedla ruku, aby mu ukázala prsten a Jack nemohl uvěřit, že mu unikl. Jedna jeho část byla zklamaná, ale rychle tento pocit zatlačil stranou, když pokračovala.

„Všechno, co žádám je pár skleniček…a možná tanec.“

Jack zvedl obočí. „Tanec?“

Sam pokrčila rameny. „Miluji tancování, požádej mě.“

„Dobrá, veď mě, kapitáne.“

*****

„Takže,“ začal Jack, když si objednali pití. „Kde je tvůj snoubenec? Neměl by být na tvém ceremoniálu?“

Sam si povzdechla. „Měl, ale byl povolán na poslední chvíli. Nějaká neexistující mise, pro kterou měl kvalifikaci.“

„Cože? Černá vojenská operace?“ zeptal se překvapeně.

Sam přikývla. „Takže, kde je dneska večer tvoje žena?“

„Zpět v Colorado Springs s mým synem, Charliem.“

„Vážně? Já budu v Colorado Springs za pár týdnů.“

„Skvěle! Práce nebo potěšení?“

Sam se zasmála. „Většinou rozhodně práce. Nejsem si jistá, jak dlouho tam budu, minimálně ale šest měsíců. Už se mi podařilo získat byt.“

„Cože? Ubytování na základně pro tebe není dost dobré?“ žertoval Jack.

Mluvili o svých životech a oba se cítili s tím druhým uvolněně. Jack řekl Sam o jeho problémech s ženou a Sam mu řekla a svém snoubenci a jeho potřebě neustále jí něčím pomáhat. Jack si myslel, že tento chlápek je trochu psychotický, ale to nebyla jeho starost. Když noc protahovala, Jack zjistil, že nechce, aby skončila. Za celý ten čas, co byl ženatý, ani jednou nepomyslel na to, že by svou ženu podvedl. Ale věděl, že by bylo to snadné to udělat s atraktivní ženou naproti. Něco je k sobě přitahovalo. Bylo trochu těžké se rozloučit. Vyměnili si čísla a slíbili si, že se sejdou, až Sam přijede do Colorada Springs.

*****

Sam potřetí zvedla telefon a tentokrát konečně vytočila číslo. Cítila se trochu divně, že mu volá domů, zvláště pak, když uvážila, jak moc na něj myslela. Nikdy dříve si během milování nepředstavovala jiného muže, ale párkrát se přistihla, že myslí na Jacka, místo na svého snoubence. Naštěstí, jej nenazvala jménem. Nechtěla ani pomyslet na to, jak by Jonas reagoval.

Poslouchala vyzvánění a srdce se jí silně rozbušilo v hrudi, když jí prolétla hlavou myšlenka. Co když to zvedne jeho žena? Oddechla si, když se ozval mladý chlapecký hlas. „Haló?“

„Ahoj, ty musíš být Charlie. Je tam tvůj táta?“

„Jo. Kdo volá?“

„Kapitán Carter.“

„Tatí! Telefon!“ slyšel Jack Charlieho z obýváku.

„Kdo je to, buddy?“ zeptal se, když prošel dveřmi.

„Kapitán Carter.“

Přijít na to, o koho jde, mu trvalo jen zlomek sekundy a úsměv prozářil jeho tvář.

„Sam!“ pozdravil ženu, když převzal od syna sluchátko.

„Ahoj, Jacku. Nebyla jsem si jistá, jestli si budeš pamatovat, o koho se jedná.“

´Jo, jako bych mohl zapomenout,´ pomyslel si. „Samozřejmě, že si tě pamatuju. Jsi ve městě?“

Sam se pro sebe usmála, zvuk jeho hlasu jí způsobil husí kůži. „Jo. Přijela jsem včera,“ řekla mu.

„Skvěle. Co kdybychom se někde potkali?“ zeptal se jí s nadějí.

„To zní dobře. Mám poradu dnes odpoledne, ale mohli bychom se sejít potom. Co takhle v šest?“ Srdce jí poskočilo v hrudi při myšlence, že by jej opět viděla.

„To by šlo. Vezmi si taxík do baru O´Malley. Řidič by měl vědět, kde je. Můžeme něco sníst, když už tam budeme a domů tě zavezu později.“

„Dobrá, uvidíme se potom.“

„Čau, Sam.“

Jack zavěsil telefon a uviděl Sáru sedící na pohovce před ním. „Jsi si vědom toho, že můj otec přijde dnes večer na večeři?“ tón jejího hlasu dával jasně najevo, že z něj nebyla dvakrát nadšená.

Přikývnul. „Přijde, aby viděl tebe a Charlieho. Nebude mě postrádat.“

Sára, pro jednou, netlačila na pilu a přešla k jinému tématu. „Kdo je Sam Carter? Nemyslím, že bych jej někdy dříve potkala.“ (Poznámka překladatelky: Chápejte, v téhle kapitole jsem musela dát originál, ale jinak pravidla českého pravopisu hovoří jasně – -ová, -ová, -ová)

Jack už chtěl říct „ji“, ale zastavil se. Poslední, co chtěl, bylo zavdat důvod k hádce. Už takhle to bylo špatné dost. „Ne, nepotkala,“ řekl jí před tím, než se otočil k Charliemu: „Tak co, buddy, chceš si zkusit tu novou rukavici?“

*****

Jack dorazil k O´Malleymu s desetiminutovým zpožděním. Když vešel dovnitř, ihned objevil Sam, hrající kulečník s letci a starší ženou, která měla civilní oblečení. Pozoroval, jak se Sam nahnula, užíval si výhled, když se jí sukně zvedla vysoko a poodhalila její dlouhé nohy.  Vsadila kouli číslo osm do jamky, letci zasténali, když otevírali peněženky a podávali ženám peníze. „Znamená tohle, že platíš, Sam?“ zeptal se Jack, když k ní došel.

Otočila se a usmála se, když jej uviděla. „Ahoj, Jacku!“

 „Ahoj,“ odpověděl, impulzivně a rychle ji objal.

„Sundali ti sádru,“ všimla si Sam, lehce se dotýkajíc jeho levé paže.

„Jo, před pár dny. Nicméně mi doktor nechce dovolit páku,“ usmál se, když se Sam začala hihňat. To byl zvuk, který potřeboval slyšet už před týdny.

Cítil na sobě něčí oči, a proto se otočil ke starší ženě, která jej pátravě sledovala. „Jack O´Neill,“ řekl jí, nabízejíc jí ruku.

„Katherine Langford,“ odpověděla a potřásla si nabízenou paží.

„Katherine nám pomáhá s nejnovějším projektem,“ informovala jej Sam.

„V NORADu?“ nemohl si pomoct, musel se zeptat. „Já vím, já vím, neptej se,“ zakončil, když viděl Samin pohled. „Dáte si s námi něco k pití, Katherine?“

Zavrtěla hlavou. „Ne, nechám vás dva samotné, máte co dohánět. Sam, pěkný víkend. Uvidíme se v pondělí časně ráno. Ráda jsem vás poznala, Jacku.“

„Nashle, Katherine,“ odpověděla Sam s úsměvem.

Sledovali, jak Katherine odchází, než se Jack otočil k Sam. „Stalo se dnes něco důležitého?“ zeptal se a ukazoval na její slavnostní uniformu.

„Jen porada kvůli financování, nic moc významného. Neměla jsem čas se převléct, než jsem přišla.“ omluvně se usmála.

„Hej, to je fajn. Mám rád děvčata v uniformě,“ protahoval a zdvihal obočí, až ji rozesmál.

Objednali si pití a usadili se v boxu. „Takže máš volný víkend?“ zeptal se Jack, když si vzpomněl na Katherinino rozloučení.

„Jo. Ještě jsem oficiálně nezačala – do pondělí.“

„Máš něco v plánu?“

Sam pokrčila rameny. „Abych byla upřímná, chtěla jsem si užít nějaký čas bez Jonase.“

„Máte problémy?“ zeptal se zúčastněně.

„Předpokládám, že ne větší než obvykle.“

Povzdechla si a sklonila pohled na své ruce. Jack udělal to samé a zjistil, že nenosí zásnubní prsten. „Rozmýšlíš si to?“ Přejel prstem přes místo, kde měl kroužek být. „Nenosíš svůj prsten.“

Sam se mírně zachvěla, když se jí dotkl. „Nechtěla jsem si ho vzít na poradu. Chtěla jsem, aby si mysleli, že tento projekt beru vážně a že nechci odejít a hrát si na hospodyňku.“

Jack přikývnul, když zjistil, že ji toto téma rozčiluje. „Takže nemáš tento víkend nic v plánu?“ Zeptal se jí znovu, zkoušejíc odlehčit náladu.

„No, myslela jsem, že bych se mohla porozhlédnout po městě. Zatím jsem viděla jen Cheyenne Mountain, tohle místo a můj byt.“

„Můžu ti udělat průvodce, pokud budeš chtít. Už tady nějakou dobu bydlím.“

„Vážně? To by bylo skvělé!“ zazubila se, světlo se odráželo v jejích očích.

„Jsme domluveni. A teď, co bys řekla steaku?“ 

*****

Po večeři a pár kulečníkových hrách se rozhodli, že už je pozdě. Jack to vzal schválně do jejího bytu delší cestou, takže jí ukázal město v noci a také projel okolo svého domu. Bylo dost pozdě, když se konečně dostali před budovu, ve které se nacházel Samin byt. „Dáš si kávu?“ zeptala se, když se k ní otočil.

„Jo, jednu rychlou. Pokud přijdu moc pozdě, budu muset spát venku.“

Sam se zasmála. „A to si teď nemůžeš dovolit, že?“

Vešli do budovy a do výtahu. Na Samině patře vystoupili a šli dál chodbou. Sam vzhlédla a uviděla svého snoubence sedět přede dveřmi. Vyskočil hned, jakmile ji spatřil. „Samantho! Kde jsi ksakru byla?“ podíval se na Jacka: „Kdo je to?“

Sam si povzdechla. „Jonasi, Jack. Jacku, tohle je Jonas.“

Jack mu podal ruku, ale Jonas ji ignoroval a otočil se zpátky k Sam. „Už tady sedím hodiny.“

„No, kdybys mi dal vědět, že přijedeš, mohla jsem tady být. Myslela jsem, že jsi na misi.“ Otočila se k Jackovi. „Můžu to pozvání na kávu odložit?“

Jack přikývnul. „Jistě, Sam.“

„Uvidíme se zítra?“ zeptala se s nadějí Sam.

„Pokud pořád chceš.“

Rychle se podívala na Jonase, který na ně zíral. „Ano, chci.“

„Dobře. Budu tady ráno. Dobrou noc.“

„Dobrou noc, Jacku.“

Jack šel neochotně zpátky k výtahu. Měl z Jonase špatný pocit, ale nebyl si jistý proč. Přece jen to byl Samin snoubenec. Ale nemohl si pomoct a poslouchal je, když odcházel. „Takže, chystáš se říct mi, kde jsi byla posledních pět hodin?“ dotazoval se Jonas.

Sam si povzdechla. „Hele, jestli chceš být takový idiot i nadále, klidně můžeš odejít. Nejsem v náladě, abych poslouchala tvoje hlouposti.“

Poslední, co Jack slyšel, byl omlouvající se Jonas a poslední věc, kterou viděl, než se dveře výtahu zavřely, byl líbající se pár a Jonas manévrující jimi do bytu.

*****

Jen co vešel do dveří a podíval se Sáře do očí, věděl, že vypukne hádka. Přišel k ní, aby jí políbil na přivítanou a ona se do něj pustila. „Smrdíš jako pivovar.“

„A ty smrdíš, jako kdybys vykouřila balíček cigaret,“ odpověděl před tím, než se mohl zastavit. Povzdechl si. „Co takhle začít znovu, hm? Ahoj, Sáro. Jakou jsi měla noc?“

„Pěknou, a jak ses měl ty?“ zeptala se a snažila se, aby zněla opravdově.

„Bylo to fajn. Chceš kávu?“

„Jo,“ odpověděla, když ho následovala do kuchyně.

Jack jim oběma udělal kávu a všimnul si vizitky na dveřích ledničky, když u ní bral mléko. „Co je to?“ zeptal se.

„Táta nám na zítra dojednal schůzku s kamarádem, který je manželský poradce.“

„Ou, díky, že ses mě zeptala. Mám na zítřek nějaké plány.“

Sára si povzdychla. „Jacku…“

„Ne, Sáro, říkal jsem ti, že nechci jít k poradci. Do našich problémů nikomu nic není.“

„Už je to domluvené, to poslední co musíš udělat je jít se mnou!“ zakřičela, když ztrácela klid.

„Neutratím hromadu peněz za to, aby mi nějaký chlápek řekl, že je to všechno moje vina a já bych měl odejít z práce. Víš, že bych *nikdy* neopustil letectvo, když jsem pořád užitečný.“

Sára zvedla ruce nad hlavu. „Nevím, jak se k tobě dostat. Chceš, aby tohle manželství skončilo?“

„Sáro…“ před odpovědí jej zachránil domovní zvonek. Povzdechl si, prošel obývacím pokojem, otevřel dveře a zalapal po dechu.

Na schodech stála Sam. Měla rozbitý ret, začínalo jí černat oko a plakala. „Omlouvám se. Nevěděla jsem, kam jinam jít,“ vzlykala.

„Bože, Sam! Co se stalo?“ zeptal se a bez rozmýšlení ji přivinul k sobě. „Tohle ti udělal Jonas?“ Cítil, jak přikývla oproti jeho hrudníku. Odtáhl se jen o tolik, aby viděl její tvář pořádně. „Už bude dobře. Projedeme tím spolu, ano? Pomůžu ti.“ Přitisknul si ji blíže k sobě a moc nepřemýšlel, když ji políbil na čelo. Věděl, že by mu na ní nemělo tolik záležet, ale právě teď logika myšlenky, které mu pluly hlavou, neřídila. Jediné, co chtěl, bylo najít jejího snoubence a zmlátit ho do bezvědomí.

Nevěděl, že je Sára v místnosti, dokud neuslyšel hrnek rozbíjející se o podlahu, zvuk, který způsobil, že Jack a Sam od sebe odskočili. „O co ksakru jde?!“ zaútočila.

„Sáro…“ začal Jack, ale jen proto, aby byl přerušen.

„Proč kruci objímáš jinou ženu?! V *našem* domě!“

Samin pohled sklouzl ze Sáry na Jacka a smutně zatřásla hlavou. „Promiň, Jacku. Neměla jsem sem chodit. Už tak máš dost problémů.“ otočila se a běžela ke svému autu.

„Sam, počkej!“ zavolal za ní Jack, ale bylo moc pozdě.

Otočil se, aby si vzal klíče a bundu.
 
„Ty jdeš za ní?“ zeptala se Sára nevěřícně.

„Ano, jdu za ní. Její snoubenec ji právě zbil a díky tobě je teď pravděpodobně na cestě k němu, protože nemá kam jinam jít.“

„Nevšimla jsem si…“

„Ne, Sáro, nevšimla sis. Ty jsi prostě udělala ukvapený závěr. Přísahám bohu, že jestli jí znovu ublíží, tak ti to nikdy neodpustím.“

Jack za sebou zabouchnul dveře a nasedl do auta. Vůbec nevěděl, kde ji hledat. Jedna jeho část doufala, že půjde zpět do svého bytu, ale ta druhá věděla, že pokud tam půjde, bude v nebezpečí. Zajel na její ulici a uviděl stát Samino auto na parkovišti. „Fajn, alespoň jsem ji našel,“ řekl si a vystoupil z auta.

Zdálo se, že výtah jede celou věčnost a Jack jej prosil, aby zrychlil. Hlavou mu prolétl obraz toho, co by jí její snoubenec mohl udělat a při té představě se v něm všechno sevřelo. Vytlačil takové myšlenky z mysli, když se dveře výtahu otevřely. Podle hluk ze Samina bytu zjistil, že dveře byly pootevřené. Když se k nim přiblížil, zaslechnul vlasy.

„No tak, Sam. Řekl jsem, že je mi to líto. Co víc chceš?“

„Chci, abys odešel! Chci, aby sis vzal tenhle prsten a vypadnul!“

„Ale já tě miluju, nemůžu jen tak odejít.“

Jack slyšel zoufalství v Jonasově hlase a doufal, že mu Sam nepodlehne. Stál ve dveřích, ale ani jeden z nich si jej nevšimnul.

„Miluješ mě?“ její hlas byl nedůvěřivý. „Jak to můžeš říct, po tom, cos udělal?“

„Sam, já nechtěl. To jen…poslední mise byla opravdu špatná. Přijel jsem tady, abych byl s tebou, s jedinou dobrou věcí v mém životě, a našel jsem tě s jiným chlapem. Reagoval jsem přehnaně.“

Jack viděl, že Samin vztek ochaboval, nastal čas, aby o sobě dal vědět.

„Tady jsi,“ řekl, když vešel do bytu.

„Jacku!“ Sam překvapeně zalapala po dechu.

„Co tady děláš?“ zavrčel Jonas.

„No, znáš to, mám trochu obavy, když je moje přítelkyně napadena psychoušem, jako jsi ty.“

„Jak víš, že…“ Jonas se otočil k Sam. „Tak tam jsi šla?! Běžela jsi za *ním*?!”

Sam o krok ustoupila. „Kam jsi čekal, že půjdu?“

„Ty couro!“ výhružně se k ní přibližoval a najednou se mezi nimi ocitl Jack.

„To by stačilo!“ zamručel. „My teď odcházíme. Doufám, že odsud vypadneš a už nebudeš Sam obtěžovat. Chápeš to?“

„Tohle ještě neskončilo,“ odpověděl Jonas.

„Ale ano, skončilo. Jen jednou se k ní přibliž a já tě vykopnu z letectva tak rychle, že nebudeš vědět, co tě vlastně praštilo.“ Jack objal Sam a vedl ji ke dveřím.

„Sam,“ prosil Jonas. „Tohle můžeme zvládnout.“

„Ne, nemůžeme. To je konec. Potřebuješ pomoc, kterou ti nemůžu dát.“

„Prosím…“

„Sbohem, Jonasi.“ Sam se otočila a následovala Jacka ven.

Když došli k Jackovu autu, Sam se třásla. „Tady,“ řekl, když si sundával bundu a pomáhal jí do ní. Bolestivě se nadechla, když jí položil ruce na ramena. „Co se děje?“ zeptal se s obavou.

„Nic,“ odpověděla rychle.

„Sam?“ zeptal se přísně.

„Trochu jsem se nepohodla se zdí, hádám, že zeď vyhrála,“ řekla mu s úsměvem, když připomněla jejich první rozhovor.

„Pojď,“ řekl Jack, když otevíral dveře spolujezdce. „Vezmu tě do nemocnice, aby tě prohlédli.“

„Jsem v pořádku, Jacku,“ protestovala.
 
„Jo, to bych rád slyšel od doktora.“
 
„Já jsem doktor,“ odpověděla s malým úsměvem.

„Nemyslím si, že doktor astrofyziky je to stejné jako doktor medicíny. Souhlasíš?“

Sam přikývla a neochotně souhlasila s prohlídkou.

Do nemocnice dojeli v tichu a Jack ji dovedl na pohotovost. Nebylo tam moc rušno a doktor se na ni mohl podívat téměř okamžitě.

„Pane, můžete prosím počkat zde, než slečnu Carterovou vyšetříme,“ řekla Jackovi robustní sestra a obdarovala jej významným pohledem, když se chystal protestovat.  

„Dobrá.“ otočil se k Sam. „Zavolám Sáře a řeknu jí, aby ti připravila pokoj.“

Sam odvedli pryč dříve, než mohla odmítnout. Jack našel telefonní automat a vytočil svůj dům.

„Haló?“ zvedla to Sára po druhém zazvonění.

„Ahoj, Sáro. To jsem já.“

„Jacku! Kde jsi? Měla jsem strach.“

„Jsem v nemocnici.“

„V nemocnici?“ zopakovala Sára znepokojeně. „Jsi v pořádku?“
 
„Samozřejmě, že jsem v pořádku. Chtěl jsem, aby zkontrolovali Sam.“

„Takže jsi ji našel?“

„Jo. Můžeš připravit pokoj pro hosty? Vážně nechci, aby šla zpátky do svého bytu. Její snoubenec je skutečně cvok.“

„Dobře, Jacku,“ odpověděla bez váhání.

Jack si povzdechnul a byl Sáře vděčný, že se nechce hádat. „Díky, Sáro. Měli bychom být doma brzy.“

„Uvidíme se pak,“ chvíli otálela. „Jacku?“

„Jo?“

„Moc mě mrzí, jak jsem se chovala před tím.“

„To je v pořádku. Promluvíme si potom.“

Sam vyšla ven asi tak o dvacet minut později. Jack byl ve vteřině u ní. „Jaký je verdikt?“

„Nic vážného. Jen pár odřenin. Snažili se, abych proti němu formálně vznesla obvinění.“ oči se jí zaplnily slzami.

„Pojď sem,“ konejšivě ji objal. „S tím, co uděláme, si budeme dělat starosti potom, dobře? Teď tě prostě dostaneme domů. Mám tam skvělou sladovou whisky, o kterou jsem ochoten se s tebou rozdělit.“

Sam zatřásla odmítavě hlavou. „Jacku, nechci, abys měl kvůli mně nějaké problémy s ženou.“

„Sam, poslouchej. Nějaké problémy se Sárou mám už pěkně dlouho. Navíc tě čeká.“

„Pokud jsi si jistý.“

Jack jí věnoval malý úsměv. „Jsem si jistý. Jdeme.“ Vedl ji ven do svého auta a odvezl je k němu domů.

Sára na ně čekala u dveří, když vešli. „Ahoj, Sam, že?“ Sam přikývla. „Jsem Sára. Pojď dál.“

„Omlouvám se za to před tím,“ řekla jí Sam, když ji usadili na gauč.

Sára zavrtěla hlavou. „Prosím, Sam. Já jsem ta, která by se měla omlouvat.“

„Na tom teď nezáleží. Jsi v bezpečí a pryč od toho bastarda,“ řekl Jack.

Sam sebou viditelně cukla a Sára vyslala k Jackovi pohled, který jasně říkal, aby byl taktnější. „Vždycky není takový,“ hájila jej Sam. „Jeho poslední mise musela být noční můra.“

Jack zatřásl pobouřeně hlavou. „Krucinál, Sam, to není výmluva! Mám za sebou víc nelegálních operací než je zdrávo a, ano, někdy byly zatraceně hrůzyplné, ale to neznamená, že začnu někoho mlátit. Slyšíš mě? Na to není *nikdy* omluva.“  

Sam přikývla a snažila se, aby se jí netřásly ruce během toho, když přijímala sklenku whisky, kterou jí nabídnul, a taky když si z ní pořádně zavdala.

„Proč nám neřekneš, co se stalo, Sam?“ navrhla Sára. „Možná ti to pomůže a budeš se cítit lépe, když o tom budeš mluvit.“

Sam přikývla a zhluboka se nadechla. „Dobrá, když Jack odešel, tak jsme šli do mého bytu a začali jsme…no, však víte.“ Zčervenala. „Ale byl tak…hrubý. Řekla jsem mu, aby přestal, ale on neposlouchal.“

V Jackovi se začala vařit krev. „On…on tě…“ nemohl dál pokračovat.

„Ne! Odstrčila jsem ho a řekla jsem mu, aby odešel. Chytil mě za ruku a zjistil, že nenosím zásnubní prsten. Prostě viděl rudě.“ Začala plakat. „Myslel si, že jsem tě sbalila v baru a šli jsme ke mně, abychom…tehdy mě uhodil.“

Jack ji objal. „To je v pořádku. Ty jsi v pořádku a v bezpečí. Už mu nedovolím, aby ti znovu ublížil.“

„Kdyby to byl někdo jiný, uměla bych se o sebe postarat sama. Ale když se to týká jeho, nezmůžu nic. Neumím to vysvětlit.“

Sára položila ruku na Saminu paži a snažila se ignorovat žárlivost, kterou cítila, když viděla svého muže utěšovat jinou ženu. „Jack a já ti pomůžeme, abys byla silná. Můžeš tady zůstat tak dlouho, jak budeš potřebovat.“ Vzhlédla a viděla, jak se na ni Jack usmál a nad Saminou hlavou naznačil „děkuju ti“. „Pojď, Sam, dám ti něco, v čem můžeš spát a můžeš zkusit odpočívat.“ Sam přikývla a Sára ji odvedla nahoru.

O pár minut později sešla Sára opět ze schodů dolů a sedla si na gauč vedle Jacka.

„Je v posteli?“ zeptal se, když si mnul obličej.

„Jo, je vyčerpaná,“ odpověděla.

Jack přikývnul a na pár minut se ponořili do ticha, než opět promluvil. „Sáro, děkuju, že tady mohla zůstat.“

„To je v pořádku.“ na chvíli se odmlčela. „Jacku, proč jsi mi neřekl, že Sam je žena?“

„Sáro…“

„Ne, chci to vědět. Myslel sis, že bych byla naštvaná?“

Zhluboka se nadechl. „Nevím. Jen jsem se nechtěl hádat. Vypadá to, že to je jediné, co poslední dobou děláme.“

Sára zamyšleně přikývla. „Volala mi sestra. Je nemocná a ptala se, jestli bych nemohla na víkend přijet. Myslím, že oběma by nám prospělo, kdybych na pár dní odjela.“

„A co Charlie?“

„Myslela jsem, že by mohl zůstat s tebou.“

Jack se usmál. „To by se mi líbilo. Může mi pomoct ukázat Sam město.“

Sára přikývla. „Jacku, já ti věřím.“ Řekla mu. Ale znělo to spíše jako varování než projev důvěry.

´Jo, jasně, že věříš.´ pomyslel si Jack a řekl: „Jdu do postele,“  
 
*****

Sára odjela brzy ráno, ještě před tím, než Sam vstala. Řekla tiché sbohem synovi a manželovi, když nasedala do taxíku, který ji odvezl na letiště. Jack vzal Charlieho dovnitř a vysvětlil mu, proč tam Sam je. „…takže tady s námi chvíli zůstane.“ podíval se na syna, který seděl tiše a vstřebával nové informace. „Je to v pořádku, buddy?“

Charlie přikývnul a Jack viděl, že se chce na něco zeptat. „Charlie, co je?“

„Proč by někdo uhodil holku, kterou si chce vzít? Řekls mi, že bys nikdy holku nezbil a že nezáleží na důvodu.“

Jack se mírně nakrčil a přemýšlel, jak sedmiletému synovi zodpoví jeho dospěláckou otázku. „A to je pravda, ale naneštěstí, žijí někteří chlápci, kteří jsou fakt bačkory a znají jediný způsob chování, aby si připadali jako muži. Takže ubližují lidem, které by měli chránit.“

„Jako lidi, kteří bijou svoje děti? O těch nám říkala učitelka.“

„Jo, buddy, přesně ti samí,“ odpověděl Jack a usmíval se, když Charlie pokyvoval hlavou na znamení souhlasu. „Tak co, pomůžeš mi ji rozveselit?“

„Jasně, tati. Můžeme jí udělat snídani. Myslíš, že má ráda palačinky?“

Jack přikývnul a čechral chlapci vlasy. „Myslím, že by se jí to líbilo.“

Když o půl hodiny později sešla Sam ze schodů, slyšela hluk, přicházející z kuchyně. Zatlačila do dveří, aby se otevřely a téměř se začala smát, když viděla scénu, která se jí naskytla. Kuchyně mohla být vyhlášena jako oblast postižená katastrofou. Všude se válely hrnce a pánve a mouka, pokrývala každý povrch, dokonce i Jacka a Charlieho. Oba k ní vzhlédli s identickým výrazem ve tváři a ona se musela usmát. „Dobré ráno.“

„Dobré, Sam. Spalas dobře?“

„Skvěle.“ Pokrčila rameny a otočila se k Charliemu. „Ahoj, já jsem Sam.“

„Já jsem Charlie. Děláme ti snídani, abychom tě rozveselili,“ řekl jí s úsměvem svého otce.

Sam se podívala na Jacka, který se usmál a vypadal nesměle. „Nalij si kávu. Snídaně bude brzy hotová.“
 
Pobaveně potřásla hlavou a nalila si šálek kávy. „Kde je Sára?“ zeptala se.

„Máma jela k tetě Helen,“ informoval ji Charlie, zatímco míchal těsto na palačinky.

Sam se podívala na Jacka, bála se, že mu svou přítomností způsobila problémy. Ale její pochybnosti byly rozptýleny jeho malým úsměvem a pokýváním hlavou.
 
Asi tak o dvacet minut později si sedli a snídali. Sam nejprve nedůvěřivě ochutnala, ale musela přiznat, že se jim palačinky opravdu povedly. „Pánové, ty jsou opravdu skvělé!“ řekla nadšeně a naložila si plnou pusu.

V Charlieho obličeji se objevil obrovský úsměv. „Hele, tati, rozveselili jsme ji!“

Jack si nemohl pomoct, musel se zasmát a rozčísnul synovi vlasy. „Buddy, udělal jsi kus práce,“ řekl mu a usmál se na Sam.

Po snídani se šli Charlie a Sam umýt, zatímco Jack zavolal Sářině nejlepší přítelkyni a požádal ji, aby Charlieho na chvilku pohlídala. Sam si chtěla z bytu vyzvednout pár věcí a Jack se bál, že by tam mohl být Jonas. Nechtěl, aby byl jeho syn vystaven násilí. Vytočil číslo Carrie a čekal, až to někdo zvedne.

„Haló?“
 
„Carrie? Jack O´Neill. Můžu tě o něco požádat?“

„Jacku, co se děje?“ zeptala se Carrie.
 
„Přemýšlel jsem, jestli bys mohla na hodinku nebo dvě pohlídat Charlieho.“

„Jasně, jen ho přivez.“

„Díky. Budeme tam brzo. Zatím.“ Zavěsil telefon a šel zpátky do kuchyně.

*****

„Proč nemůžu jít s váma?“ zeptal se Charlie asi podesáté, když ho vysazovali u Carrie.

„Nebudeš tady dlouho a potom půjdeme Sam ukázat město. No tak, buddy, jenom si tady chvilku hraj se Scottem.“

„Ale…“

„Charlie, prosím?“ zeptal se Jack. „Až přijedeme, tak si dáme pár hot-dogů.“

To změnilo hochův názor. „Dobře!“ řekl, vystoupil z auta a rozběhl se za synem Carrie a jeho kamarády.

Jack zatřásl hlavou, vystoupil z auta a čekal, až se k němu připojí Sam, než se vydali příjezdovou cestou. Sam si všimla ženy, sedící na verandě, která je sledovala, když se k ní blížili. Byla jen o trochu starší než Sam, s jantarově černými vlasy a jemnou čokoládovou pltí.

„Ahoj, Jacku,“ řekla, když došli ke schodům, vedoucím na verandu.

„Ahoj, Carrie,“ odpověděl. „Tohle je Sam Carterová. Sam, tohle je Carrie Mortonová, Sářina kamarádka.“

„Ráda tě poznávám,“ řekla Sam vřele.

„Jo,“ odpověděla Carrie opatrně.

Charlie přiběhl a zmírnil napětí v ovzduší. „Sam! Pojď se podívat na jednoho brouka na zahradě. Je fakt supr.“

Sam se na dva dospělé usmála a vzápětí byla odvlečena dychtivým chlapcem. „Dobře, už jdu,“ slitovala se a obrátila svoji pozornost k hmyzu. Jemně ho zvedla a pro jednou byla vděčná, že byl její bratr v dětství brouky posedlý. Měl by radost, kdyby věděl, že něco z jeho neustálého blábolení, jí zůstalo v hlavě. Kdyby s ní ovšem znovu mluvil.

„Díky, že ho pohlídáš, Carrie,“ řekl Jack, když se otočili, aby sledovali skupinku dětí, obklopující Sam.

„Kde je Sára?“ zeptala se trochu podezíravě.

„Odjela na víkend k sestře.“ Podíval se na nejlepší přítelkyni své ženy. „Se Sam se setkala, než odjela.  Sára de facto řekla, že Sam s námi smí nějakou chvíli zůstat.“

„Vážně si myslíš, že je to rozumné, za současného stavu věcí?“

„To mi řekni ty, Carrie. Vypadá to, že všichni ostatní vědí o mém vztahu s mojí ženou více než já.“ Nemohl si pomoct, ale v jeho hlase zazněla hořkost.

„Jacku…“

Jack si povzdychnul. „Jenom tě prosím, abys pohlídala Charlieho. Jdeme jen do Samina bytu pro pár věcí, ale nechci s sebou brát Charlieho pro případ, že by tam byl její bývalý snoubenec.“

„To on jí tohle udělal?“ Jack přikývnul. „Jacku, ty nikdy neodmítneš nikoho, kdo potřebuje tvoji pomoc, že?  Samozřejmě, že ho pohlídám.“

„Díky, Carrie.“ Usmál se.
 
*****

Jack si všimnul, jak se Sam napjala, když zahnuli do její ulice. Natáhnul se po ní, vzal ji za ruku a stisknul ji. Věnovala mu lehký úsměv, který se jí ovšem neodrážel v očích. „Sam, bude to v pořádku. Nedovolím mu, aby se tě dotknul.“

Sam přikývla. Cítila se v bezpečí, když jej měla vedle sebe. Připadalo jí směšné, že mu tolik věří, když jej ani pořádně nezná.

Jack zaparkoval auto a vystoupili. Sam se zastavila, než prošli dveřmi. Jackova ruka byla zpátky na její. Utěšovala ji a ujišťovala, že je tady s ní, aby ji ochránil. Byli potichu, než došli k výtahu, který je odvezl nahoru do osmého poschodí, kde se vydali dál chodbou k jejím dveřím. Ruce se jí třásly, když hledala klíče, odemykala a otevřela dveře.
 
Sam zalapala po dechu, když spatřila svůj obývák. Všechno, co nebylo přibito na svém místě, bylo hozené na podlahu. Všechno, co se dalo rozbít, bylo zničené. Rychle zamrkala, aby zahnala slzy, které se jí draly do očí, a vstoupila do bytu. Potom si všimla Jonase. Seděl opřený o stěnu s koleny nahoře. Podíval se na ní s velkým smutkem v očích. Ale když jej viděla, jak tam seděl mezi tím bincem, který se táhnul přes celý obývací pokoj, byla vyděšenější než předchozí noci, kdy ji napadl. Konečně viděla skutečnost. Viděla toho muže, jehož existenci se snažila popírat.

Na rameni ucítila Jackovu ruku, teplou a uklidňující, a načerpala z ní sílu.

„Proč jsi pořád tady?“ zeptala se a byla překvapená sílou, která čišela z jejího hlasu.

„Sam…prosím, omlouvám se. Kdybychom si mohli ještě promluvit…“

„Nemáme o čem mluvit,“ opověděla.

„Nemyslíš to tak. Sam, oni se tě snaží poštvat proti mně. Nejdřív tvůj otec, teď on.“ Ukázal na Jacka prstem. „On tě chce jenom pro sebe.“

„Slyšíš se vůbec? Jonasi, jsi nemocný. Potřebuješ pomoc.“

Jonas přikývnul a vstával. „Dobrá, seženu si pomoc. Sam, já to pro tebe udělám.“

Zatřásla hlavou a ustoupila o krok blíže k Jackovi, když se k ní přibližoval. „Nedělej to pro mě. Udělej to pro sebe.“

Natáhl se po ní, ale Sam uhnula a Jonasovi se dostalo Jackova varovného pohledu, aby se víc nepřibližoval. „Udělal bych pro tebe cokoliv,“ zašeptal.

„Tak mě nech být. Udělej to pro mě, Jonasi.“

„Ale…“

„Prosím. To je všechno, co chci. Chci, abys mě nechal být.“

Chvilku na ni zíral, než smutně přikývnul. Zvednul svůj batoh, který ležel u dveří a naposledy se otočil. „Sam, miluju tě,“ řekl jí, než vyšel ven.
 
Jack došel ke dveřím, aby je zavřel a zamknul. Dal Sam chvilku, aby se sebrala.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se, když se otočil zpátky k ní. Byl překvapený, když viděl, že nepláče.

„Jo,“ odpověděla tiše, trochu se na něj usmála. „Díky.“

„Nic jsem neudělal, Sam. To ty.“

Zavrtěla hlavou. „Nikdy bych k tomu neměla sílu, kdybys tady nebyl.“
 
Usmál se na ni, došel zpět a objal ji. „Jsem rád, že jsem mohl pomoct.“ Pustil ji a ukázal směrem k ložnici. „Běž si zabalit nějaké to oblečení a tak, potom vyzvedneme Charlieho. Ten svinčík tady uklidíme jindy.“ Sam se usmála a přikývla, když zamířila k ložnici.
 
*****

Jen co dorazili ke Carrie, Charlie se k nim rozběhnul. „Teď už půjdeme na hot-dog?“ zeptal se.

Sam i Jack se rozesmáli. „Jen nás nechej promluvit si s Carrie,“ řekl Jack synovi. „Běž pomoct Scottovi uklidit hračky.“

„Ale,…“ zabručel Charlie a stejně odešel udělat, co mu bylo řečeno.

„Všechno šlo v pohodě?“ zeptala se Carrie, když k ní došli.

Jack se podíval na Sam a povzbudivě se na ni usmál. „Líp, než jsme čekali,“ odpověděl a sledoval, jak Sam přikyvuje na znamení souhlasu. Odtrhnul oči od krásky vedle něj a podíval se na Carrie. „Díky, že jsi ho pohlídala. Neudělal žádnou neplechu, že?“

Carrie se usmála. „Byl hodný, jako vždycky.“

Jack se usmál. „Dobře, slíbil jsem mu hot-dog, takže zřejmě budu muset zaplatit.“

Rozloučili se s Mortonovými, nastoupili do auta a vydali se směrem k parku.

*****

Jack se smál, když viděl Sam a Charlieho na houpačkách. Sam vypadala, že si to užívá stejně jako každé jiné dítě, které kdy viděl. Přijeli do parku a hned si to namířili ke stánku s hot-dogy. Jen co dojedli oběd, Charlie a Sam se vydali hledat houpačky. Jack seděl na lavičce nedaleko od nich, takže je mohl pozorovat

Po pár minutách se dvojice pomalu přestala houpat a zamířili zpátky k Jackovi.

„Tatí?“ zavolal Charlie.

„Co je, buddy?“

„Můžeme dostat zmrzlinu?“

„Zmrzlinu? Teď jsi měl hot-dog!“ odpověděl a žasnul nad tím, jak může jeho malý syn jíst tak moc.

„Tati, prosím.“

„Jo, tati prosím.“ Kňourala Sam dětským hlasem.

Jack zatřásl hlavou a zasmál se, když se na něj dvojice prosebně podívala.

„Dobře,“ nechal se obměkčit.
 
„Ano!“ zajásal Charlie, chytil Sam i Jacka za ruku a vydal se ke stánku se zmrzlinou. „Chtěl bych dva kopečky čokoládové a pro tátu rumovo-rozinkovou,“ informoval Charlie prodavače a potom dodal „prosím“.

„A pro maminku?“
 
Charlie se uchechtal a otočil se k Sam. „Kterou chceš, mami?“ zeptal se a šokoval tím Sam i Jacka.

Sam chvilku trvalo, než našla hlas. „Ehm, taky si dám dvě čokoládové, prosím,“ podařilo se jí ze sebe nakonec dostat.

Jack při čekání na zmrzlinu na syna jen zíral. Chápal zmrzlinářův omyl. Charlie je oba držel za ruce a pravděpodobně vypadali jako rodina. Ale nečekal, že by se s tím Charlie smířil. Rychlým pohledem na Sam se ujistil, že je stejně šokovaná jako on, ale v očích měla ještě něco navíc. Jako by si přála, aby to byla pravda. Zatřepáním hlavy tuhle myšlenku společně se svým přáním vyhnal z mysli a zaplatil prodavači.
 
*****

Zůstali v parku ještě o chvilku déle a potom jeli domů, kde si objednali k večeři pizzu. Když jedli, pustili si rodinný film. Jack se podíval na syna, když film končil a objevily se titulky. „Tak, buddy. Je čas jít spát.“

„Ale, tati…“ fňukal Charlie.

„Žádné ale. Je čas jít do postele. Sam a já se teď budeme dívat na náš film a ten rozhodně není pro malé kluky.“

Charlie zabručel ještě o trochu víc, ale nakonec vstal a dal jim oběma pusu na dobrou noc. „Nezapomeň si vyčistit zuby. Budu nahoře za pár minut a uložím tě,“ řekl mu Jack.

„Může mě uložit Sam?“ zeptal se.

Sam překvapeně vzhlédla. „Ach, jistě,“ řekla mu.

„Supr. Dobrou, tati.“

„Uvidíme se ráno, buddy.“

Sam mu dala pár minut náskok, než vyšla nahoru do jeho pokoje. Už byl v posteli, prohlížel si knížku o dinosaurech.

„Jsi připravený k zachumlání?“ zeptala se.

Odložil knížku a přikývnul. Sam došla k posteli, a zastrčila kolem něj přikrývku. „Takže, dobrou noc, ať tě blechy štípou celou noc.“ (Původně tam bylo „Snug as a bug in a rug.“, ale já jsem nikdy nebyla moc na básničky, tak jsem to trochu počeštila J - poznámka překladatelky.)
 
Uchechtnul se. „To je sranda.“

„To mi říkávala moje máma, když mě večer ukládala do postele,“ vysvětlila mu Sam.

Znovu se zahihňal. „Dobrou, Sam,“ řekl jí a natáhl ruce, aby ho mohla obejmout.

„Dobře se vyspi, Charlie,“ řekla mu a objala ho. „Děkuju, že jsi mě dneska rozveselil.“ Došla ke dveřím a naposledy se na něj podívala, než zhasla a zavřela za sebou dveře.

Jack vzhlédl, když slyšel Sam scházet ze schodů. „Je celý zabalený?“

Sam přikývla. „Jo, Jacku, máš fantastického syna. Je tak roztomilý.“

Jack pokýval hlavou na souhlas. „Je to hodný kluk.“ Poklepal na volné místo vedle sebe. „Sam, sedni si. Zapnu video.“

Usmála se a uvelebila se na nabízeném místě. Jack zapnul video a sednul si zpátky vedle ní.  
 
Ani jeden z nich toho během filmu moc neřekl, oběma stačilo přátelské ticho, které se mezi nimi rozhostilo. Jack se usmál, když zjistil, že usnula. Vypadala tak mírumilovně, když spala a nemohl si nevšimnout, jak byla krásná. Neměl to srdce ji budit. Stalo se toho hodně ve velmi krátké době a ona si potřebovala odpočinout.

Vypnul televizi a video, otočil se a něžně ji vzal do náruče. Něco zamumlala, ale nevzbudila se, tak si uložil její hlavu pohodlně na rameno. Ubránil se nutkání políbit ji do vlasů a opatrně ji odnesl po schodech do ložnice pro hosty. Jemně ji položil na postel a přetáhl přes ni starostlivě přikrývku. „Sladké sny, Sam,“ zašeptal tiše, poddal se pokušení a naklonil se, aby ji políbil na čelo.  
 
*****

Následující ráno bylo horké a slunečné. Než sešla Sam dolů, oblékla si šortky a tričko. Byla zmatená z toho, jak se předchozího večera dostala do postele. Pamatovala si sledování filmu, měkký gauč a potom až probuzení v posteli, stále ve stejném oblečení.

Když vstoupila do kuchyně, viděla, že Jack sedí u stolu, pije kávu a čte noviny. „Dobré ráno,“ řekla, čímž ho dost překvapila.
 
„Dobré, Sam. Spala jsi dobře?“

„Jako špalek. Ani si nevzpomínám, jak jsem se dostala do postele.“

Jack se lehce začervenal. „Usnula jsi na guči. Nechtěl jsem tě budit, tak jsem…“ odmlčel se, ale Sam mu rozuměla.

 „Díky. Už je to dlouho, co jsem se tak vyspala.“

Jack chtěl něco říct, když slyšel Charlieho utíkat dolů po schodech. Proletěl kuchyňskými dveřmi a oba na pozdrav objal. „Co je k snídani?“ zeptal se otce.

„Myslím, že jídlo,“ odpověděl Jack s vážnou tváří. Sam a Charlie se začali hihňat, tak jak to plánoval.

„Jaký druh jídla?“ zeptala se stále se smějící Sam.

„No super. Typický vědec, musí vědět všechno o všem,“ zamručel. „Co takhle trochu slaniny a vajec?“

„Jo!“ nadchnul se Charlie.

„Sam?“ zeptal se Jack a otočil se na ni.

„Jestli mě budeš pořád takhle vykrmovat, nebudu chtít nikdy odejít,“ odpověděla s úsměvem.  
 
´Dobře,´ pomyslel si Jack. Zatřásl hlavou a začal dělat snídani.
 
Během jídla si povídali a potom všichni uklízeli. Jack zapnul myčku a otočil se na dva společníky. „Tak, co budeme dělat teď?“

„Půjdeme na koupaliště!“ navrhl Charlie.
 
„To zní jako plán. Sam?“

„Nooo…“ začala Sam, vážně se jí moc nechtělo.

„Prosím, Sam?“ žadonil Charlie.

Sam se nechala obměkčit, nebyla schopná odolat těm hnědým očím, které se tolik podobaly otcovým. „Hádám, že v tom případě jdeme na koupaliště. Jen mi dejte chvilku, abych se převlíkla.“

Vyšla po schodech nahoru do svého pokoje. Zavřela dveře a povzdechla si. Svlékla si oblečení a oblékla si bikiny, než se postavila před zrcadlo. Tmavé podlitiny na pažích a jedna na břichu očividně razily s její bledou pokožkou. Černé oko se jí trochou podařilo zakrýt make-upem, ale neměla žádnou šanci schovat skvrny po prstech na pažích nebo modřiny po pěsti na břichu a tam, kde byla hozena proti zdi.

Zaťukání na dveře ložnice ji vytrhlo z přemýšlení a rychle se dooblékala. „Sam? Už jsi připravená?“
 
Vklouzla do sandálu a otřela si slzy z očí, nalepila na tvář úsměv a otevřela dveře. „Můžu kdykoli,“ řekla s falešnou veselostí.

Jack to očividně nespolkl. „Jsi v pořádku?“
 
„Je mi fajn,“ odpověděla, když si brala tašku a míjela se s ním.

Nasedli do Jackova auta a jeli chvíli, než dojeli k místnímu koupališti. Když dojeli na místo, Charlie je oba vzal za ruce a vedl až ke vchodu. Jack zaplatil vstupné a potom si našli místo, kam si dali tašky a ručníky. Charlie a Jack se rychle vysvlékli a Jack hodil syna do vody. Sam si sundala šortky a rozprostřela si na zemi ručník, aby si mohla sednout. Než si sedla, natřela si nohy opalovacím krémem a potom pozorovala Jacka a Charlieho.

Její mysl se brzy zatoulala do dáli a tak si nevšimla Jacka, který ji pozoroval před tím, než vylezl z bazénu. A nevšimla si ho ani, když byl u ní, dokud neucítila kapky vody, které ji dopadaly na hlavu. Vzhlédla a podívala se do Jackovy usmívající se tváře. „Proč se k nám nepřidáš?“ zeptal se.

„Moc se necítím na plavání,“ řekla mu.

 Jen si vedle ní dřepnul a natočil si její tvář, takže se jí díval do očí.

„Jaký je skutečný důvod?“ zeptal se tiše.

S povzdechnutím si lehce vyhrnula tričko a ukázala mu břicho. „Jsou trochu viditelné.“
 
„Takže?“ zeptal se se zdviženým obočím.
 
Sam nic neřekla, jen si prohlížela ruce.

„Sam, nenech ho vyhrát. Pořád tě drží dál od toho, co bys chtěla dělat.“

„A jak víš, že chci jít plavat, hm?“ zeptala se, ale zněla spíše jako dítě než kapitán letectva.  

„Ale já chci. Teď vstaň.“ Vytáhnul ji na nohy a přetáhl jí tričko přes hlavu. Zaškubala mu čelist, když konečně viděl rozsah jejích podlitin. Nevšimnul si, že byla tak moc zraněná.

Viděl, že se cítí trapně. Nemohl udělat nic, aby skryl podlitiny, ale mohl udělat něco, co by jí zvedlo náladu. S obrovským úšklebkem ji zvednul a nesl směrem k bazénu, kde plaval Charlie.
  
„Jacku! Pust mě dolů!“ kňourala.

„Nikdy!“ odpověděl. Stál na straně bazénu a rozhoupal ji. „Chytíš ji, Charlie?“

„Jasně, tati!“ zavolal Charlie a smál se tátovu šaškování.

„Připravená? Jedna…dvě…tři!“ Pustil ji i přes její hlasité protesty. Dopadla do vody a Jack skočil za ní. Následující hodiny strávili hrou ve vodě.
 
*****

Sára se vrátila domů později toho odpoledne a našla Charlieho, Jacka a Sam, jak hrají baseball na trávníku před domem. Bavili se tak dobře, že si ani nevšimli taxíku, který ji vysadil. Zaplatila řidiči a vzala si tašku. Stála a sledovala svého muže, dítě a Sam, jak hráli. Dělali takové legrácky, že se musela usmát. Měla celý víkend na to, aby přemýšlela, a čas ji dopomohl ke zjištění, že nehledě na to, jaké bylo její manželství, Jack by ji nikdy nepodvedl. Když už nic jiného, Jack O´Neill byl muž cti.

Charlie ji zaregistroval jako první. Odhodil rukavici a utíkal jí vstříc. „Ahoj, mami!“

„Nazdar, Charlie. Byl jsi hodný kluk?“ zeptala se, když se sehnula, aby ho objala.

Vzhlédla, když k ní došli Jack se Sam. Zdálo se, že Jack je rád, že ji vidí a Sam vypadala trochu nervózně. Pustila syna a dala manželovi rychlou pusu. Potom se otočila k jeho přítelkyni. „Sam, jak se vede?“ zeptala se upřímně.
 
„Dobře,“ odpověděla a trochu se uklidnila.

Jack vzal Sářino zavazadlo a společně zamířili do domu. Charlie odnesl matčinu tašku nahoru, zatímco Jack chystal kávu. Nechali ženy o samotě v obývacím pokoji. „Vážně jsi v pořádku?“ zeptala se Sára.

„Jo, myslím, že jsem,“ ujistila ji Sam.

„Víš, jestli opustil město?“

Sam přikývla. „Řekl, že odjede. Viděla jsem ho včera a slíbil mi, že mě nechá být.“

„Opravdu?“ zeptala se překvapeně Sára.

Sam přikývla. „Víš, do té doby jsem skutečně nevěděla, jak velkou pomoc potřebuje.“

„O ten nepořádek se budeme muset postarat taky,“ řekl jí Jack, když přinesl kávu.

„To je v pořádku, Jacku. Zvládnu to sama.“ Ujistila ho Sam.

Sára se na oba dívala a neměla ani ponětí, o čem to mluví. „Co se stalo?“

„Jonas zdemoloval můj byt,“ vysvětlila Sam.

„Pane Bože. To je mi líto.“

Sam pokrčila rameny. „Lepší moje věci než já, hm?“

„Jestli chceš, pomůžu ti uklidit. Mohlo by to být o trochu lehčí s pomocí další ženské ruky.“

Jack vypadal dotčeně. „Naznačuješ, že neumím uklízet?“

Sára zavrtěla hlavou. „Ne, Jacku. Jen navrhuju Sam, že by to mohlo jít o maličko lépe, když se veškerým jejím majetkem bude probírat žena.“

Sam se usmála. „To by bylo skvělé, díky. Abych byla upřímná, nejsem si jistá, že bych tam chtěla být sama.“

 
*****

Po brzké večeři nechaly Sam a Sára kluky doma a vydaly se městem k Saminu bytu. Byly potichu, když jely výtahem a Sam se před tím, než zasunula klíč do zámku, zhluboka nadechla. Slyšela, jak za ní Sára zalapala po dechu. „Mám tady trochu nepořádek, co?“ řekla Sam a odhadovala škody.

„Ten bastard,“ odpověděla Sára. Zavřela za sebou dveře a otočila klíčem, aby byly uvnitř v bezpečí. „Kde začneme?“ zeptala se, když přešla dále do místnosti.

„Ložnice vypadá nejlépe, co kdybychom začaly tam?“ navrhla Sam.

Sára přikývla. „Ukaž mi cestu.“

Sam zavedla Jackovu ženu do ložnice a rozhlédla se. Byla ráda, že Jack nešel s nimi. Všechno její spodní prádlo bylo roztahané po posteli a její oblečení bylo pohozené na podlaze. Mohlo to být trochu trapné.

Podívala se na noční stolek a zjistila, že lampa byla rozbitá a fotky byly hozené na podlahu. Zvedla jednu z nich a slzy se jí vehnaly do očí, když si prohlížela zničenou fotografii. Sára si všimla, že Sam pláče a přešla k ní. „Sam? Co se stalo?“ zeptala se, když položila paži na rameno mladší ženy.

Sam jí ukázala fotku. „Tahle je moje nejoblíbenější. A on věděl, že ji mám nejraději,“ popotáhla.

„To je tvoje máma?“ zeptala se Sára jemně.

Sam přikývla. „Zemřela, když jsem byla v pubertě. Tohle je jedna z mála věcí, které mi po ní zbyly.“

Sára vzala Sam fotografii, opatrně vytáhla rozbité sklo a vytáhla obrázek z rámečku.  „Mám kamaráda fotografa. Umí restaurovat fotky. Možná s tím bude moct něco udělat.“ Věnovala jí uklidňující úsměv. „Spravíme ji, neboj.“

Sam přikývla. „Děkuju. Vím, že to zní hloupě…“

„Ne tak docela, já jsem taky přišla o matku. Vím, jak se cítíš.“ Rozhlédla se po místnosti. „No tak, čím dříve to doděláme, tím dříve si budeme moct doma otevřít láhev vína.“

Sam se usmála. „To je ta nejlepší nabídka, jakou jsem kdy dostala.“

*****

Sam zírala na strop pokoje pro hosty u O´Neillů. Rozmýšlela si, co bude dělat dál. Neměla pochybnosti o tom, že chce zůstat v Colorado Springs. Její převelení byla největší příležitost, jakou jen mohla dostat. Byla si jistá, že lidé by jí nevěřili, i kdyby jim mohla říct, čím se živí. Zjistila, že mimozemšťané existují. A viděla to ohromné zařízení a teď mohla zjistit, jak funguje.
 
Takže, rozhodla se, že chce zůstat ve městě, ale zatím nevěděla, kde přesně ve městě zůstane. Nechtěla jít zpátky do svého bytu. Nejen pro to, že se bála, aby se nevrátil Jonas, ale taky kvůli vzpomínkám, které jí to místo vyvolávalo. Bylo by těžké zapomenout, kdyby jí všechno neustále připomínalo její noční můru.

Ale také věděla, že může zůstat u O´Neillů. Byla tam týden a už teď bylo dost těžké pobývat ve stejném domě jako Jack a nemoct se ho dotknout. Zahanbovaly ji myšlenky, které jí neustále létaly hlavou. Sára toho pro ni tolik udělala a ona jí oplácela laskavost tím, že toužila po jejím manželovi. „To jsi teda kamaráda,“ mumlala si pro sebe.

Nakonec se rozhodla. Vylezla z postele a sešla ze schodů. Na Sáru, zcela zabranou do románu, narazila v obýváku. „Ehm, Sáro?“

Sára vzhlédla od knihy. „Ano, Sam?“

„Přemýšlela jsem. Vážně nechci jít zpátky do svého bytu. Myslím, že jedna moje část by neustále čekala, kdy se objeví Jonas, ale už jsem vás všechny dost obtěžovala…“

„Neobtěžuješ,“ oponovala Sára.

Sam zvedla ruku. „Ale ano. Takže jsem přemýšlela, jestli by ses se mnou nechtěla jít zítra podívat o nějakých bytech. Ocenila bych další názor. Navíc, pořád se snažím najít si své místo.“

Sára s úsměvem přikývla. „To zní jako zábava. Můžeme si udělat holčičí den.“

Další den zavolala Sam do realitní kanceláře a jeli se podívat na pár bytů. První byl tak malý, že by Sam raději zůstala na základně. Druhý Sára zamítla kvůli okolí. Třetí byl vysoko nad Saminými cenovými možnostmi.
 
Když se dostali ke čtvrtému, chtěla to Sam vzdát. Ale jen do té doby, než agent otevřel dveře a uvedl je do bytu. Obě ženy se na sebe usmály a rozešly se na opačné strany. „Tenhle se mi líbí,“ řekla Sára, když vyšla z kuchyně.

„Jo, je rozhodně nejhezčí ze všech, ve kterých jsme byli,“ souhlasila Sam, vycházejíc z koupelny.

„A v domě je přítomen hlídač 24 hodin denně. Nechtění hosté mají jen malou šanci.“

„Tohle je rozhodně bonus,“ souhlasila Sam. Otočila se k agentovi: „Tenhle beru.“

*****

Poté, co Sam podepsala smlouvu, se cestou domů zastavily se Sárou pro láhev šampaňského, aby to mohly oslavit.
 
„Dobrá,“ řekla Sára a podala Sam skleničku. „Na nové začátky.“

„Na nové začátky,“ souhlasila Sam.

Jack prošel dveřmi v okamžiku, kdy si ťuknuly skleničkami. „Hele, co vy dvě oslavujete?“ zeptal se šťastně, když viděl, že spolu dobře vycházejí.

„Dneska jsem si našla nový byt,“ řekla mu usmívající se Sam.

„Vážně?“ zeptal se Jack a kvůli ní se snažil, aby to znělo šťastně. Ale jeho srdce pokleslo, když si pomyslel, že už tady nebude každý den. Byla tam pouze týden, ale on už si neuměl život bez ní představit.

„Jacku, měl bys ho vidět,“ rozplývala se Sára. „Pro Sam je perfektní. Veliký akorát, ve skvělé čtvrti a s vrátným.“

Jack si sednul a poslouchal, jak obě vychvalovaly nový byt, ale celou dobu si přál, aby Sam zůstala s nimi. Nebo spíše, aby zůstala s ním.

*****

Sam se další den stěhovala do nového bytu a chtěla celé rodině uvařit něco speciálního, aby jim poděkovala za všechno, co pro ni udělali. Proto byli všichni čtyři v supermarketu a nakupovali. Jack a Charlie odešli pro dezert a nechali Sáru a Sam rozhodnout, jaké maso nakoupí.

„Ta jehněčí kýta vypadá pěkně,“ řekla Sára a tázavě ukázala na kousek masa.

„Takže to bude jehněčí pečeně,“ odpověděla Sam, zvedla maso a uložila je do košíku. Když se narovnala, uslyšela hlas, který jí málem zastavil srdce. „Ahoj, Sammy.“

Vzhlédla a bezděčně o krok ustoupila, když spatřila muže, který stál vedle ní.

„Proč mě proboha nemůžeš nechat na pokoji?“ zašeptala a postavila se tak, aby jí nemohl ublížit.   

„Protože tě miluju,“ odpověděl stejně tiše. „Sam, omlouvám se. Seženu si pomoc, přísahám. Já jen…nevím proč, leda bych to udělal pro tebe.“

Sam ucítila ruku na své paži a otočila se k Sáře. Ta se na ni povzbudivě usmála.

„No tak, Sam,“ chlácholila se a nechtěla podlehnout jeho prázdným slovům. Sářin úsměv a teplo, které její ruka vydávala, dodaly Sam sílu, kterou ani nevěděla, že v sobě má. Přikývla a usmála se taky. Otočila se zpátky k Jonasovi a zavrtěla hlavou. „Nemůžu tě vzít zpátky, Jonasi. Jak bych ti mohla znovu věřit po tom, co jsi udělal?“

„Naučila by ses to, vím, že bys mohla.“

„Ne, nemohla. Vrať se prosím do DC a nech mě už být.“

Otočila se, aby následovala Sáru, ale ještě než mohla udělat krok, ucítila ruku, která ji sevřela a otočila. „Neopovažuj se ode mě takhle odejít!“ vztekal se. „Dala jsi mi slib a ten zatraceně dodržíš!“

„Jonasi, ubližuješ mi.“

„Aha a ty mi neubližuješ? Myslíš, že to jen tak vzdám? Že tě nechám jen tak odejít z mého života?“

Po Samině tváři se začaly kutálet slzy, když se snažila dostat z jeho ocelového sevření. Koutkem oka viděla Sáru, jak uhání pryč, nepochybně spěchala pro Jacka. „Jen mě nech jít,“ prosila jej a zalapala po dechu, když ji jeho prsty sevřely ještě pevněji.

„Nikdy tě nenechám odejít.“ Přitáhnul si ji blíže. „Pojď, odcházíme.“

*****

„Tak co myslíš, buddy?“ zeptal se Jack syna, když pořád neuměli vybrat jeden z dezertů.

Charlie pokrčil rameny. „Máma i Sam mají rády čokoládový, tak bychom mohli vzít tenhle,“ řekl a ukazoval na tříposchoďový zmrzlinový dort.

Jack se zašklebil. „Co takhle něco trochu levnějšího?“ Otočil se, když slyšel, že k nim někdo běží.

„Jacku! Rychle, Jonas je…“ Sára víc říkat nemusela a Jack už běžel směrem, odkud právě přišla.

Zahnul za roh právě v čas, aby viděl, jak Jonas strká Sam směrem k němu. „Nech ji být!“ křiknul.

„Měl jsem vědět, že jsi někde poblíž,“ ušklíbnul se Jonas. „Její rytíř v lesklé zbroji. Musí tě ojíždět fakt dobře.“

Jackova tvář ztvrdla. „Řekl jsem, nech ji být,“ zavrčel skrz zatnuté zuby.

„Chceš ji? Budeš se mnou o ni muset bojovat,“ řekl Jonas a odstrčil Sam stranou.

Jack ji vzal za ruku a schoval ji za sebe. Rychle se otočil ke své ženě. „Sáro, běžte se Sam a Charliem pro ochranku.“
 
Sára přikývla a vedla stále plačící Sam a Charlieho, který měl oči dokořán, k hlavním dveřím supermarketu.

Jack se otočil k Jonasovi právě v čas, aby se vyhnul pěsti, která na něj mířila. Jack mu oplatil stejnou mincí a praštil ho do břicha před tím, než mužovu paži zkroutil za záda, čímž ho efektivně zastavil. „Ty jsi prostě nemohl odejít, když tě o to prosila, že? Tentokrát se ujistím, že podá trestní oznámení pro napadení. Doufám, že máš v záloze další práci, protože tvoje dny jako důstojníka jsou u konce.“

Dva muži z ochranky k němu doběhli, převzali Jonase a informovali Jacka, že policie je na cestě. Jack doufal, že tu budou brzy. Ještě pořád se léčil a nebyl v kondici, kdy mohl Jonase zvládnout, kdyby začal být opravdu ošklivý.

Policie přijela za chvilku a vzali Jonase do vazby. „Madam, budeme potřebovat, abyste přišla a podala výpověď,“ řekl jeden policista Sam.

„Měli byste ho hned zavřít do vězení,“ řekla jim Sára a držela ochranitelsky ruku okolo Saminých ramen.

„To chcete, slečno Carterová?“

Sam přikývla. „Ano,“ odpověděla tiše. „Chci, abyste udělali všechno, co je ve vašich silách, abyste toho bastarda drželi ode mě co nejdál.“

„Ano, madam.“ Přikývl a pomohl kolegovi dostat stále vzpouzejícího se Jonase do auta.

Když odjeli, Sam otočila se k Sáře: „Díky za pomoc,“ řekla tiše.

„Řekla jsem ti, že ti pomůžu,“ odpověděla Sára.

Sam přikývla. „Jdu se jen trochu nadýchat čerstvého vzduchu.“

„Zaplatím za nákup a potom pojedeme domů, dobře?“
 
„Jo,“ odpověděla Sam, když vycházela ze supermarketu.
 
*****

„Buddy, jsi v pořádku?“ zeptal se Jack syna, když si před něj klekl.

„Ten pán se snažil ublížit Sam,“ odpověděl třesoucím se hlasem.

„Já vím, ale neublížil. Sam je v pořádku a policie ho odvedla pryč. Už jí znovu neublíží.“

„Proč jsi mu něco neudělal?“ zeptal se Charlie. Jacka šokovala zášť za jeho slovy.

„Protože potom bych byl stejně špatný jako on, Charlie. Nemůžeš použít násilí, abys vyřešil jiné.“ Přemýšlel, jak pokrytecky jeho slova zněla, když uvážil, čím se živil. Ale nechtěl, aby jeho syn vyrůstal s přesvědčením, že násilí je odpověď na všechny problémy.
 
Jack rozcuchal synovy vlasy. „Tak pojď, zajdeme pro holky a pojedeme domů. Myslím, že na dnešní odpoledne budeme mít nějakou tu rozveselovací prácičku.“

To vrátilo chlapci jiskry do očí. Už vymýšlel, čím Sam rozveselí.

Šli za Sárou, která stála u pokladny a mluvila s obsluhou.

Jack se rozhlédl, ale Sam neviděl. „Kde je Sam?“ zeptal se své ženy.
 
„Když policie odjela, šla ven. Byla dost rozrušená.“

„Jo, to se vsadím,“ odpověděl Jack. Dal manželce nějaké peníze na nákup a vydal se ven hledat Sam.

Našel ji opřenou o jeho Jeep, hlavu měla zabouřenou v dlaních a popotahovala. Nadskočila, když ucítila dotek na rameni, ale když zjistila, komu ruka patří, vrhla se mu do otevřené náruče a plakala na jeho hrudi.

„Ššš, Sam. Je to v přádku. Už je konec. Už ti nemůže ublížit.“

„Co jsem komu udělala, že se mi tohle děje?“ zeptala se přidušeným hlasem.

„To není tvoje chyba. Vůbec na to nemysli. Neudělala jsi nic špatného.“ Stál tam, něžně ji kolébal a šeptal utěšující slova.

Zůstali tak, než Sára a Charlie vyšli. Jack pomohl Sáře uložit nákup do auta, zatímco Charlie došel k Sam a objal ji pažemi kolem pasu. „Nebuď smutná, Sam. Ten ošklivý pán už ti neublíží.

Věnovala mu slabý úsměv. „ Díky, Charlie.“

Usmál se na ni a otevřel jí dveře od auta.

Dojeli domů a Sam šla beze slova rovnou do své ložnice. Sára sledovala Jacka a věděla, že jí chce pomoct. „Jen jí dej nějaký čas. Za chvíli ji půjdu zkontrolovat.“

Jack přikývl a překvapila ho jeho touha obejmout ji a utěšit.

„Je to silná žena, Jacku. Tohle ji jenom posílí.“

„V to doufám, Sáro, vážně.“

Sára dala Sam půlhodinu, před tím, než zaklepala na dveře ložnice pro hosty.

„Dále,“ zavolala Sam a vzhlédla, aby se podívala, kdo klepe.

Sára byla překvapená, když viděla, že se Sam balí, třebaže její oteklé oči prozrazovaly, že plakala. „Jak ti je, Sam?“

Sam se usmála. „Je mi dobře, vážně.“

Sára se pousmála. „Uvidíš, že všechno teď bude lepší. Víš to, že?“

„Jo, myslím, že máš pravdu. Cítím, že to, co mě tížilo, zmizelo a já jsem konečně volná. Je to dobrý pocit.“

Sára mladší ženu objala. „Jsem ráda, že se cítíš lépe. Budeš v pořádku, Sam.“ Sledovala, jak Sam přikývla a věděla, že jí věří. „Myslím, že si teď dám koupel. Nevím, jak ty, ale cítím se trochu napjatá.“
 
„Vím, co tím myslíš.“ Usmála se Sam.

„Můžeš si na hodinu zabrat druhou koupelnu. Kluci se o sebe chvilku postarají.“

Sam zatřásla hlavou. „Možná později. Jack je dole?“

„Jo, je v obýváku,“ odpověděla Sára.

Sam vstala z postele a šla ke dveřím. Když se dotkla kliky, zastavila se. „Nikdy jsem nepotkala někoho tak starostlivého a šlechetného jako jsi ty, Sáro. Chce to neobyčejnou lidskost, pomoct absolutnímu cizinci projít těžkou dobou. Nemyslím si, že bych to bez tebe zvládla.“

„Hlouposti, Sam. Jsi silná žena. Musíš si jenom znovu začít věřit.“

Sam se usmála a vyšla z místnosti. Když sešla ze schodů, spatřila Jacka, jak sedí na guči. Byl hluboce zamyšlený a nevšiml si jí, dokud nedošla až k němu.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se, když si sedla.

Přikývla. „Budu. Teď jsem ráda, že jsem se rozhodla najít si nový byt. Cítím se, jako bych začínala od začátku. Je to dobrý pocit.“ Povzdechla si. „Zítra začne můj nový život.“

Jack zbledl při představě, že bude bydlet sama. „Jsi si jistá, že tady nechceš zůstat ještě pár dnů? Jen se ujistit, že je skutečně pryč, než začneš žít sama?“

Sam zatřásla hlavou. „Jacku, nenechám ho, aby mi znovu ublížil. Ze strachu už jsem unavená. Jsem kapitán letectva a je načase, abych se podle toho začala chovat.“

„Jen mám o tebe strach.“

Sam se usmála. „Já vím a nemáš nejmenší ponětí, jak jsem ti za to vděčná.“

Jack se natáhnul, zastrčil jí za ucho zbloudilý pramen vlasů a jeho prsty ji pohladily po líčku. Sam zavřela oči a užívala si zakázaný dotek. Jeho oči zaměřily svou pozornost na její rty. Věděl, že je to moc špatné, ale nic netoužil po ničem jiném, než cítit její rty na těch svých.

„Tati?“ zavolal Charlie z kuchyně a oba nadskočili.

Jackův dech se třásl a prohrábnul si rukou vlasy. „Ah…jo, Charlie?“ zavolal zpátky.

„Nemůžu najít sušenky.“

Jack se omluvil a šel do kuchyně.

„No nazdar. Stoprocentně pravý čas na to, abych se přestěhovala do vlastního bytu,“ zamumlala si pro sebe. Byla si celkem jistá, že kdyby žili pod jednou střechou ještě nějakou dobu, určitě by se mezi nimi něco stalo. Nechtěla takhle Sáru zradit. Ta žena ji vzala do svého domu a pomohla jí tak, jak jí ještě nikdy nikdo nepomohl. Nastal čas odstěhovat se.
 
*****

I po přestěhování se Sam často vídala s rodinou O´Neillů. Jack se stal pravidelným návštěvníkem v jejím novém bytě a začínal tam trávit víc času než ve svém vlastním domě. Od té doby, co byla Sára jednou z mála přítelkyň, které měla mimo práci, chodily pravidelně ven, ať už nakupovat nebo jen na kávu. Pomohla Charliemu postavit motorizovaný model letadla a trochu jej vylepšila, aby s ním mohl provádět super kousky.

Asi dva měsíce po Samině přestěhování, skončily Charliemu prázdniny a musel zpátky do školy. „Mami? Můžeš mi pomoct s vědeckým projektem?“ zeptal se, když se vřítil do kuchyně.

Sára se podívala na list papíru, který jí podával syn. Zašklebila se. Mohl být stejně dobře napsaný v jiném jazyce. „Ehm…Charlie, proč se nezeptáš táty?“

„Na co se má zeptat táty?“ zeptal se Jack, když vešel.

„Potřebuju pomoct se svým vědeckým projektem.“

Jack se taky zašklebil, nesnášel vědu. Už se chtěl Charliemu omluvit, když dostal nápad. „Proč nezavoláš Sam, aby ti pomohla? Je přece vědec.“
 
„Jo! To by bylo super! Už jsem ji neviděl celé *dny*.“

„Já vím, buddy. Sam měla moc práce.“ Oba šli do obýváku, aby jí zavolali a nechali Sáru stát v kuchyni.

 
*****

Sam se objevila o půl hodiny později. „Děkuji ti za to, Sam,“ řekla Sára, když ji uvedla dovnitř. „Nemůžu uvěřit, čemu se dneska ty děti učí.“

„Žádný problém, Sáro. Už je mi ze základny špatně a v mém bytě moc zábavy není.“

„Máš nějaké problémy? Jonas se neukázal, že ne?“

Sam zavrtěla hlavou. „Ne, ale zjistil moje nové číslo. Poslední dva dny nepřestal volat.“

Charlie se vřítil do místnosti a začal se culit, když viděl, kdo přišel. „Nazdar, Sam!“

„Ahoj, Charlie. Kde máš ten projekt, se kterým potřebuješ pomoct?“

Charlie dovedl Sam ke gauči, Sára se omluvila a šla vařit večeři.

Když o půl hodiny později vešla, nebyla připravena na pohled, který se jí naskytl. Sam a Charlie seděli na podlaze a smáli se, když se mu Sam pokoušela něco vysvětlit. Jack seděl ve svém oblíbeném křesle, zadání úkolu v ruce, ale očima sledoval ty dva na podlaze. Měl ve tváři měkký, milující úsměv a Sára si byla celkem jistá, že nepatřil jen jejich synovi. Vypadli jako šťastná rodinka. Musela si pročistit hrdlo, aby mohla promluvit. „Ehm, večere je hotová,“ řekla jim.

Vzhlédli, když ji uslyšeli. Charlie vyskočil a utíkal do jídelny. Jack se pozastavil, aby pomohl Sam na nohy a chytil ji paží kolem pasu, když ztratila rovnováhu. „Díky,“ řekla tiše a lehce zčervenala.

Jen se usmál a uvedl ji ke stolu, ani si nevšiml zlomeného výrazu ve tváři své ženy, která je pozorovala.

Po večeři Sam pomohla Charliemu dokončit projekt a potom Sára rozhodla, že nastal čas jít spát. Charlie na dobrou noc všechny políbil a odešel do svého pokoje.

„No, myslím, že bych měla jít,“ řekla Sam, když se podívala na hodinky. „Sáro, díky za večeři. Byla výborná.“

„Díky za pomoc Charliemu,“ odpověděla Sára a moc se snažila, aby zakryla svou zlost.

„Kdykoli,“ odpověděla Sam s úsměvem, když vstávala z gauče.

Jack ji doprovodil ke dveřím a Sára sledovala, jak jí přidržel bundu. Jeho ruce se jí dotýkaly o trošičku déle, než bylo nezbytné. Sam mu věnovala okázalý úsměv, rozzářený natolik, že by mohl zahnat noční tmu a Sára viděla, jaký efekt měl na jejího manžela.

„Uvidíme se později,“ řekla Sam, když otevřela dveře. „Ahoj, Sáro,“ zavolala přes Jackovo rameno.

„Ahoj, Sam,“ podařilo se Sáře odpovědět.

„Dobrou noc,“ řekl Jack tiše, skoro jako by nechtěl, aby odešla.

„Ahoj,“ odpověděla Sam stejně tiše a vyšla z domu.

Jack držel dveře a sledoval, jak Samino auto odjíždí. Bylo stále těžší a těžší sledovat, jak odchází. Nebyl si jistý, jak dlouho to ještě vydrží. Zavrtěl hlavou, zavřel dveře a otočil se zpět do obývacího pokoje. Sára pořád tiše seděla na guči. Ve tváři měla tichý a nějak smutný výraz. „Hej, jsi v pořádku? Dneska jsi byla nějak tichá,“ řekl jí, když si sedal do křesla.

Sára byla chvíli zticha a přemýšlela, jak nadhodit to, co se jí honilo myslí. Rozhodla se nechodit kolem horké kaše a jít přímo k věci. „Ty jsi do ní zamilovaný, že?“ Bylo to spíše prohlášení, než otázka.

Jack zalapal po dechu a vydechl. „* Promiň*?“

„Jsi zamilovaný do Sam. Není tak těžké to zjistit, Jacku. Viděla jsem vás dva spolu. Trávíš s ní tak moc času. Oba se na sebe díváte tak…“

Jack na ni chvilku zíral. „Myslíš, že spolu něco máme?“ zeptal se nevěřícně.
 
Sára se smutně usmála. „Vím, že bys s ní nespal, kdybychom byli pořád spolu. Na to jsi příliš čestný. Ale má tvoji mysl a tvé srdce. Není to fér ani k jedné z nás, Jacku. Proč jí prostě nedáš všechno? Potom bude jeden z nás šťastný a já se budu moct pohnout dál.“

Jack nevěřil svým uším. „A co Charlie?“

„Co s ním? Nikdy bych ti nezakázala vídat se se synem a on Sam zbožňuje. Sakra, dokonce i *já* ji mám ráda. Udělá tě šťastným, Jacku.“

Jack zavrtěl hlavou. „Nemůžu uvěřit, že mi tohle říkáš. Já…já nevím, co říct.“

„Jen buď šťastný. To je všechno, co jsem pro tebe chtěla. Jen mi slib, že budeš šťastný.“

Vstal, přešel ke gauči, sednul si vedle své ženy a vzal ji do náruče. „Sáro, já přísahám. Mám tě moc rád, víš to, že?“

„Ale nemiluješ mě.“ Smutně přikývla.

„Mrzí mě to,“ zašeptal.

„Nemusí. Není to tvoje vina. To se někdy stane.“ Odtáhla se od něj. „Jdi za ní, Jacku. Nenech ji utéct.“
 
*****

Jack byl překvapený, že nedostal pokutu za rychlost, když jel za Sam. Chtěl jí to říct co nejdřív, dříve než ztratí odvahu. Nemohl popřít, že Sára byla úžasná žena. Ochotně ustoupila, aby mohl být se ženou, kterou miluje…byl si jistý, že by neudělal to samé, kdyby byly jejich role obrácené.

Zaparkoval před Saminým domem a rychle zamkl auto, než vešel dovnitř.

Kývnul na hlídače, když šel k výtahu. Byl tady dost často na to, aby jej už nikdo nezastavoval. Netrpělivě sledoval, jak se na displeji míhají čísla poschodí, až se konečně zastavily na osmičce. Vyskočil, jen co se dveře otevřely, a šel chodbou ke dveřím číslo 811. Zhluboka se nadechl, přitisknul prst na zvonek, ustoupil zpátky a čekal.

O chvilku později otevřela Sam dveře s krásným úsměvem ve tváři. „Jacku! To už ti scházím?“ žertovala. Otevřela dveře tak, aby mohl projít. „Pojď dál.“

„Neruším?“

„Ne, zrovna jsem šla do postele.“

„Aha, tak promiň. Půjdu…“

Sam jej strčila dovnitř. „Nebuď hloupý, pojď dál.“

„Jsi si jistá?“

„Ano. Chceš kávu?“

Zavrtěl hlavou. „Ne, díky, je mi dobře.“

Jack ji dovedl ke gauči a sedl si vedle ní. „Sára a já jsme se rozhodli žít odděleně.“

Sam položila ruku na jeho paži. „Kdy se to stalo? Dnes večer vypadalo všechno v pořádku. Sára byla trochu zamlklá, ale…co se stalo?“

Pokrčil rameny. „Myslí si, že jsem zamilovaný do jiné ženy. Problém je, že myslím, že má pravdu.“

Sam byla v šoku. Nevěděla, co si myslet. Absurdní ostny žárlivosti jí začaly proudit žilami, když si ho představila s někým jiným. S někým jiným, než s ní samotnou.

„Taky si myslí, že ta žena je do mě zamilovaná taky.“  Podíval se na ní plný naděje. „Jsi?“

„Jsem co?“

„Jsi do mě zamilovaná?“

Sam nemohla chvíli mluvit. „Ty miluješ *mě*?“ Podařilo se jí nakonec ze sebe dostat.

„Jo. Nechtěl jsem, aby se to stalo, ale miluju tě, Sam.“

Znovu nebyla schopna cokoliv říct a tak udělala jedinou věc, na kterou myslela. Vrhla se mu do náruče a políbila ho. Přestali, až když se vzduch stal jejich hlavní prioritou.

Jack se široce usmál. „To znamená, že mě miluješ?“

„Samozřejmě, že tě miluju! Jak bych nemohla?“ jejich rty se znovu setkaly a oba se nechali unášet společnou vášní.

*****

Jack jen zíral na muže, který mu vyprávěl svůj příběh. Bylo to neuvěřitelné, že jejich životy byly tak stejné a přece tak rozdílné. Ten muž byl on, no, jeho alternativní verze, a Jack si nemohl pomoct, ale žárlil na život, který ten druhý měl. „Takže jste pořád spolu?“

Druhý Jack se zazubil. „Jasně, že jsme. Vzali jsme se před třemi lety. Máme dceru Allison. Je jí osmnáct měsíců.“

„A Charlie?“ zeptal se Jack přidušeně.

„V mojí realitě je v pořádku. Žije se Sárou, ale zůstává se Sam, když jsem pryč. Jde mu to s Alli skvěle. I se Sam vychází dobře.“

Jack zavrtěl hlavou. „Nemůžu uvěřit, že jedna událost může změnit celý život. Já jsem na Kawalskyho ceremoniál nešel. Se Sárou jsme se pohádali, tak jsem zůstal doma.“

„Takže jsi pořád se Sárou?“ zeptal se druhý Jack.

„Zůstali jsme spolu jen na chvíli. Začali jsme chodit do poradny a všechno se obracelo k lepšímu, dokud…dokud nezemřel Charlie.“

„Bože, neumím si představit, co bych dělal, kdyby se to stalo.“

Jack se hořce zasmál. „Vím přesně, co bys dělal, protože já to udělal. Vzdal jsem všechno. Chtěl jsem jen umřít a mít to za sebou.“

„A co to změnilo?“

Jack si dovolil malý úsměv. „Potkal jsem čtyři úžasné lidi a ti mi dali můj život zpátky. Vím, že bych byl mrtvý, kdybych nepotkal Skaaru, Daniela, Teal´ca a…a Sam.“ Přejel si rukou po tváři. „Kdybych jen tehdy šel na to předávání. Tolik věcí by bylo jinak. Charlie by byl pořád naživu…“

„Ty a tvoje Sam byste byli spolu,“ dokončil za něj alternativní Jack.

„Je to proti předpisům…když už jsme u toho, jak jste vyřešili tohle?“

AU Jack se zazubil. „V podstatě to byla otázka přátel na vysokých místech a fakt, že potřebovali nás oba. Já jsem byl jedním z mála lidí, kteří prošli branou, a Sam byla vedoucí odborník ve výzkumu. Když byl program znovu otevřen, generál Hammond a generál Carter se spolčili a prezident souhlasil. Byli jsme…myslím, že bys řekl…prototyp. V našem letectvu teď máme *velmi* odlišný soubor pravidel pro vztahy.“

Jack mohl jen přikývnout. Zjistil, že je dost těžké vstřebat informace, které se na něj navalily. Mohl myslet jen na to, že Charlie byl živý a že on a Sam byli spolu a při tom oba pořád v SGC. Odolával pokušení štípnout se a ujistit se, že nesní. Potom ho něco napadlo. „Proč jsi tedy šel na Abydos? Byla to sebevražedná mise, proč bys měl riskovat všechno, co jsi měl?“

Jack viděl, jak druhému muži po tváři přelétl stín. „Protože se na tu sebevražednou misi chystali poslat ženu, kterou miluju. Dokonce se jí do poslední minuty ani nechystali říct o té bombě a jak znám Sam, byla by tak vzrušená myšlenkou na to, že by prošla bránou, takže by jí nic nedošlo, dokud by nebylo příliš pozdě. Navštívil jsem generála Westa a dost jsme si popovídali. Řekl mi, že jediný způsob, jak ho můžu zastavit, je, že půjdu místo ní. Musím říct, že Sam nebyla moc potěšená, když se to dozvěděla. Ale nakonec se z toho dostala.“

Když pokračovali ve srovnávání svých realit, ani jeden z nich si neuvědomil, jak dlouho spolu mluví, dokud Sam nezaklepala na dveře. „Pane…pánové, můžu vejít?“

„Jasně, Sam,“ odpověděl alternativní Jack a posunkem naznačil, že může.

Přikývla a vešla. „SG-6 přinesla zpátky zrcadlo a podařilo se mi opravit zařízení, které ho ovládá.“ Usmála se na alternativního Jacka. „Můžeme vás poslat domů hned, jak budete připraven.“

„Skvěle!“ rozplýval se a seskočil z postele. „Jsem připravený teď.“ Nemohl se dočkat, až bude zpátky u své ženy a dětí. Znepokojovalo ho, čím prošel jeho dvojník. Jediné, co chtěl, bylo obejmout celou svoji rodinu a poděkovat všem bohům za jejich štědrost.

Všichni čtyři členové SG-1 a generál Hammond byli jediní lidé, přítomní ve skladišti, když se Jack pokoušel najít svoji realitu. „Jsi si jistá, že můžu najít zrcadlo, které máme na základně? Vážně nechci potkat ty domorodce, co mě prohnali, když jsem našel to druhé.“

Sam zavrtěla hlavou. „Podle toho, co o této technologii vím, by měla být všechna zrcadla propojena, takže nevidím důvod, proč bychom neměli najít to ve vaší Cheyenne Mountain.“

„Dobrá, doufám, že Daniel a Teal´c budou čekat u našeho zrcadla. Čekali na mě u brány, když se do mě pustili ti domorodci. Dal jsem jim vědět rádiem, že chci jít skrz zrcadlo a potkáme se zpátky na základně. Doufám, že to stihli zpátky…“ odmlčel se a nechtěl nad jinou eventualitou ani přemýšlet.

„Určitě to zvládli.“ Usmála se na něj Sam, čímž ho trochu uklidnila.

Trvalo jim dobrých pět minut, než našli jeho realitu. Všichni si oddechli, když uviděli Teal´ca i Daniela, jak čekají na druhé straně.

„Jak můžeš vědět, že tihle jsou tvoji?“ zeptal se Daniel, když si vzpomněl na reality, které viděl, když zrcadlo používal.

„Prostě to vím,“ odpověděl Jack a otočil se, aby se mohl rozloučit.

Jako poslední se loučili oba Jackové. Pár si potřásl rukama a AU Jack se nahnul blíž, aby je nikdo jiný neslyšel. „Měl bys jí to říct, Jacku. Nebudeš šťastný s nikým jiným, stejně jako ona.“ Jen co to dořekl, dotkl se zrcadla a ocitl se ve své vlastní realitě.

Všichni tam stáli a sledovali ho, dokud zrcadlo nezčernalo a potom vyšli z místnosti. Zůstali tam jen Jack a Sam.

„Pane, jste v pořádku?“ zeptala se ho Sam tiše.

„Jo, v pohodě. Proč bych neměl být?“

„Plukovníku, vím, jaký je to pocit potkat v podstatě sebe sama. Jestli si chcete promluvit…“

„Díky za nabídku, ale je mi dobře.“

Sam se usmála, nebyla moc překvapená, že nepřijal její nabídku k rozhovoru. „No, víte, kde mě najít, kdybyste si to rozmyslel. Dobrou noc, pane.“

„Dobrou, majore.“ Sledoval, jak od něj odchází chodbou pryč.
 
*****

Jack si byl jistý, že tahle alternativní realita by ho tolik nezasáhla, kdyby se setkali před rokem. Mohl ji prostě popírat tak, jako to udělal s těmi předchozími, se kterými se setkali. Ale teď s tím měl dva problémy. Za prvé už s jistotou věděl, že k němu Sam něco cítí. Musela to přiznat, když ji Anise znovu testovala, během celé té zatarc příhody. Druhý problém byl, že v těch ostatních realitách byla Sam v civilu, takže musel myslet jen na předpisy a byl v pohodě. Tohle ale nebyl případ poslední reality. Kvůli tomu, že Jack a Sam  pravidla obešli, musel přemýšlet, jestli by s jeho Sam mohli udělat to samé.

Byl si celkem jistý, že byla obrovská chyba jít do domu své 2IC se současnými myšlenkami v hlavě, ale nemohl si pomoct a přitisknul prst na zvonek.

O minutu později, viděl za dveřmi pohyb a po jejich otevření se objevil jeho nádherný major.    

„Plukovníku,“ přivítala ho překvapeně. „Děje se něco?“

„Ne, ne. Co vím, tak je všechno v pořádku.“ Pak si všiml, co měla na sobě a trochu ho bodlo u srdce. „Jdete ven?“ zeptal se a ukazoval na černou sukni nad kolena a vínovou halenku.

„Cože? Aha, ne. Teď už ne. Janet a já jsme si chtěly jít dát nějakou skleničku, ale Cassie se necítí moc dobře, takže jsme to odvolaly.“ Trochu ustoupila. „Chcete jít dovnitř?“

„Jo, díky,“ odpověděl a vešel do jejího domu.

„Takže, plukovníku, co pro vás můžu udělat?“ zeptala se, když se usadil na gauč.

Vzhlédl a Sam v jeho očích spatřila nespočet emocí. „Je ta nabídka rozhovoru stále otevřená?“

Usmála se a sedla si k němu. „Samozřejmě že je, plukovníku. Ta nabídka je vždycky otevřená.“

Přikývnul. „Jde o to, že chci mluvit se Sam.“

„Promiňte?“ zeptala se zmateně.

„Nechci mluvit jako plukovník a major. Chci mluvit jako Jack a Sam. Existují věci, o kterých plukovník a major mluvit nesmí, ale Jack je vážně potřebuje probrat.

„Ehm, dobře,“ odpověděla Sam pomalu s jistou nervozitou.

Jack si nebyl jistý, kde začít. Věděl, že musí být opatrný a dobře si rozmyslet, co řekne, protože jinak by ztratil naději na to, že by kdy mohli být spolu. Rozhodl se, že začne příběhem, který mu řekl druhý Jack. „Když jsi zpravovala tu…věc pro zrcadlo, Jack a já jsme srovnávali naše reality.“

„Byly si podobné?“ zeptala se Sam a trochu se uklidnila. Na chvilku ji napadlo, že přišel, aby si promluvili o svých citech, které se rozhodli nechat *v místnosti*.

„Pozoruhodně, ale stejně vím o pár obrovských rozdílech. Například: Ty a já jsme se setkali dávno před druhým výletem na Abydos. My…spíš bych měl říct *oni* se setkali na ceremoniálu, kde jsi dostala svou první leteckou medaili.“

Sam zvedla překvapeně obočí. „Vážně? Tys tam byl?“

Jack zavrtěl hlavou. „Ne. Chtěl jsem, ale já a Sára jsme se pohádali, tak jsem zůstal doma. V té druhé realitě jsem šel i přes to a my dva jsme se potkali. Očividně jsme si padli do oka. Potom, když ses přestěhovala do Colorada Springs, abys začala pracovat na bráně, tak jsme se znovu setkali a vyšli si. Patrně jsem tě…Jack doprovodil Sam domů, kde se ukázal Jonas.“

Sam sebou trhla, dokázala si představit, co se dělo potom. Nikdy nikomu neřekla všechny detaily o svém vztahu s Jonasem. Byla to část jejího života, na kterou nebyla pyšná a dala by všechno, aby na tu dobu mohla zapomenout.  

Jack pokračoval: „Každopádně, Sam neměla zásnubní prsten a Jonas se mohl zbláznit a uhodil ji.“ Podíval se na ženu před sebou a její skloněná hlava a skleslá ramena mu potvrdili jeho obavy. „Taky tě zbil, že?“

Přikývla a vyhnula se pohledu jeho očí.

„Kolikrát?“   

„Dvakrát. Poprvé, když se vrátil z nějaké černé vojenské operace. Dokonce si ani nepamatuju, co jsem udělala, ale jemu to stačilo. Tehdy to nebylo tak špatné, mohla jsem ty modřiny zakrýt.“

„Proč jsi ho tehdy neopustila?“

Povzdechla si. „Zkoušela jsem to, věř mi. Nebylo to tak snadné. Těžko se to vysvětluje, ale Jonas měl nade mnou nějakou…moc.  Tím myslím, mohla jsem mít třetí stupeň pokročilých ve výcviku, ale na něj bych nevztáhla ruku a on to věděl. I když si o sobě myslel, že je Bůh, tak jsem mu nemohla ublížit.“

„Co se stalo podruhé?“ zeptal se Jack jemně.

„Podruhé jsem si vyšla na kamarádčinu rozlučku se svobodou. Prošel všechny bary ve městě, když se mě snažil zkontrolovat. Vzaly jsme Debbie do striptýzového klubu a on vešel dovnitř, zrovna když jsem strkala dolarovou bankovku za striptérův pásek. Měl rudo před očima. Striptéra přioblíknul a mě odtáhl z klubu.“

„A zbil tě,“ dokončil za ni Jack.

„Jo. Dvě zlomená žebra a zlomenina lícní kosti. Tohle se schovávalo trochu hůř.“ Zavrtěla hlavou. „Bylo to těžké. Jen jsem věděla, že ho musím opustit, ale neměla jsem ponětí jak. Cítila jsem se za něj zodpovědná, jako by to byla moje chyba.“
 
Jak se na ni nevěřícně díval. „Jak by to proboha mohla být tvoje vina?“

„To se teď lehce řekne, ale nemáš ani ponětí, jak umí být takový muž jako Jonas manipulující. Milovala jsem ho a vím, že i on miloval mě. Většinou byl velmi okouzlující a vášnivý. Nikdy jsem nezjistila, jak velkou kontrolu nade mnou má, dokud jsem jej neopustila.“ Projela si rukou vlasy a snažila se udržet své emoce pod kontrolou. „Každopádně, snoubenec Debbie byl Jonasův CO. Nevím, co mu řekl, ale dokázalo ho to udržet ode mě dál. Nechal mě na pokoji.“

Jack si ji přitáhl a objal ji. „Bože, kdybych tak šel na to předávání medailí. To je jediný rozdíl mezi našimi dvěma realitami. Takhle jsme oba prošli tolika bolestivými věcmi. Jenom proto, že jsem dal za pravdu Sáře.“

„Proč? Co se stalo v jejich realitě?“ zeptala se a vymanila se z jeho objetí.

„Jack pomohl Sam. Jonas ji zbil jen jednou. Měla pár modřin a natrhnutý ret. Nechala ho dřív než jí mohl ublížit víc.“ Pohladil ji po vlasech. „Moc mě mrzí, že jsem tady nebyl, abych ti pomohl.“

Sam se od něj odtáhla a podívala se mu do očí. „Nemáš žádný důvod se omlouvat za rozhodnutí, které jsi udělal, ještě než jsme se poznali.“

„Jo, ale…“ začal, ale Sam jej přerušila.

„Jen proto, že to fungovalo v té druhé realitě, neznamená, že by se to stejné stalo i tady. Víme jen, že mě Jonas mohl zabít…nebo tebe. Nemá cenu přemýšlet nad tím, co by kdyby.“

V jeho hlubokých hnědých očích viděla bolest a pochopila, že to nebylo jen kvůli ní. „Co dalšího ti řekl?“

„Charlie pořád žije,“ zašeptal.

„Ach, Jacku.“ Ovinula kolem něj paže.

„Poté, co Jack pomohl svojí Sam, byli si bližší.“

„Měli aféru?“ zeptala se v šoku.

„Ne, ale byli zamilovaní. Sára mu řekla, aby šel za Sam, tak to udělal. Přestěhoval se, takže v domě nebyla žádná zbraň…“

Když se párkrát zhluboka nadechl, podařilo se mu dostat svoje emoce pod kontrolu. Vymanil se Sam z náruče a všimnul si, že se jí v modrých hlubinách třpytí slzy. „To není fér. Oni mají konec jako z pohádky a nám zbyla jen bolest a zármutek.“

Ztěžka polkla. „Takže jsou pořád spolu?“

„Jo, jsou tři roky manželé. Dokonce mají i dceru. Jmenuje se Allison. Je jí osmnáct měsíců.“

Ohromeně zavrtěla hlavou. „A ona je pořád v letectvu?“

„Jo, je z ní major.“

Sam byla dlouhou chvíli zticha a její mlčení Jacka znervózňovalo. „O čem přemýšlíš?“ zeptal se nakonec.

„Že jsme prokletí,“ odpověděla tiše.

„Co tím myslíš?“

„Tebe neštve, že kromě téhle reality jsme ve všech ostatních spolu?“

„Štvalo mě to, když nám Daniel vyprávět o realitě, do které se dostal. A štvalo mě to taky, když zrcadlem prošla Samantha.“

„Ale teď?“

„Teď doufám, že možná můžeme být spolu. Když to dokázali oni, proč ne my?“

„Nevíte, o co žádáte, pane.“

„Tohle nedělej. Nemluvím s tebou jako tvůj CO.“

„Vždycky jste můj CO. I když bych moc chtěla, abyste pro mě byl víc, ale tenhle fakt nemůžeme obejít.“
 
Dotkl se její tváře. „Chci s tebou být, Sam. Neříkám, že na to musíme hned skočit nebo tak, ale moc rád bych s tebou trávil nějaký čas. Chtěl bych, abychom se navzájem víc poznali. Víc než jen plukovník a major.“

Pousmála se, oči jí po jeho vyznání zářily. „To bych taky moc ráda.“

„Tak co kdybychom spolu strávili nějaký ten čas, a uvidíme, kam nás to zavede. Jen uděláme sem tam nějaký krůček.“

„Myslíš, že to zvládneme? Vzít věci pomalu?“

Jack se zazubil. „No, můžeme to zkusit.“

Sam se zasmála, vstala z gauče a šla směrem do kuchyně.

Jack ji sledoval a něco ho napadlo. „Hej, Sam?“

„Jo?“ zeptala se a otočila se zpátky k němu.

„Tancuješ ráda?“

Zčervenala a sklonila hlavu. „Ano, pane. Miluju tancování.“

Usmál se a došel k ní. „Dobře, znám jeden skvělý malý bar hned za rohem. Co bys řekla tomu, že bychom tam zašli na pár skleniček…možná tanec nebo dva?“

Natáhla k němu ruku a nádherně se na něj usmála. „Dobrá, veď mě…Jacku.“

KONEC