Titul: Teen years
Autor: blue_girls
Překladatel: Alis
Žánr: Humor/Romance
Páry: Sam/Jack
Hodnocení: Dospělí
Délka: Krátké
Časová osa: Neurčeno
Stav: Kompletní
Synopse: Když dvěma dospělím lidem změní myšlení tak, že se z nich *stanou* teenagery... Co to *asi tak* může přinést?

______________________________________________________________

Dva vysocí muži v černém se postavili za Jacka a Sam, chytili je a silou je přinutili, aby se na ně podívali. Objevila se další osoba, také oblečená v černém, a přidržela láhev Sam před obličejem.
„Otevřít!“
Sam nechtěla, ale muž, který stál za ní, trhnul její hlavou. Jack byl rudý vzteky, jak si to ten chlap k ní může dovolit. A kdyby mohl, tak by toho hajzla zabil.
Sam byla přinucena otevřít pusu a ten muž jí do úst nalil nějakou tmavou tekutinu. A než ji mohla vyplivnout, dal jí přes pusu ruku a tak ji přinutil to spolknout. Jacka přinutili k tomu samému. Slyšel jak se Sam snaží po tom, co musela tu tekutinu polknout, nadechnout. Soustředil se jenom na ni. Doufal, že je schopná porozumět jeho myšlenkám, dostanu nás odtud, slibuji…

Sam se vzbudila první, ležela v místnosti, která měla téměř bílou barvu. SGC, pomyslela si. Podívala se dolů a viděla Janet, která na konci její postele listovala v nějakých záznamech. Zkusila se posadit.
„Oh ne Sam, hned se zase polož.“
Sam se na to, aby s ní bojovala, necítila, takže si zase rychle lehla. Přejela si rukou přes obličej.
„Jak jsem se dostala zpátky sem?“
Janet si k posteli přisunula židli. „No, našli tě nedaleko od brány a Hammond nás pro tebe poslal, abychom zjistili, že je bezpečné tě vzít zpátky do SGC, když jsi byla předtím zajatá.“
A teď to Sam došlo, Jack. „Janet,“ skoro vykřikla, jak se bála. „Kde je Jack – plukovník!?“
Janet jí položila ruce na ramena, aby se Sam nemohla zase zvednout.
„Sam, je v pořádku, našli ho společně s tebou.“
Tlukot jejího srdce se zase vrátil k normálu. Měla takový strach, byl zraněný, když ho přímo před ní znovu a znovu bili. Byla zoufalá, chtěla mu pomoct, ale nemohla se zbavit těch mužů, co ji drželi. To byla poslední věc, na kterou si pamatovala. Byl tak bledý a v jeho obličeji se zračila bolest.
Sam se dotkla ruky Janet, „*Musím* ho vidět.“ Janet se na ni podívala s pochybnostmi.
„Prosím, Janet, zranili ho, protože jsem mu nemohla pomoct, prosím.“
Janet dobře věděla, že ti dva jsou do sebe zamilovaní, ačkoliv ani jeden z nich neměl dost odvahy s tím něco udělat. Přikývla a ukázala k jeho posteli.
„Pět minut, Sam,“ zavolal za ní. Sam se usmála a zasalutovala jí.

Jack cítil, jak ho ti muži silně udeřili pěstmi do žeber, ucukl bolestí. Viděl Carterovou, měla slzy v očích, jeho Sam – udělal by pro ni cokoliv. Snažil se je ze sebe setřást, aby na ni nemohli vykonat ten jejich rituál. Cítil tu bolest, kterou oba dva přitom pociťovali. Někde v hloubi, i přes tu bolest, slyšel její hlas…..
„Pane, vzbuďte se, něco se vám zdálo.“ Přejela mu rukou přes jeho zpocené obočí. „Pane, prosím, vzbuďte se…Jacku.“
Jack pomalu otevřel oči a usmál se. „Ano,*zakašlal* Carterová? Víte, že jste mohla s tím, že mě vzbudíte alespoň počkat, až budete mít hotové jídlo.“
Sam se zasmála, v očí měla zase slzy. Jack se zachechtal, ale okamžitě cítil, jak ho bolí žebra. Věděl, že je má buď naražená nebo tak tři, čtyři zlomená.
„Oh,“ Sam se zlehka dotkla jeho hrudníku, „myslím, že byste se neměl smát.“ Usmívala se.
„Pane,“ držela mu ruku ve své. „Děkuji za to, co jste pro mě udělal. Nikdy nezapomenu, že jste jim zabránil, aby mě…“
„Carterová, ne,“ mírně se nadzvedl. „Nechci mluvit o tom, co vám chtěli udělat, prosím.“
Prostě mu chtěla za všechno poděkovat, ale také respektovala jeho přání.
„Dobře, pane. Janet mi dal jen několik minut. Takže se raději vrátím do své postele. Brzy se uzdravte.“
Jack jen zamumlal. *vy taky* a Sam odešla.

Po dvoudenním pozorování je Janet propustila z ošetřovny. Prokázalo se, že má Jack naražené tři žebra a dále má několik drobných řezných ran. Sam byla, kromě těch několika řezných ran, v pořádku.
SG 1 a Hammond seděli v zasedačce u stolu.
„Takže,“ podíval se Hammond na svůj nejlepší tým, „ta poslední mise si vyžádala nějaké oběti, takže vám dávám tři týdny volna, na žádost doktorky . Je to tak dlouho kvůli zraněním plukovníka O´Neilla a majora Carterové.“ Hammond vstal a ostatní taky.
„Děkujeme, generále.“ Řekli všichni současně.
A protože Jack zatím nemohl řídit, Sam mu nabídla, že ho vezme k sobě domů. Trvala na tom, že u ní musí zůstat, pro případ kdyby něco potřeboval. Jack si pomyslel, že se Sam opravdu snaží napravit to, co se mu stalo. Bože, proč prostě nemůže jednoduše pochopit, že něco takového by udělal klidně tisíckrát, aniž by počítal s tím, že mu to někdo oplatí.
Sam vjela na příjezdovou cestu.
„Carterová, opravdu tohle nemusíte dělat. Víte, že to můžu zvládnout sám.“
Sam vytáhla klíčky ze zapalování. „Pane, prosím. Budu se prostě cítit líp, když budete tady u mě, alespoň dnes večer.“ A podívala se na něho takovým tím psím pohledem.
Jak by jí mohl říct ne. „Doooobře Carterová, zůstanu.“
Sam se usmála a vedla ho do domu…..

Zavedla ho do pokoje pro hosty a Jack si lehl do postele. Měla pocit, že mu něco dluží. Ode dveří se na něho dívala, jak spí. Už tolikrát jí zachránil život, ale tentokrát to bylo jiné. Teď ji zachránil nejenom před tím, že ji někdo zmlátí, ale taky před tím, že ji znásilní. Ti muži mu řekli, co se jí chystají udělat a ona to náhodou zaslechla. Nabídl jim za ni svůj život. Neptal se jí na její názor, prostě k ní po rozmluvě s těmi muži přišel a zlehka ji políbil. Křičela na ně, aby toho nechali, ale oni ho i dál kopali a tloukli pěstmi. A když se na ni podíval, měla pocit, jako by měla umřít. Naštěstí tam přišel jiný strážce a vzal ji i Jack pryč Potom už si nic nepamatovala. Ano, miluje ho. Jack se pohnul a Sam si pomyslela, že bude lepší, když odejde, dřív než ho vzbudí.

V osm zazvonil budík. Sam se ho pokusila vypnout, ale po pěti minutách zazvonil znovu. Zvedla hlavu, vzala budík a hodila s ním přes celou místnost, takže se rozbil o zeď. Hrdě se usmála a dala si přes hlavu polštář. Ale ještě než zase stačila usnout, něco ji nedalo. Čí to byl budík, se kterým právě praštila o zeď?
Vyskočila z postele a rozhlédla se kolem sebe Kde to sakra jsem? zeptala se sama sebe. Podívala se po pokoji. Ve skříni, kromě běžných ženských šatů, našla i vojenskou uniformu. Prohlédla si věci ve skříni a našla tam dráždivé spodní prádlo. Pokud to spodní prádlo vůbec bylo. Všimla si, že vlastně zakryje pouze přední část těla a v zadu nic. Zasmála se a potom ji zase zachvátila panika. Šla do koupelny, podívala se do zrcadla a vykřikla. To nebyla ona, byla to nějaká žena, dospělá žena. To nebyla ona, jí je přece teprve 16. Myslela, že omdlí….

Jack uslyšel z vedlejší místnosti výkřik. „Pro krista pána! Kdo dělá takový kravál…“ posadil se a uvědomil si, že není ve svém pokoji. Vstal z postele, rozhlédl se kolem a na židli našel nějaké vojenské oblečení. Vyšel z pokoje a šel chodbou dolů. Byla tam pouze jediná místnost. A když nikoho jiného v domě nenašel, vešel dovnitř. Viděl postel, ve které někdo předtím spal a nějaké dámské oblečení a také spodní prádlo. Všiml si, že v koupelně se svítí a tak k ní popošel. Vstoupil dovnitř a uviděl ženu, která na sobě měla jen spodní prádlo a krátké tričko. Nejprve si pomyslel, jaké má štěstí. Ale když se otočil, málem vykřikl taky. V zrcadle viděl dospělého muže. Jack si nemyslel, že je to on. Vždyť mu je teprve 17….
Když se Sam vzbudila, přemýšlela a přála si, aby by to byl jen zlý sen. Posadila se a prohlédla si svoje tělo. Tak tohle nebylo tělo šestnáctileté dívky, i když by mohla být šťastná. Měla plná prsa, štíhlý pas a roztomilý zadeček. No, pomyslela si nakonec, aspoň nevypadám jako velké jablko. Otočila se a uviděla nějakého muže, který měl na sobě jenom černé tričko a bílé trenýrky. Křičela, takže asi tohoto muže vzbudila. Zasténal a ona si myslela, ačkoliv nevěděla proč, že ten muž omdlí. Prudce se narovnal a podíval se na ni.
„Na co se tak díváte?“ Zeptal se jí.
Spadla jí brada. „Na co *já* se tak dívám, na co vy se tak díváte, jste perverzní, vypadněte!“
Upřeně se na ni díval. „Ne, vy odejděte!“
Vstala a šla ke dveřím, ale ještě předtím, než odešla, ho nakopla a utekla pryč.
„Hej,“ vstal a běžel za ní. „Dostanu vás.“
Běžela dolů chodbou a dál do obývacího pokoje, ze křeslo. Vynořil se zpoza rohu jako dělová koule. Díval se na ni a usmíval se.
„Neopovažujte se na mě usmívat, vy…vy….vy zvíře!“
Zůstal stát. „Zvíře? Proč mi tak říkáš, děvče?“
Hodila po něm polštář. „Tak za prvé, budu ti říkat, jak já chci a za druhé, neříkej my děvče. A teď mě nech napokoji!“
Rozběhl se k ní. „To ne! Nakopla jsi mě!“
Snažila se mu utéct do ložnice, ale chytil ji a přitiskl ji ke zdi.
Snažila se dostat od něho pryč.
„A teď,“ skoro ho kopla mezi nohy.
„Hej, přestaň sebou mlít! Poslouchej, chci se tě zeptat, kdo jsi a proč jsi mě nakopla?“
Jen na něho zavrčela. „Nepotřebuješ vědět, kdo jsem a nakopla jsem tě proto, že jsi se na mě tak díval.“
Zasmál se. „Teď se na tebe taky dívám.“
„Ne,“ červenala se. „Ty jsi se na mě *díval*.“
Nechal ji, aby se postavila. A Jack měl pocit, že slyšel, jak se směje.
„Nevypadám tak zle, ne? Tím myslím, že jsi si mě prohlížel.“
Jack vstal. „No ve skutečnosti jsem se na tebe díval proto, že jsi křičela a za druhé nepřísluší mi, abych si tě prohlížel. Kolik ti je, tak pětadvacet? To jsi pro mě kotě moc stará.“
Sam to šokovalo.
„Jen pro tvou informaci, ty chytráku, je mi teprve 16 a ty jsi ten, kdo je tady starý!“
Podíval se na ni s takovým, těžko zapomenutelným, úsměvem. Byl tak – trochu sexy, na to kolik mu je, pomyslela si.
Díval se na ni, její modré oči byly jako dvě studánky, krátce střižené blond vlasy – vypadala roztomile. Hej, ožil, kdyby jeho přátelé věděli, že to dělal s opravdovou ženou- a ne s dívkou jeho věku. To by bylo něco!
Popošel k ní blíž. „Dobře, tak přiznávám, že jsem si tě prohlížel, ale jenom proto, že jsi sakra sexy.“
Sam se červenala a Jack si pomyslel, že je opravdu moc roztomilá.
„Já, uh…“ přejel rukou z boku po jejím těle. „Já jsem ještě moc mladý, takže nemůžeme dělat…“ a políbil ji, spíš proto aby ji umlčel, než aby ji líbal, doopravdy líbal. Ale i tak to stálo za to.
Sam zasténala a on jí zasunul jazyk do úst. Tohle nemůžu dělat, něco je špatně, když se tady tak líbáme. Ano, bylo jí to velice příjemné, ale zdálo se jí, že by tohle neměla. Zatlačila na jeho hrudník a on pokračoval v líbání, ale tentokrát to byl její krk, kam ji líbal. Musím ho zastavit, bože je v tomhle moc dobrý.
„Prosím, já nemůžu.“
Sundal jí ramínko jejího trička z ramene. „Ššš, jenom se tomu podej.“
„Ne, my---ahhhhh“ vzal její prso do své ruky.
„Bože, tohle je tak příjemné,“ a stiskl ji. „Ale nějak vím, že, i když jsme v tělech dospělých, že tohle není správné.“
Podíval se na Sam. „Že to není správné? Právě jsi řekla, že je tom příjemné. Tak to opravdu potřebuješ nějakou pomoc, když si myslíš, že tohle není správné.“
Zkusil se znovu vrátit k tomu, co dělal před chvílí, ale Sam ho odstrčila.
„Ne, potřebujeme si to promyslet.“
Bože, pomyslel si Jack, je asi jednou z těch, kteří si celý život promýšlí každý svůj pohyb….

Sam a Jack seděli na pohovce. „Dobře,“ podívala se na něho. „Já jsem Samantha. A ty?“
Jack jí zasalutoval. „Jack, těší mě.“
Zazvonil telefon. Sam se na něj podívala a potom na Jacka, ten přikývl.
„Haló,“ na druhém konci uslyšela něčí hlas.
„Ahoj Sam, promiň, zapomněla jsem se tě včera večer zeptat, jestli bys se mnou a Cassie nechtěla zajít do parku, vzaly bychom si s sebou oběd. Takže půjdeš?“
Jack se posunul blíž, aby slyšel, o co jde.
„Uh, promiňte, omluvíte mě na chvíli,“ Janet odpověděla, že jistě a slyšela v pozadí nějaký tichý hovor. „Běž pryč, Jacku. Řeknu ti, kdo to byl, až domluvím, bože jsi vždycky tak zvědavý?“
Jack se usmál a posadil se zpátky na pohovku.
„Sam,“ Sam se zase soustředila na telefonát. „Sam, plukovník je u tebe?! A proč je u tebe?“
Sam ale nevěděla, kdo to je a byla si jistá, že žádného plukovníka nezná.
„Promiňte, ale kdo jste?“
Janet málem spadla ze židle, když se jí Sam na tohle zeptala. „Sam, to jsem já, Janet. Sam, co se s tebou děje? Hned k tobě přijedu. Jen zůstaň tam, kde jsi.“
Sam to všechno trochu vyděsilo.
„Jak to, že znáte moje jméno? A kdo jste?“
„Sam, to jsem já Janet, tvoje doktorka a přítelkyně. Já a Cassie jedeme k tobě. Zůstaň doma.“ S tím ta žena zavěsila a Sam udělala totéž.
„No?“ Podívala se na Jacka a pokrčila rameny.

Asi za dvacet minut přijela Janet k Saminu domu. Vystoupila z auta a Cassie ji následovala.
„Mami, je Sam v pořádku? Byla jsi dost znepokojená.“
Janet zaklepala na dveře, nikdo se neozval.
„Bude v pořádku, Cassie. Můžeš se podívat tady tím oknem, jestli jsou někde v domě?“
Cassie se podívala dovnitř a přikývla.
Janet otevřela dveře a vešla dovnitř. Viděla Jacka a Sam, kteří právě vyšli z kuchyně a nesli si nějaké jídlo.
„Kdo jste?“ Jack šel směrem k ní. „Vy jste ta osoba, co telefonovala?“
Janet tomu nemohla uvěřit, nic si nepamatují.
„Ano Jacku, já jsem Janet. A jsem vaše a majora Carterové doktorka.“
Sam se na ni nevěřícně podívala.
„Ano Sam, mluvím o tobě. Jsi major u letectva a Jack je plukovník, také u letectva. Teď oba pracujete v programu hvězdné brány. Vzpomínáte si na něco z toho?“
Jako první promluvil Jack. „Hej, je mi teprve sedmnáct a stejně tak Samanthě. Vůbec nevíme, o co tady jde. Prostě jsme se takhle vzbudili.“ A ukázal na jejich těla.
Janet vzala z kabelky svůj telefon, vyťukala číslo.
„Pane, máme problém.“ Řekla.

Oba, Sam i Jack, seděli na posteli, zatímco jim sestra měřila puls, dívala se jim do krku a kontrolovala jejich zornice. Když to bylo hotové, přišla k nim zase Janet.
„Takže tohle jsem zatím zjistila. To, že máte jiné vědomí, je zřejmě důsledek chyby, kterou udělali ti lidé, kteří vás zajali na vaší poslední misi. Nemám moc možností, jak najít lék. Bez pomoci Sam a v jaké se nacházíte situaci – ještě jste nechodili na vysokou školu, nevstoupili jste do letectva ani do programu hvězdné brány – takže nevíte, co máte dělat. Je to tak?“
Sam jenom přikývla, ale Jack málem spadl z postele.
„Hej, Jak to víte? Ona je moc chytrá, alespoň pokud já vím, možná vy nevíte, co dělat…“
Sam ho plácla po ruce.
„Zmlkni. Promiňte, Janet, možná bych mohla pomoct aspoň nějak.“
Dívala se na Jacka způsobem *přestaň dělat scény*. Ten jen pokrčil rameny a posadil se zpátky na postel.
„Oba se musíte cítit hodně zmateně, ale ujišťuji vás, že na to přijdeme. Sam děkuji, ale nemyslím si, že je tu potřeba nějaké pomoci. A vy dva byste měli jít do zasedačky.“ Janet se na ně usmála a šla do své kanceláře. Sam a Jack vstali z postele a šli dolů chodbou do zasedačka, tak jak jim bylo řečeno.

Hammond se upřeně díval na své dva nejlepší důstojníky, kteří tu před ním seděli.
„Takže, plukovníku, majore, doktorka mi řekla o vaší momentální situaci a o tom, jak si myslí, že se to stalo. Teď ještě nevíme, jak to vyřešit. Nechci riskovat, že i z dalších dobrých důstojníků se stanou…teenageři. Ale pokud vy dva jste ochotní, mohl bych vám povolit jeden výlet mimo Zemi. Samozřejmě nejdřív musíte projít nějakým výcvikem a dozvědět se něco o bráně, ale myslím si, že by to mohlo fungovat.“
Sam vypadala trochu nervózně, ale Jack se tvářil světácky….

Po hodinách tréninku, které se zdály nekonečné, byli Jack a Sam připraveni projít bránou.
„No tak, Sam, bude to zábava.“ Poplácal ji po stehně. „Netvař se tak smutně.“
Sam vstala. „Jacku, jsem tím vším pořád vystrašená. Tím myslím, jít na cizí planetu, kde jsou mimozemšťané. Není to trochu moc?“
Jack si povzdechl. „Já vím, mimozemšťané, to je trochu zvláštní. Ale když jsme v těch dospělých tělech a co ten velký chlapík, T nebo tak nějak?“
Sam musela uznat, že má pravdu. „Dobře, ale jestli mě postřelí, budu z toho vinit tebe, protože ty jsi to chtěl udělat a já ne.“ Zamračila se. Jack k ní přistoupil a zlehka ji políbil na rty. Narovnal se.
„Budu ti krýt ten tvůj zadeček, ok?“
Sam se začervenala. „Dobře.“
Šli směrem k prostoru brány. Měli na sobě vojenské uniformy, boty a taky zbraně. Hammond tady na ně čekal, zasalutoval jim a oni udělali totéž.
„Šťastnou cestu, děti.“

Sam a Jack se procházeli po nějaké planetě, zbraně měli v pohotovosti, ale vypadalo to, že tady asi nikdo nežije. Jack toužil po nějaké akci a Sam chtěla jít domů. Neměla zde dobrý pocit.
„No tak Jacku, proč se prostě nevrátíme. Vypadá to, že tu nic není.“
Jack se rychle otočil. „Sam, ty takhle chceš zůstat až do konce života? Tím myslím, ty nechceš zažít procházky a takové ty věci?“
Sam se začala bránit. „A co domácí úkoly nebo něco takového. A bez procházek se klidně obejdu.“
Mohla by klidně žít bez nějakých procházek. To není zrovna to, po čem by umírala touhou. A stejně nemá přítele, který by s ní na ně chodil, takže není co řešit. Začala o Jackovi přemýšlet jako o svém příteli. Ne, Sam, nepřemýšlej o tom, je to divné. Jeho dlouhé nohy, svalnatá záda, pěkný, pevný zadek – přestaň Samantho Carterová, co se to s tebou děje. Nikdy jsi tak detailně o žádném klukovi nepřemýšlela. Možná je to proto, že jsi dospělá, pomyslela si. Vzpomněla si na jejich první setkání. Do prdele! Co když spolu spali? Co když je její přítel, nebo možná něco víc. Proč ji to nenapadlo už předtím – způsob, jakým o něm přemýšlí, jak její tělo reagovalo na jeho úsměv. Co když mezi jejím dospělým já a Jackovým dospělým já něco je? Jsou do sebe zamilovaní? Tohle všechno jí vířilo hlavou, dokud ji Jack nezastavil.
„Sam,“ vrátil ji tak zpět do reality. „Sehni se, myslím, že jsem něco slyšel.“
Sam udělala to, co jí Jack řekl. nechal ji tam, kde byla a sám šel dál. Najednou potkal starého muže, který byl oblečený v černém.
„Kdo jste?“ Zeptal se ho ten muž.
Jack pokynul Sam, aby přišla za ním. „Já jsem Jack a tohle je Sam. Podle toho, co nám řekli, tak jsme tu byli asi před týdnem a změnili jsme se z dospělých na teenegry.“
Ten starý muž byl zesláblý a bylo na něm vidět, že má obavy.
„Ahh,“ ukázal na ně svým pochroumaným prstem. „Vy jste ti dva, co sem přišli třpytícím se kruhem. Pamatuji se na vás. Co ode mě chcete? Proč jste se vrátili zpátky?“
Jack měl svou zbraň stále v pohotovosti, ale sklonil ji stranou.
„No, potřebujeme vědět, co se nám stalo, aby to naše doktorka mohla vyřešit. Takže, co se nám stalo?“
Ten muž jen divoce mával rukou a obrátil se k odchodu, ale Jack ho chytil za paži a tak se jeho pozornost zase obrátila k nim.
„Ne, ne, ne musíte odejít, ten dar nelze vrátit. Nechte mě!“ Ten muž se choval jako blázen, pomyslel si Jack.
Sam se postavila vedle Jacka. „Pane, to není dar, ale prokletí. Nevíme, kdo jsme a nevíme o ničem, co se v našich životech stalo. Potřebujeme to vyřešit.“
Ten muž se sklopil zrak a otočil se k nim zády. „Jediný způsob, jak tento dar vrátit je, žít vaše životy jinak, než jste je žili.“
Když se znovu pokusil odejít, Jack ho zase zastavil. „Co to znamená?“
Ten muž se mu vytrhl a rozběhl se do lesa, Jack ho následoval. Ale když byl u prvních stromů, ten muž už byl pryč. Vrátil se zpátky k Sam.
„Takže, máš ponětí, o čem to mluvil?“
Sam pohnula směrem k bráně. „Možná, pojďme domů.“

Janet vešla do zasedačky, Jack, Sam a generál Hammond už tu byli.
„Dobře, tak co jste zjistili?“
Jack pokynul Sam, aby mluvila ona.
„Janet, pane, nějaký muž nám řekl, že jediný způsob, jak tohle vyřešit, je, žít naše životy jinak, než jsme je žili předtím. Jinými slovy, to o čem jsme se jako dospělí rozhodli, že bychom neměli udělat, máme udělat teď. Je to jenom můj odhad, ale myslím si, že to umožňuje lidem odčinit to, co neudělali. Jako když někdo někam nešel nebo něco neudělal, tak jim jejich podvědomí to teď umožní udělat. A když je to všechno splněno, naše mysl se vrátí do původního stavu.“
Janet se usmívala, ale současně ji přepadly obavy, protože tohle může znamenat pouze jedinou věc.
„Takže vy dva jste něco nedokončili, co teď musíte udělat, aby jste se zase vrátili ke svému normálnímu stavu?“
Sam přikývla.
„Dobře,“ řekl Hammond a vstal. „Rozchod, doktorko, vy tu zůstaňte.“
Janet zůstala sedět na svém místě, dokud Sam a Jack neodešli.
„Doktorko, to co mají udělat, souvisí s tím, co k sobě cítí nebo v horším případě, s tím mají něco udělat?“
Janet zvedla obočí. „Nevím pane, ale myslím si, že jediná cesta, jak se mohou zase stát *dospělými* je, aby se dali dohromady.“
Hammond si povzdechl….skvělé, pomyslel si…..


„Dobře,“ Janet vešla do své pracovny a zavřela za sebou dveře. Posadila se za stůl a podívala se na Sam a Jacka.
„Takže doktorko, co uděláme, abychom to vyřešili? Máme jít prostě ven a chovat se bláznivě?“
Jacka už tohle unavovalo a potřeboval se prospat.
Sam byla zticha.
„Jacku, Sam, nemůžu uvěřit, že to říkám dvěma teenegrům – jednejte impulzivně.“
Sam zvedla obočí. „Impulzivně?“
Jack se zprudka opřel o opěradlo židle. „Impulzivně, dobře, v čem, kde? Tím myslím, jak poznám, co jsem neudělal, když si nepamatuji předchozích 30 let?“
Sam se usmála, mohla by mu připomenout nějaké věci – oh Sam přestaň! Nemohla uvěřit tomu, o čem přemýšlela – počkat *impulzivně*.
„Uh, Janet, mohla bych s tebou na chvíli mluvit o samotě, prosím?
Janet se na ni podívala, potom na Jacka a se ho zeptala. „Nevadilo by vám to?“
Jack vstal a vyšel ze dveří.
„Takže, Sam, co potřebuješ?“
Sam si povzdechla. „Er, mezi mnou a Jackem, jako dospělými, bylo mezi námi něco? Ptám se jen proto, že když jsem v jeho blízkosti….tak myslím na takové věci. Takové věci, o niž bych jako teenager neměla přemýšlet. A když jsem spolu, mám takový zvláštní pocit kolem žaludku.“
Janet tomu nemohla uvěřit, že se přitahují nejenom jako dospělí, ale i jako teenegři. A to nebere v úvahu rozdílné světy, dimenze, čas a podobně.
„No Sam, abych řekla pravdu mezi vámi jako dospělými se nic nestalo. Oba dva k sobě něco cítíte. A podle toho, co jsi mi jako dospělá řekla, tak si jste velice blízcí, jen překročit tu hranici a něco spolu mít. A proto ti doporučuji s těmito myšlenkami se konfrontovat, je to možná to, co vám brání být zase dospělými.“
Sam vzala doporučení v úvahu a odešla z její pracovny.

Přecházela po místnosti a nevěděla, co by měla udělat. Měla by to nechat mezi ní a Jackem tak, jak to bylo doposud nebo se přestat bát a přestat váhat? A co když se něco stane? Potom si vzpomněla na všechno týkající se panenství, je panna? Nechce pocítit tu bolest, tak jak to její kamarádky říkají, nebyla zatím připravená. Nebo ano? Stačí kolem něho jenom projít a její tělo hned reaguje. Stačí když vedle něho sedí a on promluví a ona má pocit jako by její tělo současně hořelo i mrzlo. Má na ni takový vliv, jak to, že její dospělé já s ním nic nemělo? Musí být blázen. Takže musí něco udělat, nemůže takhle zůstat navždycky – zvlhnout vždycky, když o Jackovi přemýšlí. Vzala si klíče a vyběhla ze dveří – prosím, jen ať si vzpomenu, jak se řídí auto….

Jack si chrstl na obličej studenou vodu. Jak může sakra vyřešit svoje chyby, když ani neví, co to je? Ale bylo mu jasné, že to souvisí buď s jeho příbuznými nebo se ženou. Přál si, aby se to týkalo Sam. Bylo by to hezké, zůstat takhle, aby mohl být se Sam. To by mu určitě nevadilo. Celou dobu na ni myslel. Jak voní – jako jahody, jaké má hluboké modré oči, její hlas, blond vlasy,. její – Ne Jacku, tohle je špatné, myslet na -…

Zatímco si Jack nadával za to, jaké chlípné má myšlenky, žena na kterou myslel, zaklepala na jeho dveře. Viděl ji kukátkem, odemkl dveře. Vešla přímo dovnitř. „Ahoj Sam. Pojď dál, chovej se jako doma.“
Venku pršelo a Sam byla mokrá. „Potřebuji si s tebou o něčem promluvit, hned teď.“
Jack ukázal na pohovku.“Posaď se, já ti přinesu ručník a nějaké suché oblečení.“ Myslel si, že by jí přinesl ručník a nechal jí tu něco na převlečení a odešel. A potom dostal lepší nápad. Za chvíli přišel zpátky a podával jí ručník, tepláky a tričko – věci byly sice trošku větší, ale přinejmenším ji zahřejí.
Sam mu poděkovala a šla směrem, kterým ji Jack ukázal, že je koupelna. Posadil se na pohovku a stále cítil její přítomnost. Jsem nadržený puberťák. Chtěl ji, ale věděl že by ji mít neměl.
Sam se vrátila z koupelny a měla na sobě jenom to tričko, měla vlhké vlasy a dlouhé nohy. Jack to málem neustál, byla hrozně sexy.
Poposedl si, aby tak zakryl svou zjevnou erekci. Sam šla k němu, tričko jí bylo sice velké, ale zase nebylo tak dlouhé, aby současně zakrylo její stehna. Jack jenom zasténal…
„Jacku,“ Sam se mu obkročmo posadila na klín. „Já vím, že to vypadá divně, ale z nějakého důvodu tě chci, potřebuji tě. Každou noc myslím na to, jaké by to asi bylo, když bys ležel na mě, pode mnou, byl jsi ve mně. Myslím, že tohle je právě ta věc, která nám nedovoluje se stát zase dospělými. Janet mi řekla, že jsme spolu nikdy neměli sex, jako dospělí, ale že k sobě něco cítíme a řekla mi, že já jsem jí řekla, že jsem si blízcí natolik, abychom spolu něco měli.
„Sam,“ držel ji za boky a třel se o ni. „Nemyslím si, že bychom tohle měli dělat. Tím myslím, že je zde tolik věcí, že….“
Sam se jen usmála, když viděla na jeho kalhotách bouli. „Zmlkni Jacku a vezmi mě do postele.“
Jack už to nemohl vydržet, Sam ho přiváděla k šílenství. Zvedl ji a šel s ní směrem k ložnici…
Položil ji na postel, sundal si svoje oblečení a potom si k ní lehl. Hladil ji po břiše a potom pod tričkem, jeho ruce směřovaly vzhůru. Vzal si do ruky její prso a byl jí vděčný, že nemá podprsenku. Dotýkal se ho, lehce ho stiskl a mazlil se s ním. Sam sténala a začala se pod ním celá chvět.
„To tričko dolů,“ řekl jí a pomáhal jí je sundat. Dotkl se jejího stehna a potom se mezi ně vsunul. Když do ní zasunul prsty a začal s nimi pohybovat, Sam se proti němu prohnula. Nejprve s nimi pohyboval pomalu a potom zrychli a přivedl ji tak až na okraj.
Potom se přesunul nahoru, líbal ji a vnikl do ní.
Skoro vykřikla – ne bolestí, jak si myslela – ale protože to byl opravdu dobrý sex. Jackovi se líbilo, jak ji celou vyplnil, byl šťastný. Líbal ji na krku, lehce ji sál. Pohyboval se tvrdě, cítil, že se zase začíná chvět a tak se pohyboval ještě víc tvrdě. Její boky mu vycházely vstříc, pohyboval se rychle a hlouběji, usmíval se – jako by už neměl být žádný zítřek. Když dosáhla vrcholu, křičela jeho jméno a za chvíli se i on udělal a zasténal její jméno…

Když se Sam ráno vzbudila, cítila se velice dobře. Rukou si přejela po obličeji a chystala se vstát, ale zabránila ji v tom ruka, kterou měla kolem svého pasu.
Rozhlédla se kolem sebe a zjistila, že je v pokoji u plukovníka, takže se otočila, aby zjistila, kdo ji drží – a málem vykřikla – byl to plukovník.
Vzbudil se a vyskočil z postele, rozhlížel se kolem sebe. Podíval se na Sam…..a do prdele!

Několik hodin mluvili s Hammondem a Janet, nakonec věděli, co se stalo. Jen nemohli uvěřit, co jejich já udělala, ale fungovalo to.
Když Janet odcházela, podívala se na Sam. „Hej,“ Sam se otočila. „Pokud chceš někoho obviňovat, tak potom obviňuj mě, ano? To já jsem vám řekla, aby jste jednali impulzivně – když jsi za mnou přišla a zeptala si se mě, co máš s *těmi* myšlenkami, které máš o plukovníkovi, dělat…“
„Oh! Janet!“ Janet vyprskla smíchy a raději prchala.
„Tak za tohle tě dostanu, Janet.“
Janet se na ni otočila. „Aspoň už nejsi teenager!“

KONEC!!!