Titul: Tenerife
Autor: Neznámý
Překladatel: Marty
Žánr: Romance/erotika
Páry: Sam/Jack
Hodnocení: Dospělí
Délka: Středně dlouhé
Časová osa: Nezařazeno
Stav: Kompletní
Synopse: Sam vyhrála zájezd na Tenerife. Kdo pojede s ní?

__________________________________________________________

Sam se zrovna chystala do práce. Narychlo dojídala snídani a klasicky měla zaplé rádio. V tom akorát píplo a moderátor oznámil půl sedmé.
Překvapeně se na to rádio podívala a hned si zkontrolovala hodiny na stěně. Tam už bylo půl osmé, což by znamenalo, že to na základnu stihne jen taktak. Ještě si zkontrolovala hodinky, taky půl osmé. V tom se v rádiu ozvalo. „Takže přes noc jsme si všichni předělali hodinky a můžeme si pospat o hodinku déle.“ Pronesl moderátor a pustil tam jakousi hudbu.
Sam si zničeně sedla na židli. „Já, fyzička… a zapomenu na změnu času! To snad není pravda, i Jack si na to musel vzpomnět.“ Pokárala se, ale musela se usmát, když si představila Jackův výraz, kdyby přijel do práce o hodinu dřív. Úplně viděla ten jeho výraz “co se děje“.
Nevěřícně nad sebou zakroutila hlavou, potom vstala a šla přeštelovat všechny hodiny v domě. Když už se vracela zpět do kuchyně, tak si udělala další kávu a opřela se o kuchyňskou linku, pozorujíce její uklizený domeček.
Najednou ji upoutalo rádio. „Takže tady mám soutěž speciálně pro ženy. Teď vám nadiktuji dlouhý příklad a ta která ho nejrychleji vypočítá a zavolá nám sem do studia správnou odpověď + výpočet, tak vyhraje týdenní pobyt na Kanárských ostrovech, na ostrově Tenerife. Bude ubytována v pěti hvězdičkovém hotelu a může si sebou zdarma vzít jednu osobu.“
Sam se usmála a zapsala si dloooooooouhou a složitou rovnici. „No jo, už vidím, jak to budou počítat ženy, ale proč to nezkusit a trochu se před prací nerozcvičit.“ Pomyslela si Sam a začala počítat. Šlo jí to rychle, žádný stres, nezávisely na tom ničí životy, ani celý svět, tak se jí počítalo dobře a za necelých pět minut to měla. Rozhodla se, že zavolá, proč taky ne, že?
Najednou se v rádiu přerušila píseň a moderátor řekl. „Ták, a máme tu prvního počtáře, haló, haló? Jak se ctěná dáma jmenuje?“
Sam se usmála, když uslyšela jeho hlas. „Sam Carterová.“ Odpověděla.
Moderátor hned opáčil. „Hm, fajn Sam. Takže, kolik ti vyšlo?“
Znovu zkontrolovala papír a rychle přeběhla výpočty. „ x= -375.“
Moderátor zahvízdal. „Páááni. Jaká šikovná, teď ale ještě potřebuju znát výpočet, mám tady matematického specialistu, musím vědět, jestli jste to počítala sama a případně se tě na něco zeptám, souhlas?“ zeptal se.
„Jistě, klidně.“opáčila Sam. „Hned potom začala popisovat výpočet, ale ten specialista ji zarazil.
„V pořádku, majore. Věřím, že jste to počítala sama.“ Pronesl do éteru.
Sam byla překvapená. „Co?“ Moderátor v tom teď měl guláš. „Cože? Vy ji znáte?“ zeptal se specialisty.
„Jistě že. Je to astrofyzička. Ta nepotřebovala pomoct.“ Ujistil moderátora.
Moderátor byl překvapený. „Hm, tak fajn, Sam, zdá se, že pojedete na Tenerife.“ Pronesl a pustil nějakou hudbu.
Sam si ale ještě nechal na drátě. „Takže, teď potřebuju vaše telefonní číslo a adresu. Máte čas do večera na to, aby jste si vybrala toho s kým pojedete a v pondělí vyrážíte. Všechno tam budete mít gratis, úplně všechno, co se týče hotelu, bufet, saunu, tenis, prostě všechno.“ Potom jí dlouze popovídal o tom co a jak a kdy a ukončil to slovy. „Se zatím mějte, Sam.“ Pronesl moderátor, Sam se s ním rozloučila a položila to.
Už byl nejvyšší čas, aby vyrazila do práce. Se stolu shrábla tašku a klíčky od auta a vyrazila k Cheyenské hoře.

Celou cestu přemýšlela koho s sebou vezme. Přesně věděla koho by s sebou chtěla, ale taky věděla, že on je ten jediný koho by si brát neměla. Mohlo by to skončit v nesouladu s jedním článkem. A taky by se mohlo jevit neslušné, kdyby pozvala Jacka a na její nejlepší kamarádku – Janet, by se vykašlala. Takhle přemýšlela ještě ve výtahu.
Když se převlékla do uniformy a rozešla se zase k výtahu, že už půjde do zasedačky, tak k ní přistoupili Danny s Teal’cem.
„Tak co, Sam. Koho s sebou vezmete?“ zeptal se Danny.
Sam se na něj překvapeně podívala. „Co? Jak to víte?“ zeptala se.
Danny ukázal na Teal’ca. „Teal’c si nechal zavést rádio do jeho pokoje. Prý chce vědět co se děje.“ Odpověděl Danny. Sam se překvapeně podívala Teal’ca, který se jen klasicky “usmál“ pokud se tomu tak dá říct.
„No, ještě nevím. Asi vezmu Janet a ulovíme nějaký chlapy.“ Zažertovala Sam.
Teal’c si zvykl mluvit upřímně. „To by se O’Neillovi nelíbilo.“ Konstatoval suše.
Sam se na něj znovu překvapeně podívala. „Cože?“
Danny ho žďuchl do žeber a zašeptal „No tak!“ Sam se otočila zpět ke dveřím, pochopila, že z odpovědi nic nebude.

Hned jak zavítali do zasedačky, tak začala porada. Jack přiběhl o chvilku později. Nikoho to nijak netížilo. Když generál skončil s jeho průpovídkami o důležitosti mise a ukončil tím poradu, tak se Sam, ještě v přítomnosti všech ostatních zeptala.
„Pane?“ zavolala na generála, který se chystal odejít k sobě.
Otočil se k ní. „Ano, majore?“
Došla k němu. „Pane, mohla bych si příští týden vzít prosím volno? Jedu na Tenerife.“ Pronesla.
Hammond se na ni hodně překvapeně podíval. „Na Tenerife?!“
Sam se usmála. „Ano, pane. Vyhrála jsem soutěž a mám tam týden zdarma.“ Pyšnila se Sam.
Danny se znovu ozval. „A koho s sebou teda berete?“
Pokrčila rameny. „Půjdu se zeptat Janet.“ Pronesla a hned po tom, co jí Hammond řekl, že může, tak odešla za Janet.
Jack se konečně probral. „Takže moment. Pokud to chápu, tak Carterová vyhrála nějakou soutěž a příští týden si bude užívat na Kanárech?“
Teal’c kývl. „Správně, O’Neille. Ještě s ní ale může jet jedna osoba, kterou si vybere. Říkala, že půjde za doktorkou Fraiserovou a že spolu uloví nějaké chlapy.“ Citoval ji Teal’c.
Jack se na něj překvapeně podíval. „To řekla?“
Danny pokýval. „Ano a myslím, že to myslela vážně.“
To Jackovi náladu zrovna nezpravilo.

Sam s úsměvem na tváři dorazila na ošetřovnu. Janet ji hned zpozorovala. „Co se děje, Sam?“ zeptala se jí,když uviděla ten spokojený výraz.
„Sbal si věci, Janet. V pondělí jedeme na Tenerife.“ Odpověděla Sam.
Janet se na ni překvapeně podívala. „Co? Jak to?“ vůbec nechápala.
Sam jí teda řekla to o té soutěži a o tom, že může vzít někoho s sebou. Janet se jí ale omluvila. „Promiň Sam, já jsem slíbila Cass, že s ní a jednou její kamarádkou pojedeme do Denveru na pár dní. Ale řekni mi, nezveš mě jen kvůli tomu, že se to sluší?“ zeptala se jí na rovinu Janet.
Sam se na ni překvapeně podívala a nepřesvědčivým tónem pronesla. „Ne, Janet. Jak tě to vůbec může napadnout?
Janet se usmála. „Takhle to je. Neboj nebyla bych naštvaná, kdybys mě nepozvala. Ale budu naštvaná, pokud nepozveš jeho.“ Vyhrožovala.
„Co? O kom to mluvíš?“ dělala nechápavou Sam.
Nahodila výraz “to si myslíš, že jsem tak hloupá“. „Moc dobře víš o kom mluvím.“ Pronesla Janet.
Sam teda kapitulovala. „Janet, já ho tam nemůžu pozvat…“ začala Sam.
„Proč bys nemohla? Proboha, je to tvůj kamarád a spolupracovník, co je na tom divného, když jsem ti odmítla já, Daniel jede s námi a Teal’ca s sebou budeš asi těžko brát.“ Ujistila ji o opaku Janet.
Sam zjevně nebyla tak zcela přesvědčená. „Opravdu?“
Janet jí to doslova rozkázala. „Majore, jako vaše doktorka, vám to nařizuji. Konečně se trochu odreagujete…“

Jackovi se nějak nezdálo, že by tam ty dvě jely a nabalily si nějaké Španěly. Nechtěl myslet na to, že by se Sam vrátila s nějakým přismahlým Diegem nebo něčím takovým. Podvědomě vyrazil směr ošetřovna. Stoupl si za dveře od ošetřovny a poslouchal rozhovor Sam a Janet.
Byl překvapený, tenhle styl konverzace mezi těmi dvěmi ještě neslyšel. No co, taky je poslouchal poprvé.
„… konečně se trochu odreagujete. A v plukovníkově společnosti ti to půjde jak obě dobře víme nejlíp.“ Pronesla Janet.
Sam se pořád ošívala. „Janet, já nevím… on je tak… tak…“ nemohla najít správná slova.
„Tak co?!“ Povzbuzoval ji Jack zpoza dveří.
Janet se na ni usmála. „Já vím, někdy dokáže být nepříjemný, ale když ho tam pozveš, tak bych se klidně i vsadila, že bude až neodolatelně slaďoučkej.“
„No právě!“ Vykřikla Sam. „Právě proto! Kdyby se tam choval jako ten sarkastickej plukovník! Ale ne, jak ho znám, tak se bude pořád zubit tím jeho stylem a já ho snad znásilním. Protože to se nedá vydržet…“ Naříkala Sam.
Jack za dveřmi lapal po dechu. „Jí se to líbí?! Whow!“ přemýšlel a poslouchal dál.
Janet se usmála. „Znásilnila, ty jeho?“ zahihňala se. „Bože, ten by ti ještě rád vyhověl.“ Pronesla Janet a Jack s ní za dveřmi jen tiše souhlasil. „Si piš že bych jí VELICE rád vyhověl!“ Ale v tu ránu se na chodbě objevil Hammond a už si to směřoval k Jackovi.
Ten se snažil nenápadně udělat pár kroků od dveří a dělat, že něco veledůležitého zkoumána stěně.
„Plukovníku O’Neille.“ Zvolal Hammond.
Obě ženy na ošetřovně to uslyšely a v tu ránu byly jako pěna.
Jack se otočil na Hammonda a předstíral, že ho předtím neviděl. „Pane. Právě jsem šel říct Carterové, že ji hledal Siler.“ Rychle si něco vymyslel. Sice byla pravda, že ji Siler hledal, ale to bylo den před tím v noci, kdy ona už na základně nebyla.
„Taky jdu za ní, plukovníku. Dr. Jackson si bere také volno, prý má nějaké osobní plány, a tak máte volno všichni. Daniela jste na tuhle misi na rozdíl od majora nutně potřebovali.“ Pronesl Hammond a už s Jackem v závěsu vcházel na ošetřovnu.
Jack se na Sam zazubil tím stylem, který ji tolik vzrušoval a ona okamžitě zohla hlavu a začala si mnout čelo, předstírajíce, že má migrénu.
„Děje se něco, majore Carterová?“zeptal se starostlivě Hammond.
Sam se zase podívala na dva příchozí muže, Jack se ještě nepřestal zubit. Janet si toho všimla. „Nic pane. Je jen trochu přepracovaná. Potřebuje tu dovolenou. Jen je mi líto, že nemůžu jet, potřebovala by s sebou někoho, kdo ji zná.“
Pomohla Sam, aby se dostala k tématu, kam se chtěla dostat. Jack si samolibě užíval její reakce, ale sám si ozkoušel jaké to je. Sam se mu totiž zadívala do očí. „Pane, vím, že nejspíš budete chtít jet na ryby, ale co by jste řekl na rozpálenou písečnou pláž na Kanárských ostrovech?“ zeptala se ho a brilantně se usmála.
Jack se zhluboka nadechl, aby se trochu uklidnil, aspoň ji na chvilku přestal trápit tím úsměvem.
„Rád vás doprovodím, majore.“ Usmál se na ni znovu.
Sam to znovu musela rozdýchat, ale potom si ho s sebou táhla chodbou a začala mu říkat všechno důležité. Úplně se při tom vzrušení zapomněla rozloučit s Janet a generálem. Generál ji nepoznával. Janet mu to vysvětlila. „To dělá to přepracování.“

Když Sam s Jackem vylezli z letadla, vybafla na ně veliká tabule. „Vítejte na Tenerife.“ Hned v několika jazycích.
Jack se otočil k Sam a natáhl si oči na Ťamana a orientálním přízvukem pronesl. „Vítejte na Tenerife.“
Sam se usmála. „Pane, nechejte toho.“ Jack se na ni zazubil. „Pod podmínkou, že mi budete tykat.“
Zhluboka se nadechla. „Už to začíná.“ Pomyslela si.
„Fajn… Jacku, taky mi může…š tykat.“

Krásné nablýskané auto je odvezlo do hotelu a steward je doprovodil do jednoho velice pěkného apartmá. Vzal si od Jacka tuzér a odporoučel se. Ti dva se rozešli po pokojích, aby si je prohlédli. Sam narazila na ložnici. Šokovaně zůstala stát ve dveřích.
„Ale ne.“ Zaskuhrala ve dveřích.
Měli tam jednu velikou manželskou postel. Jack jí nakoukl přes rameno. „Páni, je hezká.“ Okomentoval ji Jack.
„Bude se ti na ní dobře spát. Snad mě na pohovce taky.“
Sam se na něj překvapeně otočila. Věděla, že toho bude litovat, ale ona ho pozvala, a tak ho nemohla nechat spát na pohovce.
„Já jsem vás sem pozvala, a tak nebudete spát na pohovce. Ta postel je dost velká na to, abychom nemuseli spát na sobě.“ Pronesla.
Jack se na ni usmál. „Když už spolu budeme spát v jedné posteli, tak by jsi mi konečně mohla začít tykat, ne?“ zubil se.
Sam kývla. „Asi ano.“ Pronesla a vydala se za zvonícím mobilem. Jack neváhal, rozběhl se a skočil na postel.
„Páni, tahle byla dělaná na něco jiného než na spaní.“ Pronesl a rukou zkoušel jak je pěkně měkoučká.
„Prosím?“ zeptala se Sam ze dveří.
Jack se na ni vyděšeně podíval. Myslel si, že už je dávno někde pryč. „Co?“
Sam se vrátila do pokoje. „Co jsi to říkal?“
„Že… ta postel… je… měkká.“ Koktal.
Nepříliš důvěřivě se na něj podívala a kývla. „Aha.“ A vyrazila do kuchyně pro ten mobil.
„Tak co, madam? Jak se vám líbí vaše apartmá?“ zeptal se agent, s kterým se domlouvala na tu cestu.
Otočila se a pozorovala Jacka, jak na té posteli dělá divné kousky, skoro to vypadalo, jako by si zkoušel… „Ježíši, kdy se z toho proberu?“
„Je super. Jen by mě zajímalo, proč, je tady jen jedna postel?“ pronesla mírně rozladěně Sam.
Agent nechápal. „No proč, jste tam s přítelem, ne?“
Sam začínala být naštvanější. „Ano, to jsem s přítelem, který je můj velící důstojník. Kamarád!“
Agentovi to došlo. „O ou.“
Sam ho ale uklidnila. „Je mi jasné, že teď už se s tím nedá nic udělat, ale příště když řeknu dvě osoby, tak to znamená dvě postele!“ pronesla a položila to.
Hned se vrátila zpět k Jackovi, který už se nejspíš dost vyřádil a jen rozplácle ležel na té posteli. „Jacku?“
„Jsem z toho letadla unavený, ty ne?“ zeptal se jí.
Sam kývla. „Ano trochu.“
Jack se otočil, na záda a podíval se na ni se svůdným úsměvem. „Co by jsi řekla na to, kdybychom dnes vynechali pláž a všechno. Jen bychom večer někam zašli? Do nějaké restaurace, najedli bychom se při svíčkách, potom by jsme se prošli bosky po pláži a skončili bychom tady v hotelu, v posteli.“ Pronesl.
Sam na něj chvíli překvapeně zírala. Mělo to hodně významů, těchhle pár vět. „Začínáš být paranoidní. On jen řekl, že si večer zajdete na večeři a ty už hned myslíš na postel.“
„Kdybych vás neznala, tvrdila bych, že flirtujete.“ Pronesla a šla si vybalit kufr. „Jste romantik?“ zeptala se.
Jack její pohyby pořád sledoval a otáčel se za ní jak slunečnice za sluncem. „Ano, jistě že.“ Pronesl.
Sam se na něj překvapeně otočila. „Co?“ Byla to odpověď na první větu, ale Jack to zahrál jako odpověď na větu druhou. „Jsem romantik a mohla by jsi mi už konečně přestat vykat.“ Pronesl a usmál se.
Sam zase nasadila výraz aha a odpověděla. „Fajn, je to zvyk.“
„Takže, platí ta večeře?“ zeptal se po chvilce.
„Ano, jistě, jak bych mohla odmítnout?“ nahodila svůdný úsměv tentokrát Sam.
Jack se na ni zadíval takovým tím pohledem plným touhy a vzrušení, přičemž vstal z postele a rozešel se k Sam.
Ta zůstala zaraženě stát a čekala, co se bude dít. Přišel k ní tak blízko jak jen to šlo, aby se jí nedotknul a příjemným hlasem pronesl.
„Fajn, buď připravená.“ S tímto odešel. Sam si oddechla. „Vidíš, jsi paranoidní.“
Jack si šel vybalit věci a okolo osmé odešel z apartmá

Večer, v devět hodin, se Jack vrátil zpět do pokoje. Sam nikde.
„Sam?“ zavolal. Nic. „Sam?“ Pořád nic. Když procházel přes kuchyň, tak uslyšel známý zvuk, tekoucí vody. Začal se samolibě usmívat. Jasně, myslel na to, že jí tam vletí a pak se třeba omluví, že… že něco, ale nakonec si to rozmyslel. Vydal se ke skříni. Oblékl si světle modré riflové třičtvrťáky a bílou košili, vyhrnul si u ní rukávy a rozepl si pár vrchních knoflíků. Ve Státech akorát končilo léto… no dobře, už byl podzim, ale bylo teplo a slunečno, a tak byl hezky opálený. Bílá košile se na jeho opáleném těle skvěle vyjímala. Obul si žabky a čekal než Sam vyleze.
On sám se už sprchoval než odešel dolů.
Zanedlouho opravdu vylezla. Vlasy pěkně učesané, krásně namalovaná a oblečená v krémových šatech. Skvěle ukazovaly na její dokonalou postavu. Jackovi se moooc líbila krémová a co teprve na tom těle.
Neodpustil si zahvízdání.
Sam se na něj překvapeně podívala a taky jí poklesla čelist. Tak krásně jako tehdy snad nikdy nevypadal, a to ani v jeho tmavomodré uniformě, ve které jí do té doby připadal úplně nejžhavější. Znovu ho přejela pohledem a usmála se na něj. Zohnula se, aby si obula sandály a potom vyrazila k němu. Moooc pěkně voněl. Ta jeho kolínská ji příšerně vzrušovala.
O Samině vůni ani nemluvě. Jack málem omdlel, jak ho ta rozkošná vůně zaplavila.
„Půjdeme?“ zeptal se jí, když to rozdýchal.
Sam prvně na jeho otázku nereagovala. Po vteřině se ale vzpamatovala. „A… ano, jistě.“
Usmál se na ni, položil jí ruku na kříž a vedl ji ven z apartmá.

Chtěli se jít projít do města, tak vyrazili do restaurace na druhém konci města. Jack se v té hodině co byl pryč vyptával, kde je to nejlepší a taky tam vyrazili. Nechtěl nic nóbl, prostě nějakou příjemnou restauraci… s výhledem na moře.
Měl ten den štěstí a číšník je posadil přesně k tomu stolu, který se mu nejvíc líbil. Pěkně na terase s výhledem na moře a zapadající slunce. Číšník je tam usadil, Jack samozřejmě jako správný gentleman odtáhnul Sam židli. Za pár vteřin tam byl číšník zpět s jídelními lístky a zapalovačem, kterým zapálil svíčky mezi nimi. „Budete si přát aperitiv?“ zeptal se.
Jack se podíval na Sam. „Šampaňské?“ Sam se na něj usmála. „Proč ne?“
Číšník si zapsal a odklusal. Chvilku si pročítali lístky. Když už si Jack vybral, tak začal pozorovat Sam. Ta ještě vybírala, takže si toho nevšimla. Zase tam naklusal číšník a dal jim tam skleničky a k Jackovi postavil nádobu s šampaňským a ledem vedle Jacka. Přičemž láhev vytáhl a oběma jim nalil.
„Máte vybráno?“zeptal se.
Oba kývli. Jack naznačil Sam ať si vybere první. (slušňáček :oD) „Dala bych si humra, je jedno jak upraveného.“
Číšník kývl. „Humra pro dámu a vy pane?“ Jack se podíval na Sam. „Přineste mi to samé.“
Sam se na něj překvapeně usmála. Číšník zase odklusal. Ti dva se spolu za tu dobu moc nebavili a když už ano, tak jen o formálních věcech, žádné osobní věci. Oba ale využívali toho, když se druhý nedíval a bedlivě pozorovali toho druhého. Sam přemýšlela, jak to v noci udělá, protože pokud bude tak sladkej i večer, tak se na něj vrhne. Jack musel rozdýchávat každý pohled na jeho půvabnou podřízenou.
Zanedlouho jim donesli večeři. Oba se do toho pustili. Sam čekala, že Jack nebude vědět jak na to, ale překvapil ji.
Když dojedli, ještě chvíli tam seděli a potom Jack naznačil číšníkovi, že zaplatí. Tak taky zaplatil a Sam už se zvedala, že půjde.
„Počkáš prosím chvilku. Musím si odskočit.“ Pronesl Jack a v mžiku ho nebylo.
Sam tedy pokrčila rameny a spokojeně se dívala na moře. Jack ji překvapil, nikdy by nečekala, že bude takhle romantický. Zasněně se zadívala na moře a začala si představovat, jaké by to bylo, kdyby ji políbil, povalil na pláži a něžně se s ní miloval.
Ze snění ji vyrušil jeho hlas. „Půjdeme?“
Otočila se k němu, ale odpověď jí zamrzla na rtech, když uviděla krásnou rudou růži, kterou svíral v ruce a na tváři měl ten nejkrásnější úsměv. Najednou ztratila řeč a překvapeně na něj zírala. Jack k ní natáhl druhou ruku aby jí pomohl vstát. Jakmile si jí Sam všimla, vložila její ruku do té jeho a váhavě vstala. Když už byla na nohách, tak jí Jack předal kytku. „Krásná kytka pro ještě krásnější ženu.“
Sam ho nepoznávala. Tohle by od NĚJ nikdy nečekala. Musela se štípnout, jestli nesní. Zřejmě ne.
„Děkuji, já…“ začala Sam.
Jack se na ni zazubil. „Děkuji bohatě stačí.“ Znovu jí položil ruku na kříž a vedl ji ven.
Zpět chtěli jít okolo moře. No, spíš Jack chtěl, ale Sam mu v tom nijak nebránila. Cestou k moři procházeli okolo herny s automaty. Sam se na ni zamyšleně dívala. Jack si toho všimnul a zeptal se. „Chceš tam jít?“
Překvapeně se otočila k Jackovi. „Co?… Ne já… vždycky jsem si to chtěla zkusit, ale ne, pojďme dál…“ pronesla.
Jack se ale zastavil. „Pojď, naučím tě to. A žádné odmlouvání nebo ti to dám rozkazem.“
Sam věděla, že to by neudělal. Ale popravdě byla ráda, že to řekl, protože by jak jinak než odmlouvala.
Když vešli, uviděli celkem pěknou hernu, nikde žádní opilci nic. Prostě seriózní lidé, kteří se jen podívali na nově příchozí.
Jack se rozhlédl a dotáhl je k volnému automatu. Sam postavil před sebe, postavil se těsně za ni, tak, že se sebe dotýkali a začal jí ukazovat co a jak. Sam první hra nevyšla, ale jak to pokračovalo dál, tak se jí celkem vedlo. A to byl veliký úspěch, protože to, jak byl na ní Jack nalepený jí na koncentraci nepřidávalo. Když jí ukazoval co s jakou pákou, tak jí vždycky chytil za ruku a naváděl ji. Sam tím zpočátku byla vyvedená z míry, ale potom si na to zvykla a musela se hlídat, aby nahlas neukázala její znepokojení, když se od ní Jack po poslední hře odtáhl.
Zase vyrazili směr hotel. Jack si to naplánoval dokonale, opravdu šli po pláži, boty v rukou a hezky bosky se procházeli na kraji vody. Sam ním byla unešená. Choval se prostě nádherně a ta růže… „Víš ty vůbec co znamená, když dáš ženě rudou růži?“ ptala se v duchu a přičichla si k ní. Jack se k ní akorát při tom otočil. „Voní?“ zeptal se s úsměvem.
Sam se na něj taky otočila a se svůdným úsměvem zakývala hlavou. „Děkuju.“ Špitla.
„Nemáš zač, kromě toho, ty jsi mě pozvala na tohle báječné místo a… kdybych věděl, že sem by jsi se mnou jela, tak bych tě pozval už dřív, předběhla si mě.“ Pronesl poslední větu s úsměvem.
Překvapeně se na něj podívala. „Víš kolik by tě to stálo?“
Jack kývl. „Jo, a co? Konečně bychom byli spolu aspoň někde chvíli sami.“
Sam najednou nevěděla co má říct. Ta věta byla to, co vždycky chtěla slyšet, ale nikdy nedoufala, že ji uslyší.
„V klidu, Sam. Nebudu se Tě pokoušet svést.“ Pronesl, znovu jí obtočil ruku kolem pasu a pevně ji k sobě přitisknul. „Jen jsem rád, že se spolu dokážeme bavit a mluvit spolu, i když nejsme na základně.“
Sam se na něj nevěřícně podívala. To co celej den dělal, vyvracelo jeho poslední věty. Trochu ji to i zklamalo.
„Jacku?“
Jack se na ni otočil, čekal, že řekne něco o jeho komentářích, ale nestalo se.
„Co by jste řekl, kdybychom si zítra vyrazili tady k jedněm vodopádům? Kousek se pluje na lodi a pak chvilku pěšky…“ začala Sam.
Jack se na ni usmál. „Budu moc rád.“
Sam se na něj zazubila zpět a potom se zase začala dívat dopředu.

Ráno opravdu vyrazili k těm vodopádům… Sam Jackovi v noci mimo jiné řekla, že se tam dá koupat, tak si Jack vzal kraťasy na koupání. Jinak ta noc probíhala celkem klidně. Jack se Sam snažil co nejvíc vynervovat, vysílal na ni ty jeho úsměvy, záměrně se o ni otíral, ale Sam to zvládla. Ne že by to zvládla levou zadní… pokaždé když se přiblížil, tak měla co dělat, aby ho nevzala útokem.
Jack dostal nejvíc zabrat, když vylezla z vany v negližé. Zůstal na ni civět jak vyoraná myš.
„Proč tohle k sakru nenosíš na spaní i na misích?“ zeptal se, pořád ve vrcholovém stádiu šoku.
Sam se na něj překvapeně podívala. „Protože do spacáku se to nehodí.“ Opáčila.
Jack nevěřícně kroutil hlavou, potom se po pár vteřinách oklepal, rozmrkal to a konečně se jí podíval do očí. Sam se nijak neměla k tomu, aby šla do postele.
„Budeš tam stát ještě dlouho? Nebo si půjdeš lehnout?“ zeptal se a nadzvedl peřinu.
Sam se zhluboka nadechla a vlezla si za ním. Hned zhasli lampičky ze stran a pokoušeli se usnout. Sam si k Jackovi radši lehla zády, protože jinak by nebyla schopná usnout. Jackovi se ba naopak usínalo skvěle při pohledu na jeho podřízenou, přikrytou jen slabou peřinou… spíš prostěradlem a očividně se pokoušející uklidnit. Přemýšleli, jak dlouho to ještě vydrží snášet, jak ona, tak on.

Zpátky k těm vodopádům. Když tam přišli, tak je čekalo příjemné překvapení. Za prvé tam nikdo nebyl a za druhé ty vodopády byly prostě nádherné.
„Kdybych tě včera neviděl v tom negližé, tak bych byl býval řekl, že je to to nejkrásnější co jsem kdy viděl.“ Lichotil Jack.
Sam se k němu otočila a děkovně se usmála. Hned na to vyrazila po maličké pěšince k hlavnímu vodopádu. Jack ji jako poslušný psík následoval… U vodopádu je čekalo další příjemné překvapení. Za ním, totiž byla jeskyně, do které byl takový mališký vchůdeček a potom se dalo skákat do vody. To by nebyl Jack, kdyby to hned neotestoval. Voda, to bylo jeho. Prvně teda vyslal Sam, zkontrolovat hloubku vody pod vodopádem a když mu oznámila, že na dno vůbec nevidí, natož tak aby na něj dosáhla, jak se potápěla, tak si vylezl nahoru a s rozběhem proskočil vodopádem. Byl ve svém živlu. Sam se jen v postraní hihňala a pozorovala jejího VD, jak tam dovádí, jako malé děcko. Tahle jeho stránka se jí líbila. Rozplácla se ke kraji, do mělké vody, zakousla se do manga a pobaveně ho pozorovala.
Když si to tak pětkrát zopakoval, tak si teprve všimnul, jak ho Sam pozoruje. Ležela si tam, a čučela do blba, případně na něj, když zrovna šel vidět.
Zase by to nebyl Jack, kdyby ho nenapadla nějaká podlost. Znovu si jako by nic vylezl nahoru a skočil dolů… tentokrát ale jinak, takže ho Sam neviděla. Když už to bylo moc dlouho, co ho neviděla, tak se po něm začala shánět.
„Jacku… Jacku! Kde jsi? Jacku???“ Nikde nikdo.
Teď už dokonce zašla kousek do vody a začala se pořádně rozhlížet. „Jacku! To není vůbec vtipné! Jacku!!!“
Už začínala pomalu panikařit. Záhy jí ale někdo obtočil ruce okolo pasu.
„Snad se o mě nebojíte, majore? Vy nevíte, že mě se jen tak nezbavíte?“ pronesl Jack a zubil se při tom.
Sam se mu protočila v objetí. Čekala, že ustoupí nebo něco, ale ne zůstal stát a pořád ji objímal. Najednou mu stála tváří v tvář, tak blízko, že to až svádělo k něčemu zajímavému.
„Nebylo to vůbec vtipné, plukovníku. Takhle strašit podřízené, kteří…“ zbytek věty zůstal nevyřčený, protože Jack začal uskutečňovat jeho plán. Vzal ji do náručí a rozešel se směr vodopád.
„Co to děláš?“ zeptala se Sam po chvilce.
Jack se na ni jen rozpustile zazubil a pořád kráčel dál k té jeskyni. „Uvidíš.“
Sam teda chvilku nic nenamítala, když ale Jack zastavil v té jeskyni, tak jí to došlo.
„Snad nechceš…“ začala Sam
Jack ji ale přerušil. „Nezapomeň se nadechnout.“ Zazubil se a přišel blíž ke stěně z padající vody.
„Ne! Jacku, pusť mě!“ začala se kroutit Sam.
Jack se jen samolibě usmál a okamžitě ji vší silou hodil skrze vodopád. Začal se samolibě smát a potom skočil taky.
Sam se po chvilce vynořila a začala si mnout oči.
„Jonathane O’Neille! Tohle si vypiješ!“ křičela.
Jack se jen samolibě zubil. „Ano? A co mi uděláš?“
Sam se na chvilku zamyslela. „No…“ dívala se do blba a pak znenadání chrstla Jackovi do tváře vodu a skočila po něm. Měla v plánu ho jen žduchnout, aby skončil pod vodou, jenže Jack si ji chytil a stáhl ji s sebou pod vodu. Byla překvapená, ale nijak extrémně se nebránila. Po chvilce se vynořili v pevném objetí. Oba se smáli, po chvilce smích ale začal utichat a ti dva si začali uvědomovat, v jaké pozici jsou.
Jack už to nemohl déle vydržet a přitáhnul si k němu Sam ještě blíž. Pořád si zírali do očí.
„Jacku…“ začala Sam.
Ten se ale naklonil ještě blíž k ní a pohladil ji po tváři. Zazubil se na ni tím jeho úsměvem, o kterém vyprávěla na ošetřovně a sehnul se ještě níž. Sam už se teď nevydržela bránit. Ten úsměv ji vždycky odzbrojil. Stoupla si ve vodě na špičky a přitiskla její rty na ty jeho.
Jack tím byl trošku překvapený, ale co taky mohl čekat po tom úsměvu. V duchu se usmál a začal ji vášnivě líbat. Po chvilce se od sebe odtrhli.
„Sam…“ začal Jack takovým pochybným tónem.
Sam k němu vzhlížela, ale když vyslovil její jméno, tak se rychle podívala jinam, vložila mezi ně ruce a odstrčila se od něj.
„Promiňte, pane. Moc se omlouvám, asi jsem si na té lodi neměla dávat ten koktejl, opravdu je mi to…“ začala s omluvami Sam.
Jack vůbec nečekal, že by se od něj snad mohla odtáhnout, a tak se mu vyškubla a rychle od něj šla pryč. Na nic nečekal, okamžitě se jí postavil do cesty a něžně ji chytil za paže.
„Sam, to já jsem Tě k tomu vyprovokoval. Slyšel jsem co s tebou dělá ten úsměv…“ zarazil ji Jack.
Prvně nevěřícný výraz se změnil na vzteklý a prudce se od něj odtrhla.
„Ah, tak je to! Chtěl jste si se mnou pohrát! Jste nechutný.“ Vyhrkla znechuceně Sam, nasraně posbírala věci a utekla směr loď, která je přivezla.
„Sam. Sam! No tak, Samantho! To není tak jak si myslíš…“ volal za ní Jack, ale Sam ho neposlouchala.

Když už byla dostatečně daleko od Jacka, tak zastavila, odlezla kousek z cestičky a oblékla se. Narychlo shrábnuté věci poskládala do tašky, přes slzy toho sice moc neviděla, ale rozhodně to vypadalo estetičtěji, než před tím.
„Jak jen mohl?! Proč mi to udělal?!?!“ ptala se sama sebe.
Trošku se uklidnila, utřela slzy a posmrkujíce vyrazila do mini přístavu. Rozmrzele se posadila do rohu lodi, která patřila hotelu, tudíž byla free a zadívala se na malé vlnky, které ji perfektně uklidňovaly.
Zanedlouho na loď dorazil i Jack, hned jak ji uviděl, tak k ní vyrazil. Sedl si naproti ní, takže mezi nimi byl stolek a chvíli tak mlčky seděli.
Po pár minutách už to nemohl vydržet a promluvil na ni. Hrozně ho bolelo, vidět ji takhle a ještě když to mělo být kvůli němu.
„Sam, já si s vámi nechtěl…“ začal se ospravedlňovat, ale Sam po něm jen vrhla nevraživý pohled, vzala tašku a přešla k jinému stolu.
Jack vzdychl a otočil se směrem kam si sedla. Věděl, že ho bude muset vyslechnout, i kdyby ji měl držet a nutit ji, aby ho poslouchala. Koneckonců spolu spí v jednom pokoji. Celou cestu lodí ji pozoroval.
„Bože, je tak nádherná! Proč mi jen nevěří?“ přemýšlel Jack a začal uvažovat o tom, co udělá, aby si to u ní nějakým způsobem vyžehlil.

Měl ale smůlu a nic ho nenapadlo. Ještě na něj vlastně nikdy nijak zvlášť naštvaná nebyla, tak nevěděl, co udělat, aby ji odnaštval.
Sam to ani zdaleka nepřecházelo, vůbec nebrala v úvahu možnost, že by to mohlo být jinak, než jak si to domyslela. Do hotelu dorazila dřív než on a vzhledem k tomu, že už byl večer, tak si chtěla jít lehnout, jenže když přišla k posteli, tak si uvědomila, že to jen tak nepůjde.
„Přece s ním nebudu spát na jedné posteli?!“ přemítala Sam. Rozhlédla se po jejich apartmá a otevřenými dveřmi uviděla v “obýváku“ pohovku.
„Tak plukovníku… dnes spíte na pohovce.“ Pronesla Sam, vzala z postele jeden polštář a nesla si ho s sebou na pohovku. Ve dveřích se ale zarazila. „Když jsem ho pozvala, tak ho přece nemůžu nechat spát na pohovce… i když to co mi provedl… ne, jsem slušně vychovaná, on je starší a je taky vyšší důstojník, tak ať se vyspí na posteli… hlavně že od něj budu co nejdál.“ Přemítala Sam.
Vrátila se ještě pro přikrývku a hodila to všechno na pohovku.
Začala si to tam chystat a akorát v tom tam naklusal Jack. Když to uviděl tak si prvně myslel, že to chystá jemu, ale pak mu došlo, že JEMU by to asi nechystala.
„Co to má znamenat?“ zeptal se příjemným tónem, aby si to už pomalu začal žehlit.
Sam se na něj ještě pořád nasupeně otočila, ale hned tvář zbavila všech emocí a otočila se zpět k její práci.
„Nic, nechci s vámi spát v jednom pokoji.“
Jack se na ni překvapeně podíval. „To jste teda hodná, že mi tady chystáte “postel“.“ Pronesl Jack.
Znovu se na něj nevraživě podívala. „VÁM, tady postel určitě nechystám. Tady spím já. Jsem totiž na rozdíl od vás slušně vychovaná, víte, starší mají přece přednost. Takže běžte spát do ložnice a se vší úctou, pane, mi nelezte na oči.“ Opáčila, vstala z jejího pokleku, a začala si natřepávat polštář.
„Samantho, já ti říkám, že tam půjdeš spát ty.“ Oznámil Jack až skoro výhružně.
Sam se na něj jen letmo podívala. „To určitě.“ Opáčila sarkasticky a dál se věnovala polštáři.
Jacka to naštvalo, obešel gauč, vytrhl jí polštář z rukou a dřív než se stačila vůbec nadechnout, že něco řekne, tak ji držel v náručí a nesl ji směr ložnice. Sam se po cestě snažila vzpírat, kopala ho a dost nevybíravými slovy po něm ječela, ale Jack to ignoroval. Přišel k posteli a hodil ji na ni. Kdyby ta postel byla tvrdší, tak by ji na ni položil něžněji, ale takhle Sam přistála jako do peřin.
Samozřejmě si myslela, jak hrubé to od něj bylo.
„A opovažte se přiblížit k té pohovce.“ Zavolal ještě Jack, když odcházel směr koupelna.
Sam ale protestně vstala a šla do obýváku. Jack se ještě jednou otočil, než vešel do koupelny a ještě než stihla projít dveřmi, tak ji měl přehozenou přes rameno a nesl ji zpět k posteli.
Znovu ji tam hodil, ale tentokrát nečekala až odejde, prostě byla hned na nohách a chtěla protestovat.
Jack se ji pokusil žduchnout, aby spadla na postel, ale ona se ho v sebeobraně chytila a letěli na postel spolu.
Sam ležela vespod. Ještě se chvíli bránila, ale když si uvědomila, jak na tom jsou, tak se na něj zadívala. Jasně, byla na něj naštvaná, ale zároveň toho chlapa milovala jako nikoho a to jen tak zapomenout nešlo.
Chvilku si zírali do očí a Jack se jí to pak rozhodnul vysvětlit.
„Sam, prosím poslouchej mě chvilku… To nebylo tak jak si myslíš, že to bylo. Nechci si s tebou jen pohrát, nikdy jsem nechtěl a nikdy chít nebudu. Jak bych mohl něco takového udělat ženě, kterou nade všechno na světě miluju?“ zeptal se něžně.
Překvapeně na něj zírala. „Jak jste věděl o tom úsměvu?“
Jack se zhluboka nadechl. „Když si se šla zeptat Janet, jestli pojede, tak jsem šel za vámi a náhodou jsem ten rozhovor vyslechl.“

Dobrý, to by mu Sam zbaštila. Pořád se jí ale nějak nezdálo, že by si s ní nechtěl jen pohrát.

„Dejme tomu… mohl by jste ze mě slézt?“ zeptala se ho lhostejným hlasem.
Jack byl přepadený, ale neodporoval, ne když se s ním už zase aspoň trošku bavila.
Když už oba stáli na zemi, tak Sam pronesla.
„Plukovníku, jestli opravdu toužíte po tom, spát na pohovce, tak prosím… nehodlám s vámi spát v jedné místnosti natož posteli… už jsem to řekla.“ Pronesla a ukázala směr pohovka.
Jack se na ni zaraženě díval a mírně u toho kroutil hlavou.
„Samantho, ty mi pořád nevěříš, že Tě miluju?“ zeptal se jí nevěřícně.
Sam se na něj prudce otočila. „Abych byla upřímná, tak ne, pane. A prosím vás už jděte, nemám na vás náladu…“ vyhazovala ho Sam.
Jack na ni pořád jen zamyšleně zíral. „Nevěříš? Ne?“ drapl ji za ruku a táhl ji ven z apartmá.
„Kam mě to vedete, pane? Zastavte!“ křičela Sam, jak ji táhnul dolů po velikých schodech.
Byli v prvním patře a schodiště vedlo do veliké haly, kde byla recepce. Tudíž byla plná lidí.
Jack zůstal stát tak uprostřed schodiště a nahlas začal řvát, aby přeřval ostatní.
„Heeej! Lidi, poslouchejte mě!“ zařval. Dav se celkem utišil a zírali na něj.
Jack pokýval hlavu jako dík a začal mluvit. „Mám tu takový problém… tahle žena mi nevěří, že jsem do ní bláznivě zamilovaný a že stačí jediné slovo k tomu, abych si ji vzal. Snad mi to uvěří, když jí to řeknu tady před vámi všemi.“ Zahulákal.
Potom se otočil k Sam a vážně se jí podíval do očí.
Něžným, láskyplným ale hlasitým hlasem pronesl. „Samantho Carterová, miluju Tě jako ještě nikoho a rád se kvůli tobě vzdám věcí, které nám brání být spolu. Prosím věř mi, že to doopravdy myslím vážně.“
Sam na něj překvapeně, skoro až vyděšeně zírala.
„Jacku…“ vzdychla a nemohla se od něj odtrhnout pohledem.
Udělal k ní krůček a zamilovaně na ni zíral. „Miluju Tě.“ Zašeptal a sehnul se k ní.
Když se jejich rty dotknuly, tak začal dav dole tleskat. Po pár vteřinách si to ti dva uvědomili a odtrhli se od sebe.
Sam se podívala na Jacka už s úsměvem.
Když to Jack uviděl, tak se na ni zazubil zpět a překvapil ji tím, že ji vzal do náručí. Poslal jí láskyplný pohled a rozešel se do schodů směr nejbližší postel.

Jakmile se za nimi zabouchly dveře jejich apartmá, tak se Jack rozešel, pořád nesouce Sam, k posteli. Nechtěl na to nijak spěchat. Pěkně pomalu a něžně ji položil na postel, nahnul se přes ni a láskyplně ji políbil. Potom se navzájem začali vysvlékat a pak se pěkně něžňoučce milovat. Skončili až ráno a to jen kvůli příšerné únavě. Sam si na v klidu usnula na Jackovi, tomu to ale nebylo nepříjemné a po pár minutách taky usnul.

„Pane, to je zbytečné! Oba jsou dospělí a moc dobře znají předpisy.“ Utíkal Danny za Hammondem, který si hezky v civilu mašíroval k výtahu.
Po Dannyho naléhání se zastavil.
„Doktore, víte jak dlouho už jsem neměl dovolenou?“ zeptal se ho.
Danny popřemýšlel. „Nevím, snad půl roku, rok… už dlouho.“
Hammond se vítězně usmál. „No vidíte, tak prostě jedu na dovolenou na Tenerife, nejedu je kontrolovat. A i kdyby ano, tak jste přece říkal, že jsou dospělí a že znají předpisy, ne?“
Danny kapituloval. „Jo.“
Hammond se znovu usmál a nastoupil do výtahu. Danny se rozběhl k sobě do kanclu, že zkontroluje jak se ti dva mají a popř. je varuje před hrozící kontrolou.
„Kruci! Kam jsem to jen dal?!“ Danny byl strašně nervózní, jako kdyby tam měl Hammond přijet za pár minut. Nakonec to číslo konečně našel a už volal. Bylo devět večer, v tom spěchu úplně zapomněl na “nějaká zbytečná“ časová pásma.

„Ring ring… ring ring…“ (;o)))
Jack sebou škubnul, čímž probudil i Sam. Rozmrzele vzdychnul, rožnul lampičku, která stála na stolku vedle postele a podíval se na hodinky.
„Čtyři ráno… co je to za cvoka?“ vrčel a natáhl se pro telefon, který byl taky na nočním stolku.
„Jo?“
Sam si znovu spokojeně ustlala na Jackově hrudi a se zavřenýma očima poslouchala rozhovor.
„Jacku? Jsi to ty?“ zazněl ze sluchátka Dannyho hlas.
„Ne, papež asi… prosím tě, víš kolik je hodin?“ vrčel na něj.
Danny se podíval na hodinky a odpočítal to. „Čtyři hodiny ráno? Jé, promiň… ale je to důležité… mimochodem jak se máte?“
Jack už chtěl opravdu spát. „Je nám oběma super. Hele, jsem moc rád, že voláš, ale nepočkalo by to tak pět hodin? Opravdu…“
V tom se spojení přerušilo. Sam překvapeně zvedla hlavu. „Co se stalo?“
Jack se podíval na sluchátko, jako by snad mohl vidět něco na něm.
„Nevím, prostě se to přerušilo.“ Odpověděl a položil sluchátko na telefon.
Sam se na to překvapeně podívala. „Neměli bychom mu zavolat? Říkal, že je to důležité…“
„Samantho, máme dovolenou, což znamená, že tenhle týden Zemi nezachraňujeme! A i kdyby snad měli znovu přiletět goa’uldi, tak mi bude ctí umřít s tebou v posteli. Letadlo stejně v tuhle dobu neletí.“ Pronesl Jack, odhrnul jí vlasy, které jí padaly do tváře a usmál se.
„Slibuju, že mu ráno zavoláme, oplatíme mu to v kolik nám volal on.“ Zazubil se, vypnul mobil, kdyby to chtěl Danny zkusit na něj, a znovu si lehnul na polštář.
Sam se po něm vyplazila nahoru, políbila ho na rty a znovu si spokojeně lehla na jeho hruď. „Fajn, dobrou.“
Jack už ji jen pohladil po zádech.
Danny se stejně jako Jack podíval na to sluchátko. „Co to…?“ Po pár vteřinách to zkusil znovu, ale nic se mu už neozvalo.
„Super! Ani jsem jim neřekl o té přepadovce, kterou Hammond chystá…“ Pokrčil rameny, nasadil ksichtík “no co, chtěl jsem je varovat“ a znovu se ponořil do své práce.

Hammondovo letadlo letělo v jedenáct. Brzy ráno už byl v Santa Cruz de Tenerife a taxíkem si dojel do města, ve kterém byli ubytovaní ti dva. Něco málo před osmou se zapsal v hotelu a šel do pokoje.
Ti dva si tak v devět vstali, žádný spěch. Dali si společnou sprchu, provedli osobní hygienu, oblékli se a šli dolů na snídani. Tam si objednali všechno možné a spokojeně začali baštit. Samozřejmě se to neobešlo bez nádherných, dlouhých polibků, sladkých slov a neustálého vysílání zaláskovaných pohledů. :)
Hammond v tutéž dobu šel taky něco zakousnout. Když přišel ke stolu, tak si vzal noviny (americké) a začal si číst. Těch dvou si všimnul, až když se Sam začala smát jednomu s Jackových vtipů. Její smích bezpečně poznal… stejně jako každý muž na základně.
Překvapeně složil noviny a podíval se o pár stolů dál, jak tam ti dva spolu sedí naproti sobě a zubí se na sebe.
Nevypadalo to nijak extrémně romanticky. Vypadalo to, že Jack komentoval vzezření jeho snídaně a Sam málem padala na zem v záchvatech smíchu. Pousmál se, zakroutil hlavou a začal si zase číst noviny. Neměl v plánu se jim hned ukázat… nebyla pravda, že je nejel zkontrolovat. Sice spojil příjemné s užitečným, ale hlavní motiv byl, zjistit jestli se ti dva k sobě dokáží chovat jako CO a 2IC i mimo základnu, tam, kde je nikdo nezná.
Akorát, když se znovu začetl do novin, tak se ale Jack natáhnul k Sam a začal ji uklidňovat a když už se to dalo, tak ji znovu pěkně slaďoučce políbil.
Hammond nepočítal s tím, že by si spolu ti dva začali něco na veřejnosti, ale to se sakramentsky spletl. Nejen, že Jack vyřvával den předtím před celým hotelem, že miluje Sam, ale dokonce se s ní i líbal na veřejnosti, vodili se za ruce a rozhodně nijak nikomu nevyvraceli představu, co se asi tak může dít v noci… vlastně i ve dne, za zavřenými dveřmi jejich apartmá.
Když je znovu zkontroloval pohledem, tak už byl Jack zase na svém místě a jen s úsměvem pozoroval Sam.
„Co by jsi řekla na to, si konečně skočit na pláž a otestovat moře?“ zeptal se jí Jack, když dojedli snídani.
Hammond překvapeně zamžoural přes noviny. „Tyká jí!… Dobře, koneckonců nejsou ve službě…“ přemýšlel Hammond.
Sam jen šťastně kývla. „Jasně… půjdeme?“ zvedla se od stolu.
Jack byl v mžiku vedle ní, nabídl jí rámě a už si šli do chodů pro věci. Znovu si je jen změřil pohledem, dopil kávu a vyrazil si taky pro věci na koupání.

Ti dva do sebe byli tak zakoukaní, že si nevšímali ničeho jiného, ba ani pupkatého generála, který je sledoval na každém kroku. Ten si dal limit, že pokud neudělají ten den něco kompromitujícího, tak že za nimi osobně přijde a zbytek pobytu stráví společně.
Na pláž za nimi došel až za pár minut. Stál na začátku pláže a je uviděl na druhém konci. Svižně se rozešel za nimi. Po pár vteřinách zaraženě stál z hubou dokořán před velikou plachtou, která oddělovala dvě pláže.
Na plachtě byl obrázek. Byl tam oblečený človíček, který byl červeně přeškrtnut.
Hammond nemohl uvěřit vlastním očím. „To snad ne! Ti dva šli na nuda pláž.“ Pár vteřin ještě doufal, že to je jen nějaký vtip, ale když nenápadně nahlédl za plachtu, tak mu hned došlo, že to vtip rozhodně není.
Zničeně si sedl na šutr a nechal si nohy máčet ve vodě, teď už bylo jasné, že ti dva nemají jen pracovní vztah, ale prakticky ještě Hammond neměl žádný důkaz. Nikde, v žádných řádech a pravidlech nebylo psáno, že se CO a 2IC nesmí doprovázet na nuda pláž, nebo že by se snad nesměli VIDĚT nazí. Zhluboka se nadechl. Teď měl veliké dilema. Tak moc jak chtěl vědět, jestli si spolu něco pořádného opravdu začali tak, tak moc se nechtěl úplně vysvlékat. Jistě, mohl počkat, než se vrátí z pláže a sledovat je na normálních místech… ale jeho zvědavost mu nedala. Znovu se zhluboka nadechl, vysvlékl se do plavek, věci si nechal u onoho šutru, vlezl do vody, odplaval kousek od kraje, hodil blinkr doprava a začal plavat podél nuda pláže.
Ze začátku ta pláž byla pěkná, postupně se to zvažovalo do vody, ale čím dál plaval, tak tím víc to bylo kostrbatější. Lidí pomalu ubývalo, ale ty dva pořád nikde neviděl. Když už se chtěl otočit, že se vrátí, tak si ale všimnul deky natáhlé ještě o dvacet metrů dál. Když připlaval blíž, tak si všimnul, jak tam leží nahý páreček. Blíž k němu ležel muž, který si akorát v ten moment sednul, protáhnul se, nahnul se přes ženu, co ležela vedle něj a pěkně vášnivě ji políbil.
„Můj Bože.“ Vydechl Hammond, jakmile poznal Jacka. Co taky ale mohl čekat? Pomalu začal plavat ke břehu, nechtěl být svědkem ničeho víc. Chtěl je zastavit ještě než si uvědomí, že jim v cestě nestojí žádné oblečení.
Sam si jen spokojeně vrněla a pevně na sebe přitiskla Jacka. Ten se jen usmál a přisál se jí na krk. Sam jen spokojeně zasténala a chvilku vypadala, že si to užívá, potom ale najednou prudce otevřela oči a vykřikla.
„Jacku!“
Ten se začal jen tlumeně smát a pevně ji objal, aby zvládnul všechny její pokusy se odtáhnout.
Po pár minutách se od ní konečně odtáhnul a Sam si urychleně chytila krk.
„Jacku!… Víš jak dobře to půjde vidět?!“ křičela naštvaně.
Jack se na ni ale jen slaďoučce usmíval. „Ukaž, podíváme se…“ odtáhnul jí ruku od krku a uviděl na super viditelném místě parádní cucflek.
„No… tohle neschováš.“ Usmíval se.
Sam se na něj nevěřícně podívala, ale Jack ji nenechal nic říct, prostě ji jen pomalu políbil. V tu ránu se na něj přestala zlobit… nedalo se to, když tak krásně líbal. Když se od ní odtrhl, tak už se jen zeptala.
„Můžeš mi říct, co mám říct Hammondovi, až se mě na to zeptá?“
Jack se zamyslel. „Až se vrátíme, tak už to tam mít nebudeš. Takže se to nikdy nedozví.“
V tom se za nimi ale ozvalo. „Tím bych si nebyl tak jistý, plukovníku.“
Oba překvapeně vzhlédli. Svět se jim v tu ránu neuvěřitelně rychle zcvrknul. Jack se pohnul, že vstane, ale Hammond ho přibrzdil.
„Ne plukovníku, nevstávejte, aspoň ne hned… otočím se a vy se oblečete.“ Pronesl, otočil se a čekal než se ti dva oblečou.
Jack byl hodně překvapený… za a) nikdy by nečekal, že Hammond přijede za nima, za b) myslel si, že když by je takhle nachytal, tak že by začal řvát jak Viktorka na splavu.
Když už byli oba oblečení, tak Jack promluvil na Hammonda.
„Pane“
Ten se s klasicky neutrálním výrazem otočil.
„Takže… jak dlouho to vy dva spolu už táhnete?“ zeptal se na rovinu.
Sam se na něj překvapeně podívala. „Prosím?“
„Ptám se jak dlouho už udržujete vztah a proč jste mi o tom kruci neřekli?!“ začínal být Hammond mírně rozladěný.
Ti dva se na sebe překvapeně podívali.
„Je to tak den, pane.“ Odpověděl Jack, chvilku se zarazil. „Proč jsme vám to neřekli?“ zeptal se překvapeně.
Hammond kývnul. „Ano!“
„No pane, při vší úctě… je vám dobře? Mám vás rád jako vlastního otce, ale taky jste můj CO a Sam je moje podřízená… takže pokud se nepletu, tak spolu nesmíme nic mít…“ začal Jack.
Hammond se na něj překvapeně podíval. „Nesmíte, jo?“ – „Plukovníku, řekněte mi,… vy jste nikdy nečetli předpisy pro SGC, že?“
Ti dva se na sebe nechápavě podívali. Jack potom rozpačitě zakroutil hlavou. „Ne, pane.“
Hammond se zašklebil. „Tak myslím, že by jste si je měl přečíst, protože předpokládám, že se nerad pletete.“ Celkem ho překvapilo, že je ani Sam nečetla. Ti dva opravdu začali pochybovat, že je Hammond střízlivý, když se na ně začal usmívat.
„Víte vy vůbec kolik by jste si ušetřili starostí, kdyby jste si to přečetli?!“
Sledovali ho nepříjemně překvapeným a starostlivým výrazem.
„Pane, opravdu vám nic není?“ zeptala se Sam.
Hammond se zhluboka nadechl. „Nebudu vás déle napínat… v pravidlech pro SGC se velice tučně píše, že CO a 2IC spolu můžou mít vztah! Ne že by jsme to přímo podporovali, ale nehodláme ztrácet dobré lidi jen kvůli tomu, že se zamilují. Čekal jsem na tuhle chvíli od té doby co major, tehdy ještě kapitán nakráčela do řídící místnosti a poprvé jste spolu mluvili.“
Překvapeně se podívali na sebe navzájem a potom se pomalu otočili k Hammondovi. Jack se začal usmívat a s předstíranou naštvaností vyjel po Hammondovi.
„A proč jste mi to kruci neřekl dřív?!?!“
Hammond se jen usmál. „Kdyby jste plnil své povinnosti zástupce velitele SGC, tak by jste o tom dávno věděl.“
Všichni tři se na sebe navzájem zazubili, dva z nich se políbili (Hammond s Jackem určitě ne:o)) a zbytek pobytu už probíhal skvěle. Nemuseli se bát, že by je někdo nachytal. Když se vrátili na základnu, tak si Jack neodpustil, kdyby se nepředvedl. Pěkně před prvním výtahem vzal Sam do náručí a celou základnou ji tak pronášel. Když měl volnou chvilku, tak ji pěkně vášnivě líbal a jen se usmíval na kolemjdoucí, kteří absolutně nechápali.

Ozvalo se klepání na dveře.
„Dále.“ zavolal Hammond.
Do jeho kanceláře nakráčel mladý voják. „Pane.“ Pozdravil ho a zasalutoval.
Hammond se usmál. „Simmonsi. … Co potřebujete?“
Simmons za sebou zavřel dveře. „Chtěl jsem vám nahlásit, že jsem viděl majora Carterovou a plukovníka O’Neilla, jak se líbají na chodbě.“
Generál si ho překvapeně změřil pohledem. „Simmonsi, víte vy co? Starejte se o sebe a tohle…“ zašmátral v šuplíku a hodil na stůl předpisy pro SGC. „… si přečtěte.“ Dřív než ubohý Simmons stihnul něco říct, tak už ho Hammond poslal pryč.
„Odchod.“

Po tomto Hammondově výstupu se o té změně v pravidlech dozvěděla celá základna a pořádně se to začalo párovat. Párkrát to dělalo problémy, ale všichni byli šťastní… zvlášť jistá dvojice, která už chystala svatbu…

THE END

(To je odfláklý, co? :oDDDDDDDD)