Titul: The measure of love
Autor: ONeillNut
Překladatel: Alis
Žánr: Romance
Páry: Sam/Jack
Hodnocení: Dospělí
Délka: Dlouhé
Časová osa: Neurčeno
Stav: Kompletní
Synopse: Samin přítel se rozhodne dojít na *poslední metu*. Ona však na to má jiný názor, a proto jí do pití dá dávku drog...

______________________________________________________________

Sam se přetočila, zvonění telefonu ji vytrhlo z jejich snů.

Mátožně sáhla po telefonu.

„Samantho, hej, Sammie,“ ozval se veselý hlas.

„Uh, ahoj, Phile,“  Sam se zadívala jedním okem na budík. Ach, 7.00, v sobotu…. pro Krista pána…a sakra….. odkud tohle mám??

„Pracovala jsi dlouho do noci, zlato?“

„Um, jo.“

„Promiň, ale slyšel jsem o Four Corner Bike Show, docela dobré krosové závody, přehlídka *muzeálních* motorek….“

Sam si povzdechla, *muzeální* je slovo, které Phil používá místo *veteráni*, až ji z toho zamrazilo.

I když moc miluje svou motorku, vylepšovat ji a projíždět se na ni, není zrovna typ na motorkářská setkání, ale to že uvidí víc veteránů, se jí jistě bude líbit.

„Prosím… neviděli jsme se celý týden, byla jsi pořád v práci.“

Sam si znovu povzdechla. Vídá se s Philem asi pět týdnů, no… je to docela hezký chlap, ale… není právě…

Philův hlas ji znovu vrátil do reality a uvědomila si, že souhlasila, aby mohl zavěsit, cítila se provinile kvůli nedostatku nadšení. Kromě toho, že ho bude muset vést na své motorce, mohlo by to znamenat, že by  se mu nemohla  vyhýbat… Občas je příjemný společník…

pomůže jí to občas zbavit se samoty, ale nic víc k němu necítí. Ví, že by to měla ukončit co nejdřív, není to vůči němu fér… ani k ní samé.

Dala si sprchu a rychle se oblékla, vzala si kožené oblečení na motorku a svoji helmu, popadla ještě rezervní helmu a rychle vypadla z domu, nemohla se dočkat slunečních paprsků, až pojede na motorce. Už se neprojela několik týdnů a radost, že se znovu projede ji zcela probrala z předchozí nálady. Vítr, který může cítit na obličeji, oči jí jen zářily.

Phil rychle vyšel z domu, když slyšel zatroubení. Když viděl Sam v jejím koženém oblečení,

zůstal konsternovaně stát na půli cestě.

„Wow!“ a obdivně zapískal., cítil velmi příjemné teplo v oblasti třísel. A než se za ní vyšplhal na motorku, nasadil si helmu, kterou mu hodila. Sedl si co nejtěsněji k Sam a pevně ji objal rukama.

Když ucítil, že mu jeho ruce přesunuje, povzdechl si. Nedostal se dál než k prvnímu kroku. Pouze se líbali a mazlili a to pro něj bylo dost velkým zklamáním. Nikdy dřív neměl se ženami takové potíže jako teď a pět týdnů od seznámení to byl jeho rekord…..ale takový rekord se mu vůbec nelíbil.

Sam si cestu, která trvala několik hodin užila. Milovala rychlost, když cítila vítr na obličeji a svém těle. Měla pocit, že je to škoda, když musí mít helmu, milovala, když jí vítr sčesal vlasy dozadu, ale uznávala pravidla tohoto státu.

Když přijeli blíž, silnice byly přeplněné motorkami, všichni směřovali na tuhle přehlídku.

Nakonec našli vstup a zaparkovali.

„Tady je tedy plno,“ okomentovala situaci, když se prodírali mezi motorkami a auty směrem ke vstupnímu místu.

„Ty jsi tady ještě nikdy nebyla?“ Když zavrtěla hlavou, tak Phil pokračoval.

„Je to dvoudenní akce, každým rokem větší. Včera jsem potkal několik přátel,možná se s nimi později sejdeme, úplně jsem na tuto akci zapomněl, dokud mi to nepřipomněli.“

Sam se zamračila. Už měla možnost poznat několik jeho přátel a moc se jí nelíbili. Jeden z nich ji dokonce osahával přímo před Philem. Phil se to  potom snažil zachránit , sváděl to na pití a omlouval se jí….aniž by si uvědomil, jak je vlastně podobný svým kamarádům a jak ji tím rozzlobil.

Sam si všimla na parkovišti tmavě zeleného F250. Srdce ji radostně poskočilo, ale potom zapracoval mozek a naděje byly pryč. Uklidni se, Sam, co by tady dělal a navíc s motorkou na jeho autě.

Směřovali po vzájemném souhlasu tam, vlastně Sam ho tam tlačila, směrem k veteránům, což ji vedlo k pocitu blaženosti. Hlasatel upozorňoval na vysokého, pohledného muže, kterého si Sam taky všimla. Klídek, řekla sama sobě a odmítala se podívat na poznávací značku.

Phil se ji snažil dostat odtud pryč,někam kde budou mít celkový přehled. A než se ztratil, aby přinesl nějaké občerstvení, našel pro ně dobré místo s pěkným výhledem.

Sam se posadila a sledovala  jezdce, jak obvyklým způsobem prověřují své motorky.

Tlampač oznamoval, jak to všechno probíhá…

„A další rok uplynul a jsou zase tady, bohudíky. Málem to museli zrušit, naše myšlenky se ubírají k Tomovi Bennetovi, jezdci číslo šest, který je teď v nemocnici, doufejme, že se brzy uzdravíš, Tome. Děkujeme jezdci, který ho na poslední chvíli zastoupil..“

„Ten straší chlápek je docela dobrý,“komentoval to Phil, když si sedal vedle Sam na trávu, jeho hlas přerušil hlasatele.

„Aby tu mohli být, udělali pro to hodně a jsou sakra docela dobří, řekl bych..…“

„Opravdu? Chce to zručnost a praxi, aby tohle mohl člověk dělat,“ řekla Sam a napila se z lahve, kterou ji Phil podával. Když zjistila, že to je pivo a ne limonáda, zašklebila se. Bylo brzy a navíc řídí.

Stále seděli, když přehlídka skončila. Okruh byl teď zavřený a upravovali ho pro další jízdy.

Phil znovu odešel pro nějaké občerstvení, ale Sam si užívala slunečních paprsků a dívala se na pracující muže.

Mmm..mají pěkná těla! Myšlenky se jí v hlavě jen tak líně převalovaly, vybavila se jí představa jednoho konkrétního těla, dlouhého štíhlého…

Phil zašel znovu do jednoho ze stanů pro pivo, Ucítil na svém rameni poplácání a otočil se a uviděl svého kamaráda, který se na něj usmíval a zdravil ho.

„Hej, Tome, jak se máš!“ široce se na něho usmál.

„Jsme támhle,“ ukázal tem chlapík do rohu stanu , „přidej se k nám.“

Phil objednal dvě piva a zašel pozdravit přátele.

„S kým tady jsi, přijela s tebou ta tvá blondýna?“ Zeptal se jeden z nich.

„Sam, jo , je zde.“

Tom mu uštědřil štoulec do žeber.

„Je tak vzrušující.“

A prsty předvedl, co má na mysli.

„Huh,“ řekl Phil a odvrátil se.

„Copak, ona tě nechce připustit nebo co?“

„Příležitost by byla dobrá věc. Začínám si myslet, že je to lesba!“

„Ztrácíš svůj styl, Phile!“

„Hej, ona je v armádě, že jo? Znáš tyhle typy!“

„Pravděpodobně píchá s polovinou armády a náš Phil se nesmí ani podívat!“

„Je u letectva!“ vyštěkl Phil a byl dost naštvaný, jak si z něj utahují a opravdu litoval, že jim vůbec něco říkal.

„No, možná má ráda jenom letce, už´s jí ukázal model svého letadla?“

„Ha-ha! To je fakt sranda!“

Tom znovu šťouchl Phila do žeber. „Vážně, máš potíže ji pořádně rozpálit?“

Phil se spěšně napil piva. „No..“

Tom ztišil hlas.“No tak to bych pro tebe něco měl!“

„Zapomeň na to, já nic nepotřebuji.“

„Ne pro tebe, ale pro ni.“

„Hej Phile, jestli na ni nestačíš, tak mi ji přenechej, mohl bych jí ukázat něco pěkného,“ zachechtal se někdo další.

„Tak co máš, Tome?“ Zeptal se Phil rychle.

Tom zalovil v kapse a potom Philovi zamával před očima malým sáčkem.

„Tohle je novinka, dáš ji dva a bude úplně nadržená,“ dodal.

Philův zájem jen vzrostl. „Opravdu?“

„Jasně, zaručuji ti, že to bude divoký, jen jí dej dva do piva, dej tomu hodinu a bude určitě připravená.“

„Neublíží jí to, je to bezpečný?“

„Jasně, je to směs viagry a něčeho dalšího…“ zamračil se chlapík, když si nemohl vzpomenout čeho.

„Myslím, že to je pro chlapy.“

„No dobře, ale má to opravdu dobrý efekt i u žen a s tím dalším, ti opravdu zaručuji, že si konečně zapícháš!“

Phil dopil pivo a natáhl ruku pro sáček.

„Jsem tvým dlužníkem, kámo.“

„To teda jo, sto babek, zaplatíš mi později, až si s ní zapícháš!“ Tom znovu zamrkal a zasmál se.

Phil odešel s dalšími pivy. Nahmatal balíček ve své kapse a široce se usmál. Rozhodl se, že dá ty tabletky Sam hned, už nemohl čekat až do večera, napětí, které cítil v tříslech , se stávalo nesnesitelným. Trošku se porozhlídl kolem, kam by ji mohl vzít. Na okraji pole za prostorem pro exhibici byl velký stan, postavený pro různé vybavení a náhradní motorky jednotlivých týmů. Našel zde stodolu a rychle prozkoumal prostor za ní. Zjistil, že je tam vysací zámek. Našel si pneumatiku a odtrhl zámek a podíval se dovnitř. Perfektní!. Dal do jedné z lahví piva dvě tablety, ne raději tři, ne… čtyři…ona jich bude  potřebovat víc, vyřešil tuhle situaci a vracel se zpět k Sam.

Sam si zatím užívala sledování přehlídky. Jezdci skákali a manévrovali tak, že nic podobného v životě zatím neviděla. Jeden z jezdců zachytil její pohled a Sam si po chvíli uvědomila, že ho hledá. S jakou zručností a ladností se pohyboval, navíc jeho štíhlé tělo v přiléhavé kožené kombinéze, to vše jí dávalo pocit zvláštního rozechvění.

Náhle si uvědomila, že Phil už opět sedí vedle ní a podává jí novou láhev piva. Zvedla tu svou ještě nedopitou a on si ji od ní rychle vzal.

„Um, teplé pivo, tohleto je studené.“

Sam se usmála a vzala si nové pivo. Bylo opravdu už celkem horko, tak se napila. Zvláštní chuť způsobila, že se pěkně zašklebila, ale Phil jí začal něco šeptat do ucha  společně sledovali pokračování téhle show.

„Sakra, je čím dál větší horko,“ povzdechla si a znovu se napila piva.

Phil se k ní víc naklonil a Sam cítila jeho ruku na svém rameni, ale z nějakého důvodu se jí to v této chvíli nezdálo zase tak moc.

„Přála bych si, aby sundal helmu,“ povzdychla si.

„Cože?“

„Ups,“ zahihňala se. Nemínila to říct takhle nahlas. Bože, on je… je tak sexy, to tělo, oh, sakra, taaaak jako…Sam namáhavě zafuněla a zatřepala si s tričkem, její kožená bunda už nějakou chvíli ležela opodál na trávě.

„Sam, možná už jsi dlouho na slunci, nechceš se projít?“

„No,“ bezradně se zahihňala a zamračila se. Sakra, co se to se mnou děje? Dvě mizerný piva a já toužím po neznámém jezdci, sakra!

„No tak, Sam, dopij si pivo a půjdeme se trochu projít, někam do stínu.“

Sam se znovu zahihňala , naráz dopila svoje pivo. Mám takovou žízeň!

Nejistě se postavila, posunula se k zábradlí a viděla, že jezdec, kterého sledovala, přijíždí k okraji arény.

„Jé, zlatíčkoooo!“ volala na něj, když projížděl kolem.

Jezdec se otočil a motorka se na chvíli prudce a nebezpečně, než ji onen jezdec srovnal, stočila. Ještě jednou se na ni otočil a dokončil svůj okruh.

Phil ji táhl pryč od zábradlí.

„Sam, sakra, co je?“ řekl rozčileně.

„Jé Phile, promiň!“ Zkroušeně na něho zamrkala. „Jenom se trochu bavím!“

„Jestli se chceš pobavit, tak tady máš mě,“ řekl Phil a přítáhl si ji do náruče a zkusil ji políbit.

Na chvíli se v ní probudilo vzrušení, ale náhle to bylo pryč.

Odtáhla se od něj a ospale se na něj podívala.

„Je mi to líto, myslím, že chci domů….necítím se nějak dobře…“

„Potřebuješ do stínu, příliš mnoho slunce a piva. No tak.“

„Měla jsem jenom…jedno…dvě,“ řekla a zamračila se, když se snažila vzpomenout.

Phil ji pevně chytil za paži. „Řekl jsem pojď…“

„Ne…“ zkoušela se mu vztrhnout a klopýtla.

Phil zvedl ruku a upokojoval lidi, kteří je začali sledovat.

„Hej, to je v pořádku, jen trochu víc slunce a piva, odvedu ji někam, aby si mohla lehnout,ok, lidi.“

Jack O´Neill málem vrazil do zábradlí, když viděl Sam Carterovou, jak se přes ně naklání a něco na něho křičí.

*Jeho* zástupce, Sam Carterová! Co tady sakra dělá? A jak mohla vědět, že je to on?

Dokončil svůj okruh a měl pocit, že teď ho tu zrovna nepotřebují. Rád pomohl přátelům, bylo to na poslední chvíli, takže neměl šanci to s nimi nazkoušet. Naštěstí s nimi pracoval už dřív, bylo to na nějaké charitativní akci před několika lety, ale teď byl unavený a bylo mu horko a …no dobře, byl dost zvědavý, co tady dělá Carterová-a co na něho předtím křičela!

Na chvilku se zastavil a rozhlédl se po okolí, hledal Carterovou a zahlédl ji právě v okamžiku, když klopýtla. Viděl, jak ji muž, se kterým tu byla hrubě chytil za paži a protahoval ji mezi lidmi, kteří stáli dokola arény.

Když to viděl, tak ho to pěkně rozčílilo, ale byl mnohem víc zaujatý tím, proč ji ten muž takhle drží a  táhne pryč. Že by byla opilá? A i kdyby, nemohl se dívat , jak  by Carterová nechala někoho, aby ji takhle táhl pryč. Jeho starost byla silnější než jeho rozčilení.

Hodil svou helmu jednomu chlapíkovi z týmu.

„Nebudu dlouho pryč, Dave, jenom jsem zahlédl někoho, koho chci vidět.“

David přikývl. „Nebuď tam dlouho.“

Jack se prodíral davem. snažil se dostat tam, kde naposledy viděl Sam a jejího společníka. A začal dělat malé okruhy, prohledával dav.

Sam cítila, jak se pod ní při chůzi houpe zem. Sakra, kde je? Když šla nebo spíš byla vlečena, ospale hleděla na lidi kolem.

„Phile,“ zavolala na něj, když si náhle uvědomila jeho přítomnost..

„To je v pořádku, zlato, jenom si na chvíli lehneš a bude ti zase fajn.“

Phil ji teď držel mnohem jemněji, vedl ji dál a brzy otevřel dveře stodoly,

Uvnitř byl chládek a stín a lehnout si se zdálo jako dobrý nápad. Sam klesla dolů na čistou slámu s úsměvem na tváři.

Phil si lehl vedle ní a začal jí rukou přejíždět po celém těle.. Pocit, který tím v ní probudil nebyl nepříjemný, pocítila zvláštní pálení, horko, které vyslalo jejím tělem vlnu vzrušení.

Jeho rty byly náhle na jejích ústech a snažil se prohloubit polibek, tlačil svůj jazyk mezi její zuby a pokračoval v hlazení jejího těla, posunul svou ruku Sam do rozkroku a přes kalhoty jí rukou třel.

Hladově ho chytila za hlavu, zavřela oči, teplo v jejím těle narůstalo.

„Bože, jak já tě miluju v tom tvém koženém oblečku!“ Zasténal jí Phil do úst.

Hlas, který promluvil, nebyl hlas, který chtěla slyšet a proto náhle otevřela oči. Odtáhla hlavu a začervenala se, když zjistila, co vlastně dělá. Navzdory touze, kterou cítila, on nebyl ten, se kterým tohle chtěla dělat!

Phil se na ni podíval, jeho oči byly nepřirozeně tmavé, když se od něj ještě víc odtáhla.

„Oh, to ne!“ zasténal a začal jí stahovat tričko.

Sam se snažila bránit, ale její končetiny vůbec nereagovaly, měla pocit, že její ruce jsou strašně těžké a jaksi daleko. Když se s ním snažila bojovat, Philův obličej se před ní rozhoupal a tričko ji tak bez potíží sundal. Její obnažená prsa teď získala veškerou jeho pozornost, rychle se sklonil  k jedné bradavce, dal jí ruce za hlavu, aby ji udržel, když se kochal pohledem na ni, ne zrovna jemně jí kousal citlivou část.

Sam pocítila osten čisté žádostivosti, ale její mozek křičel ne, ne takhle, ne s ním! Bezmocná, aby bojovala, její tělo nereagovalo, jenom si uvědomovalo sexuální stimulaci a tak udělala jedinou věc, kterou mohla udělat….zaklonila hlavu a začala křičet.

Jack začal být z hledání Carterové v davu lidí zoufalý. Uvědomoval si, jak rychle běží čas před další přehlídkou a rozhodl se, že bude pokračovat kolem prostoru pro přehlídku a v okruzích se vrátí ke stanu.

Když byl nedaleko stanu, uslyšel křik. Úplně to s ním trhlo. Okamžitě věděl, kdo to byl a odkud to přichází, rozběhl se ke stodole. Doširoka otevřel dveře.

Vtrhl dovnitř a viděl muže, ležícího na někom… někom… na Sam Carterové, viděl její ustrašený obličej.

Muž se k němu rychle otočil. „Hej, brácho, najdi si svou vlastní, tahle je moje!“

Jack viděl rudě. Beze slov skočil na toho chlápka, prudce ho zvedl a otočil ho k sobě a tvrdě ho udeřil do žaludku a kolenem ho kopl do třísel. Byl připravený, že si ho ještě víc podá, ale uslyšel tiché, ustrašené zasténání.Takže ho jen odhodil stranou.

Viděl, jak se Sam třese, má odhalená prsa, její velké oči jsou plné slz, ale nic neříká, jen ustrašeně sténá a snaží se rukama zakrýt své nahé tělo.

Jack se rozhlédl kolem a našel její pohozenou koženou bundu. Klekl si, nadzvedl ji a co nejrychleji jí dával bundu kolem ramen, aby ji zakryl. Cítil, jak se její tělo celé chvěje, nevěděl, co má v tomto okamžiku udělat a jediné, co ho napadlo, bylo pevně ji držet v náruči.

Najednou za sebou uslyšel nějaký hluk, otočil se a už jenom viděl kus dřeva, kterým ho Phil udeřil přes hlavu. Ten úder způsobil, že sice viděl hvězdičky a také ucítil, jak mu po obličeji a krku stéká pramínek něčeho teplého. Ale vztek ho rychle postavil na nohy.

Vystrašený muž ale neměl vedle plukovníka, vycvičeného u zvláštních jednotek, žádnou šanci. Jack ho rychle  poslal k zemi, chlapík byl v bezvědomí.

„Jacku, jsi v pořádku?“ Zeptal se ho Dave, když přišel blíž, všiml si vystrašené ženy, ležící na podlaze.

„Jo, postarej se o něj.“

„Mám zavolat policii?“

Jack se podíval na Sam a zakroutil hlavou.

„Ne, zatím ne, někam ho na pár hodin ukliďte. Když bude chtít, může vznést obvinění později.“

Postavili tedy Phila na nohy a odtáhli ho ze stodoly.

„Jacku, dost škaredě krvácíš, podívám se ti na tu ránu,“ řekl Dave. „Je ta žena zraněná?“

„To si nemyslím. Je mi fajn, chtěl bych ji odvést domů, ano?“

Dave podával Jackovi kus čisté látky, aby si ji mohl přiložit na ránu a zastavit tak krvácení.

„Ty ji znáš?“

„Jo,“ rychle Jack odpověděl, nemínil se zmiňovat o nějakých detailech.

„Jistě, jeď. Nechej tady přívěs, já potom tvoje motorky naložím. Můžeme to udělat jiným způsobem, stejně už je skoro konec.“

„Díky Dave.“

„Žádný problém, chceš s ní pomoct do auta?“

Jack zakroutil hlavou a vzápětí, když ucítil prudkou bolest, toho litoval.

„Ne, my to zvládneme.“

Postavil Sam na nohy, otočil se k Davovi zády, aby ji tak schoval, než ji pořádně obleče bundu a zapne ji.

Stále na ni mluvil, jemně ji vedl pryč z té stodoly, pevně ji držel  a Sam se tomu konec konců nebránila. Ztěžka se o něj opřela. Téměř to zvládli až k jeho autu než úplně  ztratila vědomí. Rychle ji položil na přední sedadlo, aby na ni mohl při řízení dávat pozor. Nechtěl, aby se udusila svými vlastními zvratky nebo tak něco. Odhákl přívěsný vozík a nechal ho tam, věděl, že se o něj a jeho motorky hoši postarají a vyjel z parkoviště. Uviděl v zrcátku svůj zkrvavený obličej. Nic se neděje, rány se zahojí, to ostatní…. to ostatní potrvá trochu déle… povzdechl si a podíval se na Sam , která ležela stočená na sedadle vedle něho.

Cestou domů přemýšlel, kam má Sam odvést. Nechtěl ji zavést do nemocnice a taky ji určitě nechtěl vést do SGC. Nakonec se rozhodl, že ji vezme k sobě a zavolá doktorce, aby ji přišla prohlédnout, aby to zatím nešlo oficiální cestou, dokud se Carterová nerozhodne jinak.

Byli už skoro doma, když se Sam vedle něho začal hýbat. Slyšel, jak zasténala a cítil pohyb její hlavy na svém stehně, když se začala protahovat.

„Vydržte, už tam skoro budeme.“

Nebyl si jistý, jestli ho slyšela nebo ne, ale vypadalo to, že zůstane ležet. Vypnul motor a šel odemknout dům, pak se vrátil, aby pomohl Sam z auta. Chytil ji za kotníky a jemně zatáhl.

„Carterová, hej, no tak, je čas vstávat,“ řekl naléhavě.

Slyšel, že zasténala, ale vůbec se nepohnula. Chytil ji za stehna a jemně ji táhl směrem k sobě, dokud se nedostal k jejímu pasu. Ignoroval pocit kůže pod svýma rukama. Sakra, tyhle kalhoty jsou tak těsné! Soustřeď se, O´Neille, soustřeď se!

Přitáhl si ji ještě blíž, chytil ji za ramena, aby ji mohl nadzvednout a postavit na cestu. Její tělo začalo klesat, rychle ji chytil pod pažemi, aby ji podržel. Povzdechl si, dal jí jednu ruku pod kolena a druhou rukou jí podepřel krk a zvedl ji do náruče. Jednou nohou zavřel dveře od auta, nadhodil si a pokračoval do domu.

Sam zasténala a otevřela oči, právě když ji nesl do pokoje pro hosty.

„To je v pořádku, Carterová, buďte v klidu. Zavolám doktorku. Brzy to vyřešíme.“

Její paže se pomalu posunovala po jeho hrudníku směrem k jeho obličeji.

„Mmm,“ zavzdychala.

Jack rozkopl dveře  u pokoje pro hosty a s  úlevným povzdechnutím se sklonil, aby ji položil na postel.

Jemně ji pokládal a zjistil, že se ho Sam pevně drží kolem krku a tak mu vlastně brání, aby se mohl postavit

„Jacku,“ tiše zamumlala a ještě víc si ho přitáhla.

„Uh, Carterová, co to děláte!“ Snažil se sundat její ruce ze svého krku, ale byl k ní víc a víc přitahován.

„Carterová!“ mluvil teď hodně nahlas a pořádně zatlačil na její paže, když vtom se jedna její ruka uvolnila a začala se pohybovat po jeho těle, dolů po hrudníku a po břiše až k jeho tříslům, kde mu začala přes jeho kožené kalhoty třít  penis. Jeho kombinéza byla už dost tak těsná a teď ještě víc, když se jistá část jeho těla  začala zvětšovat. V panice se narovnal, aby se dostal pryč od postele. Sam se částečně zvedla s ním a s hlasitým žuchnutím se složila na podlahu.

„A,do prdele!“ Sklonil se a zvedal ji. Sam mu okamžitě zase třela penis. Náhle to byla velice živá žena, která celou dobu tiše sténala a stále dokola opakovala jeho jméno.

„Carterová!“ zasténal a snažil se ji od sebe odtlačit. Její ruce byly absolutně všude, kalhoty mu byly nesnesitelně těsné, jeho erekce se bolestivě tlačila proti těsně padnoucím koženým kalhotám.

Sam se o něj tvrdě třela, hlasitě sténala, její vzrušení bylo zřejmé. Jack zpanikařil, věděl moc dobře, že by mohl ztratit kontrolu. Byl si moc dobře vědom jejího těla, zdůrazněného koženým oblečením. Kriste pane, mohla by být v papírovém pytli a stejně by ho vzrušovala, ale tohle bylo příliš. Neví, co dělá a on si je dobře vědom, že kdyby ji mozek fungoval normálně, nikdy by tohle neudělala. Sakra, ten bastard ji musel něco dát..

„Carterová!“ teď už zoufale křičel.

Sam náhle ztuhla a Jack využil této příležitosti a silou ji zatlačil na postel. Rychle utekl z pokoje, neodvažoval se podívat, co Sam dělá a  zůstal stát opřený o zavřené dveře než zase popadl dech.

Chvíli to trvalo, než byl schopný jít zavolat doktorce Fraiserové domů.

Janet si vyslechla plukovníkův záhadný telefonát. Mluvil trochu vyhýbavě, jenom ji žádal, aby si s sebou vzala svou tašku  a nikomu nic neříkala. Odmítl jí sdělit jakékoliv podrobnosti.

Janet byla během několika minut na cestě, v hlavě jí to vřelo, byla zvědavá, jestli se mu stala nějaká trapná nehoda nebo něco takového.

To, co uviděla, když jí otevřel dveře, způsobilo, že by se tahle malá žena mohla červenat.

Jeho vysoké, štíhlé, pohledné tělo, oblečené do jednodílného, těsného-a opravdu tím myslím těsného- koženého obleku, což už nenechávalo žádný další prostor k nějakým představám, vedlo k tomu, že  Janet zalapala po dechu, než se vrátila ke svému profesionalismu a zeptala se ho, co se stalo. Když byla uvnitř a byla schopná od něj odtrhnout oči- Bože, to je zadek!-

když se otočil a šel směrem do obývacího pokoje, všimla si škaredé rány na jeho hlavě.Na čele a dál směrem k oku se mu začínala dělat pěkná modřina.

„Měl jste nehodu?“ Zamumlala starostlivě a začala otvírat svou doktorskou tašku.

„Já ne, já jsem ok, jde o Carterovou.“

„Nevypadá to dobře, je to škaredá rána… Sam? Co se jí stalo? Kde je?“

„Je v pokoji pro hosty, uh, myslím si, že zase omdlela.“ Kontroloval ji, do pokoje radši nešel, otevřel jenom dveře a viděl, že dýchá a že leží v posteli.

„Plukovníku, bude lepší, když začnete od začátku,“ řekla Janet rozhodně, vzala svou tašku a šla směrem k pokoji pro hosty.

Jack tedy začal, vynechal některé podrobnosti a Janet mezitím vyšetřovala Sam.

„Myslíte si, že je pouze hodně opilá?“ Zeptala se ho.

 Jack něco zamumlal  a Janet na chvíli přerušila svoji práci a podívala se na něho. „Cože?“

„Err, že byla nadrogovaná nebo tak něco.“

„A proč si to myslíte? Říkal jste, že ten útočník nebyl….. nebyl úspěšný.“ Děkovala bohu za tato slova.

„Ne, její chování bylo… no….um…“

„Plukovníku, musíte mi říct, co přesně se stalo.“

„Carterová se nechovala jako…. Carterová.“

„Plukovníku!“ řekla Janet ostře.

„Uh, doktorko..um…“ jeho hlas přešel k šeptání. „Carterová byla… ona…“ Díval se chvíli do země, potom znovu pokračoval, jeho hlas vázl, bylo mu trapně.

Janet začala podupávat, ruce měla složené a upřeně se na něj dívala.

„Sakra!“ polkl. „Dobře..dobře…Byla velmi….ach jo!“ Odkašlal si.

„Ona …v podstatě se na mě vrhla a.. a skoro se…“

„Cože?“ Janet  na něj teď přímo zírala, pohledem- o čem to tady sakra mluvíte.

„Prakticky mne o to prosila….opravdu, opravdu, um, vzrušená…hej, nic jsem jí neudělal!“ vysvětloval. „Ho…dal jsem ji zpět na postel a utekl.“

Janet se pomalu uklidňovala. Kdyby to nebyla její přítelkyně, mohla by to považovat za celkem legrační, zvláště, když šlo o vysokého, skvěle vypadajícího,v kůži oblečeného plukovníka, který se červenal jako školák přistižený při masturbaci.

„Takže zdrogovaná!“ řekla Janet a otočila se na Sam.

„Tohle se vám tady snažím říct!“

Janet se na něj krátce podívala a pak se věnovala dokončení prohlídky, odebrala Sam krev.

„Vypadá to , že bude spát. Potřebuji doručit tyhle zkumavky do laboratoře, myslím, že přesně vím, co máme hledat. Můžete u ní zůstat? Nechci ji nechávat samotnou a jsem si jistá, že by se v tomto stavu nechtěla probudit v nemocnici nebo u nás na ošetřovně.“

„Co když se probudí?“ Zeptal se Jack a v jeho hlase bylo možné slyšet strach.

Janet se málem usmála, ale včas si to uvědomila.“Bude zřejmě spát ještě několik hodin. Než odejdu, tak bych ji převlékla. Můžete mi přinést nějaké tričko a kraťasy nebo něco takového?“

Jack rezignoval a nešťastně přikývl.

„Jo, asi to nebude trvat jenom chvilku,ale vrátíte se potom, že?“

„Ano, plukovníku. Teď mi něco přineste a já ji převleču, ano?“

Jack jí podal staré, dlouhé tričko a nějaké šortky, ty nebyly staré a rychle opustil místnost, pro případ, že by ho požádala o pomoc.

Doktorka trochu bojovala, ale nakonec se jí podařilo spícího  majora obléct a dostat ji do postele.

Janet opustila pokoj a našla Jacka, jak sedí v obývacím pokoji. Domáhala se toho, aby se mohla podívat na jeho zranění na hlavě.

„Tohle by opravdu potřebovalo šití.“

„No tak použijte ty své věcičky, co jste si přinesla s sebou.“

Janet mu byla vděčná, kvůli těm okolnostem a než mu tam dala mašličky, tak mu ránu vyčistila. Nechala mu tady nějaké léky proti bolesti a v podstatě odolávala potřebě vzít si taky dva, to, co měl plukovník na sobě, ji vyvádělo z míry. Nedivila se Sam, že z něho nechtěla sundat ruce, sakra, drogy jsou občas dobrá omluva!

„Udělám ty testy sama. Slibuji, že se vrátím co nejdřív…. nemějte obavy,“ utěšovala ho, když odcházela a rázně za sebou zavřela dveře.

„Jo, vám se to říká snadno, doktorko,“ zasténal v prázdné místnosti. Unaveně se natáhl, to byl den, sprcha a …postel zatím ne..horká sprcha a převléct se..Sakra! Úplně zapomněl, co má na sobě….jenom doufal, že si toho doktorka nevšimla…

Jack se vrátil z ložnice a unaveně si povzdechl. Osprchoval se, převlékl se, vzal si  prášky proti bolesti, aby se zbavil toho pulsování v jeho hlavě….alespoň se zdá, že Carterová klidně spí…

Bosky došel do obýváku a posadil se s pivem. Věděl, že to zrovna není skvělý nápad, pivo a léky proti bolesti…ale cítil, že teď alespoň jedno  potřebuje…kromě toho, láhev byla pěkně studená, což bylo pro jeho bolavou hlavu velice příjemné.

Vyzvánění telefonu ho vytrhlo z  dřímoty.

„O´Neill.“ odpověděl odměřeně.

„Hej, Jacku, jak je?“

„Oh, Dave, jo, díky. Všechno je v pořádku a co tam u vás?“

„Jo, máme toho bastarda tady pořád schovanýho. Co chceš, abychom s ním udělali?...Chceš, aby zmizel?“

Jack se pochmurně zasmál a na chvíli s touto představou souhlasil, ale věděl, že Carterová, by nechtěla, aby to zašlo až tak daleko…. nezáleželo na tom, co jí ten bastard udělal.

„Lákavá nabídka, ale ne. Má nějaký průkaz, abychom si  ho mohli zkontrolovat?“

„Jo, to už jsme udělali. Chceš to slyšet?“

„Ne, zatím ne…trochu ho postrašte, aby mu bylo jasné, že se má držet zpátky a pak ho nechte jít.“ Jack se napil, teď už teplého piva a zašklebil se, chutnalo hrozně.

„Dobře, považuj to za vyřízené. Je ta …slečna v pořádku?“

„Něčím ji nadrogoval, nechal jsem udělat nějaké testy, aby byla v pořádku.“

„Bastard!“ řekl s opovržením Dave. Chvíli bylo ticho. „Někdy během zítřka ti přivezu motorky, ok?“

„Díky, to nespěchá, kdykoliv.“

„Je ta slečna u tebe?“

Jack si povzdechl. „Dobrá… ta slečna se jmenuje Sam. Jo, je tady a byla se na ni podívat doktorka. Naštěstí ten bastard…se  nedostal  tak daleko.“ Jackův hlas se úplně vytratil, vnitřnosti se mu úplně sevřeli a jeho rozčilení opět narůstalo, když si uvědomil, co se skoro stalo.

„Jacku?“

„Jo, jsem tady,“ řekl Jack tiše, jeho oči byly úplně černé a obličej zamračený.

„Ber to klidně, brácho. Zítra se uvidíme, možná to bude později.“

„Kdykoliv, jak se ti to hodí….a díky.“

Dave se zasmál.“Nemáš zač, Jacku, to je to nejmenší, co můžu udělat.“

Jack zavěsil a znovu se napil piva, zašklebil se, šel do kuchyně a než láhev hodil do odpadků, zbytek piva vylil do dřezu.

Doktorka mu poradila, že Sam by měla dostat nějaké tekutiny, takže vzal nějaký džus a šel za ní do pokoje pro hosty.

Tiše prosil, aby se na něj zase nevrhla…opravdu si nemyslel, že by ji  tentokrát zvládl od sebe odstrčit.

Potichu vstoupil do pokoje, zastavil se kousek od postele, díval se na ni, na džus úplně zapomněl…

Vlasy měla rozcuchané, v obličeji byla lehce červená, klidně spala. Jednu nohu měla vystrčenou z pod přikrývky a Jackovi se tak naskytla příležitost vidět její hebkou kůži, ukazujíc její krásně opálené stehno.

Jeho penis se bezděčně postavil, když si představoval, jaké by to bylo, mít její stehna kolem sebe, když by…

*Nech toho..pro Krista pána* okřikl sám sebe a snažil se,aby mu do těch míst neproudilo tolik krve.

Zvonění telefonu ho vytrhlo z jeho myšlenek, položil džus na noční stolek a spěchal, aby ho vzal.

„Uh… ahoj, doktorko. Stále spí.“ *Díky bohu!* dodal potichu.

„Už mám výsledky. Byl to koktejl drog, docela dost silná koncentrace. Musel jí dát hodně velkou dávku.“

„Bastard!“ zavrčel Jack.

„K tomu nemám co dodat, plukovníku. Naštěstí by to nemělo mít žádné vedlejší účinky, jen se její organismus od toho musí vyčisti.“

„Za jak dlouho?“

„Možná tři nebo čtyři dny, myslím. Většina projevů potom vymizí, ale dokud její testy nebudou negativní, nemůžu jí dát svolení, aby se vrátila do služby.“

„Jsme mimo až do čtvrtka. Teal´c se do té doby nevrátí a Daniel je pořád ještě s SG6.“

„Dobře, to by mělo stačit.“

„Takže… kdy ji můžu odvést domů?“

„No po pravdě, byla bych radši, kdyby teď alespoň několik dnů nebyla sama.“ Plukovník byl úplně zticha. Janet se trochu otřásla a pokračovala. „Je mi to líto, teď nemůžu odejít, máme tu hodně práce a Cassie je ještě pořád pryč. Jestli to opravdu nemůžete zvládnout, mohla bych ji vzít sem na ošetřovnu, ale pak to budu muset oficiálně nahlásit.“

Sakra!! „Uh, ne… to je dobrý, doktorko, může tady zůstat,“ těžce si oddechl a potřásl hlavou.

„Tak to je dobře, vím , že je v dobrých rukou.“

To bych si přál! pomyslel si Jack.

„Zastavím se u Sam doma a přivezu jí nějaké věci a znovu ji zkontroluji. Zkuste do ní dostat hodně tekutin, pokud můžete.“

„Uh, ano…měl bych ji vzbudit, aby se napila?“

„Jestli můžete a potom ji nechte zase spát. Jen ji pohlídejte, mohlo by se jí udělat špatně.“

Uh, to je moc informací..dobrá..pít…a spát…tohle můžu udělat.

„Dobře, doktorko, um…. nezůstanete tam dlouho, že ne?“

Mohl by přísahat, že než mu doktorka odpověděla, slyšel, jak potlačuje hihňání.“Teď nemůžu ze základny odjet, potom se stavím u Sam a potom pojedu k vám…“

„Dobrá, dobrá,“ zavzdychal, „uvidíme se až se uvidíme.“

„Kdyby se něco dělo, tak mi zavolejte.“

Huh, vím, co by se mohlo stát a jsem si jistý, že kvůli tomu bych vás nevolal.

„Oh a plukovníku, buďte opatrný, nebuďte…. bude pořád… pěkně nadržená!“

Janet jenom slyšela, jak Jack prudce položil sluchátko. Nemohla si pomoct, ale musela se zasmát, když i ona pokládala sluchátko.

Byla ráda, že ty drogy, ačkoliv způsobují nevolnost, by neměly mít žádné další následky, kromě toho, co by mohlo být velice zajímavé….ukáže se,jak moc Sam myslí na Jacka O´Neilla. Mohlo by to být něco, co její přítelkyni pomůže překonat tuhle nepříjemnou epizodu…

a posune to *věci* tím správným směrem….

S těmito myšlenkami začala plánovat, co Sam u ní doma vezme!

Jack se znechuceně podíval na telefon. „Tak mi pomozte, doktorko…ještě jeden takový den,“ hrozil.

Zkontroloval Sam a zjistil, že stále spí, tak ještě chvíli takticky vyčkával…

 Chvíli jen tak přecházel kolem, nejenom aby zabil čas, ale také proto, že ho stále bolela hlava. Nakonec se rozhodl, že by ji měl dát konečně něco k pití.

Odhodlaně zvedl hlavu a zaháněl nutkavý pocit ve tříslech, šel zpátky do pokoje…lepší než vidět rozčílenou doktorku, kdyby byla Carterová dehydratovaná..

Sam se ve spánku pohnula, stočila se do klubíčka, díky bohu, byla zakrytá. Vzal džus z nočního stolku, mluvil tiše, aby ji probudil.

„Hej, Carterová, je čas trochu se probudit.“ Žádná odezva, tak se jemně dotkl jejího ramene a mírně s ní zatřásl.

„No tak, majore, pohněte se.“

„Mmm,“ zamumlala a trochu se protáhla.

Nechtěl ji vyděsit, tak se naklonil trochu blíž a tiše na ni mluvil. „Hej, Carterová.“

Trochu pootevřela oči, dostatečně na to, aby Jack viděl, že její zorničky jsou skelné a nesoustředěné.

„No tak, musíte zkusit něco vypít.“ Zvedl sklenici s džusem a sklonil se níž, aby jí pomohl se napít.

Sam se na něho stále dívala…jak se k ní přiblížil, její oči se náhle doširoka otevřely. Zjevná touha, kterou v nich viděl, způsobila, že se jeho penis opět postavil.

Oh, tak tohle nebyl zrovna dobrý plán.Přinutil se zůstat, i když jeho ztuhlý penis mu působil nepříjemnosti.

„No tak, Carterová.“ přemlouval ji.

Další věc, kterou si pamatoval, bylo, že ležel na zádech, sklenice se kutálela po podlaze, na sobě měl džus, společně se Sam. Byla tak rychle dole z postele a znovu na něm, že to nestačil ani zaregistrovat.

To, jak se tvářila, mu připomnělo situaci tenkrát v šatně—to sladké tričko, ten její smyslný pohled, její oči lesknoucí se touhou a jeho penis, který stál v plné síle.

Její rty byly tak rychle na těch jeho, její prsty proklouzly pod jeho tričko a zatínaly se mu do svalů.

Sam si na něj lehla se vší svou energií, pociťujíc záchvěvy touhy ve svých tříslech a příjemné teplo v podbřišku, když sama sebe přiváděla blíž a blíž k orgasmu. V hlavě teď měla jen tohle příjemné teplo a touhu a všechny ostatní myšlenky byly její touhou po uspokojení vymazány…

Sténala do úst muži jejich snů, na nic jiného nemyslela, když ho ochutnávala, když ho hltavě lízala, jako by ho chtěla sníst…

 Jack bojoval, aby se z pod ní vymanil a když se otáčel, snažil se její ruce rozdělat od sebe, následkem toho bylo, že ho Sam škrábala, položila si hlavu na jeho rameno a kousala ho.

„Carterová!“ křičel. Jeho krev byla hnána do jednoho místa- dolů do jeho třísel, jeho koule ztuhly tak, že myslel, že bude ejakulovat  hned tady a teď.

„Jacku,“ sténala Sam, znovu ho kousala, potom se přesunula k jeho krku, tady už to její kousání bylo snesitelné, snažila se k němu dostat co nejblíž, nehty ho škrábala.

„Kriste pane, Carterová…“ zachvátila ho panika, jeho tělo křičelo- vem si ji, jeho mysl téměř souhlasila!

Přitlačil ji k zemi, jak nejvíc mohl, ale tak, aby jí neublížil.

„Uh…oh…bože,“ zasténala, oči se jí náhle rozšířily a zmlkla.

Jack byl rychlý, ale ne dostatečně rychlý na to, aby unikl obsahu jejího žaludku. Rychle se z ní zvedl a narovnal ji a namířil si to s ní do koupelny. Nějak to zvládli a teď ji držel a konejšil ji, hladil ji po zádech, dokud všechno nevyzvracela.

Když  její nevolnost dozněla, jemně si ji naklonil k sobě a otřel jí obličej studenou, mokrou žínkou. Oči měla stále pevně zavřené, její obličej byl bledý a oči se jí zalily slzami.

Naplnil sklenici vodou a pobídl ji, aby se napila.

Její zuby  mírně zacvakaly o okraj sklenice, ale něco se jí podařilo vypít.

Jack vzal ručník a dával ho kolem ní.

„No tak, Carterová, pomozte mi. Musíte si to tričko sundat.“

Ještě než stačil dát ručník tam, kam chtěl, Sam chytila lem svého trička  a jedním rychlým pohybem  si ho sundala.

Jack rychle zavřel oči a ve stejný okamžik se jeho penis  probudil ve svém vězení. Jack se zhluboka nadechl a dal Sam ručník kolem těla, pohled na její prsa mu zůstal v hlavě.

„Sakra, Sam,“ zasténal.Zachvěl se a zmobilizoval všechny své rezervy, rychle ji chytil a vrátil ji do postele. Zůstala pasivně v jeho náruči, ale Jack se snažil na ni nedívat. Když se zvedl, aby ji přikryl, tiše zasténala. Nechal ji přikrytou i tím ručníkem.

„Ššš, už je to dobrý,“zašeptal Jack. Teď, když byla přikrytá a ležela v posteli, cítil se bezpečně. Vzal žínku a sedl si na kraj postele a jemně jí otíral obličej. Během minuty tvrdě spala.

Stalo se toho celkem dost kvůli té trošce tekutin!

Klepání na jeho venkovní dveře ho probralo z jeho snění, tak spěchal otevřít.

„Bože, kdo mi pomůže, pokud to není doktorka,“ zabručel.

Když Jack otevřel dveře, Janet skoro ustoupila o krok zpět, když viděla, jak se plukovník tváří nasupeně.

Jeho výraz se ale okamžitě změnil a ustoupil, aby mohla jít dál.

Janet ohrnula nos nad jeho mokrým, potřísněným a zpoceným tričkem.

„Vidím, že jste moje varování o možném zvracení nevzal vážně, plukovníku.“

Pohled, který jí věnoval, by vystrašil nejednoho muže, ale Janet Fraiserová měla pro strach uděláno.

Ten pohled mu pouze oplatila a ještě něco přidala. Zpozorovala čerstvý pramínek krve na jeho obličeji.

„Znovu se vám ta rána otevřela,“ hubovala ho.

„Huh?“ zeptal se Jack a sáhl si tam, kam Janet ukazovala.

„Necháte mě to vyčistit?“ Zeptala se, přistoupila blíž a teď si všimla těch děr, které měl na tričku.

Plukovník ustoupil o krok dozadu.

„Err, byl bych radši, kdybyste nejdřív zkontrolovala Carterovou a něco jí oblékla.“

Když Janet zvedla obočí, mírně se začervenal a potom pokračoval.

„Já, um, bylo jí špatně… a teď má na sobě jenom ručník…ale je v posteli, vypila trochu vody, ale ne moc.“ Když mluvil, ještě víc se červenal.

„Tak temperamentní?“ zeptala se s úsměvem.

Jack prudce zvedl obočí, ale jen zavřel ústa a zavrčel.

Janet ignorovala jeho výraz ve tváři.

„Přinesla jsem jí nějaké věci.“ A zvedla tašku.

„Dobrá, um, já si dám sprchu a převleču se a vy ji dejte do pořádku.“

Janet si uvědomila, že se Jack od Sam opravdu nemohl dostat dostatečně rychle, pokračovala směrem do pokoje pro hosty a přemýšlela, co mu Sam asi musela udělat.

Mezitím, co ji Janet  prohlédla a znovu ji oblékla, byl plukovník už se vším hotový.

Přišla za ním do kuchyně a donutila ho, aby se posadil, zatímco mu dá znovu na ránu mašličky.

Jack měl cukání zajet si prsty do vlasů, které teď, potom co si je sušil ručníkem, měl úplně rozcuchané. A jistě neviděl důsledek svého sušení.

„Jestli to nebude držet, budu vám to muset opravdu zašít,“ varovala ho.

„Bude se Carterová takhle chovat i příští tři nebo čtyři dny?“ zeptal se a náhle změnil téma.

„To bych neřekla, měla by se chovat jako normálně už zítra ráno.“

Výraz, který viděla na jeho tváři, byl skoro legrační.

„To to bylo tak zlé?“ zeptala se ho. Posadila se a sledovala ho, v očích jí jiskřilo.

„To není žádná sranda, doktorko!“ Zamračil se a rychle vstal.

„Dáte si kafe?“ Zeptal se jí, když přecházel po kuchyni.

„Ano, děkuji,“ odpověděla mu Janet a mírně se uvolnila. Měla radost, že teď místo plukovníka vidí normálního muže, což v jeho případě nebývá moc často.

„Jestli se dostane jen jediné slovo o tomhle ven… tak mi pomáhej…“ Varoval ji.

„Čestné slovo,“ zasmála se Janet.

„Huh,“ hodil po ní pohledem a potom pokračoval v přípravě kávy.

Podal jí šálek kávy a pak se posadil se svou kávou, nepřítomně si třel hrudník a ramena.

„Jste v pořádku?“ Zeptala se a  když ucukl bolestí, uvědomila si, že se neškrábe kvůli nějakému obyčejnému svědění.

„Um, jo jenom trochu….“

„Dovolte mi se podívat.“

Jack se zaklonil, jeho neochota byla zřejmá.

„To je dobrý.“

Janet popošla kolem stolu až k němu, zatáhla za límeček jeho trička.

„Hej!“ Namítal Jack.

Janet ho plácla přes ruku, kterou zvedl, aby ji v tom zabránil.

„Nebuďte jako malé dítě!“ Zpražila ho.

Jack se zamračil. „Nemělo to být spíš, nebuďte….pane!“

Teď to byla Janet, kdo se slabě červenal, ale v duchu se musela smát.

„Promiňte,“ omlouvala se Janet, „A teď si sundejte tričko...pane!“

„Bože, vy ženy!“ Sice se mračil, ale spolupracoval, rozepl si knoflíky, aby se Janet lépe dostala k jeho ramenům. Výraz jeho obličeje jasně vyjadřoval *tak tohle opravdu nechci*.

Janet úplně ucukla, když uviděla ty šrámy.

„Ach,“ byl její jediný komentář. Ani na chvíli si nemyslela, že útočník byl muž… když ten, kdo na něj zaútočil použil zuby a nehty.

Janet znovu otevřela svou tašku a chvíli se v ní přehrabovala.

„Aspoň vám to vydezinfikuji… i lidské kousnutí může být nebezpečné.“

Záda měl taky zraněná, ale ne tak moc, jako hrudník Nevěřila by, jak zuřivá může být nadržená žena… možná ten incident s tím virem před několika lety ji mohl leccos ukázat, ale…teď se cítila provinile, že tady nechala plukovníka, aby to všechno zvládl sám.

„Hotovo,“ zamumlala a zlehka se dotkla jeho ramene na znamení, že už skončila.

Jack si rychle natáhl tričko zpět a zapl se. A potom zdráhavě vykoktal několik slov.

„Já…já jsem… Carterová…“

Janet ho umlčela zvednutím ruky.

„Podívejte se, je mi to líto, že jsem tuto *situaci* podcenila, je to mnohem vážnější, než jsem si myslela. Myslím tím, že kdyby byla jiná možnost…kdybyste vy zaútočil na Sam takovýmhle způsobem, tak bych vás už přivázala k posteli.“

Jack zvedl obočí a Janet cítila, jak rudne. Oh, bože, opravdu jsem tohle řekla plukovníkovi!

„Promiňte, pane… myslela jsem …“

Jack se na ni poprvé upřímně usmál, v očích se mu uličnicky zablesklo.

„Uh, doktorko, to je v pořádku… necháme to otroctví na jindy, ano?“

Janet si oddechla a usmála se na něj, potom ale zvážněla.

„Je mi to opravdu líto.. a když je teď Cassie pryč, mohla bych tu zůstat přes noc.“

Jack se na ni široce usmál. „Díky, doktorko, opravdu ani netušíte, jak lákavá je to nabídka…uh..“

Janet se znovu zasmála.

„No, oba dobře víme, co jsme měli na mysli….vy se potřebujete vyspat. To vaše zranění na hlavě je docela ošklivé, víte, divím se, že nemáte otřes mozku.“

„Vy ale jdete zítra do práce?“

„To zvládnu, přísahám. Zůstanu u Sam v pokoji, ale nebojte se, nebudu riskovat a nelehnu si k ní do postele.“

Jackovi bylo zase trapně. Janet si nemyslela, že by někdy mohla vidět u plukovníka tolik změn v jeho výrazu, a to všechno během jednoho dne.

„Mám tady lehátko, nezabere to víc než minutu, než je připravím.“

Než se Janet vrátila z koupelny, poté co si půjčila nějaké Saminy věci, měl už pro ni plukovník připravené pohodlně vypadající lůžko. Těsně u dveří, bylo zřejmé, že ji chtěl chránit před Sam. Ještě než si lehla, zkontrolovala ji.

Sam si pozvolna uvědomovala, že je vzhůru. Hlava ji třeštila. Sakra, je jí zle! Zaostřila a začala pomalu vnímat svoje okolí, zaregistrovala Janet.

V uších ji otřesně hučelo.

„V klidu, Sam, žádné rychlé pohyby, ano?“ Uklidňovala ji Janet.

„Sakra, Janet, to tedy musela být noc,“ zamumlala Sam a snažila se pomalu nadzvednout.

Janet jenom nadzvedla obočí, ale nic neřekla.

„Co jsme to sakra pili? Kde jsme byli? Bože, zdály se mi takové věci…“ Sam cítila, že se červená….ta intenzivní touha tu byla stále…Ježíši Kriste…to byly sny…. plné jistého plukovníka.

„To je v pořádku Sam, nebyla jsi opilá, byla jsi...“

„Cože? Kde to jsme?“ dožadovala se vysvětlení Sam. Cítila se zatraceně… jako kdyby ji něco svědilo a ona se nemohla poškrábat…její tělo pulsovalo stejně jako její hlava.

Janet si k ní sedla na postel. „Podívej, Sam, až vstaneš, dáš si sprchu a něco k jídlu.“

„Kde to jsem?“ Zeptala se Sam a rozhlížela se po neznámém pokoji. „Co se stalo?“

„Teď buď klidná, někdo ti něco podstrčil…byla to nějaká droga a od včerejška jsi mimo.“

„Droga? Jaká droga? Bože, proč si na nic nevzpomínám?“

„A co je poslední, na co si pamatuješ?“ Zeptala se Janet.

Sam se vracela ve své paměti zpět, pryč od svých skvělých snů …..cítila při těch vzpomínkách, jak se její tělo chvěje…..škoda, že se nedostala až k jejich konci.

„Uh, em,….motorky?“ řekla náhle, jak se jí vrátila paměť.

„Byli jsme na motorkářské exhibici?“

„Kdo, my?“

„Já… byla jsem s Philem.“

„Philipem? To je ten, kterého jsi nedávno poznala? Stále se s ním vídáš?“

Sam viděla, že se výraz Janet změnil.

„Uh, ano,… už jsem se s ním chtěla rozejít, však víš, je sice pohledný, ale …“

Náhle jí to všechno došlo.

„Bože, Janet byl to… to on…?“ Sakra, asi budu zvracet.

„Myslíme si, že to byl Philip, kdo ti dal tu drogu… ale jsi v pořádku…plukovník O´Neill ho stačil zastavit.“

Sam byla náhle úplně bílá. „On…oh, bože! Plukovník O´Neill? Jak?...Oh…“

Sam se najednou prudce nadzvedla, Janet popadla kbelík, který tady plukovník pro takový případ nechal a podržela ho Sam, než všechno vyzvracela. Sam neměla daleko k slzám, Janet ji tiše konejšila.

Všechny její sny jakoby kolem ní závratně tančily. Ale nic nezůstalo tak dlouho, aby to mohla zachytit.

Sam se pomalu uklidňovala, Janet ji odvedla do koupelny. Díky bohu se plukovník někam ztratil.

Když se Sam osprchovala a vyčistila si zuby, cítila se mnohem lépe. S díky se převlékla do čistých šatů… jejích vlastních šatů?

„Um, Janet, kde to jsme?“

„U plukovníka,“ odpověděla jí Janet. „Přinesla jsem ti sem nějaké tvoje věci, když jsem se sem včera večer vrátila.“ Janet automaticky uklízela pokoj, zatímco čekala na Sam.

Sam se červenala, když vyšla z koupelny.

„U plukovníka O´Neilla?“ Rozhlédla se po místnosti. Bože, není divu, že její sny byly…

Janet přišla až včera večer…takže plukovník se celou tu dobu o ni staral… není divu, že její sny byly tak živé.

„Um, Janet….jak… a co plukovník?“ Stále ještě se styděla.

Janet ji odvedla zpět do pokoje a posadila ji na postel. Sam se v obličeji zračily zmatek a emoce. Janet jí tiše pověděla, co o tom všem věděla, vynechala Samin útok na plukovníka.

Nechtěla přidat něco dalšího, kvůli čemu by se Sam musela cítit trapně. Nemyslela si, že by to plukovník přiznal, dokonce ani Sam a jak se zdá Sam si tohle vůbec neuvědomuje….možná bude lepší, když to nechá spát.

Sam se hrozně styděla, potom její oči potemněly zlostí.

„Ten bastard…“ vybuchla. „Kde teď je?“

Janet pokrčila rameny, tohle nevěděla a ani ji to nijak nezajímalo.

„Plukovník se o něj postaral, zatím nevolal policii…Sam je to všechno*neoficiální*…chceš s tím něco udělat?“

„Je stále naživu?“ zeptala se zarputile, věděla docela dobře, čeho je plukovník schopný.

Tiché zaklepání na dveře je přerušilo.

Janet zavolala, že může plukovník vstoupit a dveře se otevřely.

Plukovník zůstal stát, na chvíli zaváhal, než vstoupil. Nesl tác, na kterém byla káva a džus a taky nějaké toasty.

„Slyšel jsem, že už jste vzhůru, tak jsem si myslel, že byste možná..::“

„Co jste udělal Philovi?“ vybuchla Sam dřív než mohla sama sebe zastavit, dívala se přitom na podlahu, nebyla schopná se na Jacka podívat.

Ten byl jejím výbuchem překvapen. „Nic jsem mu neudělal,“ odpověděl tiše a začal ustupovat.

„Bude asi doma …nebo kdekoliv chce být.“

„Sam…“ začala Janet.

„Díky bohu.“ Vydechla Sam.

Jackův obličej potemněl. „To jsem rád, že si to myslíte!“ prudce odpověděl a bouchnul za sebou dveřmi.

„Oh,  Sam!“ Ozvala se Janet.

„Díky bohu, že plukovník neudělal nějakou pitomost! Proč byl tak rozčílený?“

„Že plukovník ne…? Oh, Sam, myslela jsem si, že jsi byla…. Sakra a plukovník si to myslel taky, mysleli jsme  si, že jsi naštvaná, že plukovník něco Philovi udělal.“

Sam se na ni podívala. Tak tohle ji vůbec nenapadlo.

„Oh, ne…. já jsem….myslela jsem tím, že by plukovník mohl……že mohl opravdu…..nechci ho kvůli takovému bastardovi dostat do potíží…to si nezaslouží!“

„Sam, myslím..“

„Janet, myslím, že mu dlužím omluvu, že?“

Janet přikývla. „Ale nejprve něco sněz. Pak ho najdeme a já se na chvíli ztratím.“

„Myslím, že nemůžu..“ Řekla Sam a dívala se na podnos s jídlem.

„Jez!“ nařídila ji Janet a podala Sam sklenici džusu a krajíček toastu, potom si sama vzala kávu a toast.

Sam začala vděčně usrkávat džus a ukusovat toast, byla překvapená, že má hlad.

Než odešly do obývacího pokoje, společně snědly všechno, co jim plukovník s takovou pozorností připravil.

Když zjistily, že obývací pokoj je prázdný, Janet zašla do kuchyně, zatímco Sam zůstala ve velkém, útulném pokoji.

Plukovník byl v kuchyni, Janet mu podala tác. „Díky, to bylo to, co jsme potřebovaly.“

Jack ho uklidil, aniž by promluvil a dával špinavé nádobí do myčky.

„ Víte, Sam to tak nemyslela, jak to vyznělo.“ Řekla Janet.

Jack její komentář očividně ignoroval. „Je už v pořádku? Myslím fyzicky?“

„Ano, není to tak zlé, je jenom trochu otřesená…Jacku, měl byste..“

Zvonek u dveří je přerušil, Jack šel otevřít, Sam sedící v pokoji zcela ignoroval.

Janet se vrátila k Sam, posadila se vedle ní a zavrtěla hlavou. „Ještě není připraven si to poslechnout…nechme to na později.“ Radila jí Janet.

Jack byl nějakou dobu pryč, takže byly obě zvědavé, co se děje. Tak se šly podívat  ke dveřím, Jack právě obkročmo nasedal na motorku, nastartoval ji a sjížděl s ní do garáže.

Muž, který stál na přívěsném vozíku, sundával druhou motorku, za moment se objevil Jack a opět na ni nasedl, byl to Harley, který se na slunci jen třpytil, jeho chromování a lak byly v dokonalém stavu.

Sam si nemohla odpustit úsměv, když uviděla motorku. Připadala ji nějak povědomá….sakra…tohle byla *jeho*….

Motor naskočil hned na poprve a Jack zajel do garáže.

„Hezké,“ okomentovala Janet burácení motoru.

Sam se usmála a pomyslela si, že ta motorka je určitě pěkná…plukovník….sakra….bylo tady ještě něco víc!

Muž na vozíku ho uzamkl a než ho vyhákl, ještě ho zabezpečil, aby se nerozjel. Potom ho tlačil po cestě.

„Ahoj,“ řekl, když se objevil u schodů.

„Ahoj,“ řekla Janet a usmála se.

„Takže jste v pořádku?“ Zeptal se Sam, když se na ni podíval.

Sam se trochu začervenala, nevěděla, co má říct.

Jack uklidil vozík do garáže, rychle zavřel dveře a došel za ostatními ke schodům.

Jack si všiml, že se Sam červená a v rozpacích sklopila zrak, takže nenápadně směrem k Davovi zavrtěl hlavou.

„Dave, tohle je Sam a tohle Janet, dámy, tohle je Dave, který právě odchází.“ Řekl jízlivě.

„Uh, Jacku, přivezl jsem ti motorky a ty mě nepozveš ani na kafe?“ řekl Dave.

„Je tam zrovna plná konvice, půjdu je nalít,“ řekla Janet a rychle odešla než mohl Jack nějak zasáhnout.

Sam se chvíli zahleděla na Dave a potom pomalu následovala Janet.

„Dobře, dobře…pochopil jsem tvou narážku!“ řekl Dave, když viděl, že se Jack na něho mračí.

„Promiň…to jenom…tak nějak…“

„Jo, vím, že jsem neměl Sam nic říkat, myslím, že jsem nepřemýšlel,“ omlouval se Dave.

„Fajn, ale jestli teď odejdeš, tak ze mne doktorka stáhne kůži, takže pojď dovnitř.“

Dave zaváhal a pak se na Jacka usmál. „Ona je doktorka…je roztomilá, co?“

Jack se zasmál.“ Oh, Dave, ani nevíš….tak pojď,“ zval ho dál.

Janet nalila kávu do šálků a s tácem je položila spolu s cukrem a smetanou na stolek v obývacím pokoji.

Sam usrkávala svou kávu a oběma přicházejícím mužům věnovala chabý úsměv, ale ani na jednoho z nich se přitom nepodívala.

„Tak jak to všechno dopadlo?“ Zeptal se Jack, když podával Davovi kávu, než se sám posadil se svým šálkem.

„Nebylo to tak špatný…měli jsme chuť…“ Dave náhle zmlkl.

„Oh, vy jste byli na té exhibici?“ Zeptala se Sam, krátce se na něj podívala , pak se zase rychle vrátila ke své kávě.

„Jo, Jack nám dost pomohl.“

Sam se zeptala Jacka. „Vy jste jezdil?“ Podívala se na Janet- proč jsi mi nic neřekla?-.

„To je pro mě novinka…to potom vysvětluje to oblečení…“ řekla Janet a libovala si nad znepokojeným výrazem, který se objevil na Jackově obličeji.

„Uh, byli dost zoufalí a já…“ pokrčil Jack rameny a díval se směrem ke krbu, jako by tam našel něco, co ho úplně fascinovalo.

„Nenechte ho dělat si z vás legraci, učí celý náš tým, co si já jen pamatuji,“ zasmál se Dave.

„Ta přehlídka byla skvělá….“ řekla Sam, vzpomínala si, najednou přimhouřila oči, pak je doširoka otevřela, a jak se podívala na plukovníka, ještě víc se červenala.

„Měl jste černou koženou kombinézu a černou helmu!“ řekla téměř vyčítavě.

Jack se díval na podlahu, zatím se neotočil. „Um, jo, myslel jsem, že jste věděla…něco jste na mě křičela….“

„Ne, nekřičela….já …já…oh, sakra!“ Okamžitě stála a spěšně odcházela do svého pokoje.

„Vzpomínky se jí začínají vracet,“ řekla Janet, „jenom jí dejte trochu času. Co jste myslel tím, že jste věděla?“

„Tak to byla ona, co na tebe přes zábradlí křičela „zlatíčko!“, je to tak?“ řekl David zcela nevinně. „myslel jsem, že vrazíš do toho zábradlí, když se to stalo.“

Janet se málem dusila, jak se snažila zakrýt kašláním svůj smích.

„Byla nadrogovaná, pro Krista pána!“ Zavrčel Jack.

Janet se rychle uklidnila a věnovala Davovi omluvný pohled.

„Je mi to líto, vím, že to není žádná legrace…opravdu… myslela jsem tím…“

Janet hledala způsob jak z toho ven, „takže Dave, vy a plukovník se už znáte nějakou dobu, sloužili jste spolu?“

„Jo, nějakou dobu u zvláštních jednotek. Tehdy jsme se dali dohromady i u motorek, dělali jsme hlavně charitativní přehlídky. Pořád říkám Jackovi, aby odešel do penze a víc nás navštěvoval…ale on pořád zůstává… myslím, že by toho mohl mít ve svém věku už dost, co?“

„Nejsem zas o tolik starší než ty,“ zamračil se Jack.

„A já jsem v důchodu,“  pohotově odpověděl Dave.

„Ty jsi už byl moc starý, musel jsi!“ Zasmál se Jack.

„O´Neille, tak za tohle zaplatíš!“

„Beru to v úvahu - ale ne teď, ok?“

Dave se zasmál a potřásl hlavou. „A já tě beru za slovo a hodlám tě přinutit, abys to splnil.“

Jack náhle Dave vytáhl ze společnosti Janet a vedl ho ke dveřím.

„Díky Dave,“ řekl mu Jack, když ho vyprovázel ze dveří.

Dave se zasmál, nebral to jako urážku, věděl, jak moc Jack chrání před ostatními svou minulost a jak se kroutil, kvůli délce jeho návštěvy.

„Ty, um, uvažoval jsem o tom, dát doktorce moje telefonní číslo, kdybys byl tak moc hodný,“ dodal Dave potměšile.

Jack se na něj tak nějak divně usmál. „Uvidíme, ale varuju tě, padá to na tvou hlavu.“

„No, mohli bychom se sejít všichni čtyři, ne?“

Jackův nepřítomný pohled ho rozesmál.

„Já a doktorka, ty a Sam,“ vysvětlil mu  to Dave.

Jackův obličej trochu potemněl. „Um ,Dave, Sam ….. Sam je můj zástupce.“

„No, neblbni, Jacku!“ Řekl Dave a snažil se svoje překvapení zakrýt tím, že Jacka dloubl do žeber. „To se nedivím, že nechceš do důchodu!“ Smál se. „Páni, ona je…“ okamžitě zmlkl, když viděl Jackův varovný pohled.* Klid, špatně jsi to pochopil.*

„Hej, mezi náma nic není,“ varoval ho Jack.

„To neznamená, že by jsi to nechtěl, že?“ Zeptal se ho Dave, věděl, jaká bude odpověď a znal Jacka, který by nejednal pouze na základě své touhy….taková smůla.

Jack za ním zavřel dveře a vděčně si oddechl. Dave byl na nejlepší cestě, aby na něm všechno poznal, stejně jako vždycky.

Skoro vyskočil, když se za ním objevila Janet.

„Musím zpátky do SGC, povinnosti volají.“

„Oh!“ Jack se na ni chvíli přihlouple díval.

„Plukovníku, bude v pořádku, jen ji nechte čas, ona to tak předtím nemyslela, víte?“

Jack se zase tvářil nepřístupně. Carterová musela k tomu bastardovi opravdu něco hodně cítit, když má o něj takové obavy po tom , co ji udělal.

Janet viděla, jak se Jack uzavírá do sebe, povzdechla si a zakroutila hlavou.

„Zavolám později, kdyby se něco dělo, tak mi zavolejte. Než odejdu, ještě se za ní podívám.“

Jack sledoval Janet, jak odchází  k Sam do pokoje, dal se dohromady a donutil se jít do garáže, aby zkontroloval motorky a přikryl je.

Motorku, se kterou jezdil na přehlídce, bylo třeba vyčistit, prach byl všude a taky jeho Harley byl poté cestě celý zaprášený. Byl vděčný za trochu rozptýlení, tahle práce ho uklidňovala.

„Sakra. Jak se mu teď můžu podívat do očí, Janet?“ úpěnlivě prosila Sam.

„To bude dobrý, Sam, já vím, že je ti teď trochu trapně, ale byla jsi pod vlivem té látky….plukovník jen po celou dobu měl na srdci pro tebe to nejlepší, Sam, čestně.“

„Já vím, Janet… jenom….pro tvého velícího důstojníka musí…oh, bože!“ Naříkala Sam, tváře jí hořely.

Ty sny byly tak živé, jeho tělo proti jejímu…..smyslně se na něj tlačila…dožadovala se ho….cítila ho….jeho erekci…Sakra. Už jenom vzpomínky na tento sen ji neuvěřitelně vzrušovaly.

Janet si všimla jejího nepřítomného pohledu, pevně doufala, že vzpomínky na útok na plukovníka byly pouhý sen, prostě fantazírování. Protože jinak by to mohla být pro ni  nesnesitelná muka – možná to není dobrý nápad ji tady nechávat samotnou s plukovníkem…sakra, nemám jinou možnost.

„Potřebuji, abys tady ještě nějaký den zůstala, to je všechno, užívej si odpočinku, sluníčka, prostě relaxuj, plukovník má takové  pěkné lehátko – tak si je pujč, nechej někoho, ať se o tebe stará… odpočinek, hodně odpočinku to je můj lékařský předpis.“

Samin výraz jí trhal srdce. Sam byla neoblomná, nechtěla volat policii nebo letectvo, chtěla prostě na celou tu záležitost zapomenout, ale Janet věděla, že její přítelkyně bude muset vyřešit několik vážných otázek.

Sam pomalu přikývla. „Dobře, odpočinek, aby se o mě někdo staral…tohle můžu ještě během několika dní zvládnout….je to jenom…nechci plukovníka odstrčit… myslím tím….“

„Prostě udělal to, co by jsi ty nebo kdokoliv z vaše týmu za podobných okolností udělal taky!“ Řekla pevně Janet a brala si svou tašku. „Ještě zavolám, ale jestli něco potřebuješ….*cokoliv*, tak řekni.“ A otevřela svou náruč, aby mohla Sam obejmout.

„Hodně tekutin a dobrého jídla… no, nejsem si jistá, zda plukovník je v tomto dost dobrý, ale jsem si jistá, že zajít si několikrát ven, nikomu neublíží,“ dodala Janet a usmála se, když ji Sam objala a šeptala jí svoje díky.

Sam šla s Janet až ke dveřím a když se s ní loučila, všimla si, že dveře u garáže jsou otevřené.

Když jí auto Janet zmizelo z očí, zhluboka se nadechla a šla do garáže.

Plukovník k ní byl otočený zády, hadříkem leštil lak na jeho Harley, jeho pohyby byly pomalé a precizní. Opřela se o stěnu a sledovala ho, jak pracuje.

Tričko, které měl na sobě, nebylo tak široké, aby schovalo jeho štíhlé, vypracované tělo. Jeho nahé a opálené paže způsobily, že měla chuť chytit ho za ramena, ale zůstala stát, sledovala….doslova byla fascinovaná jeho dlouhými prsty, které mazlivě přejížděly po lesknoucím se laku…s láskou… tyhle ruce… co by mohly dělat…hladit…mazlit…vzrušovat..

Cítila jeho pevné tělo, její ruce se zoufale chytily jeho ramen, když se její rty dotkly jeho…

její tělo bylo plné touhy, to všechno dráždilo její nervy a smysly ……. teplo jeho těla bylo neuvěřitelné, vlhkost uvnitř jejího  těla, to chvění, které cítila….vzrušení jenom….

„Carterová!“

„Uh?“ S trhnutím se Sam vrátila do reality, zjistila, že plukovník stojí u ní, hledí ji do tváře a v obličeji má výraz, který u něho ještě nikdy neviděla…byla to panika.

Sam ho sledovala, jak uhnul pohledem, že by si jen ten pohled představovala ....ano, to asi musela, plukovník přece nikdy nepanikařil, ani v těch nejhorších situacích…pořadně si prohlédla jeho obličej…oh, sakra …byl zraněný…modřina už pěkně tmavla, bělost mašliček zářila proti jeho potlučenému obličeji.

„Co….jste v pořádku?“ Sam se zachvěla, stále se snažila zastavit ten tlak, který cítila mezi nohama.

„Chtěl jsem se vás zeptat na to samý….neměla byste ležet nebo tak něco?“

 Lehnout si….ano, s tebou….vyždímat ti mozek….

„Carterová!“

„Uh, promiňte, pane. Co jste říkal?“

„To nic,“ zhluboka si povzdechl. „Pojďme dovnitř, tohle můžu dodělat později.“

Sam ho tiše následovala a dovolila mu, aby ji odvedl k pohovce, načež se ztratil do kuchyně, vrátil se s džusem pro ni a pivem pro sebe.

Zamračila se, že si vzal pivo, bylo přece jen brzy. Lehce se na něj usmála,aby zakryla svou nelibost, olízla si svoje suché rty a hleděla si svého džusu.

„Chtěla bych vám poděkovat za to, co jste pro mě udělal, pane,“ skoro to zašeptala.

„To není třeba….to je v pořádku, jenom jsem udělal to, co by udělal kdokoliv jiný,“ krátce odpověděl a napil se z láhve.

„Je mi líto, že jsem vás dostala do této situace, jestli vám to je nepříjemné…můžu klidně jít…“

„To v žádném případě!“ řekl naléhavě, sám byl překvapen tím, jak to myslel.

„Doktorka by mě zabila!“ dodal – překvapený tím, že takhle to nemyslel.

Sam se na něj usmála. „Tohle vám udělal Philip?“ a ukázala na náplast, kterou měl na obličeji.

„Dostal, co si zasloužil, to je všechno, ale já jsem….jenom jsem ho odstrčil, to je všechno.“

Sam se na něj podívala…*jenom, co si zasloužil*…sakra! Jeho oči byly úplně tmavé, nic jí neprozradily. Chtěla mu říct, že teď jí nejde o Phila, že si  zasloužil to, co se mu stalo…..že má starost o něho….ale slova nepřicházela.

Jack náhle dopil svoje pivo. „Dobrá,“ změnil téma. „Chvíli si zdřímněte nebo si pusťte televizi…cokoliv….a já půjdu nakupovat, nečekal jsem hosty, takže…“

„Zajít si ven, to by nebylo špatné a já budu platit, nechci dělat další potíže.“

Jack se na ni usmál. „Uvidíme. Když nebudete moje jídlo moct ukrojit, můžeme si objednat cokoliv budete chtít, dobře?“

Sam se zahihňala. „Co…citát *pro moji horkou vodu byste umřela*…huh?“ svůj citát doplnila posunkem a smála se.

„Hej, nezavrhujte moje jídlo, dokud jste ho neochutnala,“ odpověděl jí a zdálo se, že tentokrát to bylo trochu víc srdečnější, vzal si bundu a klíče od auta a odešel.

Sam se usadila na pohovce. Zapnula si televizi, ale její myšlenky byly úplně někde jinde….tehdy v Antarktidě, ta beznadějná situace….kdy nebyla schopná nic udělat…zachránit je…ho…trošku se otřásla a snažila se přemýšlet o něčem jiném….až upadla do svých snů.

Po těle jí začala přejíždět něčí ruka. Pocity, které to vyvolalo, nebyly nepříjemné, v tříslech jí narůstalo vzrušení, to teplo vysílalo do celého jejího těla záchvěvy vzrušení.

Jeho rty byly na jejích tak rychle, snažil se prohloubit polibek. Tlačil jí svůj jazyk mezi zuby,  rukou ji stále přejížděl po těle, zajel jí rukou do rozkroku a začal ji přes kalhoty třít.

Hladově ho uchopila za hlavu, zavřela oči, teplo v jejím těle narůstalo.

„Bože, jak já tě miluju v tom tvém koženém oblečku!“ Zasténal jí do úst.

Její nevolnost narůstala, jak se snažila s ním bojovat, její ruce nemohly… tehdy nereagovaly…, ale teď už ano…udeřila...ať to ten bastard schytá…zaslouží si to..nechtěla ho, nechtěla toho muže, kterého měla na sobě….bojovala a křičela…Jack byl jediný, kterého chtěla…bylo to jeho jméno, které křičela.

Ne, takhle ne…Jacku!

Jack položil nákup v kuchyni a šel zkontrolovat Sam. Ležela na pohovce, neklidně se pohybovala a něco mumlala. Její slabé zasténání mu rvalo srdce, zřejmě znovu prožívala ten útok, dřepl si a snažil se ji opatrně vzbudit..

Zásah její pěstí ho překvapil. Navíc rychle následovala další rána. Z nosu mu tekla krev, chytil ji za ruce. Zkoušel ji uklidnit…uvnitř ho to bolelo a když křičela jeho jméno, málem ho to porazilo….myslela si, že on je ten útočník? Byl on její noční můrou?

„Ne..takhle ne…Jacku!“

„Carterová…vzbuďte se…Sam!“ prosil ji, bolest z jejich úderů se nedala srovnávat s utrpením, které cítil z jejího očividného strachu z něho.

Pomalu otevřela oči a její boj přestal. Slzy, které měla na tvářích a ten strašný strach v jejích očích, ho vedl k tomu, že ji pustil a rychle uhnul.

Postavil se, krev mu tekla po obličeji, rána na hlavě se mu znovu otevřela a krvácela.

Sam se na něj vystrašeně dívala…oh, bože…ona ho udeřila? Muže, který jediný ji mohl zbavit nočních můr a ona ho udeřila a podle toho, jak se na ni díval, to nevypadalo, že by udělal něco pro smíření, byl šokován..

„Jste v pořádku?“ Zeptal se chraplavě, trochu těžce dýchal, jeho chování bylo odměřené.

Sam jen oněměle přikývla…oh, bože, jak jen mohla..

Rychle se posadila, překvapila ji náhlá závrať.

„Je mi to líto…jenom…jenom se mi něco zdálo…“

„To jsem si myslel,“ řekl hořce, patrně až teď si začal uvědomovat, že má na obličeji krev,  sáhl si na nos, podíval se na rudé skvrny a trochu se zamračil.

„Oh, bože, plukovníku….je mi to tak líto, já….“

„Zapomeňte na to…všichni máme zlé sny, trvají tak dlouho, než jejich důvody prostě zmizí,“ řekl a odcházel do kuchyně.

Jack si nehodlal krev na obličeji otřít, prostě si pustil studenou vodu, dal si obličej blíž ke kohoutku a cákal si vodu na obličej. Studená voda zmírňovala jeho nevolnost, která se objevila okamžitě, co ucítil znovu to nepříjemné pulsování v hlavě. Sledoval, jak se jeho krev mísí  s vodou a odtéká do odpadu. Přál si, aby i své pocity mohl takto jednoduše smýt.

Sam se muselo zdát o něčem, co se stalo potom…když se do něho pustila…bylo mu na zvracení, když si pomyslel, že věří, že by on byl schopen ji takovým způsobem napadnout. Zmlkl a vzchopil se, křečovitě polkl, vzal si ručník a přitiskl si ho na obličej.

Když na rameni ucítil dotyk, ucukl. Sakra, vůbec si nevšiml, že přišla do kuchyně.

„Bože, je mi to tak líto…je to zlomené?“ Zeptala se.

Jack si sundal ručník, viděl její bledý obličej a strach, který měla v očích.

„Jsem v pořádku, zlomené to není.“

„Neměla bych zavolat Janet?“

„V žádném případě…pokud…pokud ji nepotřebujete vy?“

Sam zavrtěla hlavou. „Mně je dobře,“ podívala se mu do tváře a na její tváři se znovu objevil zármutek.

„Carterová….já…“ potlačil zasténání a raději zabořil hlavu do ručníku, což mu umožnilo se trochu vzpamatovat. Povzdechl si a sundal si ručník z obličeje, neodvážil se na ni podívat, aby tak zjistil, jestli ještě krvácí.

„Já…myslím, že už se to zastavilo,“ řekla Sam tiše.

Jack mrštil ručníkem do koše a začal si znovu umývat ruce, všiml si, že má krev i na oblečení.

„Uh, raději se převleču…asi to nebude hned, měla byste si lehnout, odpočinout si,“ řekl a měl nepříjemný pocit, když se jejich těla, jak odcházel z kuchyně, vzájemně dotkla.

Sam se opřela o zeď a unaveně si povzdechla. „Sakra!“ Zasténala.*Jak lze úderem pěstí rozčílit svého velícího důstojníka! Taky jedna možnost, Sam!*

Viděla mu ve tváři zděšení… slyšela a četla o manželích a přítelech, kteří se změnili poté, co se stali svědky znásilnění…no tak daleko to nedošlo…naštěstí, ale možná si plukovník myslí, že je slabá….když dopustila, aby se jí něco takového stalo…Bože, musí varovat Cassie…

Sakra, sakra,sakra!

Zbytek dne se odehrával v trapném tichu. Plukovník jí připravil jídlo…něco jako dušené maso se zeleninou, bylo to překvapivě dobré, ale potom ji nechal samotnou, dělal různou práci kolem domu, občas strčil hlavu do pokoje a zdvořile se zeptal, jestli něco nepotřebuje…

* Zatraceně, jo, tebe…aby ses se mnou miloval…držel mě…nikdy mě nenechal odejít!*

tiše křičela, ale jako obvykle mu zdvořile poděkovala a vrátila se k nekonečnému sledování televize.

Jak se blížil večer, přestalo ji to bavit a začala se potloukat po pokoji, se zaujetím se dívala na jeho medaile a potom si začala prohlížet jeho knihovnu. Byla překvapena jejím obsahem, počínaje historií…*historie* no tohle….tohle musí být Daniela…nějaké vojenské věci, to čekala…a několik dalších překvapení….dokonce kniha o astronomii…ne zrovna pro začátečníky!

Nakonec se posadila na pohovku a listovala jednou z knih o astronomii, našla tam různé poznámky psané tužkou na okraji stránek a nějaké další na konci knihy, všechno jeho rukopisem….kupodivu ji to zaujalo a tak se soustředila na podstatu myšlenek, které vznášel proti názoru autora….je tedy jasné, že plukovník o ledačem přemýšlí, když v noci pozoruje na noční obloze planety, které navštívili.

Jack se osprchoval. Pořád se cítil mizerně a to,že zkoušel vymyslet něco, co by mohl udělat, aby jí dal dostatek prostoru, to jen zhoršovalo . Myslel si, že tekoucí voda zmírní jeho bolest, kterou pociťoval….a nemyslel jen bolest ze zranění…to, co ho ranilo uvnitř, bylo mnohem horší snést. Zranění na hlavě stále krvácelo, což bylo vidět přes obvaz, který si tam předtím rychle dal, stále ještě nechtěl volat Janet, aby přijela. Hodil vlhký obvaz do koše, jemně se dotkl krvácejícího místa. Vzdal to, začal se utírat, uvědomil si, že Sam je stále dole a asi se cítí jako blbec…možná ještě hůř než on sám…po tom všem co prožila s tím bastardem…ale mohlo to být ještě horší…mnohem horší… kriste pane…ten hajzl mohl být mrtvý a ty bys teď seděl ve vězení, kdyby…Do prdele!

Zvedl se mu žaludek Najednou měl pocit jakoby  teprve teď události těch posledních dvou dnů na něj dolehly…a to nebral v úvahu události posledních let. Došel na záchod, sesul se na kolena a zvracel, nečině sledoval, jak krev, která mu začala opět téct ze zranění na hlavě, stéká do záchodové mísy spolu s jeho posledním jídlem. Neslyšel, že se za ním otevřely dveře, uslyšel až hlas Sam, když začala mluvit..

„Plukovníku, jste…sakra!“

Jack úplně stuhl, se zasténáním zavřel oči, náhle se opravdu, opravdu bál otočit.

Osoba v místnosti se protáhla kolem jeho zadku….jeho holého zadku….a krutě mu připomněla, že je vlastně…… nahý.

Připadalo mu to jako věčnost, než slyšel omluvu a že se dveře zabouchly. potom si unaveně položil hlavu na ruku, kterou měl položenou přes záchodovou mísu a s úlevou si oddechl…

téměř ale vyskočil ze své kůže, když ucítil, jak dvě teplé ruce uchopily jeho ručník

„Kriste pane…Carterová!“ vybuchl, obličej mu skoro hořel, jak moc se styděl a žaludek se mu zase zvedal, křečovitě polykal, zvedl hlavu a volnou rukou se snažil přitáhnout si ručník  k sobě, aby se mohl víc zakrýt.

„Oh, bože, jste v pořádku, pane?“

Jack zasténal a zavřel oči, noční můra, tohle všechno  musí být noční můra!!!!

„Je mi to líto, pane, byl jste strašně dlouho pryč…já… slyšela jsem, že ..jste v pořádku?“

Jack nemohl otevřít oči, hlava mu třeštila tak, že si myslel, že mu spadne do mísy…přál si, aby se mohl rychle zvednout a udělat…a pak by možná měl klid..

„Carterová…“ Řekl chraptivě a cítil, jak se místnost rozhoupala.

Sam sledovala, jak plukovníkovi mizí barva z obličeje, zranění na hlavě mu krvácí a krev mu stéká po krku až na hrudník

„Plukovníku…pane,jak je vám?“ Sam se rozhlédla kolem, vzala další o něco menší ručník a přitlačila  mu ho na ránu na hlavě, Jack sykl a vyskočil a otevřel oči, víčka se mu chvěla.

„Zůstaňte v klidu, to je v pořádku,“ nabádala ho Sam a volnou rukou mu přejížděla po ramenech.

Jeho horká kůže s ní dělala bláznivé věci a tak svoji pozornost rychle obrátila k jeho obličeji…..a raději mu ručník znovu přitiskla na ránu.

„Myslíte, že můžete vstát?“ zeptala se ho, náhle si ještě víc uvědomila, co má vlastně Jack na sobě…nebo spíš co nemá…jeho kůže, kterou cítila pod rukou, byla velice příjemná a měla chuť se jí dotknout znovu a znovu….zajet rukou níž, vzpomínala, jak se na ni zadíval, když poprvé otevřela dveře…velice, velice milý pohled….sakra…potřeba na něj vrhnout se opět vrátila a to velmi naléhavě…k čertu, co si to namlouvá…ta přece nikdy nezmizela…jen někdy to bylo horší….jako třeba teď!!!

Zavrtěla hlavou a znovu obrátila svou pozornost na Jacka. Je zraněný a potřebuje pomoc… a ne ….ne takovéhle špatné myšlenky….špatné? Huh…přímo ďábelské!!!

Jack se několikrát nadechl a místnost se přestala točit, měl pocit, že teď už to zvládne…

dokud Sam nepřikývl na její otázku…. v tom okamžiku se se zasténáním sesul k zemi.

 Sam sledovala, jak poslední zdání nějaké barvy v jeho obličeji mizí, když zkolaboval, ještě ho stačila chytit a tak zmírnit jeho pád na podlahu, klekla si a dala si jeho hlavu do klína.

Uběhlo už několik minut, kdy mu tiskla ručník na jeho zranění a snažila se zastavit krvácení,

potom si uvědomila, že ručník, který si Jack držel kolem sebe už vlastně vůbec nic nezakrývá a ona klečí na podlaze, drží nahého svého velícího důstojníka a přemýšlí o úplně jiných věcech, než o tom, aby byl v pořádku.

Ještě chvíli se ani nepohnula, zoufale se snažila uklidnit se, měla obrovský pocit viny, že tady Jack leží zraněný—hodně škaredě, podle toho jak to byla schopná posoudit---a ona přemýšlí o tom, že by se na něj vrhla…sakra, to ji nedělá o nic lepší než toho bastarda. Pomalu se zvedla

a položila mu hlavu na podlahu a podložila ji dalším ručníkem. Vzala župan, který visel na dveřích a rychle ho přikryla, všimla si šrámů na jeho hrudníku, několik dost hlubokých škrábanců a pár ošklivých ran, kolem nichž se začaly dělat modřiny…bylo jí jasné, že sama ho do postele nedostane.

Když dumala, že by mohla zavolat Janet, aby se na něj podívala, zaslechla, jak Jack zasténal a pomalu přicházel k vědomí.

Jack si nebyl nejprve jistý, kde to sakra je, ale chlad dlaždiček, který cítil na svém zadku a zádech, mu připomněl celou historku.

Noční můra...noční můra…riskoval a otevřel oči a viděl rozmazaný obličej jeho zástupce…sakra, žádná noční můra…ale skutečnost…*Sakra!*

„Pane?“

„Uh, Carterová...prosím, neříkejte mi, že jsem omdlel v mé koupelně a že jsem  neměl nic na sobě…“

„Dobře, pane, tak tohle vám neřeknu,“ řekla Sam s náznakem úsměvu a potom se jí do očí vrátil vážný pohled. „Měli bychom se pokusit něco vám obléct a dostat vás do postele, než zavolám Janet.“

„Carterová,“ zasténal a viděl, jak se její obličej rozjasnil, bylo jasné, že Sam se  tím tak trošku baví.

„Myslím si, že si tohle nějak moc užíváte.“

„Já jsem si vždycky váš způsob jednání užívala, pane. Ale teď bychom se měli podívat po nějakém oblečení pro vás.“

„Já Janet nepotřebuji, budu během chvilky zase v pohodě,“ tiše zamumlal, chtěl tím nějak zamluvit její předchozí sdělení, což bylo jednoduše poznat, když  mu hlava poklesla.

„Ne, pane, tohle není možné…bylo vám zle….dostal jste ode mne jednu nebo dvě pěkné rány

 a to zranění vypadá dost špatně, myslím, že máte otřes mozku, Janet tu opravdu potřebujeme.“

Když Sam mluvila, mohl si Jack v jejím obličeji všimnout  pocitu viny.

„To je dobrý…“ Když ale viděl, jak se jí v očích objevuje smutek, ustoupil.

„No…dobře, podívejte se, pomůžete mi vstát a dojdu do postele a potom můžete zavolat Janet, ale dobře víte, že to já jsem se měl starat o vás.“

„Můžeme se starat jeden o druhého, pane, tak jak to přátelé dělají,“ dodala .

Tak po těchto slovech se Jack necítil o nic lépe, když nic jiného, tak srazily jeho touhu po Sam….přátelé. On chtěl mnohem víc než přátelství…ale pokud je tohle to, co ona chce, všechno, co by mu mohla nabídnout, potom by bral i tohle….mnohem lepší než možnost…

Janet si uklízela svoje nástroje. Vyčistila a zašila plukovníkovi jeho zranění na hlavě – tentokrát opravdovými stehy.

Celkově ho prohlédla a k jejímu překvapení si poprvé nestěžoval, což u ní vzbudilo podezření a proto byla velice důkladná. Ochotný plukovník byl teď prostě nemocný plukovník.

Nakonec byla spokojená, že nebude tak špatné, kdyby odpočíval  a dala mu příkaz, aby alespoň jeden den nebo i víc zůstal v posteli.

Potichu zavřela dveře a zašla za Sam do kuchyně. S úlevou se sesula na židli, když ji Sam podávala kávu.

„Jak je mu?“ Zeptala se Sam a posadila se naproti ní.

„Bude v pořádku, 24 hodin zůstane v posteli a pokud se nic dalšího neobjeví, může vstát, ale i nadále odpočívat.“

Na Sam byla vidět úleva. ale vina, kterou kvůli tomuhle cítila, ji i nadále užírala.

„Sam, jsi v pořádku?“

„Ano, ačkoliv musím přiznat, že je to trošku těžký, ale nic, co bych časem nezvládla.“

Možná všechno – kromě toho, co cítím k Jackovi…dodal její vnitřní hlas.

„Dej tomu prostě čas, nic z toho nebyla tvoje chyba. Prostě se to stalo, ano?“

Sam přikývla, ale Janet viděla, že tomu zas tak úplně nevěří.

„Podívej se, jestli je to pro tebe tak těžké, můžu na čas vzít plukovníka na ošetřovnu a ty můžeš jít domů, ale byla bych radši, kdybys nebyla sama.“

„Ne…myslela jsem…generál…co…“

„Musím říct generálovi, jaká je situace, ale na základě faktů, si nemyslím, že bude mít nějaké zásadní námitky. Ale určitě si nemyslím, že se plukovník bude moct vrátit ve čtvrtek do služby a nemyslím, že ani ty.“

Sam se na ni zděšeně podívala, co si teď o ní bude generál myslet.

„Janet musíš…“

„Sam, neměj obavy. Nehodlám mu říct všechny detaily, ale generál to pochopí.“

„Ale nebude…“

„Sam, to bude dobrý. Takže zůstáváš nebo ne…“
“Zůstanu,“ řekla Sam pevně. „T o je to nejmenší, co po tom všem, co jsem mu způsobila, můžu udělat.“

„Sam, přece víš, že plukovník….“

Sam ji přerušila. „My to zvládneme…tak nebo onak.“

Janet se na Sam podívala, jakoby ji viděla poprvé.

„Co?“ zeptala se Sam s úsměvem.

Janet pokrčila rameny. „Nejsem si jistá….buď opatrná. Víš, že ty drogy máš pořád v sobě?“

„A?“

„No, mohla bys, no cítit náklonnost…“

„Vrhnout se na něho?“ zeptala se Sam s nevinným pohledem

Janet zakašlala. „Ehem..já…“

„A proč si myslíš, že to jsou ty drogy, které způsobují, že tohle chci s ním dělat?“

Sam rychle vstala a uklízela hrníčky a nedala tak Janet šanci, aby se jí zase navrátila schopnost mluvit, kterou před chvílí, potom co jí Sam řekla, ztratila.

Po té, co Janet vyprovodila, potichu se vplížila k Jackovi do pokoje. Zůstala stát a pozorovala ho ode dveří – jen, aby ho zkontrolovala, že je v pořádku, namlouvala si.

Sledovala, jak se mu zvedá hrudník a slyšela jeho pravidelný dech. Znovu ji zaplavilo to příjemné horko a tak rychle vypochodovala z místnosti, aby se uklidnila. Chvíli stála opřená o zavřené dveře, než se úplně vzpamatovala. Byl večer a tak začala postupně zamykat všechny dveře v domě.

Lehla si do postele a vzala si s sebou knížku, kterou si začala číst odpoledne, ale když si položila hlavu na polštář, na všechno zapomněla a měla ji plnou vzpomínek a snů několika posledních dnů.

Zavzdychala  a odhodila pokrývku pryč, její prsty se pohybovaly dolů po jejím břiše směrem  k rozkroku. Druhou rukou si přejela jemně přes prsa a cítila, jak jí ztuhla bradavky. Lehce jednu stiskla, zachvěla se a druhou rukou si zajela ke klitorisu, zavřela oči. Představa plukovníka….Jacka..se objevila tak rychle, že málem vykřikla jeho jméno, když pracovala na svém orgasmu. Ale potom se cítila prázdná a její touha po Jackovi byla ještě silnější než kdykoliv předtím. Nikdy předtím necítila tak silně nepřítomnost teplého těla, pohybujícího se na ní, nepřítomnost něčeho, co by ji uvnitř zaplnilo. Nikdy předtím se po masturbaci necítila tak mizerně. Potlačila vzlyk a schoulila se do klubíčka….a konečně usnula.

Sam se vzbudila druhý den brzy ráno  s tupou bolestí hlavy. Měla pocit, jakoby ani vůbec nespala. Horká sprcha to trochu zlepšila, ale ne moc. Rychle se převlékla a šla zkontrolovat plukovníka.

„Ahoj,“ zašeptala, když zjistila, že už je vzhůru.

„Ahoj,“ rychle odpověděl. „Jak vám je?“

„Celkem dobře. A co vaše hlava?“

„Uh, dobrý, myslím.“

„Bolí vás hlava?“

„Jo, trochu,“ přiznal Jack.“

„Janet mi tu nechala nějaké léky proti bolesti, ale neměl byste je brát, když máte prázdný žaludek. Donesu vám džus a nějaké toasty a pak si můžete vzít ty léky.“ Když mluvila, nemohla si pomoct, ale celého si ho stále prohlížela. Sakra, i když je zraněný a vlasy má rozcuchané, stejně vypadá velice sexy! Trochu se otřásla, když si uvědomila své ztuhlé bradavky, jak její tělo okamžitě reagovalo. Když si všimla, že ji Jack sleduje, lehce se začervenala, jenom vykoktala, že to dlouho trvat nebude a raději šla do kuchyně.

Jack se přetočil na bok a ztěžka si povzdechl. Viděl, jak na něj Sam reagovala. Zjevně byla trochu nervózní- dokonce jakoby se bála, a to ho bolelo. Zajímalo by ho , proč se vlastně rozhodla zůstat. Přemýšlel o tom, že by přece jen vstal, ale v hlavě mu hučelo a tak se rozhodl, že opravdu zůstane celý den v posteli, tak aspoň nebude doktorka na něj naštvaná a on bude moct poslat Carterovou domů…

Sam pokračovala v obhlídce Jackova domu. Bylo to tu velice hezké, útulné..musela přiznat, že plukovník má vkus . Něco, čemu by u něho nemohla nikdy uvěřit.

Uvědomila si, že jeho dům o něm vypovídá mnohem víc, než co ona sama nebo kdokoliv jiný o něm ví. Chvíli jí trvalo, než pochopila, že není tak hloupý, jak ze sebe na první pohled dělá.

Bylo jasné, že plukovník , kterého uctívala už od chvíle, kdy o něm četla v hlášeních, ještě dřív než přišla do SGC, není ten stejný muž, pod kterým začala sloužila a nejprve ji to zklamalo, nevěřila, že by mohla tak špatně někoho odhadnout. Bylo to jen v počátku, když analyzovala jeho a svoje vlastní hlášení z několika prvních misí, kdy si uvědomila, že plukovník je opravdu ten stejný muž, že všechno opravdu dobře skrývá, kdekoliv je to možné – nikdy neukazuje na obdiv svoje jednání, které vždycky přivedlo jeho tým zpátky domů.

S tímto poznáním se vrátila i úcta k hrdinovi, Sam si uvědomila, kolik se může od něj naučit.

Jeho velení si s nikým nezadalo a ona se mu při akci snažila vždy vyrovnat. Kdy se tento obdiv změnil v lásku a touhu, si neuvědomila, prostě ji přitahoval. Sakra a koho by ne…vysoký, pohledný, spalující pohled….fantastické tělo, navíc jeho smysl pro humor..ale co přesně ji okouzlilo, to říct nemohla….

Sam šla raději do koupelny dát si další sprchu – tentokrát studenou- lepší než další masturbace- ale stejně to nezahnalo nic z toho, co cítila.

 Plukovník byl příští den už v kuchyni, když Sam vstala. Chystal si misku cereálií, když tam přišla. Právě si dolil mléko, usmál se a podával Sam šálek kávy.

„Snídani?“ Zeptal se.

„Stačí mi jen káva, to je dobrý, pane,“ řekla a posadila se.

Jack před ni položil kávu a Sam objala hrníček oběma rukama, chvíli do něj foukala, něž se napila.

Jack vysypal svoji misku s cereáliemi do koše, aniž by vůbec něco snědl. Když zvedl hlavu, všiml si, že se Sam na něj dívá.

„Um, víte, opravdu tu nemusíte zůstávat…myslím tím…“

„Janet říkala, že musím,“ řekla náhle Sam- kde se tohle sakra v ní vzalo?

Jackovi se na tváři objevilo překvapení. „Uh, mně je už dobře.“

„To není kvůli tomu, Janet říkala, že bych neměla být sama, dokud se moje tělo od těch drog nevyčistí,“ řekla Sam a trochu přeháněla to, co jí Janet řekla.

„Oh,“ řekla potichu Jack.

„Pokud ale vy….chcete, abych odešla?“ Zeptala se váhavě.

„Co? Oh…ne…myslel jsem..ne můžete tu zůstat, jenom jsem si myslel že …no, že se tu se mnou právě teď necítíte moc příjemně…“

Jack, který býval obvykle neomalený, muž, kterého milovala, se teď choval tak jinak, jako by to ani nebyl on. Musela bojovat, aby se neusmívala a něco uvnitř ji přinutilo promluvit.

„A proč si myslíte, že mi s vámi není příjemně?“ Zeptala se ho, byla strašně zvědavá, jestli mu došlo, jakými  že to myšlenkami na jeho tělo se bavila.

„No…já, myslel jsem…však víte..když jste byla…no..“

„Oh,“ řekla a zkousla si dolní ret. „Ne, nemějte obavy, to neznamená, že teď budu ve všech mužích vidět osobní hrozbu.“ Sam vstala a šla si dolít kávu, mozek jí horečně pracoval, byla si vědoma toho, že Jack pro ni žádnou hrozbu neznamená, právě naopak…jediné nebezpečí je, jak má sama sobě zabránit, aby se na něj nevrhla!

Jack cítil, jak se uvnitř celý chvěje, Tak moc chtěl Sam vzít do náruče a milovat se s ní, to bylo neuvěřitelné. Odmítal, co mu právě řekla, patrně bude potřebovat nějaký čas, aby si srovnala svoje pocity, a vypadá to, že stále něco cítí k……k  tomu hnusnýmu  bastardovi…

Jack o tom všem rychle přestal přemýšlet, neboť cítil, jak v něm narůstá vztek. A vztek, to nebylo nic dobrého pro jeho hlavu, která ho stále bolela. Čerstvý vzduch- to bylo to, co teď právě potřeboval, rychle se omluvil a šel ven.

Sam zůstala stát a jen pozorovala jeho ústup s otevřenou pusou. Viděla, jak se jeho obličej stal nepřístupný, když v sobě dusil vztek, tohle poznala snadno. Trochu uklidila kuchyň a protože nevěděla, co má potom dělat, šla za ním na zahradu. Očekávala, že bude sedět venku v křesle, ale byla překvapena, když ho našla, jak sedí na posledním schodku na zahradu, nohy měl přitažené pod bradou a objímal je rukama.

„Pane?“ tiše na něj zavolala a potom se posadila vedle něho.

Protože ji neodpověděl, zvedla ruku, aby se ho dotkla, ale okamžitě ji stáhla zpět, cítila, jak v ní zase začíná narůstat touha.

Jack se na ni polekaně podíval a vyskočil na nohy.

Sam to zabolelo, že tak spěchá, aby se zbavil její přítomnosti. „Pane?“Zeptala se tiše.

„Uh, vylekala jste mě S….Carterová,“ zamumlal.

Nebo jste nemohl snést můj dotek, protože jsem byla skoro znásilněná! křičel její vnitřní hlas.

„Nepřemýšlel jste o tom ,že byste vyhledal Phila, že ne?“ Zeptala se náhle v podezření, z čeho pramení jeho vztek.

Jackův obličej byl jako nečitelná maska. „Nemějte obavy…nechám vaše drahého Phila na pokoji!“ vyprskl a už bylo jen slyšet jeho kroky, když se vracel do domu.

Sam ovládla svůj vztek po těchto jeho slovech. On si myslel, že stále něco k Philovi cítím?
Po tom, co mi ten bastard udělal? No to ne…Myšlenky se jí vrátily k jejímu rozhovoru s Janet..a k tomu, co si plukovník myslel, to stejné jako Janet….že chránila Phila – oh, bože a ona mu to stále ještě nevysvětlila!

Sam se vrátila zpět do domu, aby to teď dala do pořádku. Ale plukovník nebyl nikde k nalezení a ona měla čím dál větší vztek. Nakonec ho našla v garáži. Leštil lak na Harleyi, byl skloněný, náhle jí to připomnělo její vlastní motorku…

„Jeli jsme na tu přehlídku na mé motorce,“ hlas se jí třásl, jak se jí vzpomínky úplně vracely, dokonce i ona to slyšela.

Plukovník se na ni podíval.

„Dave říkal, že se musí podívat na jednu motorku…sakra, to byla vaše? Promiňte, nemyslel jsem si….“

„To je v pořádku, jenom doufám, že ji nedal do šrotu, strávila jsem spoustu času na její údržbě.“

„Chcete zjistit, jestli ji zavezl k vám domů?“ zeptal se tiše.

Bylo vidět, že se chce smířit a Sam jen němě přikývla.

„Tak pojďte,“ řekl jí Jack, „vezmeme vozík, běžte si pro klíče a já ho zatím zaháknu.“

Když jeli k ní domů, byla Sam úplně potichu. Jack se zdráhal to ticho přerušit pro případ, že by to vyvolalo hněv, tak to tak nechal.

Po rychlé kontrole zjistili, že její motorka tady není a ani žádná zpráva.

„Sakra!“ Zlobila se Sam a kopla do dveří garáže, když je zavírala.

„Možná si ji vzal domů, tohle přece neznamená, že ji dal do šrotu nebo tak něco,“ řekl Jack s nadějí.

Sam přikývla. „Má vzadu za domem garáž, máte chuť se tam se mnou podívat?“ Zeptala se, potom si ale zkousla spodní ret, když si uvědomila, že by Jack mohl vztáhnout na Phila ruku – možná ho i zabít.

Jack zaváhal.

„Bude v práci. Nechci už žádné další potíže,“ varovalo ho. „Jenom chci zpět svou motorku. Slibte mi, že nic jiného neuděláte.“

Jack jí viděl na obličeji její obavy. Nemohl pochopit, jestli toho Phila  tolik miluje, aby mu odpustila, co jí udělal a chce se k němu nakonec  vrátit zpět nebo jí jde jen o to, aby mu neublížil….ale ani tohle mu moc nepomohlo v tom, jak se cítil.

„Dobrá, chápu, žádné potíže, slibuji,“ řekl Jack nakonec. I když ho to zabíjelo, ukáže Carterové, že se dokáže ovládat a její *přítel* bude v bezpečí, pokud je tohle to, co si ona přeje.

Cesta k Philovi proběhla v tichosti, oba byli pohrouženi do svých myšlenek.

Nikoho tady neviděli, když přijeli  a zaparkovali před Philovou garáží. Sam rychle odemkla  zámek a  otevřela vrata.

„Ty můj chudáčku,“ povzdechla si, když viděla svou špinavou motorku, která stála opuštěně v prázdné garáži. Její helma i ta rezervní byly pohozené v rohu, ale toho si nevšímala, kontrolovala celou motorku.

„Carterová, i když je ta motorka vaše, tohle je vloupání, takže si myslím, že byste si ji měla prostě vzít a pojedeme.“

Sam přikývla. Vzala si svou helmu a než přehodila nohu přes motorku, rychle si ji nasadila. Otočila klíčkem, který byl stále v zapalování a nastartovala.

Startér zakašlal a ztichl, seřídila palivový kohoutek a motor na druhý pokus naskočil. Vítězoslavně se usmívala a zvednutým palcem to dala plukovníkovi najevo, vyjela ven z garáže, zatímco Jack za ní zavřel vrata.

„Potřebuji benzín,“ zakřičela na něj přes hluk motoru.

„Dobře, setkáme se u benzinky, kterou jsme míjeli po cestě,“ zavolal na ni Jack.

Sam zmizela Jackovi z dohledu. Zakroutil hlavou, přemýšlel, jestli neměl vzít vozík, kdyby  nezvládla řízení, mohly by z toho být problémy.

Už nasedal do auta, když přijelo auto a blokovalo mu výjezd. Přemýšlel, že požádá řidiče, aby odjel, když si uvědomil, kdo z toho auta vystoupil.

Philův vztek, když viděl známou postavu na motorce, která ho míjela, když odbočoval ze silnice ke svému domu, závratně vzrostl.

„Do prdele!“ vyprskl.

„Co je..?“ Zeptal se Tom.

„Jo, vypadá to, že si ta děvka vzala svou motorku.“

„Přece by sem nepřišla,“ řekl Tom a plácl svého kámoše po paži.

Philovi to rychle došlo a šlápl na plyn a zajel dozadu za dům.

U jeho garáže parkovalo velké zelené auto a když viděl, kdo se do něj chystá nasednout, začala se v něm vařit krev.

„Tak tomu hajzlovi něco dlužím!“

Tom se jen usmíval, taky vystoupil z auta, opřel se o dveře a čekal, že se trochu pobaví.

Jack měl v plánu, že se Phila jednoduše zbaví, ale pak si vzpomněl na slib, co dal Sam a tak zůstal stát.

„Podívej se, nechci žádné potíže, Sam si prostě přijela pro to, co je její.“

„I já jsem měl něco,co bylo moje, než ses do toho zamíchal.“

Jack se ujistil, že se  tenhle chlápek nebude držet zpátky. Jednoduše mu šlo o to, dělat potíže.

Phil přišel tak blízko, aby mohl do Jacka strčit.

„Ty zasranej hajzle, na co ji máš? Pícháš s ní?“

Jack se zhluboka nadechl. „Ne, mezi náma nic není, jsme jenom přátelé.“

Bože – co na tomto idiotovi Carterová viděla – to tedy nevěděl – ale zdá se, že něco ano – a on to kvůli ní nechtěl zkazit – nezáleží na tom, co ho to bude stát.

Další požduchnutí posunulo Jacka proti jeho autu a on si  všechno připomněl, věděl, že musí

odolat pokušení pomstít se.

Philip náhle udeřil pěstí, ale Jack mu ruku zablokoval a jenom ustoupil.

„Podívej se, nechci ti ublížit…“

Phil znovu zaútočil, Jack uhnul a chytil vrávorajícího Phila a jednoduše mu zkroutil ruku za záda a přitlačil ho na auto. „Řekl jsem, že nechci potíže!“

Jack náhle viděl odraz v zrcátku, rychle uhnul a se vší pravděpodobností se vyhnul smrtelné ráně, když basebalová pálka narazila do okna auta a rozbila sklo tam, kde byla před zlomkem vteřiny jeho hlava.

Phil využil příležitosti a udeřil svou hlavou Jacka do obličeje.

Jackovi po té ráně úplně zazvonilo v hlavě, z nosu se mu hrnula krev, praskla mu kost, viděl hvězdičky,Tom se znovu rozmáchl pálkou. Tentokrát to dostal do ramene. Phil bojoval a podařilo se mu dostat pryč, když Jack schytal druhou ránu do zad a zavrávoral.

Zaklel, když dostal druhou ránu, ale když přišel už třetí úder pálkou, rozmáchl se kolem, chytil se a zvedl nohu, aby ve stejný okamžik kopnul.

Ale Phil měl jiné plány, a dokonce i když Tom ležel na zemi a lapal po dechu, kopl Jacka a zasáhl ho zezadu do kolena.

Jack ucítil v noze nesnesitelnou bolest a Phil se pustil do omámeného Jacka , zasypal ho sprškou ran pěstí.

Jack slyšel zvuk motoru a jeho myšlenky o slibu Carterové, že toho muže nezabije se mu nejasně vybavily, když se snažil toho chlápka dostat ze sebe dolů, aniž by mu ještě víc ublížil. Philovo tělo náhle někdo odhodil a Jackovi chvíli trvalo, než si uvědomil, že je ten chlap pryč.

„Ty hajzle!“ Slyšel známý hlas.

Sam naplnila  nádrž, zaplatila a posadila se  a čekala na plukovníka. Sledovala silnici a několik minut vyhlížela jeho auto. Náhle se jí zmocnil nepříjemný pocit, že se něco stalo.

Nastartovala motorku a rychle vyjela zpět na silnici, pneumatiky jen hořely, čímž si vysloužila několik znepokojených, ale i několik oceňujících pohledů.

V momentě, kdy přijela k Philovu domu, ihned poznala auto, které blokovalo cestu. Objela ho, seskočila dolů z motorky a  když zjistila, co se tady stalo, rozběhla se k Jackovi. Když viděla, že je zraněný, její vztek ještě vzrostl. Vrhla se na Phila a odhodila ho z plukovníka takovou silou, že to překvapilo i ji samotnou.

Nebyla schopná zastavit svoje útok Uspokojení, které cítila, bylo příjemné, potlačované pocity bezmocného vzteku se dostaly ven a ona se cítila, jako by se od všeho očistila.

To dalo Jackovi čas na to, aby zjistil, že hněv jeho 2IC není namířený proti němu, ale Phillipovi, který se teď v důsledku jejích úderů potácel.

S bolestným sténáním se dostal na kolena, bolest byla šílená, ale měl obavy, aby Carterová nezpůsobila tomu muži poranění s trvalými následky a tak natáhl ruku směrem  k ní.

Zasténání jejího CO ji natolik probralo, že svůj útok náhle ukončila. Cítila, jak se jí uvnitř všechno svírá, když se podívala dolů na hromádku, která bývala mužem a teď vzbuzovala soucit.

„Nejsi nic jiného než arogantní, pitomý bastard a já doufám, že shniješ v pekle za to, co jsi mi zkusil udělat a tohle…“ ještě jednou ho nakopla, „to máš za to, že jsi ublížil někomu, koho mám ráda…“ a se vzlykem se otočila, aby pomohla plukovníkovi na nohy.

Tom dobře věděl, proč zůstal na zemi. Stále ležel a sledoval, jak ta* blondýnka* pomáhá tomu muži do jeho auta, teprve pak se namáhavě zvedl na nohy. Postavil svého kamaráda, který byl sotva při vědomí a než si sedl za volant, podařilo se mu ho dostat na sedadlo spolujezdce a rychle vycouval.

Sam zvedla ruku s čistým kapesníkem k Jackovu obličeji, ale ten ucukl.

„Ne, tentokrát je to zlomený,“ řekl ztěžka.

Otočil si zpětné zrcátko, zhluboka se nadechl, jak nejvíc mohl, dal si dva prsty do nosních dírek a srovnal si kost, ozvalo se  odporné, skřípavé křupnutím.

Sam se zvedl žaludek, když to viděla, ale nebyla schopná od něj odtrhnout oči.

„Bože Jacku, jsi v pořádku? Jsi ještě někde jinde zraněný?“

Jack něco nesrozumitelně  zamumlal, se zlomeným nosem se mu špatně mluvilo, vzal si kapesník a začal si utírat krev.

„Bylo by lepší odtud vypadnout, než někdo zavolá policii. Myslíš, že můžeš řídit?“ zeptala se ho Sam.

Jack přikývl. „To zvládnu.“ zamumlal a chystal se nastartovat auto.

Sam se na něj naposledy podívala, než odešla ke své motorce. Zpět k Jackovu domu jela jako první a celou cestu se starostlivě dívala  do zpětného zrcátka a sledovala vývoj situace.

Jakmile dostala malátného Jacka do domu, okamžitě volala Janet a potom mu přinesla nějaký led.

„Doufám,že je ho dost,“ usmíval se a masážoval si opuchlé koleno. To pravé začalo pěkně otékat.

Sam se málem rozbrečela, když viděla  podlitiny na jeho těle. Nakonec ho přesvědčila, aby šel do postele a lehl si jen v šortkách, zatímco mu dávala led na kolena a on sám si ho dal na obličej.

Jeho ramena a záda byly jedna velká podlitina, jak tam dopadaly rány pěstí a pálkou. Také oči měl nateklé a pomalu se mu začínaly vybarvovat modřiny, stejně jako kolem nosu. Ale naštěstí ho nebude třeba, až zmizí otok, srovnat, protože podle toho, co Sam viděla, Jack při jeho srovnávání odvedl dobrou práci.

Sam zamkla svou motorku do bezpečí  Jackovi garáže, zatímco čekala na Janet. Ta přijela  právě, když se Sam vracela do domu.

„Co se stalo?“ Zeptala se Janet, když vystoupila se svou taškou z auta.

Sam ji všechno rychle řekla a vysloužila si krátkou lekci o tom, že ani jeden z nich nebyl natolik v pořádku, aby se mohli takto prát, zvlášť plukovník se svou zraněnou hlavou.

 Ale okamžitě ztichla, když viděla v jakém stavu  plukovník je.

„Dobrý bože, plukovníku! Myslela jsem,že tam byli jenom dva!“ Řekla k Sam vyčítavě.

„To byli,“ řekla Sam a pak si uvědomila, jak to Janet myslela. Podívala se podezíravě na plukovníka. Věděla,že dva civilové, by takto nemohli plukovníka zřídit – a náhle ji napadlo něco hrozného, že plukovník s nimi nebojoval proto,aby dodržel to, co ji slíbil….

To bylo chvilku předtím, než Janet přišla za Sam do obývacího pokoje. Těžce si povzdechla a sesunula se na pohovku.

„Budu to muset říct generálovi, není tady žádná možnost, že by se plukovník vrátil nejméně během dvou nebo tří týdnů zpět do služby, záleží to na jeho pravém koleni. Dostal do něj sakra velkou ránu.“

Sam přikývla, stále se obviňovala, že plukovník dostal takovou nakládačku kvůli ní…aby dostál svému slibu….

„Sam?“ Zeptala se jí Janet, Když si uvědomila, že Sam je od ní na míle daleko.

„Promiň, to jenom že…. sakra, Janet, chtěla jsem, aby mi slíbil, že Philovi neublíží….řekla jsem mu, že nechci další potíže, jenom svoji motorku zpět a…“

„A ty jsi plukovníkovi ještě neřekla proč?“ Řekla Janet, náhle to pochopila.

„Sam, ty jsi takový osel… on se nechal zmlátit, protože si myslel, že to je to, čemu bys dala přednost, raději než, abys viděla svého přítele, aby dostal, co si zaslouží.“

„Já…no, snad se něco vyjasnilo, když jsem  Philovi nakopala zadek…alespoň doufám, že ano.“

„Sam, měla bys to vysvětlit pořádně. Říct Jackovi,že Philipa nechceš….nebo si nejsi jistá, tak proto?“ řekla Janet, když ji náhle napadla tato druhá možnost.

„Ne!“ Vykřikla Sam.“Podívej se, já vím, že jsem nebyla úplně čestná se svými city. Phil byl fajn, na chvíli, jenom rozptýlení….myslím tím… sakra…“

„ Prostě jenom taková náhrada, nebyl chopen ti dát něco, co opravdu chceš.“ Řekla Janet.

Sam přikývla. „Ach jo, Janet, jak tohle napravím?“

„Musíš říct plukovníkovi, co cítíš. Nečekej, že to ví, Sam, řekni mu to pořádně, není tady jiná možnost nebo si bude myslet, že to je jinak.“

„To nemůžu.. bože, musí mě teď nenávidět,“ naříkala Sam a v očích se zaleskly slzy.

„Sam, on by tě nikdy nenáviděl,“ povzdechla si Janet, posunula se a sedla si vedle Sam, dala jí ruku kolem ramen.

„On tě miluje, musíš to udělat. Láska je něco, co plukovník nebere na lehkou váhu.“

„Tak proč nic neřekl…proč mě nezastavil? Přestala bych, to víš…kdyby jenom něco řekl….“

„Sam, víš, že tady není možnost, že by to zkusil a aby tě v něčem takovém ovlivnil. Jack by chtěl jenom to, co ty chceš a kdyby to znamenalo, že by to byl někdo jiný ve tvém životě, tak by se stáhl zpět na tak dlouho, jak by bylo třeba. Už ti to dokázal.“

Sam popotáhla, hrozilo, že se rozbrečí.

„Já si ho nezasloužím!“

Janet se zasmála. „Oba si zasloužíte jeden druhého, jenom to bude chvíli trvat, než se k tomu dostanete, to je všechno. Teď se běž na něj podívat , já zatím jdu a nějak vyřeším hlášení pro generála. Vrátím se později a přinesu ortézu na koleno, až splaskne otok.“

Sam se upravila a šla se podívat na Jacka. Zjistila, že klidně spí a ačkoliv s ním chtěla mluvit, uvědomila si, že on potřebuje odpočívat. Zdráhavě ho nechala být a  nakonec ji Janet po několika hodinách probudila z neklidného spánku na pohovce.

Sam řekla Janet, že Jack spal a že s ním ještě nemluvila. Ta ho tedy šla zkontrolovat a Sam ji následovala do jeho pokoje.

Jack se probudil, když ucítil ruku na svém zápěstí. Ospale něco zamumlal a začal se přetáčet, jen na chvíli se zastavil, když mu jeho tělo připomnělo všechna zranění.

„Uh…doktorko!“ zasténal.

Otevřel pomalu oči, moc mu to kvůli těm otokům a podlitinám nešlo, zjistil, že se na něj usmívá Janet, zblízka ho pozoruje a měří mu tep.

„Budete asi potřebovat sluneční brýle, abyste zakryl tuhle krásu,“ řekla Janet.

„Myslíte?“ zeptal se.

Janet zářil na tváři úsměv. „Dám vám něco, aby ten otok splaskl, to by mělo pomoct, ale prozatím chci, aby zůstalo koleno v klidu. Odpočinek a led. Až ten otok sleze, dám vám ortézu.“

„Doktorko!“ řekl znovu a mrkl na ni.

„Žádné stížnosti, plukovníku. Mám to teď dost těžký přesvědčit generála, aby nic dalšího nepodnikal.“ Dodala Janet, když viděla jeho tázavý pohled. „Podepsala jsem vám, že budete minimálně dva týdny mimo službu. A ačkoliv není moc potěšený, že SG1 zůstane mimo, nařídil, aby Daniel a Teal´c pokračovali ve své práci u jiného týmu. Ujistila jsem ho, že můžete zůstat doma, že je to pro vás lepší, než abych vás vzala na ošetřovnu.“

Jack nechal všechny informace jen tak plynout kolem. Bolestivé pulsování v jeho hlavě mu jasně dávalo najevo, aby o ničem raději nepřemýšlel. A to nejlepší, co mohl udělat, bylo prostě nechat  tyhle informace rozplynout se. Jen zasténáním a přikývl , což vedlo k dalšímu sténání.

Injekce, kterou mu Janet dala, ho pomalu uspávala a tak během chviličky upadl do hlubokého spánku, trošku chrápal, jeho zlomený nos mu nedovoloval pořádně se nadechnout.

Víc než cokoliv jiného ho Sam teď chtěla obejmout, utěšit ho a ujistit ho v tom, co k němu cítí. Tiše stála ve dveřích a potom neochotně následovala Janet, když ta tady skončila.

Další den nebo dva probíhaly stejně. Až na to, že Jack byl vzhůru a dožadoval se, aby mohl vstát z postele. Otok  se celkem pěkně hojil a ačkoliv kolem očí a nosu měl velké podlitiny, mluvil už zase normálně, čímž se mu ulevilo.

Jack pomalu vykulhal z koupelny. Koleno ho stále hodně bolelo, posadil se na kraj postele, aby si nasadil ortézu. Řídil se slibem, který dal doktorce. Náhle se bez varování otevřely dveře, Jack vyskočil a zaklel, když mu spadla ortéza.

„Promiňte, nevěděla jsem, že už jste vzhůru,“ řekla Sam a začervenala se, zůstala stát ve dveřích.

Jack seděl s otevřenou pusou, upřeně se na ni díval. Cítil, jak si ho Sam celého prohlíží, připadal si, jakoby byl skoro nahý, když si ho takto prohlížela- no ono to nebylo ani těžké, když tu seděl jen v šortkách.

„Uh, Carterová, hlídáte mě?“ zeptal se a cítil teplo, které se mu začínalo rozlévat po těle.

Sam neodpověděla, jenom se ne něho dál upřeně a oněmněle dívala.

„Chtěla jste něco?“ zeptal se zoufale, doufal, že odejde dřív než se ještě víc začne stydět a jeho tělo ho zradí, jakmile začne pracovat jeho podvědomí.

„Tebe,“ byla její krátká odpověď.

Polekaný Jack se prudce  narovnal, jeho pohled se setkal s jejím a on v jejích očích viděl náhlé zděšení.

„Sakra…promiňte, pane…já…“ nebyla schopná stvořit kloudnou větu, rychle se otočila a vyběhla z pokoje.

„Do prdele, co to říkala?“ na ortézu si ani nevzpomněl a s námahou se postavil. A okamžitě toho litoval, když jeho koleno ostře zaprotestovalo.

„Au, sakra!“ Zasténal a sklonil se, aby si podal ortézu a rychle si ji připnul na nohu.

Vyklopýtal z pokoje a téměř šlápl na Sam, která seděla na schodech vedoucích dolů do domu.

„Kriste pane, Carterová!“ opřel se o stěnu, aby se uklidnil, v koleně mu bolestivě škubalo, těžce oddychoval.

Sam byla okamžitě na nohách a viděla jeho obličej sevřený bolestí a jak těžce dýchá.

„Bože, jste v pořádku?“a starostlivě mu dala  ruku na jeho holé rameno, cítila teplo jeho těla. Vzrušivé mrazení, které ji zasáhlo, ji překvapilo. Touha, si ho prostě teď hned  vzít, byla ohromující  … a proč kruci ne! Její oklamané vědomí se přidalo k jejímu křičícímu tělu.

Sam přestala přemýšlet – a pro jednou v jejím životě jednala  bez vědomého přemýšlení.

Jack ustoupil proti zdi, když se k němu ještě víc přiblížila.

Otevřel pusu, aby mohl protestovat, ale její rty překryly jeho ústa, její jazyk nenasytně zadržel jeho slova, která zkoušel vyslovit. Teplo jejího těla na něj působilo neuvěřitelně eroticky a jeho koule ztuhly, když se jeho penis probudil k životu, dožadujíc se uvolnění tlaku z její přítomnosti,  který se v něm za celé ty roky nashromáždil.

Sam zvedla boky proti jeho, břichem se přitiskla na jeho zřetelnou erekci, zasténal jí do úst, bolest v koleni a ostatní zranění byla zapomenuta, když jeho tělo šílelo z pocitů, které mu působila.

Rukou mu přejížděla po těle, chytila se ho pevněji za ramena, zvedla se proti němu, Jack bolestně dýchal, všechny podlitiny na jeho zádech, které mu způsobil Phil vysílaly důrazný protest k jeho nervům.

Sam se od něj odtáhla.

„Jak je vám?“ Zasténala, v očích jí planula vášeň.

Bolest mu připomněla, proč se tohle všechno stalo. „A co Philip?“

Sam ztuhla a Jack na chvíli hořce litoval, že jí to připomněl.

„Philip není důležitý,“ řekla nakonec.

Navzdory tomu, že jeho tělo křičelo – sakra, sklapni a pokračuj- Jack to nemohl nechat být.

Ještě víc ji odstrčil, chytil ji za bradu, ne moc prudce, a podíval se jí přímo do očí.

„Philip * není * důležitý? Vždyť jste se o něj pořád bála!“

„Vy jste to nepochopil, že ne?“ Sam ustoupila ještě dál. V očích se jí zračila bolest.

„Sakra přímo ne! On vás skoro znásilnil, potom co vás nadrogoval bůhví čím a vy se zajímáte o to, jak ho chránit!“

„Já…!“ zavrčela a odtrhla se od něj, vzdálenost mezi nimi se ještě zvětšila. Úplně se otočila, zhluboka se nadechla.

Jack viděl, jak se její ramena narovnala a potom se na něj ještě jednou podívala.

„Nechránila jsem Phila…“ A když Jack otevřel pusu, zvedla ruku, aby ji nemohl přerušit.

„Ale vás!“

„Mně?“ Ozval se Jack.

Sam pozorovala jeho obličej, potemnělý vztekem a vášní, oči mu planuly. Byla to věčnost, než se jeho obličej rozjasnil- Sam nebyla žádny zbabělec- kromě toho, co se týkalo jejich citů a Jacka O´Neilla!

„Ano,*tebe* Jacku O´Neille, co bys mu asi udělal, kdybych tě nechala? A kde bys byl právě teď?“

Sam čekala, jeho oči se údivem rozšířily, byla zvědavá, jestli ustoupí nebo bude bojovat.

Čekal ještě déle, zdálo se, že otvírá ústa, ale žádná slova nepřicházela, jen viděla jak mu v krku poskakuje ohryzek, když polykal na prázdno.

„Mohl bys ho zabít!“

Jack přikývl, i jeho pohled prozrazoval, že Sam má pravdu.

„A potom by člověk, kterého miluji a chci s ním strávit zbytek života by byl ve vězení.“

Začal přikyvovat, náhle přestal, oči měl překvapením doširoka otevřené, když si přebral její slova.

„Uh…C…Sam, jsi si jistá, že nemluvíš pod vlivem těch drog?“ Zašeptal.

Sam se usmívala jeho výrazu- zčásti to byla naděje, zbytek zvědavost… a údiv.

„Ne, Jacku, už nejsem pod jejich vlivem nějakou dobu. Tohle říkám já, co já chci…co jsem chtěla roky a nikdy jsem neměla žaludek na to, abych si za tím šla!“

Jack však měl v očích pochybnosti. „Uh, Sam, ty drogy byly dost silné…to by mohlo…myslím tím, byla jsi docela….“

„Pro Krista pána!“ Zasténala a než měl Jack možnost něco namítnout, přistoupila znovu k němu a ještě jednou přerušila jeho slova svými ústy. Cítila, že chvíli váhal a než zareagoval, opřel se zády o zeď, pevně ji objal, jeho dlaně se jí blaženě dotkly, jeho prsty začaly s průzkumem.

Jeho tělo i mysl měly jediný společný cíl – milovat se s touto úžasnou ženou, kterou miloval celým svým srdcem! Jeho prsty přenášely smyslné dotyky, jak cestovaly po jejím těle. Potřeba, kterou cítil byla nesnesitelná a jeho touha mučila jeho tělo, které se dožadovalo uspokojení- a to hned!

Sam ho líbila na krku, lízala ho a jemně kousala. Jack jen zavrčel a přitáhl si ji ještě blíž. Když zasténala a přivinula se k němu, cítil v oblasti třísel palčivé horko. Napadlo ho,aby se pohnul, ale jeho tělo tuhle myšlenku okamžitě zavrhlo,  její ústa se pohybovala dolů a její polibky spalovaly jeho kůži.

Opřel se o zeď, to že se opřel i hlavou okamžitě bolestivě pocítil, snažil se opírat o nezraněnou nohu. Když se Sam ústy přesunula až k jeho pupíku a zajela svým jazykem dovnitř a lehce ho stiskla zuby, všechna bolest byla zapomenuta.

Zajel jí jednou rukou do vlasů, druhá ruka však ztratila kontakt s jejím ramenem, když se Sam zohla,aby mu stáhla šortky a tak z nich vysvobodila jeho penis. Její ruka se s ním jemně mazlila, její dlouhé prsty pomalu krouživě přejížděly od kořene až po jeho špičku, opravdu velice velice pomalu, po zádech mu přeběhl mráz, koule ho brněly a cítil, jak ztuhly.

Hlasitě zasténal, když její jazyk nečekaně přejel přes špičku jeho penisu a téměř se mu podlomila kolena, když se kolem něho její ústa uzavřela. Její vlhké rty se pohybovaly po jeho celé délce, jemně se ho dotýkala svými zuby, dokud ho neměla celého v puse.

Sam mohla jen stěží uvěřit tomu, že má Jacka tam, kde ho chtěla vždycky mít-no ne tedy přesně tam- ale to všechno teprve přijde. Snila o něm i jeho těle celé roky a nic ji teď nezklamalo. Pohrávala si s jeho penisem , mazlila se s ním prsty i jazykem. Cítila, jak se zachvěl a slyšela ho zasténat. I ona se zachvěla vzrušením, jak jejím tělem prošla vlna smyslné touhy.

Druhou rukou se mazlila s jeho ztuhlými koulemi, cítila, jak  jsou napjaté. Jack zasténal rozkoší.

„Sa…m…“ zavrčel a chytil její hlavu, prsty jí zajel do vlasů. „Uh…Sammm,“ znovu zasténal 

a ona cítila, jak ji jemně zatahal, aby se k němu zvedla

Zdráhavě opustila jeho penis, chutnal tak skvěle.

„Sam,“ prosil ji a tak se neochotně zvedla a alespoň ještě jednou se ho dotkla. Nemohla odolat a tak přesunula svou pozornost k jeho koulím. Když uslyšela, jak překvapeně vydechl, usmála se. Jack přesunul svoji ruku dolů a pevně uchopil svůj penis.

To, co cítil, když se Sam začala věnovat jeho koulím, bylo i na něj moc. Rychle uchopil svůj penis, téměř až bolestivě si stiskl jeho kořen, jinak by se udělal hned tady.

„Je..žíš!“ zasténal. Přinutil ji, aby se zvedla. Uvědomil si, že Sam je stále zcela oblečená, což se on právě chystal změnit. Její úsměv vyjadřoval samolibé uspokojení  a lesk a barva jejích očí …..žádostivost.

„Ložnice!“ přikázal Jack, ale jeho koleno odmítlo spolupracovat, takže mu vlastně bránilo v tom, co se právě chystal se Sam dělat.

Sam ho vzala za ruku a táhla ho do jeho ložnice, koleno ho nesnesitelně bolelo a Jack se snažil potlačit bolestivé zasténání. Námaha posledních několika minut nakonec  jeho potlučené tělo ovládla.

Sam se na něj podívala, viditelně o něj měla starost a pomalu ho tlačila dolů na postel.

„Promiň. Vůbec jsem nepřemýšlela. Možná bychom měli přestat.“ Řekla kajícně a mírně se odtáhla, když si uvědomila, co předtím dělala.

Jack se pohnul dopředu a tentokrát to byl on, kdo převzal iniciativu. Pevně držel Sam za paži a přitáhl si ji k sobě. Sklonil se k ní a  dlouze a smyslně ji políbil, čímž ji umlčel a stáhl si ji k sobě na postel.

To, jak moc ji chtěl, zahnalo všechnu bolest, kterou doposud pociťoval. Přerušil polibek a musel se usmát, když Sam na protest zasténala. Sehnul se, aby si mohl sundat ortézu. Zvedl oči a viděl stojící Sam, která si právě sundávala svoje tričko, pod kterým nic neměla, takže  viděl její nádherné tělo. Konečně tedy viděl to, co mohl v předchozích letech jen letmo zahlédnout.

Sam popošla blíž k posteli, stála mezi jeho roztaženýma nohama, Jack se na ni díval široce otevřenýma očima, v nichž Sam viděla, alespoň v to doufala, ocenění.Vypadalo to, jakoby při pohledu na ni ztuhl a nedočkavě si přitáhla jeho ruce, zvedla je tak, že Jack mohl obejmout její prsa. Takto umocněný pocit jeho rukou na jejím těle vedl k tomu, že hlasitě zavzdychala a přistoupila ještě blíž, zavřela oči a zaklonila hlavu.

Jack zasténal, sundal ruce a slyšel, jak Sam dala najevo svoje zklamání, ale to se okamžitě změnilo, když jeho ústa cítila na své pravé bradavce, rukou jí přejížděl dolů až k bokům.

Rychle jí rozepnul pásek u kalhot a stahoval je dolů dokud nespadly až na podlahu.Sam teď před ním stála jen v krajkových kalhotkách, které našla ve své tašce a děkovala Janet za její prozíravost, když jí balila věci. Jack se přesunul ke druhému prsu a jeho hbité prsty ji hladily přes kalhotky, zasténala a jen se proti němu kroutila.

V žaludku cítila obrovskou touhu, která přerůstala v něco víc, její touha po Jackovi byla tak silná, že to překvapilo i ji samotnou, cítila brnění v zádech, její klín nenasytně toužil po něčem dalším.

Naklonila se dopředu, čímž ho nutila, aby se položil na postel, Jack ji stahoval s sebou dolů až mu nakonec ležela na hrudníku, kolena měla na jeho ramenech. Rukou ji pevně uchopil za zadek, tlačil ji víc dopředu až dosáhl toho, že měla kolena vedle jeho hlavy a on tak mohl olizovat krajku na jejích kalhotkách.

Jeho horký dech, který cítila přes kalhotky a pevný stisk jeho rukou, vedly k tomu, že její pocity dosáhly dosud nepoznané hloubky. Cítila, že se jedna jeho ruka posunula a když Jack odhrnul krajku stranou, svíjela se v očekávání.

„Ach, Jacku,“ zasténala, když jeho jazyk pronikl hlouběji.

Jeho jazyk jí působil rozkoš, kterou předtím nikdy tak intenzívně nepociťovala, jen se na něho ještě víc přitiskla. Jack ji jazykem přejel přes klitoris a Sam byla v sedmém nebi, rukama stále zkoumal její zadek a náhle cítila, jak jí jedním prstem přejel přes konečník

Tento dvojitý útok byl už na ni moc, prohnula se a  zasténala, když její orgasmus udeřil nečekaně rychle a nečekanou silou.

„Jac…ku,“ sténala a každý sval v jejím těle se chvěl a odrážel její orgasmus a to, jak ji jeho jazyk povzbuzoval, dokud se nesesula na jeho hrudník. Hladila a ochutnávala ho všude, kam jen dosáhla. Její vlastní chuť na jeho obličeji a jeho rtech jen způsobila, že ho nenasytně líbala, jejich jazyky kolem sebe doslova tančily, aby uspokojily jejich potřebu se vzájemně dotýkat.

Bradavky měli oba ztuhlé a ztopořené, jak se její tělo třelo o jeho. Cítila obrovskou touhu mít Jacka v sobě a to přehlušilo všechno ostatní. Když rychle přemýšlela, jak si sundat kalhotky, aniž by přerušili vzájemný kontakt, cítila, jak Jack chytil krajku a prostě ji roztrhl. Sklouzla přímo na něj, Jack ji vedl a jeho tvrdý a žádostivý penis do ní pronikl.

Jack si nemohl pomoct a když se dostal dovnitř, hlasitě zasténal. Chvíli se nehýbal, jen prudce zatlačil a Sam se tedy taky nehýbala.

Ohromující pocit jejího horkého těla zaútočil na jeho sebeovládání.

Cítil, jak se její svaly stahují kolem jeho penisu, sténal a ještě víc se k ní přitiskl. Věděl, že už to dlouho nevydrží, ale chtěl tento pocit prodloužit, jak jen to půjde.

Sam hledala jeho ústa, posunula svoje tělo víc dolů a tím ho dostala hlouběji, zasténala do jeho úst.

Jack  se přestal ovládat, zvedl se, zatlačil jí nohy dopředu a pevně ji držel proti sobě. Zapřel se nohama o podlahu a začal se pohybovat.

Když zvedl a posunul její tělo, cítila, jak se jeho penis dostal hlouběji, až k děložnímu hrdlu. Jeho penis ji zcela vyplnil, sténala a vzdychala mu do úst. Díky této nové poloze byl teď její klitoris opět v kontaktu s jeho tělem a znovu v ní narůstala horkost.

„Jackuuu,“ sténala a na chvíli přerušila jejich polibek, jejich rty se zase okamžitě spojily.

Jeho pohyby a těsný kontakt jejich těl začaly vysílat signály jejímu tělu. Tělo na tělo, jeho ruka  na jejím zadečku, jeho prsty ji hladily a zkoumaly, to vše ji přivádělo k šílenství.

V břiše se jí rozlévalo příjemné teplo, bradavkami se otírala o jeho hrudník. Její celé tělo hořelo, netrvalo to dlouho a znovu orgasmu udeřil.

Stahy jejího těla poslaly Jacka přes okraj a jediným pohybem i on dosáhl orgasmu současně se Sam. Jeho tělem procházela jedna vlna rozkoše za druhou….pevně držel Sam, cítil, jak se pod ním třese a sténá rozkoší.

Zůstali ležet, dokud se jejich dech a těla nezklidnily. Jack byl stále v ní, Sam zvedla nohy a přinutila Jacka, aby se položil, ona sama si lehla přes něj, objal ji a přitáhl si ji blíž, líbal její obličej, líbal ji do vlasů a společně se vysoukali na postel.

Jack jen tak ležel a vychutnával si to, že Sam má svou hlavu položenou na jeho rameni. Usmíval se, pevně ji držel a druhou rukou ji hladil po vlasech. Stále nemohl uvěřit tomu, co se právě stalo, pořád čekal, že se každou chvíli vzbudí z tohoto nádherného snu a zase bude sám.

Ale jak minuty ubíhaly a on stále cítil jejich zpocená těla, uvědomil si, že tohle je opravdu skutečné. Koleno ho příšerně bolelo, taky se mu vrátila ukrutná bolest hlavy, ale nic z toho mu nevadilo, když vedle něj ležela Sam.

Cítil, jak se proti němu její hrudník zvedá a zase klesá, její bradavky byly stále ztopořené, posunul ruku dolů a vklouzl mezi jejich těla, vzal její pravé prso do dlaně a prsty je zmáčkl.

„A sakra!“ nemohl uvěřit, že jeho penis znovu reaguje. Sam zvedla hlavu a otevřela oči, dívala se mu přímo do očí, na tváři měla úsměv od ucha k uchu a jak se pohnula, všechna krev se Jackovi nahrnula dolů do třísel.

Zavrtěla se pod ním, když cítila jeho narůstající erekci. To, že se pohnula, jen vedlo ještě  k

většímu ztopoření jeho penisu a Sam se po obličeji rozlil pocit rozkoše. To, jak cítila,  že se přímo v ní jeho penis zvětšuje, na ni působilo velmi eroticky. A navíc, když věděla, že to ona je toho příčinou, ji velice vzrušovalo.

Jack zasténal a rychlým pohybem ji přetočil pod sebe a začal se v ní znovu pohybovat.

Jejím tělem procházely vlny rozkoše, vzdychala, lapala po dechu a tím ho nutila, aby se pohyboval rychleji a tvrdě. Zvedla nohy a na jeho zádech překřížila svoje kotníky přes sebe,

nehty mu zatínala do zad. Jack zrychlil a Sam se proti němu zvedla a svíjela se pod ním, když

dosáhla orgasmu.

Dávala hlasitě najevo svoje uspokojení, Jack zpomalil, ale tvrdě přirážel.

Chytil ji za zápěstí a přitlačil jí  ruce za hlavu. Cítil, jak mu po zádech přeběhl mráz. Jeho tempo bylo neuvěřitelné, Sam ho k sobě ještě víc přitiskla a on mohl slyšet, jak křičí jeho jméno. Když teplo, které se mu rozlévalo v podbřišku dosáhlo vrcholu, zpomalil a snažil se dostat nejhlouběji, jak jen mohl, než jeho orgasmus udeřil, ještě víc zpomalil, cítil, jak se jeho tělo třese a prudce vydechl její jméno.

Klesl dolů, chvíli celou svou váhou ležel na Sam, ta mu zajela rukou do vlasů, byly jemné a mokré, vášnivě ho objímala.

Jack těžce dýchal, přetočil se a vyklouzl z ní ven. Oba je přikryl, leželi vedle sebe, naprosto vyčerpaní,  ale jejich obrovská touha jednoho po druhém byla uspokojena.

Sam ležela v tiché místnosti, naslouchala, jak Jack dýchá. Měla pocit, že je poprvé v celém jejím životě opravdu spokojená. Její nekonečná touha, kterou cítila, byla nakonec naplněna. Věděla, že se bude muset vrátit zase domů. Ale bezpečí a teplo Jackova těla ji pomalu uspávalo. Byla si teď jistá, že Jack je její život a ona je jeho!

KONEC!!!