Titul: The Way Home
Autor: caybalina
Překladatel: Marty
Žánr: Romance
Páry: Sam/Jack
Hodnocení: Mládež
Délka: Krátké
Časová osa: Nezařazeno
Stav: Kompletní
Synopse: SG-1 uvízla milióny světelných let od Země na palubě goa’uldské mateřské lodi. Až se vrátí domů, budou už staří…

__________________________________________________________

Byl to dlouhý boj. SG-1 už byla zase zpět pohromadě, po celé sérii neplánovaných rozdělení. A to nejlepší bylo, že Apophis byl poražený navždy, protože byl roztrhán gravitací černé díry. Sam se rozhlédla a vzdychla „Měla bych být ráda, vyhráli jsme. Ale naneštěstí jsme v téhle lodi uvěznění milióny světelných let od Země a nic naši rychlost nezvýší.“
Jacob, Samin otec, se na ni díval rožkem oka. Vždycky ji mohl snadno odhadnout. Jeho žena sice vždycky tvrdila, že nikdo pořádně neodhadne její pravé city, ale Jacob vždy viděl to co jeho žena ne. Selmak souhlasila, on mohl vidět ten smutek chovaný pod povrchem. „Tvoje dcera je nešťastná, Jacobe.“ Jacob se usmál a souhlasil se svým symbiontem.
Samina mysl zápasila. Prostě to nebylo fér. I kdyby se dostali na Zem, tak už bude stará baba. Už nebude moci mít rodinu a život mimo armádu. „Co jsem udělala? Na co to bylo? Jistě, když se na to podívám se světlé stránky. Vidím svět z takového úhlu o kterém se jiným jen zdá, prožívám dobrodružství. Není směšné, že mě táta chtěl dostat do NASA? Jsme mnohem dál než oni, vypadají jako mimina v porovnání s tím jaké světy jsme navštívili a jaké věci jsme viděli. Myslím, že v mnoha věcech jsme jako goa’uldi. Krademe technologii od Antiků. Stáváme se takový jako ti kterými tolik opovrhujeme. Brzy budu muset odejít.“
Jak Jacob skenoval planety okolo, všiml si jedné na které byli pro život přijatelné podmínky. „To nemůže uškodit.“ Dotknul se ovládacího panelu a zavolal O’Neilla „Jacku, co by jste řekl na to, že bychom si dali přestávku? Našel jsem planetu vhodnou pro nás všechny. Nepůjdeme se podívat po nějakém jídle? Co říkášte, koneckonců je to vaše loď.“
Jack Teal’covi naznačil ať přestane boxovat. U Teal’ca nikdy nevíte. Teal’c odstoupil a nechal jít Jacka k ovládacímu panelu. „Dát si přestávku na téhle rozkošné cestě, Jacobe? Na co myslíte? Danny pořád překládá hieroglyfy. Aha, Sam určitě plánuje nějaké experimenty.“ Řekl a oddělal ruku od panelu, aby Jacob mohl mluvit. „Člověk ho musí mít rád.“-„ Dobře Jacku nemusíme přistát, jen jsem myslel, že budete chtít čerstvé jídlo.“
„Uklidněte ji Jacobe. Myslím, že si odpočineme.“Jack se podíval na Teal’ca který kývl „Jdi najít Danyho, určitě taky půjde.“ T se zvedl „Jak myslíš, O’Neille.“
Jacob s lodí přistál a tým se znovu potkal. „Poskládáme pár dvojic a podíváme se co tady je.“ Jakmile vyšli z lodi, zůstali zírat na nádhernou přírodu, zelený svět, který čekal jen na ně. „Stromy.“ Řekl Jack „Vždycky stromy. Půjdeme se rozhlédnout. Jacobe, půjdete na sever, myslím, že vám Selmak bude dělat společnost, budete v pořádku. Teal’cu ty půjdeš s Dannym na východ, jo vím, že to vypadá trochu pustě, ale mohli by jste tam najít nějaké známky civilizace. Jsou tam nějaké skály pro Dannyho. Carterová, my můžeme jít na jih, přes les. Vím, jak máte ráda stromy. Dobře, je to všem jasné?“
Všichni se usmáli a byli rádi, že se konečně vyškrábali z lodi. Danny kývl na T. „Vypadá to skvěle Jacku, připomíná mi to Abydos.“ Jacob se usmál na Sam „Měj se.“ Po schválení všech ostatních se skupinka rozhodla, že se na to samé místo vrátí za osm hodin. Každý už šel svým směrem.
„Co myslíte, Carterová? Najdeme v tom lese nějaké ovoce? Nebo nějaké oříšky?“ Sam se na svého VD usmála „Ano, pane. Vypadá to slibně.“
„Carterová, mohli bychom vynechat ty formality? Já vím, že jsme v armádě, ale už jsem z toho nekonečného přesčasu unavený. Chci na to na chvilku zapomenout.“
„Ano dobře, pane…um Jacku.“ Šli dál „Na co myslíte?“ – „Že jsme 80 světelných let od domova a pokud se vůbec vrátíme, tak, že už budeme moc staří.“ Jack ji chytil za ruku, jak šli hlouběji do lesa. „Jo, já vím, Sam. Ztratíme nejlepší chvíle svého života. Aspoň vy. Tak starý muž jako já už udělal a viděl hodně, nejspíš už začínám být trochu rozvrzaný.“
Sam se smála, ne jako vždy to její hihňání, ale z plných plic „Jacku, to byla ta nejvtipnější věc kterou jsem kdy slyšela. Chtěl by jste slyšet komplimenty? Berete vůbec něco vážně?“
Jack se na ni podíval a usmál se jak ten nádherný úsměv naplnil její oči a postupoval do jejího o srdce. Sem tam si Sam myslela, že se v tom úsměvu ztratí. Zatřásla hlavou, jak postřehla, že mluví. „Sam, vím že jste to myslela dobře, ale už je to pro mě těžké. Viděl jsem spoustu světů. Viděl jsem spoustu věcí a taky jsem jich spoustu udělal. A u některých věcí nejsem rád, že jsem je udělal. A na nějaké mám pěkné vzpomínky. Cítím, že se moc dívám zpět. Často vidím Charlieho, jsou to ty krásné i bolestivé vzpomínky.“ Pokrčil rameny a vypadat trochu rozhozeně. „Můj Bože, jak se to ze mě dostalo ven?“ Nikdy si nemyslel, že by mohl říct něco co bylo v jeho srdci. Sam se zamyšleně posunula blíž k Jackovi. „Vím to, Jacku. Ale musíme to brát pozitivně. Když nebudeme, zdolá nás to.“- „Podívej, už to tady končí… voda.“ Když přišli blíž, ruku v ruce, uslyšeli burácení. Odhrnujíce poslední větve oba zůstali stát s otevřenými ústy. „Whow, to je překrásné!“ usmíval se Jack. „Podívejte to jezero. Připomíná mi to moji chatu. Vsadil bych se, že je tam spoustu ryb.“
„Ryby? To je to na co myslíte? Tady se můžeme pořádně vykoupat. To si nenechám ujít. Ani za nic, jestli jsou tam ryby nebo ne, to je mi úplně jedno!“ Sam se rychle pohybovala dopředu a máchala rukama. „Jsem zamilovaná.“
Jack ji sledoval. Byla tak mladá tak volná. Jeho major. Jediná žena, která mohla naplnit tu prázdnotu v jeho srdci. Zatřásl hlavou, aby se probral z těch myšlenek. Nesmí zapomenout na službu, armádu, předpisy a nařízení. Hledal nějaký únik. Nemohl se na to dívat.
„Carterová, počkejte chvíli. Vsadím se, že ten zvuk co slyšíme je vodopád. Pojďme se tam podívat, tam to bude lepší.“ Tak tedy šli. Obešli kopec. Jack měl pravdu. Sam mohla vidět vodopád v celé své kráse. Voda byla čistá a oslnivá. Vylezli nahoru a přišli až ke skále.
„Podívejte Jacku, můžeme jít za ten vodopád.“ Dostrkala do dopředu k bazénku, byl tmavý a bublinky se pomalu plazili po hladině. Ten prostor vypadal jako jeskyně.  „Dobře, Sam. To vypadá bezpečně. Jděte se vykoupat. Já budu hlídat.“ Jack k ní schválně otočil záda.
Sam na nic nečekala „Koupel.“ Pomyslela si. „Musím být v nebi.“ Zbavila se jejího oblečení. Byla jen v podprdě a kalhotkách. „Tohle si užiju.“
Opouštějíce svoje prádlo, vklouzla do vody. „Whow, pane. Je to teplé. Musí tu být nějaká seismická činnost. Je to jako horká koupel! Je to báječné.“ Vzdychla a natáhla se.
Jack slyšel šustění jejího oblečení. Byl celý ztuhlý. Kruci, hlavně dole. „Jsem jen člověk.“ Pomyslel si „Kolik toho ještě snesu?“ S touto poslední myšlenkou se mírně otočil. Z jeho výhledu viděl perfektně, jak se Sam líně plazila do středu bazénku. Těžce polkl. Nemohl se hýbat. Nemohl od ní odtrhnout svoje oči. „Jacku, měl by jste to zkusit. Ta voda je báječná. Cítím se jako znovu zrozená.“
Nemusela ho povzbuzovat dvakrát. Hned stál před ní a začal se vysvlékat. Sam ho sledovala, každý jeho pohyb. Ani se nepokoušela dívat jinam. Tohle byl její sen. Nemohla by to zastavit ani kdyby chtěla. Pomalu vlezl do vody a zůstal vedle ní.
„Máte pravdu. Je to nádherné. Cítím se znovu nabitý energií. Cítím… city.“ Hluboce se jí podíval do očí. „Sam, já vím, že je to proti předpisům, ale zasloužili bychom si trochu spokojenosti. Řekni mi, jestli cítíš to samé, než se zblázním.“ Jeho ruce se přemístili na její ramena a lehce drželi její ruce.
„Jacku, ty jsi moje budoucnost. Budu tvoje tak dlouho jak dlouho mě budeš chtít. Miluju Tě.“ A s tímto se Sam posunula do jeho objetí. Všechna ta touha, kterou cítila celé roky vložila do polibku. Pro Jacka to bylo, jako kdyby dorazil a dotýkal se nové duše. Nikdy nikoho necítil tak blízko. Ve svém srdci věděl, že dělá správnou věc. Prohloubil polibek a přesunul se k jejímu krku a ramenům. „Sam, taky Tě miluju, vždycky.“
Spolu se posunuli na mělčí místo a našli si převis. Jack ji položil dolů, pokračoval v polibku a v objímání. „Sam, chci tě celým svým srdcem. Miluj se se mnou. Buď moje žena, můj život teď a tady.“-„Jacku.“ Řekla. „Nikdy jsem si nemyslela, že jsi tak romantický. Miluj mě.“ A taky že to udělal se vší péčí a radostí.
Později se vrátili zpět do bazénku, aby ho prozkoumali. Nazí, šli ruku v ruce, rozhlížejíce se po okolí. Jack postřehnul světlo na konci chodby a rozešli se tím směrem. Když už mohli rozeznat tu věc,tak se zastavili. Brána, DHD, cesta domů. Mohli se vrátit.
Pár se na sebe otočil. „Sam“ řekl „můžeme jít domů. Můžeme zpět. Nemusíme tu zestárnout.“ Sam se na něj podívala se srdcem v očích. „Vím.“ Otočila se od něj „Myslím, že bychom se radši měli obléct a jít zpět, říct to ostatním. Budeme tady muset nechat loď, ale můžeme sem poslat jiný tým, aby ji studoval.“