Titul: Tiché trápení
Autor:
Překladatel: Alis
Žánr: Romance
Páry: Sam/Jack
Hodnocení: Dospělí
Délka: Krátké
Časová osa: Neurčeno
Stav: Kompletní
Synopse: Existují lidé a věci, pro které byste udělali cokoliv.

__________________________________________________________

Sam sama sobě říkala, aby byla zticha, ať se děje cokoliv, nehýbat se a být zticha. Pokaždé, když vydala nějaký zvuk, tak ho ten goa´uld potrestal. Na chvíli si jí přestal všímat, její záda a trup byly zkrvavené. Na Jacka použil ozbrojenou ruku. Takže pokaždé, když je předvedli před Beldose, který sice vlastnil jen malé území, ale zato byl velký sadista, skousla si Sam vnitřní část rtu, aby nevydala ani hlásku. A když je vrátili zpátky do cely a Jack se ji snažil konejšit a vyčistit jí tou trochou vody, co měli, zranění, bála se otevřít pusu, bála se promluvit, protože on nevěděl, co by se potom stalo.
Bála se, že by všechen ten křik, který v sobě držel se dostal náhle ven, kdyby jednou začala křičet a ona se bála, že by nikdy nepřestala.

Uplynuly tři dny a ten den večer se něco změnilo. Místo, aby je jaffové odvedli oba, vzali si jen Sam. Slyšela, jak na ně Jack křičí, v jeho hlase bylo slyšet vztek a strach. A když ji přinutili, aby si klekla před Beldosem, stále ještě ho slyšela. Beldos se na ni usmál, jeho hostitel byl pohledný muž, ale to zlo, které v sobě Beldos měl, se jasně odráželo v jeho šedých očích.
Sklonil se k ní a zešeptal.
"Jsi slabá žena a tvoje slabost přinese tvému společníkovi k smrt. Pokud promluvíš, jestli vydáš nějaký zvuk při tom, co nastane, tak ho sem nechám přivést a zabiju ho. Žádná druhá šance neexistuje, jednou se ozveš a pro něj to znamená smrt."
Zvedl se a přešel ke stolu vedle jeho trůnu. Sam se na něho dívala, když si vybíral bič s několika žíněmi a přehazoval si ho z jedné ruky do druhé. Kývnul na svého prvního muže, který Sam na zádech roztrhl už tak chatrné tričko. Beldos mu hodil bič a posadil se na svůj trůn, aby si tuhle zábavu užil.
"A teď uvidíme, Samantho Carterová, jak jsi silná ."

Sam slyšela, jak bič sviští vzduchem a jak potom zasáhl její záda, jako by se do ní zakousl a potom se to celé opakovalo. Po několika úderech ztratila přehled, kolikrát bičem dostala, ale všimla si, jak se změnil zvuk při dopadu biče na její záda, která teď byla zalita krví. S každým úderem vystříkla její krev, jen přerývavě a chraplavě dýchala. Ale ani nemukla, ve své hlavě si jen přeříkávala - žádný zvuk a on nezemře. Stále dokola a dokola až už nebylo nic, žádná naděje pro její přežití, žádná naděje pro její záchranu. Tím, jak se soustředila na své odříkávání, přeslechla zvuk střelby a když ji obklopila tma, necítila, jak ji chytily silné paže, které ji zvedly a ani neslyšela rozrušený hlas svého CO, jak volal zdravotníky.

První věc, kterou rozeznala byl ten známý pach, antiseptický a sterilní. Potom zaregistrovala pravidelné pípání svého monitoru a věděla, kde je. Ošetřovna v SGC. Vypadalo to, že její oči moc spolupracovat nechtějí, když je chtěla otevřít. Ale po několika pokusech se její víčka zachvěla a pomalu je otevřela. Ležela na břiše, to je poloha, kterou nesnáší. Ale když ucítila tu palčivou bolest na svých zádech, chápala, že je to nutné. Slyšela tlumené hlasy a chtěla nějak získat jejich pozornost. O tom, že by promluvila, neuvažovala, ne za to už dostala lekci. Místo toho, se pomalu pohnula, okamžitě ucítila ohromnou bolest a hadička od kapačky se natáhla. Okamžitě jí někdo položil ruku na rameno, aby ji uklidnil.
"V klidu Sam, jsi v bezpečí, už je to dobrý, nehýbej se."
Janet obešla její postel a dřepla si, aby viděla Sam do očí. Ty byly nedůvěřivé.
"Hej, vítej zpět. Chceš se napít?"
Sam přikývla a slámkou, kterou jí Janet přiložila ke rtům, se vděčně napila studené vody. Janet sklenici položila zpátky a usmála se na ni.
"Mám tu ustarané pány, kterým musím sdělit nějaké novinky. Jsou tady od té doby, co tě před dvěma dny přinesli. Oni jsou v pořádku, ale teď když jsi vzhůru, je aspoň přiměju k tomu, aby se najedli a pořádně vyspali. Chceš je na chviličku vidět?"
Sam přikývla a Janet vyšla k nim a něco jim potichu říkala. Zatáhla za sebou závěs, takže Sam jen slyšela její šeptání.
"Za chvíli jí dám sedativa a otočím ji na bok, aby to pro ni bylo příjemnější a abychom se mohli podívat na její záda. Teď za ní mužete na chviličku jít."
Sam slyšela pohyb nohou a ti tři vešli dovnitř. Teal´c ji zlehka poplácal po rameni.
"Je to opravdu hezké, že jste zase s námi, majore Carterová."
Daniel si dřepl a usmál se.
"Hej Sam, vyděsila jste nás. Janet nás tu nechce nechat moc dlouho. Zase brzy přijdeme, ano?"
Sam jen přikývla, Daniel vstal a odstoupil, aby k ní mohl Jack. Sam slyšela, jak Daniel a Teal´c odchází. Dívala se do hnědých, ustaraných očí svého CO. Jack zvedl ruku a prstem jí zlehka přejel po tváři.
"Hej Carterová, rád vás vidím. Jste v pořádku?"
Sam zase jen tiše přikývla. Jack se zamračil. "Lháři."
"Potřebujete něco? Chcete, abych zajel kvám domů?"
A zase žádná slovní odpověď. Sam zavrtěla hlavou a zavřela oči.
"Carterová, otevřete oči."
V jeho hlase zazněly obavy. Sam tedy oči otevřela.
"Sam, řekněte mi, že je vám dobře. Potřebuji slyšet vaše slova."
Sam jen opět zavřela oči a po tváři jí stékala slza. Cítila, jak jí Jack svými prsty přejel po tváři a potom ucítila závan vzduchu, jak odcházel.

Šel za Janet. Byl zamračený a kousal se do rtu.
"Janet, ona nemluví."
"Plukovníku, je velice zesláblá a unavená. Až se bude cítit lépe, jsem si jistá, že s vámi mluvit bude. A mezitím doporučuji, abychom ji nechali odpočívat, jak je to jen možné."
Jack se stále mračil. Podíval se na Sam a viděl, jak jí po tváři tiše stékají slzy. Otočil se zpět k Janet.
"Potřebujeme si promluvit o tom, co se stalo tam na té planetě. Generál ná spožádal o krátkou schůzku, myslím, že byste tam měla být také."
Janet přikývla.
"Dobře plukovníku, řeknu některé sestře, aby se posadila k Sam a potom za vámi přijdu."
Po poradě Janet Sam rychle, ale důkladně prohlédla, aby zjistila, jestli tu neexistuje nějaký fyzický důvod, proč Sam nemluví, ale žádný problém se jí najít nepodařilo.
Přetočili ji na bok a Jack, Daniel a Teal´c ji pobízeli, takže začala samostatně jíst a pít. Vlastně nezůstávala nikdy sama a na doporučení Janet jí nechávali hodně prostoru, aby promluvila, ale nijak na ni netlačili.

Na zprávu, kterou poslali Tok´rům, odpověď zatím nedostali. Ale Janet doufala, že se sem Jacob dostane včas, aby Sam zachránil od toho, aby jí na zádech zůstaly hluboké jizvy. Třetí den po tom, co plně nabyla vědomí, se do SGC dostavil zástupce Tok´rů a omlouval se jim za to, že se předtím hned neozvali a také jim sdělil to, že je momentálně Jacob na misi, kde ho není možné kontaktovat. Použil * healing device* a byl rád, že byl schopný tak rozsáhlé poškození tkáně vyléčit. Samina kůže byla sice červená a napjatá, ale na dobré cestě, aby se zcela zahojila.
Sam mu poděkovala úsměvem a když ten Tok´ra odešel, sáhla pro poznámkový blok a začala psát Janet krátké požadavky. Když si Janet přečetla samostatně stojící slovo, usmála se. Bylo to DOMŮ? Zavrtěla hlavou.
"Ne Sam, je mi líto. Jsi stále ještě slabá a neměli bychom možnost se s tebou zkontaktovat. Dokud nezačněs komunikovat verbálně, nejsem ochotná tě pustit."
Sam se na ni vyděšeně podívala. Potřásla hlavou a zapíchla tužku přímo do papíru, kde bylo napsáno ´domů´ a otaznk změnila na vykřičník. Janet ale neustoupila.
"Ne Sam. Musíš s námi mluvit. Nepustím tě domů,aby ses utápěla v sebelítosti. Otevři pusu a řekni mi to, ten papír už akceptovat nebudu."
A s tím jí vytrhla notes a tužku z rukou a odešla pryč. Jack se na tu zcénu díval. Na jednu stranu chtěl Sam uklidnit a rozkřiknout se na doktorku, ale zhluboka se nadechl, aby se zklidnil a šel za Janet. Když si stoupl před ni, viděl, že má v očích slzy a povzdechl si.
"Janet, o co jde? Myslel jsem, že jste nám říkala, abychom na ni nijak netlačili."
Janet si otřela slzy.
"Bojím se, že pokud Sam nezačne zase brzy mluvit, že už možná nikdy mluvit nebude. Myslím, že bychom měli všechny možnosti, jak s námi komunikovat beze slov, zrušit. Myslím, že by ji někdo z nás měl odvést někam, kde to nezná a přitlačit tak na ni. Aby nám řekla, co potřebuje, aby se rozzlobila. Udělat cokoliv, aby zase s námi mluvila."
Jack si povzdechl.
"Okay doktorko, je mi to jasné. Vy mi tedy řeknete, co mám udělat a já to vyjednám s Hammondem."
Za půl hodiny bylo všechno domluveno a Jack byl připravený vyrazit. Daniel zajel k Sam a sbalil jí nějaké věci. Jack se rozhodl, že vezme Sam do srubu. Jeho poloha a vzdálenost od nejbližšího města tomu zcela vyhovovaly. Sice sem chtěl vzít Sam za zcela jiných okolností, ale jediné, na čem teď záleželo, bylo, aby Sam bylo líp a on by udělal cokoliv."
Janet se vrátila k Sam. Ta se na ni ani nepodívala a její řeč těla, jasně dávala najevo, že je na Janet rozzlobená a že jí její chování ranilo. Janet se sklonila a vyndala ze skříňky pro Sam šaty.
"Okay Sam, vyhrála jsi. Můžeš odtud odejít. Obleč se a plukovník tě potom odveze domů. Chci, abys ještě dostala injekci s kalciem a vitamíny a souhlasila s tím, že budeš chodit na pravidelné prohlídky, dokud nebudu vidět, že jsi fit."
Sam vstala a pasívně Janet následovala, aby jí pomohla obléct se. Potom jí dovolila, aby jí dala injekci, ale netušila, že jsou to sedativa, aby usnula a tak bylo snadnější s ní cestovat až do Minnesoty. Jack vyšel zpoza rohu, zvedl obočí a Janet přikývla. Jack se otočil na Sam.
"Tak pojďte Carterová, vyrazíme."
Sam se usmála a přijala nabízenou paži. Jack vzal její identifikační kartu ze stolku a vyrazili k výtahu. Pozorně ji sledoval, jen pro případ že by sedativa zabrala dřív než Janet předpovídala.
Pomohl Sam do auta a když ji viděl, jak se pohodlně uložila na sedadle a že se schoulila, aby mohla spát, usmál se. Zlehka jí zapnul pás a přehodil přes ni deku, kterou měl na zadním sedadle. Objevil se tu Daniel a podával Jackovi její tašku. Zašeptal ´šťastnou cestu´a pak se jen díval, jak Jack na straně, kde seděla Sam zavřel dveře a vyrazil.
Během jejich osmohodinové jízdy nechal Jack potichu hrát rádio. Pořád přemítal o možných strategiích, aby pomohl Sam, která spala na sedadle vedle něho. Její spánek byl neklidný, takže věděl, že se jí něco zdá, ale ani jednou nevykřikla, nevydala žádnou hlásku. Ten problém byl jasně zakořeněný někde hluboko v její mysli a on měl obavy, že by jí také nemusel umět pomoct. A nezáleželo by na tom, jak dlouho by s ní měl zůstat. I kdyby to znamelo odejít do důchodu, aby byl s ní. Věděl, že kdyby nepromluvila, tak by jí vystavili lékařské osvědčení, založené na psychiatrickém problému a to by znamenalo, že by ji oddělili od všech, které zná a miluje. Jack sám sobě přísahl, že tohle nedopustí, i kdyby musel někam zavolat a stálo by ho to všechny jeho výhody, které za ty roky získal nebo aby Sam dostal mimo Zemi.
Když se po dvou hodinách Sam pohnula, Jack zastavil, aby si protáhl nohy a aby mohla Sam na chvíli ven. Odpočívadlo bylo prázdné a on byl rád, protože si nebyl jistý tím, jak bude Sam reagovat.

"Hej, ospalče, dobře že už jste se konečně vzbudila."
Sam jeho tichý hlas vylekal. Byla pořád v jeho autě, ale kde to sakra parkují. Narovnala se a rozepnula si pás, položila ruku na dveře, aby si je otevřela. Ale Jack už stál u nich .
Pomalu dveře otevřel a zlehka stáhl deku, kterou byla Sam přikrytá. Nemluvil, složil ji a položil ji na podlahu auta, kde Sam seděla. Usmál se na ni a podal jí ruku, aby jí pomohl.Sam se na něho zvědavě podívala a mávla rukou kolem, kde že to zastavili. Uklonila tázavě hlavu, ale žádnou odpověď nedostala. Jack ji pevně vedl k budově na odpočívadle a pokynul jí, aby šla dovnitř.
"Zajděte se osvěžit, počkám na vás tady, byla to dlouhá cesta a ještě je pěkný kus před námi."
Sam váhala, ale potřebovala si odskočit, takže to přemohlo její zvědavost. Ještě jednou se na Jacka zvědavě podívala a potom vklouzla dovnitř. A když se vrátila, stále se opíral o stěnu, jako by o nic nešlo. Když ji uviděl, usmál se a vedl ji zpět k autu.
"Kousek dál zastavíme a dáme si něco k jídlu a taky nějaké kafe. Než se dostaneme k našemu cíli, už bude tma, takže žádný z nás nebude chtít vařit."
Pomohl jí dovnitř, ujistil se, že má zapnutý pás a potom se posadil za volant. Než nastartoval, podíval se na ni.
"Jste v pořádku?"
Sam zlehka přikývla.
"Chcete vědět, kde jsme?"
Zase přikývla a trošku se usmála.
"Tak se mě zeptejte, zeptejte se mě, kde jsme, kam jedeme. Řekněte mi, ať to nedělám bez vašeho svolení."
Sam se na něho podívala široce otevřenýma očima.
"Sakra Sam, řekněte mi, ať vás odvezu domů. Řekněte něco, protože dokud nebudete mluvit, tak jsme oba v nejistotě."
Povzdechl si a nastartoval auto. Když znovu promluvil, nepodíval se na ni.
"Sam, když nebudete mluvit, tak vás uvolní a bude tak po dvou kariérách, protože já to bez vás dělat nemůžu."
Zapnul blinkr a vyjel zpátky na silnici. Věděl, že o několik mil dál je motorest.
Po dvou a půl hodinách zastavili před srubem. Když Sam viděla ukazatel směru ´Minnesota´, tak přišla na to, kam ji Jack veze. Mírně se k němu natočila a zvedla obočí, ale on na to nic neřekl. Vlastně od okamžiku, kdy vyjeli z toho odpočívadla, neřekl ani slovo. Bylo to strašně frustrující a Sam si uvědomila to, jak se její přátelé cítí, když jsou s ní. Obklopení jejím mlčením, se strachem z její neschopnpsti s nimi komunikovat a někde hluboko asi i rozzlobení. Sam se taky zlobila. Nemohla vydat ani hlásku, protože věděla, že kdyby to udělala, tak by se Jackovi stalo něco zlého. A za to by nechtěla být zodpovědná, nemohla by být za to zodpovědná. Takže je lepší, když je zticha a on se na ni zlobí.

Jack otevřel Sam dveře a potom šel ke srubu, aby mohl odemknout. Uvnitř to vonělo čistotou a on byl rád, že mu sem jedna místní paní chodí jednou týdně, když tu on není, uklidit. Vzal z auta Sam tašku a vedl ji dovnitř do srubu a úzkými schody do pokoje pro hosty. Položil její tašku na postel, otočil se a podíval se na ni.
Stála ve dveřích, byla nejistá a rozrušená. Spodní ret měla vtažený mezi zuby a taky se mu nedívala do očí. Povzdechl si a přešel k ní. Zlehka jí chytil za bradu a otočil jí tváří k sobě.
"Sam, všechno bude v pořádku, věřte mi. Prostě si odpočiňte a připravte se na spaní. Já půjdu pro naše zásoby do auta a potom nám připravím horkou čokoládu a na chvíli se spolu posadíme, ano."
Zadíval se jí přímo do očí a usmál se. Sklonil se a svými rty jí přejel po čele, potom ji zlehka strčil do místnosti a prošel kolem ní ven. Seržant Siler mu před odjezdem všechno potřebné naložil do auta.
Za chvíli už spolu seděli na gauči se šálkem horké čokolády v ruce. Jack pustil stereo, které jim teď potichu hrálo. A ticho už nebylo tak tísnivé jako předtím. Sam se pomalu uvolńovala.
Jack začal potichu a klidně mluvit, snažil se, aby ji nerozrušil, ale zase nebyl ochotný jí to příliš usnadnit.
"Myslím, že vím, proč nemluvíte Sam. Ten bastard Beldos vám toho hodně udělal, že. Pokaždé, když jste se ozvala, tak se obrátil na mě a místo vás si začal se mnou. Takže z toho udělal hnusnou hru a přesvědčil vás tak, že za mou bolest můžete vy. Ale Sam, musíte pochopit, že tu bolest způsoboval on, jen on sám. Byl to hnusný hajzl. Myslím, že to tak bylo i tehdy, když jste s ním byla sama, že?"
Sam se zavrtěla, tohle jeho povídání jí nebylo příjemné. Položila svůj hrnek na stolek a pohnula se, aby vstala. Jack jí pevně položil ruku na paži a stáhl jí zpátky vedle sebe.
Otočil se k ní a začal zase mluvit.
"Takže když jste s ním byla sama, co vám řekl? Abyste byla zticha, jinak že mě nechá přivést a udělá mi totéž?"
Viděl, jak je Sam vyděšená, viděl její bolest. Zavrtěla hlavou. Najednou mu došlo, že se Janet v něčem mýlila. To, že Sam rozzlobí, nepomůže, ale on věděl, co ano. To, že si uvědomil, jakou má teď vlastně moc, ho přinutilo se nadechnout.
Na tenhle okamžik čekal velice dlouho. Bylo načase, aby ukázal Samanthe Carterové, co pro něho znamená. Najednou se všechno obrátilo. Věděl, že by mohl přimět Sam zase mluvit, pokud na to bude mít dostatek síly.
"Takže důvodem je to, že vám řekl, že pokud vydáte hlásku, tak on mě zabije."
To, že Sam zatajila dech a otřásla se, bylo vše, co Jack potřeboval vědět, aby poznal, že má pravdu. Na chvíli zavřel oči. Nechtěl nic jiného, než se na tu planetu vrátit a holýma rukama Beldose rozthnout vejpůl. Ale teď musel svůj vztek nechat být, musí Sam otevřít svoje srdce a to pro něho nebude vůbec snadné. Byl tak moc zvyklý tuhle část svého já skrývat, uzavřít se před ní, že by mu to teď klidně mohlo utrhnout srdce.
Rychle se přesunul a klekl si před ni.
"Sam, podívej se na mě." Ona jen zavrtěla hlavou. Měla zavřené oči. Jack si povzdechl a vzal její ruku do své.
"Zlato, prosím, podívej se na mě."
Když tohle řekl, Sam oči otevřela a teď se dívala přímo do těch jeho hřejivých, hnědých očí.
"Sam, víš ty vůbec, jak moc tě miluju, jak moc te potřebuju? Ať řekl Beldos cokoliv, tak na tom nezáleží. Ty jsi pro mě moje životní zachrána, ty mi nijak ublížit nemůžeš. Nemyslíš, že tě znám natolik dobře, že bych nevěděl, že bys raději umřela, než abys mi ublížila? Zlato, nech to být, ty za jeho chování být odpovědná nemůžeš. Tvůj hlas je pro mě jako hudba, tvoje věděcké žvatlání, tvůj smích, jak bych bez nich mohl žít?"
Díval se, jak jí z očí vytryskly slzy a jak jí stékají po tvářích dolů. Pustil jednu její ruku a zachytil stékající slzu. Přiložil si prst k ústům a olíznul ji. Sam se na něj roztřeseně usmála. Jack vstal a zvedl ji. Objal ji a přitáhl si ji k sobě. Položil si hlavu na její krk a začal i zlehka líbat. Sam zvedla ruce a chytila se jeho ramen, jeho rty byly kouzelné
.
Jack ji zvedl do náruče a pohnul se ke schodům, vešel do ložnice a přesunul se k posteli. Nechal Sam, aby se mohla postavit, ale stále ji pevně držel, jako by se bál, že by mu mohla utéct. Usmál se na ni, aby ji ujistil, že je vše v pořádku a potom ji začal svlékat, stejně jako sebe. A za každý sundaný kousek oblečení ji políbil, dokud tu nestál jen ve svých černých boxerkách a Sam v bíle podprsence a kalhotkách. Jack se k ní naklonil, dal jí jednu ruku kolem zad a podprsenku jí rozepnul. Ta sklouzla dolů a on ji hluboce políbil.
Když ji vzal do náruče, mohla se Sam zase nadechnout. Položil ji na postel. Stáhl si boxerky a když Sam viděla jeho impozantní erekci, rozšířily se jí oči údivem. Jack se usmál a potom ji zlehka sundal kalhotky a hodil je někam na druhou stranu mísnosti.

Sam si nemohla pomoct a usmála se, když viděla, jak se tváří, když si lehal vedle ní na postel. Podpíral se lokty a zase ji začal líbat na krku a směrem dolů až na hrudník. Zlehka ji líbal a sál její jemnou kůži. A tam, kde ji zasáhly jeho zuby, jeho jazyk ta místa jako by pohladil. Sam se pod ním neklidně pohnula a Jack cítil, že se usmívá. Jazykem kroužil kolem její bradavky a ona se otřásla. Věnoval svoji pozornost oběma jejím prsům a Sam cítila, jak se jeho penis tlačí proti jejímu stehnu, jak úplně pulsuje.
Přesunul se zpátky nahoru a chraplavě jí zašeptal do ucha.
"Už brzy promluvíš, budeš mi šeptat do ucha ´rychleji Jacku, víc tvrdě, hlouběji. Bože, potřebuje tě Jacku´a když mi budeš říkat, jak moc mě miluješ, tak ti to pořád přitom budu dělat."
Sam zvrátila hlavu dozadu, když jí tohhle říkal, tělem se jí rozléval nádherný pocit. Zase se přesunul dolů a rameny jí roztáhl kolena od sebe. Jeden jeho prst vklouzl do jejího rozkroku a on cítil, jak je nádherně teplá a vlhká. Zlehka jí přes něj prstem přejel a cítil, jak se Sam pod ním pohnula a jak tiše, s potěšením zasténala.
Když si to uvědomila, ucukla, ale zase se oddala pocitům, které v ní Jack vyvolával.
Přidal druhý prst a začal ji třít a hladit, svými šikovnými prsty přejížděl po jemné sliznic uvnitř její pochvy. Sklonil se a mazlil se s jejím ochlupením, jeho jazyk sklouzl k jejímu chvějícímu se klitorisu a přejížděl s ním po něm. Sam se proti němu nadzvedla a on se usmál. Svým čelem přitlačil na její břicho, aby ji tak udržel v poloze, v níž byla.
Sam cítila sálající horko, které narůstalo v jejím těle a během vteřiny se její svaly začaly stahovat, hlavu prudce zaklonila dozadu a její orgasmu ji dostal. Jack jí stále líbal, lízal a třel, dokud její orgasmus neodezněl. A to, jak tiše sténala a její ´ohhhh´, bylo pro něj něco úžasného.
Rychle se přesunul k jejím ústům a prudce ji políbil. Na jeho rtech ucítila svou vlastní chuť a když jeho jazyk pronikl do jejich úst, znovu pocítila tu extázi. Jack se zvedl a podíval se jí do očí. Balancoval na jedné ruce a druhou rukou chytil svůj, bolestivě ztopeřený penis, nasměroval ho k Sam a vklouzl dovnitř.
Sam zalapala po dechu, když se dostal hlouběji a vlastně jediným pomalým pohybem do ní celý pronikl. Na chvíli přestal, aby se mohla přizpůsobit jeho velikosti. V jedné chvíli se otřásla, to jak se snažila, aby se její svaly jeho penisu podvolily a sama sebe slyšela, jak zasténala, díky tomu, jak to byl velice přijemný pocit i když současně pocítila bolest.
Zavrtěla se pod ním a on tedy celou svou délkou vklouzl dovnitř. Zase zasténala a on se jen usmál a znovu zasypal její obličej polibky.
Bylo mu jasné, že se musí začít pohybovat, než ho jeho vlastní touha přemůže. Trošku se vytáhl a potom se zase pohnul kupředu a každým pohybem se dostával ještě hlouběji a současně se pohyboval víc tvrdě. Sam se začala pohybovat s ním, rukama se ho chytila kolem pasu.
Když ucítil její ruce, jen zavrčel a začal se pohybovat tvrdě a pod jiným úhlem, snažil se vždy zasáhnout její G bod. Věděl, že už to dlouho nevydrží, takže jednu ruku zasunul mezi jejich těla a začal jí zlehka přejíždět přes klitoris a současně se pohyboval větší silou.
Sam jeho tvrdé pohyby přivítala, její svaly se kolem něj sevřely a potom se začaly opakovaně stahovat. Když ucítil, že dosáhla orgasmu, už dál nebyl schopný vydržet, ješte jednou plnou silou přirazil a když jeho orgasmus udeřil, měl pocit, jako by v jejím těle přímo explodoval. Cítil, jak jeho sperma proniká hlouběji do jejího těla. Sam v ten okamžik nad sebou ztratila kontrolu a vykřikla.
"Jacku, bože Jacku, miluju tě."
Když se jeho mysl zklidnila, položil se vedle Sam a usmál se. Přetočil se na bok, stále byl v ní. Otočil ji obličejem k sobě. Zvedl ruku a dotkl se její tváře. Když Sam zavřela oči, slyšela, jak jí něco šeptá.
"Já jsem ti to říkal!"
KONEC