Titul: To be a man
Autor: Lina
Překladatel: -/-
Žánr: romance/hc/akce
Páry: Sam/Jack
Hodnocení: PG
Délka: Krátké
Časová osa: Neurčeno
Stav: Kompletní
Synopse: Při nepovedené misi je Jack zraněn a zůstává se Sam na planetě nepřátelů. útočistě najdou pouze u staré vdovy.
__________________________________________________________
Sam Carterová stála venku před dřevnou chatrčí a starou pumpou vháněla vodu do džberu. Pákou hýbala nahoru a dolu a ani nepřemýšlela nad tím, co dělá. Její myšlenky byli uvnitř domku a v nedávných okamžicích.
Z domu se ozýval hlas ženy, která je přijala a dost možná, znamenala jejich jedinou šanci. Brána byla příliš vzdálená a oni zde byli uvězněni. Kdyby se přeci jen pokusili dojít až k ní, byla by Sam riskovala jeho život a to nemohla dopustit.
„…zanícená…“ Zaslechla Sam zvýšený hlas stařeny. Žena skoro neslyšela ani sama sebe a tak mluvila nahlas. Díky tomu Sam přestala čerpat vodu do přeteklého džberu a vydala se s ním k domu. Tiše klouzla dovnitř. Postavila vodu na stůl a pomalu přešla k ohništi, aby si zahřála zkřehlé prsty. Oheň praskal a Sam pozorovala jak se plameny nenasytně obepínají okolo polen. Ale jedna věc jí tam nepatřila. Ohnula se a vyndala z ohniště pohrabáč. Stařena ho tam jistě zapomněla. Položila kovový bodec na zem před krb a chtěla jít k posteli.
„Co to děláš?!“ Zastavil jí přísný skřehotavý hlas.
„Zapomněla jste ho v ohništi,“ Připomněla Sam stařeně.
„I ty hloupá.“ Ušklíbla se žena. „Dostal infekci. Musí se to zastavit. Než se to dostane dál.“ A znovu vložila pohrabáč do ohniště,
Sam zprvu nechápala. Došla k Jackově posteli a posadila se na ní. Vzala navlhčený hadřík z mísy vedle a přiložila ho na Jackovo rozpálené čelo. Pomalu vlažným hadříkem setřela krůpěje potu. Zhluboka se nadechl a otevřel oči. Celou dobu byl vzhůru, ale sledovat své okolí, pro něj bylo neskutečně namáhavé. Chvíli se na něj jen tak dívala a snažila se vnést do svého výrazu povzbudivý ráz.
Znovu navlhčila hadřík a osvěžila s ním Jackovi krk a hruď. Dostala se až k místu, kde byl obvaz z roztrhané košile. Jemně ho nadzvihla. Okolí střelné rány bylo červené a rána samotná začínala mokvat. Jen co se toho zlehka dotkla, Jack bolestně sykl. A pak jí to došlo.
„To nemyslíte vážně!“ Zvedla oči nahoru ke stařeně a srazila rozčílením obočí. Tohle musel být zlý vtip.
„Milá zlatá! Ta rána je hluboká a potřebuje vydezinfikovat.“ Zasmála se baba od kamen. „Tady nejsme ve městě, abychom si šli do nemocnice pro dezinfekci.“
„Ale přeci…“ Zkusila Sam naposledy zaprotestovat. Vrhla rychlý pohled zpět na Jacka. Jestli vůbec ví, co se chystají udělat?
„Pane?“
„Udělejte… co vám řekne, Carterová.“ Zašeptal potichu. Olízl si suché rty. Moc si přál Sam uklidnit, ale nezmohl se na víc slov. Jen znovu naprázdno otevřel ústa. Byl tak unavený. Přivřel oči. Jen na okamžik, než budou moci… nevěděl o světě do té doby, než se Sam dotkla jeho ramene. Zasténal a znovu se na ní unaveně podíval.
„Pane, měl by jste…“ V ruce mu před očima držela srolovaný kus kůže.
„Skousni to. Nerada bych aby ses kousl do jazyka. Už tak je s tebou malérů dost!“ Stařena to dořekla za Sam. Stála u ohniště a kontrolovala, zda je bodec správně nahřátý. Evidentně byla spokojena. Jack si vzal od Sam kůži a vložil si jí do úst. Snažil se na svojí podřízenou nedívat, ale v okamžiku, kdy se do jeho zorného pole dostal doruda rozpálený pohrabáč, stočil svůj pohled na ní. A Ať se snažil sebevíc, nedokázal ze svých očí odstranit nepopsatelný strach. Věděl, že tohle bude hodně bolet a neviděl nikde cestu, jak tomu uniknout. Upřel svůj pohled do jejích očí a silně skousnul kůži ve svých ústech. Sam mu položila dlaně na tváře a přidržela tím tak jeho hlavu. Volnou rukou se chytil její paže. A pak už vnímal jen bolest. Zatmělo se mu před očima. Žaludek se mu zvedl z pachu spáleného masa. Ani nevěděl jestli vykřikl, jestli se snažil vyškubnout Sam ze sevření. Okolo byla nejednou jen bolest, která nepomíjela. A pak už nevěděl nic. Nic necítil a bylo to dobře.
Stařena usoudila, že rána je dostatečně vypálená. Ani se neobtěžovala zjišťovat, zda to její pacient přežil. Ještě nikdy nezažila, aby někdo zemřel po vypálení rány. A ostatně, ta mladá blondýnka se už starala za ní. Sice vypadala bledší,než její pacient, ale koho to zajímalo? Svojí práci odvedla.
Sam nejprve změřila Jakovi puls. Doktorka Fraiserová by ho sice neshledala natolik uspokojivým jako Sam nyní, ale důležité bylo, žel jevil všechny známky alespoň nějakého života. Pomalu mu vyndala roubík z úst. Už mu jen tak ležel mezi rty. Neměl ani sílu udržet ho mezi zuby. Ústa měl pootevřená a jí napadlo podívat se, jestli se přeci jen nekousl do jazyka. Nikdy ho neslyšela bolestí tak křičet, že si teď nebyla jistá, zda si neublížil. Zdráhala se svými prsty sáhnout na jeho rty. Zprvu je jen jemně pohladila, jako by je žádala o povolení vstoupit. Měl je suché a rozpraskané. Ale Sam si dokázala představit, jak jemné musejí normálně být. Trochu silněji přitlačila na spodní ret a jeho ústa se více otevřela. Nahnula se a podívala se dovnitř. Nebyla sice lékař, ale uvážila, že vše je nejspíše tak, jak má být. A jen co jeho rty pustila, Jack neslyšně něco zamumlal. Sam se usmála. Znamenalo to, že není v hlubokém bezvědomí. Teď jí zbývalo jen čekat. A narozdíl od stařeny, která je přijala ve svém domě, když sem přišli, Sam dnes v noci spát nehodlala a stejně jako noc předchozí, chtěla probdít u jeho lůžka.
Opatrně dala přes ránu čistý obvaz a přikryla Jacka až po ramena. Přišel jí tak bezbranný a zároveň uvolněný a odevzdaný jí do péče. Vždy tušila, ale nikdy si nepřiznala, že stejně jako ona se cítila v bezpečí když byl u ní, i on se vždy uvolnil, ramena mu klesla a jeho výraz byl klidný, když ona zůstávala u něho.
Vlezla si k němu do postele. Byla široká pro oba, ale ne dost, aby si mohla udržovat vzdálenost, na kterou byla zvyklá, když spolu spali. Proto se posadila dolů k jeho nohoum. Opřela se zády o stěnu za ní a tiše se na Jacka dívala. Zase něco zamumlal a pohnul rukou. Sam natáhla svojí a překryla tu jeho. Jemně jí stisknul. Usmála se a palcem ho hladila po hřbetu jeho ruky. Dnes v noci možná přeci jen bude moci klidně spát.
……
„No tak, děcka, jdeme!“ Jack O´Neill si nadhodil batoh na záda a vydal se směrem po pěšině k lesu. Když ale dlouho nezaznamenal pohyb vedle sebe, znovu se otočil a tak na oko se rozčílil.
„Carterová, jestli to neschováte a nebude plnit moje rozkazy, tak to dostanete až na konci školního roku!“ Sam po něm rychle střelila pohledem, aby zjistila jeho výraz a pak okamžitě zavřela laptop a strčila ho do batohu. Daniel, který stál vedle ní vrátil Jackovi zamračený výraz.
„Počkat, jak mám poznat, kdy je to rozkaz, a kdy jen prosazuješ svojí vůli?“ Pomohl Sam do popruhů a přidal do kroku, aby dohonil Jacka, který se už zase dal do pohybu.
„Danny, cokoli já řeknu, je rozkaz.“ Doneslo se archeologovi zpět.
„Tím chceš jako říct, že…“ Daniel trochu zrudnul a ještě víc přidal.
„Danieli Jacksone, pokud O´Neill něco přikáže, je třeba to plnit.“ Teal´c už šel vedle O´Neilla a jen se na Daniela otočil přes rameno.
„A to obec nezáleží ne tom, co přikáže?“ Znovu se doneslo k vedoucí dvojici. Jack jen protočil panenky. Daniel dnes asi ráno snědl moc mysli.
I Sam nakonec minula Daniela a doběhla Jacka s Teal´cem. Nechali chudáka za jejich zády, něco si brblat a vstoupili do lesa.
Sam se otřásla. Byla tu podstatnější zima, než na louce předtím. Jacka a Teal´ca nejspíš nic nezaskočilo jako jí. Počkali až je doběhne Daniel a pomalu se vydali směrem severo-západ, kam jim ukázal průzkum z letadla.
Les byl absolutně tichý. Nikde ani slechu po ptácích či jiné zvěři. Bylo to znepokojující a jako si Teal´c držel pevně svojí tyčovou zbraň, tak si Jack přitiskl P 90 blíže k tělu.
Z ničeho nic se zastavili. Naučený instinkt je donutil stát na místě a připravit si zbraně do pohotovosti.
A znovu bylo ticho.
Nikdy je instinkty nezklamali. Než stačil dolehnout jediný výstřel jejich směrem, poslali do ticha lesa smrtelné náboje na svojí ochranu a v tom okamžiku se střelba opětovala. Zazněly výkřiky a strhla se přestřelka. SG1 se kryla za padlým stromem a upřímně doufali, že útočníci nepřijdou i zezadu.
A pak vše utichlo.
Sam se podívala na Jacka a ostatní. Co to mělo znamenat? A kam se tak rychle poděli ti, co po nic stříleli? Jack se postavil na kolena. Sice to byla očividná hloupost, ale musel se rozhlédnout okolo sebe. Naznačil Sam, aby vyndala granát. A než mu ho stihla podat, prohnala se vzduchem jediná kulka. Jack nestihl vykřiknout. Vyrazilo mu to dech a padl naznak do listí a mechu. Sam sice neměla v ten okamžik čas, docenit svůj vojenský výcvik, ale nejpíše ten mohl za to, že první co udělala, byl, že hodila odjištěný granát směrem, odkud přilétla střela. Pak padla na Jacka a kryla mu hlavu. Ozval se dopad, výbuch a nakonec křik. A to bylo znamení. SG1 se zvedli, Teal´c a Sam vzali mezi sebe Jacka, který se snažil vzpamatovat a honem se hnali zpět k bráně. Sotva se vek dostali na kraj lesa, znovu se ozvala střelba. Sam se instinktivně vrhla stranou. Vytrhla tak Teal´covi Jacka a ten dopadl na zem spolu s ní. Vzala ho za loket a znovu vytáhla na nohy. V letu se přesvědčila, že alespoň malátně stojí a pravou rukou si přidržuje zranění na levé rameni. Teal´c se k nim chtěl připojit, ale další salva je víc oddělila. Sam nezbylo, než Jacka alespoň částečně nadlehčit a utíkat s ním směrem, kde sice nebyla brána, ale řeka. A to řeka s proudem tak silným, že jim pomůže rychleji uniknout nepřátelům.
Jack neřekl ani slovo. Vstoupil s Carterovou do ledové vody a doufal, že ona je tak silná, že je udrží pospolu. A co víc, doufal, že je natolik chytrá, že pokud on pro ní bude přítěží a bude ohrožovat její život, pustí ho a zachrání sama sebe.
Ovšem, že tohle Sam nikdy nechtěla udělat. Nedopustila by to a tak vší svojí silou držela v jedné ruce vestu plukovníka a druhou se snažila odplavat co nejdál od břehu, na kterém je se začali objevovat nepřátelé. Dostala je až do silného proudu, který je strhl a nesl daleko. Teď bylo jejím prvořadým úkolem udržet je nad vodou.
Studená voda jako by Jacka probrala. Pokusil se alespoň pomoci jí a aniž by ona sama souhlasila, přidržoval ji nad hladinou. A Když nad břehem viděl sklánět se padlou kládu, chytil se jí a nepustil. Sam věděla, že tohle udělal, aby je dostal na břeh a taky, že sám se svým zraněním nahoru nevyleze.
„Carterová lezte.“ Přikázal jí se zaťatými zuby. Musela se ho přidržet a po jeho zádech vyšplhat nahoru, kde přidržela jeho ruku, aby mu neuklouzla. Pak se přitáhl nahoru. Sam ho chytla vzadu na vestu a zabrala. Společnými silami se tak i Jack mohl zhroutit vedle Sam do trávy.
Sam zhluboka oddechovala a vykašlávala vodu. Na chvíli se odvážila zavřít oči.
„Bože…“ Zaskučel Jack vele ní. Přitáhl si zraněnou ruku k tělu a stočil se do klubíčka. Sam to okamžitě probralo a donutilo k jednání.
„Pane, podívám se na to.“ Jemně ho donutila se znovu převalit na záda a sundala mu z ramene prosáklou bundu. Triko pod ní, bylo promočené nejen vodou, ale i krví. Rychle zašátrala v kapse a vytáhla armádní tlakový obvaz. Byl ve vodotěsném pouzdře a tak zcela suchý, ale nebude trvat dlouho a promočí se a pak bude na nic. Musí se rychle dostat domů. Chňapla po vysílačce, ale v té jen zabublalo a zapraskalo. Byla utopená. Vztekle hodila ten krám do křoví.
„Musíme jít. Nemůžeme tu zůstat.“ Zvedla se a ohnula pro Jacka.
„Plukovníku!“
Jacka probralo štípnutí facky na tváři. Normálně by se byl ohradil, ale teď to posloužilo svému účelu. Postavil se na nohy, i když nebyl přesvědčen, že jsou ještě jeho. A pak se vydal tam, kam ho Sam vlekla. Jeho mozek mu posílal jen tak málo informací, aby byl schopen klást nohy před sebe a bezmezně věřit Sam Carterové. Protože jeho oči, mu tvrdili, že určitě musí nabourat do stromu před ním.
Ušli tak deset mil. A ať už je vedla vůle žít jednoho, nebo druhého, viděli před sebou domek, který skoro zplíval s krajinou. Sam se ohlídla po Jackovi, který se jen zmohl na slabý úsměv a poznámku.
„Četla jste Jeníčka a Mařenku?“
„Zeptáme se zda nám pomohou, pane.“ A vydala se s Jackem tím směrem.
……
Sam zavrněla. Tenhle sen se jí bude zdát ještě dlouho, protože se těch vzpomínek jen tak nezbaví. Byl to teprve druhý den.
Jack otevřel oči a chvíli tiše sledoval strop. V rameni cítil těkající bolest, ale nebylo to tak zlé jako předtím. V domě bylo ticho. Z druhého rohu se ozývalo soustavné chrápání a Jacka napadlo, kdo to asi je. Ale zvuk, který uslyšel pak, byl blíže a také ho víc zajímal. Otočil hlavu a díval se na temeno blonďaté hlavy. Sam měla obličej zabořený v jeho podpaždí a pravidelně oddechovala. Jeho levá ruka byla obtočená okolo jejích boků. Kdyby mohl, pravicí pohnout, pohladil by jí. Znovu se podíval na strop. Najednou mu svět přišel růžový a veselý. Naprosto spokojeně znovu zavřel oči. Věděl, že ráno, až se proudí, přijde nějaký SG tým s doktorkou Fraiserovou a vezmou je domů. A tam, až ho doktorka pustí z ošetřovny, půjde k Sam domů, hezky poděkovat, že mu zase zachránila život. A pak napíše generálu Hammondovi, že miluje Sam Carterovou a podává rezignaci.
A že se tak také stalo. Tedy ne vše, ale to už nechám na Tobě, milý čtenáři, aby sis sám odpověděl, co Jack O´Neill odhadl špatně.