Titul: Tři muži a malá teoretická astrofyzička
Autor: ReganX
Překladatel: Alis
Žánr: Humor
Páry: -/-
Hodnocení: Mládež
Délka: Dlouhé
Časová osa: asi 7. sezóna?
Stav: Kompletní
Synopse: Sam se na jedné akci dostane do pořádného průšvihu.... Rozhodně ne do ohrožení života, ač to tedy ohrozí rozum všech okolo.... :o)

______________________________________________________________

„Dámy a pánové, tady plukovník O´Neill. Právě jsme přistáli na planetě P4C- 656. Prosím, nechejte si své pásy zapnuté, dokud se brána zcela …“
„Páni!“ Přerušil Daniel Jacka. „Podívejte se na tohle místo!“
Téměř po dvou letech cestování bránou viděla SG-1 spoustu planet a některé z nich byly velice příjemným místem.
P4C-656 byla rájem. Bylo tu teplé letní počasí, stromy a kytky tu nádherně voněly, zpívali tu ptáci. Podle údajů ze sondy tu byla i několik tisíciletí stará stavba, aby se měl Daniel čím zabavit. Opravdu to tu vypadalo jako v ráji.
Což pravděpodobně znamenalo, že něco hodně nepříjemného jen čeká, aby se jim zakouslo do zadku, pomyslel si Jack.
Mise SG-1 obvykle neprobíhaly zcela hladce, takže tohle konstatování by mohlo mít značné rozměry.
------------------------------------------

Jack se nudil.
Vypadalo to, že tu na ně v blízkosti žádné nebezpečí nečíhá a pokud tu žijí nějací místní lidé, tak hodně daleko od brány. Takže ho nenapadl žádný důležitý důvod, proč by Daniel nemohl zkoumat starořecký chrám, který se nacházel několik kilometrů od brány, když to tak moc chtěl. A když Carterová požádala o to, aby mohla odebrat vzorky místních rostlin, které by potom mohli po návratu do SGC studovat, bylo mu jasné, že to pro něj bude znamenat dlouhé čekání, zatímco se dva vědci z jeho týmu budou bavit.
Věděl, že by měl pravděpodobně být rád, že je tu klid. A ačkoliv útoky goa´uldů nebyly zrovna moc příjemné, malé rozptýlení by neškodilo.
Alespoň mohl být rád, že jde o misi, kde zůstanou jen jednu noc, protože po dvou hodinách čekání mu bylo jasné, že týden na téhle mírumilovné, idylické, nudné planetě by ho zabil.
ŽBLUŇK!
Jack, spolu s Teal´cem a Danielem, kteří prozkoumávali vnější část chrámu, který byl náhle opuštěn, byli u jakési vodní nádrže během minuty, jen okamžik předtím než se vynořila z vody kašlající Sam.
„Páni, Carterová, já vím, že je tady nuda, ale nemusíte se zrovna utopit, abyste nás pobavila.“ Řekl Jack a podával jí ruku, aby jí pomohl z vody ven. „Jste v pořádku?“
A z jeho hlasu bylo znát, že má přece jen obavy.
„Ano, pane.“ Ujistila ho Sam a potlačovala kašlání. Měla pocit, jako by vypila alespoň litr vody. Ale tohle nebylo tak nepříjemné jako to, jak se cítila trapně.
„Je mi to líto, pane – sklouzla jsem tam, když jsem odebírala vzorek té rostliny.“ A ukázala na malý chomáč květů, které rostly nedaleko od vody. „Podobají se rostlině, která roste na Zemi a má antiseptické účinky a …“
„To je hezké.“ Přerušil ji Jack a postrčil ji směrem ke chrámu. Zvedl její batoh a dal jí ho do náruče. „To nám můžete říct, až se osušíte.“
Přece by nedal doktorce Fraiserové šanci, aby na něj při prohlídce po misi použila ty velké jehly, kdyby její nejlepší kamarádka dostala zápal plic nebo něco podobného, když ji měl pod dozorem.
„Ano, pane.“ Odpověděla Sam a v rozpacích se vydala ke chrámu, aby se mohla převléknout.
Když byla pryč, podíval se Jack na Daniela. „Pokud jsi se rozhodl následovat zářného příkladu Carterové a něco se ti taky stane, tak řeknu Hammondovi, aby všechny vědce, kteří chodí na mimozemské mise, dal na vodítko.“
A považoval za zázrak, že už nemá hlavu holou jako koleno.

----------------------------------

Navzdory klidu, který na téhle planetě panoval, nařídil Jack noční hlídky a vzal si tu první.
Po dvou hodinách, kdy se nic zvláštního nestalo, vstal a protáhl se, chystal se jít spát. Po několika dalších minutách začal mít obavy.
Carterová už by ho měla přijít vystřídat, obvykle byla přesná, co se její povinností ve službě týká.
Modlil se, aby jen zaspala, popošel k jejímu stanu a zvedl celtu. Jediné co viděl, byla postava stočená do klubíčka, ze spacího pytle vykukovaly jen její blonďaté vlasy.
S rozpaky nadzvedl spací pytel a uviděl klidně spící Sam.
„A sakra!“
----------------------------------------------------
Ze všech 12 SG týmů měla SG-1 tu čest dostat se na misích do problémů. Naštěstí se z těch potíží uměli také nejlépe dostat. Jinak by pravděpodobně nepřežili první rok jejich mimozemských misí.
Proto si taky asi Jack nebyl vědom sázek, které byly uzavřeny na příští pohromu, do které se jejich tým dostane. Generál Hammond měl u sebe tučnou částku vsazenou na to, jestli budou schopní zničit během roku dalšího goa´ulda.
A podle jejich pravidla, když se rozezněl alarm, že jde o aktivaci brány z venku, oznamoval Siler, že jde o SG-1. Byli tu skoro o 24 hodin dřív, než se měli vrátit. Generálovo podezření bylo pochopitelné.
„Otevřete iris!“
Teal´c a Daniel vyšli z brány bez známek zranění, ale jejich sklíčený výraz moc přesvědčení o hladkém průběhu mise nedával.
Za okamžik se objevil plukovník O´Neill a nějaký malý človíček se mu vzpouzel v náruči.
„Kde je kapitán Carterová?“
Jack byl zcela zaměstnán kopající a křičící postavou ve své náruči, takže generálovi na jeho otázku neodpověděl. Jakmile se brána zavřela, postavil ji s úlevou na zem.
Malá holčička, tak čtyři – čtyři a půl roku, s dlouhými blond vlasy, se rozhlížela po prostoru brány, její modré oči byly doširoka otevřené. Nakonec padl její pohled na generála Hammonda, chvíli ho pozorně sledovala a potom, když ho poznala, se její obličej rozzářil a rozběhla se k němu.
„Strejdo Georgi!“
„Sam?“ Díval se na ni generál s otevřenou pusou, potom se sehnul a vzal to vystrašené dítě do náruče. Hladil ji po zádech, aby ji uklidnil. Potom se podíval na ostatní členy SG-1.
„Mohl by mi někdo z vás sakra říct, co se stalo?“
„Proboha, jak se vy a váš tým můžete na takové v podstatě rutinní misi dostat do problémů?“
Zeptala se doktorka, viditelně tou situací pobavená, když prohlížela plukovníka O´Neilla po návratu z jejich mise.
„Jak já…au!“ vykřikl Jack, když dostal injekci. „Hezký zásah, doktorko.“ Zamumlal a potom pokračoval. „Všechno, co vím, je, že jako dospělá vešla Carterová do svého stanu a když jsem pro ni šel, že má hlídku, tak jsem tam našel mini Carterovou.“ Podíval se na svého 2IC, tedy na malou Sam, která seděla na klíně generálu Hamondovi a povídala mu o tom nepříjemném pánovi, který ji donutil projít tím zábavným kruhem.
„Nebyla moc šťastná, když procházela bránou zpět.“
Kdyby po zbytek života nemusel nosit křičící a vzpínající se Samanthu Carterovou, která byla přesvědčená, že on je únosce, bylo by to fajn.
Janet přikývla, že je vše v pořádku. „Okay plukovníku, můžete jít.“
Usmála se na malou holčičku, která stále seděla generálovi na klíně. „Teď jsi na řadě ty, Sam.“
Ta se na ni nejistě podívala. „Já dostanu injekci?“
„Obávám se, že ano.“ Usmála se znovu Janet, aby ji uklidnila. „Ale když budeš hodná, můžeš potom dostat lízátko.“ Řekla jí a v duchu děkovala Cassie, že jí tady při své poslední návštěvě nechala nějakou zásobu sladkostí.
„A mně jste lízátko nikdy nenabídla, když jsem dostal injekci.“ Řekl Jack a předstíral, že je mu to líto.
„To je v pořádku, Sam.“ Ujistil ji generál, když viděl její obavy. „Doktorka Fraiserová tě jen potřebuje prohlédnout a ujisti se, že je vše v pořádku.“
„Dobře.“ Souhlasila Sam zdráhavě a nechala Janet, aby ji odvedla k jedné z postelí a posadila ji na ni.
Generál počkal, dokud nebyla malá Sam zaměstnaná vyptáváním se doktorky na co jsou všechny ty její nástroje a zkoušením stetoskopu a teprve potom se obrátil na zbývající členy SG-1 a potichu se zeptal. „Co přesně se stalo?“
„No, Carterová si zkoušela včera zaplavat,“ ozval se Jack. „A podle všeho to, co se jí stalo, způsobil ten pád do vody.“
„To by mohla být rozumná domněnka.“ Přidal se Teal´c.
„Vedle té nádrže a uvnitř chrámu byly rytiny.“ Prohlásil Daniel „Udělal jsem nějaké fotky, takže bych to měl být schopný přeložit. Možná je tam něco, co můžeme udělat, aby se to zvrátilo.“
„Doufejme.“ Přikývnul Hammond.
„A než najdeme pro kapitána Carterovou lék?“ Zeptal se Teal´c.
„Tak do té doby budeme muset udělat všechno, aby se tohle malé dítě nedostalo do problémů.“ Odpověděl Jack pochmurně. „To bude zábava.“
----------------------------------------------
„Takže není pochyb, že tohle dítě je kapitán Carterová. Má asi 4,5 roku, ne čtyři. Ujišťovala mě, abych to řekla přesně takhle.“ Usmívala se Janet. „Otisky prstů a vzorek krve se shodují. Včetně obsahu naquadahu a proteinové kyseliny.“
„A kde je teď?“ Zeptal se generál s obavami.
„Dr. Jackson se nabídl, že ji vezme do kantýny, aby se najedla. Pokud je to možné, generále, ráda bych získala vzorky té vody.“
„Myslíte, že Carterová spadla do fontány mládí?“ Zeptal se Jack.
„Podivné věci se stávají – a zvláště SG-1.“ A proti tomuhle by nikdo nemohl argumentovat.
„Pokud nic jiného, budu schopná onačit tuhle vodu za možného původce.“
„Pošlu tam SG-4.“ slíbil generál.
„Musí si dávat pozor, aby s těmi vzorky nepřišli do kontaktu.“ Varovala Janet. „Nepotřebujeme, aby ještě někdo omládl o víc jak 25 let. Jinak by měli být v pořádku. Můžu vzorky analyzovat a zjistit, jestli existuje způsob, jak to zvrátit.“
„Jestli?“ zeptal se nevěřícně Jack. „Jako že by nemusel existovat? Pro krista pána.“
„Je ještě brzy dělat tyto závěry.“ Pokárala ho doktorka. „Také bych doporučovala, aby Sam zatím zůstala na základně. Alespoň dokud neudělám testy té vody. A asi by bylo dobré pro ni sehnat nějaké věci, pane.“ Obrátila se zase na generála. „Nemůžeme ji tady nechat celou tu dobu běhat v oblečení z ošetřovny. A navíc tu nemám žádnou dětskou velikost, která by ji padla. A taky pochybuji, že bílá barva je ta pravá pro 4,5 leté dítě.“
„Pošlu někoho nakoupit.“ Slíbil generál. „Plukovníku, vy a SG-1 se zatím o kapitána Carterovou postaráte.“
„Myslíte, že je to dobrý nápad…“Začal Jack.
Jeho velící důstojník se zachechtal. „Myslím, že tři dospělí muži by měli udržet jedno malé dítě, aby neudělalo žádnou neplechu, nemyslíte?“
----------------------------------------
O dvě hodiny později

„Danieli, co přesně jsi jí dal k jídlu?“ Ptal se Jack a nevěřícně sledoval, jak Samantha Carterová, o které předpokládal, že musela být dítětem, které se velice slušně chovalo, jak šťastně skáče na velké posteli ve VIP pokoji, kde ji dočasně ubytovali.
Daniel jen pokrčil rameny. „Měli jsme nějaký dort, zmrzlinu a želatinu – hodně želatiny.“ Přiznal.
Zjistil, že je nemožné něco malé Sam odmítnout, když se na něj tak roztomile dívala a úpěnlivě ho prosila. A osobně předpokládal, že by Jack udělal totéž.
„Jedno malé pravidlo, Danny – nikdy nedávej dítěti víc zákusků, než kolik má let. Málokdy to skončí dobře.“
„No tak, Teal´cu.“ Skočila Sam z postele a stoupla si vedle velkého Jaffy, dívala se na něj. „Skákej se mnou na posteli. Je to legrace, doopravdy.“
Vypadalo to, že Teal´c její návrh opravdu chvíli zvažoval, než zavrtěl hlavou. „Nevěřím, že by ta postel mou váhu udržela, kdybych se k tobě přidal.“ Vysvětloval. Jack si pomyslel, že v jeho hlase zazněla lítost, ale nebyl si tím zcela jistý.
„A co kdybychom na chvíli s tím skákáním přestali?“ Navrhl Jack rychle, než by to Sam mohla rozmyslet. „Je tady spousta dalších věcí, které bychom mohli dělat.“ Řekl lákavě.
„Spousta pěkných, klidných her, které můžeme hrát.“
„Jako co?“
„No…“ Přejížděl Jack očima po pokoji a hledal inspiraci. Generál Hammond opravdu poslal někoho nakupovat a ten voják, aby měl jistotu, že to bude stačit, nakoupil spoustu oblečení, her a hraček, tak nejmíň pro tři čtyři děti.
„Vždycky tady byly…“ Už se chystal říct šachy, když si představil, že by za tohle mohl od téhle malé holčičky dostat. „Candyland.“ Navrhl.
„To je pro mrňata.“ Odmítla tuhle nabídku Sam.
„Děti Jaffů si hrají tak, že předstírají boj s tyčovými zbraněmi. Možná…“
„Ne, to ne.“ Přerušil Jack Teal´ca.
„Můžeme hrát kata.“ Nabídl Daniel. „Nebo stíhací závod.“
„Jsou jí čtyři.“ Protočil Jack panenkami.
„Je to Sam.“
„Je mi čtyři a půl.“ Řekla Sam a ostře se na Jacka podívala. „Můžeme jít něco zkoumat?“
„Teď ještě ne.“ řekl Daniel. „Všichni zatím mají moc práce.“
„Aha.“ Sam byla chvíli zticha, dívala se na hry, které byly poskládané na poličce. „Chci hrát tohle.“ Oznámila a z tónu jejího hlasu bylo jasné, že se s ní nemá cenu o tom dohadovat.
„Uh, možná to není zrovna dobrý nápad.“ Navrhl Jack, díval se na nevinně vypadající obal té hry, na kterou Sam ukázala, jako by to bylo něco, co sem poslalo samo peklo.
„My jsme mnohem větší než ty.“ Pokusil se ji Daniel přesvědčit.
„Mohli bychom tě nechtěně zranit.“ Přidal se souhlasně Teal´c.
„To je dobrý.“ Řekla Sam. „Já budu spinner.“
Těm třem spadala brada, když jejich malá přítelkyně, klidně ignorovala jejich protesty a připravovala tu nejděsivější hru – Twister.
„…a její stonky zesílily tak, až byly jako větve stromů, byly pokryté trny, které byly ostré jako břitva. Obklopily celý zámek, kde Šípková Růženka spala, čekajíc na prince, jehož polibek by ji probudil ze stoletého spánku….“
„Danieli,“ zavolal na něj potichu ode dveří Jack a přerušil jeho čtení. „Pokud nechceš vzbudit naši malou Šípkovou Růženku, tak ti doporučuji, abys zbytek pohádky nechal na zítra.“
„Oh.“ Daniel se podíval na spící holčičku. „Jasně.“

Janet byla naštěstí tak hodná a vykoupala malou Sam a taky ji oblékla do pyžama. Ale to potěšení uložit ji do postele a uspat ji, nechala na SG-1.
Jack si myslel, že jeho 2IC jako dospělá byla jako noční sova, ale vypadá to, že jako 4,5 leté dítě byla ještě horší. Jako dítě neměla vůbec žádné ponětí o tom, co je to přímý rozkaz, aby si lehla a spala.
Jako první odtud utekl Teal´c, který jim sdělil, že musí vykonat kel´no´reem a ztratil se, než mohl kdokoliv něco říct. Jack rychle následoval příkladu svého přítele a zamumlal jako svou omluvu, že musí dodělat nějaké papírování, které po něm generál Hammond právě teď chtěl a nechal tam Daniela jeho osudu.
A než Sam usnula, musel jí přečíst pohádky O Sněhurce, Jeníčkovi a Mařence, Zlatovlásku, Tři medvídky a skoro ještě celou Šípkovou Růženku.
Daniel ji opatrně položil do postele a podíval se na Jacka. „Mám tady nechat rozsvíceno? Jen pro případ.“
„To není třeba. Carterová mi jednou říkala, že se tmy nebojí už od svých dvou let. A kromě toho je tu kolem spousta hlídek.“
„Řeknu jim, aby pro tebe přišli, kdyby se třeba uprostřed noci vzbudila a měla strach, ano?“ Navrhl Daniel, s lehkým úsměvem, jako by mu jen cukly koutky. „A potom ji můžeš zkusit uspat ty.“
„No, když o tom tak přemýšlím,“ snažil se z toho Jack vycouvat. „Tak bychom tu mohli nechat rozsvíceno, pro jistotu.“
„To je dobrý nápad.“
---------------------------------------

Druhý den ráno

Přestože byl Teal´c na Zemi víc než rok, neměl doposud moc možností setkat se s malými dětmi. Takže ho malá Sam fascinovala a její nápady taky. Když byl Ry´ac v jejím věku on vlastně na Chulaku moc nepobýval, ale nevzpomíná si, že by jeho syn potřeboval takový dohled jako Sam.
„Samantho Carterová, neměla bys raději jíst, místo toho abys svoje jídlo používala pro stavění?“
Podívala se na něj a krátce se na něho usmála. „To je dobrý.“ Řekla mu zcela vážně. „Já tohle ani nemám ráda. Chutná to hnusně.“
„Tak proč jsi žádala…“
„Protože je to skvělá věc, abych si z toho mohla stavět.“ A dala mu do ruky kus jasně zeleného želé. „Zkus to.“
Byli tak zabráni do jejich hry, že si ani jeden z nich nevšimli Jacka s Danielem, kteří právě vešli do jídelny.
Když Jack viděl, jak ti dva staví cosi z jídla, což on soukromě nazval mimozemský GLOP, usmíval se. „Vypadá to, jako by se Carterové podařilo tohohle nevinného Jaffu nějak podplatit.“ Zavtipkoval.
Daniel zvedl obočí. „Myslím, že ji tím popleteš, když v tom budeš pokračovat.“
„Popletu koho?“
„Sam – pochybuji, že jí někdo říkal Carterová, když byla malá.“
Jack tu jeho radu vzal a přikývl. Došel až ke stolu, kde Sam s Teal´cem seděli a přivítal se s nimi s vážným obličejem, což samozřejmě jen předstíral.
„Co se tady děje?“
„My tady stavíme, O´Neille.“ Odpověděl mu Teal´c, z jeho hlasu bylo znát, že je na to patřičně hrdý.
„Stavíte co?“
Malá Sam se na Jacka podívala s politováním a napůl rozčíleně, byla jeho poznámkou rozladěná.
„Ty jsi ale hloupý, to je přece hrad. Vidíš.“ Hrdě ukázala na část své stavby, která alespoň jí připadala jako věžička.
„Hezké. S tím vším stavěním, měla jsi vůbec čas něco sníst?“
„Nemám hlad.“
„Ale no tak, snídaně je nejdůležitější jídlo dne. Co takhle ovocné kroužky?“
„Ty jsou hnusné.“
„Kousni se do jazyku mladá dámo – ne tedy doslova!“Dodal rychle. Nechtěl, aby jeho vtip špatně pochopila.
„Měla jsem toast a ten pán za pultem mi dal tohle.“ A ukázala mu balíček čokoládových sušenek. „Až budu mít hlad, tak si je sním.“
„Fajn.“ Podíval se na ty dva. „Hammond má do dvanácti porady, ale říkal, že ji potom ohlídá a vezme ji na oběd – připomeneme mi někdo z vás, udělat si z Carterové legraci na téma *strýček George*, až bude zase normální? – ale někdo z nás ji musí do té doby pohlídat.“
„Já mám trénovat s SG-3, takže nemůžu Samanthu Carterovou hlídat.“ Řekl Teal´c a znělo to opravdu, jako by mu to bylo líto.
„Takže je to na mě nebo na tobě, Danny.“ Usmál se Jack. „Co kdybychom nechali dámu, ať si vybere? Car…Sam, co by jsi chtěla dělat? Chceš jít s Danielem a hrát si s těmi jeho skvělými kam… arterfakty nebo chceš zůstat se mnou, zatímco budu dělat to hrozné, nudné papírování?“
A když Sam ukázala na něho, Jackovi spadla brada.
Asi měl vědět, co může od Samanthy Carterové očekávat, ať je jí kolik chce.
--------------------------------------------------------
K Jackovu zděšení, ani jeho digitální hra ji nezabavila – tedy alespoň do té doby než se rozhodla, že by se chtěla podívat, jak to vypadá uvnitř. Když jí tohle Jack zakázal, tak se bavila kreslením, ale asi za půl hodiny ji to taky přestalo bavit.
„Proč si na chvíli nepohraješ s počítačem?“ Navrhl jí Jack a vzhlédl od hromady formulářů, které musel do oběda podepsat, pokud nechce Hammonda hodně rozčílit.
Zabavit dítě, hlavně takhle chytré dítě jako je Sam, mu moc ve zvládnutí jeho práce nepomáhá.
„To nechci. Můžeme si zahrát nějakou hru?“
„Podívej, Car.. Sam, tak jak bych moc rád tady toho papírování nechal a hrál si s tebou, tak nemůžu.“ Cítil se hrozně, když viděl, jak je z toho Sam smutná. „Tvůj strejda George by se na mě velice zlobil, kdybych svou práci nedokončil. Když o něm tak mluvíme,“ usmíval se na ni, snažil se sehnat nějakou informaci. „Jak dlouho už strýčka George znáš?“
„Od jak živa.“ Pokrčila rameny Sam. „Je můj kmotr.“
„Opravdu?“ Usmíval se na ni Jack.
„Hm. Chceš, abych požádala strýčka George, abys to papírovaní nemusel dělat?“
Přestože ho tahle nabídka potěšila, zavrtěl hlavou. „To je v pořádku.“
„A můžu ti s tím pomoct?“
Chtěl odmítnout, ale to, že by ji jednak zabavil a potom by se taky trochu pohnul z místa, bylo pro něj nakonec neodolatelné.
´Ať jsou jí jen čtyři roky nebo ne, je pořád mým 2IC – a Hammond nic o zrušení pověření neříkal.´
„A umíš číst? Napsat svoje jméno? Počítat?“
„Samozřejmě.“ Řekla a jemu bylo z tónu jejího hlasu jasné, že to, že o tom pochyboval, ji urazilo.
„Skvělé.“
Usmál se, udělal poznámku, že zplnomocnil kapitána Carterovou, aby tohle podepsala a podal jí menší hromádku.
„Tohle prohlédni a pokud tady ta čísla,“ a ukázal na kolonku, kde byla zapsaná cena všech těch požadavků. „budou mít pět nebo méně číslic, tak to tady na té lince podepiš a když jich tam bude víc, tak to dej mně.“
„Okay,“ rozzářila se Sam a hned se do toho dala a Jack následoval jejího příkladu, i když s mnohem menším nadšením.
-------------------------------------------

Generál Hammond se musel hodně ovládat, aby se nezačal chechtat, když asi za hodinu vešel do Jackovy kanceláře, aby si Sam vyzvedl.
Ten protiklad byl až komický. Jack se nudil a ni se nesnažil to skrývat, chtěl to už mít co nejdřív z krku. Sam postupovala metodicky a precizně, což by přitom kolik její momentálně let, mělo být spíš znepokojující, pokud by to nebylo tak legrační.
„Plukovníku, víte, že i v SGC je dětem zakázáno pracovat.“ Plísnil ho, když si ani jeden z nich nevšiml, že sem přišel, přestože už tu stál asi tak dvě minuty.
„Když jsem nedostal tu sekretářku, o kterou jsem žádal, myslel jsem, že bych mohl trochu improvizovat.“ Odpověděl mu Jack.
„Ahoj, strejdo Georgi.“ Přivítala ho radostně malá Sam, postavila se na své židli a objala ho a dala mu pusu na tvář.
„Ahoj, zlatíčko. Bavila ses?“
„Hm.“ Přikývla nadšeně a potom mu naznačila, aby se zohnul dolů, aby mu něco mohla pošeptat do ucha.
„Myslím si, že plukovník O´Neill tohle papírování nemá moc rád.“
„To je škoda.“ Hammond neprokázal neutěšené situaci svého 2IC moc porozumění. Usmál se na malou Sam. „Co kdybys šla se mnou do mé kanceláře na oběd? Můžeme si dát, co budeš chtít, pošlu někoho ven, aby to přinesl – a zmrzlinu nakonec.“ Dodal lákavě.
„Dobře.“
„Jsem taky pozvaný?“ Zeptal se Jack, tak napůl žertem. Po tom, co se tady musel probírat všemi těmi papíry, bylo jídlo lákavou nabídkou.
„Máte svou práci hotovou?“
„Ještě ne.“ Zavrčel Jack. Měli s generálem nepsané pravidlo, že jakmile jednou začne s papírováním, tak pokud nenastane nějaká naléhavá situace, zůstává ve své kanceláři, dokud to nedokončí.
Oba věděli, že by rád při první příležitosti utekl a nechal svou práci nedodělanou, dokud by nebyl donucený ji dokončit.
„Tak potom ne.“ Řekl mu generál krutě. Sundal Sam ze židle a nabídl jí rámě. „Prokážete mi tu čest, slečno Carterová?“
„Jistě.“ Její výraz byl roztomile vážný, když nechala generála, aby ji odvedl z místnosti a nechala tu Jacka jeho osudu.
„Nakonec se ukázalo, že Jack měl pravdu.“ Oznámil Daniel lidem, kteří se shromáždili v zasedací místnosti a poslal jim složku s fotkami.
„Ano?“ zeptal se Jack.
„Ano. Ta nádrž je opravdu fontána mládí. Nápisy na stěnách zmiňují Hebe, řeckou bohyni mládí.“
„Je to goa´uld?“ Zeptal se Hammond.
„Řekl bych, že je to docela dost jisté.“ Souhlasil s ním Daniel. „Ta voda je zárukou mládí a božského požehnání – což může být cokoliv; lektvar, goa´uldské zařízení, technologie, která pochází od stavitelů bran, cokoliv – má to trvalý efekt. Je to pravděpodobně skvělý způsob, jak si získat loajalitu a také prodloužit dobu, po kterou jí budou bojovníci sloužit.“
„A bez toho požehnání?“ Zeptal se klidně generál, ale stálo ho to hodně sil.
„Když ten efekt není zpečetěn , tak po třech dnech a třech nocích odezní.“
„Tři dny?“ Pookřál Jack. „Myslím, že tohle můžeme přežít.“
„Je tady jenom jeden problém…“ zaváhal Daniel a potom ukázal na jeden obrázek, kde bylo vidět klečícího muže u té nádrže, který měl na sobě brnění a v ruce držel malý pohár. „Podle mého odhadu, ti, co sloužili Hebe, omládli jen o několik let, když tu vodu vypili. Zřejmě nepředpokládali, že by do té vody někdo spadl. Takže to vypadá, že se Sam předávkovala.“
„V té vodě je několik cizích prvků – a taky je má Sam v krvi.“ Dodala Janet. „A ať už to byl kdokoliv, kdo tohle vytvořil, je před naší vědou o staletí napřed. Může to trvat roky, než zjistíme, kdo to je a taky jak ten efekt zvrátit.“
„Takže závěr je, že musíme počkat, až to samo vyprchá,“ řekl Jack a nebyl tím nijak potěšený.
„Pokud to vyprchá.“ Řekl Teal´c, který býval vždycky optimistický.
„O jak dlouhé době tu mluvíme?“ Dožadoval se Jack odpovědi a obrátil se na Daniela. „Týdny? Měsíce? Roky?“
Danielovu odpověď tvořila pouze dvě slova, která nikdo z nich nechtěl slyšet.
„Nemám tušení.“
---------------------------------------------------

„Myslíte, že bychom se měli pokusit spojit s otcem Sam?“
„Vysvětlovat Jacobovi, že se jeho jediná dcera zmenšila, když jsem ji měl pod dozorem? To nemám šanci.“ Okamžitě zavrhl Jack Danielův návrh.
„Rád bych se dožil mých příštích narozenin, děkuji mockrát. Kromě toho,“ dodal. „Nejde jenom o to se spojit s Tok´ry, ale opravdu bys chtěl vysvětlovat Carterové, proč je její otec zhruba o 25 let starší a že její nevlastní matka Selmak žije v jeho hlavě?“
„To je pravda.“ Přiznal Daniel. „Myslíš, že bychom měli mít obavy, jak moc dobrý je Teal´c v zaplétání vlasů?“ Zeptal se pobaveně a pokynul hlavou směrem k Teal´covi, který zaplétal Sam vlasy do copánků.
„Tak to by nás mělo znepokojovat nejmíň.“ Odpověděl mu Jack. „Nevím jak ty, ale já se moc netěším na to, že budu muset Carterovou zabavit a taky se postarat o to, aby se nedostala během dalších dvou dnů do nějakých potíží.“

“A nechá nás generál, abychom ji vzali mimo základnu? Není to fair, nechávat ji tady zavřenou.“
„Doktorka Fraiserová si ji tady chce nechat alespoň ještě dalších 24 hodin, než tohle zváží a i potom to bude jen krátký výlet. Chtějí si být zcela jistí, že Sam nemůže nikoho nakazit nebo tak něco.“
„To dává smysl,“ souhlasil Daniel. „Chceš, abych na Sam chvíli dával pozor?“
„Chtěl jsem ji požádat, aby dávala ona pozor na tebe.“
Daniel se zamračil. „To je fakt sranda.“
„To si myslím.“
---------------------------------------------

„Bzzz!“ Sam našpulila rty a co nejlépe se snažila napodobit zvuk rakety, když zvedla svoje plavidlo z Danielova stolu tak vysoko, jak jen dosáhla.
Když viděl, co má Sam v ruce, oči se mu rozšířily hrůzou. „Uh, Sam…zlato…můžeš to položit dolů?“
Sam se na něho vyděšeně podívala. „To je raketa. Nemůže přistát, když už vzlétla. To by bylo velice, velice nebezpečné.“ Poučovala ho.
„Sam, prosím. Ta tabulka je víc jak pět tisíc let stará.“ Nervózně očima sledoval každý její pohyb.
„Tak to je potom v pořádku.“ Usmívala se na něho klidně. „Aspoň že to není nové. Chceš si hrát? Můžeš být kosmická loď.“ Očima přejela po místnosti, jak hledala vhodné plavidlo. Ta urna v rohu by se na to hodila.
„Ne, nechci být vesmírná loď. Chci, abys to dala zpátky. Hned.“
Sam měla v očích slzy a třásl se jí dolní ret. Takže měl kvůli tomu, jak na ni ostře promluvil, teď Daniel pocit viny. Někdy byl obviňován, že děla takový ten psí pohled – jak tomu Jack říká, aby získal to, co chce. Ale právě teď se přesvědčil, že Sam, ať už jako dítě nebo dospělá, si ho dokáže svým chováním získat, což taky udělala.
„Ty jsi na mě naštvaný.“
„Ne nejsem, opravdu.“ Snažil se ji ujistit. Nechtěl jí ten artefakt brát z ruky, aby ji nějak neublížil.
Najednou se rozezněl alarm, který oznamoval mimozemskou aktivaci brány, což Sam vyděsilo. Daniel se rychle natáhl kupředu, když jí ta tabulka vypadla z ruky, ale nebyl dostatečně rychlý, aby ji chytil dřív, než spadne na betonovou podlahu a rozbije se.
„Uh oh.“ Dívala se na rozbitou tabulku široce otevřenýma očima. „A teď jsi na mě opravdu rozzlobený, že ano?“
----------------------------------------------------

„Hej, Danny,“ Jack zůstal stát ve dveřích jeho pracovny a díval se, jak Daniel sedí na podlaze, v ruce má větší kousky té tabulky a snaží se ji složit. „Myslím, že tohle je prohraná bitva, pokoušet se to dát zase dohromady.“
„Ani jsem neměl možnost ty symboly začít překládat nebo si je vyfotit.“ Naříkal Daniel. Nakonec to vzdal, vzal lopatku a smetáček a zbytky tabulky smetl.
„Co se stalo?“
„To Sam. Jak může někdo tak malý a roztomilý způsobit takové potíže?“
„Jsem si jistý, že to byla nehoda.“ Řekl Jack mírumilovně. A přimhouřil oči, když jimi přejel po místnosti a zjistil, že ta malá slečna, která to způsobila, tady nikde není.
„Nezabil jsi ji, že ne?“
„Jasně že ne.“ Dotkla se ho Jackova poznámka. I když věděl, že vtipkuje. „Šel jsem za generálem Hammondem, jestli by ji nemohl chvíli pohlídat, ale nebyl tam a poručík Simmons se nabídl, že ji bude hlídat. Víš přece, co se říká o darovaném koni.“
„Že obvykle existuje dobrý důvod zbavit se ho?“
-------------------------------------------

„A tohle je zadávací počítač a takhle zadáváme adresu hvězdné brány.“ Vysvětloval poručík Simmons malé holčičce, která mu seděla na koleni a všechno sledovala se široce otevřenýma očima. Pod nimi, v prostoru brány, se chystal tým SG-7 na odchod na jejich misi na P5R – 081. „Chceš zadat poslední symbol?“ Sam nadšeně přikývla. „Tak stiskni tenhle knoflík.“
A Sam svým malým prstíkem zadala symbol Země.
„Sedmý zámek zapadl.“ Oznámil poručík.
Sam byla tím, jak se brána otevřela fascinovaná. „Můžu se jít podívat zblízka?“
„Je mi líto, Sam.“ Omlouval se Simmons, najednou si představil, jak by asi generál a to nemluvě o zbytku SG-1, reagoval, kdyby malá Sam zakopla a spadla do červí díry. „Nemám dovoleno tě vzít dolů.“
„Aha.“ Našpulila Sam rty.
„Poručíku Simmonsi?“ Promluvil jeden z techniků, který seděl u počítače na druhé straně místnosti. „Mohl byste se na tohle podívat?“
„Jistě.“ Zvedl Sam a potom ji posadil na židli a vydal se k počítači. „O co jde?“
A protože Sam momentálně nezajímalo, o čem se ti dva baví, soustředila svoji pozornost na zadávací počítač. Chtěla udělat totéž, co před chvílí viděla. Aby to mohla pořádně prozkoumat.
Byla si docela jistá, že si pamatuje, které klávesy poručík Simmons stiskl.
Poručík Simmons neměl daleko k pláči.
Naštěstí stačil zadávání adresy včas zrušit, než se vytvořila stabilní červí díra. Ale ne včas, aby se nerozezněl alarm, který dával najevo, že došlo k neohlášené aktivaci brány. Takže sem přiběhlo několik lidí z bezpečnosti, společně s SG-1.

Když Jack nešťastného poručíka pěkně zpražil, obrátil svou pozornost na malého viníka, sedícího na židli poručíka Simmonse, chystal se Sam pěkně vynadat. Ale ty její copánky, dolíčky ve tvářích a velké modré oči, kterými se na něho nevinně dívala, dokázaly, že to neudělal.
Jen ho zajímalo, jestli byl Jacob Carter schopný na ni někdy, když byla jeho dcera malá a tak roztomilá, křičet. A pokud ano, tak byl přísnější než si Jack kdy myslel.

Navzdory jeho nejlepší snaze, aby se tvářil přísně, nemohl si odpustit téměř nepatrný úsměv.
Konec konců, bylo pozoruhodné, že si čtyřleté dítě zapamatovalo vstupní heslo poručíka Simmonse, když je viděla jen jednou. A navíc neměla v úmyslu způsobit nějaké potíže, byla jen zvědavá…
Daniel se snažil svůj úsměv skrýt. Jack se na něho podíval. „Co je tady tak směšného?“
„Nic.“ Dusil se Daniel i nadále smíchem a šťouchl do Teal´ca, aby se podíval na monitor. Ten se usmál, zatímco Daniel se smíchy válel po podlaze.
„No tak.“ Řekl Jack a pokračoval, takže vypadal jako jeho učitel ze čtvrté třídy. „Podělíš se se
zbytkem třídy o svůj vtip?“
„Ty souřadnice, které Sam zadala….“ a zase se rozchechtal.
„Samantha Carterová zadala souřadnice na P6J – 614.“ Informoval ho Teal´c bez nějaké známky humoru.
A Jackovi trvalo jen několik sekund, než si to uvědomil.
Byla to planeta pirátů nebo taky známá pod jménem – domov tří starých dam, které byly víc jak otylé. A které trvaly na tom, že si Jacka nechají jako svého chotě. Tak to bylo hrozné zjištění.
„Do prdele!“ Vykřikl Jack vyděšeně. „Oni neví, že jsme to byli my, kdo je kontaktoval, že?“
„Jsem si jistý, že ne, Jacku.“ Ujistil ho Daniel.
„Je to hodně nepravděpodobné, O´Neille.“
„A iris snad zlé lidi nezastaví?“ Zeptala se Sam nevinně. „Graham říkal, že ano.“
„Myslím, že jsi v bezpečí.“ Dělal si z něho Daniel legraci.
Jack se sehnul k Sam. „Nikdy tuhle adresu nezadáváme, je ti to jasný?“
„A můžu zkusit tuhle?“ A ukázala na jinou.
Simmons zakašlal, šlo o planetu, kde byla v blízkosti černá díra.
„Uh, ne ani tuhle.“
------------------------------------------------------

Oběd

Vypadalo to, jako by všichni na základně přišli na oběd tehdy, když tam byla SG-1. Včetně jejich nejmladšího člena.
„Mohli bychom zkusit prodávat lístky.“ Okomentoval to Jack suše, když kolem prošel asi pátý člověk, aby je pozdravil. „Mohl bych do důchodu…zase.“
„Sam je strašně roztomilá.“ Ozval se Daniel.
„Je roztomilá i jako dospělá. A lidé sem nechodí, aby se na ni podívali.“ Řekl Jack, aniž by si uvědomil, co právě vlastně vyslovil nahlas. Nabral si jídlo na vidličku a dal si ho do pusy. „Co do tohohle vlastně dávají?“
„Možná je lepší, když to nevíme.“ Odpověděl mu Teal´c vážně.
„To je fakt.“
„Můžu dostat nějakou želatinu, prosím?“ Ozvala se Sam.
„Jistě. Chceš, aby ti ji Daniel přinesl?“ Nabídl jí Jack a zcela ignoroval Danielovo pobouřené „Hej!“
„Ne, děkuji. Umím si ji přinést sama.“ Seskočila ze židle, vydala se k pultu a narazila na generála Hammonda, který právě vešel do jídelny.
„Ahoj strejdo Georgi.“
„Ahoj zlatíčko.“ Usmál se na ni. „Pro co si jdeš?“
„Pro desert.“
„Dobře.“ Pohladil ji po hlavě a šel ke stolu, kde seděla SG-1. „Jak vám jde hlídání?“ Zeptal se a v očích mu jen hrálo.
„Trochu líp než stát tváří v tvář Aphophisovi.“ Přiznal Jack.
„Slyšel jsem o tom, co se přihodilo v řídící místnosti.“
„Carterová je prostě moc chytrá.“
„Naštěstí pro nás.“ Usmál se generál a sledoval malou Sam, která jako dospělá vyřešila to, jak funguje hvězdná brána a zachránila Zemi i několik dalších planet, jak se vrací ke stolu
a opatrně drží sklenici se želatinou v obou rukách.
Byla už jen kousek od nich, když zakopla. Podařilo se jí nespadnout, ale zachránit svoje želé už schopná nebyla, takže jí spadlo na zem.
„Do prdele!“
A z úst malé holčičky, která vypadala jako andílek, to znělo mnohem hůř.
„Samantho Carterová!“ Zamračil se generál. „Kde jsi tohle slovo slyšela, mladá dámo?“
A když Sam ukázala na Jacka, ten je sykl.
Generál, který byl po všech těch letech zkušeností se svými dětmi a vnoučaty obrněný, odolal tomu, aby se začal usmívat a stále se na ni mračil. „Myslím, že potřebuješ nějaký čas na to, abys přemýšlela o tom, proč je takové slovo nepřijatelné.“
„To není fér.“ našpulila Sam rty. „Proč mám být já potrestaná? Plukovník O´Neill to řekl taky. Neměl by i on být v trestu?“
Jack se nucenně zasmál. „Děti někdy říkají divné věci.“
K jeho zděšení vzal generál vyjádření Sam vážně. „Víte, že má pravdu.“
´To přece nemyslí vážně…že?´
-------------------------------------------------

Hammondova kancelář

„To všechno je tvoje chyba!“
„V době trestu nemluvte.“ Řekl generál Jackovi přísně. Teď, když ti dva seděli v opačných rozích místnosti, svůj úsměv neskrýval.
Jack se otočil, aby viděl na malou Sam, která teď už nevypadala tak moc sladce a neodolatelně jako před několika minutami.
A navíc to vypadalo, že jí Hammondův trest nijak zvlášť nevadil. Pohupovala nohama dopředu a dozadu a zdálo se, že o něčem přemýšlí. Pomyslel si, že ani raději nechce vědět, co zase vymýšlí.
Zhluboka si povzdechl a opět se díval do zdi a vzhlédl jen tehdy, když si generál odkašlal.
„Dobře, Sam, už jsou to čtyři minuty, můžeš jít. Teal´c na tebe čeká.“
„Konečně!“ řekl Jack a vyskočil ze své židle.
„Ne tak rychle Jacku.“ Zvedl Hammond ruku a tak ho zastavil. „Trest trvá tolik minut, kolik je dítěti let.“
„To si děláte legraci.“
„To nedělám. Posaďte se.“
Jack se zamračil znovu se posadil a opět intenzívně sledoval stěnu před sebou.
Je to jasné : Hammond je zlý.

O dvě hodiny později

Když se na obrazovce poprvé objevil Darth Vader, vylezla si malá Sam Teal´covi na klín. Ale její počáteční strach se rychle změnil na zaujetí, byla tím filmem zcela pohlcena.
Hvězdné války jsou jedny z mnoha DVD, které Teal´covi jeho přátelé koupili a taky patřily k nejvíce sledovaným.
A když byl Obi- Wan Kenobi sražen, Sam vykřikla a dokonce i Teal´c ztuhl. Zabít svého protivníka, když boj skončil, není hodno cti opravdového bojovníka

„Může letectvo udělat taky takovou vesmírnou loď?“ Zeptala se Sam a ukazovala na tu, která byla na obrazovce.
Teal´c zakroutil hlavou, nechtěl jí nic říkat o goa´uldské mateřské lodi a o kluzácích.
„A co světelný meč? Tohle můžou udělat?“
Teal´c zase zavrtěl hlavou. Vzpomněl si, jak byl zklamán, když zjistil, že světelný meč má jako zdroj baterie. „Neznám nikoho, kdo by takovou zbraň vlastnil.“
----------------------------------------------
To, že Jack strávil tři čtvrtě hodiny sledováním zdi v Hammondově kanceláři mu náladu moc nezvedlo. A ani to, když se s předstíranou vážností plukovník Makepeace ptal, jestli takové trestné minuty budou teď způsobem, jakým bude generál disciplinárně trestat vzpurné členy SG-1.
„Připomeň mi, abych Carterovou zabil.“
„No tak, Jacku,“ řekl Daniel uklidňujícím tónem. „Je to přece jen malé dítě. Nemůžeš se na ni zlobit.“
„A řekneš to i tehdy, když ti provede něco ve tvé laboratoři?“
„Co myslíš tím, ´když´?“
„Nic.“ Odpověděl mu Jack. Ale Daniela to nijak zvlášť neuklidnilo.¨
„Ty jsi řekl Sam, aby mi něco provedla?“
„Danieli,“ Řekl Jack tak, aby bylo jasné, že ho tohle ranilo. „Udělal bych snad něco takového?“
„Ano.“
„To, že si o mě něco takového myslíš, mě ranilo.“ Naštěstí si Daniel nevšiml jeho úsměvu. ´Zatím´
---------------------------------------------------

„ …a musíš mít po celou dobu zavřené oči a nekoukat se.“ Vysvětlovala mu Sam zcela vážně.
„To by bylo nečestné, dívat se.“ Řekl Teal´c vážně. „Můžeš si být jistá, že to neudělám.“
„Dobrá.“ Vyjádřila Sam svůj souhlas.
„A musíš počítat pomalu a nepřeskakovat čísla, jak to dělá Mark.“
„A do kolika mám počítat?“
Sam o tom začala přemýšlet. Tahle základna je opravdu hodně velká. A poslední věc, co by chtěla, je, aby ji šel Teal´c hledat ještě, než najde nejvhodnější místo, kam by se schovala.
„Počítej do sta..ne, do dvou set. A potom musíš zavolat ´už jdu´.“
„Rozumím.“ Řekl Teal´c a lehce uklonil hlavu.
Sam byla spokojená, že pravidlům hry na schovávanou Teal´c rozumí a tak se rozběhla ven z místnosti.
Teal´c zavřel oči a začal počítat. „Jedna…dvě…tři…“

O patnáct minut později

„Co děláš, Teal´cu?“ Zeptal se Jack a podařilo se mu potlačit úsměv, když viděl důležitě vypadajícího Teal´ca, jak otevřel malou skříň a pozorně ji prohlížel.
„Pokouším se najít Samanthu Carterovou.“
„Ty jsi ji ztratil?“ Zeptal se Jack znepokojeně.
„Co se stalo?“ I Daniel měl obavy.
„Hrajeme na schovávanou.“ Odpověděl jim Teal´c zcela vážně.
„Samantha se schovává a já se ji pokouším najít.“
„A jak dlouho už ji hledáš?“
„Čtvrt hodiny.“
„Chtěl bys trochu pomoct?“ Nabídl mu Jack velkoryse. Vzpomněl si na svoje vlastní dětství a na Charlieho, jak mohou být malé děti vynalézavé, když hledají místo, kam by se chovaly.
„Nechci ji podvádět.“ Navzdory svým slovům by ale tuhle nabídku velice rád přijal.
Nemyslel si, že by tak malá holčička byla schopná mu takto uniknout.
„A řekla Carterová, že by ti nemohl někdo pomoct?“ Zeptal se Jack.
„To ne.“
„Tak to potom podvod není.“
„A kde všude už jsi hledal?“ Zeptal se Daniel.
„Prohledal jsem všechny místnosti na tomhle patře a ještě na 19.“
Jack teď na něj hleděl široce otevřenýma očima. „A jak přesně velkou oblast na schovávání jste si určili?“
„Oblast na schovávání?“ Zeptal se Teal´c zmateně.
„No oblast, kde se může dítě schovat, aby se neztratilo ….máte něco takového, že?“ Zeptal se Jack.
„Ne,nemáme.“
„A sakra!“
-----------------------------------------------------------------

O dvacet minut později

„Měli jste štěstí?“ Zeptal se Daniel, když vešel Jack s Teal´cem do jeho kanceláře, kterou si určili jako místo srazu.
„Není v kantýně a v žádné šatně a ani ve svém pokoji.“ Vyjmenoval Jack, kde ji hledal.
„I já jsem byl neúspěšný, Danieli Jacksone.“ Řekl Teal´c s lítostí.
„Dobrá,“ zhodnotil to Daniel a posunul si brýle na nose. „SGC je velké a Sam je teď docela malá. A i když nepotřebujeme překontrolovat zakázaná místa, je tady stále hodně míst, kde by mohla být. Možná právě nastal okamžik, abychom zvážili, že jen my tři ji také nemusíme najít.“
„Nepoužijeme přece rozhlas, abychom Carterovou poprosili, aby vyšla ze svého úkrytu.“ Reagoval na to Jack okamžitě.
Už tak se zbytek SGC baví tím, že SG-1 bylo pověřeno hlídáním malého dítěte. A Jack nemíní, aby se k jejich ponížení přidalo i veřejné přiznání, že je tak malé dítě dokázalo tak jednoduše přelstít.
„No, možná by ten rozhlas nebyl zase tak špatný nápad. Ale možná bychom mohli naverbovat víc lidí, aby nám pomohli při hledání.“
„Na základně přece musí být někdo, komu můžeme věřit, že nás nezradí.“ Řekl Teal´c zcela vážně.
Jack v duchu prošel seznam lidí a vybral vhodné kandidáty, kteří si z něj určitě nebudou ještě několik dalších let utahovat.
„Zavolej Silera. A Simmonse.“ Dodal ještě. Věděl, že mladý poručík by se nikdy neodvážil říct ani slovo.
-----------------------------------------------------------

Hledání si rozdělili. Teal´c a Simmons prohledávali dolní patra. Daniel a Siler ta horní a na Jacka zůstala ta mezi tím.
Seržant Siler jim rozdal vysílačky, aby byli stále ve spojení.
´Tak uvidíme.´ Přemýšlel Jack. Zkontroloval tělocvičnu, dokonce nakoukl na ošetřovnu, kdyby se Sam schovala náhodou tady. Když procházel kolem zbrojnice, srdce se mu sevřelo, když si uvědomil, co by se mohlo stát, kdyby se tam Sam dostala. Ale dveře měly naštěstí bezpečnostní zámek.
´Kdybych byl Carterová, kam bych asi tak šel?´
A pak ho to napadlo. Sám sobě vynadal, že na to nepřišel dřív.
-----------------------------------------

Vědecká laboratoř

„Co tady děláš, mladá dámo?“ A navzdory jeho úsilí, aby zůstal vážný, nemohl si pomoct a když viděl Sam, jak stojí na jedné ze židlí a vážně něco konzultuje s jedním z vědců, usmíval se.
„Ahoj plukovníku.“ A taky se na něj usmívala.
„Víš, že tě už pěkně dlouho hledá několik lidí? Hráli jste s Teal´cem na schovávanou.“ Připomněl jí a viděl, že na to prostě zapomněla. Zapnul vysílačku.
„Teal´cu, Danieli, našel jsem naši pohřešovanou.“ A podíval se na toho vědce, se kterým Sam před chvílí mluvila. Ten se snažil vyhnout se jeho pohledu. „Co vy dva tady děláte?“
„Uh…“ hleděl ten muž do země, jako by na tom linoleu bylo něco strašně moc zajímavého. „My….uh…kapitán Carterová…“
„No?“ Ostentativně se zamračil Jack a přál si, aby si dokázal vzpomenout na jméno tohoto vědce. „Čekám.“
„Chtěla jsem vědět, jestli umí udělat světelný meč.“ Ozvala se Sam. „A pokoušeli jsme se zjistit, co bychom k tomu potřebovali.“
„Opravdu?“
„Ano, pane.“ Odpověděl mu ten muž ustrašeně. Čekal, že bude za to, že tady marní čas a materiál, když malé dítě kvůli něčemu kňourá, potrestán.
A byl příjemně překvapen, když se Jack začal pomalu usmívat.
„Super!“

Druhý den

„Můžeme je se jít nejprve podívat na lvy?“
„Já bych taky rád viděl lvy a potom slony.“
„Mají tady představení se skvělými modely dinosaurů. Chtěl bych to vidět.“

Jack tiše zasténal. Když Janet dovolila, že Sam může mimo základnu, tak ta se rozhodla, že půjdou do zoo. A vypadalo to, že se její slovo stalo pro´strejdu Hammonda´ zákonem a tak dostali dospělí členové SG-1 rozkaz ji tam vzít.
On osobně s tím problém neměl; konec konců procházka po zoo je mnohem lepší, než být zavřený tady v SGC a otročit nad papírováním. Ale počítal s tím, že bere do zoo jedno dítě a má s sebou dva dospělé pomocníky, ale teď měl pocit, že má s sebou spíš tři děti.
Teal´c měl v jedné ruce hot dog a v druhé mapu zoo a byl návštěvou nadšený stejně jako malá Sam. Byl rozhodnutý prozkoumat celou zoo a jakmile Daniel slyšel o těch dinosaurech, asi by ho nic jiného než jejich návštěva neuspokojilo.
„Ve dvě hodiny bude krmení tučňáků, O´Neille.“ Řekl Teal´c obřadně. „Měli bychom si dát oběd brzy, abychom tam mohli být včas.“
„To je dobrý nápad,“ souhlasil Jack. „Tak se pojďme podívat nejprve na lvy a potom na ty dinosaury, ano?“ A ti tři přikývli.
„Mám hlad.“ Oznámila jim Sam, ani ne za pět minut. „Můžu dostat nějakou zmrzlinu, prosím?“
„Dobře.“ Souhlasil Jack. Do oběda jim zbývalo ještě několik hodin a nezdravé jídlo bylo součástí jejich výletu.
„Když bereš jednu pro Sam, vezmeš i mně?“ Zeptal se Daniel okamžitě.
„I já bych si dal rád zmrzlinu, O´Neille.“
Jack si povzdechl. Měl pocit, že tohle bude hodně dlouhý den.
-------------------------------------------------

Když se dostali k části zoo, kde si můžete pohladit zvířata, zdálo se, že dostat odtud Sam a Teal´ca je nemožné.
Daniel si připravil fotoaparát a vyfotil Sam, když se mazlila s králíčkem, kterého měla na klíně. A tehdy ho Jack šťouchnul, aby se podíval na Teal´ca a rychle ho vyfotil.
Nakonec jak často se vám podaří vidět jaffského bojovníka, který je tak okouzlen jehnětem?
„Plukovníku O´Neille?“ Zatahala Sam Jacka za tričko.
„Ano?“
„Pan Einstein chce jít s námi domů.“
„A kdo je to pan Einstein?“
„On.“ A ukázala na králíčka ve své náruči.
„Říkal, že chce jít s námi a že chce bydlet se mnou.“ Řekla mu Sam zcela vážně. „Můžu si ho nechat?“
„Myslím, že to nebude možné,“ řekl jí opatrně Jack a když viděl, jak se Sam zatvářila a začal se jí chvět dolní ret, tiše syknul. „Pan Einstein žije tady v zoo. Bude muset zůstat tady. Tady jsou všichni další králíci a všichni jeho přátelé. Nechtěla bys, aby byl sám bez nich, že ne?“
„Myslím že ne.“ Sam objala pana Einsteina a potom ho položila na zem. „A budu se na něj moc někdy přijít podívat? Vezmete mě sem? Prosím?“
„Jistě.“ Ujistil ji Jack. A byl zvědavý, jestli na tom bude Sam jako dospěla taky trvat.

„Dobře.“ Stále vypadala smutně, když se šla podívat na ostatní zvířata. Taky na to jehně, které Teal´c krmil.
Jack řekl Danielovi. „Jestli se Teal´c rozhodne, že si chce to jehně nechat, tak jsi na řadě ty, abys mu vysvětlil, proč to nejde.“
----------------------------------------------

O hodinu později

„Plukovníku O´Neille?“
„Ano?“ Zeptal se Jack a uklidňoval sám sebe, jak bude Sam vysvětlovat, že toho tygra si do SGC vzít nemůže.
„Co to ti tygři dělají?“
A když to Jack viděl, tiše zaklel a málem zakryl malé Sam rukou oči. „Jenom si hrají.“
„Dělají dítě.“ Ozvalo se jiné dítě, o několik let starší chlapec, když slyšel její otázku.
„A jak se to dítě dělá?“
A než jí to ten mladý expert mohl vysvětlit, odvedla ho jeho matka, která se červenala a omlouvala se, pryč.
„Plukovníku?“ Byla Sam neústupná. „Jak se dělají děti?“
´To ne, to přece není možné!´ „Danieli?“ Podíval se na něho Jack a dovolával se jeho pomoci.
„Myslím, že ty bys mohl být ta nejlepší osoba, abys to vysvětlil, že?“
„To si nemyslím.“
„Teal´cu?“
„Nemyslím si, že by tohle bylo něco, co bych měl prodiskutovávat s mladou dívkou.“ A tak se z toho vyvlékl.
„Jako její CO – tedy budoucí CO – myslím, že by to mělo být na tobě.“ Řekl mu Daniel s úsměvem.
„To je zábavné, tohle není v popisu mé práce.“ Zavrčel Jack a potom se podíval na Sam, která stále čekala na odpověď.
„Odkud se děti berou?“
A poprvé v životě neměl Jack pocit, že je zbabělec, když jí odpověděl.
„To je tajné.“

K jeho nesmírné úlevě, i když byla Sam zklamaná, jeho výmluvu přijala. Asi po deseti minutách, když sledovali lva, jak chodí sem a tam v kleci, zatahala Sam Daniela za rukáv.

„Já musím.“
Daniel se chvíli tvářil zmateně, když přemýšlel, o čem to Sam mluví, kam že to chce jít.
A když mu došlo, o co ho žádá, tak zbledl a potom zrudl, když si uvědomil, že ani jeden z těch dvou se nenabídne, aby to udělal.
„No tak běž, Danieli,“ povzbuzoval ho Jack. „Můžeš vzít Carterovou na ´dámy´ a potom nás dojdete.“
„Fajn.“ Vzal Sam za ruku a šli spolu hledat záchod.
Hned jak odešli, obrátil se Jack na Teal´ca s úsměvem. „Někde tam nahoře je bůh, který mě má rád.“
Daniel sice neslyšel, co Jack říkal, ale tušil, o co jde. Byl vděčný, že Sam trvala na tom, že jeho pomoc na záchodě nepotřebuje.

Za několik minut vyšla ven a vzala ho za ruku.
„Můžeme jít.“
„Skvělé. Tak jdeme za Jackem a Teal´cem.“
„A kam teď máme vlastně jít?“
A už podruhé během jedné čtvrthodiny Daniel zbledl, když si uvědomil, že nemá ponětí, kam by měli teď jít.
---------------------------------------------

O pět minut později

„Myslím, že jsme se ztratili.“
„Neztratili jsme se!“ Řekl Daniel víc zostra, než ve skutečnosti zamýšlel. „Vím přesně, kde jsme – hned vedle pavilonu opic, vidíš?“
„Ale nevíš, kde je plukovník s Teal´cem, že ne?“ Zeptala se Sam mazaně.
„Ne.“ Přiznal Daniel zdráhavě. A v duchu si nakopal, že si nevzal mobil.Taková maličkost ho teď mohla zachránit před problémem.
„Když nevíš, kde jsou a já to taky nevím, tak to znamená, že jsme se ztratili.“ Řekla mu Sam tónem, který nedával prostor žádnému argumentování.
„Ne, neztratili….dobře, ztratili jsme se.“ Nakonec přiznal Daniel, věděl, že Sam má pravdu.
„To bude dobrý Danieli,“ stiskla mu ruku, aby ho uklidnila. A zvědavě se rozhlížela po okolí, po několika minutách se usmála. „Už vím, co udělám.“ Pustila jeho ruku a rozběhla se pryč.
Danielovi to chvíli trvalo, než si uvědomil, co chce Sam udělat. „Sam, ne! Stůj!“
Ale bylo už pozdě.
Z reproduktoru se ozval slabý hlas, který zněl ale neuvěřitelně hlasitě, že se hledají rodiče nebo doprovod Samanthy Carterové a Daniela Jacksona a aby se dostavili do oddělení ztrát a nálezů, kde si je mohou převzít.
--------------------------------------------------------------------------
„Dávej pozor Danieli a nikam nechoď.“ Řekl mu Jack a široce se usmíval, když se snažil, aby to znělo vážně.
„Neměl bych tě držet za ruku, Danieli Jacksone?“ Nabídl mu Teal´c zcela vážně.
A i když na sobě nedával Teal´c znát, že se baví, věděl Daniel moc dobře, jak si to užívá, stejně jako Jack. Zatímco říkal lidem ve ztrátách a nálezech, že on je ten druhý doprovod, Jack ocenil Sam za to, jak rychle to vymyslela.
Bylo jasné, že Teal´c na svém smyslu pro humor hodně pracuje, ale Daniel si už nebyl jistým, že je to zrovna dobrá věc.
Jack na něho má špatný vliv.

A i pracovník zoo, který byl nejprve vyvedený z míry, když neviděl druhé ztracené dítě, to rychle přešel, když viděl usmívajícího se Jacka a rudého Daniela s lízátkem a odznakem, že byl velice statečný chlapec.
Sam mu ale nedal pokoj, dokud si ho nepřipnul.
„Je akorát čas na oběd.“ Oznámil Jack. Vzal Sam a posadil si ji na ramena.
„Má tu někdo rád McDonalda?“
„Já!“ Zavolala nadšeně Sam.
„Já bych chtěl Happy Meal,“ řekl vážně Teal´c. „Ale nesmíme zapomenout na krmení tučňáků ve dvě hodiny.“
„Nezapomeneme, velký chlapče.“ Ujistil ho Jack. „Danieli?“
„Souhlasím.“
„Tak potom jsme domluveni.“ Posadil si Sam víc pohodlně a usmál se na Daniela. „Možná by ses měl chytit Teal´ca za ruku. Konec konců až se příště ztratíš, tak Sam nemusí být na blízku.“
Daniel se zamračil. Věděl, že se tohle bude po SGC šířit jako dobrý vtip a taky věděl, kdo to asi řekne.
Jack je vedl do restaurace a stále se usmíval.
Pokud tohle nepřekoná tu historku s jeho trestnými minutami, tak potom už nic.
„Hoši, vy smrdíte!“ Jack sice nebyl nikdy moc taktní, ale tentokrát to slušněji říct opravdu nešlo.
Tak jak na tom Teal´c trval, stáli u bazénu, kde byli tučňáci, dobrých dvacet minut před začátkem krmení a už tu byla spousta lidí.
S nadšením malého dítěte se začal Teal´c tlačit skrz dav, aby se dostal až k mřížím u bazénu a táhl přitom Daniela za sebou.
Jack byl rád, že malá Sam shledala zápach stejně nechutným jako on. Posadil si ji na ramena, takže odtud všechno krásně viděla a tak ani nechtěla jít blíž. A Jack odtud mohl pěkně vyfotit Teal´ca, který ani neskryl své překvapení, když mu ošetřovatel tučňáků nabídl, aby jim hodil několik ryb.
A když se ti tučňáci okamžitě k němu vydali – nebo spíš pro ty ryby, co držel – a oba je postříkali, byl pohled na Daniela k nezaplacení.
Jack přemýšlel o tom, že by tu fotku mohl použít jako spořič obrazovky.
A právě po tom, co ti dva byli úplně promočení, jim zavolal generál Hammond, aby se okamžitě vrátili do SGC. Jejich omluvy, že se potřebují převléknout, neposlouchal.
Takže se Jack se Sam vraceli na základnu spolu s těma dvěma, kteří byli mokří a páchli po stojaté vodě.
A Jack byl rád, že sem jeli Danielovým autem a ne jeho, protože jinak by ti dva šli do SGC pěšky.
Všichni, kolem nichž v SGC procházeli, se jim smáli. Danielův obličej měl lehce růžový nádech a přestože Teal´c na sobě nedával znát, že je mu trapně, Jack by se klidně vsadil, že si zapamatuje jména a tváře všech, kteří se mu smáli.
„Dobrý bože!“ Zvolal generál, když přišel do řídící místnosti a raději zůstal od svého vlajkového týmu v patřičné vzdálenosti.
„Co se vám stalo?“
„Měli nehodu.“ Informovala ho Sam .
Když tohle plukovník Makepeace slyšel, začal se smát.
„Ne tuhle nehodu!“ Ozval se teď už rudý Daniel a na Sam se zamračil.
„Pokoušeli se nás napadnout tučňáci.“ Řekl Teal´c zklamaně.
„Oni vás nenapadli, velký chlapče.“ Řekl mu Jack trpělivě. „Jenom chtěli rybu.“
„Strejdo Georgi?“ Zatahala Sam svého kmotra za košili. A když získala jeho pozornost, ukázala mu vycpaného králíka. „Tohle jsem dostala od plukovníka O´Neilla.“
“To je moc pěkné.“
„Jmenuje se George.“Řekla mu sladce Sam. „Králík George.“
„Ano?“ Usmíval se generál nadšeně. „Bavila jsi se v zoo dobře?“
„Uh-huh, ale museli jsme odejít, když byli Teal´c a Daniel tak mokří.“
„Když je o tom řeč…“ ozval se rychle Daniel, který by si rád dal sprchu a oblékl se do čistého co nejdřív, jak to jen půjde.
„Běžte se umýt.“ Řekl mu generál. „Ale pospěšte si. Dostali jsme zprávu od Tok´rů, že asi za hodinu někdo od nich projde bránou sem k nám.“
---------------------------------------------

„Jacob nás zabije.“
„Nikdo přece nemohl vědět, co ta voda může…hej!“ Začal Daniel klidně a potom se jeho tón změnil na pobouřený.
„Co myslíš tím ´nás´. To ty jsi velitel.“
„Jestli se něco stane, jste v tom se mnou.“
„Tok´rové neuvedli jméno toho, kdo přijde.“ Ozval se Teal´c s logickou připomínkou. „Možná to nebude Jacob Carter.“
“To je pravda.“ Řekl Jack a díval se skrze okno do generálovy kanceláře, kde malá Sam seděla za stolem a kreslila nějaký obrázek. „Pokud dojde k tomu nejhoršímu, beru si Carterovou jako lidský štít. A ty si můžeš vzít Daniela.“ Řekl Teal´covi velkoryse.
„Co zastaví Jacoba, aby mě nezabil?“
„Nic.“
Náhle se ozval alarm oznamující mimozemskou aktivaci.
Generál vyšel za své kanceláře, vedl malou Sam za ruku a předal ji Jackovi.
„Proč nevezmete Sam dolů do prostoru brány? Jsem si jistý, že uvidí ráda aktivaci brány, že ano, zlato?“
A to, že ji nemají pouštět moc blízko k horizontu událostí a že mají zůstat jen dole u rampy, jim ani nemusel říkat..
Sam chytila Jacka za ruku a táhla ho pryč z řídící místnosti, byla nadšená, že zase uvidí bránu. Daniel a Teal´c šli pomalu za nimi.
„Je to signál Tok´rů, pane.“ Ohlásil poručík Simmons.
„Otevřete iris.“ Nařídil Hammond.
„Jak to funguje?“ Zeptala se Sam Jacka, když se široce otevřenýma očima dívala na to, co se před ní děje.
Jack pokrčil rameny. „Zeptej se Silera.“
Když se za několik vteřin iris zcela otevřela, prošla hladinou osamocená osoba, oblečená do tuniky, kterou nosí Tok´rové. Jack si trochu oddechl, ale potom se zatvářil podrážděně.
Možná by Jacob nebyl zase tak moc špatný.
Sam si k němu stoupla blíž a pevně mu stiskla ruku. „Mám takový divný, legrační pocit.“ Řekla tiše, spíš jen zašeptala.
„Myslím, že Samantha Carterová cítí přítomnost symbionta.“ Řekl Teal´c.
„Samantho?“ Klekl si Martouf před Sam. Nevěřícně se na ni díval. „Co se stalo?“
„To je dlouhý příběh.“ Řekl Jack a vzal Sam do náruče.
„Ano, chápu.“
„Možná nám můžete pomoct,“ navrhl Daniel nadšeně. „Pokud máte čas. Víte, byli jsme na P4C-656 a tam byl chrám zasvěcený Hebe, myslím, že byla goa´uld a ….“ Zmlkl, když viděl Martoufa, jak se dívá na jisté místo na jeho košili. Zčervenal a uvědomil si, že mu to některý z jeho tak zvaných přátel musel, když se sprchoval, připnout na košili. Sundal si odznak za statečnost dolů a vyčítavě mávl na Jacka.
„Kdy jsi měl v plánu mi říct, že to mám na sobě?“
Jack mu odpověděl. „To jsem v plánu neměl.“

Zasedací místnost

Sam se držela Jacka pevně kolem krku, když ji nesl z prostoru brány do zasedačky. Zde jim Martouf sdělil informace o poslední misi.
A k jeho velkému překvapení ji Jack nepostavil na zem, aby mohla jít za strejdem Georgem, ale naopak po celou dobu zůstala sedět Jackovi na klíně.
Vypadalo to, že se Lantash držel v pozadí, když jim Martouf vysvětloval detaily o pohybu goa´uldů a ukazoval jim seznam souřadnic, kde Tok´rové operují, s tím že by se mělo zvážit, aby tyhle planety nebyly navštěvovány týmy SG
„A co…“ a pokynul Daniel směrem k malé Sam, která teď seděla Jackovi na koleni, přičemž její jméno raději nevyslovil. „Však víte.Vědí Tok´rové něco o téhle Hebe?“
„Nepatřila mezi hlavní goa´uldy. Patří jí jen několik planet.“
„A P4C-656 jí momentálně pořád patří?“ Zeptal se Teal´c.
„Podle našich nejnovějších informací ne. Byla opuštěna před několika staletími, když začala Hebe ztrácet moc a upevňovala si svoje zbývající državy.“
„A co víte o její fontáně mládí?“ Zeptal se Daniel.
„Nic moc.“ Přiznal Martouf. „Tok´rové se setkali v tomto století s jaffy sloužící Hebe jen příležitostně. Jsou ke svému falešnému bohu vyjímečně loajální a oddaní, víc než jiní jaffové.“
„Já bych byl loajální a oddaný taky, kdybych mohl omládnout o dvacet let.“ Konstatoval suše Teal´c.
„Nepředpokládám, že znáte lék.“ Řekl generál. „Nebo že víte, jak dlouho ten efekt může trvat než se sám přirozenou cestou zvrátí.“
Tak moc jak si užíval společnost své malé kmotřenky, tak SGC nemělo pro tak malé dítě patřičné vybavení a navíc kdyby došlo k mimořádné události, tak by pravděpodobně potřebovali expertízu dospělé Sam.
„Ne.“ Řekl Martouf s lítostí a zvědavě sledoval malou Sam. „Ona si z dospělosti nic nepamatuje?“
„Ne.“ Odpověděl Jack a pohladil Sam po zádech, když se k němu víc přisunula, Martoufova pozornost se jí nelíbila.
„Chápu.“ Martouf byl chvíli zticha, komunikoval se svým symbiontem. „Neslyšel jsem nikdy o jaffovi, který sloužil Hebe, že by ztratil paměť. Je možné, že jsou vzpomínky Samanthy na dospělost jen potlačené, její mysl zatím není sto se s nimi vyrovnat.“
„Je tady nějaký jiný způsob, jak je vyvolat?“ Zeptal se Daniel.
„Máme technologii, která vyvolává vzpomínky.“ Přiznal Martouf. „Ale v momentální stavu, ve kterém Samantha je, bych to určitě nedoporučoval. Nebo ji svěřit Anise k experimentování.“ Řekl jim, jako by chtěl Sam chránit.
„Co je špatného s mými vzpomínkami?“ Zeptala se Sam, která byla tím rozhovorem zklamaná. „Co chtějí udělat?“
„Nic,“ řekl jí Jack, aby ji uklidnil. „S tebou je všechno v pořádku. Že?“ A přimhouřil oči, když se díval na ostatní.
„Plukovník O´Neill má pravdu, zlatíčko.“ Řekl Hammond rychle. „Všechno je v pořádku.“
„Nikdo ti neublíží, Samantho.“ A pokud si myslel Martouf, že ji tahle slova uklidní, tak se spletl.
Sam se ještě víc přitiskla k Jackovi a naznačila mu, aby se k ní sehnul, aby mu mohla něco pošeptat. „Něco tu není v pořádku.Cítím se zvláštně.“
A přestože se Jack někdy choval tak, jako by neměl o ničem ponětí, tentokrát to tak nebylo. „A máš takový pocit i tehdy, když jsi s Teal´cem?“
Sam byla chvíli potichu, než odpověděla. Věděla, že Teal´ c je přítel, strejda George jí to řekl, takže tomu pocitu už nevěnovala pozornost. „Tak trochu,“ přiznala. „Ale ne tolik jako teď.“
„Myslím, že je to tím, že cítíš moji přítomnost.“
Když se tak najednou Martoufovi změnil hlas, její oči se ještě víc rozšířily údivem.
„Kdo je to?“ Zeptala se třesoucím se hlasem.
Lantash vstal a obešel stůl až k Sam, klekl si. „Já jsem Lantash.“
„A co stalo Martoufovi?“
„Oh, on je pořád tady.“ Řekl Jack. Matouf je teď na jeho seznamu oblíbenců někde mezi Maybournem a Aphophisem.
„Plukovník O´Neill má pravdu. Sdílíme jedno tělo.“ Usmál se Lantash.
„Proč?“ Zvítězila její zvědavost nad strachem.
„Jsme přátelé.“ Opatrně volil Lantash slova. Nechtěl ji víc vyděsit než už je. „Žiju s Martoufem, takže není nikdy sám.“
„Nikdy?“
Lantash sklonil hlavu a když Martou promluvil, měla zase normální hlas. „Nikdy. Lantash je vždycky se mnou.“
„A je to hezké?“ Zeptala se nostalgicky. Její táta se hodně stěhuje, takže musí vždycky opustit svoje přátele, když se stěhují. Mít přítele, který by byl pořád s ní, to znělo nádherně.
„Tohle není pro každého.“ Řekl Jack. Trochu se na Martoufa zamračil a tak mu naznačil, aby tenhle rozhovor ukončili.
To poslední co by pro tohle dítě chtěl, aby mělo strach. Nelíbilo se mu, jak Martouf a Lantash
udělali z Tok´rů něco přitažlivého.
----------------------------------------------

V kantýně

„Zůstanete na Zemi dlouho?“ Zeptal se Daniel Martoufa, spíše jen ze slušnosti, než že by ho to tak moc zajímalo, když tu seděli u pozdní večeře.
Generál už odjel domů za dcerou a vnučkami.
Sam seděla mezi Jackem a Teal´cem a vypadala trochu ospale, když se snažila mazaně schovat růžičkovou kapustu, kterou jí dala obsluha na talíř, i když ji nechtěla.
„Máme se setkat během tří dnů s jedním z operujících Tok´rů.“ Odpověděl jim Martouf a zvědavě sledoval masové kuličky. „Tohle je hodně zvláštní. Z čeho to je?“
„Je lepší to nevědět.“ Řekl mu Jack vážně a měl radost z toho, jak se Martouf znepokojeně zatvářil.
„Já to mám rád.“ Řekl Teal´c klidně.
Jack protočil panenkami a dal si na svoji porci kečup. „Připomeň mi nic na Chulaku nejíst – Sam, pokud to nechceš jíst, nikdo tě nutit nebude.“ Řekl jí, když koutkem oka viděl, jak se pokouší schovat kapustu pod brambory.
Vypadala překvapeně, že ji dospělí nenutí sníst tu zeleninu. Ale když je to tak, neřekne ani slovo, aby si to ještě náhodou nerozmysleli.
„Lantash a já se těšíme, že na téhle planetě strávíme víc času.“ Řekl Martouf.
Jack zasténal.
Starat se o čtyřletou Samanthu Carterovou, tak to se dá přežít, ale hlídat ještě Tok´ru, tak to je zcela něco jiného.
„Myslím, že jsi unavená Samantho,“ řekl Martouf, když viděl, že už potřetí zívla. A buď neviděl nebo si nevšímal, jak na něho Jack gestikuluje, aby přestal. „Možná by sis měla jít lehnout.“
„Nejsem ospalá!“ Odpověděla Sam, což se dalo předpovídat a co by mohlo být víc přesvědčivé, kdyby se jí nezavíraly oči.
„Vypadá to, že ano.“
„Už je pozdě, Sam.“
A když se takto Teal´c a Daniel k Martoufovi přidali, Jack jen zasténal. A zajímalo ho, jak to že nemají vůbec ponětí o tom, jak se chovat ke čtyřletému dítěti – tedy k Sam.
„Nechci jít do postele!“ A snažila se tvrdohlavě udržet oči otevřené. Zamračila se na ty tři, co ji nutili jít spát. Během dne se toho tolik stalo a ona byla unavená, ale v žádném případě to teď nepřizná.
„Slyšeli jste dámu.“ Když tohle Jack řekl, jak dospělí tak i Sam se na něho překvapeně podívali.
„Jacku, já si nemyslím…“
„Danieli,“ varovně ho Jack přerušil. „Když Sam říká, že není unavená, tak není unavená.“
„Ale je jasné, že je…“
„Ah!“ Zvedl Jack varovně prst směrem k Martoufovi a potom se zase obrátil k Sam.
„Jestli chceš, můžeme všichni jít do tvého pokoje a dívat se na televizi – ještě jsi neviděla Simpsonovi, že ne?“ Sam zavrtěla hlavou, byla ospalá a vypadalo to, že by klidně usnula i tady.
Daniel, Teal´c a Martouf se na něj nevěřícně dívali, jako by se zbláznil, když přemýšlel o něčem jiném, než že ji uloží rovnou do postele.
„Samozřejmě,“ pokračoval Jack opatrně. „Bude lepší, když se teď převlékneš do pyžama, takže se budeme moct dívat na televizi a už se tím potom nebudeme muset zdržovat, ano?“
„Dobře.“

A jakmile jí jedna z žen, která tím byla pověřená, když tady Janet nebyla, pomáhala s umýváním a oblékáním, Jack se na ty tři obrátil a mračil se.
„´Možná bys měla jít do postele´,?“ Ptal se nevěřícně Martoufa. „Tohle je zřejmě nejlepší způsob, jak bude Sam trvat na tom, že spát nepůjde a zůstane tak polovinu noci vzhůru.“
„To nechápu,“ řekl Martou.
Jack se zlehka a sebevědomě usmál. „Tak se dívej a uč se.“
-----------------------------------------------------
A jak Jack očekával, nevydržela Sam ani do konce prvního dílu a usnula.
Opatrně ji zvedl a přenesl ji z pohovky do postele a naznačil Teal´covi, aby vypnul televizi.
Když ji pokládal do postele trochu se pohnula a jakmile ucítila přikrývku, široce zazívala, zvedla ruce a řekla. „Pusu.“ Jack se poslušně zohnul, aby ho mohla obejmout a dal jí pusu na čelo. Sam ještě zamumlala. „Dobrou.“ A potom se otočila na bok a opravdu tvrdě usnula.
Jack se narovnal a řekl. „A tohle je jedna z věcí, o které už nikdy nebudeme mluvit.“ Oznámil a vyšel z místnosti. Zhasnul světla a nechal svítit jen malou noční lampičku
„Nechápu, proč jste doporučoval, aby zůstal vzhůru, když bylo jasné, že je Samantha hodně unavená.“ Řekl Martouf. „Určitě by bylo lepší, kdyby si šla lehnout okamžitě.“
„To je dobrá teorie – ale nefungovala by. Ne bez toho, že by se Sam vzpírala.“
„A vaše děti svoje starší neposlouchají bezpodmínečně?“
Jack jen sykl, když si vzpomněl, jak vysvětloval, jak moc jsou zbraně nebezpečné a jak rychle je tohle zapomenuto, když má dítě jednu nadosah.
„Jack má pravdu,“ řekl Daniel, když přemýšlel o svém vlastním dětství, kdy neposlouchal.
„A kromě toho, tohle je Carterová, o kom tu mluvíme.“ Řekl Jack. „´Spát´ je pro ni prakticky neslušné slovo.“
A proti tomuhle nikdo nic nenamítal.
----------------------------------------------------------------

„Když se setkám s kontaktní osobou, pokusím se poslat zprávu Jacobovi.“ Řekl Martouf.
„Ale to si nemusíte dělat takové problémy.“ Řekl mu Jack.
„To není problém.“
„A co když Sam svého otce nepozná?“ Zeptal se Daniel. „Mohlo by ji to rozrušit.“
„Pamatovala si Samantha na někoho z vás, když se změnila?“ Zeptal se Martouf zvědavě.
„Ne.“ Řekl Jack a usmíval se, když si vzpomněl s jakými obtížemi nesl malou Sam k bráně a skrz ni. Byl celkem překvapený, že ho nekousla do ruky.
„Sam nikoho nepoznala, kromě generála Hammonda,“ doplnil ho Daniel.
„A toho zná odmala, ještě když nosila plíny.“
„Jo – to měl asi tehdy ještě vlasy.“ Zavtipkoval Jack.
„Ale poznala ho.“ Trval na svém Martouf. „To znamená, že své vzpomínky někde v mysli stále má a že momentálně jsou jen skryté.“
„Tak proč generál Hammond a ne my?“ Zeptal se zaujatě Daniel.
„Tak jak plukovník poukázal, znala Samantha generála už jako dítě. Takže možná její mysl byla schopná vytvořit spojení mezi mužem, kterého znala a mužem, kterého zná teď.“
„Takže její vzpomínky tam někde jsou, ale ona není připravená se k nim zatím dostat.“
„Myslím, že ano.“
„To není moc dobré, že?“
Zeptal se Jack suše.
„Dejme tomu čas, možná si na svůj dospělý život vzpomene sama.“

Jack se usmál, když si představil, jak čtyřletá Sam přikazuje něco technikům kolem a hraje s těmi svými ´hračkami´, ale potom zvážněl. „Doufejme, že bude zase normální, než se to stane.“
A i když nikdo nic neřekl, všichni s ním souhlasili.
----------------------------------------------

Druhý den ráno

„Dobré ráno, výletníci!“ Přivítal Jack tři – no vlastně dva a půl – členy svého týmu radostně a Martoufovi kývnul na pozdrav. „Marty.“
„Hej, Jacku.“
„Dobré ráno, O´Neille.“
„Dobré ráno, plukovníku.“
Sam byla zaujatá zase nějakou stavbou, která vypadala jako Šikmá věž v Pise a jeho přítomnosti si moc nevšímala. Králík George seděl na židli vedle ní a díval se na ni svýma skleněnýma očima.
„Podařilo se vám dostat do ní nějaké jídlo?“ Zeptal se Jack.
„Počítají se čokoládové koblihy jako jídlo?“ Ozval se Daniel.
„Porota se na tom stále ještě nedohodla.“
„Co máme dnes v plánu?“ Zeptal se Martou nadšeně.
„No, Hammond říkal, že si můžete prohlédnout základnu.“ Řekl Jack rychle. „A co budete dělat vy a Samantha?“
„Dneska bude brána hodně v provozu.“ Obrátil se Jack na Daniela a Teal´ca. „Generál Hammond myslel, že by bylo dobré, kdybyste věděli, kdo není v podzemí.“
„Půjdeme zase do zoo?“ Ptal se Teal´c okamžitě.
Jack se jen modlil, aby to Sam neslyšela.
„Půjdeme zase za panem Einsteinem?“
„Dnes ne. Nechceš to přece přehánět.“ Řekl Jack rychle a doufal, že tak zabrání jejímu hněvu nebo ještě hůř, slzám. „A nechtěla bys vzít strejdu George dnes někam ven?“
Sam nadšeně přikývla.
„Kam půjdeme?“ Zeptal se Martouf.
A naštěstí neslyšel, jak Jack zavrčel, když sám sebe takhle přidal mezi ně.
„Nějaký nápad, kam bychom mohli jít, hoši?“ Obrátil se Jack na své dva přátele.
„Slyšel jsem o místě, kde lidé bojují ringu plném želatiny.“
„Fajn…“ Zvažoval Jack okamžik Teal´covu nabídku. „Nějaké nápady, kde by nás nezavřeli?“
O dva dny později

Martouf odešel ten den ráno a slíbil, že se vrátí s Jacobem co nejdřív to půjde.

Sam seděla v Jackově kanceláři. Byla hezky oblečená. Měla na sobě kombinézu jasně fialové barvy a bílou polokošili. Vlasy měla spletené do copánků. A taky dostala jasné instrukce, aby na sebe dávala pozor a neublížila si.
Jack to sice určitě nevěděl, ale měl pocit, že by Jacob nebyl rád, kdyby se jeho dceři něco stalo, když ji hlídal on.
Naštěstí dětská kniha o pokusech ji hodně zaujala a kdyby náhodou chtěla vytrhnout nějaký list papíru, tak u toho se jí snad nic přihodit nemůže.
Kdyby ale chtěla některý z těch pokusů vyzkoušet, tak to by byla jiná věc.
Daniel nejprve zaklepal na otevřené dveře a teprve potom vešel dovnitř.
„Tok´rové poslali zprávu, že tu Jacob a Martouf budou asi za půl hodiny.“
„Můj táta sem přijde?“ Vzhlédla okamžitě Sam.
„Ano.“ Řekl jí Jack, potom si dřepl vedle ní. „Poslouchej Sam, tvůj táta bude vypadat trochu jinak, než si ho pamatuješ. Je trochu – no teda víc – starší. Tak jako strejda George.“
„A taky nemá vlasy?“
„Přesně.“ Usmál se na ni Jack krátce a potom zase zvážněl. „Pamatuješ si, když jsi se poprvé potkala s Martoufem a jak ses cítila?“
Sam přikývla. „No, pravděpodobně se tak budeš cítit až se setkáš s tátou.“ Vysvětloval, chtěl, aby na to byla připravená a nebála se potom.
„On je Tok´ra jako Martouf?“
„Ano.“
„Proč?“
„Byl hodně nemocný.“ Promluvil Daniel.
„Ale teď je mu mnohem líp.“ Dodal Jack rychle, když viděl ve tváři Sam obavy. „Tok´ra mu pomohl, aby se cítil lépe a ha…přítel, který žije v jeho těle, ho uzdravil. Je mu teď fajn.“
„Přísaháš?“
„Na mou duši.“
„Jak se jeho přítel jmenuje.“
„Selmak. Je velice hodná.“
„A můžu s ní mluvit?“
„Jistě.“ Usmál se na ni Jack. „A když dokážeš, aby Selmak tvému otci zabránila mě zabít, tak si toho budu moc cenit, ano?“
Sam vážně přikývla. „Dobře.“
-----------------------------------------------

O půl hodiny později

Iris se sotva otevřela, když Jacob Carter prošel a Martouf šel těsně za ním.
Sam nejprve pevně stiskla Jackovi i generálu Hammondovi ruku a potom se uvolnila, když poznala rysy svého otce navzdory tomu, že se za těch 25 let hodně změnil.
„Sammy?“ Jacob tak docela tomu, co mu Martouf řekl, nevěřil. Byl přesvědčený, že je to nějaký Jackův žertík. Ale jediný pohled na tu malou holčičku, mu její identitu potvrdil.
„Jak ses mohla dostat do takového průšvihu?“ Zeptal se suše.
„To je zcela její chyba – že je teď malá.“ Doplnil informaci Jack, když se na něj Jacob zostra podíval.
„Je to dlouhý příběh.“ Začal Daniel.
„Kapitán Carterová spadla do, jak to O´Neill nazval, fontány mládí.“
„Možná to není zase tak dlouhé.“ Řekl Daniel ostýchavě.
„Samantha je pod vlivem vody z fontány, která patřila goa´uldovi jménem Hebe.“ Pomáhal jim Martouf.
„Tati?“ Ozvala se stydlivě Sam a pozorně studovala Jacobův obličej.
„Ano, zlato?“
„Plukovník O´Neill říkal, že máš v sobě sym- bi – on- ta.“ Vyslovila to slovo pomalu a opatrně Sam. „A jmenuje se Selmak.“
„To je pravda.“
„Může mluvit jako Lantash?“ A když Jacob přikývl, rozzářila se. „A můžu se s ní seznámit?“
Jacob se pokusil o úsměv. „Neviděl jsem svou malou holčičku už týdny a ona chce mluvit se symbiontem.“ Potom sklonil hlavu a když vzhlédl, v očích mu zablesklo.
„Ahoj Samantho.“ A když mu Sam podávala ruku, usmíval se.
„Jak se máte?“
“Dobře, děkuji.“ Znovu se usmál a když se její otec dožadoval, aby mohl se svou dcerou mluvit, řekla Selmak. „Tvůj otec si přeje promluvit.“
„Ahoj tati.“ Sam nebyla s tou změnou spokojená. „Zůstanete ty a Selmak tady u nás? Strejda Goerge tě tady nechá, že ano?“ Zeptala se svého kmotra.
„Je mi líto.“ Rozcuchal jí Jacob vlasy. „Jsem tu jen na skok. Já i Selmak se zase dnes večer musíme vrátit.“
Sam se zachvěl dolní ret, ale slzy zadržet dokázala. „Musíš jít na misi?“
„Na velice důležitou.“ Potvrdil Jacob. „Ale stále máme ještě spoustu času, že ano? Můžeš mi povědět o všem, co jsi tu zažila.“
„Dobře.“ Chvíli vypadala sklíčeně, ale potom se rozzářila. „Chceš mi pomoct s mým světelným mečem?“
Jacob na ni koukal. „S čím?“
-----------------------------------------------------------

Jídelna, o dvě hodiny později

Když si Daniel sedal ke stolu a na tácu mu balancoval obrovský hrnek kávy, tvářil se Jacob legračně. A na Daniela mračil.
„Co?“
Jacob pokrčil rameny. „Selmak nemá ráda kávu.“
„Nikdo ji taky nežádá, aby ji pila.“
Jacob sklonil hlavu a zadíval se na Daniela. „Její vůně je nepříjemná, doktore Jacksone.“ Jeho káva měla hustotu jako dehet. Takže tahle stížnost nebyla zase tak mimo. „A taky je to nezdravé, pít tolik kávy.“
Daniel si nebyl jistý – nic nenamítnout, když viděl, jak se Martouf cpe celým čokoládovým dortem aniž by se poučil z toho, co se mu stalo na pouti, ale shledal to trochu nefér.
Ale když mu Jacob- Selmak bral hrnek kávy z ruky, tak se ozval.
„Hej!“
„Samantho, mohla bys požádat tam toho muže, aby doktoru Jacksonovi v budoucnu žádnou kávu už nedával?“
„Dobře.“ Sam seskočila ze své židle a byla připravená se rozběhnout splnit svůj úkol.
„Sam, ani se neodvažuj!“
„ A zeptej se ho, jestli by tohle mohl odnést.“ Ukazovala Selmak na hrnek, který byl teď mimo Danielův dosah. „Já poradím doktoru Leemu, který je nejvhodnější materiál na tvůj světelný meč.“
Tenhle úplatek měl toužebný efekt a Sam se rozběhla pryč.
Když Jacob zase nabyl kontroly, omluvně se na Daniela podíval, ale nijak se nepokusil mu kávu vrátit.
Jeho symbiont by ho to nikdy udělat nenechal.
„Selmak opravdu nemá ráda kávu.“
---------------------------------------------------

Večer

Sam dělala všechno pro to, aby zůstala vzhůru. Chtěla ten okamžik, kdy bude její táta muset odejít nějak překazit. A když jí četl pohádky, nutila se, aby měla otevřené oči. nechtěla, aby ji hudba z CD uspala. Věděla, že až se vzbudí, bude její táta pryč.
Ale nakonec ten boj stejně prohrála. A když Jacob vytáhl svou ruku z jejího pevného sevření ani se nepohnula.
„Jacobe?“ Ozval se ode dveří Jack. Šeptal, nechtěl Sam vzbudit.
Jacob ji opatrně přikryl a přesvědčil se, že králík George je jí na blízku, zdráhavě vstal a vyšel z místnosti. Potichu za sebou zavřel dveře.
„Marty se spojil s ostatními Tok´ry.“ Řekl mu Jack. „Čekají na vás.“
„Díky.“ Řekl Jacob a ještě se otočil zpátky ke dveřím pokoje, kde spala Sam. Nerad odcházel, ale také věděl, že musí.
A jak mu Selmak připomněla, může být klidný, když ví, že je Sam v dobrých rukou.
„Postaráte se mi o mou malou holčičku?“
„Vždycky.“
Druhý den ráno

„Kdo je dnes ráno na řadě, aby hlídal Carterovou?“ Ptal se Jack, když vešel do Danielovy laboratoře a zjistil, že je tam i Teal´c, ale po Sam tam není ani památky.
„Sam je s generálem Hammondem.“ Odpověděl mu Daniel. „Byla trošku smutná, když se vzbudila a její otec byl pryč.“ Dodal. „Hammond říkal, že s ním dneska ráno může zůstat.“
„Nemám asi předpokládat, že přes noc vyrostla?“ Zeptal se Jack a naději na kladnou odpověď zatím úplně nevzdával.
„Ne, nevyrostla.“ Odpověděl mu Teal´c.
„Víte,“ pookřál Jack. „Tohle může mít i své výhody. Už za pár dní bude Halloween. A pokud do té doby zůstane Carterová dítětem, mohli bychom vymyslet super kostým.“
„Ty chceš Sam využít, abys zadarmo získal bonbóny?“
„No moc lidí mi je nedá, když se za něco převléknu.“ Zavtipkoval Jack. „Carterová bude mít asi mnohem větší štěstí.“
„To není zase tak špatný nápad.“ Uznal Daniel. „A Cassie určitě taky ráda přijde. Letos to pro ni asi bude už naposled.“
Cassie, která má teď třináct, o sobě prohlašuje, že už je na takové věci moc stará. Ale když přišla na Zem, byla tím nadšená.
„Budeme muset obstarat kostým, že ano?“ Ptal se Teal´c.
„Myslíš, že by se nám podařilo získat kostým malého astronauta?“ Ptal se Daniel. „Nebo malou slavnostní uniformu?“
„Ten správný kostým je něco roztomilého.“ Řekl Jack rozhodně. „Řekl bych – princezna nebo víla. Možná králíček.“
„Sam bude vypadat roztomile v čemkoliv.“
„To je pravda.“ Uznal Jack. „A to bude taky něco do fotoalba.“
„Je ti jasné, že až jí ty fotky ukážeme, tak nás zabije.“ Poukázal na malý problém Daniel. „Bude jí asi trapně.“
„Musím ti připomínat, že tvoje jméno díky ní vyvolávali rozhlasem?“ Zeptal se Jack jízlivě.
„Nebo jak jsem kvůli ní dostal 45 trestných minut? Nebo když Teal´c…No, jemu zatím nic neprovedla.“ Uznal.
Teal´c uklonil hlavu a díval se na něho víc než samolibě.
„Zatím.“ Dodal Daniel zlověstně.
------------------------------------------------

Jack zaklepal na dveře, chvíli počkal a teprve potom je otevřel a vstoupil.
Ale generál, kterého tu čekal, byl pryč a na jeho židli seděla malá holčička, jejíž hlavu bylo sotva za jeho stolem vidět.
„Ahoj, plukovníku.“ Přivítala ho Sam radostně a potom se zamračila. „Měl byste salutovat.“
„Opravdu?“
„Hm.“ Kývla hlavou. „Strejda George musel na chvíli odejít. Řekl mi, že než se vrátí, mám tu velení já.“
„V tom případě,“ potlačoval Jack smích, nechtěl její city ranit. Takže se tvářil vážně a perfektně jí zasalutoval. „Hlásí se plukovník O´Neill, madam.“
„To je lepší.“ Kývla Sam. „Dobré ráno, plukovníku.“ Klekla si na židli, takže teď viděla přes stůl. „Co pro vás můžu udělat?“
Jack se podíval na hromádku formulářů, které držel pod paží a přemýšlel, jak by jí vhodně vysvětlil, že tohle může zařídit jenom generál Hammond.
Zachránilo ho zvonění telefonu.
Toho červeného.
„Já to vezmu!“ A než o tom stihl Sam přesvědčit, ona už zvedla sluchátko.
„Haló!“
Jack se trochu zašklebil. Bylo mu jasné, kdo to asi volá, přestože slyšel jen část hovoru malé Sam.
„Jak se jmenujete? …Já jsem Sam…čtyři a půl. A kolik je vám?...strejda George tady teď není. A než se vrátí, velím tu já.“ Zamračila se, když uslyšela požadavek toho na druhém konci. „Chcete mluvit s někým dospělým?“ Znělo to, jako by o tom pochybovala, jako něco co se dotklo její autority. „Je tady plukovník O´Neill. Je dost dospělý?...Dobře, myslím ano.“
Podala sluchátko Jackovi, který se na ně podíval, jako by to byl had, který se ho právě chystá kousnout. „Chce mluvit s vámi.“
A protože bylo Jackovi jasné, že jejich vrchní velitel nemůže čekat dalších deset minut, než se generál vrátí, zdráhavě si ten telefon vzal.
„Haló pane presidente…ne, to není vtip….no, je to dlouhý příběh.“
A měl štěstí, protože se generál právě vrátil.
Jack mu vtiskl sluchátko do ruky. „President s vámi potřebuje mluvit.“ Řekl a položil svoje formuláře na jeho stůl. „Přijdu za vámi kvůli tomuhle později.“ Generál přikývl a Jack se z jeho pracovny vytratil jak nejrychleji to šlo.
A když i generál ujistil presidenta, že nejde o vtip a že je stav kapitána Carterové jen dočasný a každým dnem se vrátí do normálu, zavěsil. Povzdechl si a potom se podíval na malou Sam, která si přivlastnila jeho židli.
„Já odtud nemůžu odejít ani na pět minut, že?“
Sam zavrtěla vážně hlavou. „Myslím, že ne.“
------------------------------------------------------

Oběd

„Proč dostává Sam takové dobré jídlo?“ Zeptal se Jack obsluhy, která jí právě dala na talíř těstoviny s nějakou hnědou dost těžko definovatelnou omáčkou.
„To, co jíte vy, mi nechutná.“ Vysvětlovala mu Sam odzbrojujícím způsobem.
„Já je taky nemám rád.“ Postěžoval si Jack. „Ale pro mě nic speciálního neudělají.“
„Nebo pro mě.“ Přidal se Daniel.
„Myslím, že byste tady museli mít zvláštní protekci.“
„Oni pro kapitána Carterovou často připravují něco zvláštního i jako pro dospělou.“ Dodal klidně Teal´c.
„Má je všechny omotané kolem prstu, to vám říkám.“ Zavrčel Jack.
„Plukovníku O´Neille.“ Podívala se na něho Sam mile, na obličeji měla omáčku. „Můžu dostat džus, prosím?“
„Jistě.“ Vyskočil Jack a šel jí pro něj.
Janet se usmála a utřela Sam pusu papírovým ubrouskem.
Lidé, kteří pracují v kantýně, nejsou jediní, které si Sam omotala kolem svého malého prstu.
Druhý den ráno

Není třeba ani říkat, jak byla malá Sam nadšená, když ji o tom jejich nápadu řekli. Její nadšení předčil jenom Jack.
Generál Hammond, který nebyl schopný své kmotřence nic odmítnout, jim řekl, že pokud nebude Sam v době Halloweenu už dospělá, tak ji ti tři mohou vzít ven a dovolil jim také, že ji mohou koupit kostým.
A tak po snídani vyrazili v Jackově autě do města. I když Sam místo snídaně stavěla malou vesnici.

„Chtěla bys být čarodějnice?“ Zvedl Daniel černé šaty a klobouk, aby je Sam ukázal, co na to říká.
Zavrtěla rozhodně hlavou. „Všichni se oblékají jako čarodějnice.“
„A co Kleopatra?“ Navrhl. „Nebyla by to zábava, mít egyptský kostým?“
„Danieli!“ Nadával mu Jack. „Nekorumpuj to nevinné dítě.“
„Není tady žádný kostým z Hvězdných válek.“ Ozval se Teal´c.
„Možná už je prodali.“
„Pravděpodobně ano.“ Přikývnul Teal´c. Ale bylo vidět, že ho to tak zcela nepřesvědčilo.
„Možná bychom mohli najít něco i pro Cassie.“ Navrhl Daniel. „A nebo bychom se za něco mohli převléknout všichni a jít jako skupinka, postavy z ´Čaroděje ze Země OZ.´Sam by mohla být Dorothy, Jack by mohl být Strašák….“
„To nikdy.“ Umlčel ho Jack a podíval se na Sam, která naštěstí tohle buď neslyšela nebo ji to nezaujalo.
„Tenhle ten je roztomilý.“ Vzal jeden z kostýmů a ukazoval jí ho.
„Je růžový.“ Vyslovila to slovo jízlivě. A odmítla ty šaty se stejným výrazem obličeje, jako když tenkrát viděla ty modré šaty Shavadaiů a byla požádána, aby si je oblékla.
„A co je špatného na růžové?“
„To je pro holky.“
„Ale ty jsi holčička,Samantho.“ Poukázal na tento fakt Teal´c a Sam se na něho zamračila.
„A nechceš mít šaty jako princezna?“ Řekl Jack.
„Ne růžovou.“
„Dobře, takže princezna taky ne.“ Povzdechl si Jack a když viděl růžový kostým králíčka, věděl, že se nemá ani ptát.
Když Sam odmítla i kostým skřítka, víly, berušky a slunečnice, tak už to skoro vzdával. A potom uviděl perfektní kostým.
Sam to nejprve několik minut zvažovala a potom přikývla na souhlas.
-----------------------------------------

Bylo slyšet radostné výkřiky. Byli v zábavném centru pro děti. Děti běhaly sem a tam. A zřejmě měly víc energie než všichni dospělí, kteří je sledovali.
Ačkoliv Sam nekřičela z plných plic, nicméně se do jednotlivých aktivit zapojila s nadšením. A to jak se chovala, Jackovi připomínalo jeho 2IC, když se pokouší něco vyřešit a opatrně zvažuje možnou cestu, jak dospět ke správnému cíli.
Když objevila bazén plný míčků, Teal´c měl na ní úplně přilepené oči. Jako by počítal sekundy, kdy se vynoří, byl připravený rychle se rozběhnout, kdyby náhodou potřebovala jeho pomoc.
„Myslím, že bude v pořádku.“ Komentoval to Jack, když tam Sam skočila už asi po patnácté. „Aby ses tady zranil, to by ses musel moct snažit. S těmi všemi vycpávkami a ochrannými sítěmi.“
Jenom jeho ruka a lehké zakroucení hlavou, odradilo Teal´ca od toho, aby se rozběhl k Sam, když ji nějaký malý chlapec zatahal za copánek. Sam vykřikla. Ale i jako čtyř a půl letá se uměla o sebe postarat sama.
„Pěkné!“ Vykřikl Jack obdivně, když udeřila toho hocha do brady krásným pravým hákem. A nevšímala si nebo se nestarala, jak se na ni několik rodičů nesouhlasně podívalo.
„To je moje holčička!“ Podíval se na Daniela přes stůl.
„Myslel jsem si, že jsi se bál toho, co kapitán Carterová řekne, až uvidí svoje fotografie ze svého druhého dětství.“ Připomněl Teal´c Danielovi.
Daniel držel digitální kameru, kterou mu půjčili v SGC a jen neznatelně pokrčil rameny.
„Možná bude Sam ráda, že bude mít několik vzpomínek. Přece je nebudeme ukazovat celému SGC, ne?“ A dodal. „Generál Hammond to dovolil.“
„Nestačí to už?“ Souhlasil Jack.
„A co budeme dělat teď?“ Zeptal se Daniel a pořád při tom natáčel malou Sam.
„Doktorka ji chce ještě před svým odchodem prohlédnout, takže máme ještě několik hodin, než se vrátíme na základnu.“ Pokusil se Jack o úsměv. „Myslíš, že je tu nějaká naděje, že by se tady unavila?“
„Asi těžko.“ Řekl Daniel zcela čestně.
Sam na chvíli bazén opustila a přihopsala k nim. Měla červené tváře a několik pramínků vlasů uniklo z copánků, které jí udělal Teal´c.
„Chtěl byste se se mnou projít po všech atrakcích?“ Zeptala se Jacka trochu udýchaně a podávala mu ruku.
„Promiň,“ řekl jí Jack jak nejlíp uměl. „Myslím, že tohle není pro tak staré pány jako jsem já.“
„Vy nejste starý.“ Řekla Sam okamžitě.
„Mám obavy, že pro tohle až moc.“ Usmíval se škodolibě. „Ale jsem si jistý, že Daniel by s tebou rád šel.“
A chudák Daniel neměl ani čas zaprotestovat, protože Sam ho chytila za ruku a táhla ho k síti, po níž se dalo šplhat.
„Uhhhh Sam…. já si jsem dost jistý, že na tohle jsem už moc velký…hodně velký, že ano?“
Navrhoval jednomu z lidí, kteří tu dohlíželi.
„To je v pořádku, pane.“ Odpověděl mu ten mladík nadšeně. Buď tady byl nový a nepochopil, že ho Daniel prosil o záchranu nebo to byl sadista. „Jestli chcete, tak tam klidně můžete jít.“
Jack se na Daniela ze svého místa u stolu usmíval a natáčel ty dva, jak se přesouvali od jednoho stanoviště ke druhému.
„Konec konců,“ poznamenal k Teal´covi. „Danny měl možná s tím, že bude Carterová chtít mít něco na památku, pravdu.“
O dva dny později

„V kolik hodin myslíš, že bychom měli Sam převléknout?“ Zeptal se Daniel, když pomáhal Jackovi rozvěsit po jejím pokoji oranžové a černé řetězy – Jack se choval skoro jako malé dítě, když šlo o oslavu tohohle svátku.
„Raději později.“ Odpověděl mu. „Nebo ještě než vyrazíme, bude její kostým zničený.“
„To je dobrá připomínka.“ Zamračil se Daniel. „Víš, po tom co jsi navrhl Sam ty šaty pro princeznu, byl jsem trochu překvapený, že s tímto kostýmem souhlasila.“
„Ty chápeš, jak malé děti přemýšlí?“ Zeptal se ho Jack.
„To je pravda.“ Souhlasil Daniel. „Přijede Cassie sem nebo ji vyzvedneme u Janet doma?“
„Až u doktorky. Dnes večer má službu. A Cassie má potom ještě nějaký večírek s kamarády. Ale než se Sam vyrazíme, tak se s námi sejde. A Teal´c teď shání tu největší tašku na bonbóny.“
„A Sam je s ním? Kde je?“
„Carterová chtěla pomoct při pečení, takže ji teď hlídá voják nevím, jak se jmenuje. Myslím, že se jí nemůže nic stát. Stejně to jídlo už nemůže víc zkazit.“
„To je fakt.“
--------------------------------------------------------------------

Vojín Shaughnessy našel pro Sam starou zástěru a dole ji ustřihl, takže o ni nemohla při chůzi zakopnout.
A taky jí poradil s receptem a vším, co je třeba připravit. A měl tak lví podíl na splnění jejích kulinářských plánů.
A Halloween by nebyl Halloween, kdyby tu chyběly sušenky zvláštních tvarů, které jí její máma jednou ukazovala, jak se dělají.
Ale ukázalo se, že najít odpovídající tvary formiček nebylo tak jednoduché. Takže nakonec jeden z lidí z kantýny odjel na nákup, aby je sehnal.
Jak se Sam soustředila, tak se mračila, opatrně odměřovala kolik čokolády je třeba přidat. A když viděla, jak málo se podle receptu čokoládových lupínků dává, skousla si spodní ret.
To nemůže být správně.
Určitě to musí být chyba, takže přidala, až jich tam bylo dvojnásobek a potom, když rozhodla, že to stačí, si vzala plnou hrst pro sebe.
Když jí vojín Shaughnessy podával dřevěnou lžíci, aby všechno zamíchala, tak během toho často ochutnávala směs, jen aby se ujistila, že je vše v pořádku.
Zrovna když došla k závěru, že chutná, tak jak má, objevil se v kuchyni Teal´c a pomohl jim těsto na sušenky rozválet a začali vykrajovat kočky, dýně, netopýry a čarodějnice.
Ani asi není třeba říkat, že tu byl pěkný nepořádek.

První dávku upečených sušenek vytáhli právě, když se tu objevil Jack, asi ho sem přivábila jejich vůně.
Když ho Sam uviděla, usmála se na něho a nabídla mu sušenku, která tak trochu vypadala jako netopýr a která se při pečení trochu roztekla. „Chcete?“
„Díky.“ Vzal si ji Jack. A když viděl Sam celou od mouky a s pusou od čokolády, pobaveně se usmíval.
„Myslím, že tě bude muset někdo vykoupat, mladá dámo.“
„Než budu jíst sušenky?“
„Ne, samozřejmě až potom.“ Jackovi bylo jasné, že jinak by to ani nešlo.
„Dobře.“ Potěšilo to Sam. Nabídla sušenky Teal´covi a každému, kdo byl v kuchyni a teprve potom si vzala sama.
„Děkuji Samantho.“ Řekl jí Teal´c a potom si ukousl.
A podle vzoru svého přítele si ukousnul ze své sušenky i Jack.
„Jsou opravdu dobré – ne že bych očekával něco jiného.“ Dodal rychle, měl obavy, aby malou Sam neurazil.
„Můžu vzít nějaké i strejdovi Georgovi?“ Zeptala se Sam nadšeně.
Jack se na ni podíval a když viděl jak je špinavá, představil si generála Hammonda, co by asi řekl, kdyby ji takto uviděl. „Možná bys s tím mohla počkat, až budeš vykoupaná.“
------------------------------------------------------------------

Později

Sam veškerou pomoc odmítala. Trvala na tom, že se do svého kostýmu oblékne sama. A ti tři jí za to byli vděční.
Sice obléct se do těch bílých šatů, které jí sahaly až ke kotníkům, nebylo jen tak, ale Sam to zvládla. Měly na sobě stříbrné flitry a tylovou sukni. Sam měla vlasy rozpletené a vytvořily se jí na nich malé vlny.
Daniel jí pomohl přidělat na kostým malá křídla.

„Jsem hotová.“ Oznámila jim s upokojením, jakmile byla křídla ne svém místě.
„Ne tak docela.“ Řekl jí Jack a sotva potlačil úsměv, když si uvědomil, že až tahle malá roztomilá holčička vyroste, stane se z ní jeden z neinteligentnějších lidí na této planetě. Dal jí na hlavu úzkou třpytící se čelenku.. Potom spokojeně přikývl.
„Teď už jsi připravená.“
„Ano pane.“ Sam mu zasalutovala.
V tom kostýmu byla okouzlující.
A když se Daniel zachechtal, bylo Jackovi jasné, že je filmuje.
„Víte někdo, kde je Teal´c?“
„Nemám ponětí.“
„Obléká si svůj kostým.“ Řekla jim Sam.
„Jeho kostým?“
„No, Teal´c mi říkal, že nic takového nezažil, když byl malý. Tak jsem mu řekla, že by se taky mohl za něco převléknout a jít letos se mnou.“ Řekla Sam nevinně.
„To je velice pěkné.“ Řekl Jack. A mávl na Daniela. „Měl bys mít nabité baterie.“ Varoval ho. Kupoval do kamery kazetu, takže dobře věděl, že než se zase Sam stane dospělou, budou mít dost důkazů.
„Jsem hotový, O´Neille.“ Ozval se ode dveří hluboký hlas.
Jack, Daniel i Sam se na něho otočili. Měl na sobě vypůjčenou slavnostní uniformu. Sice mu byla trochu krátká, ale on se hrdě usmíval.
„A kdo jsi?“ Zeptal se nakonec Jack, když se mu vrátila řeč.
Teal´c se na něho napůl zmateně a napůl uraženě podíval, jako kdyby odpověď na jeho otázku byla zřejmá.
„Generál Hammond.“
--------------------------------------------------------

„Je tak roztomilá!“ Rozplývala se nadšením Cassie, zohnula se a malou Sam objala.
„Ten kostým jste vybrali dobře.“ Poznamenala Janet, Sam se na ni andělsky usmála a Jack se trochu zašklebil a uklonil hlavu.
„A co můj kostým, doktorko Fraiserová?“ Zeptal se zcela vážně Teal´c.
„Perfektní.“
„Je opravdu skvělý Teal´cu.“ Přidala se ke své matce Cassie. Byla oblečená jako kouzelnice – na jako čarodějnice, dodala – v černé splývavé róbě. A po dlouhém přemlouvání nakonec Janet umluvila, aby jí dovolila pro tento večer si obarvit některé pramínky vlasů na červeno a některé na černo.
„Máte každý tašku na bonbóny?“ Zeptal se Jack a stoupnul si před ty tři.
„Počítá se i tohle?“ Zvedla Cassie plastový vak ve tvaru tykve.
Jack jen bolestně zakroutil hlavou. „Tihle mladí nemají žádný respekt k tradicím…. a T, tohle je pytel na odpadky.“
Teal´c si velký, černý, plastikový pytel přitiskl k sobě. „Tohle je dost efektivní skladovací nádoba, O´Neille. Dostanu hodně bonbónů.“
„No dobře.“ Podíval se na malou Sam, v jejíž tašce už byly nějaké dobroty, které dostala od lidí v SGC. „Možná bych ti tu tašku měl nést, Sam. Když budeš mít štěstí, bude brzy pěkně těžká.“
Sam to chvíli zvažovala a potom jeho nabídku přijala. „Děkuji plukovníku.“
„Měla bys na něho raději dávat pozor Sam.“ Upozorňoval ji v dobrém Daniel. „Nebo ti to všechno sní.“
„Udělal bych snad něco takového? Carterová ví, že mi může věřit, že ano?“
„Ano.“
„Vidíš?“ Řekl Jack vítězoslavně, podal Sam ruku a její tašku držel v té druhé. „Tak fajn výletníci, je čas jít.“

----------------------------------------------------

O dvě hodina později

„To je kořist!“ Řekl Jack s uspokojením, když nesl, teď už opravdu hodně těžkou tašku, chodbami SGC, jak směřovali do jejího pokoje. Tam ji položil na postel.

Ten kostým anděla byla opravdu dobrá volba. Malá Sam okouzlila všechny, kteří jim otevřeli. A skoro všichni jí dali něco navíc.
Na Teal´c se spousta lidí pobaveně dívala, ale když jim Sam vysvětlila proč i on je v kostýmu – naštěstí jim neřekla, že je mimozemšťan – tak dostal taky bonbóny a čokoládové tyčinky.

Jack a Janet nejprve prohlédli to, co Sam dostala, než to bude jíst a když bylo vše v pořádku, dostala hned plnou hrst sladkostí a potom ještě jednu, kterou měla na zpáteční cestu do SGC.



„Bavila ses?“ Zeptal se jí Daniel a díval se na ni, jak si olizuje čokoládu z prstů.
Naštěstí už na sobě neměla kostým, ale byla převlečená do pyžama.
Sam nadšeně přikývla a nabídla mu trošku rozpuštěnou tyčinku. „Chceš?“
„Díky.“ A vzal si ji od ní. Podíval se na Jacka. „Neměli bychom ty s-l-a-d-k-o-s-t-i do zítřka někam uložit?“ A zase se podíval na Sam, která se na něho vyčítavě dívala.
„Umíš tohle slovo hláskovat, že ano?“
„Ano.“ Odpověděla mu Sam zklamaně.
„Myslím, že ještě trocha ti ublížit nemůže.“ Připustil Daniel, tak trochu měl strach, že by mohla Sam plakat.
„Konec konců Halloween je jen jednou v roce.“ Souhlasil s ním Jack. Podíval se na Teal´ca, který se probíral DVD, která byla hned vedle televize.
„Můžu si od tebe vzít nějaké bonbóny?“
Teal´c si to chvíli rozmýšlel a potom pomalu přikývnul. „Můžeš.“
A protože na horory byla Sam opravdu ještě hodně malá, nakonec zvolili speciální Halloweenský díl Simpsonových.
Když byl třetí díl skoro u konce, Sam velice zbledla.
„Plukovníku?“ Zatahala ho za rukáv košile.
„Co se děje?“ Zeptal se znepokojeně.
„Není mi dobře.“ Řekla mu Sam se strachem a potom pozvracela pohovku.
„Sakra.“ Hladil ji Jack po zádech a hledal něco, co by jí podal. „To je dobrý.“ Řekl jí laskavě. Daniel mu podal papírovou tašku a Jack ji Sam podržel a čekal,. než všechno vyzvrací.. Potom ji zvedl a řekl. „Půjdeme za doktorkou.“
Daniel a Teal´c šli za nimi.
Jack se trochu šklebil. Janet tím asi moc nadšená nebude.
------------------------------------------------------

Na ošetřovně

„Už je to dobrý Sam, neboj se.“ Uklidňovala ji Janet, když Sam zase zvracela. „Nakonec je to lepší, že je to venku než v žaludku.“
„Je to hnusné!“ Postěžovala si Sam.
„Já vím.“ Řekla ji Janet a odhrnula ji vlasy z čela. Dala jí do ucha teploměr. „Teplotu nemáš.“ Poznamenala. „Myslím, že tu způsobilo jen moc sladkostí.“
„Ale já jsem jich moc neměla.“ Namítla Sam.
Janet věděla, že podle dětí ´moc´je zcela něco jiného než podle dospělých.
Pro ty tři nebylo úniku.
„Kolik sladkostí jste jí dali?“ Ptala se, jakmile je Sam nemohla slyšet.
Jacka zajímalo, jak se tón doktorčina hlasu může tak rychle změnit z laskavého, když uklidňovala Sam, na rozčílený a zklamaný, když se ptala jich.
„No já si nejsem moc jistý.“ Řekl Daniel omluvně.
„Na začátku jich měla dost, ale je těžké říct, kolik jich vlastně snědla.“ Přidal se Jack.
A i když byl mnohem vyšší než Janet a měl i vyšší hodnost, tak ho dokázala vystrašit.
„Chápu.“ A podívala se na Teal´ca, který moudře stál mimo. „Mohl byste mi přinést její tašku?“
„Samozřejmě doktorko.“ Teal´c lehce uklonil hlavu a odešel. Za okamžik se vrátil i s taškou.
„Děkuji.“ A zamkla ji Janet do skříně. „Až se bude Sam cítit lépe, tak z ní může zase něco dostat.“
Nikdo se s ní odvážil polemizovat.

Když se Sam žaludek uklidnil, dala jí Janet injekci, aby už nezvracela. A když jí oschly slzy, zavedla ji do koupelny, aby ji umyla a pomohla ji převléknout se z pyžama do černého trička, které pro ni Teal´c přinesl.
„Možná bys měla přes noc zůstat na ošetřovně.“ Navrhla jí Janet.
„Nechci.“ Ozvala se Sam okamžitě a našpulila rty. „Chci jít zpátky do svého pokoje.“
„Může tady být dost rušno.“ Odůvodňoval to Jack. „My ji ohlídáme, že?“
Měl pravdu a Janet věděla, že pokud by Sam zase bylo špatně, není daleko. A tak přikývla na souhlas.
„Tak se o ni postarejte.“ Upozorňovala je zcela vážně a podávala Danielovi čistý kbelík. „A kdyby se něco dělo, tak mi hned zavolejte, je to jasné?“
Ti tři rychle souhlasili. Jack vzal Sam do náruče a spěchali z ošetřovny pryč, než si Janet rozmyslí, že všichni potřebují nějakou speciální injekci.

Když Jack položil Sam do postele, pevně ho chytila za košili. „Nechoďte.“
„Budu tady na pohovce.“
„Ne, zůstaňte tady.“ Trvala na tom Sam a natáhla ruku k Danielovi a Teal´covi, aby i oni přišli.
„Dobře, dobře.“ Souhlasil Jack, nechtěl ji rozrušit. Sedl si vedle ní na postel a pokynul Danielovi, aby udělal totéž. Teal´c se posadil se zkříženýma nohama na podlahu vedle postele a připravoval se na kel´no´reem.

A když se asi za hodinu na ně přišla Janet podívat, Teal´c meditoval, Sam tvrdě spala a Jack a Daniel taky. Každý z nich ležel z jedné strany vedle Sam.
Janet se usmála, naklonila se přes Daniela a zkontrolovala, jestli nemá Sam teplotu. Byla v pořádku, takže zhasla světla a potichu se vykradla z pokoje.
-------------------------------------------------------

Brzy ráno

První věc, kterou si Sam uvědomila, když se vzbudila, bylo, že je sevřená ve velice malém prostoru a jako by ji někdo po celém těle píchal drobnými jehličkami.
A druhá věc, že ji všechno bolelo a v hlavě jí pulsovalo.
Třetí věc byla ta, že si všimla, že pevně svírá košili svého CO a že leží mezi ním a Danielem.
Když se pohnula, aby se z toho sevření dostala, spadl chudák Daniel na podlahu. A ten dutý zvuk probral Jacka i Teal´ca, stejně jako Daniela který, když viděl, že má Sam zase o 25 let víc než když šla spát, ztratil řeč.
A když si Sam uvědomila, že má na sobě pouze tričko, pevně si k sobě přitiskla přikrývku.
„Hoši? O co tu jde?“
----------------