Titul: Už mi na dveře klepat nechoď
Autor: Sasucs
Překladatel: Alis
Žánr: Romance/humor
Páry: Sam/Jack
Hodnocení: Mládež
Délka: Krátké
Časová osa: 9.série
Stav: Kompletní
Synopse: Plukovník Mitchell je tak nadšený, že můžou do akce. Velmi brzo ráno se tak objeví u dveří Sam Carterové, ale není to ona, kdo mu otevírá.

__________________________________________________________

Podplukovník Cameron Mitchell byl úpně nadšený. Ani se neobtěžoval zavolat, aby ji upozornil, že se u ní zastaví. Bylo mu jasný, že měl nejdřív zavolat, ale to, jak tím byl strašně nadšený, ho zcela ovládlo. Takže vyběhl těch pár schodů a zaklepal na dveře. Podíval se na hodinky. Bylo 5.12. Carterová bude už stejně za chvíli vstávat, tak jí nebude vadit, že ji vzbudí o něco dřív. A možná už je dokonce vzhůru.
Přejel si dlaněmi o sebe a čekal. Bylo docela chladno. Podzim už je za dveřmi. Zvedl ruku a dvakrát zazvonil. Asi ho předtím neslyšela.
SG1 dostalo od generála Landryho povolení připojit se k SG 12 na jejich současné misi, kteří na jedné opuštěné planetě získávali nějakou technologii. Z těch ruin už se jim podařilo získat několik známých a několik neznámých kousků. Generál se rozhodoval, že by tam poslal další tým, pokud to bude potřeba a když ho doktorka Lamová a on ujistili, že SG1 už může mimo Zemi, povolení dostal.
Byli totiž díky Danielovi tři týdny mimo kvůli nešťastné nehodě, která se týkala zdi, na které Daniel něco překládal. Jeho váha totiž způsobila, že se ta zeď sesypala. A ty tři týdny byly na jeho pomalé zotavení. Cameron viděl, že už se ostatní z jeho týmu nudí a když se ho generál zeptal, jestli by SG1 tahle mise zajímala, okamžitě souhlasil. Byla by zajímavé pro ně všechny. On a Teal´c by se odtud konečně dostali a užívali by si na jiné planetě. A protože je to klidná mise, mohli by trénovat bojové umění. Od Sodanů se naučil několik triků a chtěl ja vyzkoušet na Teal´covi. Carterová bude určitě nadšená těmi antickými zařízeními, které tam našli a Daniel by zatím mohl spolu s poručíkem Dunellem překládat tu jejich knihovnu.
Cameron se usmíval. Nemohl se dočkat, až to Sam řekne. Těmi menšími zařízeními, které SG12 už poslalo do SGC byla nadšená a taky slyšela o těch ostatních, se kterými si tam hraje kapitán Conwell. Na to, aby prošly bránou, byly moc velké. A některé byly spojeny s těmi dalšími na to, aby se pokusili je odpojit a poslat sem. Tahle mise jí umožní dostat se k tomu, o čem zatím jen četla.
Na PX3-682 byl jakýsi časový posun, takže tam den pro SG 12 začal už asi před 4 hodinami a SG1 by se tam měli dostat zhruba za pět hodin, takže SG 12 už bude asi večeřet, když tam oni příjdou. Cameron si myslel, že by je Landry mohl dokonce poslat dřív, takže by tam byli těsně po jejich obědě. Byl si jistý, že generála přesvědčí, aby jim to dovolil.
Znovu zazvonil. Co jí trvá tak dlouho? Musí být doma. Včera říkala, když odcházeli ze základny, že má něco v plánu a že bude doma. Měla něco důležitého a když na ni přtlačil, neřekla mu, co to je, že odchází dokonce dřív. Jen se na něho široce usmála a ve výtahu si začala zpívat.
Slyšel cvaknout zámek u dveří. A když se dveře otevřely, zase se usmíval. Konečně!
"To vám to trvalo!"
"Mitchelli? Co tady sakra děláte?"
Cameron ustoupil o krok dozadu. Ten drsný hlas nepatřil Carterové a ani to nebyla ona, kdo stál ve dveřích v tričku a boxerkách s obrázkem Homera. Stál tam muž s rozcuchanými šedivými vlasy a vypadal, jako by právě vstal z postele. Což opravdu asi tak bylo. Asi fakt právě vstal z postele.
A když se vzpamatoval ze svého překvapení, postavil se do pozoru. Před ním totiž stál generál letectva.
"Promiňte, pane," řekl ztuhle. "Já..."
"Pohov plukovníku. Co tady děláte?" Zeptal se ho Jack znovu. A tentokrát mnohem příjemnějším hlasem. A když čekal na jeho odpověď, zajel si rukama do vlasů.
"Chtěl jsem informovat plukovníka Carterovou, že SG1 v 10.00 odchází na misi."
"A to jste nemohl zavolat?"
"Byl jsem tím nadšený, pane. Myslel jsem, že bude mít plukovník Carterová radost, když to uslyší."
Jack zavrtěl hlavou. "Pojďte dál," řekl mu a rukou mu pokynul, aby vešel dovnitř. Vedl Camerona do kuchyně. Zívl a ukázal na kávovar. "Udělejte si kafe. Tady v té skříňce nějaké najdete."
Cameron ho poslechl. Díval se, jak se Jack, který začal připravovat snídani, po kuchyni pohybuje, bylo jasné, že to tady zná. Generál O´Neill a Samantha Carterová? Jsou pár? Věděl, že členové SG1 si byli hodně blízcí. A hlášení, která četl, než do SGC přišel, jasně ukazovaly, jak blízké pouto mezi O´Neillem a Carterovou je. Ale myslel si, že se mezi nimi nic nepatřičného nepřihodilo. Sam byla nedávno zasnoubená s nějakým policajtem. Nikdy se jí na to, proč se rozešli neptal. Mohl být Jack ten důvod?
"Už jste snídal?"
"Ne, pane."
"A co takhle slanina a vejce?"
Cameron zavrtěl hlavou. "Možná bych měl odejít. Jak příjde Sam do práce, tak se tu novinku dozví."
"Nah, zůstaňte, Carterové to vadit nebude."
"Nebude jí vadit co?"
A když Sam vešla do kuchyně, viděl, jak Jackův výraz zjihnul. Sam byla úplně uvolněná. Tak jak ji ještě nikdy neviděl. Tohle nebyla ta stejná Sam Carterová, se kterou společně bojoval. Tam to byla Samantha Carterová voják a vědec. Tahle Samantha byla žena!
Když se Jack otočil ke sporáku, aby opekl slaninu, usmál se na ni.
"Že tady bude Mitchell na snídani."
"Mitchell tu bude na snídani?" Zopakovala. A teprve tehdy si všimla, že tu je ještě někdo další. Zatahala za okraj košile, kterou nosila na spaní. Ráda nosila Jackovu košili na spaní. A ačkoliv byla ta košile dost dlouhá, že všechno zakrývala, necítila se přijemně, když tady před Cameronem stojí jen v té košili.
Usmála se na něho. "Zůstaňte. Jen se převleču," a rychle odešla.
Jack na ni zavolal. "Jedno nebo dvě vejce?"
"Dvě," volala zpátky. "A nespal slaninu!"
"Mám ji rád křupavou," křičel Jack. Otočil se na Camerona. "A co vy?"
"Tři míchaná vejce."
"Tak co je na té misi tak vzrušujícího, že jste sem přišel v 5 ráno?"
"Nic moc," odpověděl a díval se na Jacka, jak vaří. "Chcete pomoct?"
Jack máchl obracečkou ve vzduchu. "Myslím, že to mám pod kontrolou. Jen seďte a sledujte svoje kafe."
"No hlavně se dostaneme zase mimo Zemi."
"Ah, takže už máte absťák?"
"Dá se to tak říct, pane."
Věděl, že by měl být zticha a zeptat se na to někdy později, ale nemohl si pomoct. Všechno jeho sebeovládání bylo pryč.
"Vy a .... jste?"
Jack dal Cameronovi míchaná vejce na talíř. "Se vídáme? Chodíme spolu? Máme spolu sex?"
"No asi to všecho, pane"
Jack chvíli čekal, než mu odpověděl. "Jsme spolu od té doby, co byla Sam převelena do oblasti 51. Je to vztah na dálku, takže plně využíváme čas, kdy můžeme být spolu."
Cameron rozuměl všemu, co nebylo řečeno. Generál O´Neill byl velící důstojník Carterové skoro desetiletí. Armáda musí být zvědavá, jak dlouho už spolu něco mají. Jak říkal, byla Caterová převelena do oblasti 51. Takže tím se dostala mimo jeho velení. A ona se dokonce zmiňovala, že pro tohle převelení měla osobní důvody. A to taky mohl být důvod k tomu, proč se tak zdráhala vrátit se zpátky k SG1. Cameron pochyboval, že by jejich vztah během doby, co byl Jack jejím nadřízeným, překročil jisté hranice.
Když si uvědomil, že tím, že se Sam vrátila k SG1, se zase dostala pod jeho velení, zamračil se. Jak ten jejich vztah může v současné době existovat, když jsou tu jistá pravidla?
Jack musel číst jeho myšlenky, protože než se mohl na něco zeptat, odpověděl mu.
"President naši situaci přehodnotil a dostali jsem povolení v našem vztahu pokračovat. Myslím, že záchrana Země má svoje výhody."
Sam vešla do kuchyně a cítila připálenou slaninu. "Jacku!"
"Co? Co jsem udělal?"
Přispěchala k němu a vypnula sporák. Zavrtěla hlavou. Bude muset žít s připálenou slaninou. Spálil ji včera a dnes ráno zase. A před čtrnácti dny měla taky spálenou slaninu. Buď se ji bude muset naučit jíst takovou nebo vstát dřív, než začně Jack dělat snídani.
Vzala talíře, které pro ně Jack připravil a dala je na stůl. Jack nalil pro všechny tři kávu. Sam počkala, než seděli všichni u stolu a teprve potom se zeptala Camerona, proč sem přišel.
Ten si odkašlal. "Daniel byl uznán schopný služby."
"To je skvělé! Už o to žádal celý týden. Má pro nás generál Landry nějakou misi?"
"Jo, odcházíme v 10.00."
Sam se podívala na hodiny na stěně, bylo 5.30. Upřeně se dívala na Camerona. "Vy jste ke mně přišel tak brzy, když ta mise začne teprve za 5 hodin?"
Díky tónu její hlasu se začervenal. "Myslel jsem, že bych generála přesvědčil, aby nás pustil dřív. Víte, už jsme nebyli tři týdny na žádné misi. Nechcete už vypadnout z SGC a jít něco zkoumat?"
Sam vstala. "Víte, jak dlouho už jsem Jacka neviděla?"
Zavrtěl hlavou. "Jak dlouho?" Zeptal se. Ale vlastně to ani vědět nechtěl. Rychle vstal a začal ustupovat.
"Dva týdny!" Následovala ho Sam. "Měla jsem v plánu si zbytek rána užít s Jackem o samotě." To, jak Cameron chmátl po klice, ji pobavilo. "Přístě mi nechoďte bušit na dveře, Came. Nejdřív zavolejte. Budu vás muset zastřelit, pokud mi budete bránit, abych strávila čas sama se svým mužem."
Cameron vyběhl ven a bouchnul za sebou dveřmi. Když se o ně opřel a slyšel, jak se Sam směje, začal se usmívat. Když ho vyhazovala z domu, prozradila mu jisté tajemství. A když šel ke svému autu, pískal si.
Byl zhruba na půli cesty na základnu, když vytáhl telefon.
"Generál Landry."
"Generále, pane," ozval se Cameron. "Tady Mitchell."
"Mitchelli? Co je?"
"Vadilo by vám, kdybyste tu naši misi o den posunul?"
"Proč?"
Cameron se usmíval. Snažil tu radost ve svém hlase zamaskovat. "No pane, právě jsem byl u plukovníka Carterové. Necítí se dobře. Říkala, že je to asi nějaká ta jednodenní chřipka. Bude jí určitě lépe po tom jednom dni."
"Dobře. SG12 může počkat. Překvapilo mě, že plukovník Carterová zatím nezavolala."
"Myslím pane, že by o tom uvažovala, kdyby nebyla upoutaná na lůžko." Málem se svými slovy zadusil.
"Nashle, Mitchelli," řekl generál, než zavěsil.
Hank Landry položil sluchátko a usmíval se. Měl by Jackovi později zavolat. Ani nevěděl, že je ve městě. A než zvedl znovu telefon, přeskládal si na stole papíry. George Hammond mu dluží 50 dolarů.
KONEC