Titul: Vánoční příběh o tom, jak Sam a Jack uvízli na základně
Autor: Jennifer Renner
Překladatel: Channach
Žánr: Romance
Páry: Sam/Jack
Hodnocení: Dospělí
Délka: Krátké
Časová osa: 8.série
Stav: Kompletní
Synopse: Sam a Jack zůstávají přes Vánoce na základně…

__________________________________________________________

V životě každého muže nastane okamžik, kdy bez výčitek zhřeší. Mnoho mužů hřeší opakovaně, zatímco ostatní své impulsy raději zdárně ovládají. Generál O´Neill byl posledních osm let, ke svému úžasu, tím druhým případem, zatímco když byl mladší už si tak dobře nevedl. Bez zásad a bez mezí. Ačkoli v tomto okamžiku, kdy se základna topila v absolutním tichu a svět nad ní byl pokryt sněhem, byl hříšník celým svým srdcem. A různými jinými částmi těla.
Ale pojďme zpátky a podívejme se na to, jak se vše odehrálo. Jaké okolnosti ho přiměly zapomenout na sliby a etiku velícího důstojníka?
Dobře, zaprvé, byly Vánoce.
Protože většina personálu měla dovolenou, byla posádka základny zredukována na minimum, které zahrnovalo Silera, Waltera, někoho, kdo nemusí být jmenován a generála samotného. Poslední zmíněný neměl moc na výběr, spíš musel naléhavě dohánět hlášení, která mu dodal Daniel. Takže, zatímco si všichni užívali padajícího sněhu, zářících hvězd na temné zimní obloze a zpívání koled u praskajících ohňů, Jack seděl ve své kanceláři a tupě zíral na složky před sebou.
Celé ty roky, co tady pracoval, nikdy nemusel být ve službě během Vánoc. Vždycky jel do srubu, kde seděl před krbem se svařeným vínem nebo se procházel kolem svého jezera. Daniel většinou zůstal a pracoval, ale tento rok odešel a Jack věděl od Teal´ca, že tráví Vánoce se Sarah. Žárlil na to, že se odsud dokázal mezihvězdný opičák dostat, ale přál mu to. Teal´c říkal něco o návštěvě Ishty a představení jmelí a Santa Clause. Tak ho nechal jít taky. (Poznámka překladatelky – snad jsem to space monkey přeložila správně, nikdy nevím, jak ho u nás přezdívají. Pokud ne, tak se omlouvám.)
A přesto Jack uvíznul na základně. Což ho neučinilo moc šťastným a nenavýšilo jeho vánoční náladu. Ano, byl hašteřivý a ani vánoční dekorace zavěšené na rampě, kývající se v přihrádkách na jídlo v kantýně nebo ten – ano, nenáviděl ho za to – tancující Santa, kterého Siler umístil na jeho stůl společně se šťastným úsměvem, poté, co elektrikou popravil zmíněnou píchající dekoraci na rampě, takže tu věc nemohl odmítnout a zahodit, protože, upřímně, nic z toho nemohlo odvát jeho současnou náladu. Ale jedna věc byla ještě horší. A tou byla plukovník Carterová.
Protože ona byla na základně taky. Snažil se ji dostat pryč, rozkázal jí to, poslal vojíny, aby ji eskortovali na povrch, ale nějak se zase dokázala vrátit zpátky. Jako jeden z těch bumerangů, které vás, když jim nevěnujete dostatečnou pozornost, vyfackují místo toho, aby jste je chytili.
A jeho myšlenky se k ní vracely pořád a pořád.
Ovšem generál nevěděl, že plukovník měla své důvody pro to, aby na základně zůstala. Za prvé byla předchozí roky doma a chtěla být fér k ostatním, aby mohli i oni zůstat se svou rodinou. Za druhé doufala, že by ji mohl navštívit její otec a chtěla ho přivítat. Tok´rové vzkázali, že mu předali její pozvání a on se bude snažit přijít. A konečně, ovšem ne nejméně důležitě, Pete, její snoubenec, byl pořád aktivně ve službě. Takže nechtěla strávit večer sama v jejich domě, protože už to nebyl „její“ dům. Pete tam teď žil, zíral na vánoční stromek, na kterém trval, sám jej nazdobil, protože to byla jejich rodinná tradice, a který jí neskutečně lezl na nervy, ale zůstala ticho. Ve vztahu musí člověk dělat kompromisy a on si to užíval tak moc, že neměla to srdce říct mu ne. Plukovník Carterová byla šťastná, že zůstala na základně a doháněla své experimenty, které v posledních týdnech zanedbávala. Cokoli, co ji nedovolilo myslet na budoucnost...nebo přítomnost.
Nicméně, generál měl více důležitých důvodů pro to, aby dostal Carterovou ze základny. Byly jednoduché a nemohly být blíže určeny. Byl do ní zamilovaný. V posledních letech často svým přátelům a jejich setkáním mimo službu unikal, takže jí nemusel čelit v soukromí. Na plukovníka si zvyknul. Ale potkat někde Sam, to byl úplně jiný případ. Věděl, že by mohla mít svetr, jeany a že by v něm rychle rozproudila krev – vyhnul se termínu být nadržený – protože by za ní v krbu praskal oheň a ona by si pravděpodobně sundala zmíněný svetr a měla jen tričko, smála by se a byla by uvolněná.  Jak by se od ní za těchto okolností mohl držet dál? Plus, mohl by jí koupit dárek. Což by bylo nebezpečné, protože co dáte někomu, koho milujete a kdo ví, že ho milujete, ale oba musíte předstírat, že jste jen přátelé? Takže to zdárně přehlížel.
Až do teď. Ačkoli nebyla v jeho kanceláři, byla tady. Mohl cítit její přítomnost na základně. Což ho dělalo velmi naštvaným. Protože zavřel složky, které jako četl, a nechtěl nic víc než se projít do kantýny a sníst koláč. Ale jak to udělat, když musel projít kolem její laboratoře? A potom co? Pokud řekne: „Nazdar, pane“, co odpoví on? Může čekat a doufat, že ho políbí pod jmelím, které visí nade dveřmi?
Ovšem, že takhle se to nestalo. Generál minul její laboratoř, ona na něj zavolala a on se jí zeptal, zda by se k němu a jeho koláči nechtěla připojit, ale nebylo tady žádné jmelí a tudíž i žádné líbání. Zatím.
Tak je nechme rozprávět nad koláčem v kantýně a poskočme dál přímo k části, kde generál vážně přemýšlí o rezignaci. 
*
Seděli v jeho kanceláři – pořád nerozuměl tomu, jak se sem dostali nebo proč – a pili kávu. Světla byla ztlumená a odlesk vánočních svíček průsvital skrz mapu hvězd do malé místnosti. Tiché koledy pluly prostorem, který odděloval pár a ten jim bezděčně naslouchal. Nikdo z nich se nedivil tomu, odkud přicházely, protože se objevily ve správnou chvíli a odebraly trochu napětí. Generál se podíval do svého hrnku a špičkou prstu něco vylovil. Plukovník jej sledovala a potom, když předpokládala, že generál vzhlédne a smítko odhodí, rychle odvrátila pohled jinam. Zastavil se na tančícím Santovi.
Můžu vás ubezpečit, že ani jeden z nich neuměl najít ta správná slova. Ta, která by odlehčila napětí a odpoutala jejich myšlenky od člověka naproti. Ale ani hrozivý a trochu boubelatý Santa je nepřiměl k nějakým připomínkám. Prostě tam stál a čekal, až někdo zmáčkne tlačítko, aby mohl začít svůj směšný tanec na Rolničky. Situace byla napjatá a oni se zasekli.
„Tak...,“ prohodil O´Neill a doufal, že Carterová jeho pokyn pochopí a něco řekne. Ale ona jenom ukázala na Santu a Jack zamumlal: „Siler.“
Plukovník mohla neobratně zavtipkovat: „Dobře, ale moc jako on nevypadá.“ Ale neudělala to, protože vtipkovat nechtěla. Chtěla...jiné věci. Tak řekla: „Já vím.“
„Jo.“
Generál si pogratuloval k výmluvné konverzaci a rozhlédl se po místnosti. Očima putoval přes poličky s knihami a dekoracemi, šanony, více šanony, po laptopu na stole přes hvězdnou mapu až k ní. Očekával, že ji uvidí z profilu, možná zírající na laptop nebo do svého hrnku, ale ne na něj. Rychle se podíval jinam, zmatený i ohromený a mohl se zeptat pouze na jednu otázku, která ho mohla zastavit před tím, než udělal něco opravdu hloupého: „Jak se má Pete?“
Zamrkala a sklopila zrak. „Má se fajn, pracuje,“ ale na mysli měla: žije.
„Aha. Tak špatné?“ dopil kávu a přál si, aby to bylo pivo.
„Jo.“ Její myšlenky nekontrolovatelně zabíhaly k pravdě, kterou skrývala sama před sebou. A oni se k ní přibližovali každou vteřinou.
„Tak...kdy je svatba?“ V tuto chvíli, nevěřil, že by to bylo možné, byla jeho vánoční nálada ještě horší než před tím. Ale musíte jej pochopit. Generál ji odstrkoval, aby udržel bezpečnou vzdálenost, jinak by ji zranil ještě mnohem víc. Ptát se ženy, kterou miloval, kdy se vdá za muže, kterého neměl rád, skutečně nebylo bezbolestné, ale nedíval se jí do očí, což ho prozradilo. Plukovník se dotkla prstu, na kterém obvykle nosila prsten, a opět zjistila, že jí jeho nepřítomnost vůbec nechybí.
„Nevím. Musí se toho moc rozhodnout a už zbývá tak málo času...“ věnovala mu úsměv. Úsměv opětoval a odpověděl: „Jo, já vím.“ Generál se podíval zpátky na ni a jejich oči se opět setkaly. A v tomto okamžiku se rozhodla, že ho nenechá odejít. „Chyběl jste mi,“ prostě konstatovala. Jack nakrabatil čelo a pokusil se žertovat: „Dobře, jsem jenom na jiném poschodí, můžete prostě...“ ale ona samozřejmě nemluvila o jeho nové kanceláři nebo o faktu, že s nimi už nechodí na mise. 
„O Vánocích...,“ přerušila ho a potom se odmlčela. „Ale až dodnes jsem nezjistila jak moc.“ Plukovník byla slabá a náchylná k citovému zranění. Ale taky se cítila zoufalá a potřebovala tohoto muže, proto nemohla přemýšlet o následcích svého vyjádření. Generál se podíval dolů do svého hrnku a zamumlal svůj souhlas.
K jeho překvapení, ne jako v jiných chvilkách, kdy probírali bolestnou pravdu jejich vztahu, je nikdo nepřerušil, ani oni sami.  
„Mohla bych být šťastná. Tedy, jsem. Jenom nejsem...je to hodný muž a miluje mě. A rozesmívá mě.“ Plukovník se zoufale podívala na O´Neilla. A on vzhlédnul k ní, dal jí najevo svou plnou pozornost a otevřenost. Byl připravený být ničema, pokud to bylo to, co potřebovala.
„Ale on není vy.“
Zašeptala, ale mohl by ji slyšet při blizardu. Přes ticho k nim doléhal Chris Rea s písničkou „Driving Home for Christmas“. Jack se pošoupnul na židli a čekal. Nevěděl, co říct. Čekala, až ji zastaví? Ptala se ho, zda udělají další krok? A jestli ano, proč teď? Věnoval jí plnou pozornost a viděl, jak se Saminy oči naplnily slzami, slzami, které nikdy nestečou. Viděl, jak se její ústa trochu otevřela a ihned k sobě rty opět přitiskla a vydechla vzduch, který byl uvnitř držen až příliš dlouho. Viděl, že její srdce bije rychleji a její oči k němu hlasitě promlouvají. A potom pokračovala.
„Miluje mě, ale on ne...on...vy se na mě takhle podíváte a to bolí. Bolí to tak moc, že je to vidět, doopravdy vidět a já stále souhlasím a stále...,“ hledala správné slovo, nechtěla naznačovat něco, co by nebyla pravda.
„Miluješ?“ pomohl jí.
Podívala se dolů a přikývla.
Zhluboka se nadechl. „Dobrá, víte, tohle je ta snadná část.“ Vzhlédla a on se podíval jinam. „Neklamat je trochu těžší...“
Plukovník stiskla hrnek silněji. „Ale nikdy jste neřekl ani slovo, vy jste nikdy...“
„Protože to není o mně. Nikdy nebylo. Všechno co musíte říct je jedno slovo a já...já chci, abyste byla šťastná. Zasloužíte si život a někoho milovat.“
Plukovník zavřela oči a vzpomněla si na slova, která jí řekl její „otec“, když uvízla na Prometheovi. Může o Petovi mluvit takhle? Jako její otec mluvil o její matce?
„Miluji tě...Jacku.“
Tak. Řekla to. Obávám se, že je to sentimentální a nerealistické, ale víte stejně dobře jako já, že tito dva milují více toho druhého než sebe. Slyšeli jste O´Neillovo přiznání. Viděli jste jí to na očích. Takže není překvapivé, že se natáhnul, mezitím se rozbil hrnek, který balancoval na opěrce, a uchopil ji za zadní část krku, aby si ji přitáhl blíž k vášnivému polibku. Potom se oddálil a podíval se na ni. Oba těžce dýchali a ona pomalu vstala a opět si sedla, tentokrát ovšem na jeho klín. Její ruce ho hladily po tváři a bříška jejích prstů kopírovala jeho rty. Odhrnul jí pramen vlasů z tváře a dal jí ho za ucho. „All I want for Christmas“ (ne od Mariah Carey, ale cover veze, jsme přece jen na vojenské základně) podtrhovala význam jejich pohledů, když se pomalu pohnula dolů, její oči uzamkly ty jeho, a potom ho konečně políbila. Jemně, jejich jazyky začaly pomalu objevovat a laskat toho druhého, stupňovali tempo až se poddali osm let hromaděné vášni frustrované lásky a touhy.
Toto je bod Jackova života, který označuji jako začátek. Okamžik, od kterého mu vše bylo jedno a kdy jeho ruce vysvlíkly její tričko. Nikdo nezaregistroval, že během procesu čištění stolu nadbytečný Santa, společně s dalšími věcmi, dopadnul na podlahu s protestujícím hlukem doprovázeným šťastným předvedením Rolničkového tance. Ale ani jeden z páru si toho nevšimnul.
A žádná z očekávaných katastrof, které by napadly generála a plukovníka užívající si žhavý, divoký sex na generálově stole, se nestaly. Sníh padal nerušeně dál, svět se dál otáčel a miliony mil daleko někdejší člověk a nynější Tok´ra mačkal tlačítka na DHD a zadával Zemi. V ruce držel cosi malého a zabaleného jako dárek pro svou dceru. Nemohl se dočkat až spatří její překvapenou tvář, když projde skrz červí díru, aby s ní oslavil první Vánoce po letech.

Jsem si jistá, až si umíte její výraz představit. Teď jděte a užijte si Vánoce i když třeba zrovna nejsou J