Nikdy před tím se o ní nikdo nezmínil ani slovem. Dali jí jméno Avatar a přesto o ní nikdo neslyšel. Žádné registry ji nezmiňovaly. I tak teď přišla ta správná chvíle ji použít.
Bylo čtvrt na šest, když na Samině nočním stolku začal vyzvánět telefon. Vymanila se z Jackova objetí a vzala to.
„Ano?“ ohlásila se.
„Majore, tady je generál Hammond. Asgardům se podařilo najít Nebhet. V SGC je jeden důstojník od NASA, který by rád mluvil s celou SG1 a vůbec se všemi týmy, které se pokusí zničit Nebhet. Byl bych rád, kdybyste se mohla dostavit co nejdřív.“
„Ano, pane, budu tam.“
„A majore, nevíte, kde je plukovník?“
„Je tady se mnou, generále,“ řekla klidně. „Totiž včera mi nebylo dobře a tak jsem ho požádala, jestli by nemohl přijet, kdyby se náhodou něco stalo.“
„Ano, majore, rozumím. Přijeďte oba.“
„Jistě, pane,“ souhlasila a zavěsila.
Pak položila telefon zpátky na stolek.
„Ty jsi mu řekla, že tu jsem?“ zamumlal Jack do Saminých zad.
„No a? Nic nepatřičného jsme nedělali. A co, přátelé snad být můžeme.“
„Taky si myslím. Měli bychom vstávat, co říkáš?“
Místo odpovědi vstala a když zjistila, že je plně oblečená, prošla do chodby a seběhla ze schodů. V kuchyni s úsměvem nalila vodu do varné konvice a zapla ji. Pak šla do koupelny a v rychlosti si vyčistila zuby. Vrátila se do kuchyně, vzala do ruky konvici a než zalila dva hrnky kávy, všimla si, že má na záznamníku pět nových vzkazů. Stiskla příslušné tlačítko a otočila se zpátky k šálkům. Zalila je a jeden z nich vzala do ruky, aby se napila. Hlas, který se ze záznamníku ozval zarazil Saminu ruku na její cestě k ústům.
„Ahoj, majore, tady je Jack. Myslel jsem, že bych vás někam pozval. Až se vrátíte, ozvěte se, prosím.“
Píp. Vzkazy pokračovaly a nedovolovaly Sam vyjít z údivu. Volal jí. Bože, on jí volal, ten večer. Ten večer, kdy...
„Sam, kde vězíte?“
Píp.
„No nic, asi to vzdám. Doufám, že alespoň nepracujete a skutečně jste někde pryč.“
Píp.
„Vypadá to, že se vás pro dnešek nedočkám, co?“
Píp.
„Musím vypadat jako nedočkavec, když pořád volám, že? Ještě jsem vám chtěl popřát dobrou noc. Zítra se uvidíme. Tak zatím...“
Sam stála a zírala před sebe.
´To ne,´ pomyslela si. Mezitím Jack sešel dolů a našel ji, jak se opírá o linku s šálkem horké kávy v ruce a je dočista mimo. Pro jistotu jejího bezpečí jí šálek z dlaně vyndal a něžně na ni promluvil.
„Sam, něco v nepořádku?“ chytil ji za ruce a pomalu si ji otočil tváří k sobě. Civěla na něj a neřekla ani slovo. Odvedl ji ke stolu a posadil ji.
„Jacku... Jacku ty jsi mi volal,“ vykoktala ze sebe.
„No jo, a ty jsi mi neodpověděla,“ usmál se.
„Proč? Řekni mi proč?“ žadonila zoufale.
„Co proč?“ chtěl vědět. Posadil se za stůl. Naproti ní.
„Proč jsem si ty vzkazy neposlechla?“
„Sam, myslím, že přišel ten správný čas, abys mi řekla o co jde.“
„Ne, Jacku. Máme naspěch.“
„Ne dokud nebudu vědět o co jde. Vypadáš, že bys raději jela do nemocnice než na misi, která má zachránit svět.“
„Mike se mnou spal,“ řekla. V kuchyni se na chvíli rozhostilo ticho.
„Co? Chci říct... kdy?“ zašeptal do něj Jack.
„Předevčírem.“
„Počkej, předevčírem jsi ho poznala, ne?“
Kývla.
„Sam, to snad...“
Znovu kývla.
„Byly to dvě hodiny.“
„A ty... ty jsi to chtěla?“ zeptal se a cítil jak má sucho v puse.
Podívala se na něj a smutně se usmála.
„Je to hloupost.“
„Nemyslím si,“ oponoval.
„Jsi můj velící důstojník, můj nadřízený... Kriste Pane, leželi jsme spolu v posteli... teď tu vykládám o tom, jak jsem s někým po dvou hodinách spala. Ani trochu ti to nepřijde absurdní?“
„Nepřijde. Mám tě rád. A právě proto, že jsem s tebou v té posteli ležel si myslím, že bych tohle měl znát. Neberu tě jako kolegyni.“
„Bojím se co bude dál.“
„Sam... chtěla jsi s ním spát?“ přerušil ji a vrátil se k tomu, co chtěl vědět.
„Ano, ale...“
„Co se pak stalo?“
„Ale teď toho lituju.“
Zase bylo na chvíli ticho.
„Pak? Odešel. Druhý den jsem mu volala, abychom spolu mohli mluvit. Možná to byla přehnaná reakce, ale řekni Jacku, jak by ses cítil, kdyby s tebou nějaká spala a ty by ses pak dozvěděl, že před tebou něco velkého skrývala? Odevzdal bys jí své tělo, a pak bys přišel na to, že jsi jí ani nestál za pravdu.“
„To ti nepovím, Sam. Nikdy jsem v takové situaci nebyl.“
„Dobrá, nevím jak ty, a jak kdo další, ale já se cítila hrozně. Jakoby mě někdo zradil, ublížil mi... a co hůř... cítila jsem se jako děvka.“
Jack nic neříkal. Doufal, že se od něj mlčení očekává.
„Asi by mě to přešlo a za pár chvil by to zase bylo dobré... ale když Mike znovu přišel a já se ho ptala, proč mi neřekl pravdu, odpověděl mi, že to bylo velké tajemství a že nemohl. Namítla jsem, že jsme spolu přeci spali a on mi na to řekl, že právě v tom byl problém. Že by nikdy nemohl prozradit tak velké tajemství někomu, kdo mu dal co chtěl po dvou hodinách.“
Konec svých slov už Sam utápěla téměř v slzách.
„A koho, Jacku, koho viníš?“
„Objektivně?“
Kývla.
„Oba dva.“
„Myslíš, že je za co vinit Mika?“
„Jo, řek´ bych, že je. Nejsi sama vina a ani on není sám vinen.“
„Připadám si jako já ta špatná.“
„Prolomená bariéra vlastního respektu?“
„Asi ano.“
„Připadám si jako zvíře. Člověk by si přece měl sám sebe vážit, ne?“ začala plakat.
„Sam, nikdo tě nemůže odsuzovat. Kdekdo by se v tvé situaci možná zachoval stejně. Sex je základní lidský pud a pokud dáš tělu tu možnost, pak vzrušení převládne nad rozumem. Jsi dospělá žena a...“
„No právě. Neměla jsem dovolit, aby se mě vůbec dotknul.“
„Na jedno se zeptám – vyřešíš tím něco, když se budeš trápit?“
Zavrtěla hlavou a sklopila oči.
„Nech Mika být. Pojedeme na základnu a budeme si zase hrát na hrdiny, ano?“ usmál se. Naklonil se k ní a bříšky palců jí setřel slzy z tváří.
Sam a Jack odjeli. Na lince zůstaly stát dva hrnečky kávy, obě strany postele zůstaly rozestlané, Sam poprvé za dlouhou dobu seděla na místě spolujezdce.
Ten člověk jí hrubě připomněl Mika. Byl mu tolik podobný nebo už bláznila? Měl na sobě černou uniformu a na rukávech měl napsáno USAF-NASA. Jmenoval se Josh Morgan. Posadili se okolo stolu v zasedačce. Sam, Jack, Daniel, Teal´c, Hammond, SG pět, šest a devět. Morgan jediný zůstal stát. Vzal do ruky ovladač a namířil ho na projektor. Na plátně se objevila fotka na první pohled obrovské lodi.
„Dámy a pánové, seznamte se, tohle je Avatar...“ oznámil jim Morgan poeticky. Jack sklopil oči, aby mohl nenápadně protočit panenkami.
„Krásný, pane Morgan, dost pro vás asi znamená,“ neodpustil si Jack.
„A věříte, že ano, plukovníku. Mimochodem má ženský rod,“ osopil se na něj Morgan.
„Cože?“
„Znamená něco Avatar? Je to posel Boží, ne?“ přerušil je Daniel, spíš proto aby se přestali hádat, než ze zvědavosti.
„Ano a kromě toho to znamená All victories are truly appreciated redemtion,“ vysvětlil mu Morgan. (Všechna vítězství jsou skutečně uvědomovanou spásou; pozn. autorky)
„To si myslíte?“ nenechal to Jack být.
„Plukovníku, stejně tak jsme ji mohli pojmenovat Růžové prasátko nebo Lotosový květ, a pokud se vám to nelíbí zažádejte si úřady a nechte si ji třeba pojmenovat O´Neill.“
V místnosti se rozhostilo šumění, jak se každý pro sebe usmál. Všichni si vzpomněli na Asgardskou O´Neill, která jim mimochodem zachránila zadky od replikátorů... takže žádný problém, tahle All victories cosi by se stejně dobře mohla jmenovat Avatar.
„Čím je tak výjimečná?“ chtěl vědět Teal´c.
„Tak prvně... přesto, že je obrovská má neuvěřitelně dokonalé maskovací zařízení. V celé lodi jsme skloubili pozemskou i mimozemskou technologii a jsme na Avatar právoplatně hrdí. Neobjeví ji ani ty nejlepší mimozemské dekódovací zařízení. Za druhé, dokáže vyvinout třikrát větší rychlost než doposud jakákoli jiná loď. Mimo hyperprostor ovšem. Což je velmi výhodné, až se zase někde ztratíte v hyperprostorovém okně. Do třetice, Avatar má arsenál zbraní takové moci a síly, že se o tom nesnilo celým Spojeným státům dohromady. V hangáru na její palubě je ukryto dvanáct bojových letounů velikosti pozemské F-18. Jejich technologie vás ohromí. A patrně ohromí i Goaul´dy. Bránit se proti střelám z těch letounů je prakticky nemožné.“
„Mám otázku,“ vmísil se Jack do debaty, když Morgan ukončil svůj projev. „Jak dokáže zvednout tak obrovskou loď, do vzduchu, aniž by si toho ostatní státy nevšimly?“
„Už jsem řekl, že dokáže být neviditelná,“ setřel ho Morgan.
„Žádná loď, kterou jsme doposud znali nedokázala být neviditelná při odletu a při přistání,“ zastala se Sam Jacka.
„Tady alespoň vidíte, v čem je Avatar lepší, majore,“ triumfálně jí oznámil Morgan.
„Dovolte mi ještě jednu věc,“ řekl jeden důstojník SG9 do nastalého ticha. „Co se od nás očekává? Dáte nám vaši loď, vaše instrukce a necháte nás... opakuji nás, SG týmy, odletět udělat špinavou práci za vás? Nebo tam taky dosadíte svoje ovečky?“
„O to se nemusíte starat, kapitáne. Myslím, že jsme na jedné lodi. Všichni. Vy, my i NID a NSA, taky pentagon a Bílí dům. Předpokládali jsme, že je to vaše práce chytat Goual´dy...“
„Jsou to dva měsíce, co jsme si pořídili ty obří mucholapky na chytání Goaul´dů, že pane?“ přerušil Jack Morgana a podíval se na Hammonda.
„Plukovníku, nemusíte to tolik přehánět, a vy pane Morgan, prosím neberte naši práci jako chytání Goaul´dů. Mnohých zde přítomných se to dotýká,“ usadil je Hammond.
„Dobrá, generále. Tak ať tedy děláte cokoli, jdete proti Goaul´dům. Tohle je vaše parketa. My zkoumáme vesmír jiným způsobem a NSA to dělá taky trochu jinak. Všem je nám ale jedno společné – tahle planeta. A všichni ji chceme zachránit.“
Jack si opřel bradu o dlaň a chvíli na Morgan zíral. „Dost mi připomínáte toho herce, co hrál prezidenta Spojených států v Drtivém dopadu... ten měl taky tak rádoby poetický žvásty, a pak se zasloužil o záchranu světa asi stejně jako Sněhurka,“ rýpl si Jack zvýšeným hlasem.
„A dost, plukovníku! Ještě slovo a půjdete ven,“ rozzlobil se Hammond.
„Dobrá, generále, omlouvám se. Můžu se jen ještě na něco zeptat?“ omluvil se Jack.
„Pokud to nebude hrubé nebo zavádějící, plukovníku,“ řekl ostře Hammond.
„Kdepak tu krásku máte?“ otočil se Jack na Morgana. Hammond se nadechl, že něco řekne, ale pak to nechal být.
„V zóně 51 v Nevadě,“ ochotně vysvětlil Morgan.
„Moment, moment,“ zarazil ho Jack. „Ne že bych se nějak vyznal v zeměpise, ale není náhodou padesát jednička v Kalifornii?“
„To je druhá padesát jednička.“
„Vy máte dvě?“ řekl Jack s ironií v hlase.
Morgan si povzdychl. „Ano, máme dvě.“
„Proč tomu neříkáte třeba 52 nebo tak?“
„Plukovníku, nemáte to jedno?“
„Docela to mate, víte? Já teď třeba vůbec nevím, kterou z nich máte na mysli.“
„Tu v Nevadě.“
„Zónu 51 v Nevadě?“
„Ano,“ bublal Morgan. Jack ho upřímně štval.
„Takže tu mluvíme o zóně 51 v Nevadě a ne o zóně 51 v Kalifornii, že?“ dobíral si ho Jack. Ostatní ho ale nechali.
„Ano,“ řekl Morgan prostě a snažil se nenechat se vytočit.
„To je tam, kde byl Prometheus?“
„Ano.“
„To byla zóna 51?“ podivil se Jack neupřímně.
„Ne, byla to zóna 139, plukovníku. Mám dost vašich připitomělých narážek. Generále, prosím,“ podíval se Morgan prosebně na Hammonda.
„Plukovníku, upozornil jsem vás, že jestli toho nenecháte, půjdete ven,“ řekl Hammond přísně.
„Jen si ověřuju fakty, pane.“
Na chvilku nastalo ticho, pak Jack znovu promluvil.
„Takže, pane Morgan, měli jste tam nějaký pletky se zákonem, ne?“ věnoval Jack znovu pozornost Morganovi.
„Do toho NASA nezasahuje, plukovníku. Na druhou stranu, myslím, že se tu máme bavit o docela jiných věcech.“
„Ale pro mě je velmi důležité, jestli svěřím sebe a svůj tým do rukou někoho, koho základna je v Top Ten největších kriminálních případů všech dob,“ vyjel Jack. Hammond už to nekomentoval. Věděl, že jestli je nechá, venku se pozabíjí. Ostatní to očividně bavilo.
„Už jsem řekl, plukovníku, že NASA s tím nemá co dočinění.“
„A kdo s tím teda co dočinění má? Neztroskotali v Roswellu náhodou Asgardi, Morgane?“
„K tomu se nebudu vyjadřovat.“
„Pánové, to co tu rozebíráte je opravdu zajímavé téma a možná, že bychom ho rádi všichni vyřešili, ale aby bylo kde, je nutné jednat. Pane Morgan, buďte tak laskav, a řekněte nám, co od nás očekáváte,“ přerušila Sam Jackův nádech k dalšímu přílivu jízlivých slov.
„Chci, abyste se dostali na základnu v Nevadě během následujících šesti hodin,“ promluvil Morgan. Jeho hlas zněl klidněji.
„A nějaký plán pro nás máte nebo to taky necháte na nás?“ zeptal se Jack.
„Při vší úctě, pane, nemohl byste být alespoň trochu... trochu taktní,“ požádala ho Sam přísně.
„Myslím, plukovníku, že právě vy máte v boji proti Goaul´dům své zkušenosti. Tak jako tak, my známe od Asgardů momentální konkrétní polohu Nebhetiny lodi a celé její flotily. Dáme vám ty koordináty, řekneme vám, jak pracuje princip zbraní na Avatar. Zbytek si musíte zařídit sami.“
„Dáváte nám největší a nejvýznamnější loď, jakou kdy člověk vyrobil, od které nevíme co očekávat, nevíme, jak s ní správně pracovat... a vy nás s ní posíláte na vůbec nejdůležitější misi, kterou kdy lidstvo mělo podniknout?“ divila se Sam.
„Majore, jste jediní, kdo se s takovým bojem setkal.“
„Ano, ale s lodí, kterou jsme znali.“
„Avatar má například od Prométhea jenom nepatrné odchylky v řízení.“
„A právě tyhle rozdíly, byť nepatrné, mohou být osudnými. Na pilotování Prométhea jsem se připravovala víc než půl roku. Výcvik hlavního pilota vzal 3 a tři čtvrtě roku, pane Morgan. Šest hodin na přepravu a odlet ani zdaleka nestačí. Nebo snad máte vlastního pilota?“
„Máme 247 pilotů, majore, jestli máte zájem. Ale ani jeden z nich nemá přímou zkušenost z války s nějakými mimozemšťany.“
„Měli bychom si někoho z vašich lidí vzít. Už jen proto, kdyby nastaly nějaké potíže, kdyby bylo třeba něco opravit. Co myslíte, generále?“ obrátila se Sam k Hammondovi.
„Ano, to je jistě dobrý nápad, majore,“ souhlasil Hammond. „Jaký na to máte názor vy, pane Morgan?“
„Určitě to půjde zařídit. Řekněte kolik lidí budete potřebovat a já požádám o ty nejlepší z nejlepších.“
„Ty by od vás bylo velice milé, pane Morgan,“ ozvalo se odkudsi vzadu.
„Má ještě někdo nějaké dotazy?“ přešel Morgan tu poznámku.
„Jen mě tak napadá... víte něco o Bodorovi?“ zajímal se Daniel.
„Mnohem víc než my toho ví Ruská Hvězdná Brána a vy. Generále, myslíte, že byste mohl všem přítomným osvěžit situaci s kapitánem Bodorem?“ požádal Morgan Hammonda.
„Mluvil jsem s velitelem Ruské Hvězdné Brány a podle všeho je Bodor na palubě Nebhetiny mateřské lodi a je jejím hlavním pobočníkem. Je zvláštní, že ho ještě neučinila hostitelem. Podle Asgardských průzkumných sond víme s jistotou, že Bodor je pořád ještě člověk. Sice dal Nebhet Iononym, ale i tak je zvláštní, že ho tím hostitelem neučinila,“ skončil Hammond svou řeč.
„Třeba z něj udělala Jaffu,“ napadlo Daniela.
„To by Asgardské sondy ukázaly,“ mínil Teal´c.
„Ne pokud se zaměřili na hledání hostitele.“
„Momentálně nemáme o jejich technologiích takový přehled, abychom mohli s jistotou říct, jestli se jim podařilo Bodora přesně analyzovat,“ přerušil je Hammond.
„Ani to není moc důležité,“ poznamenal Morgan. „Ruská vláda už udělila povolení zabíjet.“
Po tom, co Morgan vyslovil poslední slova v místnosti nastalo ticho.
„Zabít Bodora?“ vyhrkl kdosi.
„Snad byste ho nechtěl zachraňovat a ohrožovat tak na životě lidi, kteří si žít zaslouží,“ usadil ho Morgan.
Opět nastalo ticho. Přetrvalo ale déle než obvykle, a tak Hammond uznal za vhodné, že bude lepší je propustit.
„Všem vám teď dávám rozchod,“ řekl jim, „Zdržujte se prosím až do odvolání poblíž základny. Ještě s panem Morganem projednám, kolik lidí od NASA by bylo třeba pro vaši misi. Vy ostatní můžete jít.“
Všichni se zvedli a tři SG týmy opustili zasedačku, aby nechali Hammonda s Morganem o samotě.
Každý to vzal svou cestou. Teal´c s Danielem odešli prozkoumávat nějaké artefakty, které přinesli z jedné z misí, Jack měl ještě na dodělání nějaké papírování a Sam to vzala do své laboratoře, aby pro Daniela udělala analýzu jednoho z předmětů, které zkoumal. Ani jeden z nich ale nedokázal své práci věnovat plnou pozornost. Jejich myšlenky se ubíraly stále stejným směrem, nikdo z nich si však patrně neuvědomoval, že se chystají do války.
Asi po půl hodině to Jack vzdal, stavil se za Danielem a Teal´cem a ti se pak společně stavili vysvobodit Sam z její temné laboratoře. Za deset minut je všichni mohli vidět v kantýně nad želatinovými poháry.
„Musíme něco vymyslet. Dokud jsme tady a ještě máme možnost uniknout,“ pronesl Daniel mezi své společníky.
„Když dovolíte, něco mě napadlo,“ řekla Sam. „Morgan přeci říkal, že celá Avatarská flotila dokáže být neviditelná, a že ji nezachytí žádné z Nebhetiných radarů. Co takhle vzít dva až tři letouny, možná víc, nechat je vidět a poslat je proti Nebhetině lodi. Všimne si jich a veškeré svoje zbraně namíří na ně. Taky si myslím, že k nim pošle své alkeshe. Mezitím zbytek těch neviditelných zaútočí z druhé, nechráněné strany lodi. Než bude Nebhet mít možnost cokoli udělat, naše zbraně ji zničí.“
„Carterová, to je dokonalý,“ civěl na ni Jack s lžičkou plnou želatiny na půl cesty k ústům.
„Nemyslím, že je to tak dokonalé, jak by se na první pohled mohlo zdát. Tenhle manévr bude stát hodně odvahy, úsilí a především dobrých leteckých schopností pilotů, kteří budou v těch třech letounech.“
„Morgan taky říkal, že Avatar má takové technologie, jako nic nikdy předtím... pamatujete si ještě ty bojové letouny na rádoby dálkové ovládání?“ uvažoval Daniel. Když kývli, pokračoval. „Co když má Avatar něco podobného a my bychom je mohli ovládat z dálky?“
„Nemyslím, že by se nám tolik poštěstilo, Danieli,“ namítla Sam.
„Každopádně měli bychom se na to zeptat.“
„No udělat to můžeme,“ pokrčila Sam rameny.
„V těch letounech budou muset sedět naši lidé, pokud Morgan naši otázku neodsouhlasí. Nemáte strach?“ zeptal se Jack.
„Zvládneme to. Musíme,“ doufal Daniel.
Pak jedli v klidu a užívali si jedny z posledních pohárů, které měli na dlouhou dobu mít.
Jak jinak, než že Morgan jen potvrdil, že Avatar žádné takové zařízení, který by byť jen vzdáleně připomínalo dálkové ovládání, nemá. Na Jackovu připomínku, že Avatar tedy nedosahuje dokonalosti ve všech ohledech, Morgan odpověděl, že je lepší mít perfektní ovládání zevnitř než špatné zvenku. Tři členové týmu SG1 souhlasili. Jack samozřejmě ne a nezapomněl Morganovi položit za vinu něčí potencionální smrt v jednom z letounů. Nicméně Hammond jejich taktiku odsouhlasil. Návrh, že by ty tři letouny vykonávají klamný manévr pilotovali piloti NASA byl Morganem striktně zamítnut – „Je to váš nápad, plukovníku.“
Hammond slíbil, že se pro to pokusí najít nejlepší piloty z celého světa. Na palubě budou ale jen pod podmínkou, že sami budou chtít. Kdo by ovšem šel dobrovolně do sebevražedného útoku? Blázni nebo špičkoví patrioti Spojených států – což je vlastně jedna a tatáž skupina, ale nechtějme nikoho urážet. Po čtyřech hodinách práce Hammond sehnal čtyři americké piloty. Ne, že by jinde ve světě nebyli lepší, jenom nikde jinde nebyli větší blázni. Hammond jim za to byl neskonale vděčný.
Pozdě odpoledne seděla SG1 v Danielově kanceláři a čekali na poslední přípravy.
„Tohle je zvláštní...“ řekla Sam do ticha.
„Co?“ chtěl vědět Jack.
„Je to rutinna, ne? Děláme o často. Kolik Goaul´dů jsme zničili? Počítáte to ještě vůbec? Jsou dvě možnosti, buď vyhrajeme nebo prohrajeme. Reality má vždycky dvě stranou. Jednu dobrou a jednu špatnou. Na které z nich se ocitneme tentokrát?“ podívala se Sam na Jacka. „A jestli mám strach?“ Na chvíli zaváhala. „Ano,“ řekla nakonec.
pokračování příště