Titul: Vzpomínání
Autor: POTC
Překladatel: Alis
Žánr: Romance
Páry: Sam/Jack
Hodnocení: Děti
Délka: Krátké
Časová osa: Neurčeno
Stav: Kompletní
Synopse: Sam je zraněna a kvůli otoku ztratila vzpomínky... na všechno....

______________________________________________________________

Poručík Bren se letmo podíval stranou a viděl, že se obyvatelé víc a víc shromažďují  kolem nich.

„Plukovníku. Měli bychom jít pomalu zpět k bráně.“

Vypadalo to, že půjde o obyčejné setkání, pozdravnou misi. Byl zde objeven naquadah.

Daniel s Teal´cem byli mimo Zemi, aby  shromáždili zbytek jaffských rebelů, takže generál O´Neill poslal Sam s SG 5.

Sam nebyla zrovna nadšená, ale naquadah byl stále vzácný a tak museli využít tuto příležitost k získání surové rudy,kterou zde mají.

Místní lidé nemluvili, ale slova nebyla třeba, nebyli vítáni. Patrně neměli ani strach z jejich zbraní.

Když byli skoro u brány, vesničané se náhle rozběhli k nim. Kapitán Walker vystřelil  několik ran do vzduchu, ale to vesničany nepolekalo.

V následující tlačenici se Sam pokoušela zbavit se sevření jednoho z útočníků, když uslyšela, že na ni někdo křičí, nepatrně se otočila  a ucítila ránu do hlavy, instinktivně stiskla spoušť její P90.

Siréna zněla chodbami, Jack vběhl do řídící místnosti.

„Co se děje Waltre?“ zeptal se technika.

„Obdrželi jsme audio a video pane, od SG5.“

„Pusťte to.“

„ano, pane.“

„Major LIoydová pane, byli jsme napadeni místními. Mají plukovníka Carterovou, nevím, jestli je stále naživu pane. Žádám o povolení se pro ni vrátit.“

„Máte bránu pod kontrolou?“

„Tak něco, jakmile zajali plukovníka Carterovou, více méně nás nechali jít, pane.“

„Err, přijdu tam za vámi, zůstaňte, kde jste.“

„Ano, pane. Major Lloydová konec.“

Mají Carterovou. To bylo všechno, co si z toho pamatoval. Byla pod jeho velením.

Když vstoupil do prostoru brány, kývl směrem k přítomným týmům.

„SG3 a SG10 cílem naší mise je přivést plukovníka Carterovou, byli napadeni. Pokud někdo z místních jen ukáže náznak agresivity, nebo opět zaútočí, použijte svoje zbraně. Rozumíte? Vpřed.“

Všichni mohli slyšet jeho obavy.

SG5 čekali na druhé straně brány.

„Majore LIoydová podejte hlášení.“

Sdělila mu všechny detaily. Nebylo toho moc co mohli udělat, tři proti celé vesnici, měli štěstí, že zůstali naživu.

„Ukažte nám cestu majore, jdeme lidi.“

Vesnice nebyla daleko, než ji uviděli, mohli slyšet hlasy.

Opatrně vstoupili ,vesničané ztichli a výhružně se na ně dívali.

Vojáci na ně mířili zbraněmi, Jack na ně promluvil.

„Zadržujete jednoho našeho člověka. Přišel jsem si pro ni. Raději vás varuji, že nebudu váhat použít tohle.“

Muž přikývl.

„Kde je?“ zeptal se Jack autoritativním hlasem.

Muž jim naznačil, aby ho následovali.

Šli přes vesnici k domu, který ten muž odemkl. Když otevřeli dveře, zápach, který ucítili, byl příšerný.

Sam seděla na zemi, obličej celý od krve, unavený pohled. Vedle ní ležel mrtvý muž, měl patrné střelné zranění.

Jack přišel blíž a klekl si k Sam a řekl.

„Carterová? Jste pořádku?“

Sam neodpověděla, bez jediného mrknutí se dívala před sebe, jako by ho ani neslyšela. To nebylo dobré, to věděl i on, ale byla na živu.

Postavil se.

„Vezmu si ji s sebou.“ řekl způsobem, který neočekával žádnou odpověď.

Muž se na něj podíval a zavrtěl hlavou.

Jack naznačil svým mužům, aby ji vzali a šli směrem ke dveřím.

Muž konečně promluvil.

„Zabila Amara.“

„Prosím?“

„Zabila Amara.“

„Jen se bránila, neočekávejte ode mne projev smutku.“

„Musí být souzena.“

„Cože? Souzena? Za co? Vy jste napadli je, oni jen odpověděli. Jestliže s tím nejste spokojen, to je mi líto.“

„Bránili jsme svou vesnici!“

„Oni na vás nezaútočili. Přišli nabídnout výměnný  obchod.“

„Ale škoda byla způsobena.“

„Co se stalo, stalo se.My odcházíme i s ní, a pokud mi budete stát v cestě, zabiju  vás sám. Je to jasné??“ řekl Jack  rozčileně.

Muž se podíval dolů. Ustoupil jim, aby mohli projít.

Byli shromážděni venku.

„Ok, jdeme k bráně, všichni ve střehu, ok? Já těmto lidem nevěřím.“

Vesničané zůstali stát, nijak nezasáhli.

„Zadejte adresu“ řekl Jack do vysílačky „Budeme tam během minuty.“

Jakmile první muž prošel skrz hladinu, uslyšeli za sebou křik, vesničané běželi za nimi.

„Rychle.“

Vesničané se ještě víc přiblížili. Jack vydal rozkaz „Palte.“

První řada spadla a to zastavilo ostatní, takže zbytek mohl v klidu projít bránou.

„Zavřete iris.“ řekl Jack jakmile se dotkl nohama rampy.

„Zdravotnický tým!Okamžitě sem!“

Sam už strávila na ošetřovně 5 dní. Nepřítomný pohled. Její oči jakoby byly mrtvé.

Na čele měla stále viditelné známky úderu. Byl tak silný, že stále ještě byl na kosti vidět otisk klády.

Doktorka Petersová jim všechno jednoduše vysvětlila, Samin pet scan ukazoval lebeční otok, Sam ztratila schopnost mluvit, a pokud mohou odhadovat, je zcela neschopná pamatovat si, komunikovat a uvědomovat si, kdo je nebo kdo byla.

Jack trávil všechen svůj čas na základně, navštěvoval Sam, tak často jak jen to bylo možné, její nepřítomný pohled jí dával podobu padlého anděla.

Jack se těžko vyrovnával s tím, že se Sam už možná nikdy neuzdraví a zůstane taková, jako je teď. Už nikdy nebude žít tak, jako dřív.

Po třech týdnech se její stav nijak nezlepšil.

Doktorka Petersová neměla žádnou šanci. Chtěli dát Sam do specializovaného ústavu.

„Cože? Můžete mi to zopakovat??“ řekl Jack bez dechu a značně rozčíleně.

„Pane, tato myšlenka vadí i mně, ale plukovník Carterová nijak nereaguje na léčbu, její mozek je v podstatě mrtvý, pane.Musíme ji převést do odpovídajícího zařízení.“

Jack si položil hlavu do dlaní. Pokoušel se něco vymyslet. Převzít velení SGC  bylo dost děsivé, ale zvládl to. Ale, že by mohl ztratit Sam, bylo mnohem horší.

„Mohl bych se o ni postarat.“ řekl náhle.

„Pane?“

„I když je ve stále stejném stavu, neznamená to, že se to nemůže zlepšit, že?“

„Ne, to je pravda, ale pravděpodobnost je velmi …“

„Ah! Přestaňte! Sam zná můj dům, jsme přátelé, já se o ni postarám.“

„Pane, to je proti nařízením.“

„Dluží nám nějakou laskavost, že ano?“

Doktorka se lehce usmála.

„Ano pane, myslím, že ano. Vyřídím všechny papíry ještě dnes. Doporučím, aby mohla být pod vaším dohledem.“

Jack kývl a jeho obličej byl náhle zase nepřístupný. Opravdu ho neznala. Ale věděla, že teď nebyl správný čas na argumenty.

Řídit, když Sam seděla vedle něj, upřeně se bez jediného mrknutí dívala ven z okna, bylo pro Jacka těžké. Kdyby mohl, tak by křičel, jeho srdce bylo roztrhané na kusy. Sam nevěděla, kdo on je, nikdy nereagovala na jeho hlas, ani Danielův ani Teal´cův.

Zaparkoval auto na svém místě. Většinu jejích věcí přestěhovali už minulý týden.

Jack vystoupil a pomalu Sam rozepnul přezku u pásu. Pomohl jí vystoupit z auta. Pomalu šli k domu, držela ho za ruku, dívala se upřeně kolem sebe, ústa měla pootevřená, úplně jako malé dítě. Musel se pořádně kousnout do jazyka, aby nebrečel. Musí být kvůli ní silný, její příklad. Doktorka Petersová byla upřímná, Sam se bude muset znovu naučit žít.

Od té doby, co mu Sam řekla o své zkušenosti na Prometheovi, kde jí řekl, že zde vždycky bude pro ni, když ho bude potřebovat. A i když to nebyl opravdu on, rozhodl se, že svůj slib splní.

„Sam,tohle je teď tvůj nový domov“ řekl, když otvíral dveře.

Zavedl ji dovnitř.

Věděl, že teď začal nový život. Život plný trpělivosti.

Sam se kolem sebe rozhlížela a vypadala jako ryba bez vody.

Zavedl ji do pokoje pro hosty, kde bylo všechno její oblečení a osobní věci.

„To je tvůj pokoj Sam, můžeš tu zůstat tak dlouho, jak budeš chtít.“

Sam vešla do místnosti a rozhlížela se kolem sebe. Jack naklonil hlavu, Sam se pohybovala velmi pomalu, ukazovala prstem doprostřed místnosti, jakoby tam něco poznala. Vzala Charlieho baseballovou rukavici, kterou si Jack schovával, otáčela ji v ruce zase vrátila na poličku. Otočila se k Jackovi, na krátký okamžik, na zlomek sekundy, mohl by přísahat, viděl v jejích očích porozumění.

Vše probíhalo více méně jednoduše. Sam byla schopna pohybovat se po domě, ale nic víc. Zůstávala sedět bez pohnutí celé hodiny, seděla a upřeně se dívala před sebe, nebo listovala v časopisech, které držela vzhůru nohama. Už několikrát to chtěl Jack vzdát, doufal, že známé prostředí ji pomůže. Ale za tři měsíce, co je tady, se zlepšilo jen několik věcí. Sam se teď byla sama schopna postarat o hygienu, ale jinak byla horší než dvoudenní dítě. Ale Jack ji nechtěl opustit. Nemohl akceptovat myšlenku, že by Sam byla v nějakém psychiatrickém ústavu.

„Sam, já se budu dnes večer dívat na hokej, ok? Já vím, že ty asi dáváš přednost baseballu, ale dnes je druhé finálové kolo, tak …“

Jack si sedl na pohovku, Sam se posadila také, naproti němu, tak jak to dělala vždycky, oči upřené na obrazovku. Jack se na ni letmo podíval, Náhle byla jiná … neklidná, téměř rozrušená, pohybovala prsty, prudce dýchala.

„Jsi v pořádku Sam?“

Podívala se na něj, v očích měla slzy.

„Co se stalo? Co tě bolí? Můžeš mi ukázat, co se stalo?“ řekl Jack konejšivým hlasem.

Ale Sam se dívala stále na něj, otevřela pusu, jako by …

„Dja.. Jack…“

Jack se chvíli nemohl pohnout.Upřeně se na ni díval, řekla jeho jméno, její první slovo po třech měsících.

„Ano, to jsem já, co je? Co se stalo?“

Sam se otočila zpět k televizi a vrátila se do své němoty. Stále rozrušená.

O půl hodiny později vstala, pomalu se prošla po místnosti, jako by něco hledala, zastavila se před Jackem.

Pomalu si sedla vedle něj. Chvíli se mu dívala do očí. Potom se zabořila do pohovky, zlehka si položila hlavu na jeho rameno, oběma rukama chytila jeho paži.

Jack se nemohl pohnout, netroufal si.

Její dech se zpomalil a Jack si po chvíli uvědomil, že Sam mu usnula na rameni.

Lehce ji vzal do náruče, odnesl ji do jejího pokoje, pomalu ji svlékl, oblékli ji velké tričko a potom ji přikryl. Chvíli se na ni díval, potom ji jemně políbil na čelo a odešel.

„Co tím naznačujete doktorko?“ zeptal se Daniel.

„To, že je u generála O´Neilla už pět měsíců a výsledky se blíží nule.“

„Ale vrátily se jí některé zvyky, může se postarat sama o sebe.“ dodal Teal´c.

„To je pravda Teal´cu, ale to jsou pouze reflexy, poraněná část mozku není stále aktivní.“

„To ale neznamená, že je mrtvá.“

„Ne, to je pravda, ale čím víc času uplyne, tím menší je pravděpodobnost, že se jednoho dne uzdraví. Víte, že nechci být pesimista, a vím, že pro generála O´Neilla hodně znamená, ale pochybuji, že se někdy dostane dál než je dnes.“

„Možná mám nápad, něco bláznivého, ale chtěl bych si o tom s vámi promluvit.“

„Doktore Jacksone?“

„Sam, dnes tě vezmu tam, kde jsme pracovali, bude se ti to líbit.“ řekl Jack víceméně pro sebe než Sam. Dodržoval tento zvyk hlasitého mluvení, aby vyplnil to ticho.

Sam mohla mluvit a používat několik slov, ale bylo to méně než u tříletého dítěte.

Jack jí vyjednal přístup do SGC, ačkoli nebyla hrozbou pro bezpečnost.

Mohla by se setkat s nějakým vojínem, ale to by nebylo nic nepříjemného, pomyslel si Jack.

Daniel na ně čekal, pomáhal Jackovi, jak jen to šlo.

„Hej Sam, vítej zpět! Vezmu ji na  poloviční prohlídku Jacku.“

„Ok Danieli, budu ve své kanceláři.“

Daniel vzal Sam za paži a procházel sní místa, která znávala, její laboratoř, řídicí místnost, prostor brány.

Nic. Sam se upřeně na všechno dívala, ale nic nepoznávala.

Daniel si povzdechl a vzal ji s sebou do jídelny, potřeboval další dávku kafe.

Narazili na Teal´ca, zastavili se a Daniel mu nabídl, aby se k nim přidal. Uklonil se a zastavil, když Sam zvedla ruku směrem k jeho obličeji, pomalu, s fascinovaným pohledem se dotkla jeho tetování na čele, mírně zaklonila hlavu. Aniž by se pohnul, podíval se letmo na Daniela, ten jen přikývl, ať ji to nechá udělat.

Sam se zastavila, ale stále se na něj nedůvěřivě dívala.

Seděli u kávy a sledovali Sam, jak pije horkou čokoládu, olizujíc si rty, zanechávajíc velké hnědé šmouhy.

Daniel potřásl hlavou.

Náhle se rozezněl alarm. Sam, úplně zpanikařila, snažila se chránit si hlavu rukama.

Vzali ji za ruce a běželi do řídící místnosti.

„Příchozí červí díra !!! Iris se nechce zavřít, pane.“ řekl seržant.

„Je něco na cestě?“ zeptal se Jack.

„Ano, pane!“

„Teal´cu, ruční ovládání!!!“

Spěchali dolů do prostoru brány. Když vstoupili, Jaffa  prošel hladinou, střílel ze své zbraně a zasáhl vojína. Prošli další 3 a okamžitě stříleli také.

Daniel vzal zbraň a schoval se v rohu.

Jack zpozoroval Jaffu mířícího na Sam, skočil po ní, aby ji dostal  pryč, střela ho zasáhla do hrudníku.

„Jacku!!!!!“ křičela Sam, klekla si, chytila ho za vestu a odtáhla ho pryč. Vzala jeho zbraň, zamířila a začala střílet na Jaffy.

Iris se zavřela a Teal´c křičel  „Jaffové vzdejte se!“

Zahnáni do rohu za bránou, bez možnosti úniku, dva zbývající muži sklonili svoje zbraně dolů, rychle se vzdali.

Sam stále držela zbraň, vrátila se k Jackovi, zkoušela mu puls na krku.

Daniel, Teal´c a doktorka Petersová stáli za ní a pozorovali ji.

Sam se otočila zpět a viděla, že na ni zírají.

„Pomozte …. Jack … zraněný…. Pomozte.“ řekla plačíc.

„Co je Sam? Co chceš?“ zeptal se Daniel.

„Pomozte .. Jack je zraněný … Potřebuji pomoc.“ Její hlas byl slabý, slova táhlá, ale artikulovala.

„Proč to nezkusíš sama Sam?“

Sam se na něj podívala, hlavu uklonila na stranu.

„Sam, máš nějaké schopnosti, jsi plukovník. Takové věci jsi zvládla.“

„Pomozte Jackovi ….. Já potřebuji Jacka …“ plakala.

Najednou Jack zvedl hlavu.

„Co?“

„Jack není mrtvý?“ řekla s úsměvem.

„Ty mě potřebuješ?“

„Ano …. Já tě potřebuji Jacku.“

Podíval se na ty tři, kteří se usmívali.

„Pomozte mi vstát místo toho usmívání se jako idioti.“

Jack vstal, oprašujíc si rukáv.

Když Sam viděla mrtvé Jaffy vstávat, dívala se kolem sebe vyjeveně.

„Err, Carterová, půjdeme na ošetřovnu, ano? Je potřeba vysvětlit pár věcí.“

Daniel ji vzal jemně za paži a usmíval se na ni.

„To je v pořádku Sam. My vám všechno vysvětlíme.“

O několik minut později na ošetřovně.

„Danieli? Mohl bys?“ řekl Jack.

„Sam, byla to hra. Udělali jsme takový trik. Rozumíte mi?“

Sam pomalu přikývla, ale její oči vypadaly stále tázavě.

„Pamatoval jsem si, že emocionální šok někdy může odblokovat jisté věci. Zkusili jsme vás dostat do situace, ve které vaše emoce, vaše instinkty zvítězí.“

Chvíli se nic nedělo a potom Sam  pomalu přikývla.

„Chtěla bych udělat nějaké testy, pane.“ řekla doktorka Petersová.“

„Carterová, jste stále v armádě, takže vám nařizuji, abyste podstoupila ty testy.“

Sam byla stále potichu, jenom znovu přikývla.

Jak odcházeli z místnosti, Daniel řekl.

„Doufejme, že je to na trvalo.“

,,Sklapni Danieli.“

O dva týdny později.

„Doktorka Petersová říkala, že se zlepšujete, to je dobré.“

„Ano.“

„Za několik týdnů budete schopna  se vrátit do svého domu, začít znovu svůj život.“

„Proč?“

„Proč co?“

„Proč se mám vrátit zpět domů?“

„Sam?“

„Já nechci jít domů, chci zůstat zde.“

Jack se lehce usmál.

„To nejde. Pamatujete si to? Máme na to předpisy.“

Sam přikývla.

„Proč?“

„To jsou pravidla , Sam.“

„Potom nechci být v armádě.“

„Sam …“

„Nevrátím se zpátky domů.“ řekla a pevně se mu podívala do očí.

Jack si povzdychl.

„Překročíme ten most, až k němu přijdeme.“

Sam se usmála, vstala a šla k pohovce.Pomalu se posadila vedle Jacka a opřela si hlavu o jeho rameno.

konec!!