Titul:What we do
Autor: Eliza
Překladatel: Alis
Žánr: Romance
Páry: Sam/Jack
Hodnocení: Dospělí
Délka: Krátké
Časová osa: 8. řada
Stav: Kompletní
Synopse: Sam se vdala za Peta... A pak se stalo něco, co jí málem zničilo...

__________________________________________________________

Byli svoji asi měsíc. Sam věděla, že z její strany to bylo impulzivní rozhodnutí. Rozhodla se tak po té hrozné misi do naquadahového dolu na P4Y-814, po tom,
kdy málem zemřela tam v té jeskyni. Po týdnu stráveném na ošetřovně se vrátila domů o berlích, na obličeji měla stále modřiny, zraněná žebra měla zavázaná a popálenina od tyčové zbraně, kterou měla na zádech, stále mokvala. Pete brečel, když ji takto viděl. Sakra…. skoro jsem umřela než jsem se stačila vdát. Takže mu řekla:
„Udělejme to, Pete. Zítra se vezmeme.“ A tak se to stalo.

Byli tam Daniel a Cassie. Přijel Petův bratr a Jim z Denveru. Jejich rozhodnutí je dost překvapilo, ale teď to bylo oficiální. Byla ženou Peta Shanahana.

Trvalo jí skoro celý týden než to řekla generálovi O ´Neillovi, dokonce déle než když to oznámila svému otci. Petovi spolupracovníci mu to nevěřili, dokud nepřijela do Denveru na večírek. Plácali ho po ramenou a říkali mu, jaké má štěstí. Sam je dokonale vyvedla z konceptu.

Ani se zatím nedomluvili, kde budou žít. Pete bydlel stále v Denveru. Sam v Colorado Springs. Trávili spolu volné víkendy. A když měla Sam volno, jela za ním do Denveru a snažila se u něj cítit jako doma.

Byli svoji teprve asi měsíc a teď byl Pete mrtvý.


Pozdě v noci jí někdo volal. „Prosil bych manželku Peta Shanahana,“ řekl někdo, když Sam zvedla telefon.
„To jsem já, Sam Carterová,“ odpověděla.
„Aha, paní Shanahanová, tady je Bud Corcoran, Petův parťák.“
„Ahoj Bude,“ řekla mu srdečně. „Prosím, říkejte mi Sam. Viděli jsme se na večírku v Denveru, vzpomínáte si?“
„Ano,“ řekl. „Sam, mám pro vás špatnou zprávu. Týká se Peta. Přál bych si, abych to nemusel vyřizovat telefonem, ale jinou možnost nemám. A nechtěl bych, abyste to slyšela od někoho jiného, takže…“
„Co se stalo Bude? Je Pete v pořádku? Byl zraněný?“ Její obavy narůstaly.
„No, Sam, skutečnost je taková…Pete je mrtvý. Byl zabit asi před dvěma hodinami, když pronásledoval toho hajzla, drogového dealera.“ Bud se na chvíli odmlčel, aby se nadechl. „Byl jsem tam, Sam. Zkoušel jsem mu pomoct, ale kulka mu prošla krkem.
Bylo tam tolik krve. Záchranka přijela okamžitě, ale on už byl mrtvý.“
V jeho hlase bylo znát napětí. „Sam?“
Sam skoro nedýchala.
„Sam? Paní Shanahanová?“
„Děkuji, že jste mi zavolal, Bude,“ jen řekla. „Prosím vás, až bude všechno připraveno na pohřeb, zavolejte mi.“
***************
Pro Jacka to byl strašný měsíc. Měl pocit, že se ocitl v pekle. Skoro každou noc se doma opil, litoval své nerozhodnosti. Čekal příliš dlouho. A teď si Sam vzala toho pitomce, Peta.

Nebyl schopen s ní skoro celý týden promluvit, jak byl hrozně rozčílený.Ne na ni.
Ale na sebe, že si ji nechal proklouznout mezi prsty. Daniel si s ním zkoušel promluvit, ale on nemohl. Zatím ne. Vyřešil to po svém, trénoval s Teal´cem, ponořil se do papírování. A hodně pil.

Dnešní večer nebyl výjimkou. Měl už něco před večeří a další si dal po ní. Věřil, že DVD se Simpsonovými bude dobrá společnost a rozptýlí jeho myšlenky natolik, že až bude unavený, tak usne.

Takže, když někdo přijel k jeho domu, opravdu spal. Bylo dost pozdě nebo taky hodně brzy. Tak jak tuhle brzkou ranní hodinu nazýval jeho otec. Chtěl dopít whisky, která mu tu zůstala od večera, ale zvuk, že někdo přichází k jeho dveřím, byl neklamný.
Rychle vstal, ale okamžitě toho litoval, celá místnost se mu rozhoupala před očima.
Setřásl náhlou závrať a šel ke dveřím. Podíval se kukátkem.

Venku ve sněhu stála Carterová. Otevřel dveře. Byl na ni hrozný pohled. Vlasy měla rozcuchané. Byla jen v tričku a v kalhotách od pyžama, jako by vstala rovnou z postele.

Ale to, co viděl v její tváři, její vystrašené oči, rty se jí třásly, to ho vrátilo do reality.
Vtáhl ji do domu, uchopil ji za loket. Byla jako hadrová panna, ani se nepohnula. To že byla ve vnitř, bylo díky tomu, že jí tam silou vtáhl. Zavřel dveře.

Podíval se na ni, stále ji přitom držel.
„Pro Krista pána, Carterová,“ řekl, „vy dokonce ani nemáte kabát.“
Sam se na něj dívala, jako by Jack na ni mluvil neznámou řečí.
„Sakra, co se vám stalo?“ řekl a chytil ji i za druhou paži.

Sam se začala třást, rychle a těžce dýchala. A tehdy si Jack všiml, že Sam nemá ani boty. Ah bože, jen si pomyslel. Ještě víc si ji přitáhl k sobě, myslel jen na to, že ji bude držet, chránit ji, pokud může. Když byla v jeho náručí, všiml si, že její auto má stále zapnutá světla, slyšel, že stále běží motor.

Něco opravdu, opravdu moc zlého se muselo stát, pomyslel si Jack. Začal jednat zcela automaticky, zvládnout tuhle situaci, postarat se o Sam. Vzal ji do náruče a zanesl ji do obývacího pokoje. Postavil ji na nohy a potom ji zatlačil dolů, aby se posadila na pohovku. Vzal deku a přehodil ji Sam přes ramena.

Když se pohyboval po pokoji, stále na ni mluvil konejšivým hlasem. Doufal, že ji tak uklidní, dokud se nedozví, co se stalo.
„Hej, Carterová, je to hezké, že jste se zastavila. Předpokládám, že jste spěchala, že? Není vám zima? Necháte mě vás zahřát, ano?“

Zastavil se, podíval se na Sam a ještě víc ji přikryl. Sam se upřeně dívala před sebe, ale na nic určitého.
„Už vím, co potřebujete!“ řekl a třel si dlaně o sebe. „Horkou čokoládu? Máte ji ráda, že ano? Jo, půjdu do kuchyně a přinesu vám ji, ok?“

„NE!“ naléhavost v jejím hlase ho vylekala. K čertu, opravdu ho vyděsila. Byla to první věc, kterou od svého příjezdu řekla. Jack se posadil přímo před ni na stolek u pohovky. Sam ho sledovala očima.

„Co se děje, Sam?“ Mluvil tiše, naklonil se k ní blíž, lokty se opíral o kolena.
Sam od něj odvrátila svůj pohled. Zkusil to znovu.
„Sam, podívejte se na mě. Co se děje?“
„Neodcházejte,“ řekla, v očích měla slzy.
„Dobře, zůstanu tady. Nikam nepůjdu. Zůstanu tady s vámi.“

Opět se na něho podívala, po tvářích jí tekly slzy. Jack vstal a sedl si vedle ní. Položil jí ruku na ramena a pevně ji držel. Vzlykala. Otočila se k němu, dala mu ruce kolem pasu, položila si hlavu na jeho hrudník a vzlykala. Držel ji, konejšil ji, hladil ji po ruce, po zádech, po tváři. Mluvil na ni klidným hlasem, zvuk jeho hlasu, vibrující v jeho hrudníku, byl přerušován pouze tlukotem jeho srdce.

Jeho slova byla skoro nesmyslná. „To je v pořádku, Sam. Jsem tady. Jste v bezpečí, v teple. To je dobrý. Je to dobrý.“ Uklidňovalo to oba dva. Sam se pomalu uklidnila, dýchala už normálně. A Jack si za chvíli uvědomil, že usnula.
Opatrně se vymanil z jejího objetí, položil ji a dal ji pod hlavu polštářek. Košili měl mokrou od jejích slz, ale nevšímal si toho. Podíval se na ni a povzdechl si. Byl muž činu a věděl, co musí udělat.

Nejprve šel ven a vypnul motor u jejího auta, zavřel dveře a auto zamknul. Byl to vlastně zázrak, že v jejím stavu to sem zvládla bez nehody, pomyslel si.
Když se vrátil zpátky do domu, zavolal Danielovi. Samozřejmě ho vzbudil, takže si vyslechl několik nelichotivých poznámek na svoji adresu. Jack mu vysvětlil, co se stalo a požádal ho, aby zkontroloval Samin dům, vzal nějaké její oblečení, kabát a boty. Potom zatelefonoval do SGC, vzbudil Waltera a řekl mu, aby kontaktoval Jacoba Cartera.

Zašel do ložnice, vzal svoje tričko a teplé ponožky a vrátil se k Sam. Měl obavy, když viděl, že už je vzhůru a upřeně hledí vlastně na nic. Posadil ji.
„Dejte ruce nad hlavu,“ řekl jí, jeho hlas zněl starostlivě. Sam reagovala instinktivně, jeho hlas v ní probudil starý zvyk poslouchat jeho rozkazy. Přetáhl jí tričko přes hlavu, ruce jí navlékl do rukávů. Zvedl jí nohy a navlékl jí teplé ponožky, ale nejprve jí zahříval úplně zmrzlé nohy svýma rukama.
Upravil jí deku, aby se víc zahřála a také mu šlo o to, aby na něj Sam upřela svou pozornost.
„Sam!“ řekl ostře. Podívala se na něho.
„Víte, kde jste?“ Jen přikývla.
„Víte, kdo jste?“ její výraz se mírně změnil, jako by se trošku usmála. A teď otázka za 64 000 dolarů.
„Víte, proč jste tady?“

Sam si zkousla ret. Sklopila zrak, jenom aby se na něj nemusela dívat. Vzal ji za bradu, zvedl jí hlavu, aby se na něho znovu podívala.
„Proč jste sem přišla?“
Zavrtěla hlavou, dívala se jinam.
Jack byl ale neodbytný. „Vy nevíte, proč jste tady?“
Sam znovu zavrtěla hlavou.
„Víte to, ale nemůžete mi to říct?“
Sam se na něj podívala, znovu se jí v očích objevily slzy a přikývla.


U dveří zazvonil zvonek. Byl to Daniel. Přinesl tašku s věcmi pro Sam. Řekl Jackovi, že když přijel k Sam, byly venkovní dveře u jejího domu dokořán. Takže mu chvíli trvalo, než zkontroloval, že v domě nebyl žádný nezvaný host, potom už balení věcí pro Sam šlo rychle. Zamkl její dům svými klíči a jel hned sem .

„Můžu s ní mluvit?“ Zeptal se Daniel.
„Je v dost špatném stavu. Raději ne, Danieli. Stav se zítra, uvidíme, jestli tuhle situaci nějak vyřešíme.“
„Pořád ještě nevíš, proč přišla právě sem?“ Zeptal se Jacka.
„Ne, ale vypadá to dost zle.“ Odpověděl mu Jack.

Daniel odešel a slíbil, že se zastaví ráno se snídaní. Jack za ním zamkl dveře. Vrátil se k Sam. Seděla na pohovce v poloze, v jaké ji nechal. Když se posadil vedle ní, začal na ni mluvit, stejným konejšivým tónem jako už předtím.
„Byl tady Daniel. Donesl vám nějaké věci, kabát, boty a tak. Zamkl váš dům. Musela jste mít hodně naspěch, Sam.“ Vzal ji za bradu a otočil ji k sobě, aby se na něho podívala.
„Co je to s vámi?“

Sam se na něj podívala, soustředila se jen na jeho oči a ústa. Znala ho přece tak dobře. Věřila mu. On by ji mohl ochránit. Dala mu ruce kolem krku, položila se na něj, cítil, jak mu na košili padají její horké slzy. Jen ji pevně držel.
„Co je, Sam?“
„Pete je mrtvý. Byl zabit při výkonu služby. Dnes večer v Denveru.“ Když tohle vyslovila, měla pocit, že se tahle její hrozivá noční můra stala skutečností. Znovu začala vzlykat, pevně se držela Jacka, jako by on byl její jediná naděje na záchranu z tohoto rozbouřeného moře bolesti a vzteku.

Když se Jack ráno probral, tak podle toho, jak ho bolely záda, mu bylo jasné, že se včera v noci do postele opět nedostal. Opatrně otevřel oči. Zjistil, že je ve svém obývacím pokoji a zase je rychle zavřel. Pomalu pohnul nohama a uvědomil si, že má pěkně ztuhlé svaly a že má nohy v jakési nepřirozené poloze. Cítil podivnou tíhu na břiše, něco mu tlačilo na močový měchýř, taky se mu těžce dýchalo. Znovu otevřel oči a podíval se dolů na svoje tělo. Když uviděl blonďatou hlavu, byl trochu šokovaný. Teď mu tedy bylo jasné, že ta tíha, kterou cítí, je vlastně Samantha Carterová, ležící přes něj.
Hlavu měla položenou na jeho hrudníku, ruce kolem jeho krku a byla stočená do klubíčka mezi jeho koleny.

Pomalu si začal vzpomínat, co se v noci vlastně stalo. Sam k němu přijela, její chování bylo opravdu zvláštní. Pamatoval si, že plakala, že ji držel. A i teď ji pořád pevně držel v náruči. Ale bolest hlavy a nakonec celého těla ho přinutila, aby ji pustil.

Uvolnil obě ruce a jemně ji pohladil po vlasech.
„Sam,“ řekl tiše. Ale ona jen něco nesrozumitelně zamumlala a hlavu ještě víc zabořila do jeho hrudníku a pevněji se přitiskla k jeho tříslům. A teď díky tlaku, který cítil, když si uvědomil jejich momentální polohu, zapracovalo jeho podvědomí o blízkosti jejího těla. Výsledkem byla jeho ranní erekce, kdy se jeho tvrdý penis tlačil proti jejímu břichu.
„No, to není dobré,“ zavrčel. Vysoukal se z pod ní a posadil se.

Sam se díky jeho prudkému pohybu okamžitě probudila. Předtím klidně spala, tulila se k Jackovi, jeho teplé tělo jí skýtalo bezpečí. Byla si vědoma toho, že je to Jack, i ve spánku poznala jeho vůni. A přesto se k němu přitulila. Cítila se v bezpečí.

Když se probudila, tak tato bublina bezpečí se rozplynula. Vzpomínky na předchozí noc se okamžitě připomněly a tak se Sam posadila stejně rychle jako Jack. První, co automaticky udělala, bylo, že si rukou zakryla ústa, aby tak potlačila prudký nápor emocí.
Jack se k ní otočil a okamžitě si uvědomil si její bolest a zármutek. Zapomněl na to, jak moc ho bolí jeho vlastní tělo, objal ji a sundal jí ruku z úst. Konejšivě jí něco mumlal. „To je dobrý, Sam. Je mi to líto, že jsem vás takto vzbudil. Všechno bude zase v pořádku. Jsem tady a o všechno se postarám.“
Sam se na něj podívala, její safírové, teď od pláče zarudlé oči sledovaly ty jeho. Zlehka se na ni usmál, políbil ji na čelo a položil si její hlavu na svoje rameno.

Otevřely se venkovní dveře a slyšeli Daniela, jak na ně volá.
„ Jsme tady uvnitř, Danieli,“řekl Jack.
Uvolnil svoje objetí a dal ji deku kolem ramen.
„To je Daniel,“ to, co řekl, bylo vlastně zbytečné, protože Sam předtím Daniela slyšela.
„Přinesl snídani.“ Dodal Jack a Sam jen přikývla a okamžitě od něj odvrátila pohled.
Přetáhla si deku přes hlavu a lehla si zpátky na pohovku. Schoulila se do sebe a dala tak jasně najevo, že si nechce povídat.
Když Daniel vstoupil do místnosti, Jack vstal. Hned za Danielem se objevil Teal´c.
„Ahoj Jacku,“ řekl Daniel. V jeho hlase bylo znát nevyřčenou otázku. Jack zavrtěl hlavou a ukázal na schoulenou Sam.
„Ahoj, Sam,“ řekl tiše Daniel.

Teal´c kývl Jackovi na pozdrav. „O´Neille, podplukovníku Carterová.“
Jack jim naznačil, aby s ním šli do kuchyně a nechali Sam samotnou.

„Co se stalo, Jacku?“ zeptal se šeptem Daniel.
„Pete Shanahan je mrtvý,“ odpověděl Jack.
Danielova ruka zůstala na půl cestě, když vyndával kafe a džus.
„Jak se to stalo, O´Neille?“ zeptal se Teal´c.
„Přesné detaily neznám. A nejsem si jistý, jestli je ví i Carterová. Řekla mi, že se to stalo při výkonu služby,“ odpověděl Jack.
Daniel pokračoval ve vybalování kelímků.
„A co dělá Sam tady?“ zeptal se.
„No, nejsem si úplně jistý,“ řekl Jack. „Všechno, co vím je, že sem dnes v noci přijela v dost špatném stavu a není na tom o moc lépe ani dnes ráno.“
Jack se ohlédl do obývacího pokoje. Viděl, že Sam je pořád celá přikrytá a zavrtěl hlavou. „Myslím si, že by neměla zůstat sama moc dlouho. Můžete na ni dát pozor? Musím na záchod.“
Oba přikývli. Vzali si kávu s sebou do obývacího pokoje. Teal´c nesl krabici s koblihami. Jack šel do koupelny, oholil se a vyčistil si zuby. Potom se převlékl. Zabralo mu to jenom pár minut. A hned spěchal za nimi.
Daniel si dřepl k Sam a nabízel jí kávu, Teal´c stál hned vedle něho a pro změnu jí nabízel koblihy. Daniel na ni tiše mluvil.
„Sam, přišli jsme s Teal´cem a přinesli jsme vám snídani. Mám tady pro vás kávu. No tak, Sam, podívejte se na mě.“
Sam ale nereagovala, zůstala pořád celá přikrytá.
Když se tam objevil Jack, Daniel si stoupnul.
„Vůbec nereaguje,“ řekl Daniel. „Nechci ji rušit, ale mám strach, když neodpovídá. Můžeš s ní něco udělat.“
Jack vzal od Daniela kávu a podřepnul si k Sam, bolest v kolenou a zádech ignoroval.
„Sam,“ řekl pevně. Druhou rukou se natáhl po přikrývce.
„No tak, Sam,“ dožadoval se.
Když na jeho žádost nereagovala, prostě jí deku stáhl z obličeje. Podívala se na něho široce otevřenýma, vystrašenýma očima.
„Hej, Sam“ řekl Daniel tiše. Teal´c jen naklonil hlavu, ale nepromluvil.
Sam se na ně podívala, ale její pohled se zase vrátil k Jackovi. Po tváři se jí kutálely slzy. Jack jí je otřel, snažil se ji tak zbavit strachu, ale místo toho Sam začala ještě víc plakat.
„Hoši,“ řekl Jack a pokynul jim směrem ven z místnosti. „Myslím, že Sam potřebuje víc času. Mohli bychom ji zkontrolovat později. Uvidím, co s tím budu moct udělat.“
„Podplukovník Carterová je hodně zarmoucená, O´Neille,“ dodal Teal´c.
„Jacku, jseš si jistý, že to zvládneš sám?“ zeptal se ho Daniel.
„Chápu tvou starost,Danieli,“ řekl Jack zarputile. „ Můžu se o ni postarat na tak dlouho, jak mne bude potřebovat.“
„Dobře, Jacku,“ řekl Daniel. „Jen nám dej vědět, kdybys něco potřeboval.“
Šli směrem ke dveřím, jen tiše zavolali na Sam ahoj a odešli.
Když se Jack vrátil do obývacího pokoje, viděl, že se Sam už posadila.

„Děkuji vám,“ řekla mu potichu. Sedl si vedle ní a znovu jí nabídl kávu. Nepřítomně si ji od něho vzala a ohřívala si o ni ruce. Nemluvili. Jack usrkával svou kávu a Sam si ji přendávala z ruky do ruky. Jack se natáhl pro krabici s koblihami a otevřel ji, podíval se dovnitř. Vyndal si jeden, rozdělil ho napůl a jednu půlku nabízel Sam, druhou držel v zubech. Sam se na něj podívala a zavrtěla hlavou.
„No tak, Sam,“ řekl, „ měla byste něco sníst.“ Znovu jí nabízel koblih.
Sam ale opět zavrtěla hlavou a náhle vstala. Obešla stolek u pohovky.
„Kam jdete, Sam?“ zeptal se jí.
„Do koupelny,“ řekla a šla dál dolů do chodby.Když byla v koupelně, zamkla dveře a podívala se na sebe do zrcadla. Vypadala hrozně, rozcuchané vlasy, červené oči a pod nimi tmavé kruhy. Přes pyžamo měla Jackovo tričko.
Sundala si je a přivoněla k němu. Vonělo jako on, cítila se příjemně a bezpečně. Najednou začala vzlykat. Sesunula se podél stěny na podlahu. Slzy jí jen tekly. Zajela si rukou do vlasů a pak znovu a znovu a znovu.

Jack mezitím začal uklízet, zametl drobky na lopatku a vyhodil kelímky od kávy.
Poslouchal, jestli neuslyší z chodby nějaké zvuky. Podíval se na hodinky a zaznamenal čas. Vyndal z mrazáku nějaké steaky, podíval se, jestli má vůbec brambory. Znovu překontroloval čas. A zjistil, že Sam už byla v koupelně víc jak pět minut.

Prošel chodbou až ke koupelně a zůstal stát přede dveřmi.
„Sam?“ Zavolal.
Žádná odpověď. Zaklepal na dveře a znovu na ni zavolal, tentokrát mnohem hlasitěji.
Zkusil kliku a zjistil, že je zamčeno. Zaklel.
„Sam, odpovězte mi!“ Poslouchal, ucho měl na dveřích.
„Podplukovníku Samantho Carterová, otevřete ty dveře,“ řekl důrazně.
Nejprve nic neslyšel, potom bylo přece jen slyšet nějaký pohyb.
Slyšel, že Sam odemkla dveře, vstoupil a byl připraven, aby ji utěšil. Stála před ním, byla ztělesněním zármutku a bolesti a téměř neslyšně vzlykala.
Jack k ní popošel, ale ona ustoupila až ke zdi. Sklouzla podél ní na podlahu a schovala si hlavu mezi kolena a znovu začala vzlykat. Jack k ní rychle přešel a sedl si vedle ní, pevně ji objal. Položila si hlavu na jeho rameno a začala plakat. Jack ji políbil na čelo a mumlal nějaké uklidňující nesmysly.
Sam se pomalu uklidnila. Zhluboka dýchala a stále o něj byla opřená. Jack na ni přestal mluvit, konejšivě ji hladil po ramenech a pažích. Ale dlaždičky ho začaly studit, tak se pohnul.
„Um, Sam…. měli bychom z té podlahy vstát.“
Pustil ji a postavil se, nabízel jí ruku, aby i ona si mohla stoupnout. Podívala se na nabízenou ruku, pak její pohled stoupal vzhůru až k jeho očím. Dívala se mu do očí a v jejích očích se znovu objevily slzy.
„Ne,“ řekl, „ Tohle ne. Vstaňte.“
Sklonil se k ní, vzal ji za ruku a v podstatě ji vytáhl nahoru.
Stála, ale byla malátná a jako by bez života, ruku měla stále v jeho ruce. Pohnul se k odchodu, ale než to mohl udělat, Sam se k němu přitiskla, ruce mu dala kolem krku a stále víc se k němu tiskla. Jack ji okamžitě pevně objal.
„Neopouštěj mě, Jacku,“ řekla naléhavě.
„Držím tě, Sam,“ řekl. „Jsi v bezpečí. Jsem tady s tebou. Nikam nepůjdu.“
Stáli, jako by byli spolu svázáni. Sam se mu tiskla obličejem na krk. Jack ji držel, aby ji měl k sobě co nejblíž. Po chvíli si uvědomil, že se její pohyby změnily. Pevně se na něj tiskla svými ňadry, svými boky se ještě víc přitlačila na ty jeho. Nejprve si nebyl jistý, jestli si uvědomuje, co dělá. Ale po tom, co pohnula svými boky proti němu, mu bylo jasné, že to dělá úmyslně.

„Sam,“ řekl, „Nedělej to, prosím. Ne takhle.“
Odtlačil ji od sebe, měl strach, že by mohla cítit, jeho erekci, způsobenou jeho touhou a jejími lákavými pohyby.
Podíval se na ni, držel ji za paže a oddělil tak jejich těla ještě víc od sebe. Sam se červenala, oči měla zavřené, ústa pootevřená, hlavu lehce nakloněnou, její sexuální touha byla zřejmá. Stálo ho to veškeré úsilí, aby se nevrhl na její ústa, nepřitiskl její tělo k sobě a vzal si ji, jako by byla jeho.

„Carterová!“ řekl ostře a lehce s ní zatřásl.
Sam otevřela oči , narovnala se a podívala se na něho, potom se rychle sklopila zrak.
Jackovi bylo jasné, že se stydí.
„Je mi to líto, pane,“ řekla mu.

Jack udělal večeři. Sam vlastně celý den nic nejedla a tak byl rozhodnutý, že než půjdou spát, donutí ji, aby něco snědla. Udělal steaky a opékané brambory a ještě připravil salát. Naservíroval jídlo a posadil se vedle Sam na roh stolu. Pustil se do jídla, ukrajoval si maso a s požitkem je žvýkal. Ale Sam nejedla.
„Carterová!“ řekl, vzal její vidličku a dal jí ji do ruky. Jen s ní posunovala brambory po talíři. Sám pokračoval v jídle a ji jen po očku sledoval. Nakonec se na ni podíval, vzal její vidličku a nůž. Ukrojil jí kousek masa, napíchl jej na vidličku a tu ji strčil před ústa.
„Sam, otevřete pusu,“ řekl jí.
To, co řekl, vyznělo jako žádost, ale Sam ho poslechla. Opatrně jí položil vidličku na jazyk. Sam ji stiskla rty a Jack ji vytáhl ven z jejích úst. Sledoval její rty. To jak ji krmil, bylo něco, co nemohl jen tak přejít. Bylo to vzrušující, takže se raději podíval rychle jinam, aby si Sam nevšimla jeho výrazu. Byl si jistý, že by v jeho očích mohla vidět narůstající touhu, kterou k ní cítil.
Sam zavřela oči a pomalu žvýkala maso. Bylo perfektně připravené a chutnalo výborně. Jack se na ni obrátil a opět ji sledoval, jak jí. Připravil na vidličku další kousek masa a zvedl ho. Když předchozí sousto spolkla, otevřela oči, dívala se teď přímo do jeho očí.
Dala si do úst i tento kousek masa a začala ho žvýkat, stále se dívala na Jacka a ani on od ní nemohl odtrhnout svoje oči. Znovu polkla, podívala se, že stále drží její vidličku a vzala si ji od něj. Začala si krájet maso a začala sama jíst.
Jack se zhluboka nadechl. Fajn, pomyslel si, takže nakonec přece jen jí. To je první náznak normálu. Vstal od stolu, přinesl dvě skleničky a vyndal z lednice láhev vína.
Oběma jim nalil, posadil se a pomalu popíjel svoje víno a stále ji sledoval, jak jí.
Sam si uvědomila, že už vlastně měla hlad. Snědla všechno, co ji Jack připravil a vypila několik skleniček vína. Když dojedla, byla úplně sytá a cítila, že je trochu opilá.
Jack uklízel ze stolu. A když se Sam pokusila vstát, aby mu pomohla, položil jí ruku na rameno a lehce ji zatlačil zpět. Dokončil úklid a přes rameno se na ni podíval.
„Víte, že vám sem Daniel přinesl nějaké oblečení, nechtěla byste se osprchovat a převléct se?“
Sam se na něho podívala, jeho hlas, který zněl tak zvláštně, ji polekal.
Poprvé za celou tu dobu se Sam na sebe podívala a uvědomila si, že má na sobě stále pyžamo a Jackovo tričko. Trošku se styděla, vstala tedy a řekla. „Ano, myslím, že ano.“
Vzala si svou tašku, která ležela u dveří a šla do koupelny.
Jack slyšel, jak pustila sprchu a povzdychl si. Její přítomnost začínala na něj mít vliv.
Když sem přijela, tak rozrušená a ztrápená, chtěl ji jen ujistit, že je v bezpečí a že všechno bude zase v pořádku. Ale s přibývajícím časem si uvědomil, jak moc je teď zkoušeno jeho sebeovládání. Věděl, že je teď zranitelná, ale stále mu nebylo jasné, proč přišla právě k němu. Ale s jistotou věděl, že musí být v jejím případě velice opatrný. Jak kvůli sobě, tak kvůli ní.
Bál se jí. Miloval ji. Chtěl ji. Potřeboval ji, ale bál se jí a toho, co by mohla udělat jeho,už tak dost ztrápenému, srdci. Tak moc si byl vědom své odpovědnosti, kterou vůči ní měl a jejich vojenské kariéry. Věděl, že díky její přítomnosti v jeho domě, bylo překročení pravidel o blízkém vztahu mezi důstojníky, jasně na spadnutí.

Sam se namydlila a začala mýdlo smývat horkou vodou. Cítila svoje zlomené srdce. No, Sam, zabila jsi dalšího muže. Budu mít někdy normální život, opravdovou lásku? Jsem snad předurčena milovat a znovu a znovu lásku ztrácet? Plakala, uvnitř se ji všechno svíralo tou ztrátou, cítila velký smutek z Petovi smrti. Posadila se, přitiskla si kolena až k bradě a objala je rukama.
Slyšela, že někdo zaklepal na dveře. Jack pomalu otevřel dveře a strčil dovnitř hlavu, slyšel tekoucí vodu.
„Jen jsem vás chtěl zkontrolovat, jestli jste v pořádku, Sam.“ Viděl ji přes zamlžené sklo sprchovacího koutu.
„Sam?“ Vešel do koupelny.
Sam ho musela slyšet, ale neodpověděla. Slzy, které jí tekly po tvářích ji zcela ochromily, bolest v jejím srdci byla příliš velká. Jack otevřel dveře sprchovacího koutu a díval se na ni, na jemnou křivku jejích zad. Viděl, jak se opět celá třese. Jako by se teď rozhodoval mezi tím, že jí chce pomoct, uklidnit ji a touhou, kterou pocítil, když viděl její odhalené tělo. Dřepl si, aby byl v její úrovni, bolest v kolenou nebral v úvahu.
„Carterová,“ začal, použil její příjmení, aby si udržel odstup.
„Carterová!“ řekl přísněji. Sam se na něj podívala, na řasách měla slzy a kapky vody.
Bože, je tak nádherná, pomyslel si. Dokonce, i když je tak plná bolesti. Jeho penis okamžitě zareagoval. Položil jí jednu ruku na rameno, díval se jí do očí. Chtěl, aby na něj obrátila svou pozornost.
Slyšela jeho hlas, podívala se mu do tváře, jeho nádherného obličeje, jen pár centimetrů od jejího. Zvedla k němu svoje paže, ruku mu dala kolem krku. Jack vstal a tak si přitáhl Sam k sobě. Zastavil vodu a vytáhl ji ze sprchy ven. Tiskl její teplé a mokré tělo k sobě. Vzal ručník a dal jí ho kolem ramen, hladil ji po zádech, stále ještě vzlykala.
Dělal, co mohl, ale sebeovládání bylo nad jeho síly. Její tělo bylo tak krásně teplé a jemné, když ji držel. Zabořila si hlavu do jeho krku. Její prsa se otřela o jeho hrudník.
Její kůže byla vlhká a horká. A aniž by si to uvědomil, sklonil se k ní a políbil její rameno, olizoval vodu, která jí tu zůstala po sprchování. Sam ztuhla, její pláč ustal a teď se jí jen otřásala ramena. Rukou, kterou měl dole na jejích zádech, sjel na její zadeček a pevně jej uchopil.
Očekával, že ho od sebe odstrčí. Místo toho si ho přitáhla blíž, těžce dýchala. Zvedla jednu nohu a dala mu ji zezadu kolem stehna, tím rozevřela svůj klín. Jack měl ruku stále na jejím zadečku, pomalu ji přesouval a hledal její horké přirození.
„Jacku, já tě potřebuji,“ řekla mu.

Jack si nebyl úplně jistý, kdo z nich začal s líbáním. Jediné, co si pamatoval, bylo , že měl najednou svůj jazyk v jejích ústech. Její ruce měl ve svých kalhotách a svoje prsty zasunuté v její pochvě.
Část jeho vědomí křičela, tohle je špatně, moc špatné. Ale ta hlasitější jen sténala, že tohle je to správné, že takhle to má být. A potom se jeho mysl uzavřela úplně.
Sam mu jednou rukou přejížděla po celé délce jeho ztopořeného penisu a druhou rukou mu laskala špičku jeho mužství. Jack cítil, jak je vlhká, jak je roztoužená. Svými pevnými ňadry se tiskla na jeho hrudník a jeho jazyk zkoumal její ústa, aby ji ochutnal.

Cítil, jak se na ni tiskne, cítil její ruce na svém penisu, svoje prsy uvnitř jejího těla a ona cítila jeho plnou délku a jeho sílu. Věřila mu. Chtěla ho. Potřebovala ho. Tak dobře ho znala. On by ji neopustil. On by zůstal s ní a miloval ji, jeho silné tělo by jí dodalo sílu k dalšímu životu.
Aniž by přerušila líbání, vrátila svou nohu na podlahu, chytila ho za tričko a táhla ho ven z koupelny. Jack ji poslušně následoval.
Ručník ji sklouzl z ramen, Jack o něj zakopl spadl na ni a přitiskl ji tak ke stěně v chodbě.
Jeho ústa byla horká a žádostivá, rukama objímal její prsa a svými boky se tlačil na ty její. Na chvíli se od ní odtáhl, podíval se na ni a přerušil tak vzájemný kontakt jejich těl.
Sam se na něj podívala široce otevřenýma očima. Byla zcela při smyslech. Věděla, co dělá. A než si Jack stihl něco rozmyslet, přitiskla ho na protější zeď. Líbala ho, snažila se mu rozepnout pásek. Chytil ji za paže a odtlačil ji od sebe, vzal ji za ruce.

„Pojď,“ řekl, jeho hlas byl změněný jeho touhou. Vedl si ji dolů chodbou do své ložnice.
Prudce ji položil na postel a sám si hned lehl vedle ní. Sam se podařilo rozepnout mu pásek i kalhoty a začala mu je stahovat dolů.
„Chci tě nahého, teď,“ řekla mu.
V tomto jí rád vyhověl. Sundal si boty, stáhl si kalhoty a boxerky a taky ponožky. S jeho košilí byla Sam hotová raz dva. Rozepnula mu ji a líbala jeho hrudník.
Jack držel pevně její prsa , sklonil svá ústa a jazykem jí přejížděl přes bradavky, začal je tvrdě sát. Jeho mozek zcela vypnul a teď jednal pouze instinktivně, chtěl ji. Chtěl, aby byla opravdu jeho. Hladil ji po celém těle, lízal ji, dotýkal se všech částí jejího těla. Jeho jazyk, jeho rty a prsty byly všude, kam se jen dostaly.
Sam pokračovala ve zkoumání jeho těla, cítila jeho jizvy, přejížděla přes ně opatrně svými prsty. Naklonila se přes něj a očima sledovala svoje prsty , uvědomoval si každé jeho zranění. Některá z nich už znala, protože ho při misích ošetřovala. Líbala jeho jizvy, její dech byl tak horký. Svými rty jako by je obkreslovala a jazykem je hladila.
Věděla, že přežil tato svá zranění díky tomu, že byl silný. Jeho svaly byly zpevněné za ty roky vojenského výcviku. Byl velice silný, ale také velmi schopný voják.
Všechno, co teď chtěla bylo, aby ho mohla cítit uvnitř svého těla. Políbila ho na ústa, mírně se od něj odtáhla a dívala se mu přímo do očí, když mu říkala:“Jacku, miluj se se mnou. Už jsem tím dlouhým čekáním unavená. Miluj se se mnou teď hned.“
Její slova ho probraly z jeho nehybnosti. Posadil se, vzal ji do náruče, přitiskl jí svoje rty na ústa. Položil ji na postel a sklonil se nad ní a koleny ji roztáhl nohy od sebe. Teď už jim nic nebránilo, aby se spolu mohli milovat.
Když se jejich mysl vrátila zpátky do reality. Sam se na Jacka upřeně dívala a potom se na něho usmála. Nemohl si pomoct a tak jí její úsměv oplatil.
Přetočil se na záda. Sam se teď přesunula na jeho hrudník, položila si hlavu na jeho prsa. A Jack jí dal ruku kolem ramen.
„Sam?“ Když promluvil, cítila, jak jeho hrudník vibruje, až ve svém srdci. Zavrtěla se.
„Samantho, musíme si promluvit,“ řekl.

Sam se nadzvedla, vymanila se tak z Jackova objetí, a podívala se na něho.
„Já vím, Jacku. Teď?“
„Ano, teď.“
„Tak se mě na něco zeptej,“ řekla Sam a znovu si položila hlavu na jeho hrudník.
„Řekni mi,“ začal, „proč jsi včera v noci přišla zrovna ke mně?“
„A kam jinam bych měla jít?“ Odpověděla.
Jack ji nadzvedl a posadil se. Otočil se, aby na ni viděl. Byl rozčílený.
„Neříkejte mi tady hlouposti, Carterová,“ řekl tvrdě.
Sam se posadila a dala mu ruku kolem ramen. Její prsa se tak opírala o Jackovu paži.
„Myslela jsem tím tohle, kam jinam bych měla jít než za tebou, Jacku. Potřebovala jsem tě. A potřebuji tě stále.“ Když mu tohle říkala, mazlila se s ním. Líbala ho těsně pod ucho, sála mu ušní lalůček.
Jack se k ní otočil a položil ji zpět. Objal ji, její hlavu měl znovu položenou na svém hrudníku.
„Sam, můžeš mi to víc vysvětlit, že ano?“
Sam se zhluboka nadechla a snažila si srovnat svoje myšlenky.
„Když mi zavolali, co se stalo Petovi, tak první, co jsem cítila, byla úleva. Úlevu, že ta chyba, že jsem si ho vzala, se tímto sama vyřešila. Úlevu, že už není součástí mého života. Že já jsem naživu a on ne. Ale potom jsem cítila vinu a taky jsem se styděla. Styděla jsem se za to, jak jsem na tu zprávu reagovala. Jak můžu vidět něco pozitivního na smrti svého manžela?“
Když takto pojmenovala Peta Shanahana a tím jasně určila jeho místo v jejím životě, cítila, že Jack se prudce nadechl. Ale zůstal zticha. Sam mu byla vděčná, že ji nechal pokračovat. Ale uvědomila si, že Jackovo srdce je tím zraněné, plné obav.
A než pokračovala, začala ho hladit.
„Vina, to bylo to nejhorší. Měla jsem pocit, že je to moje chyba. Že zemřel, protože muži se kterými jsem měla nějaký vztah, vždycky zemřeli. Každý muž, který mě miloval, přišel o život. Jonas, Martouf, Narim… Byla jsem milovaná, ale o lásku jsem vždycky přišla.
A potom jsem si uvědomila, že jenom jediný muž přežil moji kletbu. Ty.“
Jack vzal její ruku do své, jejich prsty se propletly. Ještě víc si ji k sobě přitiskl.
„Jediný člověk, který mi včera v noci mohl pomoct, jsi byl ty. Musela jsem za tebou přijít. Takže jsem přijela nejrychleji, jak to šlo. Věděla jsem, že jsem špatná, cítila jsem se beznadějně a byla jsem bezmocná. Ale věděla jsem, že ty bys mi mohl pomoct tohle vyřešit.“
„Jacku, udělala jsem hroznou, chybu, když jsem se tak impulzivně rozhodla vzít si Peta. Myslela jsem si, že můžu změnit svůj život, lásku a být šťastná. Byla už jsem unavená tím čekáním na tebe. Pořád se držet zpátky. Ale během tohoto měsíce jsem zjistila, že to všechno bylo špatně. Já jsem byla ta špatná. Byla jsem sobecká a tvrdohlavá. A to možná stálo Peta život.“
Sam se nadzvedla na loktech a dívala se na Jacka. Jeho pohled byl pevný, nebyly v něm žádné obavy. Vyzařovala z něho jeho vnitřní síla, jeho spokojenost, že tu leží s ní. Sam ho políbila, potřebovala cítit jeho rty. Přejela mu přes ně jazykem a Jack je pro ni rozevřel, aby se dostala do jeho úst. Ruku si přesunul na její prsa. Sam si přes něj položila nohu a tak se svým klínem opřela o jeho boky. Jeho penis se probudil k životu a Sam se zvedla na kolena. Jack ji hladil. Ještě víc si ji přitiskl k sobě a začali se znovu milovat. Když potom leželi vedla sebe, Jack jí odhrnul vlasy z obličeje a políbil ji na tvář. Cítil, jak se Sam usmívá.
Zvedl se a podíval se na ni.“Co?“
„Škrábeš,“ řekla mu Sam a usmívala se na něho.
Jack si rukou přejel přes obličej.
„Máš pravdu,“ odpověděl. Najednou zvážněl.
„Víš, že jsme to naše povídání nedokončili. Že ano, Sam?“
Sam přikývla a položila si tvář na jeho hrudník, chvíli se s ním mazlila.
„Já vím,“ řekla potom. „Ale mohli bychom teď spát?“
Jack ji pevně objal, políbil ji na temeno hlavy, lehl si na polštář a přikryl je.
Než usnuli, Sam mu ještě řekla. „Já patřím tobě, do tvého života a tvé postele. Miluji tě, Jacku.“ Políbila ho, jednou rukou ho přitom hladila po tváři a druhou rukou ve vlasech.

Na Petově pohřbu si jeho kolegové všimli, jak dobře to jeho žena zvládá, jen několik slz. Měla na sobě modrou uniformu, tmavé sluneční brýle. Podpíral ji pohledný muž, taky v uniformě. Když ji přišel Bud Corcoran potřást rukou, byla vstřícná. Ale muž, který ji doprovázel, ji starostlivě hlídal. A než si s ní mohl kdokoliv promluvit, odvedl ji pryč.
Petův bratr Jim, to snášel těžce. O Jackovi O ´Neillovi věděl všechno, protože mu Pete o něm a Sam řekl. Že to byl právě Jack, který ze Sam vysál všechen život.
Takže to vypadalo, že byl Jack nakonec úspěšný, teď když je Pete mrtvý. Jim byl smrtí svého bratra hodně zarmoucen. Ale stejně tak truchli pro jeho vdovu. Doufal, že Sam bude schopná se tak ve svém životě posunout dál.

Když vyjeli z Denveru, zpátky domů, do Colorado Springs, Sam držela americkou vlajku, kterou měl Pete na své rakvi. Chtěla ji dát Jimovi nebo někomu jinému z Petovi rodiny, ale chtěli, aby si ji nechala, stejně jako jeho penzi.

Cítila se jako zrádce. Petova smrt ji vyvázala ze vztahu, o němž si nebyla jistá, že má budoucnost. Svatba a to všechno kolem se jí líbilo. Ale muž, kterému se takto zavázala, ne. Chtěla začít konečně žít, ale takhle ne . Prostě Pete nebyl ten muž, kterého potřebovala.

Jack nemluvil, nechal ji přemýšlet. Bylo to skoro týden, co k němu Sam přijela. Ale jejich vztah se rychle posunul kupředu. Spali spolu v jedné posteli. Vychutnávali si jeden druhého, vzájemně poznávali svoje touhy. Dotýkali se a líbali každičký kousek těla toho druhého, prostě si užívali tu náhlou blízkost toho druhého.
Jack se nemohl Sam stále nasytit a stejně tak i ona jeho.

„Dáme si večeři?“ Zeptal se jí.
„Ano.“
Jack zajel na parkoviště restaurace, o níž věděl, že má vyhlášenou kuchyni a je tu příjemné, klidné, romantické prostředí. Bylo už dost pozdě, navíc to byl pracovní den, takže předpokládal, že nebudou potřebovat rezervaci. Vrchní je usadil okamžitě.

Objednali si pití. Jack si dal Bushmills se sodou a podruhé už bez sody. Sam pomalu upíjela víno ze své sklenice. Stále nemluvili.
Jack zajel rukou do náprsní kapsy a vytáhl dlouhou obálku. Položil ji na stůl a posunul ji směrem k Sam.
Sam se na ni podívala a potom na Jacka. Věděla, co v ní je. Třesoucími se prsty ji otevřela a mohla si tak přečíst jeho rezignaci, datovanou před několika dny. V očích měla slzy. Uvědomila si, že ji nepožádal o svolení. Prostě ji jen informoval o svém rozhodnutí.
Beze slov zalovil v boční kapse své uniformy a vyndal malou, tmavě modrou, sametovou krabičku. Položil ji na stůl a znovu ji posunul k Sam. A Sam se opět podívala nejprve na krabičku a potom na něho. Zaplavila ji vlna nepopsatelného štěstí.
Otevřela ji. Uvnitř byl zásnubní prstýnek s diamantem a safírem. Po tvářích se jí začaly kutálet slzy. Vyndala prstýnek z krabičky navlékla si ho na prst.
Naklonila se k Jackovi a když jejich rty byly jen několik centimetrů od sebe vydechla.
„Ano, Jacku,“ a políbila ho.

KONEC!!!