Titul: Záhadná výměna
Autor: Sammie&M.i.s.k.a
Překladatel: -/-
Žánr: Humor/Romance/Sex
Páry: Sam/Jack
Hodnocení: Dospělí
Délka: Dlouhé
Časová osa: Neurčeno
Stav: Kompletní
Synopse: Sam s Jackem si nedobrovolně a nečekaně vymění těla... Následky na sebe nenechají dlouho čekat.

__________________________________________________________

„Sedmý zámek nezapadl.“ Rozlehlo se řídící místností.
„Jak je to možné?“ Nechápal Hamond.
Siler jenom krčil rameny. Taky to nechápal, spojení se mělo povést.
„Major Carterová do řídící místnosti.“ Ozval se Hamond. „SG 5 zatím bude vaše mise odložena. Do té doby máte osobní volno.“
Najednou bránou prošel nějaký výboj. Sam zrovna přibíhala a ještě z něj viděla pár záblesků. Jack, který jí byl v patách toho byl ušetřen. Kdyby to viděl, asi by se s ní k bráně nevydal. Hned jakmile přišla ke kruhu, uviděla spálený kabel. Snažila se ho odstranit. Jack viděl, že je na ni moc vysoko a chtěl jí pomoct. Sotva se toho chytl, bránou zase prošel ten výboj. Oba dostali ránu, skáceli se na zem a několik vteřin byli v bezvědomí: pak se vzbudili a blbě na sebe zírali.
Jack se ozval první: „Sakra, co se to stalo?“
Pak se zarazil, když hleděl sám na sebe. Rozhlížel se kolem a pak na své tělo a uvědomil si, jaký má hlas. Začal po sobě šmátrat a zjistil, že mu některé tělesné vlohy přibyly a jiné naopak zmizely. Sam byla stejně mimo, ale žádnou autoerotiku radši nepraktikovala. Jack se bláhově snažil vysoukat ven z jejího těla. Rozepl si košili a shodil ji dolů.
Sam byla zaměstnaná jeho, teď už vlastně jejím tělem, ale jakmile ho zpozorovala, vyděšeně vykřikla: "Plukovníku dost!!!" zakřičela právě včas, už se chystal sundat i triko, vzpomněla si, že ráno si pod něj moc nedala.
Když se zarazil a nechápavě se na ni podíval, naznačila, že si rozepne poklopec. Jack pochopil a radši toho nechal. Sam se uklidnila a začala jeho tělo pozorovat. Byl to zvláštní pocit. V tom je vyrušil generál:
"Jste v pořádku??"
Jack: "Si piš, ze ne Georgi."
Hammond byl šokován Jackovy slovy: "Majore???!!!"
Sam se otočila na Hamonda "Ano pane?"
Hamond byl vyvedený z míry ještě víc než při tom oslovení. Zmateně hleděl střídavě na ně oba. Sam se mírně pousmála, Jack se naopak hoooodně mračil, Hamond si nevzpomínal, že by se Carterová tak šklebila
"Co se stalo?", nechápal Hammond.
Sam začala: "Sama nevím pane, nějaký elektrický výboj, který jsem nestačila na přístrojích zaznamenat způsobil nějaké neznámé...."
Jack jí skočil do řeči:"Prostě jsme si vyměnili těla generále."
"ah...", bylo to jediné, na co se generál zmohl.
V tom tam vběhla Janet a aniž by se zeptala co se stalo, běžela k Jackovi v domnění, že je to Sam: "Sam co se stalo? Není ti nic?" a začala ji vyšetřovat na místě.
Sam se začala hihňat. Janet se na ni otočila: "Plukovníku, co je tu k smíchu?"
Sam po této otázce nebyla schopná zareagovat, donutilo ji to se smát ještě víc. Janet si pomyslela svoje a pokračovala ve vyšetřování. Jackovi už taky cukaly koutky a když viděl, že Sam je v křeči, pustil se do vysvětlování sám.
"Doktorko, stala se tu nehoda, když Carterová opravovala bránu"
Janet se zarazila. Už se chtěla ptát na Samino duševní zdraví.
"a nějak sme si vyměnili těla.“
Janet byla totálně zmatená. "Vyměnili těla? Ale jak...proč..kdy.."
Generál se vložil do debaty: "To je v náplni na dalších pár dní. Plukovníku..", otočil se k Sam, která při jeho slovech chytla další záchvat smíchu a pomyslela si: "Ještě si užijem"...generál se okamžitě opravil: "Myslím majore, běžte s doktorkou, a pak se hlaste v zasedací místnosti."
"Rozkaz pane!", zasalutovali oba najednou a rozešli se.

Sam se u sebe v laborce prohlížela v zrcadle do té doby, než zjistila, ze potřebuje na záchod. Automaticky se rozběhla na dámský, když v tom si uvědomila, ze má problém. Když si rozepínala kalhoty uvědomila si, že za prvé na tomto záchodě v tomhle těle nemá co dělat a za druhé že tohle tělo se od jejího podstatně liší a tudíž i styl bude jiný. Opatrně vyběhla, aby si jí nikdo nevšiml a zaparkovala na pánském. Křečovitě rozepínala poklopec. Když už ho měla skoro rozepnutý, zase ho zapla. Vždyť tohle bylo tělo Jacka. Něco k němu cítila, hrozně ji přitahoval, nahého by ho určitě chtěla vidět, ale v téhle situaci?? Biologická potřeba byla ale silnější než ona a znova to rozepla a rukou zašátrala a uchopila ho do ruky. Málem jí vypadly oči, to by do něho teda neřekla, velice pěkný exemplář. Stála tam jak hluché dveře a civěla na něj do tý doby, než vešel Siler, který "bohužel" o jejich výměně věděl a takový problém se přizpůsobit mu to nedělalo:
"Majore?", zeptal se pobaveně, když ji uviděl.
 Sam cítila, jak jí rudnou tváře. Naštěstí už měla potřebu vykonanou a tak ho nešikovně strčila zpět, omluvila se a doslova utíkala zpět do své laboratoře. Po cestě ale potkala plukovníka.
"Whoa, opatrně Carterová! Uvědomte si, či máte tělo! Je vzácné!"
Sam se zastavila těsně před ním. Nemohl si nevšimnout, že je nesvá. Konečně zjistil, jak se dokáže tvářit.
"Co se stalo?"
"Nic pane!" Vůbec nezněla přesvědčivě, ošívala se a nebyla schopná se mu podívat do očí.
"No tak Carterová, vyklopte to."
 Sam ještě chvilku kopala špičkou boty do země, než to z ní vypadlo. "Já, no víte pane, musela sem, ehmmmm."
"Prokrista pána už mi to řekněte!"
"Musela sem no na záchod."
Jackovi to samozřejmě hned nedošlo. "No a?"
Sam byla rudá až za ušima, ještě snad víc, než před Silerem, navíc si vybavila že to samé asi v nejbližší době potká i jeho.
 "Aha" Konečně se vzpamatoval i Jack.
Sam na vteřinku mrkla do jeho očí. "Já, musím jít." Oznámila mu, trapně se cítili oba, tak to bylo nejlepší ukončení rozhovoru.
 Jack si to šmíroval přímo do svého kanclu. Za chvíli uslyšel:
"Majore Carterová!"
Ani se nad tím nepozastavil a šel dál.
"Majore Carterová!", ozvalo se znovu a mnohem hlasitěji.
V tom mu to cvaklo/sakra! Vždyť to jsem teď já!/, uvědomil si a zastavil se. Doběhla jej mladá a pohledná kadetka, po které už párkrát vyjel. Musel se usmát, když si na to vzpomněl.
"Majore! Dodělala jsem ty výpočty! Vyšlo mi, že..",
 jakmile tohle uslyšel, bylo mu to jasný. Uvědomil si, že s tímhle tělem bude mít potíže. Přerušil ji v půli věty:
"Běžte do mé laboratoře a počkejte tam."
Kadetka kývla a odešla. Věděl, že bude mírně zmatená, ale bylo mu to jedno. Rozhodl se promluvit s generálem. Věděl, že ostatní musí nějak upozornit, že on je on a Sam je Sam, ale vykřičet to intercomem a snášet ty pohledy taky nechce. Přemýšlel, co teď asi dělá Sam.

Jak jinak, hrála si z nějakým udělátkem a snažila se přijít na to, jak je možné to, co se stalo. Na dveře někdo zaklepal, jenom doufala, že to není Jack, teď ho chvilku nechce ani vidět, ještě si pořád připadala blbě.
"Dále" Zakřičela.
Kadetka za dveřma se zarazila a opatrně vešla. To že tady najde O´Neilla ji vůbec nenapadlo. Sam opustila svoje myšlenky a zaměřila se na ni.
"Už máte ty výpočty?" Šla hned k věci.
Mladá zůstala jako opařená, jasně si vybavovala Jacka, jak se ji snažil někam pozvat a teď se jí ptá na složité vzorce?? On, snad ten nejhloupější z celé základny.
"A-ano." "Plukovníku, co děláte v kanceláři majora Carterové?"
Sam se otřepala, musela před ní vypadat blbě, ona vlastně neví, co se stalo. "Sem Sam, na nic se neptejte a dejte mi vaši práci."
Přišourala se k ní, dala papíry na stůl a váhavě opustila kancelář. Měli by se přesto s Jackem domluvit, nechtěla aby se to dozvědělo víc lidí, ty jejich pohledy.

Jack byl v té době před generálovou kanceláří. Zaklepal a po klasickém "Dále!" vešel dovnitř.
"Pane?", začal.
Generál, aniž by zvedl zrak odpověděl: "Ano majore? Posaďte se."
Jack obrátil oči v sloup. Doufal, ze se Carterové podaří všechno uvést do normálu dřív, než se z toho zblázní.
"Promiňte plukovníku", omlouval se Hammond: "Je to zvyk, doufám, že to major dá co nejdřív do pořádku."
"Přesně na to teď myslím!", zvolal Jack.
"Tak co jste mi chtěla?"
Jack se zamračil.
"Chtěl! Chtěl jsem říci chtěl, ještě jednou se moc omlouvám.", generál se cítil trapně a celou dobu co Jack tlachal svoje výmysly, přemýšlel, jak z teto prekérní situace ven.
"Dobrá Jacku, udělám co se dá. Můžete jít.", řekl, aniž by měl potuchy o čem Jack mluvil.
 Ten se odporoučel a rozhodl se, že se půjde natáhnout, cítil, jak ho pobolívá břicho. /Určitě to mám z tohohle těla!/, vztekal se. Carterová ho zatraceně přitahovala, chtěl být dennodenně s ní, ale ne takhle. Šel kolem záchodu a najednou se mu chtělo čurat. Zajímavé bylo, že šel hned na dámský, přičemž se právě od něj dalo čekat, že se splete. Stoupl si nad záchod a rozepl zip. Zaštrachal vevnitř, a když nic nenašel, došlo mu, že to není jeho tělo. Zachoval se ale jako chlap, žádné zábrany jej jako Sam nedržely, sundal kalhoty a sedl na záchod. Nic by ho nepřekvapilo víc, než to, co uviděl. Krev. Zpanikařil. Vystřelil ze záchodu jako šipka a letěl do svého pokoje. Šel kolem Saminy laborky a tak ho napadlo../je to přece její tělo../ Neváhal a zaklepal.
"Ano." zaznělo zpoza dveří.
Byl nervózní, jak jí to asi řekne, ale konec konců je to její tělo, ona o tom ví daleko víc než on. "Carterová, můžu s vámi mluvit??"
 Sam byla mírně vyplašená, neměla na něj vůbec náladu, jestli se vrátí k tomu jejímu zážitku. "Pane, ráda bych byla sama."
To Jacka vůbec neodradilo, za kým jiným by asi šel, než za ní. "Trvám na tom, musím se vás zeptat na něco důležitého."
 Sam si povzdechla, co čekala, on se odbýt nenechá. "Dobrá, co potřebujete?"
"No, já nevím, jak bych vám to řekl, měl sem podobnou zkušenost jako vy s mým tělem."
A je to tady, to čeho se nejvíc obávala, kecy o záchodě!! "Pane, já bych o tom vážně už nechtěla mluvit." Zase byla rudá, asi víc, než Jackovy kalhotky.
"Já musím, víte, zdá se, že mám nějaké ženské problémy." Zapíchl oči do země.
Sakra! Tak proto jí ráno bylo tak divně. Bezva, a to si myslela, že jí už hůř být nemůže. "Já s tím nemám žádné zkušenosti a nevím, co mám dělat."
 Sam se musela pousmát, tak hloupý snad nebyl. Konečně z ní spadla ta trapná nálada, přešla k nějakému šuplíku a podala Jackovi krabičku s tampóny. Nechápavě na ni hleděl.
"Ještě vám dám něco proti bolesti." Našla prášky, vložila je Jackovi do dlaně.
"Díky za pomoc, ale jak?" Zvedl krabičku.
Zase se usmála. "Nebojte je tam návod."
Tiše jí poděkoval a vyplul z její kanceláře směr nejbližší záchod. Sam se musela usmát. A škodolibě. Strašně ji zajímalo, jak se s tím Jack popere. Ten byl zvědavý taky. To si Carterová nemohla vybrat lepší dobu? Štěstí, že na dámských záchodech se mohl zamknout do kabinky a nikdo netušil, že tam je. Nějak se to po základně začalo rozmáhat a každý, kolem kterého po cestě na záchod prošel, se na něj posměšně díval. Otevřel balíček a vytáhl jeden tampon. Převaloval jej v ruce a zkoumal ho. Nechápal, jak si něco takového, zvlášť malého, můžou ženy cpát do těla. Vyštrachal návod a chvíli jej studoval. Čučel na 4 obrázky, který tam byly nakreslený a nechápal. Nakonec se rozhodl, ze to vezme do svých rukou. Strčil krabičku do kapsy a sundal kalhoty. Zbavil tampon obalu a šel na věc. První, coby odborník, zjistil, kam to zavést. Nesnášel krev a teď ji měl všude na prstech. Už chápal, proč byla Sam tolikrát nesvá. Zavřel oči a všoupl to do sebe. V první chvíli ho to zabolelo, ale pak to bylo lepší. Chvíli seděl a čekal, co se bude dít. Když nic zvláštního nezpozoroval, utřel se a opět se oblekl. Vyšel ven a koukl do zrcadla. Byl červený jak rak. Začínalo ho to všechno štvát. Asi bude nejlepší, když se osprchuju, uvažoval. Pak mu došlo. A budu potřebovat čisté oblečení. Chtě nechtě musel opět za Carterovou. Bylo mu jasné, že bude vyzvídat, jak si počínal a už z tohohle důvodu by se nejraději zahrabal. Připadlo mu to strašně trapný. Ještě, než vystrčil hlavu ze záchodových dveří, zapil vodou jeden z prášků, co mu Sam dala a pak už zamířil zpět k ní do laborky, přeptat se jí, co od tohohle “měsíčkování” ještě může čekat. 

Když mu dovolila vstoupit všiml si, že pořád stojí ve stejné pozici, jako když mu podávala prášky. /Potvora, věděla ,že ještě přijdu/ pomyslel si. Když se na ni podíval, marně snažila zakrýt úsměv.
„No pane?“ Už jí bylo jedno, jak moc trapné by jí to mělo být, ještě nedokázala přijít na to, jak změnu obrátit a budou tak muset nějakou chvíli vydržet.
„Všechno je v pořádku, nedokážu pochopit, jak to můžete vydržet!“
Smích už nedokázala zakrýt. „Aspoň vidíte, kolik toho musí ženy vydržet.“ Škodolibě se zahihňala. „Počkejte na porod.“
 Jack byl jak opařený. Snad není..? A s kým? Když viděla jeho kouřící se hlavu pod záplavou nových myšlenek, radši ho přestala trápit.
 „To byl vtip, plukovníku, co ste vlastně potřeboval vědět?“
„Bavíte se co?? No, potřeboval bych nějaké, grrr, oblečení, hmm čisté a taky jak dlouho to mám vydržet.“
„Jak dlouho??“ Sam nechápala, byl ženatý, ale jak je vidět, má pořádné mezery. „Necelý týden.“
„Týden??? Panebože to mi bude takhle blbě týden???“
Ten je teda pořádně natvrdlý. Ještě se nevzpamatovala z prvních smíchových křečí a už tu byly další. Jack hodil zase svůj znechucený výraz, na Samině obličeji vypadal divně, když se na sebe podívala, radši se zarazila.
„Ne, jenom dneska, možná zítra. Pojďte, dám vám nějaké šaty.“
„Jo, to bude nejlepší.“
Oba vylezli z laborky a šli směrem k výtahu.  Jack doufal, že nikoho nepotkají, ale opak byl pravdou. Každý, kdo okolo nich prošel na ně civěl nebo se pochechtával. Být zrovna v tomhle těle není zase žádná výhra. Navíc v sobě stále cítil ten tampon. Dělalo mu to strašně zle, ale neodvážil se ceknout. Svorně následoval Carterovou do její ubikace. Sam se v duchu pochechtávala. Osobně se docela dobře bavila. Jackovo tělo jí zas až tak moc nevadilo, jako jemu její. Rozhodla se, že ho večer důkladně prostuduje. Podívala se na hodinky. Bylo 17:15 a nějaké drobné. Otevřela skříň a začala se v ní přehrabovat. Jack stál nervózně za ní a vyčkával.
“Tady jsou všechny mé kalhoty, trička, věci, které běžně nosím v práci.”, vysvětlovala Sam a házela je do připravené tašky, kterou Jack duchapřítomně alespoň držel.
Rychlostí blesku mu tam naházela i několikatery kalhotky tak, aby si toho nevšiml. Cítila, jak se začíná opět červenat. Jack se dovtípil, že už je to vše, shrábl tašku a odcházel. V tom si Sam vzpomněla:
 “Pane, ještě moment!”
 Zastavil se, zhluboka se nadechl.
 “Ah..tu máte pane, ještě tohle.”, podávala mu 3 své nejkrásnější podprsenky. “Myslím, že to budete potřebovat, víte....”, zakoktala se.
Jack to od ní nejistě přebíral: “Díky.”
“Není zač!”, odpověděla pohotově Sam opět se škodolibým úšklebkem na tváři.
Když už za ním zavírala dveře, Jack si vzpomněl, co vlastně ještě chtěl.
“Ještě chvíli majore...já..chtěl jsem...ty tampony...já, víte...není ještě něco jinýho?”
Sam se nádherně usmála, zalovila ve stejném šuplíku, ze kterého mu podávala tampony a vtiskla mu do ruky balíček vložek.
“Tady. Mám je jen na noc, osobně je nepoužívám, ale pokud se budete cítit líp..”, chichotala se a sledovala Jackovu zmatenou tvář.
Ten se rozhodl, že je nejvyšší čas zmizet. “Ještě jednou díky. Zatím nashle.”

 Zase nenáviděná chodba, navíc teď tam šel s taškou, takže každému muselo být jasné, co v ní vleče. Jeho první cesta byla na záchod, zase cítil ten zatracený tampón a musel ho hned odstranil. Chvilku lovil a hledal šnůřku, s velkým úsilím ho vytáhl, ježiš to je strašně nepříjemný pocit, už nikdy víc. Ale co teď s ním? S odporem to vhodil do záchodu, spláchl a čekal, jestli zmizí v potrubí kompexu. Uf, je pryč, sakra, málem by zapomněl. Nahodil vložku, důkladně si umyl ruce a odešel z místnůstky. Ve svém pokoji otevřel tašku a prohrabal se v ní. Do očí mu vrazily Saminy kalhotky. Ani si nevšiml, že je tam dala. Opatrně jedny vzal. No, musí uznat, že vkus má skvělý. Usmál se na ně a vhodil je zpátky. První, co teď udělá je, že se osprchuje. Už to potřeboval. Sbalil nejnutnější věci a přesunul se do dámských šaten. Ze Saminy skříně si vzal ručník a vešel do místnosti se sprchama. Nemohl si pomoct, hned jak se vyslekl, pořádně si prohlédl její tělo. Teda Carterová. Dokonalé pevné prsa a zadek, jemně orýsované svaly. Nově získané tělo ho přivádělo do varu. Radši se od zrcadla otočil a pustil si sprchu. Voda byla to nejlepší, co ho za dnešní den potkalo. Kapky stékaly po jeho napnuté kůži. Zavřel oči a dal hlavu pod proud vody. Přinášelo mu to úlevu, vzal šampón a začal si umývat vlasy. Byly tak jemné, vždycky ji chtěl pohladit po vlasech. Měl to udělat, teď věděl, o co přicházel. Další starostí bylo namydlení celého těla. Na dotek to bylo stokrát lepší, než na pohled. Sakra, chci hned svoje tělo zpátky abych po ní mohl skočit a pořádně si s ní užít. Zahnal svoje sexuální myšlenky a zastavil vodu.

 Sam v tu chvíli byla zase zpátky ve své laborce. Já blbec, dala sem Jackovi oblečení a sama nemám co na sebe!! Jestli ho generál náhodou pustí domů, tak budu muset trpět v této už mírně špinavé uniformě. Zaklepala na dveře jeho kanceláře, nic, nebyl tam. Možná se šel převléknout, když po tom tak toužil. Za moment stála u jeho pokoje, ani tam ho nenašla, jenom otevřenou tašku. Kde je?? Jedině šatna. V momentě bušila do dveří. Nechtěla tam vletět, kdyby tam někdo byl, asi by se mu to nelíbilo. Jakmile ale nikdo neodpovídal, nakoukla dovnitř. Na lavce ležely její kalhoty. Najednou přirostla do země. Před ní se objevil Jack s poťouchlým úsměvem na rtech a ručníkem omotaným kolem mokrého těla.
“Ah...pane, omlouvám se já....”, koktala Sam, stále vstřebávajíc, co se tu vlastně děje. Koukala na Jacka, jak se šklebí a obratně se pohybuje, i když neměl její tělo ještě ani půl dne.
Jack čekal, až ji napadne odejít. Když zjistil, že se k odchodu nemá, ozval se: “Budete na mě čučet nebo mi pomůžete se obléct?”
“Cože?” Sam se polekala.
“Snad se mě nebojíte?”, chechtal se Jack.
Byla rudá až ke konečkům prstů. Otočila se k odchodu, když v tom:
“Já to myslel vážně Carterová!”
Sam zavřela oči. To se mi snad jen zdá! To musí být sen! Prosím, ať je to sen!! Chci se probudit!! K Jackově radosti to sen nebyl. Otočila se na něj a pohledem plným zmatku a nenávisti k němu přišla. Přibližovala se stále blíž a blíž, až byli od sebe jen pár milimetrů. Jackovi vyskočil tep. Navíc nebyl zvyklý dívat se jí do očí z této vzdálenosti a už vůbec ne, dívat se nahoru. Naopak Sam si to užívala, pohled zblízka se jí zamlouval, zvrchu taky. Rozhodla se splnit rozkaz. Šmátrala pravou rukou tak dlouho až našla místo, kde byl ručník smotán a jedním jediným pohybem jej rozmotala. Spadl jí k nohám. Napadl ji šílený nápad, který ovšem okamžitě zahnala. Kvůli jejímu stupidnímu tělu to proste udělat nemohla. Atmosféra byla napjatá k prasknutí. Přerušila oční kontakt a trochu poodstoupila. Vzala kalhotky a pomalu mu je oblékala. Jack se začal červenat. Nahý před Carterovou v životě nestál. Styděl se, byť to bylo její tělo. Všimla si.
“Copak, copak, náš velký plukovník je stydlivý?”
 Jack to nekomentoval. Užíval si jejích doteků po celém svém těle. Sten mu unikl z úst, když se jemně dotkla ňader při zapínání podprsenky. Sam moc dobře věděla co dělá, přemýšlela, které věci ji samotnou vzrušují a snažila se to alespoň trochu přenést na Jacka. Zbytek oblečení už šel rychle. Jack jakoby se právě probudil:
“Carterová! Co jste mi to vlastně chtěla?”
I Sam přehodila do normálu. Cítila, jak je svým počínáním sama vzrušená a ani trochu se jí nelíbil stísněný pocit v kalhotech. Neuvědomila si, že ji samotnou to může vzrušit. “Chtěla jsem...uh...no nějaké vaše oblečení.”
“Jasně! Jdeme!”, zavelel.
Sam se za ním šourala a snažila se nemyslet a hlavně nedívat na bouli v kalhotech. Připadala si trapně, zdálo se jí, jakoby to každý viděl. Byla ráda, když se za nimi zaklaply dveře Jackovy ubikace. Jack začal hledat oblečení po různých šuplíkách a Sam využila toho, že je k ní otočený zády. Pohlédla na svoje stále vzrušené přirození, naštěstí už se jí hormony trochu uklidnily a napětí začalo slábnout. Díky bohu. Jack se k ní otočil zrovna v okamžiku když pohledem podporovala klesání. Chvilku na ni hleděl a smál se, ale radši nic neřekl, zčervenala by a nebyla schopná slova.
„Tak, to je asi všechno.“
Samina hlava vystřelila. Uf, naštěstí mě neviděl. Usmála se na něj. „Moc vám děkuji.“
„Nechcete pomoct ve sprše?“ Zase se vrátil k nestydatostem Jack.
„Pane?? Uhmm, no, ani ne, myslím, že to zvládnu sama.“
Jack byl trochu zklamaný, ještě pořád si vybavoval Saminy doteky v šatně, užívala si toho stejně jako on a nemohl si nevšimnout jejího vzrušení.
„Už půjdu, díky.“ Mávla taškou a otevřela dveře.
Vzala ji do obou rukou, aby znemožnila pohled na její rozkrok a vplula do kanclu. Těžce dosedla na židli. Jak je možné, že ji vzrušuje i její vlastní tělo? Už tuhle situaci nezvládala, byla nadržená jak nikdy před tím. Potřebuje se zchladit. S námahou vstala, posbírala si věci a valila do sprchy. Po cestě ale potkala Hamonda.
„Můžete se mnou do mé kanceláře, majore?“ Konečně si zvykl, že není ve své kůži.
 Kývla a následovala ho.
„Posaďte se.“ Nabídl jí místo hned jak vešli.
„Děkuji.“
„Víte, chtěl sem se zeptat, jak se vám daří.“
„Daří?“ Nechápala Sam, to se jí mohl zeptat i na chodbě!
„Dobrá, kvůli tomuto stavu bych rád dočasně pozastavil činnost SG 1.“
„Pane, to nemyslíte vážně!“
„Majore pochopte to, dokud se vám to nepodaří dát do pořádku,nebo si na tělo dokonale nezvyknete, nesmím nechat ohrozit ostatní členy SG 1.“
Sam sklopila oči, jasně, to chápala i ona, na druhé straně si už začínala zvykat.
„Tak, to je všechno, můžete jít.“
„Rozumím pane.“ Zklamaně odešla z kanceláře, byla dokonale zchlazená, teď už je ta sprcha jenom nutnost. Už téměř nahá stála v šatně a chystala se vysléct i poslední část oděvu, když se přiřítil Jack. Zmateně na něj čučela.
„Já vím, že ste říkala, že nechcete pomoct, ale já sem neodolal.“
„Pane, mohl tu někdo být!“
„Nemohl, dal sem si pozor.“
Povzdechla si, nic jiného se ani nedalo dělat. Pomaloučku přistoupil k ní. Už mu ani nevadilo, že hledí nahoru. Podíval se jí do hnědých očí, přitáhl si ji k sobě a políbil se. Sam se zatočila hlava. Políbil ji! Jak dlouho už po tom toužila! Ovinula své ruce jemně kolem jeho krku a polibek tím tak prohloubila.
“To bychom neměli.”, vzdychla, když se od sebe oddělili. Modré oči upřeně pozorovaly ty hnědé.
“Asi máte pravdu.”, přiznal Jack.
Sam překvapeně zamrkala. Doufala v jinou odpověď.
“Omlouvám se.” Otočil se a odešel.
Ještě chvíli tam stála, nechápavě čučela na dveře, které se za Jackem zaklaply a nemohla tomu uvěřit. Podívala se do svého klína a vzteky zakřičela: “Už dost!” Snažila se to ignoroval, ale nedařilo se. Celou dobu co se sprchovala na to musela myslet. Ani Jackovo tělo, které momentálně okupovala, její zájem nevzbuzovalo. Až na jednu věc. Nohy. Jak může žít s tak chlupatýma nohama? Aniž by si uvědomila, čí je to tělo nebo co vlastně dělá, hrábla do své poličky pro pěnu na holení a strojek. Za pár minut byla hotová a spokojeně pozorovala své dílo. Hned je to lepší! Vykoukla ze sprchy, jestli je vzduch čistý. Měla bych co nejdříve zmizet, nechci tu nikoho potkat!

Měla na sobě jen spodky, když vešel na scénu opět Jack. Chtěl se omluvit za ten polibek, cítil se provinile a nechtěl, aby si o něm myslela něco špatného. Pořádně si ji prohlížel. Proč ho tak vzrušovala? Je přece v jeho těle, prokristapána!! Přece není homosexuál! Nechápal svou reakci, nicméně si všiml holícího strojku. Pak pěny a až na poslední chvíli Sam, jak si utíra s klidem nohy. Myslel si, ze špatně vidí.
“Carterová!”
“Pane?”, nechápala Sam jeho náhle zlostný tón.
 “Co jste to....” Neměl slov. Oholila si nohy!! Oholila JEMU nohy!!! “To snad není pravda! Jak jste mohla!”, láteřil.
Nevěděla, co na to odpovědět, cítila se zahanbeně. Chtěla něco říct, omluvit se, vysvětlit mu to, leč on ji nenechal:
“Zbláznila jste se??!!! Moje nohy!! Pane bože!” Přiběhl k ní a začal své nohy láskyplně laskat a hladit.
Sam nechápala. Choval se jak idiot. No co, tak mu oholila nohy! On by taky měl! “Vy byste měl taky pane, neholila jsem si je dobrých 14 dní.”
To byla poslední kapka. Vstal a rozzuřeně na ni civěl. Rozpoznala, že to neměla říkat. Ale bylo pozdě. Čekala, ze každou chvíli vybuchne. Vůbec se jí nelíbil pohled na její obličej. Tak rudá snad sama ani nikdy nebyla!
“K čertu s váma Carterová! Jste hloupější než já!”, načež se otočil a zanechal překvapenou Sam stát uprostřed šatny.
Chvíli nepřítomně hleděla zavřené dveře. Jak mohl?? Kvůli takové blbosti, oholené nohy, vždyť to hned doroste! Když se pokochala svým dílem uvědomila si, že pánské nohy oholené vypadají fakt blbě, možná měl pravdu, ale to jak vyjel bylo nechutné. Oblékla se a zmizela z šatny. Přemýšlela, měla by jít za Jackem a zkusit mu to vysvětlit, po takové nádherné chvilce se pohádat!!

Pořád byl rudý, jak si to mohla dovolit, jeho milované nohy, teď vypadá jak debil. Zaklepání na dveře. Už mu bylo jasné, kdo to asi je!
 „Dále!“ Zavrčel.
 Sam se váhavě objevila ve dveřích. Zlostně se na ni podíval. „Chtěla bych se vám omluvit, kdybych věděla, že budete takhle reagovat..“
„Takhle, jak to myslíte takhle, ste mi zničila tělo!!“
„Zničila? Nebuďte jak malý, nic hrozného se zase nestalo! Děláte, jako kdyby to mělo být natrvalo!“
Oba pořádně křičeli a uslyšel je náhodný kolemjdoucí a ptal se jich co se děje.
„Nic.“ Odsekla Sam.
 Chudák se zarazil a radši se vypařil. Chvilku po sobě ještě řvali, Jack nebyl schopný pochopit, že to nemyslela zle. Nakonec ještě víc naštvaná odešla. Bouchla za sebou dveřma a letěla za Hamondem. Málem vyrazila stěnu za dveřma, když se rozletěly. Hamond se trochu vyděsil, zdálo se, že ji chytl nějaký amok.
„Plukovníku, ste to vy??“ Takový nástup by Carterová asi nikdy neudělala.
„Ne pane, sem Carterová, ráda bych vás požádala, jestli můžu domů.“
„Já sem myslel, že zůstanete na základně, dokud se to nevyřeší.“
„Se vší úctou pane, ráda bych z tadyma vypadla.“ Zase ji to začalo trochu chytat, ale na Hamonda neřvala, za nic nemohl.
 „Můžu vědět co se stalo?“
Sam mu rozhodně nechtěla vyprávět o svém sprchování a podobných věcech. „Jenom sem se nepohodla s plukovníkem O´Neillem a ráda bych byla vklidu doma.“
Hamond se zarazil, vždycky měli perfektní vztah, nechtěl ji ale trápit a pustil ji domů, měl sice jakési kecy o bezpečnosti a utajení, ale už mu moc pozornosti nevěnovala, když uslyšela že může. S poděkováním vyšla a tentokrát i s dveřmi zacházela dobře. Posbírala svoje minimální zásoby oblečení a nastoupila do výtahu. Jakmile přijela domů, přišlo to na ni a začala slzet.

Jack seděl u sebe v kanceláři a nejraději by si naliskal. Asi jsem na ni neměl tak křičet, uvědomil si. Ovšem hned poté si vybavil ty oholené nohy a zas ho popadl rapl. Vyskočil na nohy a odešel vyhledat doktorku Fraserovou.
“Stalo se něco pane?”
Jack nehodlal dlouho chodit kolem horké kaše. “Jak dlouho trvá, než narostou chlupy?”
Janet se rozesmála na celé kolo. “Plukovníku!”
“Co je?”, nechápal.
“Proč se ptáte?”
Tohle pržve vysvětlovat nechtěl. “Tak vám děkuji za ochotu.”
“Sam vám oholila nohy, viďte!”, uhodila hřebíček na hlavičku.
Jack se zarazil v chůzi, chvíli přemýšlel, zda se má otočit a co má udělat. Rozhodl se pokračovat. Neměl nejmenší náladu se o tom s někým vybavovat. Potkal Hammonda
“Dobrý den pane.” Prošel kolem něj, ani se na něj nepodíval. Generál ho zastavil:
“Pojďte do mé kanceláře Jacku.”
“Pane, já...” Vůbec se mu nechtělo, chtěl zalézt do kanceláře a psát hlášení, ať už je má všechny za sebou.
“To je rozkaz!” A tak Jackovi nezbylo nic jiného, než se sebrat a svorně s ním odejít.
“Co se stalo mezi vámi a majorem Carterovou?” Vyzvídal hned jak se za nimi zaklaply dveře od jeho kanceláře.
“Nic zvláštního pane. Mírná rozepře, znáte to...”
“Neznám, plukovníku. Major se nechovala dvakrát uctivě a požádala mě, smí-li domů. Předpokládal jsem, že zde zůstane, dokud se ta věc nevyřeší, ale naléhala, tak jsem ji pustil domů. Požaduji, abyste k ní zajel a omluvil se.”
Jack myslel, ze špatně slyší: “Já a omluvit se? A Carterové? Pane, to nemyslíte vážně!”
“Myslím.”, přikývl generál nesmlouvavě: “Nechci po vás vysvětlení, ale chci, abyste ji přivedl zpět a pokud možno v pořádku.”
Jack si povzdechl. “Rozkaz pane.”
Ve dveřích mu generál oznámil: “Dnes jsme dostali zprávu od Tok´rů. Jacob je na cestě sem a hodlá zde strávit pár dní volna se svou dcerou.”
Jack vzhlédl: “Ví to?”
Hammond zakroutil hlavou: “Neřekl jsem mu to. Mám za to, ze bude lepší,když to udělá sama major Carterová. Přivést ji musíte. Hodně štěstí.” Popřál mu a vrátil se ke své práci.

Jack odcházel jak zpráskaný pes. Carterové na oči teď chvíli nechtěl, nicméně se nedalo nic dělat. Rozkaz byl rozkaz a tak vyjel na povrch, sedl do auta a mířil k Sam domů. Seděla schoulená na gauči, jak nejvíc jí to tělo dovolovalo. Vyslekla ze sebe co se dalo, takže seděla jen v trenkách se zajímavými obrázky. Teď když se trochu uklidnila všimla si jich pořádně. Rozmotala ruce, vzala kousek látky a prohlížela si ji. Potom, co viděla se musela začít smát – souložící andílci. Nevěděla, že Jack má takový cit pro umění. Jack zrovna seděl v autě a křečovitě držel volant. Nevěděl, co jí řekne, už si začal pomalu uvědomovat, že to co řekl byla hovadina a vyjel po ní zbytečně. Jak dlouho mu vlastně rostou vousy?? Chytl se za tváře. Sakra, zase zapomněl, tyhle byly jemňoučké jako dětská prdelka. Jestli i chlupy na nohách rostou tak rychle, tak do měsíce už nepůjde vůbec nic poznat. Zaparkoval u jejího domu a seděl v autě. Mám vůbec odvahu za ní jít a omluvit se?? Vytáhl klíče ze zapalování, zabouchl za sebou dveře a zazvonil. Sam sebou škubla, v tuhle dobu?? Kdo to  může asi být?? Pomalu se přišourala ke dveřím a trošičku odhrnula závěs. Panebože, O´Neill! Co tu chce, nemám na něho náladu!! Už otvírala když si vzpomněla v čem je.
„Moment.“
Uslyšel za dveřmi a pak dusot nohou po podlaze. Sam chvíli lítala jak splašená a hledala něco na sebe. Co měla na sobě naházela do pračky a nemohla najít tu tašku. Zmateně se rozhlížela kolem, drapla svůj růžový froté župan a utíkala ke dveřím. Jack si dokonce oblekl její oblíbené rifle.
„Co chcete?“
„Jen s vámi mluvit.“
Sam si povzdechla. „Nemám na to náladu.“
Oba mluvili potichu, jako psychopati.
„Notak Carterová, pusťte mě dál. Hamond mi řekl..“
„Aha, tak Hamond!!“ Její hlas se zase trochu zvýšil. Zabouchla za ním dveře a zase si lapla na gauč.
Samozřejmě že Jack si je otevřel a šel k ní. Ten hulvát, bez pozvání. Když k ní přicházel, až teď si všiml jejího super módního doplňku. Usmál se. Sam byla naopak zamračená.
„Nechte toho, sme jako malé děti, přišel sem se vám omluvit, mrzí mě to.“
Otočila od něj hlavu.
„A navíc generál mi řekl, že přijde váš otec, bude tu pár dní.“
Otec? To jí ještě scházelo, tento vůl jí nadává, ona by po něm nejradši láskou skočila a ještě do toho táta. Všiml, jak ji tím ještě víc rozladil. Nahodil nejmilejší tvářičku, kterou uměl.
 “Opravdu jsem se nepřišel hádat Sam.”
Při vyslovení jejího křestního jména překvapeně zvedla hlavu a zároveň ji projela vlna vzrušení. Znělo krásně z jeho úst.
“Ale generál mi přikázal...”
“Takže jste tu rozkazem.”, drtila mezi zuby.
Jack si povzdechl. “Proč to ještě stěžujete? Copak Vám to vyhovuje?”
Sam mlčela. Chtělo se jí opět plakat. “Oba víme, že jste to udělala z pocitu ublíženosti.”
“Prosím?” Sam byla zmatená. Vůbec netušila proč tu je a proč jí to vykládá.
“Myslím ty mé nohy...”, uvedl to Jack na pravou míru. “ani pro jednoho z nás to není procházka růžovým sadem. Nevíme, jak dlouho to ještě bude trvat, ale nemyslím si, že by bylo nejlepší házet si klacky pod nohy.”
Tohle už ji vytočilo: “Odkdy jste psycholog?”
“Nevím čím to je Carterová, ale připadáte mi....”, hledal správné slova. “...prostě taková divná. Dobrá, jestli mi dáváte za vinu, co se stalo, tak prosím, nějak to přežiju, ale nemusíte to dávat všem najevo.”
 Sam už se neudržela: “Co si o sobe vůbec myslíte! Že sem naklušete a začnete na mě zkoušet tyhle kecy? Mám toho dost!”
“A já snad ne??!!”, opáčil naštvaně.
“Nejste sama, komu se to nelíbí! Já jsem o tohle nestál! Tyhle vaše ženské problémy, tohle tělo, ty ladné křivky, jemné vlasy....!!! Jak si myslíte, že jsem se asi cítil v té sprše?? Musíte mě pochopit!!! Už se toho chci zbavit, vrátit vše do normálu, abych mohl....!!!” v tom se zarazil, když si uvědomil, co vlastně chtěl říct.
Sam na něj hleděla, slzy jí tekly proudem. “Abyste mohl co?”
“To máte fuk.”, odbyl ji Jack.
 “To tedy sakra nemám! Myslíte, že pro mě to je výhra? Chci zpět své tělo!!!” Pomalu vstala a přišla k němu. Potichu dodala: “Hned...”
Jack zavřel oči, cítil, jak jeho tělo zaplavuje známá vlna tepla a vzrušení. Měl co dělat, aby na ni neskočil. Sam se naklonila s úmyslem ho políbit. Jack však udělal krok zpět, čímž všechno vrátil zpět. Sam se rozplakala a zahanbeně utekla do ložnice. Zazvonil mu telefon. Hamond.
„Pane? Co se děje?“
„Ne, zatím ne, jistě, řeknu jí to.“ 

Jack si připadal divně, zase jí ublížil, to nechtěl, ale tahle situace nedovolovala žádný blízký vztah. Navíc pravidla sou pravidla. Když ale uslyšel vzlykající Sam z ložnice, byly mu ukradené. Opatrně pootevřel dveře a podíval se na ni. Ležela tam na posteli a mokřila si polštář. Přisedl si k ní a začal na ni mluvit hrozně příjemným hlasem.
„Carterová, promiňte, nechtěl sem vás urazit, ale myslím si, že v tuto chvíli je to, no zvláštní.“
Jenom trochu ztišila svůj pláč aby ho mohla slyšet. Muselo to být pro něj divné dívat se na sebe jak brečí. Ale stejně, to přehnal, tohle byl vrchol její odvahy a on uhne!!! Znova spustila pořádně nahlas. Jack nevěděl, jak ji utišit. Položil jí ruku na třesoucí se rameno. Jedinou její reakcí bylo, že trhla ramenem aby ji setřásla. Málem si při tom vyhodila ramenní kloub. Jack na ni naštvaně zíral a přemýšlel, jak ji té nálady zbavit. Naklonil se k ní a se vší silou s ní škubl aby ji posadil. Jeho tělo bylo fakt těžké, dalo mu to pořádnou práci. Sam se pořádně lekla, tohle nečekala. Pevně ji chytil a otočil k sobě. Čuměla na něj jak vyoraná myš, jak se vzpamatovala, hleděla mu vzdorovitě do očí.
„Sam, vážně, já vás..ehm, no až se tohle vyjasní, můžeme si o tom pořádně promluvit, ale teď si připadám hrozně trapně.“
 Kývla hlavou. Prostě se na něj nemohla dlouho zlobit. Objal ji. Vděčně mu omotala ruce kolem těla. Když se trochu uklidnila řekl jí, že Jacob brzy dorazí a určitě by ho chtěla přivítat. Nadšeně zakývala hlavou a pustila ho.
„Carterová, mohla byste ze mě shodit tu růžovou??“
Zasmála se. „Ale vypadá to dobře ne??“
„A ještě prosím, dejte si kalhoty, jenom kvůli mně.“
Začala znova hledat tašku. Pod postelí, proč se tam nepodívala před tím?? Vytáhla nějaké čisté kalhoty a tričko a oblékla se.  Spolu vyšli z domu, ještě za sebou zamkla dveře a přistoupila k Jackovi do auta.
„Mimochodem pane, máte pěkné spodky.“
“Carterová!”, ošil se Jack výhružně.
Pochopila. “Už mlčím pane.”
“Děkuji”, usmál se, nastartoval a šlápl na plyn.
Sam si v hlavě přehrávala co všechno se jim doposud stalo a musela se usmát. Vzpomněla si na Janet, generála a všechny, co si je spletli a přišlo jí to strašně směšné. Hihňání přešlo v hlasitý smích. Jack nechápal. Sam dostala záchvat smíchu. Opřela hlavu o palubní desku a snažila se ze všech sil aspoň utlumit svou hlasitost, ale místo toho se smála čím dál tím víc.
“Co se děje?”, zeptal se pobaveně Jack. Sam jen zakroutila hlavou jakože nic a dál se nechala unášet hlasitým smíchem a svými představami. Slzy se jí koulely po tvářích, všemi možnými i nemožnými silami se snažila se uklidnit, výsledek však byl opačný. Jack si myslel, ze jí přeskočilo.
“Carterová!”...nic...”Sam?!”...vůbec ho nevnímala. “Miluji Tě!”
..i tohle přeslechla, byla silně ponořená do svých myšlenek.
“Miluji Tě!”, zvýšil dost hlas, ale i tentokrát ho přeslechla.
A to jsem si bláhově myslel, ze aspoň tohle přiláká její pozornost. Byl stale víc a víc zmatený. Za několik málo minut již byli u hory. Sam vynaložila všechnu svou snahu aby se uklidnila a zdálo se, že se jí to konečně povedlo. Kroutil nad ní hlavou, ale raději to nekomentoval, jen tak řekl:
 “Vaše mínus astrofyzičko, kdybyste se bývala nesmála, mohla jste zjistit něco velmi zajímavého.”
 Sam se toho okamžitě chytla. “A co? Řekněte!”
Jack zakroutil hlavou “Ani mě nehne!”
“Plukovníku!” naléhala.
“Ne.”, trval na svém Jack a nastoupil do výtahu.
Celou dobu cestou dolů se z něj snažila něco vymámit, leč neúspěšně. Vkročili do chodby na 28. patře směrem generálova kancelář. Ten už na ně čekal.
“Vidím, že jste byl úspěšný Jacku.”
“To já vždy pane”, uculoval se.
Sam po něm hodila pohledem a pak se věnovala Hammondovi “A táta?”
“Pokud jsem to dobře pochopil, měl by tu být každou chvíli.”
Kývla. “Asi bude hodně překvapený.”
“To ano”, souhlasil generál. “Neměl jsem čas mu něco vysvětlovat.”
“Chápu”, přikývla Sam. Chtěla se ještě na něco zeptat, když se z intercomu ozvalo:
“Neplánovaná mimozemská aktivace!”
To zvedlo generála ze židle, Jackovi náladu a Sam nervozitu. Jak se bude táta asi tvářit? Všichni se rozběhli do řídící místnosti, teda hlavně Sam. Natěšeně pozorovala přicházející kód.
„Jsou to tokrové.“ Hlásal Siler.
 Sam se velmi svižným krokem přesunula k bráně a nedočkavě pozorovala mihotající se modrou hladinu. Jack byl vedle ní, tohle si nemohl nechat ujít, oba se uculovali a pozorovali přicházející osobu.
„Tati!“ Zvolala Sam, radostně se usmála a chtěla se mu vrhnout do náruče.
 Jacob se sice trochu zarazil, ale byl už od Jacka zvyklý na cokoliv, tak tento projev nechal být a vrhl se na něj a pořádně ho objal. Ten se začal trochu cukat, nic příjemného to pro něj nebylo. Pro Jacoba to byl impuls aby svoje objetí zintenzivnil. Jackovi se to ale vůbec nelíbilo a už s mírnou nervozitou v hlase promluvil.
„Sakra Jacobe, nechte už toho!!“
Teď už mu to nedalo a váhavě se na ně oba podíval. Sam byla zase polomrtvá smíchy, nebyla schopná mluvit. Tatík blbě čuměl, Jack se už taky smál. Do místnosti přišel Hamond a když viděl, že ani jeden není schopen slova, radši se do toho zase vložil.
„Víš Jacobe, došlo tady k malé nehodě.“
Trochu se poplašil.
„Carterová spravovala něco na bráně a došlo k výboji a ten způsobil, že si vyměnili těla.“
„Vyměnili??“ Nechápal. Opět pohlédl na ty dva. Stáli vedle sebe a popadali se za břicha. Teď už to došlo i mu, vlastně objal Jacka, tak proto!! Otočil se na Sam.
“Sam, jsi to ty?”
Ta se mu vrhla kolem krku “Ano, tati, jsem to já.”
Jacob byl opravdu zmatený. “Ale jak...?”
“V kanceláři ti to vysvětlím.”, ozval se opět generál.
Tatík kývl a spolu s Hammondem se odporoučeli.
“Uf!”, odfoukl si Jack.
“Pane?”, nechápala Sam.
“Ten Váš táta má ale sílu! Málem mě udusil! Jak dlouho že jste se to neviděli?”
Opět se rozesmála. “Několik měsíců.”
“Měli byste se navštěvovat častěji, Sam.”
Zase! Zase vyslovil její křestní jméno! Proč to dělá? Jsou přece v práci!
“Sam?”, zeptal se Jack, když si všiml, že nedává pozor.
Už to nikdy nevyslovuj! Ale Jack jakoby tušil co jí tím způsobuje. “Sam, Sam, Sam, Sam, Sam, Sam, Sam, Saaaaaaaaaaaaaaaaaaaaam!!”
Ta už toho měla vážně dost. Přistoupila k němu jak nejblíže to šlo. “Koledujete si plukovníku!”
 “Ano?”, hrál Jack neviňátko.
“Ještě jednou a....”
“Sssssaaaaaaaaammmmmm.”, nemohl si pomoct. Líbila se mu, když byla naštvaná.
“Řekl jste si o to.”, a vrhla se na něj.
 Chytla ho za zadek a přitiskla k sobě jak nejvíce to šlo. Jejich rty se spojily ve vášnivý a dlouhý polibek. Ani trochu je neštvalo, kde jsou. Jack si byl moc dobře vědom Samina vzrušení. Když se od sebe oddělili, oddychovali, jako by běželi maraton.
“Už to nikdy nedělej.” Dýchala mu do tváře.
“Dobře.”, vzdychl Jack.
Hleděli si do očí do té doby, než je vyrušil Jacob.
“Sam?”
 Otočila se na svého tátu a vykročila k němu.
“Jacku, řekl jsem....”, v tom si to uvědomil. “Promiň Sam. Musím si jen zvyknout.”
Kývla, chytla tátu za ruku a odcházeli. Jacob se ještě otočil a podíval se na tělo své milované dcerušky, které již nějakou chvíli nebylo a nebude její. Měl z toho neblahý pocit. Bál se, že jí snad Jack nějak ublíží, zničí její krásu tím, že se o něj nebude starat. Neustále na to myslel. Sam to cítila. Věděla, jak táta Jacka nemá rád a mít svou dceru v jeho těle pro něj asi není nic pohodlného. Věděla moc dobře, jak se bude chovat. Bude ji brát jako Jacka. Bude s k ní chovat s odstupem, svou dovolenou si neužije jak by chtěl.

Jack stál před bránou a pozoroval zavírající se dveře. To byl polibek!! Už konečně ví, jak ji dostat do varu!! Naopak se mu nelíbil ten Jacobův pohled. On přece nemůže za tu výměnu. Povzdechl si a odešel do své kanceláře. 

Jacob se Sam se usadili v její kanceláři. Sam se na něj usmívala, ale on nebyl moc nadšený, zvláštně se na ni díval.
„Tati, já vím, že to vypadá divně, ale zatím nevím, jak to zvrátit.“
„Ne, promiň, já jen nevím, jak se mám tvářit, prostě tě vidím jako Jacka.“
Sam se smutně podívala do země. „Ale má to i své výhody, všechny ženské problémy má teď Jack.“ Začala se smát, ten musel být pořádně zmatený, když byl na tom záchodě, vybavila si jeho ksichtík.
„Všechny?“ Ožil.
Sam aktivně kývala hlavou a řehnila se. Jacobovi to bylo jasné, smál se s ní.
„Jak na to reagoval??“
„Přišel si pro radu, moc toho teda neví.“
„Jak se vlastně tohle stalo??“
Sam se to už nechtělo vysvětlovat. „Prostě byl výboj a pak sem se dívala na sebe, jak dlouho se tu vůbec zdržíš??“
„Původně sem chtěl tři dny, ale jak vidím, tak tady to bude velice zajímavé.“
“Tati, omluv mě prosím.” Zase cítila potřebu jít na záchod.
Jacob se pořád pochechtával problémům, které Jack vychytal. Sam se na sebe podívala do zrcadla. Vůbec se jí to nelíbilo. Jack se asi pár týdnů neholil.
“Tati??!!”
Jacob za ní doplachtil. Pobaveně ji sledoval a čekal, co z ní vypadne.
“Ah...já..asi bych se měla oholit, nemyslíš?”
Rozesmál se na plné kolo.
“Tati!!!”, zakřičela na něj “Myslím to vážně!” počkala, až se tatík uklidní.
“Máš pravdu Sam.”
“Kam jdeš?”, ptala se ho, když vycházel z koupelny.
Místo odpovědi slyšela, jak se prohrabuje svými věcmi. Za chvíli se vrátil s holícím strojkem v ruce a opět chytil záchvat smíchu. Sam byla připravena se svou výbavičkou, kterou si obvykle holí nožky.
“Tímhle”, ukázal na chabou žiletku, kterou držela v ruce.”Tímhle si myslíš, že to oholíš?”
Sam začala rudnout.
“Buď v klidu Sam, na, tu máš, půjč si moji. Máš štěstí, že jsem si to vzal!”
“Ale jak...? Nikdy jsem to nedělala.”
Jacob jí položil ruce na ramena. “Vzpomínáš si, jak jsi byla malá a pomáhala jsi mi s tím? Teď máš skvělou příležitost si to doopravdy vyzkoušet. Podívej, taky bych se měl oholit, takže se na mě podívej. Když dokážeš vyřešit složité matematické vzorce, tak tohle pro tebe bude zaručeně hračka.”
Jeho slova Sam uklidnila. V klidu si sedla na umyvadlo a pozorovala svého otce. Opravdu to nebylo tak strašné, jak si myslela. Táta jí s tím ochotně pomohl. Nezvykl si na to ještě ani z poloviny, nicméně mu bylo jasné, že se Sam naskytne spousta příležitostí, jak poznat opačné pohlaví. A Jack na to zřejmě nikdy nezapomene. Opět ho to pobavilo a donutilo ho to se usmát.
“Co je?” Nechápala Sam.
“Ale nic, zase jsem si vybavil Jackovu tvář.”
To se Sam začala smát taky. “A to jsi ho neviděl, když s tím vším za mnou přišel! Myslela jsem, že je to má smrt!”, chechtala se.
Když se uklidnili, tak se zeptal. “A co ty? Nějaké problémy?”
“Ani ne. Jen jsem udělala jednu pitomost, které doteď lituju.”
Jacob pozvedl obočí.
“Oholila jsem mu nohy.”
Na to nemohl reagovat jinak, než dalším záchvatem smíchu. Strhl Sam s sebou a řechtali se oba dva. Tak dobře se spolu nepobavili už hezky dlouho. Nevěděla ani jak a Jacobův týden byl u konce. Padla na ni smutná nálada. Nevěděla čím to, ale takhle se s tátou nikdy dřív nebavila. Vrtalo jí to hlavou při jeho odchodu. Objali se a Jacob se otočil na Jacka.
“Jacku..”
Ten si myslel, že ho chce zase objímala a tak ucukl.
“Neboj se, nebudu se s tebou loučit tak, jak jsme se přivítali.”, smál se Jacob a pak zvážněl. “Jen ti chci připomenout, aby ses o své nové tělo pečlivě staral! Stvořil jsem ho já, tak na něj dej prosím pozor.”
Jack mu zasalutoval. “Bude mi potěšením, generále!”
“To rád slyším. Georgi, Sam,...mějte se.”

Sam ještě dobrých 20 minut civěla na deaktivovanou klidnou bránu.
“Carterová?”
Odthla oči od zdi za bránou. „Ano pane?“
„Co je to s vámi??“
„Nic, jenom mě mrzí, že už táta musel.“
„Jestli máte zájem, tak vás zvu na večeři.“
Sam se pousmála. „Vážně???“ Viditelně ožila. „Půjdu moc ráda pane.“
Jackovo srdíčko zaplesalo. Konečně bude mít zase příležitost ji trochu potrápit. „Půjdete hned?“
„Ráda bych ještě jela domů a převlékla se.“ Začala se hihňat, o sprše se radši nezmínila.
„Chcete vzít domů? Taky ze sebe shodím ty hadry.“ Demonstrativně uchopil pas kalhot a potáhl ho. Přemýšlel, co na sebe, nic normálního nemá, rozhodně si nechtěl dát nějaké šaty.
„To není nutné pane, mám tu auto.“
 „Ale stejně, rád bych se u vás stavil, chtěl bych od vás nějaké normálnější oblečení.“
„Vždyť sem vám něco dala!“
„To ano, ale já sem to už trochu sprasil a pračka se se mnou nekamarádí.“ 
Zasmála se. „Dobře, dejte mi ty věci, hodím to u sebe.“ Ještě se jednou ohlédla na bránu a následovala Jacka.
Ten posbíral její poházené věci po pokoji. Když viděla ten mrdník, tak litovala, že mu ty věci dala, už budou po jeho zásahu nepoužitelné. Každý vlezl do svého auta a zamířili k Sam. Jakmile dorazili, chvilku pobíhala po bytě a ukazovala Jackovy všechny skrýše s oblečením.
„Teda Sam, vy máte teda hader!!“
„Něco si vemte, já se převleču.“ Zmizela v koupelně.
Uslyšel sprchu. Že převléct, pohrát si z jeho tělem!! Domů už asi nepojede, převleče se tady. Shodil ze sebe všechen oděv. Vlezl si do jejího županu a cudně čekal za dveřma koupelny. Když se zastavila voda vlezl dovnitř. Sam duchapřítomně drapla ručník a omotala ho kolem sebe.
„Už můžete, je volno.“ Smála se a vyběhla ven.
Pokrčil rameny a vlezl dovnitř. Provokativně nechal otevřené dveře a pustil vodu. Sam ho poočku sledovala. Stará s o ni teda dobře. Rychle na sebe nahodila nějaké hezčí džíny a odešla se do kuchyně napít.

Hned jak Jack vylezl a zkulturnil se, odešli spolu do restaurace. Sam nechala výběr na Jackovi. Ostatně on ji pozval. Když vešli, udiveně vzdychla. Interiér byl ponořen do tmavě hnědé barvy, stoly byly dřevěné, a na židlích se nesedělo. Byla to restaurace spíše typu klubových sedaček. Číšník je usadil na to nejlepší místo, které našel a rozdal jim jídelní lístek. Sam se nepřestala divit. Tohle je zřejmě velmi drahá restaurace. Asi bych si neměla vybírat moc drahá jídla. Jack jakoby jí četl myšlenky.
“Vyberte si na co máte chuť. Jste zvána.”
 Sam mu věnovala ten nejkrásnější úsměv, jaký jen šel na jeho tváři vykouzlit. Zahleděla se do jídelníčku. Jídla to asi byla všechny chutná, bohužel ale měly názvy, které jí byly opravdu cizí. A tak se rozhodla, že si dá žabí stehýnka. Nikdy předtím je neměla a zdálo se jí to být vhodné. Jack si vyhlédl podobné jídlo, aspoň co se exotiky týče. Hlemýždě s chřestem. Mávl na číšníka. Ten se okamžitě otočil na Sam.
“Máte vybráno, pane?”
Ze všech sil se snažila zakrýt úsměv a Jack si připadal na nejvýš trapně.
“Ano, dal bych si žabí stehýnka s opečenými tousty a lahev bílého vína.”, řekla pobaveně Sam.
Číšník byl zmatený, nicméně ukázal na Jacka
“A tady pro dámu?”
Tak tohle už Sam opravdu nevydržela, zakryla si ústa ubrouskem a rozesmála se.
“Já si dám hlemýždě s chřestem. Děkuji.” Jack odpověděl neutrálně, nechtěl podporovat Samin smích.
 Když se číšník odporoučel, kopl do ní jemně pod stolem.
“Carterová! Proboha jsme s restauraci!”
“Promiňte pane, nemohla jsem si pomoct!” a opět vybuchla smíchy.
Jack se rozhodl, že zakročí. Opatrně a potichu vstal, aniž by si ho všimla. Připlazil se k ní a políbil ji. To Sam samozřejmě totálně uzemnilo. Nechával si záležet. Líbal ji minutu, dvě minuty, tři minuty...Už několikrát se chtěla odtáhnout, ale Jack nepovolil. Čtyři minuty, pět minut, šest minut a stále toho neměl dost.
“Nemůžu....dýchat....”, vzdychla mezi polibky Sam, což ho přimělo ukončit konečně její trápení.
Beze slova se vrátil na své místo a dělal jakoby nic. Sam na něj nevěřícně hleděla. Co udělá příště?

Trapné ticho narušil číšník přinášející jim jejich lahůdky. Sam se váhavě podívala na spoustu malinkých předmětů ležících na obrovském talíři. Když pohlédla na Jacka měl na tváři stejný výraz jako ona.
„No, tak dobrou chuť.“ Popřál jí a sám se pustil do svého pomalu ještě se plazícího šneka. 
Oba byli překvapení, chutnalo to výborně, rozhodně líp, než to vypadalo. Sam do sebe hodila první sklenku vína. Bylo perfektní, za chvilku už byla na dně druhé. Jack se jenom usmíval, opilou ji teda ještě neviděl, třeba mu z toho kápne taky nějaký užitek. Sám si nedal víc než jednu sklenku. Když se Sam začínala pozdávat trochu veselejší, radši se rozhodl jít domů. Sám věděl, že víno jeho tělu nedělalo dobře, možná ji mohl upozornit, ale ne, takhle to bude lepší. Sam si vzala od Jacka peníze a zaplatila, samotnou ji překvapilo, kolik mohou ubohé žáby stát peněz. Hned jak vstala Jack k ní přiskočil a zavěsil se do ní, na to jak se u stolu veselila, tak jde slušně, musí to nějak ovládat mozkem, on sám by byl po třech pod stolem. V autě byla Sam zvědavá, co ji čeká doma, jestli něco podobného, jak v restauraci, tak se má na co těšit. Zaparkoval na příjezdové cestě, Sam aktivně vyskočila a odemkla dveře od domu. Jack ji následoval do obýváku, kde se na její pozvání usadil na gauči.
„Dáte si něco pane??!“
Pane? Takové formality. „Jenom vodu, díky.“
„Vodu?? Mám tu nějaké pivo, víno..“
„Já měl dnes už dost.“
„Vždyť ste měl jednu skleničku!“ Přinesla mu teda vodu, sama si nedala radši nic, Jackovo tělo toho moc nevydrží a ona nechtěla být pod obraz.
 Sedla vedle něho. Chvilku pozorovala hrozně zajímavé ornamenty na koberci než se konečně rozhoupala. „Pane, co to..“ Víc už nestihla, Jack se na ni vrhnul a začal jí vášnivě líbat.
 Tohle bylo daleko lepší než v restauraci. Teď si to dokonale vychutnávala i ona. Ani po deseti minutách se nebyli schopní odtrhnout. Sam už začala hrabat po jeho tričku a chtěla mu ho sundat, když ji Jack zarazil. Překvapilo ji to.
„Takhle ne zlato, nesmíš být opilá.“ Usmál se na ni a znova ji začal líbat.
Sam byla zlostí bez sebe, jak může, ona na to čeká takovou dobu. Kalhoty jí už skoro praskají ve švech a on nechce!!!
„Jacku, prosím.“ Prosila.
Nic platné jí to ale nebylo. Po půlhodině líbání se Jack odtrhl.
„Měl bych jít.“
„NE!“ Protestovala.
Políbil ji na čelo. „Měj se.“
S tím nejnevinnějším úsměvem odešel a nechal ji překvapeně sedět na gauči. Seděla tam dalších 15 minut, než jí pořádně došlo, co vlastně udělal. On mě odmítl! Nechal mě tu samotnou! Jak mohl! Myslela jsem, že mě miluje. Takto mu nedaruju!!! Však on pozná, zač je toho loket!! Šla do koupelny a prohlížela své zásuvky se šminky, co na sebe málokdy, ale přeci, dávala. Přichystala si rtěnky, make-upy a vyzkoušela si, zda dovede na rtech vykouzlit opar. Trvalo jí to hodnou chvíli, několikrát začínala od znova, dokola a dokola až se jí to konečně podařilo. Byla se svým výsledkem spokojená. Ďábelsky se umála a těšila se na několik dalších dní. Rozhodla se Jacka potrápit. Hodila na sebe jedny z jeho nejpohodlnějších kalhot, přehodila přes sebe větrovku a vyrazila do ulic. Cítila v sobě stále to víno a tak ho chtěla rozchodit.

Ani nevěděla jak a stála před Jackovým domem. Pozorovala ho oknem. Lítal sem a tam, na sobě měl župan a zřejmě něco přenášel z jedné místnosti do druhé. Co to dělá? Sam byla zmatená. Měla zase nepředstavitelnou chuť ho políbit. A tak šla ke dveřím. Jack měl práce až nad hlavu, když v tom uslyšel zvonek. Kdo to teď  kruci může být? Zvonění se několikrát opakovalo a tentokrát bylo intenzivnější. Loudavě se přišoural ke dveřím a s úmyslem mu vynadat, ať už tam stál kdokoliv, otevřel. Jediné,co zaregistroval bylo, že ho někdo stáhl k sobě a políbil. Nemusel ani otevírat oči. Poznal Sam právě podle intenzity polibku. V hlavě se jí zrodil plán. Její ručka zabloudila pod Jackův župan. K její radosti vyšel před nějakou chvíli ze sprchy, tudíž byl úplně nahý. Byl tak zaneprázdněný jejím polibkem, ani si nevšiml, že i její druhá ručka už našla svůj cíl. Chytla ho za zadek a přitáhla k sobě. Jack do polibku zavzdychal a Sam se usmála. Ruce odstartovaly svou cestu po jeho těle směrem nahoru, důkladně prozkoumávaly jeho tělo, a pak zase dolů. Když už to nemohla vydržet, jemně se ho dotkla na místě, kde ho to nejvíce vzrušovalo. Jack vzdychl znovu, tentokrát silněji a hlasitěji.
“Co se přesunout na nějaké pohodlnější místo?”, navrhl udýchaně.
Saminy polibky a její ruka v jeho klíně zvrátila všechna jeho předsevzetí. Sam se ale ani nehla.
“Prosím”, žadonil.
“Měj se!”, vykřikla najednou a spokojeně odcházela.
Na konci chodníku se otočila. Stál stále ve dveřích, neschopný pohybu. Aby ho ještě více navnadila, poslala mu vzduchem polibek. Jack zavrčel, schopnost myslet se vrátila, a zabouchl vzteky dveře. Hlasitě se rozesmála a zamířila domů. Jack nechápavě čučel, jak mu mizí z dohledu, tak tohle teda přehnala. To si nenechá líbit. Samantho Carterová, počkej zítra v práci. Sam spokojeně dorazila domů. Napustila si plnou vanu a vlezla do ní. Bylo jí jasné, že Jack to nenechá jenom tak a tak přemýšlela, jak se mu co nejlépe vyhnout. Asi to ale nebude možné, na základně se sobě pletou pod nohy pořád. Zavřela oči a opřela hlavu o kraj. Jack přemýšlel, jak ji naštvat, nevyšlo mu vůbec nic, na tohle hlavu nikdy neměl, radši vlezl do postele.

Ráno jak na potvoru přijeli na základnu oba ve stejnou dobu, cesta výtahem byla velice zajímavá, Jackovi se kouřilo z hlavy a Sam se jenom škodolibě usmívala. Když Jack zamířil do své kanceláře, škubl Sam za ním, byla v šoku, takže i ta tělesná hmotnost šla posunout. Skončila zádama na zdi. Jack se k ní natáhl a políbil ji.
„Tak slečno Carterová, to ste trochu přehnala, nemyslíte??“
„Nemyslím.“ Objala ho a polibky mu velice aktivně opětovala.
Když Jack přestal, oba dýchali jak koně po závodu.
„To stačí.“ Usmál se.
„Jo, myslím, že máte pravdu. Stejně mám práci.“ Vyběhla z kanclu a směřovala k sobě do kanceláře. Najednou se zarazila. Vrátila se zpátky.
„Pane?“ Jacka vyvedlo z míry to oslovení.
„Ano?“
„Neměli bychom generálovi říct, aby zase pouštěl SG1 na mise??“
„Už sem o tom přemýšlel.“ Vstal ze židle. „Tak pojďmě hned!“
Hamonda potkali už na chodbě a Jack se to snažil vyřešit už tady. Než došli ke kanceláři, generál už něho byl mírně nervózní, tak mu to radši povolil. Jack si zavýskl, Sam taky, to bude příležitostí, když budou jenom na nějakém výzkumu. Uculovala se. Společně odcházeli.
„Tak co, nezajdete dneska zase na večeři??“
„Ne díky pane, dneska asi zůstanu doma, jestli nás generál pošle na misi už zítra, tak si chci odpočinout.“ Vrhla na něho šibalský úsměv a zaparkovala do svých dveří.
Odpočinout ji Jack teda určitě nenechá, už si plánoval, že se za ní dneska staví a zase ji potrápí, jen doufal, že to nebude silnější než on.

Rozhodl se, že bude nakupovat. Vešel do prvního obchodu se spodním prádlem. Usmíval se od ucha k uchu. Tohle se bude Carterové určitě líbit!
“Přejete si?”
Jack zčervenal. “Uhm...ano. Chtěla bych si vybrat nějaké spodní prádlo.”
“Od toho tu jsme!”, usmála se mladá prodavačka a vytáhla mu několik souprav.
Jacka extra zaujala jedna krajková s podvlíkačkami. Vzal ji do rukou. “Tuhle si vezmu.”
“Skvělá volba paní.”
Jack se uchechtl: “Slečno.”
„Promiňte.”, omlouvala se. “máme tu soutěž. Stačí, když mi vyplníte dotazníček. Můžete vyhrát zájezd do Dominikánské republiky.”
“Proč ne!”, chytl se toho Jack hned a vyplnil to. Jako jméno uvedl Samantha O´Neillová a svou adresu. Ani nedoufal ve výhru. Na tohle nikdy neměl štěstí. Skvělé místo pro svatební cestu! Sam by se to určitě líbilo! Poděkoval, zaplatil a valil domů. Chvíli mu trvalo, než přišel na to, jak se do toho leze. Prohlížel se v zrcadle. Sakra Carterová! To je tělo! Musím ji donutit to nosit až budeme zase každý ve svém těle. Jestli vůbec. Podíval se na hodiny. 19:37. Nejvyšší čas vyrazit! V ložnici si rozložil po posteli Saminy nejlepší věci. Vzal si snad tu nejkratší sukni co měla a halenku s tím největším výstřihem. Zakřenil se na sebe v zrcadle a vyrazil.

“Ahoj! Tak jsem tady!”, spustil, jakmile Sam otevřela dveře.
“Pane? Co tu děláte?”
“Co by? Jdu na návštěvu!” pozval se prakticky sám. Vešel dovnitř, aniž by se jí zeptal.
Sam rozsvítila. Nemohla uvěřit tomu, co viděla. Měl na sobě krátkou červenou sukni, která mu sotva zakrývala zadek, halenku, kterou sice dostala, ale nikdy nevzala na sebe z důvodu toho výstřihu. Nevycházela z údivu.
“Líbím se vám?”, culil se.
“Nelíbíte!”, křičela. “Jak si to můžete vzít na sebe! Taková ostuda!”
Jack se chechtal. Miloval ji, když se rozčilovala. Nahl se k ní a políbil ji. “To jste ještě neviděla, co mám pod tím!”
Aniž by mohla zareagovat, vyslekl se. Sam šla málem do mdlob.
“Takže? Co tomu říkáte?” Udělal rádoby manekýnskou pózu a dychtivě čekal na Saminu reakci.
 Její pozice zůstala v klasickém pohledu telete na nové vrata. Nebyla schopná slova. Jack viděl, že když ji nenakopne, tak tam bude stát ještě dlouho. Zamával jí rukou před obličejem. Nic.
„Sam?? Je ti dobře??“
Ta už byla dávno socha, nemohla uvěřit tomu, jak si Jack hraje s jejím tělem a ještě si toho užívá!!!
„Ale notak, chováš se, jak kdybys to na sobě nikdy neměla.“
Samin výraz se konečně změnil. „Neměla.“ Poznamenala ublíženě.
„A co na to teda říkáš?“
„Zdá se, že ste vybalil karty na stůl.“
Na stůl bych vybalil tebe, pomyslel si Jack. Sama měla nějaké vytahané triko a ušmudlané kalhoty. Jack se zasmál. Obešel ji a vyzývavě se posadil na oblíbený gauč. Pobouřeně se na něj otočila.
„Takhle nemůžete chodit po ulici, vždyť mě tu lidi znají!!! Co si budou myslet?“
„Jenom, že si trochu změnila image.“
“Trochu???” Začínala být nepříčetná.
“Ale notak Sam! Není na tom nic špatného! Máš na to tělo! A vůbec, proč v tom nechodíš do práce?”
 Sam vřela. “A ven!” Otevřela dveře dokořán a naivně čekala, že se Jack zvedne a odejde.
Ten neměl nic takového v plánu. “Ani mě nehne!”
Práskla dveřmi a šla do ložnice. Čekal, jestli přijde nebo ne. Nepřišla, a tak se zvedl a šel za ní. Seděla na posteli a nepřítomně hleděla do rohu.
“Sam?”
“Nechte mě být, plukoníku. Chci být sama.”
Na Jacka jako by to neplatilo, jakoby to vůbec neřekla. Přisedl si k ní na postel a vzal ji za ruku. Sam se na něj otočila se zjevnou otázkou v očích: Proč to všechno děláš? Zatímco on vysílal pohledy stylu: Miluji Tě a chci Tě. Teď hned! Hleděli si navzájem do očí a ani jeden neměl odvahu udělat první krok. Sam po nějaké chvíli sebrala myšlenky a hlavně odvahu.
“Miluji Tě.”
Jack to bral jako automatickou věc. “Taky Tě miluji, Sam.”
Sam si úlevou oddechla. Kdyby jí to neřekl asi by pádem kotoulem vpřed proskočila sklem a utekla až tam, kde ji nikdo nezná. Jack nechápal o čem asi může v takovou chvíli přemýšlet. Furt se k ničemu neměla tak si povzdechl, pokrčil rameny a políbil ji. Saminy myšlenky se úplně rozlítly po tomto důkazu lásky a se stejnou vášní mu polibky oplácela. Začínala být pořádně vzrušená, povalila Jacka na postel a nepřestávala líbat. Najednou se zarazila.
„To bude divný.“ Mírně zapochybovala.
„Jo, to bude.. no a??“
Sam se zasmála a pokračovala. Jack ačkoliv byl trochu uvězněný pod jejím tělem nešikovně jí sundal tričko. Ta mu konečně sundala tu šílenou podprsenku.  Opatrně jí přejížděl  nehty po zádech. Páni, teď konečně věděla, jak to může být vzrušující. Ještě na sobě měla kalhoty, ale už jí byly pořádně těsné. Jack vystihl tuto situaci dokonale a přetočil ji, tak že teď byla dole a nekonečně dlouho jí sundával kalhoty. Sam spokojeně vrněla, když se znovu přesunul k jejím ústům. Pomaličku se posunoval dolů k hrudníku, když se zarazil.
„Sam?“
V takové chvilce a on chce kecat!! „Co?“
„Nemám si na co šáhnout!!“
Sam se začala smál. „Tak si to domysli!!!“
Zvedl obočí a váhavě se pustil do žužlání bradavky. Sam prudce vydechla, projela jí pořádná vlna rozkoše. Jack se pousmál, věděl nejlíp, kde je jeho tělíčko citlivé. Postupoval dolů k jejímu vyvinutému přirození, vzal ho do úst. Co si člověk sám neudělá, pomyslel si Jack. To je fakt zajímavý, připadal si jak homosexuál, ale když viděl spokojenou tvářičku Sam, nepřestával. Když poznal, že Sam už to trochu nezvládá, nechal toho a zase ji začal líbat. Sam využila situace a znova se dostala nahoru. Jemnými polibky došla až k pussy a dráždila ho, konečně si Jack taky užíval výhod ženského těla. Najednou toho nechala a opatrně do něj pronikla. Tento pohyb v Jackovi vyvolal smíšené pocity. Sam se velice rychle naučila příslušné pohyby a společně se v záchvatu vášně udělali. Sam se rozprostřela po Jackově těle, oba byli polomrtví, Sam osobně zažila ten nejlepší orgáč ve svém životě.
„To bylo..“
„Jo, to bylo.“
„Kdy to zopakujem?“
„Počkáš půl hodiny??“
Sam se usmála. „Jistě.“

Jejich noc se protáhla zhruba to tří do rána, takže když se vraceli na základnu, byli strašně čilí. Celou cestu výtahem se chichotali, stejně tak na chodbě a při poradě. Nebylo možné si toho nevšimnout.
“Co se děje?”, ptal se Danny. Byl z nich už nervózní.
“Nic, co by?”
“Ale notak Jacku! Nejsem slepý! Pořád se chichotáte, sledujete jeden druhého. Generál má podezření, že spolu něco máte a já bych nerad, pokud je to pravda, aby jste mu to potvrdili. Byl by to konec SG-1! A zrovna teď nám povolil opět chodit na mise!”
Jack neodpověděl, ale v duchu dal Dannymu zapravdu. Rozpad SG-1 bylo opravdu to poslední, co by chtěl. Jakmile byli doma, všechno spolu probrali a rozhodli se to nepodporovat. A tak se od té doby k sobě v práci chovali odměřeně. Mluvili spolu co nejméně, chodili kolem sebe, ani se na sebe nepodívali.
Danny měl zase starosti: “Co je to s váma lidi? Teď se zase chováte, jako byste si něco udělali. Co se děje tentokrát?”
“Nic, co by?” Sam se přidala. “Víte Danieli, rozpad SG-1 ani jeden z nás nechce. Za půl hodiny jdeme na naši první misi od doby, co se nám to stalo. Nehodláme kazit partu a podporovat generála v jeho nařčeních.”
“Aha.” Bylo jediné, na co se Danny zmohl.

Vůbec jim nerozuměl, ale už se o to dál nestaral.

Za 30 minut už byli všichni natěšení před bránou a čekali, než Davis zadá náležité symboly.
“SG-1, máte zelenou!”, zavelel generál, když se vytvořila stabilní červí díra.
SG-1 už na to čekala a s úsměvem směle vykročila vpřed. Hammond je upřeně sledoval do té doby, dokud se za nimi červí díra nezavřela a modrá hladina nezmizela. /Doufám, že jsem neudělal chybu a nebudu toho litovat/, pomyslel si a začal pochybovat, zda udělal dobře, když je pustil. Poslední dobou se mu vztah mezi plukovníkem a majorem nelíbil. Jakmile prošli, nemohli uvěřit svým očím. Před nimi se rozléhal doslova ráj. V dálce bylo vidět moře, palmy, před nimi byla silnice v menším dezolátním stavu a asi 500 metrů od brány jedna stará chatrč.
“Co teď?”, ptal se Danny.
“Zajdem na kafe, ne?”, rozhodl Jack.
Sam se mu jako vždy zasmála a Teal´c souhlasně kývl hlavou. Vešli dovnitř a zhrozili se. Mrtvola na mrtvole.
“Co se tu proboha stalo?”, nechápal Jack.
 “To nevím, pane.”
“Tak to zjistěte, majore. Daniel Vám s tím pomůže. Teal´cu, ty půjdeš se mnou. Porozhlédneme se po okolí.” Otočil se zpět na Sam.
“Kdyby něco, tak dejte vědět.”
“Rozkaz, pane.”, zasalutovala Sam.
Ve dveřích ještě dodal. “A buďte opatrná.”
Věnovala mu jeden ze svých nejkrásnějších úsměvů. “Budu.”
Jack se uchechtl a dodal. “A přestaňte se tak blbě usmívat, nesluší mi to!”
Hodila po něm zlostný pohled a začala se věnovat své práci. Opatrně začala prohlížet jednu mrtvolku. Daniel stál za ní a nedokázal pochopit, proč ho tam Jack s ní nechal. Pobyt v místnosti s mrtvými byl trochu frustrující, navíc stejně nevěděl jak by mohl Sam pomoct. Posvítil baterkou dokola, nevypadalo to, že by na ně někdo zaútočil, jako by všichni byli..
„Zdá se, že sou otrávení.“ Předběhla ho Sam.
„A-a můžeme se nakazit??“ Vyděsil se Daniel.
„Asi ne, nevím, zdá se, že něco špatného snědli.“ Usmála se.
Daniel už tak přesvědčivý úsměv neměl. Sam to radši nechala být a volala Jacka.
„Pane, budu potřebovat doktorku, aby určila přesnou příčinu smrti.“
„Dobře, počkejte tam, za deset minut sme zpátky.“
„Rozumím.“ Položila vysílačku.
Podívala se na Dannyho, ten jakmile uslyšel, že mají čekat, vyběhl z boudy a zhluboka dýchal ten perfektní čerstvý vzduch. Sam se ještě chvilku zdržela než se za ním vydala. Prostě jí ty mrtvoly připadaly nějaké divné. Janet zjistí pravdu. Otočila se za Dannym. Jack byl rychlý, už je viděla jak se vrací.
„Našli ste něco?“ Snažil se hned začít konverzaci Daniel.
„Ne, zdá se, že bonus je tam.“ Ukázal na chatrč. „Danieli, ty s Teal´cem zůstanete tady a my dva zajdeme pro Janet.
 Sam si povzdechla. Radši by zůstala tady, nechtěla riskovat cestu s Jackem, nevěděla, co by se náhodou mohlo stát. Daniel taky nebyl zrovna unešený, radši by z tadyma hned vypadl. Jack se vydal směrem k bráně a Sam ho váhavě následovala. Danny si toho mohl zase všimnout, je jasné, že něco bylo, jenom mu to nikdo nechce říct.

„Sam, nemůžeme se k sobě takhle chovat, já.. prostě to nedokážu.“
„Já vím, ale Daniel má pravdu, jestli na to někdo přijde, tak se SG 1 rozpadne a já..“ Podívala se do země.
Jack přesně věděl, jak se cítí, bylo mu vlastně stejně, ale zase kvůli tomu nehodlal obětovat Sam. Počkal až k němu přijde úplně a vrhl se na ni. Ani neprotestovala, okamžitě se ho chytla a začala ho líbat. Jack byl spokojený, přesně takovou reakci si představoval. Po nějaké chvíli bez přísunu vzduchu už ale začal trochu kolabovat, Saminy plíce byly míň vytrénované a tak ať chtěl nebo ne, musel polibek přerušit. Sam taky nestíhala dýchat. Ale usmívala se. Když se do sebe pustili podruhé Sam začala šmátrat po jeho tričku. Jack se zarazil.
„Ale slečno Carterová, smě nějací nedočkaví co?“
Sam se pousmála.
„Nechme si to na pozděj, teď máme práci.“
Na její tváři bylo zamračení. Nakonec ale kývla. Chytla ho za ruku a loudali se k bráně. Na DHDčku zadali adresu domů a zadali kód. Ještě než vešli do mihotajicí se modré hladiny, Jack prostě nemohl odolat, opět stáhl Sam k sobě a dlouze ji políbil.
“Jacku! Pojďme už!”, popoháněla ho Sam, když ji líbal na krku.
Ten se ale k ničemu neměl a jeho ruce sklouzly na její prdelku. Vzdychla, nicméně začala opět protestovat.
“Brána je otevřená, čekají na nás!”
“Ať si!”, reagoval Jack okamžitě zpět a opět zajmul její rty v dlouhém a vášnivém polibku.
Když se od sebe nakonec oddělili a chtěli vejít, brána se z ničeho nic zavřela. Oba od ní poplašeně odskočili.
“Sakra! Co to bylo?”
Sam chvíli taky plašila, přemýšlela čím to mohlo být. Přešla zpět k DHD a zadala adresu Země znovu. Červí díra se bez problémů vytvořila a ona mohla odeslat identifikační kód SG-1.
“To je zvláštní..”, kroutila nad tím hlavou.
Jack ji zatahal za rukáv. “Tak jdeme, dokud můžeme.”
Kývla a následovala svého milence do brány.

Prošli a zůstali udiveně stát. Místnost byla plná vojáků, kteří na ně mířili svými zbraněmi. Jako na povel zvedli oba zároveň ruce nad hlavu.
“Co se tu děje?”, nechápal Jack.
Otevřely se dveře a vešel generál. “Majore, plukovníku. Co se děje?”
“Přesně na to se chceme zeptat Vás.”, ozvala se Sam.
 “Mysleli jsme si, že máte problémy a nějaký Goauld se zmocnil kódu.”
Ti dva na něj hleděli jako na ducha. Když je uviděl, musel se pousmát.
“Jsem moc rád, že jste v pořádku. A zbytek týmu?”
“Jsou v pořádku, pane.”, uklidnil ho Jack. “Carterová potřebuje mluvit s Fraserovou.”
Hammond kývl a poslal je oba na ošetřovnu. Chudinka Janet si pořád ještě nezvykla. Jakmile uviděla vcházet Sam, usmála se.
 “Plukovníku? To už jste zpět? Stalo se něco? Kde jsou ostatní?”
Sam po ní hodila vražedný pohled. “Proboha Janet!”
Ta si to hned uvědomila. “Panebože Sam, promiň! Nemůžu si zvyknout. Asi si to budete muset nalepit na uniformy.”, prohodila ze srandy.
“Janet, potřebujeme tvoji pomoc.”
“Co se stalo?”, vyzvídala.
V tom tam vešel Jack. “Zdravím doktorko!” Bylo na něm poznat, jak je šťastný a jakou má radost.
Janet se to nějak nezdálo. “Jste v pořádku pane?”
“Jistě, co by mi mělo být?”, ptal se rozjařeným hlasem.
Sam ho kriticky pozorovala, ale musela se usmát. Byl to takový ten zamilovaný úsměv, kterého si doktorka samozřejmě hned všimla. Tak takhle to je! Jack si výská, protože má konečně to, po čem tak toužil. Musím se na to Sam při první příležitosti zeptat. Věděla však, že takhle příležitost to není, takže své myšlenky zahnala a řekla:
“Pane, když už tu jste. Něco tu pro Vás mám.” Otočila se k němu zády a prohrabovala se ve věcech na stole.
Jack byl zvědavý, ale jakmile se k němu otočila zpět s obrovskou stříkačkou, zmrzl mu úsměv na rtech.
“Promiňte, mám ještě nějakou práci.” A byl fuč.
 Obě se začaly nekontrolovaně řechtat, až jim tekly po tvářích potoky slz. Když se po nějaké chvíli uklidnily, Janet se opět začala zajímat hlavní důvod Saminy návštěvy.
“Takže? Co se stalo?”
„Našli sme tam nějakou chatrč plnou mrtvých lidí, zdálo se mi, že sou otrávení, ale potřebovala bych, aby si je dokonale prohlédla.“
„Sam, proč si to neřekla dřív!“ Přešla k nějakému šuplíku, začala v něm hrabat a zase vytáhla injekci.
„Ale Janet, to vážně není nutné.“ Kroutila se Sam.
„Neodmlouvat, musím tě prohlédnout, mohli ste se od nich něčím nakazit!.. A teď si sedni.“ Ukázala na postel vedle ní.

Sam se na ni s pořádným šklebem vysoukala, ale trpělivě přečkala všechny Janetiny prohlídky. Na závěr ještě dostala toho koňára, kterého si Janet hned na začátku připravila.
„Můžeš mi prosím ještě zavolat plukovníka??“
„Ten bude mít určitě radost.“
Janet se zasmála. „To určitě, ale je to nutné.“
Sam kývla a odcházela k Jackovi. Ještě u dveří na ni Janet zavolala. „A potom mi musíš všechno říct.“ Hodily na sebe šibalský úsměv a Sam vypadla.

Jack se momentálně zdržoval ve svém pokoji a zíral z postele do stropu. Když uslyšel zaklepání, bylo mu jasné že je to Sam. Vpustil ji dovnitř a zaujmul sedací polohu. Sam se ode dveří smála. Jackovi to bylo divné, co na něj zase chystá.
„Musíš za doktorkou.“ Málem se rozřehtala.
Jackovi už to bylo jasné. „To určitě, tam mě nedostaneš!!“ Rozpustile se usmál.
„Jacku, nebuď jak malý, mě taky prohlížela a nic mi není. Nevím, jak ti to ještě může po těch letech vadit!“
Zamračil se. „Nemám rád injekce.“
Sam se zasmála. „Ale velký plukovník O´Neill a bojí se kousku železa??“
Jack se zamračil ještě víc.
„Přestaň se šklebit, budu mít vrásky.“ Škádlila ho a přišla až k němu. „Když slíbím, že budu s malým Jackem celou dobu...“ Vzala svoje tvářičky do dlaní a jemně ho políbila.
Jack výrazně ožil. Jenom taková pusa mu nestačila. Nalepil se na ni a pořádně ji políbil.
„Jacku, opět není vhodná doba.“ Poznamenala, když se konečně nadechla. „Musíš jít za Janet, za hodinu máme odejít.“
Jack dramaticky vzdychl. Chtě nechtě vyšel z pokoje na ošetřovnu, Sam samozřejmě v patách. K ošetřovně oba dorazili opět s úsměvem na rtech. A já zase nic nevím, posteskla si Janet.
„Tak plukovníku, mohl byste se tady posadit.“ Mluvila na něj jako na malé dítě, kupodivu Jackovi se to líbilo.
 Sam se posadila naproti němu a po celou dobu prohlídky se snažila zadržet smích. Hned jakmile skončila vyběhli oba pryč. Janet jenom kývala hlavou, co na to říct, jak puberťáci. Do svého kufříku si sbalila to nejnutnější a vydala se k bráně. Na chodbě opět narazila na hihňající se pár. Co asi dělali?? Teď už neměla pochyb.  Jenom by to neměli dávat tak najevo. Přidala se k nim, brána už byla otevřená, generál jim dal svolení a prošli skrz.

Na druhé straně se téměř srazili s Dannym.
„Co tu děláte, stalo se něco??“ Strachovala se Sam.
„Ne, Daniel se jenom necítil dobře v blízkosti těch těl.“ Odpověděl s ledovým klidem Teal´c.
Hned se do hovoru vložila Janet. „Pánové, první vás musím prohlédnout a pak mi ukážete ty lidi.“
Jack se usmál, přitočil se k Dannymu. „Si to užijte.“ Pak ho něco napadlo. “My s Carterovou se podíváme po okolí, než to tu skončíte.”
 Janet po něm vrhla pohled: To je teda nenápadné! Příště to chce něco lepšího plukovníku!, stejně tak jako Sam, které se to ale ve skrytu duše líbilo.
“Sejdeme se za 30 minut u té chatrče.”, rozhodl Jack a pomalinku odcházel, následován Sam a doktorčinými udivenými pohledy.
Když jim zmizli z dohledu, Jack se na Sam beze slova vrhl. Ta ho povalila na zem a když se od sebe oddělili, pokárala ho.
“Příště si vymysli něco lepšího! Janet teď bude vyzvídat!”
Jack se zamračil. “Příště něco vymyslíš ty! Ty jsi ta, co tu má mozek! Ale raději nic neřekneš, aby nás náhodou někdo nenachytal. Tak to zůstává na mě a ještě to dělám špatně!”
Nechal si záležet na vyslovení “náhodou”, což Sam zvedlo adrenalin. Slezla z něj, postavila se a popravila si výstroj. Ani se na něj nepodívala a odcházela. No bezva, teď se urazila. Po chvíli přemýšlení se zvedl také a následoval ji. Jakmile ji dohonil, snažil se vyžehlit si to.
“Sam promiň, nechtěl jsem zvyšovat hlas, ale pochop. Je to pro mě velmi těžké neskočit na tebe a musím využívat každé chvíle, kdy to jde.”
 Sam se ani nezastavila a šla dál. To ho naštvalo a chtěl ji zastavit, když v tom se ozval Danny:
“Tak našli jste něco?”
Jack vztekle zavrčel a zprudka se na něj otočil.
“Co jsem řekl?”, nechápal Danny Jackovu reakci.
Jack mu neodpověděl, Sam taky ne a tak to vzala do rukou Janet.
“Sam, můžeš mi prosím ukázat ty těla?” Sam pohlédla krátce a opovržlivě na Jacka a pak se otočila k doktorce. “Jistě Janet.”

Když vešly do chatrče, obě zůstaly překvapeně zírat. Po tělech ani památky. Místo mrtvol se tam veselili na 100% živí lidé.
 “Sam?”, nechápala Janet.
“Já..jsem si jistá, že ještě před pár minutami tu leželi všichni mrtví!” Než stačila ještě něco dodat, za zády se jí ozvalo.
“Vypadá to, že jsme si spletli chatrč!” Byl to Jack, kdo jiný. Stoupl si schválně těsně za ni.
Mohla cítit parfém, který od něj dostala k narozeninám. Otřepala se při vzpomínce na své narozeniny a věnovala pozornost lidem před ní, kteří se veselili, jásali a tančili. V tom k nim jeden přiběhl, vzal Janet a Sam za ruce a táhl je na parket. Jack okamžitě zareagoval.
“Hej!” Chystal se tam vběhnout, ale Sam to vyřešila sama.
Přes hudbu ji neslyšel, ale udiveně zíral, jak je ušmudlaný domácí v klidu a s úsměvem pustil. To, co mu řekla muselo být velmi zajímavé, protože na ni Janet vrhla napůl překvapený a napůl šokovaný pohled, na který Sam reagovala úsměvem. Začala si odkládat zbraně a vyslíkat bundu. Janet na nic nečekala a vyslíkla se taky. Dostatečně uvolněné z přebytečných kusů oblečení, chytly se za ruce a vlétly do davu rozjančených individuí. Chlapi na ně od dveří zírali a nechápali. Co to dělají? Jack nechápal teda už vůbec, hlavně když viděl  svoje skákající tělo, samotného ho překvapilo jakých šílených pohybů je ještě schopný. Sam s Janet se zdály ve svém živlu, mezi ostatní dokonale zapadly. Teal´c tento pohled vzdal a radši chatu opustil, na jeho vkus tu bylo až příliš mnoho hluku. Danny se opět pokusil porozumět davu, tak si taky nepatrně odložil a přidal se.
„Jacku, pojď to taky zkusit, třeba je lépe pochopíme!“
Jack si odfrkl, nehodlal se tam ztrapňovat, navíc Sam skotačila vedle nějakého pro Jacka divného chlapa. Sice nepředpokládal, že by ten dotyčný po ní něco chtěl, vždyť byla vlastně taky muž, ale stejně ho to štvalo. Udělala to pro to, aby se mu pomstila. Rozzuřeně se otočil a vyběhl ven za Teal´cem. Ten stál opodál boudy a tyčovkou se hrabal v zemi.
 „Nudíš se??“ Ptal se ho Jack.
„Ne, jenom je mi tento druh zábavy cizí O´Neille.“
„Jo.“ Zasněně odpověděl Jack, viděl Sam, jejich společnou noc…

Mezitím ona s Janet tančily s domorodci. Obě byly ve svém živlu, už dlouho se takhle nedovázaly. Najednou k nim opatrně přistoupil ten muž, který odvlekl.
„Promiňte, že vás ruším, jen sem se chtěl zeptat, kolik máte dětí??“ Sam přestala skákat. Úplně se zarazila. Pak se její obličej zkřivil v šílený řehot, Janet následovala taky. Chlap vůbec nevěděl.
„Stalo se něco?“
Ani jedna nebyla schopná slova, Sam se z břichem v rukách vypotácela ven, za chvíli se k ní přidala i Janet. Jacka vytrhl ze snu jeho vlastní smích, ještě se nikdy neviděl takhle smát. Podíval se na sebe, Sam už klečela a brečela smíchy. Janet už se trochu uklidnila a tak se pokoušela vysvětlit jejich záchvat. Moc jí to ale nešlo, když se dostala k dětem, zase vybuchla a sedla si vedle Sam. Teal´c měl už obočí skoro na temeni, takhle je nikdy neviděl. Jack si opatrně dřepl k Sam a snažil se ji uklidnit.
„Sam! Co je?“
Zarazila se nad oslovením, takhle a před ostatními.. Její smích byl nakonec silnější a zase začala. Zatřásl s ní.
„Majore!!!!“
 „Promiňte pane, ale je to silnější než já.“ Hekala. „On, on si myslel, že sme s Janet svoji.“ Znova ji to popadlo.
Jack se na ně obě podíval, nakonec se pousmál, ale víc nic se k tomu nevyjadřoval.
Po chvíli se s velkým přemáháním uklidnily, ovšem Teal´cův dotaz:
“Co znamená svoji?”
je opět strhl a nepřetržitě se řechtaly. Jack se je tentokrát nesnažil ani uklidňovat.
“Kde je Daniel?”
Teal´c pokrčil rameny, zatímco Sam ze sebe soukala:
“Tan...hehe, tancuje s nějakou...mladou...”
“Jdu pro něj a vypadnem odtud!”, zavelel Jack a vletěl dovnitř jako hurikán.

Zatímco byl Jack uvnitř, Sam s Janet se daly dohromady. Ze smíchu je už bolelo břicho a hlasivky měly taky pěkně vykřičené. Čekali na Jacka půl hodiny, ale když se nevracel, přišlo jim to divné a tak nakoukli dovnitř. Sam spadla údivem brada. Uviděla Jacka stát nahoře POUZE v podprsence na stole a horlivě vrtět boky, jakoby si je měl každou chvíli vykroutit. Na hlavě měl věnec z nějakých květin, v pravé ruce své triko, v levé víno a předváděl svůj taneční um. Janet se zase rozesmála, ale Sam už do smíchu nebylo. Její tělo bylo krásné a samozřejmě vzbuzovalo u místních vyvrhelů patřičný zájem. Najednou jeden z místních, vypadal jako velící, něco vykřikl a všichni se začli cpát za Jackem na stůl a vrhali se na něj jeden po druhém. Zbytek týmu vytřeštil oči, zvlášť Sam, a vrhli se do davu. I Danny, stále rozveselený, zbystřil a zaraženě to sledoval, než na něj Janet zakřičela.
“Z cesty!”, křičela Sam a rvala se mezi ně.
Jeden z nich si jí všiml a vrhl se na ni. Levou zadní ho setřásla. Teal´c samozřejmě vše vyřešil. Vzal si od Daniela s klidem pistoli a párkrát vystřelil do vzduchu. Zarazili se všichni až na Sam, která využila jejich zděšení a prodrala se co nejrychleji za Jackem s Janet v patách.
“Pane?? Slyšíte mě??”, mluvila na něj s hrůzou v očích.
Měl parádní modřiny po celém těle a kalhoty stáhlé ke kolenům. Díky bohu, že jsme ještě nečekali déle!, pomyslela si Sam. Jack se samozřejmě snažil bránit, ale nebylo mu to nic platné.
 “Teal´cu!”
Janet ho prohlédla a dala mu levou ruku do dlahy. Teal´c na něj čučel jak tele na nové vrata, ale nekomentoval to. Vzal ho do náručí a nesl ho k bráně. Nikdo z místních si nedovolil zasahovat, měli z urostlého Jaffy strach. Daniel zadal adresu, poslal kód a co nejrychleji prošli bránou domů. Generál, když uviděl Teal´ca, nesoucího Jacka, neuvědomil si to.
”Proboha Majore!! Co se jí stalo??”
Janet se tomu opět zasmála. “Pane, plukovníka O´Neilla napadli místní. S Vašim dovolením bych ho teď odvezla na ošetřovnu.”
Hammondovi to došlo. “Ah...ano, samozřejmě.”
Otočil se na Sam. “Majore, běžte se převléci a do půl hodiny chci mít na stole hlášení!”
“Ano, pane.”

Převlečená byla do pěti minut, před hlášením měla ještě nějaký čas, tak běžela za Jackem. Ať na něj byla naštvaná sebevíc, přece jenom měla strach. Když vletěla na ošetřovnu, Jack ležel, možná spal, neviděla na něj a Janet stála vedle. Pomaličku k nim přišla. Jack opravdu spal.
„Jak na tom je?“ Strachovala se. Janet se pousmála.
„Bude v pořádku, jenom až se vzbudí ho bude všechno bolet a rozmyslí si další akci. Nechám tě tu, ještě musím k Hamondovi.“
Sam kývla, podívala se jak odchází a zase přesunula pozornost na něj. Spokojeně si chrochtal, chytla ho za ruku, bože i ta byla modrá!
„Jacku, co sis tam myslel?“ Vzala mu ruku a druhou ho po ní hladila. Jackovi se to očividně líbilo, protože tohle ho probralo.
„Chtěl sem si taky užít, jak ty.“
 Sam se na chvilinku zarazila, ale pak se na něj usmála.
„To bylo ale naposledy, co ses někde vyslekl.. v mém těle!!!“
„No, myslím, že po této zkušenosti se budu obnažovat jenom před tebou.“
„Jacku!!“
Zasmál se, ale po tom ho začala pořádně bolet zmlácená pusa a tak toho radši nechal.
„Bolí to moc?“ Soustrastně se ptala.
„Ne, dobrý, ale chtělo by to zlepšit náladu.“
Sam se rozhlédla kolem, když nikoho neviděla, opatrně se k němu naklonila a jemně ho políbila, aby mu způsobila co nejmenší bolest. Jack si ji ale přitáhl a i za cenu pořádné bolesti ji „normálně“ políbil. Najednou se ode dveří ozvalo jemné zakašlání. Sam vyděšeně vystřelila a podívala se na tu osobu. Naštěstí to byla Janet, která mohla vidět, jak hodně si Sam oddychla, když zjistila kdo to je.
„Už můžeš jít za generálem, čeká na tebe.“
Sam mrkla na hodinky. Pět minut zpoždění.
„Pak se stavím.“ Křikla v běhu a zmizela v chodbě.
„Vidím, že už je vám líp.“ Smála se Janet na Jacka.
„Teď už zase ne, bolí mě celá pusa!“
„Můžete si za to sám.“
„Asi jo.“ Potvrdil jí to a zase zavřel oči.

Sam se celá rudá vplížila do Hamondovy kanceláře. „Promiňte pane.“
„V pořádku majore, pojďte, posaďte se.“
 Přišourala se k židli.
„Můžete mi vysvětlit, jak se proboha stalo, to co se stalo??“
 „No víte pane, my s Janet… ehm.. doktorkou Fraserovou sme byly vlákány do té, nevím jak bych vám to popsala.. slavnosti. Chvíli sme s nimi tančily..“
„Tančily??“ Nevěřil tomu Hamond.
Sam se začervenala. „Ano, plukovník s Teal´cem odešli, za několik minut sme vyšly taky, trochu sme se smály a tak plukovník vešel dovnitř.“
„Můžu se zeptat čemu?“
„No víte pane, hehe, jeden z nich se mě ptal, kolik máme s doktorku dětí.“
Hamond chtěl něco říct, ale radši si to rozmyslel. „No a potom, venku sme uslyšeli nějaký hluk, vběhli sme dovnitř, plukovník …. byl na stole, ne moc oblečený.. a tančil taky…“
„Na stole?? A nahý?“ Začala z něj téměř ucházet pára.
„Ehhh, ne nahý, měl spodní prádlo.“

Chvíle mlčení. Hamond se snažil strávit novou informaci, Sam naopak zadržovala smích, navzdory všemu to Jackovi na tom stole šlo moc dobře. Zdálo se, že generál už trochu přichází k sobě, tak pokračovala.
„No a potom se na něj vrhli, nevím proč, Teal´c ho z tama vynesl, no vlastně ho odnesl až sem.“
Vzdychl. „Můžete jít, až bude plukovních v pořádku, mohla byste ho sem poslat?“
 „Jistě pane.“ S těmito slovy odešla pryč, samozřejmě že zase na ošetřovnu.

Když vešla dovnitř, Jack spal. Janet si rovnala karty a usmívala se. Měla z nich radost. Hlavně kvůli Sam. Kolikrát ji našla plakat v laboratoři a už několikrát jí rozmluvila rezignaci, když měla slabé chvilky. Staly se z nich opravdu dobré přítelkyně.
“Jaké bylo hlášení?”, zajímala se Janet.
Sam pokrčila nos. “Kupodivu krátké. Generál byl viditelně šokován naším chováním. Jack je na řadě a myslím, že ty tam půjdeš taky.”
“Já?”, nechápala doktorka.
“Hmm, řekla jsem mu o tom našem skotačení. Moc přívětivě se netvářil.”
 Janet vrtěla hlavou: ”I o těch dětech??”
“Jojo”, kývala Sam a obě se jako na povel rozesmály.
“Pssst!!”, krotila je Sam. “Ať nevzbudíme Jacka!”
Jack už byl ale dávno vzhůru. Nedal to na sobě znát a i když to bylo neslušné, poslouchal jejich konverzaci. Ono se to vlastně ani přeslechnout nedalo. Na ošetřovně se to hodně rozléhalo. Byl zvědavý, co o něm Sam navykládá. Janet jakoby mu četla myšlenky.
“Tahkle jsem se už dlouho nepobavila. A vůbec. Co vy dva?”
“My dva?”, hrála si Sam na hloupou.
“No tak Sam, víš moc dobře, o čem mluvím!”
“My dva jsme na tom skvěle. Zatím. Generál na to nesmí přijít, jinak mám po kariéře. Řekla bych, že si je toho Jack vědom, jinak by na mě při první příležitosti skočil.”, smála se.
Janet šla na přímo k věci, byla strašně zvědavá “Už jste spolu spali?”
“Janet!!!”, vykulila Sam oči. “Na to se nemáš ptát!!”
Doktorka na ni hodila pohled: Vyval to! A hned!!
Sam teda kápla božskou “Když už to musíš vědět....ano, spali jsme spolu. Spokojená?”
Janet se usmívala a horlivě přikyvovala hlavou. Ovšem tím se jí Sam jen tak nezbavila. Chtěla vědět podrobnosti, protože to bylo více než zajímavé, mít sex s někým, jehož tělo okupuješ. “A jaké to bylo??”
 Sam vzdychla. “Bylo to úžasné! Nejlepší, co jsem kdy zažila!”
“To je sice hezké, ale tohle jsem vědět nechtěla.”, přiznala Janet.
„A co tedy?”
“No..”, lezlo to z ní jako z chlupaté deky. “..myslela jsem jako jak to probíhalo. Však víš, ty v jeho těle, on ve tvém..”
Sam pochopila: “Janet! Snad nechceš, abych ti tu vykládala, jak jsme to dělali!”
 Doktorka se uculovala.
“Proč já to dělám?!”, zvolala Sam, ale všechno doktorce povykládala. I Jackovu větu: “Nemám si na co šáhnout!” Janet myslela, že se smíchy poskládá. Jack si pomyslel. Tak ony se mě smějí. Teď jsem jim za blbečka. Tak to vám nedaruju!

Vyrušil je Danny. “Co se stalo?”, zajímal se, když ty dvě uviděl.
“Ale nic Danieli”, odpověděla Sam. “Už jste byl za generálem??”
 Mladý archeolog přikývl a ukázal na Janet. “Jste na řadě. Jack půjde zřejmě až poslední. A varuju Vás! Generál je podrážděný!”
Fraserová kývla hlavou, jakože chápe a odešla.
“Ahoj Danieli!”, pozdravil ho Jack, který dělal, jako by se právě probudil.
Sam k němu opět přiběhla. Posadila se vedle jeho postele a usmívala se. Jack rozhodl, že jí to vrátí a využil k tomu chudáčka Dannyho.
“Danny, chlapče! Posaď se, povykládám ti teď jeden ze svých zážitků!”
Sam se na něj natěšeně podívala, Jack o sobě moc nemluvil, zážitek do malé sbírky, kterou o něm měla.
„Jacku, na to nemám moc čas, mám nějakou rozdělanou práci.“
„Ne, Danieli, tohle slyšet musíš, navíc vsadím se, že se ti to bude líbit.“ Blbě se usmál na Sam.
Ta se po počáteční euforii z vyprávění trochu probrala. Co ten úsměv, Jack musel mít něco za lubem. No co, určitě se pobaví.
„Tak Danny, chtěl si vědět něco o nás.“ Podíval se na Sam a chytl ji za ruku.
Ta zkoprněla. Jak o nich?? Co mu chtěl vykládat??
„Sám si měl podezření, že mezi námi něco je a protože si můj přítel, no, přítel nás obou, tak bych ti to rád všechno řekl.“
Sam ještě přemýšlela nad jeho poslední větou a už tu byl další šok. Všechno, doufala, že tím všechno nemyslel i.. Bože, jestli mu něco řekne zabiju ho!! 
„Jacku!“ Nervózně na něj hleděla.
Ten se zmohl jenom na pitomý úsměv a pokračoval.
„Začalo to když sme si přehodili těla.“
„Cože?“ Nechápal Danny. „A to vám nevadilo..“
„Ne, dokonce sme si pořádně užili, ale to trochu předbíhám.“
 Sam zírala s otevřenu pusou. „To nemyslíš vážně!“ Trochu se rozčilovala.
„Ale Sam, Danny to nebude nikomu vykládat.“
„Užili? Jak to myslíš,… Ježiš myslíš to samé co já?“
Jack se mile usmál. Takže myslí, uvažoval Danny. Pohlédl na Sam, v té by se krve nedořezal. Z očí jí lítaly doslova blesky. Takový výraz na ní ještě neviděl, no vlastně ani na Jackovi. Vytrhla mu ruku.
„Díky, nemám zájem.“ Naštvaně vystřelila do svého pokoje.
„Sam!!“ Volal na ni Jack, pozdě, ta už ho ani neslyšela.
„To si trochu přehnal, nemyslíš?“
„Ne, ona o tom taky vykládala doktorce.“
„Před tebou.“
„Jo! No, ony si vlastně myslely, že spím.“
„A tak si jí to chtěl oplatit, Jacku, to byla pořádná blbost, byla hodně naštvaná.“
Jackova veselá nálada se vytratila. „Jo, viděl sem, já, jenom sem chtěl…, já ani nevím. Teď se mnou zase nepromluví.“
„Zase?“
„Jo za tu dobu sme se párkrát pohádali.“
„Ale stihli ste se spolu vyspat.“
 „Jo, to jo,“ Zase se usmál. „Danny, nedokážeš si představit jak to bylo skvělý, dokonce i takhle.“ Poplácal se po těle.
„A kde?“
„U ní doma, před naší misí.“
Daniel se smál. „Tak proto ste byli jak kdyby vás přejel parní válec.“
„Jo.“ Zamyslel se Jack.
 „Myslím, že by si měl jít za ní a s pořádnou omluvou.“
Jack vydechl. „No jo, ale za chvíli budu muset jít na hlášení.“
„To zvládneš.“
Jack kývl a i v tom šíleném úboru vyběhl hledat Sam, tušil že bude v pokoji. Taky byla, když věšel, zdálo se, že z ní zlost vyprchala a klidně seděla na posteli.
“Sam?” Ani k němu neotočila hlavu.
“Běž pryč.”
Jack vešel naopak dovnitř a potichu za sebou zavřel dveře. Přisedl si k ní, jak to dělával vždy, když se pohádali.
“Vím, že to bylo nevhodné, ale ty jsi udělala to samé.”
Překvapeně se na něj podívala.
V klidu pokračoval. “Nechápu tvoji reakci. Neřekl jsem nic špatného a podstatně méně, než ty doktorce.”
Položil jí ruku jemně na tvář a otočil si ji k sobě. “A v žádném případě jsem z tebe neudělal blbce.”
Sam překvapeně zamrkala.
“Co se divíš? Já vás s Fraserovou slyšel. Smály jste se skoro až hystericky a nebraly jste ohled na mě, přitom vám muselo být jasné, že mě to vzbudí.”
“Jacku...”
Zakýval nesmlouvavě hlavou. “Teď mluvím já, Sam. A ještě jsem neskončil. Měli bysme si o tom promluvit. Přiznávám, chtěl jsem se ti pomstít a asi jsem neměl, omlouvám se. Ale nelíbí se mi, že o nás s každým mluvíš.”
Sam chtěla zase protestovat, ale on ji předběhl:
“Ano, ano...je mi to jasné. S každým ne. Jsem si jist, že to poputuje dál. Teď to ví Janet, Danny, Jacob. Je jen otázka času, kdy se to dozví Teal´c a ostatní. Mrzí mě to, teď budu muset podat rezignaci, abych ti zachránil kariéru. Dopadne to tak, že odejdu ze základny, budu si lovit ryby v Minnesotě, zatímco ty budeš stále členem SG-1, hrát si s reaktory a likvidovat Goauldy. Nebudeme spolu už ani hodinu. Nebudeme mít ani svá těla.”
Na chvíli se zamyslel. “Mě to vlastně vadit nebude. Máš mladé a krásné tělo. O mém se to ale říct nedá. Bude ti bránit, je pomalé...dobrá, tak já to řeknu. Je staré. Bude Tě brzdit. A promiň mi, že to tak říkám, ale ty neděláš nic proto, aby bylo vše jako dřív. Víš moc dobře, že já ti nijak nepomůžu, záleží to jen na tobě a Silerovi. Vy dva jste jediní, kteří na to můžou přijít a neděláte nic. Staráme se jeden o druhého a nedochází nám, že nám to křivdí.”
 Jack se nadechl, přemýšlel o tom celou dobu, co ležel sám na ošetřovně a je mu to rozhodně proti srsti. Jinak to ale nejde. “Přemýšlel jsem o tom, možná...”, polkl. “...možná, bychom...”
Sam ho přerušila: “Ne!!! Jacku!”
“Máš lepší nápad?”, zachraptěl. Sám z toho nebyl dvakrát nadšený.
Sam se na něj vrhla a začala ho zuřivě líbat. Slzy jako hrachy jí tekly po tvářích:
“Jacku prosím! Všechno jen tohle ne! Jestli jsem se tě dotkla, tak se moc omlouvám. Nesmály jsme se tobě! Janet je moje přítelkyně, potřebuju se se svým trápením někomu svěřit!”
Jack se toho okamžitě chytl. “Tebe trápí, že jsme se milovali?”
Sam si povzdechla. Proč on nikdy nic nepochopí? “Samozřejmě, že ne. Je to to nejkrásnější, co se mi kdy stalo.” Znovu ho políbila na rty. “V jednom nemáš pravdu. Každý den na tom pracuju. Se Silerem neustále sedíme u brány a analyzujeme každé místo.”
“Ale na nic jste nepřišli.”, dodal Jack.
Sklopila zrak. Měl pravdu. Dělala, co bylo v jejích silách, zatím však bez úspěchu.

Chvíli tam jen tak leželi a vychutnávali si náruč toho druhého. V tom tam vtrhla doktorka.
“Co se děje?”, vyskočila Sam.
“Rychle do řídící místnosti! Něco se děje s bránou!”
Sam s Jackem se na sebe podívali a na nic nečekali. Utíkali k bráně. Sam tlouklo srdce jako o závod. Co když je to zase ten výboj? U brány stál Siler a nechápavě kroutil hlavou, Sam se k němu přidala, Jack byl hned za ní.
„Co se stalo??“ Ptala se nechápavě Sam. Brána byla normální, nikde nic, žádný výboj, prostě nudný studený kruh.
„Ještě před pár minutami z brány vystřelily tři výboje, nechápu co se stalo. Od té vaší události to bylo v pořádku.“
 Sam přišla až k jednomu drátu s napájením a začala se v něm hrabat.
„To není moc chytré.“ Hned začal Jack.
Vrhla na něj pohled – do toho ni nekecej, stejně tomu nerozumíš a zase se věnovala kabelu. Jack si povzdechl. To byla celá ona, jakmile si našla nějakou takovou zábavu, bylo pro jí všechno ukradené. Vlastně i proto se mu líbila, ta její posedlost. Jediné co mohl udělat bylo jenom stát a zírat na ni.
„Tento kabel je poškozený, musí se vyměnit.“ Hlásala.
Přešla k brašně s nářadím, vyndala nějakou hračku a začala šňůru oddělávat.
„Vždyť je to pod proudem.“ Děsil se Jack.
„Pane, nemějte strach, nemůže se nic stát.“
Už to skoro měla, trochu s tím zápasila, bylo to těžší, než si myslela a tak jí Jack i se svou muší váhou pomohl. Každý držel jeden konec, když se zase objevil známý paprsek. Sam byla blíž ke zdroji, tak ji to odhodilo. Jack jenom spadl, ale hned se otřepal. Divně na ni zíral.
„Majore, co se stalo??“ Ječel na něj Hamond z řídící místnosti.
Jack nereagoval, pak ale pochopil, že ten křik byl na něj, asi si bláhově myslel, že je to vrátilo. Nechápavě hleděl na osoby za sklem a nebyl schopný slova. Moc velká rána to sice nebyla, ale byl v šoku.
„Majore, nebo plukovníku..“ Zkoušel to znova Hamond.
Jack mu vůbec nevěnoval pozornost a konečně se vrhl k Sam. Hledal tep, naštěstí se mu to podařilo. „Sam, vzbuď se!“
Žádná reakce. Ruce měla trochu popálené a skoro nedýchala.

Otevřely se dveře a vběhla Janet. Okamžitě ji začala prohlížet.
„Co je s ní??“ Ptal se Jack a úplně se mu třepal hlas.
„Zatím nevím pane, dostala pořádnou ránu, odvezeme ji.“
 Naložili ji a letěli na ošetřovnu. Jack za nimi. Janet ho ale před ošetřovnou zarazila.
„Počkejte tady, nejdřív prohlédnu ji a potom vás, s námi ale nemůžete.“
Neznatelně kývl a přešlapoval za dveřma. Skoro hodinu čekal, byl nervózní jak sáňky v létě, co jí bylo, že to tak dlouho trvá, jeho malá Sammie, říkal jí přece, aby si s tím nehrála. Otevřely se dveře, v nich Janet, neutrální výraz.
„Notak doktorko, co je s ní??“
„Dostala pořádnou ránu, má popálené ruce, to se během pár dní  zahojí, měla by být v pořádku, ale zatím je v bezvědomí. Dala sem jí nějaké sedativa, ale už by měla být vzhůru, snad se během několika hodin probudí.“
Jack se vyděsil ještě víc. „A co když se nevzbudí?“
Janet pokrčila ramena. „Určitě ano, je to přece Sam.“
Jack kývl. „Můžu teď za ní?“
„Jistě, hned jak vás prohlédnu, když budete s ní, určitě nabere vědomí.“ Usmála se na něj, rychle ho prohlédla, samozřejmě nic nenašla.
Hned potom se Jack uvelebil u její postele. “Sam, co sis tam myslela?”,ptal se stejnou otázkou jako ona jeho.
Sam se ale neprobrala. Měla pevně zavřené oči a spokojeně oddechovala. Jack se na ni láskyplně zadíval. Bože, jak moc ji miloval! Chtěl, aby bylo vše jako dřív. Aby Sam byla Sam a on byl on. Chtěl se konečně podívat do jejích hlubokých studánkových očí, políbit její sametové rty...Vzal ji za ruku a chvíli si nevědomky hrál s jejími prsty. Přemýšlel, jak by se zachoval, kdyby zjistil, že už to nejde zpět. Že nemají šanci být zase sami sebou. Vždy ji budu milovat, ať už se stane cokoliv, řekl si v duchu. Mírně se k ní naklonil a jemně ji políbil na rty. Sam zakňourala, přetočila se na levý bok a spočinula obličejíkem k Jackovi. Ten si ji jak se patří prohlížel. I když byla v jeho těle, byly tu jisté rozdíly, podle kterých bylo jasné, že je to ona. Krčit nosík při spaní, to uměla jen Sam! Všiml si toho téměř hned, co se na něj otočila. Hodně ji pozoroval na misích, když přenocovávali v jeskyni nebo jen tak pod šiřákem. Pokaždé, kdy na něj přišla řada hlídat, pokaždé ji pozoroval. Připadala mu tak nevinná! Povzdechl si nad vzpomínkami, které ho málem doháněly k šílenství, pohladil ji něžně po tváři a vstal.
“Vrátím se brzy.”, zašeptal a zmizel v útrobách komplexu.

Na chodbě narazil na Janet. Zajímala se pouze jestli je Sam vzhůru. Ani se nezastavil, jen zakroutil hlavou. Kam tak spěchá? Doktorka nechápala. Vešla na ošetřovnu. Sam ještě pochrupkávala. Zběžně na ni pohlédla a musela se usmát. Stejně jako Jack poznala, že je to prostě Sam, ať už má tělo kohokoliv. Gesta byly stále její. Jack byl mezitím u brány.
“Silere?”
“Pane?”
“Jak to jde?”, ptal se Jack svou obvyklou otázkou.
Siler věděl, že vysvětlovat mu to nemá cenu a času zrovna neměl nazbyt.
“3 zámek je poškozen, stejně tak jako 6 a pár obvodů je spálených. Tenhle slabý výboj způsobil hodně škod, plukovníku.”
“Aha.” Podrbal se na nose a vyptával se dál. “Kdy to dáte do pořádku?”
“S pomocí majora Carterové snad za týden, bez ní tak za dva.”
Jack se potměšile usmál a poplácal Silera po rameni. “Tak hodně zdaru!” Obrátil se a šmíroval si to přímo ke generálovy kanceláře. 14 dní!!! To pro něj bylo víc než vyhovující. Ještě přesvědčit George, aby je pustil.

“Generále? Smím dál?”
“Jistě, plukovníku. Co potřebujete?” Jack nevěděl jak začít. “Víte...já..mluvil jsem se Silerem. Oprava brány bude trvat nejmíň 14 dní.”
Hammond souhlasně kývl hlavou. “Ano, také jsem s ním mluvil. Proč mi to tu vykládáte?”
“Dobrá..Řekl jsem si, že jsme tu stejně zbyteční. Co takhle dát SG-1 rozkaz zmizet základny?”
Generál překvapeně pozvedl obočí. Jack to uvedl hnedka pravou míru.
“Tím zmizet jsem myslel dostat volno. Jít domů, dělat cokoliv. Třeba jet na ryby, dívat se na televizi, nebo tak něco...”, rozumoval.
“Plukovníku, nic neděláte už 3 týdny!!”
“No tak pane! Co tady? Chodíme sem a tam. Navíc si myslím, že by hlavně Carterová měla jít na čerstvý vzduch.”
George si ho podezíravě změřil přísným pohledem. “Odkdy Vám tak záleží na jejím pohodlí?”
 Jacka to překvapilo, nicméně docela chytře odpověděl. “Je velice cenným členem mého týmu pane. A je mi jasné, že ji je zde potřeba, ale jak víte, ten výboj...”, ukazoval na bránu..”..spálil jí ruce. Bude se tu nudit stejně jako my ostatní. Pane, prosím!!!”
 Hammond se podíval na jeho zoufalou tvářičku a rozesmál se. Jack nechápal.
“Dobrá.”, souhlasil jeho velící důstojník.
“Děkuji! Jste bezva chlap!”, neodpustil si Jack poznámku a už mazal zpět za Sam, oznámit jí radostnou novinu. 14 dní stráví v Minnesotě! Určitě bude mít radost!

Janet mu stínila pohled, asi jí měřila tlak, nešlo to poznat. Otočila se, když uviděla Jacka, vpustila ho k ní a sbalila z postele všechny fidlátka.
„Už je vzhůru?“
„Zatím ne, ale vypadá to, že brzo bude.“
Jackovi se ulevilo. Nemeškal a hned jí musel vyklopit jeho super návrh.
„Doktorko, mohla by pak odejít domů, až se teda vzbudí.“
„No, možná by tu měla pár dní zůstat, proč?“
„Jenom sem si myslel, že by se mnou mohla jet na ryby, generál mi dovolil se na 14 dní vypařit, tak bych chtěl, no víte.“
Usmála se. „Na ryby? Na vaši chatu?“
Jack se zarazil. „No a?“
„Ne, nic, bude nadšená.“ Chichotala se.
„Ale může ze základny.“
„Jistě pane, pro vás všechno.“
„Děkuji.“ Zakřenil se, to mu oplatila a utekla pryč.
Obrátil pozornost na jeho milovanou ležící na posteli. „Tak co na to říkáš, ty a já, 14 dní odříznutí od lidí.“
Pohla se. Stiskla mu ruku.
„Sammie!!!“ Radostně křikl. „Takže si už vzhůru!“
Pomalinku otvírala oči. Jack ani nečekal až dokončí tuto činnost a jemně ji políbil. Tohle ji probralo. Zavázanýma rukama ho objala kolem krku a prohloubila polibek. Jako princ, sklánějící se… podívala se na něj, spíš princezna. Usmála se.
„Co si to říkal o dovolené, moc sem tě neslyšela.“
„Hamond mi dovolil jet na 14 dní na ryby a tebe beru sebou. Janet mi to už povolila.“
„Na ryby??? S tebou, to jako sami dva?“
„Jasně!“ Jackovo nadšení neupadávalo, na rozdíl od Sam, milovala ho, ale nějaká jiná dovolená by byla lepší. „Co je?“
Konečně si jejího výrazu všiml.
„Nic, jenom že.. víš Teal´c po vašem společném výletu moc chvalozpěvů nepěl.“
„Sam, teď to bude jiné, budeš tam jen ty a já a budeme dělat všechno proti předpisům.“
Usmála se, to bylo to, co chtěla slyšet. „Dobře, ale nevím, kdy mě Janet pustí.“
 „Klidně hned.“ Ozvalo se ode dveří. „Ale pod podmínkou, že se budeš opravdu hodně šetřit.“
„Jistě.“ Zajásala Sam.
„Plukovníku, ručíte mi za ni!!“
„Ano pane!“ Zasalutoval jí.
„Tak pojď, vypadneme.“ Nedočkavě se zase obrátil k Sam.
„Plukovníku, dneska ještě zůstane tady, to už vydržíte, vždyť se zrovna vzbudila!“
„Tak dobře.“ Zklamaně pronesl. „Přijdu hned ráno.“ Políbil ji na čelo, rozloučil se z doktorkou a utekl do svého pokoje.

Brzo ráno už stopoval před dveřma ošetřovny. Konečně se Sam objevila, společně odjeli ještě k Sam domů pro nějaké věci a hned hurá do Minnesoty. Cesta autem byla únavná, bylo to docela daleko, Sam nevydržela a vytuhla v půlce a tak se Jack cítil trochu sám. Ani se nevzbudila, když přijeli k cíli, kdyby nebyla tak těžká, odnesl by ji, bohužel.
„Sam,  vstávej, sme tady.“
Lekla se. „Promiň.“
„Nevadí, pojď, už je tma.“
Následovala ho, ten vzduch ji dokonale probudil. Muselo tu být nádherně. Zavedl ji do malé chatky. Posadil ji na křesílko u něčeho vzdáleně připomínajícího krb a odnesl jí tašku. Sam se rozhlížela a téměř okamžitě začala litovat, že ani jednu jeho předešlou nabídku nepřijala. Bála se ale právě toho, kvůli čemu sem vlastně přijeli.
“Dáš si něco na pití?”, ozvalo se z kuchyně.
“Vodu!”, zakřičela zpět, načež se ozvalo: “Jenom??”
Sam se usmála a vstala. Stoupla si do dveří a pozorovala ho. Kuchyňka to nebyla moc velká, ale ty nejzákladnější věci obsahovala. Když ji zbystřil, přiskočil k ní a objal ji. Sam mu objetí oplatila jak jen jí bolest dovolila. Ruce měla ovázané obvazy od loktů po konečky prstů a byla úplně odkázána na ostatní. V tomhle případě na Jacka, který to samozřejmě jen uvítal. Letmo ji políbil a vedl zpět do pokoje. Moc se jí to tu líbilo. Pověstné jezírko zatím neviděla, ale bohatě jí stačila tahle malilinkatá pohodlná chatička uprostřed lesa. Okolo stromy a nic než stromy. Bez civilizace. Nejbližší vesnička, které čítala 20 stálých obyvatel, byla vzdálená až 50 kilometrů. Uklidňovalo ji, že jsou tu jen sami dva. Nikdo je nemůže vyrušit. Jack zatopil v krbu. Hmm, spíš než krb se tomu dalo říkat ohniště. Svůj účel to ovšem splnilo. Za krátkou chvíli se chatka zaplnila uspávajícím teplem. Sam seděla a pozorovala plamínky, jak přeskakují jeden po druhém. Byla unavená z cesty, i když ji větší polovinu prospala. Doznívala v ní sedativa, co jí dala Janet ráno. Jack něco mastil v kuchyni. Slyšela cinkání příborů, pokličky, talířků. Měla hlad, po cestě si zobla sušenek, protože neměla hlad a zbytek prospala.
“Už se to nese!”, vyrušil ji Jack s úsměvem.
Sam to jen uvítala. Přisedla k menšímu stolečku u zdi a čekala. Jack se ještě vracel pro sůl a pepř.
“Copak to je?”, ptala se, když to před ni položil. Nevěděla, jak to nazvat.
“Jackovy nefalšované minnesotské hamburgry!”
Sam pozvedla obočí. Hamburger jí to nepřipomínalo ani z daleka, ale vonělo to báječně. Jack už začal dávno jíst, když hrábla po příboru. V tom ale zjistila, že má problém. Se zavázanými prsty příbor nevzala do ruky, natož s ním jíst. Chvíli se snažila oběma rukama, ale bez úspěchu. “Ehm..Jacku?”
Vzhlédl od svého již skoro dojedeného jídla. Jak vidno, hlad měl taky.
“Copak?”
Sam mu před obličejem rukama zamávala a nahodila smutný obličejík. “Sama se nenajím.”, smrkla.
Krásně se na ni usmál a narychlo do sebe naházel zbytek ze svého talíře. Poté se k ní přišoupl a vzal její příbor. Pomalinku ho utíral do utěrky a vychutnával si nedočkavou Sam vedle něj. Tu už to po chvíli přestalo bavit:
“To mi děláš schválně!! Chceš bych umřela hlady??!”
Uchechtl se a nabral kousek masa. Krmil ji jako malé dítě. Ještě než stačil nabrat další kousek, Sam už měla předešlé sousto snědené a opět otevřenou pusu. Musel se usmát. Když dojedli, odnesl špinavé talíře do dřezu a pustil na ně vodu. Sam se zase usadila v tom pohodlném křesílku u krbu a pozorovala obrázky na stěnách. Dlouho se nekochala, protože Jack byl v mžiku zpět a sedl si jí na klín.
“Napapaná?”, culil se.
“Hmmm”, zakňourala a naklonila se k němu s úmyslem ho políbit.
Jack na nic nečekal a vydal se jí naproti. Jejich rty se spojily v nádherný a vášnivý polibek. Jeho ruce se nedočkavě hrnuly pod její košili, když v tom ho zadržela.
“Jacku...”, vzdychla, když se jí ho podařilo od sebe odtrhnout. “Dnes ne, prosím. Jsem unavená.”
Podíval se na ni pohledem plným smutku a ublížení. Bylo jí ho líto, ale dnes už opravdu neměla sílu. “Slibuju, že ti to zítra vynahradím, souhlasíš?”
Jackovi se okamžitě začalo kouřit z hlavy. Jedna představa střídala druhou. S úsměvem přikývl.
“Dobrá.” Vstal a přitáhl si ji k sobě. “Teď už pojď spát. Je pozdě a chci, abys byla na zítřejší den čilá jako rybka.”
Políbil ji na nos a vedl ji za ruku do ložnice, o pár kroků vedle. Postel nebyla moc velká, ale vešli se oba. Sam neměla ani sílu si oblékat pyžamo a tak k Jackově velké radosti spala nahá. Opičil se po ní a sám si taky nic neoblekl. Vlezl si k ní pod přikrývku a přitáhl ji k sobě. Sam byla okamžitě tuhá a spokojeně pochrupkávala. Jack ještě chvíli přemýšlel o zítřejším dni. Nedalo mu to. Ani se nezdál být unavený, ale do pěti minut usnul s úsměvem na rtech taky.

Probudilo ho ostré sluníčko procházející skrz malé okno. Zkřivil obličej. Sam pořád spokojeně spinkala deku zkopanou u noh, rozpláclá skoro přes celou postel, obvazy všude jenom ne tam, kde měly být. Vstal opatrně, aby ji nevzbudil potichoučku zatáhl hadru nahrazující závěs a odešel připravit snídani. Po tom co se uvařilo kafe, vydal se za ní znova. Přisedl si k ní, jak v reklamě se vzbudila díky kafi. Mile se usmála.
„Máš hlad?? Podařilo se mi tu najít ještě něco čerstvého.“ Položil před ni míchané vajíčka.
Zdálo se, že mu to dalo opravdu hodně práce, protože vypadaly podobně jako ty hamburgry včera.
„Děkuji, vypadá to..“ Nemohla najít ty správné slova. „Pomůžeš mi?“
Prostě adekvátní výraz pro pokrm nenašla, měla pocit, že se to i hýbe. Pofoukal jí první vidličku a Sam váhavě vložila jídlo do pusy. Překonal její očekávání, v mžiku měla všechno v sobě, bylo to vynikající. Hodila do sebe ještě téměř vřelé kafe a soukala se z postele. Z posledních sil na sebe naházela nějaké šílené hadry. Natáhla ruce před sebe a naznačila Jackovi, aby jí je znova zavázal. Na nic se neptal, napaplal jí na ně ještě něco na spáleniny od Janet a sešli k jezeru. Bylo to nádherné. Měl pravdu, všude klid, jenom byli slyšet ptáci. Ráj na zemi. Jack ji tam chvilku nechal stát, za moment přiklusal se dvěma stoličkama a prutem. Při tomto pohledu měla oči v sloup. Na tohle teda náladu neměla. Jack bude celý den zírat do vody, houby chytne a s ní stejně mluvit nebude. Objal ji zezadu.
„Na co myslíš?“
„Vlastně na nic, je tu krásně.“
„Naučím tě chytat ryby.“ Nadchl se.
„Já to umím.“
„Co??“ Nevěřil tomu co slyšel.
„Co se divíš??“ Smála se mu. „S tátou a Markem sme byli na rybách mockrát.“
„Proč si mi to neřekla??“
„Nikdy ses neptal.“
„Nevadí, tak mi aspoň pomůžeš, přinesu ti prut.“
„Jacku, stejně nemůžu.“ Zamávala mu rukama před obličejem.
„Škoda, ale co budeš dělat??“
„Já si něco najdu, neboj.“ Utekla do chaty, za chvilku byla zpátky a v náruči notebook. „Tohle mi nevadí.“ Usmála se, Jackův výraz byl poněkud jiný. Zamračil se.
„Máš odpočívat a ty si sem přineseš práci.“
„Pro mě je to zábava, jak kdyby si to sám nevěděl… A neškleb se, nevypadám hezky.“
Co s ní měl dělat, už jiná nebude. Nakonec ze sebe vyloudil úsměv a věnoval se rybám. K Samině úžasu opravdu cosi chytil, dokonce byla docela velká, ale Jack ji se slovy nezabiju tě pustil zpátky. Najednou se ochladilo. Sam se oklepala. Jack si toho náhodou všiml a přinesl jí bundu. S bundou i svačinku, po obědě, který byl složený ze stejných surovin, jako tento obložený chleba jí už docela vyhládlo.
„Děkuji.“
„Nemáš zač, ale vypadá to, že bude pršet, tak už tu asi dlouho nezůstanem.“ Uchechtl se.
Sam to bylo jasné na co myslí. Podívala se na svoje ručičky. Už ji skoro nebolely, navíc po celodenním zápase s počítačem si už na pohyb zvykly. První kapka. Sklapla obrazovku a vstala. Už chtěla odnést svoji židli, ale Jack ji předběhl.
„Prosím madam, račte do domu!“ Otevřel jí dveře a ona vplula dovnitř.

Trochu pouklízeli, vypadalo to tam jako po výbuchu. Jack už byl jako na trní. Sam to tušila a schválně ho trápila. Bylo to až k údivu, jak to Jack snášel. Snažil se být trpělivý. Vodila ho za nos docela dlouhou dobu. Sedla si do křesílka a začala konverzaci na úplně jiné téma.
“Dnes jsem si tak vzpomněla. Co takhle navštívit Thora?”
 Jack už málem brečel. “Sam!!!!”
Dělala, že nechápe. “Co se děje??” Mohla přes tričko vidět, jak je vzrušený a pocítila, že už to dlouho nevydrží a bude potřebovat vypustit páru.
“Už mě netrap!” Vyskočil na nohy a utíkal k ní. Ani se nenadála a měla ho na klíně.
“Nedočkavý?” “
Šíleně!”, vzdychl a začal ji až nebezpečně líbat.
Sotva dýchala, nicméně nelenila. Jedna její ručka vplula pod tričko a nahmatala levé ňadro. Dráždila ho nehty po bradavce, což ho přivádělo do varu. Líbat ji ovšem nepřestával. Právě naopak. Prohloubil tento nekončící polibek jak nejvíce uměl. Sam se vznášela. Její druhá ručka se snažila dostat do jeho kalhot. Neměl na sobě žádné extra uplé, přesto jí to šlo ztěžka. Nakonec se jí to však podařilo a spokojeně se do polibku usmála. Jack úsměv také nepatrně oplatil a přitiskl ji k sobě co nejvíce. Sam ho chtěla do začátku aspoň trošku potěšit prsty, ale nepodařilo se. Jakmile zkroutila ruku jak potřebovala, popáleniny se ozvaly. Sykla bolestí a Jack se zarazil. Neodpověděla. Donutila ho ze sebe slézt a vstala. Vzala ho za ruku a táhla do ložnice. Jack poskakoval po dvou, kalhoty mu spadly až ke kotníkům a kdyby udělal krok, zdravil by hubou matičku Zemi. Bezpečně doskákal až k posteli, na kterou ho Sam jedním šťouchnutím položila. Ozvala se její stará rozvrzaná konstrukce. Jemně se uchechtla a opatrně, aby ji to nebolelo, ho zbavila přebytečných věcí. Stoupla si a sledovala ho. Opět začala kroutit hlavou nad tím, že ji vzrušuje její vlastní tělo, ale zjistila, že si pomalu začíná zvykat. Jack se uculoval, byl na něm poznat, jak moc je natěšený. Aniž si to uvědomil, udělal na prostěradle první flíček. Sam se rozesmála, on nechápal. Ukázala prstem na obrovské kolo. Zčervenal. Chtěl něco namítnout, ale byl umlčen polibky. Cestovala jimi po celém těle. Přes krk, ňadra, kterým se věnovala hodnou chvíli, přes pupík až ke klínu, na což Jack vyloženě čekal. Vyzdvihoval k ní boky prakticky od té doby, co se jazykem dotkla pupíku. Smála se jeho nedočkavosti, ale sama věděla, jaké to je. Její kalhoty byly už víc než těsné. Nechtěla nic víc, než se jich zbavit, ale první musela uspokojit Jacka. Dorazila jazykem přesně na to místo, na které chtěl. Když se ho jen jemně dotkla, Jack vykřikl. Jeho výkřik se rozléhal po chatě a vracela se ozvěnou. Sam si gratulovala. Povedlo se jí přesně to, co chtěla. Po pár prudších pohybech Jack dosáhl vrcholu. Jeho tělo se zmítalo v obrovských křečích. Sam na něj překvapeně hleděla. Po pár minutách se vědomím vrátil na sem a otevřel oči. Párkrát zamrkal a rozdýchával.
“Miluju Tě!”, vykřikl a přitáhl ji k sobě.
Přetočil ji na záda a vítězně se na ni posadil. Měla na sobě jednu z jeho nejlepších košil. Nějak si to neuvědomil, a aby se nemusel rozčilovat s jejím rozepínáním, chytl ji ve spodu a prudce škubl. Knoflíky se rozletěly po místnosti. Nevnímal Samin překvapený obličej a přisál své rty k její bradavce. Prohla se jako kočka a zakňourala. Když se dostatečně vyřádil i na druhé, mířil níž a níž. Rozepl jí kalhoty a stáhl ke kolenům i se slipy.
“Jacku, prosím...”, vzdychala Sam.
 Napínal ji jako staré trencle. Poslal jí vzduchem polibek a konečně k ní sklonil hlavu. Pohltil ji celou hned na poprvé. Když Sam ucítila jeho vlhké rty a mrštný jazýček, doslova se přemáhala, aby nevybuchla dřív, než je nutné. Kousala se do spodního rtu, málem jí až tekla krev. I přes všechna své předsevzetí, která si neustále opakovala v hlavě, nebyla schopná se déle udržet. Chtěla Jacka varovat, ale bylo pozdě. Stejně jako on chvíli před ní, se začala nekontrolovaně třepat, škubalo jí snad v každém kousíčku v těle a dělaly se jí mžitky před očima. Jack se usmíval. Ha, koledovala si o to.

Když se uklidnila, polibky se vrátil zpět k jejím rtům a nádherně, dlouze a přitom něžně, ji políbil. Přirozeně, polibek měl zvláštní chuť. Mísila se v něm vzájemně chuť jejich šťáv. Sam se to viditelně líbilo, přetočila ho zpět na záda a nepřestávala líbat.
“Sam...”, připomněl se jí.
Po dlouhé chvíli ho vzala na vědomí a splnila mu to, na co tak dlouho čekal. Roztáhl rohy od sebe jak nejvíce mohl a ani ne za vteřinu už slastně vzdychal. Sam do něj vklouzla doslova jak po másle. Počkala chvíli, až se jeho tělo přizpůsobí její velikosti a pak začala beze slova pohybovat pánví dopředu a dozadu. Jack byl jako v pohádce, působilo mu to nezměrnou rozkoš. Cítil, jak se vrací ona teplá vlna.
“Sam...”, vzdychl.
“Jacku...” Cítila stejně jako on, že už moc dlouho nevydrží.
Po chvíli ucítila, jak se Jack stahuje, což vrhlo přes okraj i ji a společně se udělali. Oddychovali jako koně po závodu, Sam se chystala převalit na záda, když ji Jack zadržel.
“Ještě chvíli...prosím.” Krásně se na něj usmála, políbila ho něžně na rty a položila mu hlavu na hruď. Poslouchala jeho oddechování, jak se pomalu vrací do normálu. Když se jí chtěl po chvíli Jack na něco zeptat, dávno spala. Políbil ji do vlasů, zavřel oči a následoval ji do krajiny snů.

Trhla sebou. Byla úplně zpocená, to byl teda sen. Hamond je spolu přistihl a oba vyhodil s SG, nemohla najít práci. Grrr, otřepala se, snad se nic takového nestane. Vstala, na zemi našla hodinky. Tři ráno. Jack sladce spinkal. Byl odkrytý a tím že odešla mu odnesla i teplo, tak vzala deku a opatrně ho přikryla a šla se napít. Všude ticho, tohle už dlouho nezažila, na základně byl vždycky takový hluk. Zapálila si ohniště. Sedla si do křesla a pozorovala plamínky. Až teď si všimla, že ruce ji už vůbec nebolí, Jack zdá se zapůsobil. Podívala se na ně, spáleniny byly zahojené, jen to bylo trochu červené. Usmála se. Aspoň ji teď nic neomezuje. Za deset minut už zase začínala usínat, zachytila to v začátku , zhasla oheň a zase se přidala k Jackovi. Hned jakmile ucítil teplo, přisunul se k ní. Objala ho. Jeho rytmické oddechování ji uspalo, když se ráno vzbudila, pořád chrochtal. Chtěla mu oplatit včerejší snídani, ale nemohla se od něj odtrhnout. Byl tak sladký. Dech se mu změnil. Hned poznala, že už je vzhůru.
„Dobré ráno.“ Políbila ho.
Ani neotevřel oči, užíval si to toho. Když přestala, konečně se na ni podíval.
„Dobré. Jak ses vyspala.“
„Fajn, pár zajímavých snů..“
 Zvedl obočí.
„No, Hamond nás přistihl, nic hezkého.“
„Podle mě mu to už musí být jasné a zatím neřekl nic, když sem ho prosil, aby mě pustil na těch 14 dní, tak se na mě tak blbě díval.“
„Jacku, neměli bychom riskovat kariéru.“
„Neměj strach, je to dobrý chlap, tohle by nám neudělal.“
Sam mu váhavě kývla.
„Nemáš hlad?? Já už umírám.“ Vypadlo z něj.
„Jo, dneska vařím já.“
„Nebylo to dobré?“
„To jo, ale je řada na mě.“
„Sam, máš se šetřit.“
„Neříkej tohle slovo,je mi fajn, navíc, už je to v pořádku.“ Na důkaz mu ukázala zahojené ručičky a vyběhla z postele.
Ještě chvilku si ležel, ale Samin rachot v kuchyni vzbuzoval jeho pozornost. Potichoučku k ní přišel, objal ji zezadu a se vší snahou jí dal hlavu na rameno. Lekla se  dobře, vůbec ho neslyšela.
„Jacku, tohle mi nedělej!“
 Usmál se jí do ucha. „Co to bude?“
„Tohle budou ty pravé hamburgery!“
„Moje byly taky pravé.“
„Byly skvělé, ale ten vzhled měly zvláštní.“
Kousl ji do ucha. Bylo to až moc vzrušující. Oklepala se.
„Nechej toho, nebo to nedodělám!“
Na to ucho ji pro změnu políbil a poslušně si sedl ke stolu. Jedno jí musel přiznat, vonělo to nádherně. Otočila se k němu se dvěma talíři nádherně vypadajících housek a ještě nějaká obloha.
„Jako v restauraci.“
„To nevíš, že jíme i očima?“
Smál se rychle se do toho zakousl. Kde se na ni hrabe, tohle bylo naprosto fantastické. Sama v sobě neměla ani půlku a on už olizoval talíř.
„Chutnalo?“
 „Moc, si skvělá.“ Zvedl se i s talířem. Políbil ji na právě nafouklou škraň a odnesl se k malé lednici. „Dáš si něco k pití?“ Poočku sledoval víno.
Usmála se. „Jenom vodu, díky.“
„Vážně??“
„Chceš mě opít?“
„Proč ne?“
„Protože před sebou máme celý den!“
“Tak co budeme dělat dnes?”, ptala se zvědavě.
Jack pokrčil rameny.
“Hlavně mi neříkej, že budeš zase rybařit!”, zhrozila se.
Zakroutil s úsměvem hlavou. “Pojďme se projít.” Natáhl k ní ruku a ona se ho spokojeně chytla.

Přezuli si boty, protože v trepkách se po lese jaksi chodit nedalo a ruku v ruce vyšli ven.
“To ani nezamkneš?”? divila se.
“Není třeba. Široko daleko nikdo není.”
Zdálo se jí to trochu nezodpovědné, ale byla to jeho chatička. Až mu ji někdo vykrade....Šli už bezmála hodinu a ani jeden z nich nepromluvil. Spokojeně se vedli za ruce jako čerství novomanželé a každý přemýšlel o něčem jiném. Jackovy myšlenky byly, samozřejmě jak jinak, už dávno ve předu. Představoval si minulou úžasnou noc a byl zvědavý, jestli ta dnešní bude stejně tak krásná nebo ještě lepší. Zjistil, že mu to takhle vůbec nevadí a dokonce je mu to příjemnější v Saminém těle. Přepadaly ho chlípné představy, které ani v nejmenším nehodlal zahnat. Blaženě se usmíval, zatímco Sam vytrvale přemýšlela, jak to zvrátit. Bylo jí líto, přímo až k pláči, že nebyla těm posledním výbojům nablízku. Aby je aspoň mohla lépe prostudovat. Uvažovala racionálněji a nechtěla takhle zůstat navěky. Měla rada své ženské tělo. Až na ty problémy. Což ji přivedlo na myšlenku, že to Jackovi zase brzy začne a měli by toho využít. Bylo to už skorem měsíc. Vypočítala si to na příští týden. Při vzpomínce na jeho vyděšený obličej se musela usmát. Jack na to samozřejmě zapomněl a ani jednou ho to nenapadlo. Ten bude mít radost!
“Kde to jsme?”, zeptala se po chvíli, když už jí to ticho vážně lezlo na nervy.
Jack se rozhlédl a pokrčil rameny. “Nevím.”
Sam se polekala. “Nevíš? A co teď? Jak se vrátíme? Co budeme dělat?”
Zakřenil se a přitáhl si ji k sobě. “Miluju, když jsi zmatená.” Políbil ji mimořádně vášnivě.
Měla co dělat, aby to rozdýchala. Jeho ručka okamžitě vyhledala svou cestu pod její košili, ale Sam mu to jako vždy zatrhla.
“Tady ne, Jacku.”
“A proč ne?”, divil se ublíženě.
“Může nás někdo vidět.”
“Probůh Sam! Nikdo tu není!”, vztekal se.
Přitiskla se k němu jak nejblíže to šlo. Cítil její dech oproti jeho. Svůdně našpulila rty a potichounku, že jí sotva slyšel, vyslovila. “Večer..” Načež se otočila a spokojeně se vracela zpět, překvapeného a natěšeného Jacka nechávala za sebou.

Když se po chvíli otočila, uviděla ho, jak startuje a rozbíhá se k ní. Zapištěla a vystřelila taky. Jenomže: Jackovo tělo bylo pomalejší, mělo už pomalu stařečský kosti a tak se to projevilo. Ten si naopak v Saminém těle běžel jako laňka a za pár minutek ji udýchanou dohnal a srazil na zem. Nějak to nevychytal, uklouzla mu noha a stáhl ji s sebou. Oba ukázkově zaryli obličejem do měkké promočené hlíny. Ou ou, znělo Jackovi celou dobu v hlavě. Sam se pomaloučku zvedala a on jen vyčkával, kdy na něj spustí. Dopad to teda nebyl vůbec příjemný. Napřímila se a vyplivla kus hlíny. Jack se zahihňal, ale v zápětí pod jejím pohledem okamžitě zmlkl.
“Jacku O´Neille, tak tohle ti nedaruju!”, vykřikla, nabrala bahna do dlaně a chrstla mu ho přímo do ksichtu.
Jack nezůstával pozadu a hned jí to vrátil. Do minuty se ztrhla bahenní válka. Házeli ho po sobě hlava nehlava, smáli se, pištěli, nadávali, prostě jako malé děti. Po hodině toho měli dost a opět se ruku v ruce vydali k chatce. Ani si to neuvědomili a byl podvečer. Sakra, já mám hlad!, bědoval Jack a koukl na svou milovanou. Sam už vypadala taky hladově a tak hned jak dorazili, shodili ze sebe špinavé oblečení a vrhli se na špajz. Cpali se, jakoby týden nic nejedli. Po rychlém pozdním obědě, vlastně brzké večeři, Sam zavelila:
“A teď do koupelny!”
Jack poskočil radostí, na to čekal už od rána, aktivně sám vběhl do koupelny a pustil vodu. Sam pořád nemohla pochopit, kde se tady vzala. Ještě tam nalil tunu té nejlepší pěny co našel a nedočkavě zíral na stoupající hladinu.
„Jacku, nemusíš tak dávat najevo co zamýšlíš.“ Smála se mu.
„Víš kotě, to nejde.“ Přistoupil k ní a políbil ji.
Hned mu omotala ruce kolem krku a vášnivě mu to oplácela.
Z ničeho nic se od ní odtrhl. „Voda!“
Právě včas, ještě pár cenťáků a oba by se tam nevlezli. Jack do ní požitkářsky vlezl a natáhl ruku pro Sam.
„Je skvělá!“
„To věřím.“
Chytla se ho a  opatrně smočila nožku. Akorát, hupsla tam oběma a usadila se naproti Jacka.  Chvilku tam jenom tak leželi, bez hnutí, Sam zavřela oči a vychutnávala příjemnou lázeň. Jack se už cítil sám. Nenapadlo ho nic jiného než na ni chrstnout vodu. Úplně nadskočila, už skoro spala.
„Jacku!“ Výhružně na něj zavrčela.
Ten se jenom šklebil.
„Nechej toho, nebo budeš litovat!!“
„Myslím, že nebudu.“ Chechtal se.
Když se znovu  napřáhl, aby jí dal spršku pohotově mu chytla paprčku a stáhla ho k sobě. Jack se překvapeně zarazil.
„Sam? A to sem si myslel, že ještě spíš!“
Zasmála se a vášnivě ho políbila, Jack skoro nestíhal. Tohle bylo na něj moc rychlých pohybů najednou. Aniž by přestala líbat zašátrala rukou po okraji vany a našla nádherně vonící sprchový gel. První kapka spadla Jackovi na ramena. Úplně se lekl a šokovaně otevřel oči. Když viděl, co drží zasmál se. Ta to samozřejmě postřehla.
„Co sis myslel??“
„Právě proto mi to připadalo divný.“ Uchechtla se.
Začala mu mydlit ramena, postupovala směrem na hrudník. Začala mu masírovat prsa. Jack ze sebe vydal sten plný vzrušení. Sam se to zalíbilo a dráždila mu bradavky. Ty se vzrušením napnuly. Rychle mu mýdlo spláchla vodou, aby si s nimi mohla pohrát jazykem. Jack byl ve svém živlu, nebyl schopný dělat nic jiného než sedět a čekat, co ji napadne příště. Cítila, jak začíná být vzrušená. Jack jí jemně přejížděl nehtíkama po zádech a spokojeně vrněl. Nasucho mu to ale nešlo, tak vzal gel, který pořád držela a obrátil ho na ni. Za chvilku na ní bylo víc bublin než v celé vaně. To se mu taky nelíbilo, protože mydlo chutná fakt hnusně, opatrně ji očvachtal aby hlavně nepocákal sebe a začal ji líbat na krku a pokračoval směrem dolů po hrudníku až po hladinu.
„Připravili sme se o potěšení, asi bych se utopil, kdybych dál pokračoval.“
Sam pokrčila rameny a rychle vstala, vzala ho do náruče a přenesla do ložnice.
„Tak to se mi teda ještě nestalo.“ Nechápal.
„Víš že ani mě??“ Mokrého ho hodila na postel a začala ho zuřivě líbat po celém těle.

Dostala se až k rozkroku, jazykem si s ním hrála. Vydal ze sebe pár prudkých stenů.
„Sam!“ Zašeptal. Pak se pokoušel ještě něco říct, ale už to nešlo, cítil, že už skoro je. Ukončila jeho trápení, prudce do něj jazyk vsunula a on se udělal, začal se nekontrolovatelně třepat. Sam přelezla nahoru a začala ho líbat.
„Tak co, líbilo??“
Na oplátku ji přetočil a stejné hraní jako dopřála ona jemu jí oplácel, když cítila, že už to asi brzo bude, vytáhla mu hlavu nahoru, přetočila ho na záda a nedočkavě do něj vnikla. Zavzdychal, takovou rychlou akci v tomhle stavu nečekal, ne že by se mu to ale nelíbilo. Pomalu se začala pohybovat, nepřestávala líbat Jacka. Ten byl v sedmém nebi, cítil, jak ho zase zaplavuje ta známá vlna vzrušení.
„Sammie!!!“
Zrychlila co to dalo a po několika vteřinách oba dospěli k vrcholu. Udýchaně se na něj skácela a hrála si s jeho ušním lalůčkem. Jack byl trochu mimo, dvakrát během několika minut, byl vyřízený. Když se její dech trochu vrátil do původního stavu, opatrně se z něj vytáhla a přetočila se k němu bokem.
„Co budeme dělat?? Ještě si mi nechce spát!“ Zašeptala mu do ucha.
Udýchaně pokrčil rameny, když v tom ho to napadlo. Vrtkavě vstal a natáhl k ní ruce.
“Pojď, mám nápad.”
Sam neváhala a vložila ruku do jeho dlaně a hned by se nechala dovést kamkoliv. Věřila mu jako ještě nikomu. Táhl ji ven z chatky přímo k jezírku. Začala chápat.
“Snad se nechceš teď koupat?”
“A proč ne?” Pustil její ruku a vlezl do vody. Příjemně chladila. Pokropil si vodou ruce i nohy a otočil se k ní čelem. “No tak Sam. Nenechej se pobízet. Voda je skvělá!”, zvolal nadšeně a v tu ránu zmizel celý pod hladinu.
Sam se usmívala, ale její smích po chvilce ustal. Jack se nevynořil. Šla k místu, kde ho viděla stát naposled. Nebyl tam. Zase si ze mě dělá legraci! Nadávala v duchu. Věděla, že se za chvíli vynořit musí. Nic takového se ale nestalo. Po Jackovi ani památky. Začala panikařit. Byla už tma, bylo vidět sotva na dva kroky.
“Jacku!!!!”, volala vyděšeně. Ticho. “Jacku?” Zase nic. Proboha, kam zmizel?? Nemohl se z ničeho nic utopit! “Jacku?! Nedělej si ze mě srandu!”
Jack se chechtal o kousek vedle ve křoví. Doplaval tam a pozoroval ji. Věděl, že bude naštvaná, ale měl nápad, jak si ji udobřit. Změnil hlas a zvolal.
“Kdo je Jack?” V Sam by se krve nedořezal. Ztuhla a bála se otočit. A prý že tu nikdo není! Jacku, kde jsi?
“Kdo je to?” Otočila bázlivě hlavu po zvuku. Posbírala odvahu. “Ukaž se!”
Jack zašustil trávou a zase zmizel pod hladinou. Sam tam už docela naštvaně dokráčela a pečlivě to tam prošmejdila. Nikde nikdo. V tom ji někdo chytl kolem pasu. Strašně se lekla a zaječela. Jack se polekal taky. Nevěřil, že je takových zvuků schopný. Otočila se. Když ho uviděla, v první chvíli nebyla schopná slova. Nebezpečně si s ní pohrával. Pak se jí ale vehnaly slzy do očí, obrátila se a vycházela ven z vody. V tu chvíli Jack poznal, že to přehnal. Okamžitě šel za ní. Dohnal ji a chytil za ruku. Chtěla se mu vysmeknout, ale tentokrát držel velmi pevně. Otočil ji a pevně přitiskl k sobě. Jejich nahá těla se o sebe otřela a jeho to okamžitě vzrušilo. Začal ji líbat a přitom se jí omlouvat.
“Promiň Sam....omlouvám se...nechtěl jsem....mrzí mě to..” Osušil jí slzičky. “Přestaň už plakat. Ty polibky jsou pak slaný.”, konstatoval.
Sam se rozesmála a jeho srdíčko hned poskočilo. Odpustila mu. Za chvíli cítila, jak ji mírně tlačí dolů. Nechápala.
“Sedni si. “, poručil.
“Do vody?”
“Jo, do vody. “, kývl.
 Divila se, nicméně udělala co po ní chtěl. Sedla do vody. Sahala jí po pupík, byli u kraje. Na jediném místě, kde se do vody dalo pomalu scházet. Posadil se jí na jemně na stehna a jeho ručka zašmátrala pod vodu. Sam okamžitě došlo, co hodlá dělat. Projela jí vlna vzrušení. Paráda! Ve vodě to ještě nikdy nedělala. Budu mít zase novou zkušenost, usmívala se v duchu. Její úsměv najednou zmizel a hlava jí padla do zadu.
“Ano...”, vzdychla.
Jackova ručka na ní už chvíli pracovala. Ten se usmíval a už se nemohl dočkat, až si na ni sedne a ucítí ji v sobě.
 “Jacku....”, kňourala.
To pro něj bylo znamení, že už stačí. Pomalu se boky přemístil nad ni, nasměroval a nasedl na ni. Zdálo se, že je úplně někde jinde. Měla zavřené oči a vzdychala slastí. Jack se usmíval a začal se pohybovat. Nahoru a dolů, nahoru a dolů. Začal zrychlovat, až kolem nich voda pořádně šplouchala. To ji probralo a taky začala a taky začala pohybovat pánví. Přesně proti němu. Byli perfektně sehraní.
“Už...”, vykřikla a začala se zmítat v křečích, čímž docílila také Jackova vrcholu.
“Sam!” Její jméno se rozléhalo po okolí. Unaveně na ni padl.
“Jacku, to bylo...”
“Skvělý.”, dopověděl za ni.
Natáhla se k polibku. “Miluju tě!”
“Já tebe taky!”, odpověděl a slezl z ní. “Pojďme dovnitř, začíná být pěkná zima.”
 Sam kývla, chytla se ho za ruku a odešli spokojeně dovnitř. Padli unavení do postele a v mžiku usnuli.

Jacka probudil ze spaní jeho geniální plán. Otevřel oči a usmál se.
„Sam, vstávej, mám skvělý nápad.“
Způsobilo to, že se k němu jenom víc přitáhla.
„Sam!!“ Políbil ji.
Na tohle reagovala a otevřela oči. „Co je, nechej mě ještě spát.“
„Mám skvělý nápad, musím ti něco ukázat, pojď!“
„Nemůže to počkat? Chci spát.“
„Potom, tam se klidně vyspíš, honem, vylez.“
Neochotně mu vyhověla. Než konečně postel opustila Jack měl už dávno připravenou i na pohled hezkou snídani. Hladově se do toho pustila, včera vydala spoustu energie a potřebovala to dohnat. Jack pořád pobíhal kolem, až teď si toho všimla, balil jídlo.
„Někam jedeme?“
Usmál se. „Nechej se překvapit.“
Vzdychla, co na ni zase chystá. Hodila do sebe narychlo trochu kávy s nadějí, že ji to trochu probere. Ten už nervózně přešlapoval u auta.
„Prosím, řekni mi to!!“
„Krásné místo, objevil sem ho před několika lety a stále se nezměnilo.“
Se šklebem nastoupila do auta, z něho teda nic nevytáhne. Celých 20 minut cesty byla jako na trní. Jack vůbec nekomunikoval, jenom se blbě uculoval. Auto najednou zastavilo.
„Sme tady.“
„Tady? Všude sou stromy, kvůli tomu si mě vytáhl z teplé postýlky?“ Zklamaně se zeptala.
„Budeš překvapená.“
Vzal z auta tašku, chytl ji na ruku a vedl ji skrz stromy. Ty se najednou rozestoupily a naskytl se jí ten nejhezčí pohled, co si mohla přát. Čisťounké jezírko, na druhé straně lemované stromy, na této nějakým příjemným mechovým porostem. Jack na tom rozložil deku, přímo ve sluníčku a uvelebil se a ni. Sam se k němu přidala. Políbila ho.
„Tak krásné místo sem vážně ještě neviděla.“
„A ty si chtěla spát.“
„To pořád chci.“
Z ničeho nic se začal vyslíkat. Pobaveně ho pozorovala.
„Já sem vážně unavená.“
„Na co ty hned nemyslíš, pojď do vody!!“
Zmateně ho sledovala. Zhodil ze sebe i poslední část oděvu a rozběhl se proti hladině. Sam nezbývalo nic jiného než ho následovat, jenom její nástup byl trochu pomalejší.
„Je studená!“
„Není, polez.“
Namočila nohy po lýtka. „Hodně studená.“
Pořádně ji pocákal. Stála u břehu a kvalitně se klepala.
Rozpřáhl ruce. „Zahřeju tě.“
Rychle se k němu doplácala a skočila mu do náruče.
„Mnohem lepší.“ Pronesla skrz drkotání zubů.

Když se byla schopná odlepit, Jack ji donutil plavat, aby se jí trochu rozproudila krev. Když ale viděl, že modrá z jejích rtů neustupuje, sám ji vyhnal ven. Rozložila tělo na vyhřátou deku. Jack se nad ni nahl a jemně jí všechny kapky vody slíbával. Pro ni to mělo vyloženě uspávací efekt, během 15 minut jeho snažení usnula. To snad není možné, pomyslel si, já se tak snažil. Aby si to jenom trochu vynahradil, tak se pěkně natáhl na její tělo. Hlavu si položil na její krk a nechal se ukolébat jejím rytmickým dýcháním. Sam se vzbudila po dvou hodinách. První se lekla, co se děje a kde je. Hned si to ale uvědomila a něžně stále spícího Jacka na její hrudi pohladila. Byl tak sladkej! Naslepo nahrabala hodinky. Fíha, to je hodin! Možná by se měli posbírat a vrátit se zpět. Už už se natahovala, že ho vzbudí, když v tom otevřel oči.
“Dobré ráno.”, usmála se Sam a políbila ho na rty.
Naoplátku blaženě zakňoural. Sam se uchechtla a opatrně ho ze sebe shodila. Tentokrát smutně zavrčel. Tak krásně se mu leželo! Otočila se k němu na bok.
“Jacku, je tu opravdu krásně. Moc děkuji, že jsi mě sem vzal, ale už bychom se asi měli vrátit.”
Kývl a dodal: “Ale ještě jednou se osvěžíme!”
“Tak to ne! Ty se jdi osvěžit a já to tu mezitím sbalím. Ta voda je na mě moc studená.”, otřepala se.
“Fajnovko.”, ušklíbl se a vyskočil na nohy. Rozběhl se a zasvištěl pod hladinu, jen to plesklo.
Sam nad ním kroutila hlavou. Zvedla se, že zabalí, když v tom si všimla košíku s jídlem. Skvělý!! Jídlo! Úplně jsem na něj zapomněla. Najednou jí strašně vyhládlo. Mám děsný hlad! Neváhala ani minutu, sedla si a už si spokojeně přežvykovala. Jack v tý ledovici vydržel půl hodiny. Pomalinku se loudal ven. Ani se mu nechtělo. Ach jo, ještě bych tu zůstal, ale Sam už bude určitě nasupená, kde jsem tak dlouho. Jeho chůze se zrychlila téměř okamžitě, co ji uviděl. Seděla na dece, ani známka po snaze balit, a ládovala do sebe právě sendvič, který si Jack tak pracně připravil. Nevycházel z údivu.
“Sam!” Přiběhl k ní. “To snad není pravda! Já se stresuju, že jdu pozdě a ty se tu cpeš mým krásným sendvičem!”, zaúpěl.
Sam se zarazila a s plnou pusou mu odpověděla. “Promiň. Na, vem si ho.”Podávala mu kousek, ani ne na dvakrát do pusy.
Jack ho ale i tak přijal. “Díky.” Znělo to opovržlivě.
Sedl si naproti ní a drze jí košík vyrval z ruky. Dal si ho mezi nohy a zjistil obsah. Moc mu tam toho teda nenechala. Pár jablek, koláč, banány málem už do šrotu. Vytáhl jeden a s nevolí se do něj pustil. Překvapilo ho, že byl dobrý. Slupl ho jako malinu. Stejně jako dva další, 4 jablka a i ten postarší koláč. A stejně neměl dost. Sam se na něj spokojeně usmívala. Dožvýkal poslední sousto a zvedl se. Pomohl Sam sklidit věci, naházet do auta a vyrazili. Chatička stála neporušená a k Samině smůle ji nikdo nevykradl. Ve skrytu duše to Jackovi přála, zdál se jí být v tomhle směru lehkomyslný. Doma dodlábl jídlo, co zůstalo ze snídaně a byl spokojený. Šlo to takhle dalších pár dní,než si začal stěžovat, že ho bolí břicho. Sam se pochechtávala, věděla proč. Každým dnem čekala, že za ní Jack přiběhne s vyděšeným výrazem ve tváři. Nestalo se. Za celý týden si ničeho nevšimla. Pravidelně se každou noc milovali, Jack si těch 14 dní vážně dobře naplánoval. Dokonce pronesl, že mu to za všechno to předešlé odmítání stálo. Nicméně si na bolest břicha stěžovat nepřestával. Sam už začala mít divný pocit, měl týden zpoždění. Panebože, co když?? Ne, to určitě nebude ono, určitě se to ještě dostaví. Předposlední den ráno ale Jack už nevydržel a hodil první kosu. Pořád si snažila říkat, že to bude jenom z toho co tu jedli a že to brzo dostane.
„Sam, co to zase je, další z nějakých ženských projevů?“ Ptal se hned jakmile vyšel ze záchodu.
„Počítám, že by si měl zase brzo začít menstruovat, tak to bude asi z toho.“
„Stává se ti to často?“
„No vlastně ještě nikdy.“
Zmateně se na ni podíval, tohle mu teda ještě chybělo.
„Zítra se stejně vracíme na základnu, tak se necháš od Janet prohlídnout, stejně počítám, že já tam budu muset jít, tak tě vezmu sebou.“
„Ne, díky, to zase nemusíš, klidně se bez toho obejdu!“
„Přestaň, je to můj rozkaz.“
„Sam! Ty je ale nedáváš.“
„Jsem víc doktorka než ty, takže mě musíš poslechnout, navíc nenechám svoje tělo nemocné!!“
Přilezl až k ní a usmál se. „Dobře, jak si přeješ.“ Políbil ji.
Najednou zazvonil telefon. Oba sebou trhli.
„Sakra, zrovna když to bylo zajímavý.“ Neochotně ji opustil a začal přehrabovat věci na zemi. „O´Neill.“
Janet se na druhém konci zasmála, slyšet Sam jak říká O´Neill.
„Pane, nechci vás rušit, vím, že máte ještě dva dny volna, ale generál by vás tu rád viděl už zítra ráno, Brána je už spravená a on vás chce někam poslat.“
„To mám teda radost.“
Začalo se mu zase navalovat, tak Sam rychle hodil přístroj a zmizel za dveřma záchodu. Zachytila telefon v letu.
„Janet?“
Ta nechápala. „Sam?? Co se s ním stalo, to ho to tak vzalo?“
„A co?“
„Generál nakázal zítra ráno na základně. Co mu je?“
Sam nasucho polkla. „Nevím, je mu divně, často si stěžoval na bolest břicha a teď už zvrací, bojím se že..“ Nedořekla.
Janet na druhé straně sotva zadržovala smích. To by byl teda gól, Jack s dítětem.
„A dělali ste proti tomu něco?“
V Sam hrklo ještě víc. „Nevím, nevzpomínám si na nic, Janet, jenom to ne!!“
„Neboj se, to bude určitě něco z jídla nebo tak.“
„Ale co když ne??“ Měla skoro slzy na krajíčku.
Janet se ji snažila nějak uklidnit, ale šlo to ztuha, jestli si nic nevzali, tak není pochyb. „Víš co, přestaň se trápit, užívej si ten dnešní den a zítra se všechno dovíme.“
„Asi máš pravdu, tak se měj.“ Pohodila mobil zase na původní místo a čekala na zeleného Jacka. „V kolik pojedeme?“ Dorážela hned jak se vrátil.
„Asi co nejdřív, chtěl bych si naházet věci do pračky.“
„K tobě nebo ke mně??“ Usmál se.
„Jak chceš, ale asi k tobě, máš tam rozhodně lepší pořádek než já.“
„Dobře, teď si lehni, až sbalím věci, tak pro tebe přijdu.“ Kývl a sesunul se na postel.

Když bylo všechno naložené, zbýval jenom Jack. Jeho zelená barva ho neopustila, ale spokojeně spinkal. Opatrně ho vzala do náruče aby ho nevzbudila (kupodivu se jí to povedlo) a posadila ho do auta. Pro jednou zamkla, nastartovala a rozjela se směrem domů. Nevěděla ani kudy. Cestu sem prospala a tak jela po směrovkách a sledovala nápisy. Několikrát zajela špatně, tak se vracela. Nechtěla ale Jacka budit. Jeli po klidné cestičce, když se Jack probudil. Byl zmatený, vůbec nevěděl kde.
“Jak ti je?”, ptala se starostlivě.
“Zastav.”
Sam nechápala. “Cože?”
“Zastav!”, ječel na ni a držel si rukou pusu.
Okamžitě stoupla na brzy. Jack vyskočil ven a okamžitě vysypal celý obsah žaludku ven. Vystoupila a přešla k němu. Opíral se o malý stromek a zhluboka dýchal. Chtěl něco říct, ale opět se otočil a začal se nadavovat. Tak tohle opravdu nevěstí nic dobrého, pomyslela si Sam a jemně ho hladila po zádech.
“Už je to dobrý?”, ptala se po chvíli.
“Myslím, že jo. Sam, co se to s tvým tělem děje?”, znělo to strašně zoufale.
Nevěděla, co mu odpovědět. “Janet nám to určitě řekne. Asi nějaká otrava jídlem.” Ale sama tomu nevěřila. Snažila se ho jen uklidnit. Pomohla mu do auta a opět šlápla na plyn. Jela co nejrychleji mohla.

Než dorazili k ní domů, 5x zastavovali. Jack hlasitě nadával, urážel její tělo co to šlo. Brala ho s rezervou. Věděla, že mu opravdu musí být hodně zle. Ulehl do postele a v tu ránu usnul jak špalek. Sam naházela věci do pračky a přisedla k němu.
“Co teď budeme dělat? Dítě. Hammond nás vyhodí z SGC, armáda zbaví hodností a copak?” Spustily se jí slzy. Proč jen já hloupá nemyslela na ochranu? Proč? Vzpomněla si na doktorčiny slova a z posledních sil doufala, že se pouze něčím nakazil. Políbila ho na čelo, přikryla a odešla uklízet. Do rána už se nevzbudil. Nemohla spát a v duchu viděla ty strašlivé scény, kdy jim generál nadává, Pentagon na ně posílá Davise, tátu, jak křičí, že se v ní zmýlil. Čučla do zdi a nakonec únavou usla. Ráno jí probudilo prásknutí dveří. Jack. Bylo jí už víc než jasné, na čem jsou.
“Tohle není normální.”, oznámil jí, jakoby to sama nevěděla.
Přisedl si jí na klína ona ho jemně objala. Připadal jí najednou velmi zranitelný. Zelená ustoupila a vystřídala ji bílá. Z totálního vyčerpaní se dokonce zhroutil. Naštěstí stála hned za ním a včas ho zachytila. Na nic už nečekala, běžela s ním do auta a valila na základnu. Mezitím volala Janet, ať na ni čeká nahoře. Zvládla to rekordně do 20-ti minut. Janet už dávno vystála důlek, než zahlédla její auto. Sam vynesla Jacka ven a položila na připravené nosítka. Vyděšeně se podívala na doktorku.
“Klid Sam, bude v pořádku.”, chytla ji Janet povzbudivě za ruku.
Sam stěží zadržovala slzy, které se jí draly do očí a následovala je až k ošetřovně, kde ji Janet nechala stát za dveřmi. Trvalo to dlouho.

Ukázal se tam generál. “Majore, co se stalo?”
Sam se lekla. “Pane? Jak se máte?”
“Co se stalo?”, nevnímal její otázku generál.
“Omdlel.”
“Omdlel?” Hammond byl zmatený. “Proč?”
Sam se na něj nedovolila ani podívat. “Uhm...nevím, pane.”
Kývl. “Doktorka už to zjistí. A vám je dobře?”
“Naprosto.”, ujistila ho okamžitě.
“Pošlete pak doktorku ke mě.”

“Ano, pane.” Dívala se za ním jak odchází a měla srdce až v krku. Chtělo se jí plakat, ale neodvažovala se. Sedla si a čekala.

Za hodinu se otevřely dveře a vyšla Janet. Sam úplně nadskočila, když ji uviděla.
“Janet? Janet, co je s ním??”
Zabývala se studováním karty. Moc se k odpovědi neměla. Sam to bylo jasné, kdyby to bylo něco jiného vyklopila by to hned.
„Pojď dovnitř.“
Málem jí paty pošlapala, jak za ní letěla. Jack opět spal. Když Janet zachytila její zmatený výraz, vysvětila jí to.
„Dala sem mu nějaké sedativa, aby mu nebylo tak špatně.“
„Janet, přestaň mě napínat, co to je.“
Ukázala jí kartu. Přelouskala se přes několik svých ranění až došla k dnešnímu datumu. Viděla to černé na bílém. Zastavilo se jí srdce. Tohle bylo na ni moc, skácela se k zemi taky. Janet ji ale hned probrala.
„Sam, tohle mi nedělej!!“
„Promiň.“ Drápala se na nohy.
Janet jí podala sklínku s vodou.
„Co teď budeme dělat?? Hamond nás oba přerazí.“
„Tak mu to zatím nemusíme říkat, prober to s Jackem a uvidíte.“
Kývla hlavou. „To asi bude nejlepší.“
„Nechám vás, prášky nejsou nijak silné, aby neměly vliv na dítě, tak ho lehce vzbudíš. Já jdu za generálem.“ Odešla, ošetřovna byla nezvykle tichá.
Sam se neochotně přišourala k posteli a zatřepala s ním. Mžoural na ni, ale usmíval se. Naklonila se k němu a políbila ho.
„Jak je?“
„Teď už fajn, tak co, řekla ti doktorka z čeho to mám??“
„Jo.“ Přesunula oči na hrozně zajímavou zeď.
„Prokrista pána, co to je?? Nějaká nemoc?“
Sam se uchechtla. „Ne, nemoc to fakt není. Jenom nás bude trochu víc.“
„Víc?? Sam můžeš na mě přestat mluvit v šifrách??“
Zase jeden okamžik, kdy se Jack choval jako člověk který nikdy nepoznal mozek.
„Panebože Jacku, proč to nikdy nepochopíš, prostě budeme mít dítě.“ Do očí se jí nahrnuly slzy. Snažila se je zamaskovat, ale prostě to nešlo.
Jack chvíli bez hnutí seděl a snažil se vstřebat novou informaci. Když se nad tím zamyslel, tak mu to ani nevadilo, vlastně byl rád, no až na to jak mu bylo. Ale Sam se zdála být na pokraji zhroucení. Vzpamatoval se.
„Sam?“
Žádná reakce. Chytl ji za ruku.
Lekla se. „Promiň říkal si něco?“ Druhou si utírala slzy.
„Tobě to vadí?“ Zmateně se na něj podívala.
„Tobě snad ne?? Co teď budeme dělat, navíc v téhle situaci!“ Další vlna slz.
Přisedl si až k ní a objal ji. „Miluju tě.“
Vzlykla.
„Jestli to pro tebe bude tak těžké, co si to nechat vzít?“
Brekot ustal. Hleděla na něj skrz studánky. „NE!“ Křikla.
Se jí lekl, tohle museli slyšet až ven.
„Tak vidíš, já sem šťastný, nějaký generál mi může být ukradený.“
Sam spadl kámen ze srdce. Vyřinuly se jí slzy štěstí. „Taky tě miluju!!“ Políbila ho, tentokrát to bylo takové jiné, oba cítili, že nastanou velké změny, ale nevadilo jim to.
„Takže teď budeme tři!“ Nadšeně zvolal Jack ihned po polibku.
„Vlastně čtyři.“ Přidala se do hovoru právě vcházející Janet.
Oba na ni v mžiku upřeli vyděšený pohled.
“Prosím?”, ptala se Sam, jakoby ji špatně slyšela a Jackovi doslova spadla brada. Zíral na doktorku s otevřenou pusou. Janet se musela usmát. Vypadali jako páreček čerstvě vypuštěných bláznů.
“Čtyři.”, opakovala pobaveně. “Víte, kolik to je?”, pásla se na jejich zděšení a začala počítat do čtyř na prstech.
“To si teď děláš legraci, viď?”, tázala se Sam, když se jí schopnost mluvit zase vrátila.
Janet zakroutila hlavou. “Mluvím teď vážněji, než kdy jindy. Podívej!”, ukázala na vyvěšený obrázek. “Tady je jedno srdíčko, tady druhé. Pokud máte zájem, můžeme udělat ultrazvuk a přesvědčíte se o tom na vlastní oči.”, navrhla.
“Ahh...možná až později.”, řekla Sam, bezeslova vstala a odešla jak duch. Byla naprosto mimo.
“Co je s ní?”, nechápal Jack.
“Dejte jí chvíli na vzpamatování. Je toho na ni moc.”
Kývl.
“Měl byste se teď šetřit. Nejíst žádné kořeněné jídla, nestresovat se, nepřetahovat se, dodržovat životosprávu, kterou vám později napíšu. Denně aspoň trošku cvičit.....”, poučovala ho Janet, ale on byl myšlenkama úplně někde jinde. U Sam. Nějak nechápal její reakci. Myslel si, že děti chtěla.

Sam seděla venku na trávě, slzy se jí koulely jako hrachy. Nebyly to slzy smutku, jak by si mohl každý myslet, ale štěstí. Musela tu zprávu rozdýchat na čerstvém vzduchu. Dvojčata. Měla obrovskou radost, jen nevěděla, jak ji dát najevo. Myslela si, že po Jolinar už mít děti nemůže. Ale největší radost měla z toho, že otcem je Jack. Ani postřehla, jak dlouho tam seděla.
“Sam?”, ozvalo se. Janet.
“Jsem v pořádku.”, ujišťovala ji.
Doktorka si k ní přisedla. Chvíli byly obě zticha, než Janet promluvila.
“Jack je tam sám.”
Sam se usmála. “Už jdu. Musela jsem vstřebat informace.” Otočila hlavu ke své přítelkyni: “Janet, ani nevíš jakou mám radost! Myslela jsem, že po tom, co se mi stalo...”
“Jolinar?”
“...přesně. Sama jsi mi říkala, že je tu možnost, že už nikdy nebudu mít děti. A najednou dvě. A otcem je Jack. Co víc si můžu přát?”
Janet ji objala kolem ramen. “Mám z vás obou upřímnou radost.”
“Děkuji.”, Sam ji šťastně objala.
“A co budete teď dělat? Musím to vysvětlit generálovi. Už tak je nervní, že nemá na stole výsledky testů.”
Sam se od ní odtáhla. “Dej mu je. Je mi ukradený. Hlavní je pro mě Jack a ti malincí, co v sobě nosí.”
Janet kývla. “Chápu. Pojď, vrátíme se dovnitř.” Vstala a pomohla vstát Sam.
Když dorazili na ošetřovnu, Jack stál vedle postele.
“Plukovníku!”, varovala ho Janet. “Řekla jsem ležet!”
“Ale..”, protestoval.
“Žádné ale! Musíte se šetřit!”
Kapituloval. “Ano, madam.” Potom zahlédl Sam, jak se na něj šťastně usmívá. Rozpřáhl ruce. Na nic nečekala a vběhla mu do náručí. Dala si záležet, aby ho moc nemačkala. Pak si klekla na kolena a začala na miminka mluvit. Janet se usmála. Přála jim to. Byli si souzeni už od dob broca viru, když se ho Sam snažila svést. Jack se uvelebil v postýlce a Sam si k němu přisedla.
Z intercomu se ozvalo.”Doktorka Fraserová do generálovy kanceláře.”
“A je to tu.”, zaúpěl Jack.
Janet kývla, posbírala karty a otočila se k odchodu.
“Janet počkej!”, zadržela ji Sam.
“Jdu s tebou!”
Jack se samozřejmě musel přidat. “Jdu taky.”
“Nikam!”, poručila Sam.
Jack se zašklebil. “Neseme na tom vinu oba!” otočil se na Janet. “Můžu? Prosím.”
Doktorka vzdychla a kývla.”Dobrá.”
A tak vzaly Jacka každá z jedné strany a pomáhaly mu. Když se doloudali k Hammondově kanceláři, Sam zaklepala.
“Dále!”, ozval se generálův hlas.
Otevřela dveře a vešli dovnitř. Hammond byl víc než překvapený.
“Co se to tu děje.”
“Neseme vám výsledky.”, ozval se Jack a Sam se rozesmála. Byla to pravda a to doslova.
“Majore?”
“Promiňte, pane.”, zmlkla.
“Doktorko?”, obrátil se generál na Janet. Podala mu složku s výsledky, ale ještě, než ji otevřel, ozvala se Sam.
“Ehm..pane?”
Zvedl hlavu.
“Chtěli bysme jsme Vám s Jackem něco říct.”
“Jackem? Snad plukovníkem O´Neillem!”, zvýšil George hlas.
“S Jackem.”, opakovala Sam.
Hammond byl totálně mimo. Janet se usmívala.
Jack se zapojil. “No pane, víte...prostě jsme to nějak nezvládli.”
“Nezvládli? Řekne mi tu už konečně někdo, co se tu děje?”, vztekal se.
“Čekáme miminko.”, oznámila mu s klidem Sam.
“Co prosím?”
Jack ji samozřejmě opravil. “Miminka! Chtěla říct miminka!”
Generál to jaksi nemohl vstřebat.
“Plukovník O´Neill je...”, doktorka se zarazila. Uvědomila si, že slovo “těhotný”, se nehodí, tak přemýšlela o jiném, lepším. “...je v jiném stavu.”
Hammond si musel sednout.
Sam nedočkavě čekala na jeho reakci: “Pane?”
Jenom seděl a nebyl schopný se ani pohnout, Janet už váhala, jestli to není infarkt. Po chvíli trapného ticha se na ně podíval a s ledovým klidem odpověděl.
„Nechte mě tady, musím si to nechat projít hlavou, než vyvodím nějaké důsledky.“
V Sam trochu hrklo, počítala s křikem, ale tohle ji zarazilo. Všichni  současně kývli a opustili jeho kancl. Janet zahnala Jacka znovu na ošetřovnu, sice se kroutil, ale po Saminém přesvědčivém slovu šel. Generál pořád seděl ve stejné pozici a hleděl na zavřené  dveře. V hlavě mu lítalo spoustu myšlenek. Jeho dva nejlepší lidi a dítě, panebože říkali něco o více dětech!! Napil se vody ležící vedle něho. Všiml si, že už mockrát se po sobě dívali trochu jinak, než by měli. A tím, že teď Jackovi dovolil vzít Sam na ryby, tak jim vlastně ještě pomohl. Usmál se, pokoušel si představit jejich společné chvíle, to musí být divné. Jeho úsměv se proměnil v řehot, představit to fakt nešlo. Za dveřma stála Sam, cítila se blbě a tak chtěla něco udělat, aby zmírnila jeho vztek. To co uslyšela jí vyrazilo dech, snad se z toho nezbláznil!! Zaklepala. Mezi vzlyky se ozvalo dále. Když ji uviděl, začal se smát ještě víc.
„Bože generále, je vám dobře?“
Kývl hlavou a pomalu se začal uklidňovat.
„Já, chtěla sem se vám omluvit, vím, že to pro vás byl šok, tohle sme nechtěli.“
„Majore, jak víte je to závažné porušení předpisů.“
„Ano.“ Řekla a skoro ji nebylo slyšet.
„Ovšem, jak víte, já sem k SG 1 až moc přilnul a tak sem ochoten zavřít obě oči pod podmínkou, že to mimo základnu budete držet v naprosté tajnosti, vyhodili by nás všechny.“
Pousmála se. „To myslíte vážně?“
„Ano a taky se musíte šetřit.“ Zarazil se. „No, plukovník musí.“ Znova začal nabírat, ale nějak se mu to podařilo zastavit. „Říkali ste ale něco o dětech.“
„No, ano, doktorka říkala, že to budou dvojčata.“
Hamonda napadlo říct, že se činili, ale to by asi nebylo moc vhodné, tak se radši zase usmál. Nenápadně se sunula ke dveřím. Hamond pochopil.
„Dobře, můžete jít.“
Oddychla si, tohle by ji nenapadlo, ale jak říkal Jack, je to super chlap. Hned mu to šla oznámit. Už zdálky slyšela, jak se hádá s Janet. On prostě odpočívat neumí. Vletěla tam jak velká voda. Zbystřil.
„Řekni jí, že už můžu domů“ Prosil Sam.
Začala se smát. „Ne, jestli Janet říká, že tu musíš zůstat, tak tu budeš a hotovo.“
Janet je zase nechala, kdyby se měla trápit jenom s Jackem, tak by asi nic neudělala.
„Mluvila sem ještě s generálem, myslela sem, že se mu něco stalo, hrozně se smál, když sem přišla, ale pak mi řekl, že pokud se to nedostane ven, tak z toho nic nebude.“
Jack si zavýskl. Přesně tohle jí říkal, musel se pak za ním stavit a poděkovat mu.
„Jacku, víš, asi bych to měla říct tátovi.“
„Je to dobrý nápad?? Už vidím,jak se na to bude tvářit.“
„Nech toho, vezme to dobře, vnoučata ho potěší, Markových si moc neužije a s náma stejně budou pořád.“
„No, já se bojím, aby mi něco neudělal.“ Usmál se na ni.
Oplatila mu to. „To ne, vždyť je máš v sobě ty, zítra poprosím generála aby mě pustil bránou a zavolám ho.“
“Tak dobrá”, kývl Jack a zívl.
“Odpočiň si. Musím si ještě něco zařídit.”, pohladila ho po tváři a chystala se odejít.
Zadržel ji. “Buď tu ještě chvíli. “
Sam se chtěla vymluvit.
“Prosím”, prosil skoro až zoufale.
Usmála se na něj a vlezla si k němu do postýlky. Jako malé dítě!, pomyslela si. Počkala, než Jack usne. Netrvalo to dlouho, měl v sobě sedativa a sám byl chudáček zničený z toho věčného zvracení. Opatrně slezla z postele a usmála se na vedle stojící Janet. Ta jí úsměv oplatila a Sam se odporoučela. Šla přímo ke generálovi, požádat ho o zítřejší otevření brány. Hammond ji ale překvapil.
“Už jsem ho kontaktoval. Čekáme odpověď každou....”
V tom se ozvalo. “Neplánovaná mimozemská aktivace! Generál Hammond do řídící místnosti!”
George se zvedl.”To musí být on.”, usmál se.
Sam vyběhla za ním.
“Kód Tok´rů, pane.”
Generál už chtěl rozkázat k otevření Iris, ale nebylo potřeba. Byla to jen audio zpráva o Jacobově zítřejší návštěvě. Otočil se na Sam a usmál se.
“Děkuji Vám za všechno, pane!” Objala ho.
Uculoval se. Měl je rád. Oba. A měl velkou radost, že to tak dopadlo, i když i trochu obavy, aby se to nedostalo ven. Byly by z toho opravdu velké problémy. Zahnal tyhle nemilé myšlenky a odcházel zpět do kanceláře. Sam se vydala na ošetřovnu. Jack pochrapkával, což Janet nudilo k smíchu.
“Táta se tu ukáže zítra.”, informovala Sam doktorku už automaticky.
Janet jí povzbudivě zmáčkla dlaň: “Bude to v pořádku.” Podívala se na Jackovu spokojenou tvářičku.
“Vypadá tak sladce!”, vzdychla Sam.
“Obvykle tak vypadáš ty.”, rýpla si Janet.
Sam na ni hodila varovný pohled a opět povzdechla. “Chtěla bych být na jeho místě.”
Janet kývla. “Rozumím ti.”
“Nejsem schopná přijít na to, jak to zvrátit, tak nás vrátit zpět. Pochybuji, že to stihnu do porodu.”
“Sam, takhle si to nesmíš brát.”, konejšila ji Janet.
“Hmmmmm.”, bylo to jediné, co ze sebe Sam dostala. Pak se otočila. “No, půjdu. Jsem unavená. Dobrou noc.” Nečekala ani na Janetinu odpověď a zmizla. V pokoji padla na postel a rozplakala se. Vyčerpáním usla.

Ráno ji vzbudilo bouchání na dveře. “Majore Carterová! Jste tam!”
Váhavě otevřela oči. Ani trochu se jí nechtělo vstávat. Došourala se ke dveřím. Otevřela je a zírala do tváře mladému poručíkovi.
“Majore, Váš otec je tu.”
To ji dokonale probralo. “Cože? Proč jste mě nevzbudili dřív?”
Mladý začal koktat něco o tom, že přišel dříve než měl. Sam ho neposlouchala, upravila se a rychle běžela k bráně. Jacob už tam na ni vyloženě čekal.
“Sam! Holčičko!” vítal ji a bylo mu jedno, v čím těle je.
Sam ho šťastně objala.
“Tati! Chyběl jsi mi!”
“Ty mě taky dítě.” Po počáteční chvilce se oba vzpamatovali. Jako první promluvil Jacob.
“Tak co se tu děje? George mě kontaktoval neplánovaně.”
Sam ho drapla za ruku a beze slova ho táhla na ošetřovnu. Hammond šel s nimi, za žádnou cenu si to nemohl nechat ujít. Znal Jacoba a věděl, že jeho reakce nebude taková, jako jeho. Jack už dávno nespal, vzbudila ho potřeba zvracet. Janet tak tak přiskočila s kýblem.
“Zatracené zvracení!”, nadával. “To to nejde nějak jinak??”
Janet se uchechtla: “Některé ženy ranní nevolnosti ani neznají. Sam k nim bohužel ale nepatří.”
Jack vztekle zavrčel, když v tom si všiml Sam a usmál se na ni. Úsměv opadl, jakmile zmerčil Jacoba. Ten nechápal, proč ho Sam táhle zrovna na ošetřovnu. Uviděl ležet Jacka na posteli a okamžitě spustil.
”Jacku, co jsem vám říkal? Slíbil jste mi, že dáte na její tělo pozor!”
“Taky Vás zdravím, Jacobe.”, řekl Jack ironicky.
Sam tátu hned zabrzdila. “Tati přestaň! Není to tak jak si myslíš. Můžeme za to oba!”
“Za co?”, nechápal.
Sam s ním přistoupila k posteli a vzala Jackovu ruku do své. Jacob na to hleděl jak tele na nové vrata. Pak se ho ale pustila a pro změnu chytla Jacobovu ruku do své. Druhou Jackovi odhrnula nemocniční košili a položila mu tátovu ruku na bříško. Jack kupodivu pochopil hodně rychle a poslal své milované vzduchem polibek. Sam mu to oplatila a otočila se zpět na tátu, který měl stále ruku na Jackovi. Až si uvědomil, co to gesto vlastně znamená, poplašeně ji stáhl zpět. Byl to hodně rychlý pohyb a Sam ho pochopila. Mohla si myslet, že bude takhle reagovat. Jacka nikdy neměl rád. Drapl ji za ruku.
“Pojď se mnou ven!”
“Ale tati....!”, bránila se.
“Hned! To je rozkaz!”, zavrčel.
A tak jí nic jiného nezbývalo, než s ním jít.
“Jacobe...”, snažil se Hammond.
Ale po Jacobově pohledu se snažit přestal. Jacob odtáhl svou dceru dostatečně daleko od ošetřovny.
“Co to má k sakru znamenat!”
Sam se zalily oči slzami.
“Ptám se tě na něco!”, křičel na ni.
Připadala si před ním malinká jako tečka na konci věty. Nicméně se po chvíli sebrala a rozhodla se mu odporovat.
”Samantho!”
“Znamená to, že budeš dědeček.”, odpověděla s překvapivým klidem.
Jacoba ty slova zasáhy a na chvíli se zarazil. Ptal se v duchu Selmak, jak na to reagovat, ale neodpověděla. Do tohohle nemá právo zasahovat. Sam čekala na odpověď, ale nic by ji nepřekvapilo než to, co na ni Jacob vybalil.
“Buď já, nebo on!”
“Tati!!!!”, vyjekla Sam šokovaně. “To nemůžeš myslet vážně!”
Když se Jacob neozýval, pokračovala.
“Čeká děti, moje děti! Nemůžu ho opustit!!!”
“Děti??” Jacob se dostával do ráže stále víc a víc.
“Děti. A za nic na světě bych nedovolila, aby si je nechal vzít. Nedokážu pochopit, jak můžeš být tak krutý! Myslela jsem si, že už nikdy mít děti nemůžu a tohle je možná naposledy....”
Jacob nechápal, až se konečně ozvala Selmak a vysvětlila mu to s Jolinar.
Sam se nadechla: “Takže promiň, tati! Sbohem!” Slzy jí tekly proudem, neviděla ani na cestu. Vletěla do druhé chodby a zhroutila se na nejbližší lavičku. Jacob tam stále stál, neschopný cokoliv říct. /Tos to podělal/, pogratulovala mu znechuceně Selmak a sama nechápala, jak jí něco takového mohl vůbec navrhnout.

Na chodbě ji našel generál. „Majore?? Co se stalo??“ Nechápal, takhle ji ještě neviděl. Byl rád, že on to vzal tak s klidem, kdyby ji vyhodil a ještě na ni řval otec, to by asi neunesla. Taky dobře věděl, že s Jacobem měli jedinečný vztah, takže to co jí řekl muselo být opravdu hnusné.
„Nic!“ Podařilo se mu zaslechnout v tom vzlykání.
Přisedl si k ní a položil jí ruku na třepající se záda. „Určitě to tak nemyslel, je jenom zmatený.“
Trochu se uklidnila. „To ste byl i vy a neječel ste na mě.“
„Musíte to pochopit, je to pyšný muž a víte jaký křehký vztah s plukovníkem má.“
„Měl.“ Doplnila ho.
„Ale, nic není tak hrozné, jak se na první pohled dá, já sem se taky vzpamatoval pozděj.“
Negativně zatřásla hlavou a konečně se na něj podívala. „Já znám jeho reakce, ale tohle už přehnal. Dal mi typickou volbu, on nebo Jack.“ Znova se rozbrečela a utekla do svého pokoje, který za sebou pečlivě zamkla.

Hamond za ní chvíli zíral, to co mu řekla, nemohl to pochopit, naštvaně vstal a razil si to přímo k Jacobovi. Ten byl v tu chvíli v zasedačce a nervózně bodal propiskou do nebohého bloku. I ta koženka, kterou byl potažený už nevydržela déle odolávat a prosvítal skrz ni papír. Hamond se zhluboka nadechl a vešel do místnosti. Jacob se na něj ani neotočil.
„Jak mi tohle mohla udělat??“
„Tobě? Prosím tě, nedovedu pochopit, jak si mohl takhle reagovat. Je to její život a to že O´Neilla miluje na ní poznáš na kilometr daleko!“
„Georgi, přestaň za ni orodovat, jak by ses zachoval ty, kdyby si zjistil něco takového?“
„Chceš to i s podrobnostmi?? Nechal sem je spolu, kdybych je od sebe oddělil, tak nebudou ani z poloviny tak výkonní a šťastní jako teď.“
„Georgi, přestaň, prostě mě zklamala.“
Hamond odfrkl. „Neměla tě čím zklamat, právě by si měl být potěšený, poprvé je skutečně šťastná.“
Jacob vstal. „Rád bych se vrátil zpátky.“
„Jak myslíš, ale budeš toho litovat, jako nikdy.“
Neodpověděl, otočil se a rychlým krokem zamířil do řídící místnosti, kde si zadal souřadnice. Sam slyšela, jak se aktivovala brána. Žádný poplach, takže otec odchází. Tohle mu nikdy neodpustím. Lehla si na postel a schoulila se do klubíčka. Nechtěla nikoho vidět, chtěla být jenom sama a přemýšlet.

Generál se znova ukázal na ošetřovně. Jack byl úplně napnutý, myslel, že hned za ním půjde Sam, ale nikde ji neviděl.
„Co je? Kde je Sam.“
„To nevím.“ Odpověděl mu generál. „Její otec jí řekl několik dost ošklivých věcí a ona pak utekla, možná bude u sebe.“
Jack se za ní chtěl hned rozběhnout, ale první musel zjistit o co jde, ona by mu to asi neřekla. „Jakých věcí?“
„Možná by vám to měla říct sama.“
„Ona mi nic neřekne, bude to dusit v sobě!“
„Dobrá, otec jí dal na výběr, buďto on nebo vy. Je jasné co si vybrala.“
Jack kývl. Tohle ji teda muselo pořádně ranit, o otci mluvila často, měla s ním téměř dokonalý vztah. Podíval se prosebně na Janet, ta ho pochopila a kývla. Zvedl se z postele, sice se mu při tomto pohybu zase zdvihl žaludek, ale Sam byla důležitější, než nějaké zvracení, tak mu v duchu poručil, ať toho nechá a rozběhl se chodbou. Konečně se dostal k jejím dveřím, chytl za kliku a snažil se otevřít. Bohužel narazil. Takže past, nechce s nikým mluvit. Zaklepal na dveře.
„Sam, to sem já, otevři mi.“ Ticho, jenom občas zaslechl, jak vzlykne. „Sammie, prosím, pusť mě dovnitř.“
„Nechej mě být, chci být sama.“
„Sakra Sam, sama nikdy nic nevyřešíš, otevři ty zatracené dveře!“ V jeho hlase poznala, že by byl schopný je klidně vyrazit, což v jeho stavu není dobré, pomalu přilezla ke dveřím a odemkla je. Sesunula se podél nich , sedla si a dala hlavu na kolena. Když Jack vešel, zprvu ji neviděl, úplně se lekl, kam zmizla, když ale vydala ten známý vzlykavý zvuk, přisedl k ní a objal ji. Opřela se o něj a rozbrečela se ještě víc.
„Sam, to bude dobrý, on všechno se spraví.“
„Nic se nespraví, myslel to vážně.“
Jack nevěděl co jí říct, v tomhle měla asi pravdu. „Může si za to sám, nezaslouží si, aby si kvůli němu brečela.“
„Jacku, je to táta, miluju ho, chtěla sem, aby miminka poznaly dědu.“
„Neboj, poznají, až uvidí naše rozkošné miláčky, tak roztaje. Budou krásní po tobě.“ Zarazil se. „No momentálně po mě.“
Usmála se. „A chytří jako ty.“
Jackova slova měla uklidňující vliv. Objala ho oběma rukama a konečně přestala brečet. Jack už byl taky rád, protože mu to vůbec neslušelo.
„Děda Jacob si jich ještě hodně užije.“ Otočil jí hlavu k sobě a opatrně ji políbil. Za chvilku mu v náručí usnula vyčerpáním. Zvednout ji nemohl i kdyby moc chtěl a tak tam s ní v náručí seděl a hladil ji po vláskách. Klepla na ně Janet. Jakmile je uviděla, usmála se a zase pokoj opustila. Chtěla jen zkontrolovat Jacka.

První 3 měsíce těhotenství byly ty nejhorší, zvlášť v jeho případě s dvojčaty. A i když to občas vypadalo vážně kriticky, nic hrozného z toho nebylo. Janet postupem času zjistila, že Jack není takový egoista, jak si myslela. Dokonce se z něj stávala měkkota. Ovšem to nic neměnilo na tom, jak krásně se k Sam po tom incidentu s jejím otcem zachoval. Byl jí pokaždé na blízku a pomohl jí morálně vždy, když ji přepadly slabé chvilky. Myslela si, že to spíš Sam by měla Jacka držet nad vodou, ale byla to ironie. Bylo to doslova naopak. Díky němu se dala dohromady. Janet je na ošetřovně moc nedržela, protože se choval ukázkově a dodržoval všechny její příkazy. Sam na něj dohlížela. Sama se aktivně, až moc, zabývala těmi výboji. Bylo to už půl roku, co se to stalo. A za celého půl roku a ni náznak, ani ždibeček teorie o tom, jak se to stalo, proč nebo jak to zvrátit. Byla z toho zoufalá. Trávila se Silerem u brány dny i noci, zoufale se snažila výboj uměle vyvolat, ale nic. Jack, protože se nudil, dělal jí aspoň společnost. Měl výslovně zakázané se něčeho dotknout. Byl v 5-tém měsíci a všechno se zdálo být v nejlepším pořádku. Seděl na židli a houpal nohama.
“Pomůžu ti.”, cpal se do akce.
“Huš!”, odháněla ho Sam. “Budeš sedět a ani se nehneš!”
“Sam! Aspoň drát ti podám!”
Nechtěla nic slyšet.
V průběhu dne tam Siler nosil krabice s nářadím, šroubky, dráty a vším potřebným. Sam měla hlavu jak balon, nápad střídal nápad, ale nic z toho nebylo. Jack se rozhlédl, nikde nikdo kromě Sam nebyl a ta byla zažraná do práce. Koukl nahoru do řídící místnosti. Zdálo se, že si ho nikdo nevšímá. Vstal a jednu krabici po druhé přenesl od vchodu k bráně. Aspoň budu trošku užitečný. Už mě nebaví sedět! Když měl v ruce poslední krabici, Sam vzhlédla.
“To snad není pravda!” Vstala,došla k němu a naštvaně mu ji vytrhla z rukou. “Asi jsem to neřekla dost jasně!”
Jack už se taky vytočil. “Chtěl jsem být užitečný!”
“Měl jsi sedět!”
“A nudit se? Pche, ty jsi zabraná do práce u brány, zatímco ostatní nestíhají! Chtěl jsem pomoct!”, vrčel.
“Janet ti zakázala něco takového vůbec brát do rukou...”, pak se rozhlédla a všimla si, že to odnosil všechno. Bylo tam asi 20 krabic. “Panebože, on to odnosil všechno!”, vykřikla nakvašeně.
“No a? Nic mi není! Jsem v pohodě! Už mě to rozčiluje! Každý kolem mě skáče, jako bych se měl každou chvíli rozpadnout! Jsem těhotný, ne nemocný!”, ječel vzteky. Nakonec se otočil a naštvaně odcházel. Míjel se s překvapeným Silerem.
“Plukovníku? “
Jack neodpověděl. Dál pokračoval v chůzi a neohlížel se. Sam si povzdechla. Předala dráty Silerovi a vydala se za ním. Chtěla, aby byli v pohodě, nechtěla být rozhádaná. Ušla pár kroků, když zaslechla bolestivé syknutí. Poplašila se. “Jacku?!” Utíkala po zvuku. Našla ho opřeného ve vedlejší chodbě o stěnu. Držel se křečovitě za břicho a zhluboka oddechoval.
“Jacku!”, vykřikla vyděšeně. “Co je? Co se děje?”
Bolelo ho to hodně, nebyl schopný ani odpovědět. Pomohla mu lavičku kousek od nich. Držela ho kolem boků a vší silou ho podpírala. Posadila ho a poklekla před něj. Strach se jí linul z očí.
“Jdu pro Janet!”
Neznatelně kývl a zase vykřikl. Zvedla se a všimla si krve na zemi.
“Sakra!”, zaklela a rozběhla se k ošetřovně. “Janet!! Janet!!!”, volala hystericky už kilometr ode dveří.
V nich se s Janet srazila. “Co se děje?”
Sam se snažila popadnout dech: “Jack...něco se děje....krvácí!”
Doktorka na nic nečekala, popadla svou tašku a vyběhla za Sam. Chytly Jacka za pochodu. Teda z polezu. Plazil se po čtyřech. Okamžitě ho naložily na nosítka a valily s ním na ošetřovnu. Sam byla opět vyhozena za dveře. Přešlapovala a nervózně chodila sem a tam. Zhruba po hodince se otevřely dveře.
“Můžeš dovnitř!”, volala na ni Janet.
Sam tam vletěla jak hurikán. “Co se stalo?”
“Měla si na něj dávat pozor!”, vyjela po ní doktorka.
Sam se zarazila. “Nepřišel o ně, že ne?”, ptala se zoufale a měla oči opět plné slz.
Naštěstí Janet zakroutila hlavou: “Ne, ale měl na mále! Co se tam stalo?”
Sam se ulevilo jako ještě nikdy předtím. “Neposlechl mě. Přenesl 20 těžkých krabic a trochu jsme se pohádali.”
Janet kroutila hlavou. “Měli jste štěstí! Teď musí zůstat minimálně 14 dní v naprostém klidu.”
Sam přikyvovala jak cvok a přisedla k Jackovi. Hladila ho po ruce a políbila jeho vzdouvající se bříško. Nakonec mu položila hlavu na rameno a rozplakala se.
„Proč si mě neposlechl?“ Byla zoufalá, kdyby se jim něco stalo, nikdy by si to neodpustila.
Probral se. „Co se stalo?“
„Neposlechl si mě!“
Chytl se za břicho.
Viděla jak zhluboka si oddechl. „Sam..“ Nevěděl co jí říct, tohle bylo to poslední co chtěl. Zase jí ublížil. Jeho vinou málem přišli o obě děti. Přisunula se k němu blíž, jednou rukou ho podebrala, takže teď byl u ní v náruči on. Druhou ho hladila po břiše.
„Slib mi, že už mě budeš na slovo poslouchat.“
„To ti slibuju, promiň, já nevěděl sem, že to může takhle dopadnout, chtěl sem jenom pomoct.“ Dokonce se zdálo, že i on má slzy na krajíčku.
„Já vím.“ Zašeptal mu do ucha.
„Ale zlobíš se na mě.“
Pousmála se. „Ne, byla to i moje vina, měla sem na tebe dát pozor, vždyť vím že nedokážeš nic nedělat.“
Jackovi to ale nestačilo. Jenom ON za to mohl. Otočil se od ní. Všimla si toho. Otočila mu obličej zase zpátky k sobě a dlouze ho políbila. Jeho špatná nálada ho pomalu ale jistě začala opouštět. V její náruči se cítil v bezpečí. Když přestala, aby se vůbec nadechla, vypadalo to, že už ho to konečně pustilo. Najednou se jeho výraz změnil, byl nějaký divný.
„Jacku, co je.“ Ten se nádherňoučce usmál, chytl její ruku, která pořád hladila břicho a dal ji na pravou stranu. Ucítila pohyb. Překvapeně se na něj podívala.
„Kdy to začalo?“ Honem se ptala.
„Až teď, asi potřebovali trochu vzrušení.“ Na jejím obličeji viděl ten nejšťastnější výraz, co mohla vykouzlit. Vlastně takový u ní ještě neviděl.
„Chci tě.“ Zašeptal jí do ucha.
Rozesmála se. „Až tě Janet pustí, chudáčci malí, to budou mít vzrušení až až!“
Opřel jí hlavu o rameno a spokojeně zavřel oči. Nedokázal pochopit, jak mohl být tak šťastný.

Od této zkušenosti poslouchal Sam na slovo i za cenu toho, že celý den seděl a hleděl do blba. Ačkoliv byl teprve v sedmém měsíci, byl jako vagón. Malí rostli nějak moc rychle, už pomalu ani neviděl na zem před sebou. Najednou se aktivovala brána. Konečně trochu vzrušení, pomyslel si. Všechny týmy byly doma. Sam okamžitě přiběhla do řídící místnosti, Jack jí byl v patách, no dál za patama, jeho mladé tělo bylo zpomalené.
„Je to signál Tokrů.“ Křikl Siler.
Sam viditelně znervózněla, žádného z nich neviděla od příhody s otcem. Jack si to tak nebral, jemu to bylo vlastně jedno, jeho vztah k němu se nezměnil. Bránou prošli dva Tokrové. Jednoho Jack vůbec neznal a druhý byl samozřejmě Jacob. Podíval se směrem k řídící místnosti. Za sklem viděl jak Jacka tak Sam. Ihned poznal, že se ještě žádná výměna nekonala, protože ten pohled, který vydala mluvil za vše. Otočila se a odešla. Jack se za ní jenom ohlédl, zůstal na svém místě, chtěl aby se spolu zase začali mluvit, viděl ten Jacobův zklamaný pohled, poznal, že se trápí stejně jako Sam. Od té doby o něm mezi nimi nepadlo ani slovo. Oba Tokrové vyběhli nahoru a usadili se v zasedačce. Potom, co domluvili s Hamondem nastoupil na scénu Jack. Hamond i druhý Tokra se vypařili a nechali je osamotě. Jacob ho málem nepoznal. Vypadalo to, jak kdyby měl porodit každou chvíli. Nemohl si pomoct, ale připadal si pyšně. O tohle už u Marka přišel, protože s ním nemluvil v době, kdy se mu děti narodily. Už to nechtěl znovu zažít. Tohle byla vlastně taková usmiřovací mise.
„Jacobe, jak se máte.“ Pokusil se o konverzaci Jack.
„Dobře.“ Zněla odměřená odpověď.
„Hele, vím, že mě nemáte rád, chápu to, ale to, že ste takhle ublížil své dceři ste pořádně podělal.“
Jacob chtěl něco namítnout, ale Jack ho nepustil ke slovu.
„To co ste jí řekl ji ranilo tak, že si to nedokážete představit, už vás nikdy nechce vidět.“
Jacob tál. „Já vím.“ Řekl potichu a čučel do země.
„Chci, aby ste spolu začali mluvit, už ztratila matku, já nechci aby ztratila i vás, ste dobrý chlap, ale moc hrdý, jako ona. Vy musíte udělat první krok.“ Sám Jack byl potěšený stylem jak to řekl. Takový proslov ze sebe ještě nikdy nevydal. Chystal se k odchodu. „Asi bude ve svém pokoji.“ S tímto odešel a nechal ho, aby o tom přemýšlel.
Nakonec Jack nebyl takový vůl, občas ze sebe dokázal vyloudit něco opravdu smysluplného. Vyšel ze dveří směrem k Sam. Ta byla opravdu v pokoji. Seděla na posteli a čekala, jestli jí Jack přinese čerstvé novinky. Ozvalo se zaklepání. Konečně. Přiběhla ke dveřím a otevřela. Osobu, kterou spatřila teda vážně nečekala.
„Tati?“
“Můžu dál?”, zeptal se opatrně.
Sam zaváhala. Neměla na něj ani trochu náladu.
“Prosím.”
Nakonec tedy ustoupila, aby mohl vejít. Zavřela za ním dveře a sedla si za stůl. Dělala, jakoby tam nebyl. Sedl si na postel a pozoroval ji. Po chvíli už mu to začalo lézt na nervy.
“Sam?”
Nic.
“Sam!”, zvýšil hlas.
Sam se ani nehla. Vstal a otočil si ji s židlí k sobě. Co uviděl ho ranilo. Slzy jí tekly proudem, celé se třepala a bolest se jí odrážela na tváři. Nebyl schopný slova. Chtěl jí to vysvětlit, omluvit se za své příšerné chování. Místo toho na ni civěl. Otcovské pocity však nakonec přebily ty hrdé a on ji se slovy:
“Pojď ke mě.” Přitiskl na svou hruď.
Samina hrdost byla ta tam. Pevně ho objala a začala plakat ještě více.
“Mám tě ráda, tati.”, vzlykla.
Jacob ji k sobě přitiskl ještě pevněji. “Já tebe taky Sam. Choval jsem se jako hlupák, moc mě mrzí, co jsem ti řekl. Můžeš mi odpustit?”, dokonce i jemu ukápla nějaká ta slzička.
Sam se od něj odlepila a kývla hlavou. “Ale bylo to od tebe opravdu hnusné.”
“Vím a moc mě to mrzí, věř mi. Nechci tě ztratit.”, usmál se.
Sam mu úsměv oplatila a opět se na něj nalepila. V tom tam vrthl Jack.
“No, no, no, no! Snad jsem o něco nepřišel.”, houkal žertovně.
Jacob pustil Sam a ta okamžitě vběhla do náruče Jackovi.
“Ty seš takovej vůl, Jacku!”, chechtal se Jacob.
Jack to bral sportovně. Měl velkou radost, že se otec s dcerou usmířili a vše je v pořádku. Jacob k nim přišel blíž.
“A jak se má vnouček?”
“Vnoučci.”, opravila ho Sam.
“Mají se fajn.”, odpověděl Jack.
“Narozdíl ode mě.”, dodal.
Sam se polekala. “Co je? Není ti dobře?”
Pevněji ji objal. “Ty se hned plašíš. To už nemůžu ani nic říct? Je mi fajn. Bylo i líp, ale při těchto podmínkách fajn.”
Sam se viditelně ulevilo. Každou hodinu se ho ptala jak mu je. To od té doby, co je Janet upozornila, že je více než 50% možnost předčasného porodu až o 2 měsíce dříve. To by ještě tak scházelo!, pomyslel si Jack, když to uslyšel. Snažil se dělat všechno tak, aby tomu předešel. Jacob se po dvou dnech odnesl opět na Tokerskou planetu. Sam byla smutná, ale Jack se opět projevil jako ten správný gentleman. Dělal jí první poslední, samozřejmě v rámci jeho možností.

Bez problémů se přehoupli přes 8 měsíc. Sam začínala být nervní, Jack ji nestačil uklidňovat. Dennodenně pracovala u brány, on vedle ní doslova MUSEL sedět, aby ho měla na očích. Nezjistila nic. Jen to, že zřejmě budou muset bránu hlídat a čekat, zda se výboje objeví znovu. Nicméně se poctivě každý den rejpala v kabelech, kdyby NÁHODOU, aby to zachytila. Generál nad ní kroutil hlavou. Pochopil to až po té,co mu Janet vysvětlila, proč chce mermomoci zpět. Chtěla by taky pocítit, jaké to je mít v sobě malinkého tvorečka, cítit jak se hýbe, jak v ní roste. Nedoufala, že to bude někdy možné a když je, stane se tohle. Jack si toho byl taky vědom a vědomím stále podporoval bránu a útočil na ni myslí, aby už konečně vypustila ty zatracené výboje. Janet je ale varovala, může to mít neblahé následky na děti. To není jen tak, když vámi projede jen tak nějaký výboj. Nevěděli ani, jak silný může být. Odrazovala je od toho, navrhovala jim, ať to řeší až po porodu, ale Sam byla pořádně tvrdohlavá a nechtěla o ničem ani slyšet. Janet si povzdechla. Tlačit na ni nemělo cenu. Jen doufala, že toho Sam nebude litovat. To si zas tak jednoho dne seděli u brány. Jack se nevysvětlitelně nudil. Už by se toho břicha rád zbavil. Celý den mu to pilo krev, byl poslední dobou pěkně podrážděný a po všech vyjížděl kvůli blbostem. Sam ho brala s nadhledem, taky už si přála, aby byla miminka na světě. Pohrávala si s kabely, když v tom se zablesklo. Polekaně uskočila. Jack ji strhl k sobě, když začaly lítal blesky.
“Rychle všichni pryč!”, zaslechli generálův hlas.
Jack nadskočil. Ucítil nepříjemnou pichlavou bolest v podbřišku. Do místnosti začali vbíhat vojáci a instalatéři, v čele se Silerem.
“Jděte od toho!”, křičela Sam. “Nedotýkejte se jí!”
Poslechli a jen s hrůzou nechápavě hleděli na Sam, co to vyvádí.
“Majore Carterová! Odveďte plukovníka O´Neilla ven!”
“Ale pane! Může to být ono, to jsou ty stejné výboje, jako poprvé!”, křičela na něj Sam, sotva ji přes ten hluk slyšel.
Jack se k ní nahl a stáhl ji k sobě: “Sam, je to tu.”
“Cože?”, ptala se. Vůbec ho neslyšela.
Chtěl jí to zopakovat, ale jakmile otevřel pusu, že něco řekne, proud je zasáhl. Párkrát to s nimi zatřepalo a všechno utichlo. Po výbojích ani památky. Jack se otřepal jako první.
“Sam? Je to tu!”, křičel, ještě se ani nevzpamatoval.
“Ja vím!”, křikla zpět a obličej se jí zkřivil bolestí.
V tom si to uvědomil. Je zpět! Má opět své tělo! Chtěl Sam obejmout, ale rozmyslel si to. Kroutila se před ním v parádních porodních bolestech.
“Doktorku!”, vyštěkl na překvapeného vojína poblíž něj.
Otočil se na Sam, vzal ji za ruku. “Sssshh, všechno bude v pořádku.” Když ale viděl, že z ní cosi teče, už si tím nebyl tak jistý.
Janet byla v tu ránu u ní. „Pane, vydržte, hned vás odvezem.“
Jack nespouštěl oči ze Sam. „Já to vydržím, ale co ona!“
Janet se na něj usmála. Už chtěla gratulovat nebo něco podobného, ale Sam začaly další kontrakce, tak se zase věnovala jí. Naložili ji na nosítka a rozběhli se směr ošetřovna. Sam na chvilku povolily bolesti a tak se plně soustředila na ten zvláštní pocit. Malí se dost hýbali, bylo to nádherné. Krásné pocity ale zase ustaly a zase bolesti. Přehodili ji na stabilní postel a tentokrát nechali Jacka u ní. Pevně ji držel za ruku, no spíš ona jeho, kontrakce prožíval s ní, hlavně jeho ruka, už měl pocit, že slyší i praskání kostí. Sílu teda měla. Janet jí rychle shodila nepotřebné oblečení. Na pomoc si nechala dvě sestry, které zděšeně pobíhaly kolem a nevěděly co dřív, Janet na ně štěkala, co všechno chce připravit. Sam píchla nějaké slabší sedativa, aby jí neomdlela dřív než se narodí. Za tohle jí byla vděčná.
„Takže, při další zkus co nejvíce zatlačit.“
Sam kývala, snažila se rozdýchat tu poslední. Když přišla řídila se Janetinými pokyny co to dalo. Už skoro bylo mimčo venku, ale Sam přestala. Janet zase spustila svou písničku o tlačení. Sam dvakrát vydechla dala do toho všechno. Jack chtěl nějak pomoct, ale kdyby uhnul ze svého místa, tak by jenom překážel. Konečně Janet vytáhla zkrvavené mimčo. Nůžečkama z něj odpreparovala pupeční šnůru, poplácala ho po zádech a po ošetřovně se rozlehl první dětský pláč. Dala ho jedné sestře na umytí a hned k Sam.
„Kluk??“ Nadšeně Jack pozoroval svého synka.
Sam ho hladila po zádech a snažila se ho uklidnit. „Ahoj!!“ Řekla sladce.
Přišli na ni ale další bolesti a tak jí ho museli vzít. Jedna ze sester ho vrazila do připraveného inkubátoru a zase se věnovala poskakováním okolo Sam. Ta už byla úplně hotová, jeden jí naprosto stačil, odmítala spolupracovat. Znova dostala dávku sedativ a za stálého křičení Janet a teď i Jacka se vší silou zatlačila. Malý skončil jako ten před ním. Janet se ho snažila vytáhnout, ale prostě to nešlo, Sam vypadala, že se brzo složí, jestli vydrží další kontrakci, tak to bude v suchu, ale zdálo se, že pomalu upadá do bezvědomí.
„Sam, lásko, ještě to nemůžeš vzdát, už jenom jednou.“ Povzbuzoval ji Jack.
Jeho slova na ni měla uklidňující vliv. Naposledy se zhluboka nadechla a pomohla dítěti ven. Jakmile uslyšela křik složila se na postel a zavřela oči. Janet nadšeně vykřikla, že je to další chlapec a znova ho položila Sam na prsa. Ačkoliv se zdálo, že je mimo, oběma rukama si ho chytla a políbila ho. Po tvářích se jí hrnuly slzy štěstí. Jack se na ni pyšně díval, dal jí pusu na čelo a pak malému. I tuhle radost jí vzali a hodili do inkubátoru vedle. Sam nechápala.
„Sou ještě malí, ale nebudou tady víc jak pár dní, vrátím ti je jak to půjde.“ Uklidnila ji Janet.
Konečně se cítila uvolněná. Placenta už byla bez problémů, hned potom k ní přistavily obě akvárka, aby je měla co nejblíž. Jack si k ní lehl do postele, vzal ji do náruče a společně sledovali jejich ručičkama máchající kluky. Všichni z ošetřovny vypadli a nechali je tam pěkně se kochat o samotě.
„Sam, co jména?“ Zajímal se Jack.
„Vždyť sme o tom už mluvili.“ Řekla mu ospale.
„Takže původní Thomas a Lucas??“
„Jo.“
„Podívej jaké mají malinké ručičky!“ Nemohl se nabažit.
Od Sam ale žádná odpověď nepřišla. Spala. Ani se jí nedivil, po takovém výkonu, chudinka, vychytala to v pravém okamžiku, užila si víc než on za ty měsíce. Políbil ji a opatrně se z pod ní vysoukal. Udělal pár obličejů nad sklem, upoutal tak pozornost velkých modrých očiček. Takže po mamince je má i tento. Druhého si všiml už když ho Sam měla v náručích, ale tento je měl před tím zavřené. Zamával jim, pohledem zkontroloval Sam a vyběhl se pochlubit všem kolem. U dveří se srazil s generálem.
“Majore?”
Jack se uchechtl. Teď budou mít zase problémy s oslovením. A zrovna, když si na to pořádně zvykli.
“Plukovníku, pane.”, opravil ho pobaveně.
Hammond na něj chvíli hleděl, než mu to došlo. “Podařilo se to?”, ptal se překvapeně.
“Samozřejmě pane! Jak můžete o Sam pochybovat!”
Generál se usmál. “Jak je jí?”
“Spí.”, odpověděl pyšný táta.
“Slyšel jsem, že máte syny.”, pokračoval generál.
Jack kývl hlavou a hned se musel pochlubit. “Jsou krásní! Určitě budou chytří po mě!”, dělal si legraci.
George to samozřejmě rozesmálo. Jack najednou zvážněl.
“Nikdy jsem nebyl šťastnější, generále. Kdybysme o ně tehdy mojí vinou přišli, nikdy bych si to neodpustil.”
Generál ho poplácal chlácholivě po rameni. “Nic takového se naštěstí nestalo.”
Zjevila se tam doktorka.
“Můžeme ji vidět?”, ptal se Hammond.
Janet zakroutila hlavou. “Bylo by lepší nechat ji spát, pane, bylo toho na ni moc.”
“Dobrá”, kývl.
“Pošlu jí aspoň květiny.” Otočil se a odcházel.
Jack na něj ještě stihl zavolat. ”To je od vás moc hezké generále!”, než zmizel za rohem. Pak se otočil a opět vešel na ošetřovnu.

Sam slaďoučce spala, vedle postele zrovna stála Janet a měřila jí snad tlak, neviděl přesně. Jeho pohled spočinul na inkubátorech. Přišel k nim blíže a pyšně si své výtvory prohlížel. Viděl v nich Sam. Měli její očička, její nosík a taky čelíčko. Připadalo mu, že všechno. Janet jim připevnila lístečky na ručičky, aby je poznali. Přemýšlel, jak moc je šťastný. Přisedl k nim a vstrčil ruku do jedno inkubátoru, kde ležel mladší Lucas. Opatrně ho hladil po tvářičce a hrál si s jeho malinkými prstíčky. Zdálo se mu, že menší miminko ještě neviděl. Janet se na něj spokojeně dívala a usmívala se. Po tom, co všechno v životě zažil, si tyhle dva malé zázraky rozhodně zasloužil. Najednou zaslechl pláč. Byl to o 10 minut starší Thomas. Křičel, co mu plíce stačily. Narozdíl od Lucase neměl s dýcháním takové potíže a nemusel být na přístoji. Janet si ho nechala pouze na pozorování. Vyloučit se nedalo nic. Přišel k němu a nějak se mu to nezdálo.
“Co je mu?”, ptal se starostlivě.
Janet se musela usmát. Přišla k němu s zběžně malého prohlédla. “Nic.”
“Tak proč pláče?”, nechápal Jack.
“Bude mít zřejmě hlad.”, usoudila Janet.
Jack tam přešlapoval z jedné nohy na druhou, než se zeptal. “Můžu?”
Doktorka ihned pochopila. Kývla a otevřela inkubátor. Opatně kojence vytáhla ven a položila Jackovi do náruče. “Pozor na hlavičku.”, upozornila.
“Já vím.”, kývl. Tiskl malého jemně k sobě a kolíbal ho. Kupodivu pláč ustal. “Ty seš ale hodný chlapeček!”, cukroval na něj Jack. “Ty víš, že maminka spinká a nesmíme ji budit, viď?”
Janet se neubránila slzám. Tekly jí po tváři jako hrachy. Měla velkou radost! Jack jí nevnímal. Byl tolik zabrán do svého syna, že si ani nevšiml Sam, která se vzbudila díky bolesti v podbřišku. Hned ji přešla, co uviděla obraz před sebou. Začala slzet taky. Jack si toho konečně všiml. Koukal z doktorky na Sam a nechápal.
“Copak jste se ženský úplně zbláznily? Co ty slzy? Úsměv přece!”
Obě se rozesmály. Přešel k Sam a položil jí Toma do náručí. Už zase skoro klimbal.
“Je slaďoucký!”, vzdychla.
“To je.”, souhlasil Jack. “Stejně jako jeho máma.”, dodal a něžně ji políbil na rty.
Po tomhle opět spustila. “No tak Sam! Neplakej! Chce se mi taky.”, natahoval.
Sam se usmála a chtěla něco říct, ale Janet je vyrušila. “Nerada ruším tuhle vzácnou chvilku, ale potřebovala bych Sam vyšetřit.”
Jack kývl, ale nehodlal odejít.
“Kdybyste dovolil...”, naznačila mu doktorka pobaveně.
“Ach ano..promiňte.”, omluvil se, vlepil krátký polibek jak Sam, tak malému a opustil je. Nevěděl kam jít, co dělat. Chtěl být se Sam a dětmi. Když přišel do zasedačky, sám ani nevěděl, proč tam došel, uviděl Jacoba. A jéje, pomyslel si. Než stačil cokoliv říct nebo udělat, Jacob už ho objímal.
“Mám takovou radost!”
“To já taky”, ironie byla na místě. Vysílal k Hammondovi zděšené pohledy.
“Jacobe!”, snažil se generál.
Jacob nic a dál Jacka objímal. Ten se rozhodl, že tu chvíli ještě vydrží. Odstrčil překvapeného dědu od sebe, drapl ho za ruku a táhl na ošetřovnu. Dveře byly otevřené, Janet už měla zřejmě po prohlídce.
“Lásko, vedu ti návštěvu!”, zvolal, jen co Sam zahlédl.
Té se na tváři zjevil okamžitý úsměv. “Tati!”
Ten byl překvapený snad i víc, než poprvé. Otočil se na uculujícího Jacka. Ten se na něj usmál a přešel k Sam. Vzal si od ní syna a ona roztáhla svou náruč pro Jacoba. Ten tam ještě chvíli překvapeně stál, než pochopil. Přešel s úsměvem ke své dceři a pevně ji objal.
„Jak si se sem dostal?“
„Bránou.“
Sam se zašklebila. Ačkoliv si z Jackem vjížděli do vlasů, byli si hodně podobní.
„Tati! Víš jak sem to myslela, vždyť sou na světě dvě hodiny!“
„George mi volal hned jak si začala rodit, snažil sem se co nejdřív.“
Najednou se ozval Jack, stále držící synka. „Víte nechci vás rušit, ale Tom má pořád hlad.“
Všichni se na něj podívali, malošek mu zrovna žužlal prst. Všichni se zasmáli a vypluli z místnosti, aby Sam nechali samotnou. Jediný Jack se k ničemu neměl.
„Chtěl bych zůstat.“
Usmála se na něj. Natáhla ruce pro malého a kývla. Přisedl si k ní a hladil ho po ručičce.
„Sam, mohl bych se tě na něco zeptat?“
Aniž by spustila oči z hladového kluka kývla.
„Víš já sem přemýšlel, no….“ Na tohle nebyl, nevěděl, jak jí to říct. Jeho váhání upoutalo její pozornost. Jeho oči měly zvláštní výraz, takový ještě neviděla.
„Jacku??“
„Myslel sem, jestli by sis mě nevzala.“
Teď syn ztratil veškerou pozornost. Hleděla na něj jak právě vykoplý brambor a snažila se vstřebat jeho informaci. „Tohle myslíš vážně?“
„Smrtelně.“ Z očí ji se jí vyhrnuly slzy.
Tomu už Jack rozuměl, takže souhlasila.
„Jistě!!“
Na tohle ale reagoval i Tom, musel být se Sam propojený, takže když začala brečet ona, začal taky.
„Promiň.“ Řekla mu.
Podala ho Jackovi a zkoušela se uklidnit. Přisunula se k němu. „Moc ráda si tě vezmu.“ Zašeptala mu do ucha a políbila ho.
V tu chvíli přestali vnímat i brečící dítě. Janet zrovna vcházela do pokoje, když viděla tuhle líbací scénu, chtěla zase nenápadně vybruslit, ale když viděla křičící stvoření, které se mezi nima dožadovalo pozornosti. Přišla potichu k nim a vzala si ho. Když Jack viděl, kdo si ho bere, tak ani nepřestal se svou činností. Opatrně uvolnil ruce aby jí to šlo líp, když je měl zase volné konečně se mohl plně věnovat svojí budoucí manželce. U Janet bylo miminu nejlíp, ta si ho aspoň všímala, tak hned přestal. Zase ho uložila do skla, zahrnula kolem dvojice závěs a opět utekla.

Na ošetřovnu už zase směřoval Jacob s delegací v podobě zbytku SG-1 a Hamondem.
„Můžeme dovnitř?“ Cpal se ke dveřím Jacob.
„Myslím, že by teď chtěli být chvilku sami, ale během půl hodiny už určitě budou přijímat návštěvy.“ Smála se.
Všichni samozřejmě pochopili a z prostoru se vzdálili.
Jack už stihl Sam na postel povalit, ale věděl, že stejně nebude nic víc, tak se spokojil i s líbáním. Nepřestali dokonce ani když už jim docházel vzduch a téměř hořely plíce. Vyrušil je opět ječící Tom, kterému byl přerušen přísun stravy. Jack Sam konečně nechal. Oba nemohli chytit dech. Po chvilce se vzpamatovali  a Sam ho konečně nechala dojíst. Sotva ho zase uložil zpátky, vešel do místnosti Jacob, tentokrát sám. Ostatní měli nějakou práci s generálem. Jack byl rád, chtěl mu to oficiálně sdělit.
„Jacobe, chtěl bych se vás na něco zeptat.“
Takový slavnostní tón ho zarazil, ale usmál se.
„Tímto bych vás chtěl oficiálně požádat o ruku vaší dcery.“
Usmál se, vlastně mu bylo jasné, že tohle se dřív nebo pozděj stane.
Přišel k Sam, chytil ji za ruku. „Jistě Jacku, máš ji mít, chci aby vnuci vyrůstali v úplné rodině.“
Teď se už smáli všichni. Sam se s otcem objala, Jack se tomu radši vyhl, už toho měl dost, bohatě mu postačilo potřepání rukou. Přesunul se nad vytrínku se synkama a sledoval jak spokojeně spinkají, dokonce i Lucas se zdál být klidný, zdálo se, že přístroje ani nepotřebuje. Tak moc si ho chtěl vzít do náruče, ale nešlo to, až to povolí Janet. Usmál se na ně. Najednou mu v hlavě blesklo. Chce si vzít Sam a ani pro ni nemá prstýnek.
„Musím si někam odskočit.“ Oznámil jim a vyběhl pryč.
Na chodbě zase potkal návštěvní výbor, poslal je dovnitř a upaloval k výtahu. Sam s Jacobem nechápali, ale protože Sam byla od Jacka zvyklá na spoustu takových věcí, tak se nad tím ani nepozastavovala a věnovala se právě příchozím osobám. První co zahlédla byly krásné rudé růže. Oči se jí zalily dojetím. Zpoza růží vykoukla Dannyho hlava.
“To je od nás všech. Gratulujeme.” Postavil je na zem vedle postele a objal novopečenou maminku.
“Děkuji. To jste opravdu nemuseli.”, plakala Sam a otírala si hřbetem ruky padající slzy.
Teal´c jí duchapřítomně podal kapesník. Usmála se na něj. Úsměv jí opětoval.
“O´Neill se zdál být zaneprázdněn.”, narážel statný Jaffa na prchajícího Jacka.
“Ano”, souhlasila Sam a aniž by chtěla, spustila další lavinu slz.
Po čtvrt hodině měla kapesník promočený.
“Jak se cítíte, majore?”, ptal se starostlivě Hammond.
“Báječně.”, odpověděla zasněně a koukla přes rameno k chlapcům. “Jsou to nejlepší a nejdražší, co v životě mám.”
Ostatní jí dali jen za pravdu. Generál s ní začal po chvíli probírat ty záhadné el. výboje a zbytek se rozplýval nad spinkající dvojicí.

Jack byl mezitím ve městě a lítal jak splašený. Prošel už několik zlatnictví, ale nikde se mu nic nelíbilo. Až přišel do jednoho speciálního. Tak si zase nemohl vybrat. Zavřel tedy oči a ťukl prstem do skla. Ten prstýnek, na který ukazoval, si koupil. Měl radost, byl to jeden z vyhlídnutých. Nechal si ho zabalit a frčel zpět na základnu. Po cestě byla zácpa, vztekal se, troubil, ale nic mu to nepomohlo. Na parkovišti, které měli vyhrazené zaměstnanci a členové SGC, málem přejel jednoho vojína. Tak tak před ním zabrzdil. Ten chudák poskočil a skácel se na šokem zem. Jack se mu za běhu omluvil a utíkal k výtahu. Tam se srazil s laborantkou, která nesla zkumavky. Naštěstí byla pohotová a zachránila hrozící pohromu. Byly to velmi důležité vzorky. Cesta 28 pater dolů se mu dnes zdála neuvěřitelně dlouhá. Jindy prosil čas, aby se zastavil, tentokrát to popoháněl. Byl tak zmatený, že vystoupil až úplně dole. V tom si uvědomil, že ošetřovna je v jiném patře a tak se vracel. Ostatní mu přímo odskakovali z cesty, aby je nesrazil.
“Člověče co blázníte!!”, osočil se na něj kolemjdoucí major. Kdyby věděl, že křičí na plukovníka z SG-1, jazyk by si usekl.
Jacka v tom spěchu naštěstí nebylo poznat. Asi by se nad tím ani nepozastavoval. Byl tak šťastný, že mu bylo všechno ostatní jedno. Když doletěl ke dveřím ošetřovny, konečně se zastavil a opřel se o zeď. Dal si minutu na oddech a vstoupil. V první chvíli se zarazil, ošetřovna byla plná lidí. Hned ho napadlo, že se něco stalo, ale když přišel blíž a všiml si květin, které měla Sam všude kolem sebe, došlo mu, že jsou to jen gratulanti.
“S dovolením!”, prodíral se. “Promiňte!”, křičel. “Pustíte mě? Děkuji.” Dodral se až k první řadě. Dalo se to tak nazvat. Obsadil ji generál s dědou Jacobem, Daniel, Teal´c a doktorka.
“Jsem zpět!”, křikl. Okamžitě nastalo hrobové ticho, jen se ošetřovnou ozvalo Samino šťastné:
“Jacku!” Chtěla ho obejmout, ale on si rovnou klekl k posteli. Co to dělá? Nechápala.
Vytáhl z kapsy krabičku, kvůli které by i na kraj světa jel a otevřel ji. Sam spadla brada. Uviděla krásný diamantový prsten. Nečekal na její počáteční reakci a hned se nedočkavě ptal, jakoby ho měl každou chvíli někdo předběhnout.
“Samantho Carterová, vezmeš si mě a staneš se moji ženou?” Vysílal na ni tak silné zamilované pohledy, že i kdyby ho z duše nenáviděla, kývla by.
Rozplakala se. Po kolikáté už! Rozhlédla se po lidech. Napjatě čekali na odpověď. Táta kýval hlavou, generál se usmíval, Danny chudák zčervenal, jakoby se jednalo o něj a Janet držela gesto vztyčených palců na rukou a mrkla. Jack byl nervózní a když slyšel Samino:
“Ano!”, tak si radostí ucvrkl. Okamžitě ji vzal do náruče a políbil. A líbal a líbal a nemohl se toho nabažit. Ostatní začali tleskat a výskat radostí. Což samozřejmě vzbudilo mrňata. Všimla si toho jen Janet. Zdálo se, že je rodiče ani nevzali na vědomí, když se Sam od Jacka najednou odlepila.
“Jacku...”, šeptala mu do ucha.
“Copak?”, ptal se a líbal ji něžně na krčku.
“Děti..”, vzdychla Sam.
I když nechtěl, musel se od ní odtáhnout. Ještě než se začli chlapečkům věnovat, vytáhl prsten z krabičky a jemně ho navlékl své snoubence na prst, který poté políbil. Sam se usmála a natáhla se pro chlapce, kterým zřejmě zase vyhládlo. Všichni přebyteční opustili ošetřovnu, takže tam zůstal zase jenom Jack a Sam. První jí podal Toma, nadšeně si ho od něj vzala a při jídle ho hladila po nádherných blonďatých vláskách. Až teď si všimla jeho velkých modrých očí, po porodu byla úplně hotová a tak si ho ani pořádné neprohlédla. Spokojeně papal a sledoval ji. Začala něco broukat. Jack se na ni podíval. Sám si vzal druhého, musel si ho pochovat, celou dobu se na něj díval přes sklo a tak tohle byl vzácný okamžik. Najednou uslyšel Sam a udiveně ji pozoroval, ještě nikdy ji neviděl zpívat a s dítětem dohromady tvořila nádherný obraz. Skoro zapomněl na jeho vlastní v náručích. To asi taky uslyšelo Sam a i hladné zase usnulo. Když konečně dojedl, vyměnili je. Ještě raději se Sam dívala na mladšího, stejně jako Jack neměla moc možnost si ho pochovat a tak tohle pro ni bylo vzácné. Hned jak ho dala ke zdroji vzbudil se a začal papat. Jack se snažil uspávat Toma, šlo to docela snadno, během deseti minut byl tuhý. Opatrně ho vložil do jeho skleněného domova a věnoval se Sam. Ta mezitím stihla nakrmit i druhého, ale nechtěla se ho jenom tak lehce vzdát. Posunula se a položila ho vedle sebe. Byl tak nádherný. Mával na ni ručičkama a pozorně poslouchal její zpěv. Snažila se ho uspat hlazením po břiše, ale moc to na něj nezabíralo. Pořád se vrtěl. Jack si k ní dal židli a alespoň ho hladil po ruce. Najednou si všiml, že její pohyb na jeho břiše ustal. Usnula. Vystřídal ji, malý usnul ve stejném čase jako jeho malý bratříček. Hned jak zabral, vrátil ho zpátky do inkubátoru. Doufal, že jim Janet konečně povolí normální postýlku, tohle bylo tak hrozně neosobní. Vrátil se zpátky k Sam, přikryl ji a sledoval ji, jak spí. Nakonec usnul i on, i na něj toho bylo za celý den dost.

Po půlhodině přišla Janet zkontrolovat miminka a hned jak je uviděla, měla pocit, že jí přibyly další dvě. Jack se Sam tam leželi a byli stejně sladcí jako jejich potomci. Věděla, že Jacka budou pořádně bolet záda, až se vzbudí, ale nemohla zkazit tento jejich okamžik. Potichu kolem nich zahrnula závěs a odvezla kluky kousek dál, kdyby se při kontrole vzbudili, aby je nerušili. První vytáhla Toma. Byl bez problémů, mohl klidně z inkubátoru ven, ale stejně neměla po ruce nic, do čeho by ho umístila, nechala ho zase tam, ublížit mu to nemohlo. Vzala si Lucase, jako zázrakem se jeho dýchání upravilo a už nepotřeboval podporu přístrojů. Radši ho ale přes noc nechá ještě tam. Chtěla aby šli domů co nejdřív, ale musela si je tu ještě pro všechny případy pár dní nechat. Jack dostal od Hamonda dovolenou, tak chtěla aby co nejvíce času strávili mimo základnu, tyto chudé šedé zdi už na ně musely působit depresivním dojmem. Po pár dnech, přesně po čtyřech je konečně pustila. Celá základna truchlila, už si na mrňata zvykli, ale bylo jasné, že dřív nebo pozděj je musí opustit. Navíc počítali s tím, že Sam je stejně na základnu začne vodit, tak stejně mají o zábavu postarané. Konečně poznali normální sluníčko. Sam je napakovala do auta a zamířili do jejího domu. Rozhodli se bydlet u ní, Její dům byl vetší než Jackův a prozatím jim stačil, až kluci trochu povyrostou, koupí si větší, aby měli vlastní pokoje. Hned v ložnici je Sam uložila do nádherných postýlek a vrátila se zpátky za Jackem do kuchyně.
„Měli bysme se domluvit na datumu svatby.“ Vyhrkl hned jak se objevila ve dveřích.
„To bysme měli, co říkáš tomu, že by byla za dva měsíce?“
„Máš to už vymyšlené co??“ Usmála se.
„To zase ne, ale chci co nejdřív a myslím, že za dva měsíce budou kluci dost velcí na to, abysme je nechali někomu na hlídání, Nechci aby byli na svatbě s námi, bylo by to pro ně moc únavné.“
„Dobře, souhlasím s tebou, ale potřebujeme přesné datum.“
„Co třeba prvního??“
„Jo, to bude bezva.“ Naklonil se k ní, aby ji políbil. Vášnivě mu to vrátila. Povzdechl si, věděl, že nic nebude, Sam na to ještě není připravená, ale alespoň ten její polibek mu to trochu nahradil. Vzal ji do náručí a přenesl do ložnice ke spícím synům. Hned mu usnula v náručí. Za pár minut ale uslyšel podezřelé zvuky z postýlky. Tom, kdo jiný, vždycky se najedl málo a pak měl brzo hlad.  Vzbudil Sam a dal jí věčně hladové dítě. V polospánku ho nakrmila, než ale dojedl jeden, tak se vzbudil i druhý. Jackovi to bylo celkem jedno, ale Sam už byla vyčerpaná, navíc základna moc pohodlí neumožňuje. Lucas byl najezený v rekordním čase.
„Teď od nich bude chvilku klid, vyspi se.“ Zašeptal jí do ouška Jack.
Poslechla, nic jiného jí ani nezbývalo, malé zaváhání a nevyspala by se vůbec. Jack usnul chvilku po ní s představami o nadcházející svatbě. Ráno, když se vzbudil, byla už Sam dávno na nohou. Malí vyžadovali její pozornost. Zatímco by se měl starat Jack a ji nechat odpočinout, nechala jej ona spát a odpočívat. Našel ji v kuchyni s Lucasem v náručí. Broukala mu stejnou písničku jako na základně.
“Dobré ráno, mamčo!”, usmál se a políbil ji.
Úsměv mu oplatila. Jack se nadechl, že začne mluvit o svatbě, ale Sam ho zadržela.
“Pššššt”, sykla a sklonila zrak na malého.
Měl v pusince dudlíka snad většího, než jeho hlavička a spokojeně usínal. Jack pochopil a odešel do obýváku. Po chvíli tam za ním došla.
“Trvalo mi dlouho, než jsem ho uklidnila.”, vysvětlovala.
Přitáhl ji k sobě a políbil. Spokojeně vrněla. Nemohla být šťastnější. Táta jim požehnal, mají zdravé děti, své těla a budou se co nevidět brát. Natáhla se k němu do objetí a cítila se maximálně bezpečně.
“Kolikátého dnes vlastně je?”, zeptala se po chvíli.
Došlo jí, že úplně ztratila pojem o čase. V tom Jack vyskočil na nohy.
“No vidíš! Málem bych zapomněl!” Nechal ji tam překvapenou sedět a odběhl do ložnice a začal se hrabat v taškách. Vyhrabal malý balíček, shrábl květiny z koupelny a upaloval zpět za Sam, která byl ještě překvapenější, když se tam zjevil i s květinami.
“Co se děje?” Stoupla si.
“Všechno nejlepší lásko!”, popřál jí Jack a už jí bral ruku, aby si s ní potřepal. Přitáhl ji k sobě a vášnivě ji políbil.
Sam byla jak v Jiříkově vidění. Úplně na své narozeniny zapomněla. Předal jí balíček i kytičky. Dala je okamžitě do vody a dala se do rozbalování dárečku. Byla zvědavá a našla přesně to, co si myslela. Položila papír na zem a roztáhla to krásné noční prádélko. Jack se uculoval a nemohl se dočkat, až ji z toho svlékne.
“Oblékni si to.”
Sam svraštila čelo. “Jacku, já se nemůžu...”
“Jen si to oblékni.”, přerušil ji. “Prosím.”
Vzdychla a začala se vysvlékat. Jack ji galantně pomohl. Pečlivě si to na sebe navlíkla a postavila se před něj. Ten pohled mu vyrazil dech. Byla nádherná! Stydlivě se na něj usmívala, cítila, jak pod jeho pohledy taje. Přistoupil k ní.
“Jsi nádherná, víš to? Moc tě miluju!”
Na nic nečekala a začala ho líbat. Jack jí to velmi aktivně oplácel a jeho ručka zabloudila pod tenký materiál košilky. Okamžitě ji setřásla.
“Ještě ne, Jacku...prosím.”
Chápavě kývl a v tom si vzpomněl. “Tohle ještě není všechno.”
Mírně zděšeným pohledem se na něj koukla. Co ještě? Podal jí obálku. Váhavě ji otevřela a chvíli nechápala. Byl to nějaký zájezd. DOMINIKÁNSKÁ REPUBLIKA, četla.
“Kde jsi to vzal?”, nestačila se divit.
“Vyhrál.”, uculoval se.
“A jak...?”, vypověděl jí hlas.
“V tom obchodě, kde jsou koupil tohle.” a zatahal ji za košilku, kterou měla stále na sobě.
Radostí ho objala. “Jsi skvělý!Miluji Tě!” Na důkaz svých slov ho políbila jako ještě nikdy.
Polibek to měl být dlouhý, ale ozvali se kluci.
“Asi mají hlad.”, usoudil Jack.
Sam zavrčela a vběhla do kuchyně. Za chvíli už byl klid. Jack tam vešel a uviděl Sam sedět na stole a krmit malého Toma, pro změnu. Přisedl si k ní a pozoroval malého, jak spokojeně papá a vrní. Hladil ho po hlavičce a zaplnil ho pocit pýchy a radosti. Položila si hlavu na jeho rameno a zavřela oči. Po chvíli se Jack vrátil k důležitému tématu:
“Tak co ta svatba?”
„Proč se ptáš, snad sis to nerozmyslel?“
„Ne!! To ne.“ Uculoval se. „Jenom bysme možná mohli začít s přípravami, musíme postupně, protože na poslední chvíli to s těma žroutama nepůjde.“
„Chtěla bych malou svatbu, jenom s několika přáteli a rodinou.“
„Jo, já taky, nemám rád davy. Měli bysme si začít sepisovat seznam.“
„Nejradši bych někomu řekla, ať mi všechno zařídí, vůbec se mi do toho nechce, chci se věnovat klukům.“
„Přece nechceš, aby ti někdo vybíral svatební šaty.“ Sam se usmála, na tohle nepomyslela, snad hned zítra proběhne všechny obchody a koupí si ty nejhezčí.
„Tak tohle si zařídím vážně sama.“
„Půjdu s tebou.“
„Tak na to zapomeň, nesmíš mě v nich vidět!!“
„Snad nejsi pověrčivá?“
„Prostě budeš doma s dětma!“
Věděl, že nemá cenu protestovat a tak kývl hlavou a políbil ji.

Koho jiného než Janet by si mohla k této události přizvat. Nadšeně vymetaly všechny obchody se svatebními šaty. Nakonec si Sam vybrala. Byly dlouhé, jednoduše střižené, kousek ještě táhla za sebou. Janet byla u vytržení, hrozně jí to v nich seklo, už chtěla vidět Jackovu tvář.
„Janet, chci aby si mi šla za svědka.“ Poprosila ji hned jak šaty zaplatila a vycházely z obchodu. Málem jí ukápla slzička.
„To víš, že ano, udělám to moc ráda.“ Objaly se a nasedly do auta.
Chudák Jack pobíhal po bytě a snažil se mrňata uklidnit, když nebrečel jeden, tak začal druhý. Netrpělivě pohlížel na hodinky, bylo to asi dvě a půl hodiny, co se s Janet vydala nakupovat. Sedl si do křesla a vzal si je oba do náručí.
„Vidíte kluci, jak je ta máma hrozná? Nechá vás tady bez jídla. Krkavčí matka.“ Smál se na ně.
Kdyby ho slyšela. Najednou se za jeho zády ozvalo zakašlání. Lekl se, neslyšel přes ten křik auto.
 „Co jim to proboha říkáš??“ Ptala se ho s úsměvem. Políbila ho a jednoho si vzala.
Za ní stojící Janet obdržela druhého. Jack byl rád, že se jich na chvilku zbavil, už mu to znělo v uších. Hned bylo poznat, že je drží ženské, protože jako na povel oba přestali.
„Ukaž mi je!!“ Žadonil když toho svého krmila.
Zavrtěla hlavou.
„Sam, nebuď zlá, prosím.“
„Ne!!“ Stála si za svým a smála se.
Když ani potřetí neuspěl, vrátil se k Janet. „Kde jsou??“
„Plukovníku! Já vám je taky neukážu, do svatby budou u mě dobře schované.“
Nakonec to vzdal…

Už se to blížilo, ještě pár dní a budou svoji. Na obou bylo poznat velké vzrušení a hlavně nervozita. Jediný kdo byl klidný byli Tom s Lucasem. Pro ně to neznamenalo žádnou změnu. Problém nastal, komu je na dobu obřadu svěřit. Všichni známí šli taky. Začínala pomalu uvažovat o tom, že je vezme sebou, sice původně byla proti tomu, ale oni byli klidní, brečeli jen když měli hlad a to jenom málo. Nervozita narůstala, už zítra, zítra bude paní O´Neillovou. Svatební den jim začal opravdu *hezky*. Zaspali. Sam měla v 9:00 zvonit Janet u dveří. Bylo 8:38. Vyletěla z postele jako kulka z pistole.
“Jacku vstávej! Zaspali jsme!”, křičela.
“Co..co je?”, probíral se Jack neuvěřitelně pomalu. Vůbec se mu z teplé postýlky nechtělo. Když uslyšel brečet kluky, zavrčel a strčil hlavu pod polštář.
Sam je narychlo nakrmila, šoupla do autosedaček a přenesla do auta. Jack už byl taky na nohou a byl maximálně zmatený. Přiběhla k němu, letmo ho políbila a shrábla tašku.
“Pá lásko. Uvidíme se ve 12 v kostele.” A zmizela.
Uslyšel motor auta a pak už nic. Aspoň je chvíli klid. Spokojeně se usadil v obýváku a hodil nohy na stůl. Ani trochu ho neštvalo, že má být za pár hodin v kostele, který zrovna nebyl blízko Samina domu. Sam v tu dobu nervózně posedávala v autě. Měla hlavu jak buben, určitě na něco zapomněla! Navíc začli kluci plakat, tahle cesta se jim ale vůbec nelíbila!
“Pšššt, už tam budem.”, uklidňovala je, ale věděla, že to nepomůže.
Janet už ji čekala před domem. Nejlepší byla Cassie. Vystřelila z domu a utíkala k Sam. Ta si to aspoň myslela. Když už byla u ní, tak ji oběhla. Nemířila si to k ní, ale k autu. Za celé dva měsíce se ke klukům nedostala. Viděla je vlastně poprvé. Otevřela dveře a vytáhla jednoho i se sedačkou.
“Je tak slaďoučký!”
Sam se usmívala. “Opatrně s ním.”
Cassandra kývla hlavou a strčila jí sedačku pod nos. “
Lucas.”, pochopila Sam Cassiino gesto.
Sama vytáhla ven i Thomase a vešly společně do domu. Sam je v klidu dokrmila ve společnosti Cass, která se od nich nechtěla ani na krok hnout.
“Jen ji tu nech Janet.”, usmívala se Sam.
Tu to strašně zajímalo a tak se vyptávala. Sam jí nestačila odpovídat. Věděla, že je zabaví a ona bude mít čas na přípravu. Janet jí slíbila, že si kluky během obřadu nechá. Jednoho bude mít ona a druhého Cass, která všechno nadšeně poslouchala a odkývala. Sam ji nechala s dvojčaty osamotě a v klidu si dala se svou přítelkyní kafe. Musela se uklidnit. Každou chvíli čekala infarkt. Byla nervózní, srdce jí divoce tlouklo a celá se třepala. Janet už jí chtěla dát něco na uklidnění, ale odmítla s tím, že to zvládne. Po půl hodince oddychu se daly do práce. Sam se osprchovala a celá rozklepaná se navlékla do svatebních šatů. Jako by byly ušité přímo na ni. Velmi jí to slušelo, Janet z ní nemohla spustit oči.
“Vypadáš nádherně Sam.”, vzdychla obdivně.
“Ale Janet!”, červenala se Sam.
“Opravdu!”, ujišťovala ji doktorka. “Myslím, že bych si s sebou měla vzít svou taštičku, abych mohla plukovníka vzkřísit. Jsem si jistá, že se mu podlomí kolena, až tě uvidí!”
V tom tam vešla Cass. “No teda Sam! Jsi to vůbec ty?”, žasla. “Moc ti to sluší!”
“Nechte toho obě dvě, nebo budu jak rak!”, bránila se lichotkám Sam a draly se jí slzy do očí. Neměla na hlavě ještě ani závoj, nebyla ani nalíčená. Všechny tři stály hodinu před zrcadlem a upravovaly se. Ani si nevšimly, jak ten čas ubíhá. Cass byla nejrychlejší a tak přeslekla kluky do slavnostnějších dupaček. Každý měl jiné. Mělo to více účelů. Jednak aby je poznali a za druhé v nich chtěla Sam v každém rozvíjet jinou osobnost. Nechtěla, aby byli uplnutí jeden na druhého a přesto, že jsou jednovaječná a naprosto identická dvojčata, oblékala je pokaždé jinak a nikdy stejně. Janet ji nalíčila a Sam zase naopak ji. Trošku přimázly i Cass, která se toho neustále dožadovala. V 11:00 je měl vyzvednout Jacob. Když se to blížilo, Sam byla více a více nervózní. Sedla si na pohovku v obýváku a hlasitě se rozplakala. Janet nechápala.
“Co se děje?”
Sam vzlykla: “Jsem tak šťastná! A nejsem na to připravená.”
Obě, i s Cass, si k ní přisedly a začly tlachat takový ty řeči o tom, že to zvládne, časem se to poddá, atd...

V tom zazvonil zvonek. Byl to Jacob. Jakmile svou dceru uviděl, zapomněl i dýchat. Byla krásná! A mimo to mu ještě připomínala svou zesnulou manželku. Vstala a přišla k němu.
“Jsi nádherná!”, vzdychla objal ji.
Janet počkala, než tahle chvilka skončí a nasadila Sam ještě závoj a vstrčila jí do rukou kytici bílých kopretin. Vzaly kluky a přešly k autu. Tam zjistily, že se do něj neposkládají, tak Janet rozhodla, že Sam pojede s tátou a ona si vezme její auto a vezmou s Cass kluky k sobě. Sam jí byla vděčná. Udělala pro ni už tolik věcí! Objaly se a Janet jí popřála hodně štěstí, stejně jako Cassandra. U kostela už byli snad všichni. Čekalo se jen na nevěstu. Jakmile Danny uviděl přijíždět jejich auto, začal na všechny křičet:
“Nevěsta je tady!”
Jack poskočil. Generál ho hnal dovnitř, aby Sam neviděl. Prý až v kostele. Jack zavrčel a smutně odcházel. Uslyšel jen udivené vzdechy typu:
“Ach! Jééééé! Pááááni!” a podobně.
Sam vystoupila z auta a popravila si šaty. Poté se rozhlédla kolem. Před kostelem bylo málo lidí. Jen ti, kteří se už nemohli dočkat, až ji uvidí. Na všechny se postupně usmívala a zavěsila se do svého otce. Za ni se postavily družičky a družby. Když vkročili do kostela, Sam byla překvapená víc než kdy jindy. Okamžitě si všimla Thora. To však nebylo vše. Byla tam i Lya od Noxů a pár Tok´rů. Pak si všimla Jacka. Stál tam u oltáře. Bylo na něm vidět, že má infakrt na krajíčku. Po celou cestu uličkou se mu dívala upřeně do očí. Jack těm svým nemohl uvěřit. Musel se štípnout do ruky, jestli náhodu nesní. Probralo ho až Jacobovo:
“Dobře se o ni starej.”
Neschopen promluvit aspoň kývl a vzal Saminu ruku do své. Postavili se před kněze a ten začal tu svou písničku: Sešli jsme se zde, abychom spojili ve svazek manželský.....blabla. Ani jeden z nich ho neposlouchal. Byly tak zabráni do svých myšlenek, že si ani nevšimli knězovy otázky, zda si berou toho druhého. Ztěží ze sebe vysoukali oba “ano”. Sam se zase rozplakala a vzápětí za ní i malý Lucas. Držela ho Cass. Jakmile spustil, všichni se na něj otočili, tím pádem i na ni. Zčervenala jak rak a vyběhla s ním ven, po neúspěšném snažení jej uklidnit. Kněz už viděl, jak jsou nedočkaví a tak řekl:
“Prohlašuji vaše manželství za právoplatně uzavřené.” Otočil se na málem poskakujícího Jacka. “Smíte políbit nevěstu.”
Ten se samozřejmě nenechal dvakrát pobízet a přisál se na ni jak přísavka. Ostatní začali okamžitě tleskat a radostně pokřikovat. Vyběhli spolu uličkou ven a ukázkově se ještě políbili před vchodem. Všichni se k nim nahrnuli a gratulovali.

Sam se ale po chvíli vypařila. Hledala Janet s Cass. Věděla, že kluci už budou hlady nepříčetní. Slyšela je vřískat už na kilometry daleko. Doktorka se svou svěřenkyní se je ze všech sil snažily aspoň trošičku uklidnit. Marně.
“Už jsem tady!”, křičela na ně za běhu Sam.
Janet se viditelně ulevilo, už pro ni chtěla skočit. Vzala si první Lucase, který chudáček vypadal, že se ani nenadechne. Plakal hodně, tahal to až někde z paty. Sam navíc nešly rozepnout šaty.
“Sakra!”, zanadávala. “Měla jsem si koupit nějaké, ze kterých se líp leze. Janet, pomůžeš mi prosím?”
Doktorka bez řečí přiskočila a rozepla jí zip na zádech. Jakmile se dostal Lucas k jídlu, v tu ránu byl klidný. Zato Tom si stěžoval.
“Vydrž zlatíčko!”, volala na něj Sam. Byla z něj zoufalá. Dva naráz by ale nezvládla. Už to s Jackem zkoušeli, ale nešlo to. Zkrátila jim obvyklých 30 minut na polovinu. Jakmile byli oba najedení, spokojeně vrněli a upadali zase do spánku. Sam si oddechla. Už se těšila, až trochu povyrostou. Natáhla si šaty zpět a vyběhla zase ven. Však už byla po ní sháňka. Jack byl naprosto mimo, že svou manželku nemá u sebe.
“Kde jsi byla?”, spustil na ni, jen co ji zahlédl.
“Jestli sis nevšiml, tak máme děti a ty měly hlad.”
Uklidnil se. “A jo, to jo. Řvali hodně?”
Sam kývla. “Příšerně. Chudinka Janet. Ta toho s nimi musí tolik vydržet!”
Jack kývl a drapl ji za ruku. Vedl ji na zahradu za kostelem, kde měli svatební hostinu. Zrovna oznamovali tanec pro novomanžele.
“Sice neumím moc tančit...”, přiznal se Jack. “...ale s tebou mi to určitě půjde. Jsem si jistý.”
Sam se usmála a nechala se odvést na parket, kde se do něj zavěsila a nechala se unášet rytmem. Sam překvapilo, jak tančení Jackovi šlo. Stoupnul jí na nohu jenom dvakrát a to ještě jistily boty. Už asi ale nebudou tak bílé. Ani si nevšimli, že už jejich písnička skončila a na parket se sběhly další páry. Až se k ní přitočila Janet.
"Tak jak sis to užila?" Zašeptala jí do ouška, když s Dannym svištěla kolem.
Sam se jenom usmála a kývla hlavou a znova zabořila hlavu do Jackova ramena. Najednou se zarazila. Když se tady Janet tak vesele prohání, kdo je s klukama?? Opatrně upoutala Jackovu pozornost a řekla mu, že by se na ně chtěla jít podívat.
"Sam, ty bez nich nevydržíš ani minutu!!"
"To není pravda, ale když Janet tančí, tak kdo je hlídá." Strachovala se.
Zmohl se jenom na úsměv a otočil ji tak, aby měla dobrý výhled na Cassie zrovna houpající Toma v náručí. Lucas spal vedle v autosedačce. Oba se zdáli být spokojení a tak se Sam zase plně věnovala Jackovi. Po několika minutách ji už ale Jack pořádně zpracoval a nohy ji bolely tak, že si musela na chvíli odpočinout. Vydala se ke Cass, stále držící Toma. Lucas se už taky vzbudil a tak si ho vzala a odešla s ním do jednoho z pokojů. Sedla si s ním na postel a začala brečet. Jack ji chvilku hledal, Tom už začal být nějaký neklidný, tak si ho vzal a šel ji najít. Z jedněch dveří uslyšel pláč a opatrně do nich vlezl.
"Co se ti stalo??" Hned se vyděsil, když uviděl svou manželku plačící nad klukem. "Něco s Lucem?"
Zavrtěla hlavou. "Jenom sem strašně šťastná a musela sem se jít na chvilku uklidnit."
Jackovi se výrazně ulevilo. Přisedl si k ní a políbil ji. "Nechápu, jak vy ženské můžete kvůli všemu tak brečet."

Zasmála se. "Když to jinak nejde."

Chvilku seděla a kochala se synkem, když na dveře někdo zaklepal. Janet. Znovu je zvala na taneční parket, prý nemůžou jenom sedět v ústraní. Jack se toho hned chytil, vstal, Toma podal Janet, od Sam si vzal druhého a druhou rukou ji vedl ven. Šťastně ho následovala. Znova dali děcka na starost Cassandře a Sam váhavě vstoupila na taneční parket vedená Jackem. Už se hrozně těšila na večer. Janet slíbila, že jí kluky přes noc pohlídá, už jí stačila namíchat několik lahví sunaru, tak by měli prospat celou noc. Začala se smát. Jack opět nechápal.
"Sam, občas mi připadá, že ses zbláznila!!"
"Ne, to jenom sem si vzpomněla, že Janet nám dnes pohlídá kluky, takže bude celý dům jenom pro nás bez vyrušování."
Šibalsky se na ni usmál. "Na to se teda těším, ani nevíš jak."
Usmála se, chytla ho pevněji a poddala se rytmu hudby. Jejich tanec byl přerušen něčí hláškou, že je třeba, aby manželé rozkrojili svatební dortík. Jackovi se to moc nelíbilo, měl pocit, že to všichni sledují, což taky dělali, ale on si prostě připadal blbě. Společně vzali se Sam nůž a opatrně zařízli. Nadšená Cass hned doběhla k nim a vyžadovala kousek. Sam se na chvilku zarazila, že nevidí děti, ale Janet na ni mávala od sedaček. Uklidnila se a naložila jí pořádný kus. Zase nadšeně odběhla a chválila se Janet jaký to dostala kus. Dokonce napatlala něco na dudlíky a vrazila je malým zpátky do pusinek. Samozřejmě se jim to líbilo a dožadovali se dalšího. Naštěstí rázně zakročila Janet, jinak by se s nima asi v noci nedomluvila. Když se už začalo stmívat přesunula se oslava do blízkého sálu. Začalo se ochlazovat, tak to všichni uvítali. Navíc Sam musela převléct kluky, nejenom, že by asi zmrzli, ale navíc byli celí zapatlaní od Cassiného dortu. Úplně se jí u toho klepaly ruce, nemohla se dočkat na dnešní noc. S Jackem si už pořádnou dobu neužila a když náhodou chtěli, tak začaly vřískat děti. Někdo ji zezadu objal. Nadskočila, Tom zrovna protestoval proti novému oblečení a tak trochu vzlykal a Sam neslyšela dveře. Hned jak ucítila Jackovu kolínskou, uklidnila se. Bylo půl osmé, domluvili se, že z tama vypadnou za hodinu, Janet už byla s jejich záměrem seznámena, tak byla připravená se o ně dál starat. Navíc říkala, že odjede zároveň s nimi, nechtěla tu mimča dýl trápit.
"Co bys řekla tomu, kdybysme odjeli trochu dřív." Zněl Jackův hlas za jejími zády.
"Ale, neříkej, že si nedočkavý, jenom počkej, řekli sme za hodinu, Janet i Cass se tu líbí, nechci je z tadyma tak násilně odvléct."
"Vždyť tu můžou zůstat!"
"Jacku, nechej toho, kdo se asi bude starat o tyto dva?"
Zklamaně zakňoural a políbil ji na ucho. "Já vím, ale když já se tak hrozně těším."
"Já vím." Otočila se k němu a pořádně ho políbila. V tu chvíli jí bylo celkem jedno, co malí dělají, naprosto se oddala polibku.
Jack už jí začal šmátrat po zádech a snažil se sundat všechno oblečení, co na sobě zrovna měla. Přerušila polibek.
"Máš pravdu, pojedeme teď."
Rychle dooblékla kluky a rozběhla se najít Janet. V rychlosti jí řekla co se chystají udělat a že jí nechá děcka v pokoji, budou spát, tak je tam může nechat. Janet jenom radostně přikyvovala. Samotné jí bylo divné, že to vydržela tak dlouho. Vletěla za ní do domu, aby viděla kde jsou a aby se s novomanželi rozloučila. Vyběhli druhým vchodem tak aby je nikdo neviděl, nasedli do auta a směřovali domů. To že byli nadržení na nich šlo poznat na kilometr. Jack nebyl schopný pořádně řídit a Sam pořád bouchala prstíkama na palubní desku. Konečně se před nima objevil jejich dům. Sam vyběhla odemknout garáž, Jack rychle zajel a oba vletěli do obýváku. Hned se na sebe vrhli. Vášnivě se líbali a Jack jí začal sundávat oblečení.
“Jacku zpomal!”
Jack nereagoval a dál z ní strhával svatební šaty.
“Jacku!”, zakřičela silněji. “Rozthneš mi....!”, to ale nedořekla, protože se pokojem rozlehl neomylný zvuk trhání látky.
Jack ztuhnul. Poodstoupil od své manželky a rozhlížel se, co se kde utrhlo. Sam vřela.
“Proč mě nikdy neposlechneš?!”
Místo odpovědi se na ni vrhl, ale odstrčila ho od sebe.
„Promiň.”, špitl.
“Chtěla jsem si ty šaty nechat!”, kvílela Sam dál. “Byly tak krásné! Měla jsem Janet poslechnout, když mi radila, ať se převlíknu! Že já jí hloupá neposlechla!”
Jack se chystal namítnout, že si za to může sama, ale raději si to odpustil. Věděl, že by měl po sexu, ani by nemrkl.
“Tak si to svlíkni.”, navrhl.
Sam vzdychla a soukala se z nich ven. Jack na chvíli zmizel, ale do minuty se vrátil a držel v ruce onu košilku, co jí dal k narozeninám.
“Oblíkni si tohle.”
Překvapeně se na něj podívala.
“Prosím. Slíbilas mi to a já se nemůžu dočkat, až tě z toho zase svlíknu.”, uculoval se.
Vzdychla podruhé a začala si to oblékat. Schválně odběhla za roh, aby ji Jack neviděl nahou. Zatím. Vrátila se hned zpět a cudně se na něj usmívala. Zdálo se, že incident s roztrhlými šaty je pryč. Jack k ní vznešeně dokráčel a vzal ji do náručí. Něžně ji políbil a přenesl ji do ložnice. Nikdy se mu tam ta cesta nezdála tak dlouhá, jako dnes. Když to shrne, tak se jí vlastně nedotkl už pěkných pár neděl. A teď vlastně bude to jejich “poprvé”. Povalil ji na postel a nepřestával líbat. Po půl hodině se od ní odtrhl.
“Jsi krásná, víš to?”
Sam kývla na souhlas a rozpustile se usmála.
“Chci, aby to dnes bylo krásné.”, básnil Jack. “Je to naše poprvé.”
Okamžitě pochopila, co tím myslel. Doteď, když se milovali, měli tělo toho druhého. Tentokrát už měli každý své. Přitáhla si jeho hlavu zpět dolů a tentokrát políbila ona jeho. Už automaticky je přetočila a rozplácla se na něm. Vklínila se mezi jeho nohy, když v tom jí to došlo. Jack už byl dávno v křeči. Už nebyla v jeho těle, nemusela tohle vůbec dělat, ale nějak si na to zvykla. Usmála se na něj a opět je přetočila. Spočinul na ní.
“Tak je to správně.”, hihňala se Jackově překvapenému výrazu.
“Silný zvyk, co?”
“Hmm..”, kňourla a opět si přivlastnila jeho rty.
Jack nelenil. Jedna jeho ručka vklouzla pod hedvábnou košilku a druhou se podpíral. Sam vypustila dlooouhý sten do jeho úst, což ho donutilo se smát. Úsměv mu oplatila a začala mu poslepu rozepínat knoflíčky na jeho košili. Nechávala si záležet, nebyla jak on hned hr hr, ale pomaličku. Trpělivost je ctnost, opakovala si pořád v duchu.

Za chvíli košile prosvištěla vzduchem a dopadla na zem. Chtěla mu rozepnout kalhoty, ale zadržel ji.
“První já!”, rozhodl.
“Fajn.”, odsekla mírně naštvaná.
Letmo ji políbil. “No tak Sam, přece mi to nebudeš odpírat! Čekám na to několik měsíců!”, ohrazoval se.
Rozplácla se na posteli jak dlouhá, tak široká. “Dělej si se mnou co chceš.”
Na tohle Jack čekal. Jemně jí začal vyhrnovat košilku výš a výš, až jí ji přetáhl přes hlavu a hodil na zem k jeho košili. Představoval si to trochu jinak, ale řekl si, že si to příště vynahradí. Klečel na kolenách a prohlížel si ji. Konečně! Konečně ji vidí v celé své kráse a není to odraz v zrcadle! Jak dlouho po tomhle toužil!!! Když se pokochal, sedl si na paty a jemně ji začal hladit po chodidlech. Vrtěla se, byla hodně lechtivá. Posunoval ruku výš po jejím lýtku, stehnu, záměrně se vyhnul rozkroku a vzal to přes boky a prsa až k jejím rtům. To samé zopakoval i s druhou rukou. Poté celou tuhle proceduru zopakoval, tentokrát jazykem. Což bylo úplně jiný kafe, než prsty. Dojel jazykem k jejím rtům a chvíli si s nimi pohrával. Sam už byla maximálně nadržená, cítila pod sebou pěkný rybníček. Jacka ale jako by to vůbec nezajímalo. Tentokrát to vzal z vrchu dolů a nasadil polibky. Když se blížil pomalu ale jistě k jejímu místečku lásky, drapla ho za hlavu a vší silou se snažila ho tam dotlačit. Neuspěla. Jack se mistrovsky vyhl a pokračoval. Přes druhou nohu to vzal opět nahoru. Při zpáteční cestě se Sam znova neúspěšně pokoušela navést Jacka tam, kde chtěla, aby ji políbil nejvíce. Zakřenil se na ni.
“Prosím!”, žadonila, oči plné vzrušení a touhy.
Vychutnával si její nedočkavost, nicméně se se svou vlastní docela slušně pral. Natáhl se vedle ní a s klidem pozoroval, jak se její tělo chvěje.
“Jacku! Proč mi tohle děláááááááááááááááááááááš!!”
Poslední slovo znělo spíše jako dlouhý a hluboký vzdech. Příčinou byla Jackova ručka. Pomaličku polehoučku si testoval její vlhkost. Docela kvalitní!, pomyslel si a usmál se. Když už to nemohl vydržet, vsunul do ní něžně 2 prsty. Sam se prohla a slastně vrněla. Po chvíli přidal další prst a to už se jeho ženuška třepala v záchvatu rozkoše. Mrskala sebou na všechny světové strany. Jack z ní nestíhal. Jakmile se uklidnila, vášnivě ji políbil.
“Spokojená?”
“Hmmmnn...”, kývla hlavou a skočila na něj.
Překulila ho na záda, sedla si na něj a ruce mu zkřížila za hlavou.
“Co povíš teď, hm??”, usmívala se vítězně.
Jack si byl jistý, že jedním obratem by ji dostal zpět na záda, ale nechtěl jí kazit radost.
“Nic. Jsem jen ve tvé moci.”, uchechtl se.
Sam na nic nečekala a začala ho divoce líbat a schválně se mu vrtět na břiše. Povolila sevření jeho rukou a posunula se níž. Ochutnávala jeho slanou kůži na krku a nemohla se toho nabažit.
“Sam...”, připomněl se jí Jack jemným vydechnutím.
Usmála se, naposledy se přisála k jeho kůži a vykouzlila mu nádherný cucflík. Zaskuhral, na tomhle místě to nepůjde nijak zakrýt. Rozhodl se, že jí to později oplatí. Pokračovala polibky níž až k jeho bradávkám a pomaličku si s nimi pohrávala. Jack už byl jak na trní, kalhoty mu byly už takhle dost těsné, tohle tomu vážně moc nepomohlo. Vyzvedával k ní boky a čekal, až si ho všimne. Nakonec ho přestala trápit a přesunula se k zipu u jeho kalhot. Byl jí za to neskutečně vděčný. Ani se nenadál a kalhoty byly dole. Jemně mu přejela rukou přes bouli na slipech a Jack zaskuhral. Měl nevysvětlitelnou chuť ji překulit na záda a znásilnit. Prosil Boha, aby to neudělal. Musel se hodně přemáhat. Když se kolem něj její teplá a vlhká ústa zavřela, zavyl jak vlk na měsíc. Pečlivě ho opracovávala jazykem, jemně kousala a sála. Nedalo jí to ani moc práce, Jack už byl nakřápnutý od toho jejího zkoumání jazýčkem. Hlavou mu probleskla myšlenka, že by ji měl asi varovat, ale nakonec ji zahnal. Neměl ani sílu zvedat hlavu. Cítil, jak jeho tělo hoří. Než stačil zavřít oči, známá vlna rozkoše přihnala jak vichřice. Třepal se a křečovitě svíral přikrývku. Sam nepolevovala do té doby, než si byla stoprocentně jistá, že se úplně vyprázdnil. Poté se na něj spokojeně natáhla.
“Spokojený?”, zeptala se stejnou otázkou jako on jí.
“Hmmmnn...”, odpověděl taktéž stejně. Přitáhl si ji k sobě a zuřivě ji políbil. Vložil do polibku všechnu sílu, která mu zbyla. Za neustálého líbaní ji přetočil na záda a sám si na ni z poloviny lehl, ale pro jistotu se opíral levou rukou o postel, aby na ní neležel celou svou váhou. Pravou rukou dorazil opět k jejímu klínu a naposled ji prubl. Byla připravená. Už nemohl déle čekat. Přestal ji líbat a vklínil se mezi její kolena. Podíval se jí do očí. Poznal, že už se sama nemůže dočkat a tak ukončil jejich trápení a opatrně do ni vnikl. Nedal jí ani čas se mu přizpůsobit a začal se oproti ní pohybovat. Chtěl pomalu, ale nemohl své tělo zastavit. Sam se mu snažila vyjít co nejvíc vstříc. Oba si to náležitě užívali. Sam byla naprosto unesena svými pocity. Předčil všechna její očekávání. Nemohla se dočkat až ho konečně ucítí poprvé v sobě a teď se to děje. Přesně na to samé myslel i Jack. Také si nemohl stěžovat. Přesně takhle si to už pěkných pár let představoval a nemohl uvěřit, že se mu to konečně splnilo.

Po chvíli dokonale sladili své pohyby a Jack začal postupně zrychlovat tempo. Zabořil jí svou hlavu mezi tu její a rameno a líbal ji jemně na krčku. Když zpozoroval její trhaný dech a stále silnější vzdechy, věděl, že je už hodně blízko. V tom ho to napadlo. Přisál se rty k jejímu krku a začal tvořit cucflek. Aspoň v tom nebudu sám, pomyslel si. Sam to nečekaně vrhlo přes okraj a začala se pod ním jemně chvět. Chvění po chvíli přešlo ve velmi silný třepot. Nepřestával se v ní pohybovat, naopak ještě více zrychlil a sám se tak dováděl ke svému vyvrcholení. Tiskla se k němu co nejvíce, poddala se jeho tempu a tím mu pomohla. Padl na ni celou svou vahou a chvíli tak setrval.
“Jacku....”, snažila se ho upozornit.
Pochopil a odvalil se z ní. “Whow!”, vydechl.
Sam kývla hlavou a přitulila se k němu. “Bylo to krásné. Děkuji.”
Usmál se na ni a políbil ji do vlasů. “Nemusíš mi děkovat. Poděkuj sobě. Bylo to krásné díky Tobě.”
Kývla na souhlas, položila hlavu na jeho hruď a zavřela oči. V hlavě si to celé ještě několikrát přehrávala, než ji přepadl spánek. Jack ji držel v náručí a nemohl být šťastnější. Spokojeně se usmíval a hrál si z jejími vlasy. Ve spánku ho pevněji objala a přitulila se k němu. Prostě nemohl pochopit, že si ho zrovna tahle žena vybrala. Když ji z vlasů přejel až na záda, ucítil husí kůži. Ani si to neuvědomil, ale v pokoji bylo dost chladno. Opatrně se natáhl a přikryl je oba. Lepší. Zavřel oči.

Ikdyž byl vyčerpaný, nemohl usnout. Měl plnou hlavu Sam a dětí. Co asi teď dělali? Za ty dva měsíce si na ně tak zvykl, že teď bylo v domě hrozné ticho. Mohl slyšet jenom oddychující Sam. Rád by si oba vzal k nim do postele. Nejradši pozoroval spící mimčo na jeho hrudníku. Kupodivu se takhle nejvíc uklidnili a hned usnuli. Sam proti tomu měla námitky. Naučí se to a nebudou chtít spát normálně, ale dokázal na ni zapůsobit tak, že občas udělala výjimku. Sama je měla v náručí víc, než v postýlce. Jsou chytří. Ví, že při jakémkoliv protestu jdou na ruce, takže v poslední době protestovali docela často. Nejhorší na tom bylo to, že se po nějaké chvilce pronesli, když se s nima nesedělo. Bude zvědavý, co budou dělat, až budou mít pár kilo navíc. Už teď byli nějací podezřele velcí. Rostli jako z vody. Janet nechápala. Zase se usmál. Jsou jí tak strašně podobní. Nakonec usnul. Ale dalo to práci. Asi hodinu po Sam...

Pomalu otevřela oči a hledala budík. Osm hodin. Tak dlouho snad ještě nespala. Zase to byla nejklidnější noc za dva měsíce. A to i před tím toho moc nenaspala, práce u brány a stres, že je nedokáže vrátit. Jack byl stejně hotový jako ona, pokaždé, když je vzbudil pláč, pomáhal jí - jako dokonalý otec. A teď její manžel. Podívala se na prstýnek na ruce. Je nádherný. Potom se ale zase přeorientovala na čas. Vstala, přikryla odkopaného Jacka a šla udělat snídani. Když konečně byla hotová, pořád spal. Naštěstí udělala jenom tousty, jinak by to mohla vyhodit, cokoliv ohřívaného by v době jeho probuzení ztratilo původní chuť. Kafe udělala jenom pro sebe. Všechno do sebe v rychlosti naházela a šla do sprchy. Při pohledu do zrcadla se skoro nepoznala. Takhle odpočatá. Její kruhy pod očima úplně zmizely. Ve sprše byla skoro půl hodiny. Bylo to neuvěřitelně uklidňující. Navíc ji nikdo nerušil. Kdykoliv byla ve sprše s Jackem, dělali něco úplně jiného a sprcha už byla jenom vedlejší produkt. Trochu si vysušila vlasy a hodila na sebe župan. Když nahlédla do ložnice, pořád ještě spal. Jenom se přetočil na břicho a byl rozpláclý skoro přes celou postel. Zapátrala po hodinách. Skoro devět. Janet se měla ukázat něco po deváté. Rychle uvařila kafe a z těžkým srdcem šla Jacka probudit snídaní. Na první polibek na tvář vůbec nereagoval. Ani nevěděla, jestli usnul jak ona, jenom věděla, že ji ještě hladil ve vlasech. Usmála se, když to nejde takhle. Začala ho líbat na krku a pokračovala po jeho odkrytých zádech. Ucítila, jak se několik svalů napnulo. Výborně, takže vzhůru už je. Znova ho políbila na tvář. Když konečně otevřel oči a poznal na sebou se sklánějící Sam, chytl ji za ruku, strhl ji k sobě a políbil.
"A já myslela, že spíš." Smála se, když skončil a lapal po dechu.
Zmohl se jenom na úsměv. Ještě pořád byl mimo. Vydržel by spát ještě nějakou hodinu.
"Přinesla sem ti snídani." Ukázala na zem vedle něho.
Podal si podnos, pohodlně si sedl a pustil se do toho. Věděla, jak ho povzbudit k životu. Tuhle snídani miloval.
"Janet by se měla za chvíli objevit."
Zkontroloval budík. Ani on nevěřil tomu, co vidí. Počítal s tím, že je maximálně něco před osmou. Snídani mu to ale nezkazilo. Hodlal si ji pořádně vychutnat.
"Měla bych začít balit." Zvedla se najednou.
"Balit?" Ptal se jí s plnou pusou.
"Jasně lásko, zapomněl si? Večer odjíždíme."
Byl schopný slova až dožvýkal."Myslíš, že bylo moudré vzít kluky sebou?"
"Asi ne, možná budou otravní, ale já bych prostě bez nich nevydržela." Nahodila nejmilejší úsměv.
Oplatil jí ho, dal si poslední sousto do pusy, srkl kafe a opustil postel do nejbližší sprchy.

Sam mezitím chvilku pobíhala a shromažďovala miniaturní oblečení jejich dětí. Už se jí pro ně podařilo zpola zaplnit jeden z kufrů. Když Jack vyplul ze sprchy, měla na posteli úhledné komínky dupaček a podobných hraček a skládala to do kufru. Zazvonil zvonek u dveří. Šťastně poskočila. Janet jí vede děti. Jackova reakce byla úplně stejná. Podívali si na sebe a současně se rozběhli ke dveřím. Sam už bylo úplně jedno, že se bude v županu promenádovat před domem, vždyť Jack ho má taky. Zarazila se. Otočila se na něj. Neměl. Převlékl se v koupelně. Ani si nevšimla, že tam měl nějaké šaty. Nadšeně otevřela dveře. Kdo jiný, než Janet s Cass. Každá v ruce jednu autosedačku. Narychlo se s nimi objala a vyprostila jednoho ven a vzala si ho na ruce. Jack udělal to samé. Janet se jenom usmívala. Děti rodičům chyběly stejně jako klukům Jack a Sam.
"Pojďte." Pozvala je dál a sama zamířila do obýváku. "Nezlobili?" Ptala se hned, jakmile se všichni usadili.
"Ne, dala sem jim najíst kolem desáté. Prospali celou noc. Vzbudili se až v sedm." Usmála se.
Radost z nich zářila.
" V kolik vlastně odjíždíte pryč?"
Sam se podívala na hodiny. "Kolem sedmé bysme měli vyjíždět."
"Máte už sbaleno?"
Znova vlna úsměvů.
"Skoro jo, my dva toho moc nepotřebujeme, ale tihle" Zamávala s Lucem v náručí. "už mají plný kufr."
"Vážně nechceš, aby zůstali u mě?"
"Ne, určitě, nevydržela bych to."
"Dobře, jak myslíš. No, my musíme jít, mám něco na základně."
Všichni se zvedli. U dveří se rozloučili. Sam se potom zase vrátila do ložnice. Uložila Luca do postýlky a znova začala balit. Ať se snažila sebevíc, nejvíc věcí měli kluci. Jack si nějaké věci, které chtěl s sebou dal bokem. Nestarala se mu o ně, sbalila vše, co si nachystal. Sama si přihodila jen pár šatů a plavky. Sotva kufr zavřela. Přivolala si Jacka na pomoc. Ten si na něj lapl a najednou to šlo zapnout až moc dobře.
“Hotovo?”
“Hotovo.”, odfoukla si klidně Sam. Měla mnohem lepší náladu, než ráno.
Lucas sebou začal v postýlce mrskat a poplakávat, tak si ho vzala na ruce a jemně ho kolébala. Uvědomovala si, že ze svatební cesty mít nic nebudou, když budou mít chlapce na blízku, ale kdyby si je nevzala, tak by si to tam taky neužila. Stali se součástí jejího každodenního života a nedokázala si to bez nich už ani představit.
“Takže můžeme vyrazit? Bude si lepší, když tam budeme dřív, než aby nám to uletělo.”, rozhodl Jack.
Sam kývla hlavou a narychlo kluky nakrmila. Nechtěla, aby v letadle plakali, ale věděla, že je tam bude muset nakrmit. Přendala je do jejich sedaček a Jack je odnesl do auta, kde sedačky pořadně zapásal a každému dal polibek na tvářičku. Nakonec naházeli kufry do kufru, sbalili tašky na cestu a pečlivě zabezpečili dům. Sam věděla, že se nemusí ničeho obávat. Nechala udělat Janet náhradní klíče a ona jí slíbila, že se na dům přijede podívat a pozalívá jí kytičky. Oba se naposledy rozhlédli, usmáli se a nasedli. Jack na to šlápl a ujížděl k letišti, kde už na ně čekal Danny, aby se s nimi rozloučil a odvezl jejich auto k sobě.
“Mějte se krásně.”, popřál jim a otočil se na dvojčata. “A vy je kluci moc nezlobte.”, domluvil jim a každému potřásl opatrně potřásl packou.
Kluci byli jako u vytržení, tolik světýlek ještě neviděli. Nadšeně mávali ručičkami a smáli se. Sam měla obavy, aby nebyl problém při nástupu do letadla, ale jakmile je letušky zahlédly, začly se nad malýma rozplývat a obavy se vytratily.

Měli zamluvená 4 sedadla. Sam se posadila dopředu s Lucem a Jack seděl hned za nimi s Tomem. Kluci se chovali přímo ukázkově. Za celou cestu ani jeden z nich neplakal. Luca krmila jednou, ale Tom se tradičně najedl málo a později jako vždy vyžadoval zbytek. Cesta trvala pár hodin. Na letišti si je vyzvedl mikrobus a odvezl je do apartmánů. Kouleli očima na všechny strany, nečekali, že tu bude až tak krásně. Jakmile se ubytovali a trošku rozkoukali, vytáhli složené kočárky z kufru, převlekli své dvojčátka a vyrazili do ulic. Sam nevycházela z údivu. Všude samá palma, vůně moře, neznámí lidé. Působilo to na ni obrovským dojmem. Procházeli se a procházeli a ani si nevšimli, kolik je hodin. Kluci spokojeně pochrupkávali. Zaspali i svůj obvyklý čas, kdy vždy vyžadovali jídlo. Sam jim byla vděčná, nehodlala se tu nikde vyslíkat. I když s sebou měla láhve sunaru, pro všechny případy, upřednostňovala kojení. Janet, coby doktorka, jí udělala sáhodlouhou přednášku o tom, jaký vliv to na dítě má a tak se rozhodla ji poslechnout. Neviděla v tom žádný problém. Až na to mlíko, které musela denně pít. Začínalo jí to lézt krkem. Když dorazili zpět na pokoj, práskla sebou unaveně na postel. Nebylo možné si nevšimnout, jak je krásně měkká. Okamžitě se jí vybavily chlípné představy, co všechno by se na ní dalo dělat. Jack ji vyrušil ze snění, když jí přinesl malého Lucase.
“Mamčo, máme hlad!”
Sam vzdychla a malého si od něj vzala. “Věčně hladové mláďata!”, povzdechla si.
Jack kývl, protočil se na patě a za chvíli ji nesl i toho druhého. Převzal si od ní Luca a Toma jí naopak podal. Lehl si s ním vedle ní a pozoroval svou milovanou manželku, jak krmí jeho milovaného syna. Malý si hrál s lemem maminčiného trička, papkal a spokojeně vrněl. Sam ho hladila po jeho světlých vláskách a usmívala se. Rodinka k pohledání. Ani jeden z nich si nemohl na nic stěžovat. Po večeři kluky převlekla do pyžámek a položila na postel v naději, že hned usnou. Opak byl pravdou. První začal plakat Tom. Tak si opět vyrhnula tričko, že mu dá najíst. Nechtěl. Tentokrát ji převezl, najedený byl hned na poprvé.
“Copak je?”? ptala se ho Sam starostlivě, když ho konejšila v náručí.
Jack vzal duchapřítomně kočárek a položil jej do něj. Vozil ho po pokoji a zdálo se, že to zabralo.
“Konečně!”, odfoukl si, když svého synka pokládal zpět na postel. Jen co ho tam položil, začal se vztekat Lucas. Sam protočila panenkama. Stejně jako Tomovi mu nabídla jídlo. Trošku si usrkl, ale po chvíli začal plakat ještě více, než před tím.
“Že by jim to už nechutnalo?”, ptala se Jacka zoufale, jakoby si myslela, že zná odpověď.
“To je blbost.”, zavrhl její myšlenku. “Mají teprve 2 měsíce! To je ještě hodně brzy, aby si sami vybírali jídlo!”
“Máš pravdu.”, kývla Sam.
Položila Lucase do kočárku a Jack ho pět povozil. I na něj to naštěstí zabralo a tak jej velmi opatrně položil vedle spícího Toma a obou pro jistotu vrazil do pusiny dudlíka. Pak vzal Sam za ruku a vypařili se jak nejrychleji a nejtišeji uměli.
“Uf!”, dosedla unavená Sam na židli v kuchyni. “Jednou mě přivedou do hrobu!”, stěžovala si.
Přišel k ní a objal ji zezadu kolem ramen. Foukal jí za ouško a šeptal něžná slovíčka lásky. Musela se usmát. Tohle na něm nejvíc milovala. Pokaždé ji dokázal zvednout ze dna. Choval se k ní pokaždé velmi pěkně. Chvíli přemýšlel, jestli má udělat to, co zamýšlel, ale nakonec si řekl. Proč ne? Otočil si ji k sobě i se židlí a posadil se jí na klín.
“Miluji Tě!”, vzdychl a přitáhl si ji k sobě, aby ji políbil.
Sam i přesto, že byla docela unavená, neodporovala a nadšeně mu polibky opětovala. To už vážně nemohl vydržet a sesedl jí z klína. Za neustálého líbání ji pokládal na stůl a jednou rukou nešikovně sundával sukni i s kalhotkama. Když už měli všechno oblečení strhané a Jack byl připravený do ní vstoupit, uslyšeli pláč.
“Tom!”, řekli oba zárověň.
Hned na to se zasmáli. Navzájem si podali ruce a byli na sebe pyšní, že už je rozeznají i podle pláče. Sam se chtěla zvednout.
“Nech ho plakat, za chvíli přestane.”
Několik vteřin pochybovala, ale nakonec kývla. Jack opět zajmul její rty v překrásném polibku a něžně do ní vklouzl. Sam vzdychla a propla se. Tentokrát jí dal čas se přizpůsobit. Chvíli se pod ním vrtěla, než ho konečně pobídla, aby začal. Na nic nečekal a začal se pohybovat. Hned ze začátku hodně rychle. Stejně jako včera večer, chtěl pomalu, ale tělo ho neposlouchalo. Sam si nestěžovala, samotné jí to vyhovovalo. Cítila, že to na ni každou chvíli přijde. Chytla Jacka za prdelku a pevně ji stiskla. To bylo pro něj znamení. Zrychlil, jak jen mu to jejich pozice dovolovala a ani ne za minutu cítil, jak se pod ním Sam třese. To už nevydržel ani on a společně dospěli k vrcholu. Padl na ni, udýchaný jak po porodu. Hladila ho po vlasech a sem tam ho políbila na spocené čelo. V tom zaregistrovala pláč, který po celou dobu jejich milování ani jednou neustal.
“Jacku..”
Ten se ani nehl.
“Jacku, vstaň, musím za ním.”
“Grrrrrrrr”, zavrčel a odvalil se z ní.
Sam už nečekala ani minutu a vběhla do pokoje. Rožla a ihned poznala, proč Tom pláče. Poblinkal se a vůbec se mu nelíbilo, že v tom musí ležet. Bohužel musela převléct i Lucase, který se ve zvratkách svého brášky kvalitně vyválel.
“Bože bože kluci!”, vzdychla a začala se hrabat v jejich kufru.
Jack se mezitím taky objevil na scéně, vytáhl oba kluky z postýlky a přesunul se do koupelny. Byl z toho stejně nadšený jako Sam, jestli to tak půjde dál, tak si opravdu užijou, ale jinak než by si on sám přál. Položil jednoho do provizorní sedačky, vyslíkl druhého a pořádně ho okoupal. Lucovi se to zřejmě nelíbilo, začal pobrekávat stejně jako vedle ležící Tom. Sam se k nim přidala, převzala štafetu, vytáhla mokrého kluka, pečlivě ho osušila a oblékla do čistého. Tom se ve vodě na rozdíl od bratra uklidnil, dokonce to vypadalo, že brzo vytuhne. Raději ho přenechal zase Sam, to pro to měla větší cit, on je vždycky vzbudil, když je vzal. Vzal Luca a odešel s ním zpátky do ložnice.

Jejich postýlka byla jak prase, takže to vypadalo, že dneska asi budou spát nima. Uložil ho na postel, dal z každé jeho strany polštář a vrátil se k Sam. Ta už držela spící mimino. Byl konečně čisťoučký a voňavý a tak zase spokojeně usnul. Pomalu s ním houpala.
„Vždyť už spí.“
„Já vím, ale nemůžu si pomoct.“
Nakonec ho taky položila na postel vedle Luca, ten bohužel nespal. Využila toho a zkusila, jestli nemá hlad. Párkrát si cucnul a zase začal otravovat. Už nevěděla co s ním, nechtěla aby vzbudil i Toma. Nastoupil Jack. Lehl si na postel a položil ho na sebe. Jeho metoda po několika minutách zabrala a tak nechal Sam, aby ho opatrně sundala. Oba je posunula co nejvíc k vrchu postele, zabarikádovala je polštářema a vydala se vyčistit postýlku. Naštěstí tohle předvídala a tak pod ně dala jakousi hadru, která neprosákla až na madračku. Ale neměla druhou peřinku. Všechno vyprala v umyvadle, pověsila na šňůru v koupelně a šla se napít vody. Když ale viděla ten stůl, na kterém řádili. Málem to neustál a ještě jeho vzhled. Vzala hardu a pořádně utřela i to. Nakonec k té ledničce fakt dorazila a vyndala vodu. Vedle viděla ještě mlíko, ale z toho se jí pořádně zvedl žaludek. Asi ho přestane pít, neměla by, ale už jenom při pomyšlení, že by do sebe měla vpravit další tuhle tekutinu, se jí navalilo. Rychle to zavřela a nalila si plnou sklínku. Vzala i Jackovi a vrátila se k nim. Bylo to zbytečné, když přišla, spali všichni tři. Povzdechla si. Jack ležel nalepený na klukách, takže ho stejně musela vzbudit, aby se posunul. Položila obě sklenice vody a jemně ho políbila na ucho. Jenom se ošil a nereagoval. Povzdechla si. Aspoň využije saténového povrchu postele. Chytla ho za kotníky a z vypětím sil ho posunula aby měl hlavu u nožiček dětí. Jak špalek, ani tohle ho nevzbudilo. Zato Sam si málem přivodila kýlu. Ve skříni našla nějaké menší přikrývky, přehodila je přes kluky a se vší silou vysoukala druhou deku zpod spícího Jacka. Konečně se pokusil spolupracovat. V polospánku se nadzvedl, nechal ji deku vyndat a zase zalehl. Přikryla i jeho a spokojeně zalehla. Na tohle se těšila celý den, cesta letadlem byla únavná a ještě ta jejich poslední rychlovka. Sotva zhasla lampičku, usnula.

Pláč, jako vždycky se vzbudili oba. Zašmátrala po lampě a podívala se na hodiny. Tři ráno. Dneska se překonali, měli se vzbudit snad před dvěma hodinama. Jack vedle něco nespokojeně vrčel a snažil se uklidnit Toma ležícího blíž k němu. Sam vzala Luca a snažila se ho nakrmit, ale nechtěl. Když se ani po třetí nechytl, měla obavy. Hlad měl určitě, zase svou dobu přespali. Nechala ho vychladnout a vzala druhého. Chytl se hned, podle něj poznala, že hlad opravdu mají, Tom jedl nějak podezřele dlouho. Znova zkusila Luca, ale zase neuspěla.
„Jacku..“ Nic, pěkně si usnul, zatím co ona se trápí. Zatřepala s ním.
„Co je??“ Vůbec se mu zásah do spánku nelíbil.
„On nechce.“
„Jak nechce a co vlastně?“
„Nechce jíst.“
„Třeba nemá hlad.“ Jacka to vůbec nevzrušovalo.
„Jacku, naposledy jedl tak před čtyřma hodinama, MÁ hlad!“
Konečně taky zbystřil. „Asi mu budeš muset dát sunar.“
Vzdechla. „Ale já ho nechci přestat kojit.“
„Prosím tě, nic se mu nestane, já byl taky na sunaru. Aspoň budu mít taky nějakou zábavu při krmení a nejenom ty.“ Povzbudivě se na ni usmál. Vstal z postele a dal ohřát lahev.
Za chvilku byl zpátky. Podal jí to a ona se pustila do krmení. To bylo jiný kafe, Luc ji vyžahl skoro celou.
„Ber to tak, přinejmenším jeden prospí celou noc.“
Usmála se a uložila ho. Usnul okamžitě a byl zase klid. Posunula oba kluky ke kraji, dokonale je zabezpečila a lehla si Jackovi do náručí. Objal ji a zase společně usnuli. Nechápala, první se vzbudila ona a Tom ještě neměl hlad. Bylo sedm. Není možné, aby tak dlouho spal. Vymanila se z Jackova obětí a šla na záchod. Když přišla Tom už nespal, ale žádný brekot, nic. Aby nevzbudila nikoho dalšího, sbalila se s ním do kuchyně. Ještě že aspoň tenhle je vděčný za normální přísun krmení. Hned jak se napapkal, musela si s ním chvilku hrát. Byl nějak živý a tak toho využila. Chvilku spolu sledovali televizi, ale on vydržel jenom hodinu a znova spinkal. Občas sebou třepal, byla strašně zvědavá, co se mu zdá.
„Ahoj“ Ozval se Jack vedle ní. „Proč si mě nevzbudila?“
Položila malého a přilezla k Jackovi. „Když ty si tak sladce spal.“ Políbila ho.
Jack jí ale podsekl ruce o které se opírala a tak skončila pěkně na něm. Přetočil se s ní aby byl nahoře a pomalu jí sundával oblečení. Přerušila ho.
„Sou tu kluci!“
„Ti spí.“
„To jo, ale ještě je zalehnem!“ Uchechtla se.
Jack vystřelil ze své pozice, opatrně jednoho po druhém přenesl do jejich, už suché postýlky, přikryl je a zase se k ní vrátil. Dokonce se mu podařilo je oba nevzbudit. Vskočil za ní do postele a začal ji znova líbat. Rychle z ní shodil všechno oblečení, ona udělala to samé. Chvilku na sebe jenom tak zírali. Pomalu se k ní naklonil a jemně ji políbil, takhle pokračoval až k jejím bradavkám, u kterých se zastavil. Pořádně si s nima hrál jazykem. Sam zrychleně dýchala a občas z ní vyšel vzrušený sten. Když se jejích prsou dostatečně nabažil, pokračoval v jeho jízdě jazykem dolů. Zase si udělal menší zastávku u pupíku, ale už nemohl, stejně jako ona, vydržet, až bude níž. Roztouženě od sebe oddělala nožky a jeho hlava se mezi nima zabořila. Když se jí poprvé dotkl, Sam se neudržela a prudce vydechla. Jenom se usmál. Chvilku si s ní pohrával, než konečně jazýček vsunul dovnitř. Sam se zaryly nehty do prostěradla.
„Jacku, to je ono.“
No, vlastně ty poslední tři slova jenom odhadl, všechno se to proměnilo v jeden výdech. Cítil, že už je skoro bude a tak se do toho opřel a naposledy do ní zastrčil jazyk a ještě si pomohl rukou. Sam se ještě pokusila zakřičet jeho jméno, ale už byla jako v tranzu, celá se chvěla a jenom ho křečovitě držela za vlasy. Přesunul se k jejím ústům, zajal je ve vášnivém polibku a vstoupil do ní. Jako po másle, když poznal, že je schopná akce, začal se v ní pomalu pohybovat. Taky se chytla, ovinula mu nožky kolem pasu a soustředila se jenom na tenhle okamžik. Když se pořád neměl k tomu zrychlovat, přetočila je a vzala to sama do rukou. Takhle to bylo lepší. Naklonila se k němu a  zase ho políbila. Při tomhle pořádně zrychlila. Jack slastně zavrčel. Sam ucítila, tu známou vlnu vzrušení a naposledy se do toho se vší vervou  opřela. Společně se vrhli přes okraj. Sam se na něj položila a vrněla u do ucha.

Když se jejich dech trochu stabilizoval, Sam se zajímala o dnešní denní plán.
„Co třeba voda?? Mohli bysme vzít kluky okoupat.“ Usmál se.
„Dobře.“ Souhlasila a pomalu ho ze sebe vytáhla. „Jdu se na ně podívat.“
Políbila ho, nahodila župan a zmizela za dveřmi. Jack polehával a vzpomínal na právě prožitý sex, když ho vyrušil Samin zoufalý výkřik: “Jacku!!!!!!” Okamžitě se napřímil a vletěl za ní do pokoje. Naskytl se mu hrůzný pohled. Sam držela v náručí úplně bezvládného Toma. Bylo na první pohled vidět, že se něco děje. Měl chudáček úplně modré rty, zavřené očička a ani trochu nereagoval na maminčin hlas. Sam s ním doslova třepala a snažila se zachytit nějakou reakci, ale klouček byl naprosto mimo.
“Co se stalo?”, ptal se šokovaně Jack a vůbec nevěděl, co dělat.
“Já nevím!”, vzlykala Sam. “Přišla jsem a takhle jsem ho tu našla!” Položila ho na postel. Byl doslova jako kus hadru. Snažila se ho všemi způsoby probrat, Jack utíkal pro vodu a pokropil ho. Zdálo se, jakoby se pohl. Párkrát s ním ještě zatřepala, než se konečně ozval jeho pláč. Vzala ho zpět do náručí a plakala s ním. Tentokrát plakal jako ještě nikdy. Křičel na celé kolo a nebyl to normální pláč, jako když má hlad. Oba poznali, že je to bolestivý pláč.
“Sakra, co to bylo?”, zmohl se Jack na otázku.
Sam to nekomentovala, jen ho pevně držela. Musela si sednout, cítila, že stát dlouho nevydrží. Kladla si to všechno za vinu. Užívali si s Jackem a nedávali na ně pozor.
“Je to moje chyba”, vzlykla.
Jack si k ní přisedl a objal ji i s Tomem. “Není. Když už, tak je to naše chyba. Nemohli jsme vědět, že se něco takové stane. Pojď, zajdeme s ním k doktorovi.”
Kývla, posbírala malému věci, Jack vzal Lucase, kterého vzbudil bráškův srdceryvný pláč, ale naštěstí plakat nezačal. Sam se celou dobu třepala, úplně ji to dostalo. To je teda svatební cesta! Nenávidím svatební cesty!!, nadávala v duchu.

U doktora nezjistili nic zvláštního. Místní doktor byl uznávaný lékař. Ze začátku Toma celého prohmatal, poslechl si jeho srdíčko, udělal spoustu rentgenů, ale na nic nepřišel. Všechno bylo v naprostém pořádku. Nedokázal si ten otok krku vysvětlit. Až když Toma oblékal, všiml si na zádečkách pod lopatkou malinkého pupínku. Pečlivě jej prohlédl a byl by to nechal tak, kdyby po něm náhodou nepřejel a Tom nezačal plakat. Nechal mu znovu odebrat krev a poslal ji na důkladné laboratorní vyšetření. Sam zírala, jak rychle se tu jednalo. Nakonec zjistil, že je malý alergický na hmyzí píchnutí. To byla také příčina toho otoku. Sam i Jackovi se ohromně ulevilo, oba mysleli na to nejhorší. Dostali nějaké léky a doktor je propustil. Jen co Sam dosedla na židli v kuchyni, pořádně spustila. Jack nevěděl, co s ní. Plakala a plakala a nebyla k utišení. Tom už v klidu spal, zdálo se, jakoby se vůbec nic nestalo.
“Chci domů.”, ozvala se po chvíli Sam.
Jacka to překvapilo. “Tak brzy? Sam, lásko, nejsme tu ani 3 dny!”
“Mám strach, že ho zase něco pichne. Co pak?”
Jack si k ní přisedl a objal ji. “To co se dnes stalo, se mohlo klidně stát i u nás. Tomu bysme nezabránili. Musíme na něj dávat větší pozor. Pojď, půjdem k vodě.”
Moc se jí nechtělo, ale neměla to srdce kazit svému manželovi to nadšení. Věděla, jak moc má Jack rád vodu. Nabalili kluky, každý vzal jednu sedačku a vyrazili. Neměli to daleko, hotel byl pár metrů od pláže. Ještě ani nerozdělala deku a Jack už byl ve vodě. Musela se usmát. Vyndala kluky ze sedaček a sedla si s nimi pod slunečník. Nasadila jim čepičky, které dostali od Janet a pozorovali tátu, jak řádí ve vodě. Jack by rád řádil i se Sam, ale bylo mu jasné, že jeden z nich musí vždy hlídat kluky. Když se dostatečně vyřádil, vrátil se zpět na deku. Sam zrovna mazala kluky.
“Nechceš taky namazat?”, zeptal se Jack s poťouchlým úsměvem, kterého si Sam ale nevšimla.
Nadšeně kývla. “Samozřejmě.” Podala mu krém a uvelebila se vedle kluků na záda.
Jack si to mazání náležitě užíval. Sedl si na ni obkročmo a začal u hlavičky. Pěkně si nechval záležet, aby nic nevynechal. Sam jen slastně vzdychala. Když jí natíral prsa, nemohl si odpustit je malinko pomačkat. Prudce vydechla a dala mu tak najevo, jak moc se jí to líbí. Zašklebil se a nechal toho. Překvapeně zvedla hlavu a nevěřícně na něj čučela.
“Jacku!” Znělo to strašně zoufale.
“Copak?”, dělal, že nechápe.
“Proč jsi přestal?”
“Přestal s čím?” Zavrčela. “Nech toho, moc dobře víš, co myslím!”
Pozvedl obočí.
Zavrčela ještě víc. “Tohle!”, a ukázala mu co.
Jacka nesmírně vzrušoval pohled na Sam, jak se dotýká sama sebe. Nedělala to úmyslně, jen mu ukazovala, co jí dělá dobře. Podívala se na něj a všimla si jeho výrazu. Potměšile se usmála a dál pokračovala v tom, co dělala. Nejen, že věděla, co mu tím způsobuje, ale už to taky i cítila. Přestala si masírovat ňadra a pomalu sjížděla rukama dolů po bříšku a pobaveně sledovala Jackovu reakci. Dorazila rukama až k němu. Seděl jí na bříšku. Už se ho málem dotýkala, když v tom se rozplakal Lucas.
“To snad není pravda!”, skuhral, nicméně ze své ženy slezl, aby se mu mohla věnovat. Byl hladový.
Automaticky si sundala plavky, aby ho nakojila. Zdálo se, že mu chutná, ale po chvíli sebou začal mrskat a poplakávat.
“Co dělám špatně?”, nechápala Sam. Vytáhla z tašky sunar a strčila mu flašku do pusiny. Okamžitě začal pít a spokojeně si broukat. Cítila se strašně. Potřebovala Janetinu radu, ale musela počkat, než se vrátí domů. Za chvíli vyžadoval jídlo i Tom. Tomu maminčino mlíčko naopak velmi chutnalo. Pokaždé, když ho od zdroje odtrhla a myslela si, že už má dost, začal řvát jako by ho týrali. Věděl co na mámu platí. Konečně byl plný. Podala ho Jackovi a popravila si plavky.
“Jdu se smočit.”, oznámila mu.
Kývl a poposedl si blíže ke klukům. Sam se ve vodě moc líbilo, nechtělo se jí ani ven. Pozorovala Jacka, jak si na dece hraje s kluky a opět ji zaplavily myšlenky typu: Zasloužím si to? Schází mi ještě něco? Jsem šťastná jako nikdy před tím. Měla chuť na svého muže skočit. Něco ji napadlo. Sice to není nuda pláž, ale proč Jacka trošku nenaladit, říkala si v duchu a usmála se. Ještě ve vodě se vyslekla naprosto do naha, sebrala odvahu, protože i když to nedělala poprvé, na pláži bylo přeci jen více lidí. Hrdě vztyčila hlavu a pomalinku vycházela z vody. Jack si hrál s malýma, ani si nevšiml, že jde k němu. Až když uslyšel pískat a výskat všechny muže okolo, vzhlédl.

Okamžitě zapomněl na synky vyžadující pozornost a s otevřenou hubou hleděl na Sam. Nemohl tomu uvěřit, jasně si vzpomínal jak reagovala, když si na sebe oblékl tu kraťulinkou sukni a triko s výstřihem a teď se tady promenáduje nahá a před lidma.  Prokrista pána. Lidi. Nechal děcka ležet a rozběhl se k ní. Překvapilo ji to, takový sprint u Jacka ještě neviděla. Hned jak byl u ní, tak se ji snažil zakrýt vlastním tělem.
„Sam, co to děláš. Nejsme tu sami!“
„Jenom se dobře bavím.“ Smála se mu.
„Hned si na sebe dej plavky, všichni na tebe zírají.“
Smála se ještě víc, žárlivého ho neznala. Ten jí vytrhl plavky z ruky a nešikovně se snažil ji do nich navléct.
„Jacku, přestaň!“
„Sam, si moje manželka a já nechci aby ses tu takhle předváděla.“
Byl roztomilý. Ale ještě si to pořádně nevychutnala.
„Stejně mě tu nikdo nezná.“
„Ale já jo.“
Už se zdálo, že se mu vaří krev, tak si ho musela nějak udobřit. Naklonila se k němu a jemně ho políbila. Jack ale nespolupracoval.
„Takhle to nespravíš.“ Oznámil jí.
Pokrčila rameny a přímo se na něj vrhla. Z toho polibku, který předvedla se mu zatočila hlava. Hupsla na něj a omotala mu nožky kolem pasu. Když to viděli všichni kolem, jejich zábava v tu chvíli skončila, už neviděli nic, zepředu byla nalepená na Jackovi a zadek jí strategicky zakrýval, takže se zase otočili a věnovali svým činnostem. Propletla mu ruce do jeho vlasů a nechala se odnést zpátky na deku. Opatrně ji položil a stále líbal.
„Jacku..“ Přidušeně se s ním snažila komunikovat.
Vzpamatoval se až když mu hlavu trochu odstrčila.
„Tady to nejde. Navíc..“ Ukázala na oba kluky, kterým se to asi taky líbilo, sledovali rodiče a nespokojeně se vrtěli.
Dramaticky vydechl a odvalil se z ní. Tím ale zase odhalil její tělo. Rychle přes ni přehodil ručník.
„Ty naděláš.“ Zahihňala se.
„Nechci, aby tě viděl nahou někdo jiný, než já.“
Musela ho trochu potrápit. „A Janet??“
„Sam“ zavrčel na ni „víš jak to myslím.“
Usmála se. Nahodila plavky a trochu si vysušila vlasy. Otočila se k Lucovi, který vyžadoval víc pozornosti. Na rozdíl od Toma mrskal ručičkama a něco se snažil žvatlat. Vzala si ho do náruče.
„Co bys chtěl?“ Ptala se ho.
Moc jí toho neřekl, hned jak ho vzala, tak se zklidnil. Jack se na ni díval tím jeho známým pohledem a chlípnýma myšlenkama. Nejdřív ho navnadí a potom ho zarazí. Už chtěl, aby byli zpátky na pokoji. Ale jak to tak vypadalo, nějakou dobu si tu ještě pobudou. Kluci si to užívali a vlastně oni taky. Když už nic, aspoň hladil Toma po bříšku, do náruče ho radši nebral, kdyby usnul, tak by ho už asi nemohl pustit. Spali tak sladce. Mockrát ho Sam chytla, jak sedí v křesle a drží spící mimino, místo aby ho uložil. Aspoň něco zabralo, Tom byl tuhý. Ale Luc byl pořád nějaký aktivní. Hlad neměl, ale spát nechtěl.
„Jdu se s ním projít.“ Oznámila mu.
Kývl hlavou a plácl sebou na deku. Vstala, položila ho tak, aby mu nesvítilo do očí a vydala se k vodě.
„A dej si pozor!“ Ještě uslyšela Jacka.
Zasmála se, otočila se na něj a kývla. Šla podél pláže a pozorovala neklidnou hladinu. Po chvilce si sedla na kraj přesně tak, aby jí vlnky smočily akorát nohy a zaposlouchala se do šumění moře. Luc se asi taky zaposlouchal a usnul. Chtěla tu ještě chvilku sedět, ale z malého už doslova teklo. Otráveně vstala a vrátila se zpátky. Na dece jenom viděla dva spící špalky. Tohle je teda jeho představa hlídání? Opatrně položila Luca vedle bratra a zase ji přepadla škaredá myšlenka. Rozběhla se k vodě, nabrala plné ruky vody a všechnu, co se jí podařila donést na něj šplíchla. Hrozně se lekl a úplně nadskočil. Trochu dostal i Tom, ale zmohl se jenom na otevření oček. Sam se na něj smála, ten jí naopak oplácel vražedný pohled.
„Sam, ty si koleduješ!!“
Pokrčila rameny. „A co uděláš??“ Chichotala se.
Prudce vstal, vzal ji do náruče a utekl s ní k vodě. Počkal si na větší vlnku a chystal se ji tam hodit.
 „Jacku, prosím, ne!!“ Žadonila. Když viděla, co na ně míří, vůbec se jí tam nechtělo.
Jack se ale vítězně smál. Občas se sice otočil na děcka, které tam nechal samotné, ale  netrpělivě čekal na blížící se vlnu. Ještě popošel víc do vody a řehnil se. Sam se mu snažila vytrhnout, ale držel ji pevně. Když se už blížilo nevyhnutelné, chtěla z toho vytěžit co nejvíc a tak se ho chytla co nejpevněji. Napřáhl se, aby ji tam hodil, ale ona nepustila, což mělo za následek, že letěl dopředu i s jejím tělem. Sam to bylo celkem jedno, dopadla do vody po zádech, navíc to čekala, ale Jack vletěl pěkně po hubě a pořádně se napil. Kuckající se vynořil nad hladinu a snažil se vzpamatovat. Sam už byla dávno nahoře a smála se mu, jak nejvíc mohla. Otočila se na kluky, viděla, že se Tom pořád mrská po tom zásahu vody, a tak nechala kašlajícího a nadávajícího Jacka ve vlnách a vrátila se na deku. Studenou rukou malému přejela po břichu. Ten jí byl vděčný, byl úplně spocený a spokojeně vrněl, jakmile se ho dotkla. Sam počkala až Jack dorazí z vody.
„Měli bysme se vrátit, kluci už sou úplně mokří.“
„To já taky.“ Zavrčel a vyklepával si vodu z ucha.
Usmála se. „Ne, myslím to vážně, je tu na ně dost horko.“
Smutně kývl. Ještě se mu od tama nechtělo, dokonale si to užíval. Ale na druhé straně se už ozýval jeho hladový žaludek. Začal balit všechny věci, naházel to do tašek. Vzal Sam jednu sedačku a vydali se k hotelu. Nechali si přinést jídlo na pokoj. Sam mezitím okoupala oba malošky, ti byli ve svém živlu, chladná voda byla příjemná i pro ně. Luc vytuhl ještě ani nepřinesli jídlo. Najednou byla Sam za sunar vděčná, opadly jí nějaké starosti. Jack se věnoval druhému a snažil se ho ukolíbat. Když už ale bylo jídlo na stole a kluk pořád vzhůru, nechal ho napospas postýlce a nadšeně se vrhl k nádherně vonícímu talíři. Oba to do sebe hned obrátili. Domluvili se, že si odpoledne zase někam vyrazí, ale Jack toho začal litovat, nejradši by byl tady s ní. Sam ještě zkontrolovala děti a zasedla k televizi. Jack se k ní přidal a během deseti minut byli oba mimo. Jack ale ještě uslyšel nějaký hluk z ložnice, tak opatrně oddělal Sam a šel se podívat. Oba kluci se činili, musel je přebalit. Naštěstí se to obešlo bez zbytečného křiku, tak je mohl nechat samotné a zase se věnoval Sam. Odnesl ji z nepohodlného gauče na postel, dokonce ji nevzbudil, vzal si ji do náruče a zase usnul.

„Tak jaké byly líbánky?“, ptala se nadšeně Janet, jen co vystoupili z letadla.
„Skvělé!“, mrkl na ni Jack.
„Uběhlo to strašně rychle.“, vzdychla Sam. „Nejraději bych se tam vrátila!“
„Chápu.“, kývla doktorka.
„A co se dělo za tu dobu, co jsme byli pryč?“, ptal se zvědavě Jack, když házel kufry do auta.
Janet viditelně posmutněla.
„Co?“, nechápal.
Přemýšlela, jak z toho vybruslit. „Teď nemá cenu to rozebírat. Řekneme vám to na základně. Jedem?“
Kývl, posedali si do auta a vyrazili. Jackovi i Sam vrtalo hlavou, co se tak asi mohlo stát, že to Janet nechtěla říct. Když dorazili na základnu, hned u vchodu narazili na první uvítací výbor. Se všemi se objali, zodpověděli některé vybrané otázky a šinuli si to 28 pater dolů. Klukům se jízda výtahem vůbec nelíbila. Jakmile nastoupili, Tom začal plakat a strhl tak Luca.
„Pane bože!“, vykřikla Sam znechuceně a vzala jednoho do náručí. Samozřejmě to nepomohlo. A tak ho vrátila zpět do sedačky a nechala ho řvát. Stejně nic nezmohla a krmit ho tu neměla v úmyslu. Výtah se zastavil. Vystoupili ven a pozdravili se s vojínem, který tam hlídal. Sam si nemohla nevšimnout, jak se po ní všichni koukají. Vůbec to nechápala. Nedokázala ty pohledy ani rozeznat. Připadaly jí smutné a zároveň zvědavé.
„Vítejte!“, ozval se Hammond, jen co vešli do zasedačky.
Položili kluky na stůl a Sam se konečně zeptala: „Díky pane. Co se stalo? Doktorka Fraserová říkala, že nám to řeknete.“
George sklopil oči.
„Generále?“Tohle zaujalo i Jacka. Co se asi mohlo stát?
„Posaďte se.“, vybídl je po chvíli a sám se jako vždy usadil v čele. O
ba byli natuty zmatení.
„Majore…“, začal Hammond. Sam na něj vyděšeně hleděla. Jackovi pomalu docházelo, co se asi stalo. Chytl Sam povzbudivě za ruku, jakoby tak chtěl zmírnit bolest, která přijde. Otočila na něj překvapeně hlavu a pak hned zase na generála.
„Co se stalo?“
„Před 4 dny jsme obdrželi zprávu od Tok´rů….“
Do Sam jakoby uhodil blesk. Táta.
Hammond pokračoval: „Selmac byla vyslána na důležitou misi. Jednalo se o Anubise...“
Skočila mu do řeči. „A co táta? Je v pořádku, ze ano?“
Chytl ji za druhou ruku: „Nezvládl to. Je mi líto.“
„Co prosím?“ Sam byla úplně mimo. Táta! Proboha! Seděla tam jako kus dřeva. Hleděla před sebe a přímo před očima jim bledla.
„Doktorku!“, vyštěkl duchapřítomně Jack na vojína u dveří. „Sam?“
Nereagovala. Byl to pro ni takový šok, že nemohla ani plakat. Prostě to nešlo. Jack s ní zatřepal. Přišla trochu k sobě.
„Že je to lež?“ Vstala, chytla Jacka křečovitě za límec bundy, třásla s ním a její hlas začal nabývat na síle. „Řekni!!“, křičela na něj. „Řekni, že je to lež! Táta nemůže být mrtvý! On prostě nemůže! Řekni mi, že je to lež! Slyšíš?! Tak mluv sakra!!“
Jack se ji snažil uklidnit, ale nedařilo se mu.
„Majore, uklidněte se.“, zakročil generál.
Sam se ve vzteku otočila a praštila ho loktem do obličeje. Vykřikl a chytl se za poraněnou oblast. Hned na to se Sam sesula k zemi. Omdlela. Janet tam zrovna přibíhala. Letmo ji prohlédla, jestli si při pádu neporanila hlavu. Vypadalo to ošklivě. Naštěstí se nic takového nestalo. Naložili ji na nosítka a přenesli na ošetřovnu. Jack se začal generálovi omlouvat, ale ten ho odbyl s tím, že to nic není a odešel do své kanceláře se slovy:
„O mě se nestarejte plukovníku. Dejte pozor na své děti a ženu, potřebují Vás.“
„Ano, pane!“, zasalutoval Jack a hrnul se za Sam na ošetřovnu.

Janet jídala nějaká sedativa, a tak spala. Přistoupil k ní a hladil ji po tváři. Byla tak bledá. Byl si jist, že kdyby ji postavil ke stěně, tak s ní splyne.
„Bude v pořádku.“, uslyšel doktorku. „Aspoň fyzicky. Má sice menší ránu na ruce, ale to se za pár dní zahojí.“
„Děkuji.“, usmál se na ni a stěží zadržoval slzy. Tohle si jeho Sam nezasloužila. Věděl, že až se probere, prvních několik dní pro ni bude strašných. Rozhodl se jí pomoct jak nejlépe bude umět.
„A kluci?“, ozvala se zase Janet.
„Jsou v zasedačce s Danielem.“, odpověděl Jack, zpola přítomný.
„Postarám se o ně.“, špitla a opustila je.
Hleděl na svou ženu a první slzičky ukáply. „To není fér, Jacobe.“, mluvil si sám pro sebe. „Tohle jsi jí neměl dělat.“
Ode dveří ho pozoroval Teal´c. Původně se chtěl zeptat, jak se majoru Carterové vede, ale uvědomil si, že teď není ten správný čas. Jack tam s ní celou dobu seděl, ani na minutu se od ní nehl. Věděl, že o kluky je dobře postarané. Sam ho teď potřebovala ze všeho nejvíce. Upřeně ji sledoval. Ani si nevšiml, že procitla.
„Jacku?“
„Sam! Jak ti je?“
Odpověděla mu otázkou: „Je to pravda nebo se mi to celé zdálo?“
Sklopil zrak. Pochopila. Spustila slzavé údolí a obrátila se k němu zády. Nechápal. Když si ji chtěl otočit zpět, cukla sebou a jeho ruku tak setřásla. A tak se strategicky přesunul na druhou stranu. Jakmile dosedl na židli, obrátila se a opět k němu byla zády. Tak to už vůbec nechápal.
„Sam? Chci ti pomoct.“
Žádná odpověď.
„Sam?“
Nic.
„Sam, lásko, tímhle chováním nic nevyřešíš. Chci ti pomoct, nechci, aby ses takhle trápila, jsem ve všem s te…“
„Běž pryč.“, přerušila ho stroze.
„Prosím?“, myslel si, že špatně slyší.
„Běž pryč.“
„Ale Sam, já…“
Naštvaně se na něj otočila. „Vypadni!“
Zbledl. Vstal a beze slova odešel. Ranila ho a byla si toho vědomá. Chtěl jí jen pomoct.
„Promiň Jacku..“, vzlykla a zabořila hlavu do polštáře.
Jack letěl nasupený chodbou. Byl naštvaný hlavně na sebe, neví, jak Sam pomoct. Kdyby jí nevymlouval ten dřívější návrat, možná by se to nemuselo stát, Jacob totiž slíbil, že se po jejich líbánkách ukáže. To že na něj Sam křičela mu ani nepřišlo. Ani nevěděl, jak a objevil se v zasedačce. Janet se zrovna pokoušela utišit křičícího Luca. Už měl určitě hlad.
"Měli bychom ho zanést k Sam, potřebuje se najíst." Oznamovala mu Janet.
"Ne, to radši ne, je zvláštní."
Byli v zasedačce sami, tak Janet hned začala vyzvídat. "Jak to myslíte?"
Pokrčil rameny. Vytáhl z tašky lahev se sunarem. Naštěstí byla ještě trochu teplá, vzal si kluka a vrazil mu dudel do pusy.
"Nechce mě vidět, dokonce mi řekla, abych vypadl."
Janet chvíli přemýšlela. Hlavně byla zmatená tím, jak automaticky ho začal krmit. Nakonec se zase vzpamatovala.
"Pane, musíte to pochopit, tohle pro ni byla snad ta největší rána. Matku už ztratila a otec byl její velký vzor."
Povzdechl si, Luc sebou začal škubat. Moc toho ještě nesnědl. Jack položil flašku na stůl. Chvilku ho hladil po břiše, aby ho uklidnil, ale nemělo to žádný efekt. Janet viděla jeho snažení a vzala si ho.
"On pozná, že ste nervózní." Opatrně si s ním sedla a znova ho začala krmit.
Tentokrát si spokojeně čvachtal.
"Jak nemám být nervózní. Na ošetřovně mi leží manželka, nechce s nikým mluvit, nikoho vidět."
"Bude to chtít čas, než se z toho vzpamatuje a vy musíte být její opora."
"Jo, to bych rád, ale nechce mě vidět."
Janet zakroutila hlavou. "To není pravda, snaží se to jenom vyřešit sama, což je špatně. Musíte jí dát najevo, že ste s ní a že ji milujete."
Kývl hlavou. "Kde je vlastně Tom?"
Janet se usmála. "Daniel si myslel, že je nutné, aby poznal základnu. Teal´c šel s nimi, takže bodyguarda mají."
Na jeho tváři se na okamžik ukázal úsměv. "Myslím, že je půjdu najít. Jestli má hlad tenhle, tak ten druhý taky. A tomu nevnutím nic jiného než mámu." Kývl jí na rozloučenou a šel je hledat.
Už měl trochu představu, kam s ním Danny mohl jít.

Janet mezitím dokrmila Luca. Pořád se mu něco nelíbilo. Asi věděla. Vzala ještě jeho tašku a zamířila na ošetřovnu. Sam k ní byla otočená zády, přístroje kolem ukazovaly, že s ní nic není. Potichu k ní přišla. Sam už ode dveří slyšela Luca. Asi se mu u Janet nelíbilo, ale nehodlala s tím nic dělat. Chtěla být sama a čumět do zdi. Radši se neotáčela, protože kdyby ho viděla, nevydržela by to a musela si ho vzít.
"Sam.." Zavolala na ni. "Někoho ti vedu."
Neodpověděla, ani se nepohla. Přišla až k ní a posadila se na židli vedle.
"Sam, to nemyslíš vážně, nemůžeš se přestat starat o vlastní dítě!"
"Dej ho Jackovi."
Ten mrazivý tón v jejím hlase se jí vůbec nelíbil. Naštvala se. Obešla postel a vrazila jí Luca pod nos. Takové zacházení se mu vůbec nelíbilo a spustil pořádně. Sam se na něj konečně podívala a hned se jí oči proměnily přímo v moře. Pohladila ho po hlavě a přitáhla si ho k sobě co nejvíc to šlo. Janet byla sama se sebou spokojená. Podařilo se jí rozbít první Saminu obranu. Ale věděla, že tak snadné to nebude a to hlavní bude muset udělat Jack. Lucas se už trochu uklidňoval, zato Sam řvala čím dál víc. Janet si k ní přisedla.
"Jenom se vybreč, to pomáhá." Položila jí ruku na tu její, která se zastavila na Lucově bříšku.
Po těhle slovech zase nabral její pláč na intenzitě. Naštěstí to synka nerušilo a tiše ji sledoval. Mával jí ručičkama před očima, jakoby se ji snažil taky uklidnit. Dala mu prst a on se jí okamžitě chytl. Nějaká sestra zavolala doktorku. Janet rychle vstala, na této straně vztyčila tu ohrádku u postele, kdyby Sam náhodou usnula a malého nechala ležet s ní. Zatáhla kolem ní závěs a odešla. Sam už trochu přestala brečet, takže na něj viděla. Druhou rukou ho hladila po hlavě a snažila se ho uspat. Nejvíc to ale uklidňovalo ji samotnou. Hned jak usnul, zavřela oči taky a snažila se všechno zaspat.

Jack vletěl do Dannyho kanceláře. Zrovna se hrabal v tašce s oblečením pro děti a Toma neměl.
"Danieli, kam si dal mého syna?" Děsil se Jack, jakmile ho tak uviděl.
Ten se zasmál. "Teal´c ho vzal do koupelny, tvůj syn se nezapře. Měl plnou plínku, tak teď hledám nějakou čistou."
Jack se na něj zašklebil. Zvláště při druhé větě poněm málem skočil. "Proč si ho nepřinesl k nám?" Nechápal.
"Víš, ty si byl u Sam a já vás nechtěl rušit. Myslím, že má vlastních problémů dost, tohle udělám rád."
"To je hezké, ale tady na něj nic nenajdeš. Jsou v té druhé tašce."
Danny se na něj vražedně podíval. "A to si mi to nemohl říct dřív? Hledám to tady už jakou dobu."
"Vždyť ses neptal."
Zpražil ho pohledem. To je celý Jack, Takovou odpověď mohl čekat.
"Přinesu to, hned sem zpátky." Vyletěl zpátky do zasedačky. Ta byla ale prázdná. Janet už asi něco měla, tak ho zanesla k Sam. Přišoural se na ošetřovnu. Viděl velké kulové, kolem Saminy postele byl zatažený závěs. Ale vedle postele leželo to, co hledal. Potichu vklouzl za závěs, aby se podíval na Sam. Spala, na tváři relativně klidný výraz. Vedle ní ležel i spinkající Luc a držel se jejího prstu. Na oba se usmál, políbil je na tvář, vzal co potřeboval a zase z tama vypadl. Teal´ca našel hned. Hlavně podle křiku. Tomovi se asi nelíbila studená voda z kohoutku na záchodě.
"Teal´cu, dáš mi ho?"
"Jistě O´Neille, s radostí." Předal mu ho a poodstoupil kousek dál.
Jack ho zběžně umyl, zastavil vodu, utřel ho a na volném místě na umyvadle přebalil.
"Kde má dupačky?" Zarazil se.
"No, víš.." Vložil se do hovoru Danny. "on sebou trochu mrskal, když sme ho vyslíkali, takže sou, ehh..., no špinavé."
Jack dal oči vsloup. "Prokrista pána, vy ste talenti."
Naštěstí oblečení bylo u Dannyho, tak ho vzal tam a dooblékl.
„Jak je na tom Sam?“ Ptal se Danny sotva tuto činnost ukončil.
„Nevím, ještě sem s ní pořádně nemluvil. Naposledy mě vyhodila, teď spí, ale musím za ní. Má hlad, že?“
Otočil se na Toma a polechtal ho na břichu. Ten ze sebe vydal jenom nějaký zvuk, který Jack bral jako souhlas. Vzal si ho a chtěl odejít.
„Tak hodně štěstí.“ Popřál mu Daniel.
Budu ho potřebovat. Pomyslel si Jack a přemýšlel, co Sam řekne.

Před dveřma ošetřovny se zhluboka nadechl a vešel dovnitř. Oba pořád spali. Jack se k ní naklonil k Sam, pohladil ji ve vlasech a jemně ji políbil.
„Sam, vzbuď se.“ Zašeptal jí do ucha.
Samin spánek nebyl nijak hluboký a tak hned otevřela oči. Podívala se na toho, kdo ji vzbudil.
„Mami, máme hlad.“ Usmál se na ni a zvedl Toma tak, aby na něj pořádně viděla.
Sam se usmála a bezeslova si Toma od Jacka převzala. Jen co ho vzala do náručí, přestal poplakávat. Pohladila ho po tvářičce a ukončila jeho trápení. Spokojeně cumlal a občas i zachrochtal. Jack si vzal do náručí spícího Lucase a pozoroval ho.
„Sam?“, začal.
„Jacku, já…“ Chtěla se mu omluvit,ale nedal jí příležitost.
„Nemusíš se mi omlouvat. Nemusíš mi ani nic vysvětlovat. Vím, jak se cítíš.“
„Opravdu?“ Vzhlédla k němu a její očka se leskla v přívalu nových slz.
Jack si k ní přisedl. „Přestaň plakat.“
Chtěla namítnout, že to nejde, ale rozpovídal se o tom, že to za chvíli přebolí, čas to vyléčí a podobné věci. Věděla, že se to jen tak říká, a tak ho nechala, ať jí to poví. Byla ráda, že se na ni nezlobí, po tom, co na něj tak vyjela. Objímali se, když vešla Janet. Hned jak je uviděla, měla radost a chtěla hodit zpátečku, ale Sam si jí všimla. Usmála se na ni a kývla, ať zůstane. Potřebovala si stejně vzít jen pár věcí. Opravdu Jacka nepoznávala. Byl ke své ženě tak citlivý! Při pohřbu jí stál po boku, uklidňoval ji, pomáhal s kluky jak se jen dalo. Sam si neměla na co stěžovat.

Ale pak se stala ta strašná věc. Kluci zrovna oslavili rok. Byla to krásná oslava. Lucas už uměl říct: „Máma.“ a Tom k tomu neměl daleko. Měl s mluvením malinko potíže, ale Janet je ujistila, že se to časem spraví. Oba byli moc krásní a čím dál tím víc podobní své matce. Avšak povaha se rýsovala po tátovi. Sam z toho měla trochu strach. Nechtěla, aby z nich byli ňoumové. Byly to dva dny. Dva holé dny po jejich oslavě, co se to stalo. Sam s Jackem trávili většinu času na základně, tudíž s nimi i malí. Každý si je zamiloval. Nebylo nikoho, kdo by je neměl rád. Aspoň si to mysleli. Opak byl pravdou.
„Neplánovaná mimozemská aktivace!“, ozvalo se v osudný den.
Sam, Jack, Danny, Teal´c, doktorka, generál, prostě všichni se seběhli do řídící místnosti.
„Přijímáme kód.“, hlásal Davis. „Jsou to Tok´rové, pane.“
„Otevřete Iris!“, rozkázal Hammond a rozešel se dolů k bráně.
Šel s ním jen Jack a ostatní zůstali na svých místech. Stoupli si k rampě a pozorovali třepetající se modrou hladinu. Čekali Garshaw, nového hostitele Selmac, kterou se jim podařilo nakonec zachránit, nebo jakoukoliv jinou Tok´ru. Místo toho prošli bránou Jaffové, jeden po druhém. Sam se podařilo instinktivně zavřít Iris, ale i tak jich prošlo nejméně 20. Ostatní se rozplácli o štít. Vojáci ihned zaujali své bojové pozice, ale Jaffové je přelstili. Ukradli Tok´rům jejich nové maskovací zařízení a zmizeli jim před očima. Generál to dostal 2x do ramene a jednou do břicha a Jack do nohou. Oba se skáceli na zem a omdleli. Byla to jejich jediná záchrana. Jaffové si mysleli, že jsou mrtví a tak je nechali být. Střílelo se snad na všechny světové strany. Sam popadla nejbližší zbraň a snažila se dostat na ošetřovnu, kde byli kluci i s Cass, která je měla dnes hlídat. Jeden Jaffa se postaral o řídící místnost a zadával souřadnice zpět na planetu, ze které přišli. Sam neudělala ještě ani pár kroků, když uslyšela vyděšenou Cassandru. Proboha!
„Nechte mě být! Jdětě ode mě!“, křičela jako smyslů zbavená.
Za chvíli se ale ozvalo: „Ne, jeho ne! Vemte si mě! Slyšíte!! Prosím, vemte si mě!“
Sam nechápala.
„Jaffa kree!“, ozval se jí jeden za zády.
Bleskově se otočila a sejmula ho dříve, než na ni stačil namířit. To vyvolalo pozornost u Jaffy na ošetřovně. Vyšel ven i se svým úlovkem. Jakmile Sam uslyšela pláč jednoho svého synka, otočila se. Okamžitě měla srdce až v krku.
„Tome!“, křičela a vrhla se na Jaffu.
Ten s ní neměl slitovaní, sejmul ji zatem a šel dál. Došel bez problémů až do řídící místnosti, kde na něj čekal Jaffa, co zadával souřadnice. Začali se o něčem bavit, čemuž Davis, ležící vedle nich s dírou v zádech, ale stále při vědomí, nerozuměl. O něčem se dohadovali, ale po chvíli se rozběhli k vytvořené bráně. Jack se zrovna probíral z bezvědomí. Uslyšel pláč. Podíval se směrem k bráně. Uviděl Jaffu s jeho synem v náručí. Rychle se chtěl zvednout, bohužel díky svému zranění nemohl. Dobelhal se k rampě, když se červí díra uzavřela.
„Sakra!“, zanadával se snažil se vstát.
Sam mezitím přišla k sobě a chvíli jí trvalo, než si uvědomila, co se vlastně stalo. Vběhla na ošetřovnu a uviděla Cass, jak drží v náručí Lucase. Přiběhla k ní a vytrhla jí ho.
„Sam, mrzí mě to!“, plakala Cass.
am se na ni ani nepodívala, sesula se po zdi na zem, tiskla Luca k sobě, což se mu ani trochu nelíbilo, a plakala. V tom tam vtrhla Janet. Měla menší poranění na hlavě, ale nic vážného.
„Jste v pořádku?“ Přiklekla ke své adoptivní dcerce a začala ji prohlížet. Nic jí nebylo. V tom se zarazila, když uviděla Sam jen Lucem.
„Kde je Tom?“ Sam vzhlédla. Oči měla plné slz a tekly stále nové a nové, nešlo to zastavit. „Unesli ho.“, vzdychla a zase se rozplakala.
Janet byla v šoku. „Unesli?“
„Je to moje chyba.“, ozvala se Cass.
„Co to povídáš?“, divila se doktorka a letmo se podívala na Sam. Mlčela.
„Měla jsem je hlídat.“, posmrkovala Cass.
„To není tvoje chyba.“, konejšila ji Janet.

Sam se Luca nechtěla pustit. Ani potom, co konečně přivezli Jacka na ošetřovnu. Prostě seděla a brečela. Když Jack dostal dost sedativ na to, aby k ní byl schopný přilézt, sedl  k ní a snažil se ji utišit. První, co se mu povedlo bylo vzít jí syna. Už ho mírně dusila, takže hodně řval i on. Dal ho Janet, aby ho prohlédla a věnoval se Sam. Trvalo mu to snad hodinu, než se mu vůbec povedlo překřičet její pláč. Usedavě mu vzlykala na rameno a jeho rukáv už by se dal ždímat.
„Neboj, najdeme ho,“ Snažil se ji aspoň nějak povzbudit.
Jenom kývala hlavou a nepřestávala. Samotnému mu bylo na nic, viděl jak mu odnáší syna a nebyl schopný s tím něco udělat. Měl sám lesklé oči. Pevně ji držel a hladil po zádech. Janet se na to nemohla dívat a vrazila jí pořádnou dávku sedativ. Během půl hodiny její brekot ustupoval a pomalu usnula. Nechali ji přenést do jejího pokoje. Potom, co usnul i Luc ho k ní dali, aby se zase nevzbudila v šoku, že nemá ani jednoho. Po pár dnech se z toho trochu vzpamatovali. Sam byla dokonce schopná odpustit Cass. Musela uznat, že to nebyla její vina. Ale ta si to nemohla odpustit. Vůbec nechtěla zůstávat s Lucem sama v jedné místnosti. Generál dal oběma volno a poslal je domů.

Nejhorší bylo vysvětlit Lucovi, že se s bratrem nějakou dobu neuvidí. Vypadal stejně smutný jako oni dva. Ani neuměl mluvit, natož tak pochopit, že ho unesli. Z kamer poznali, že to byli jaffové goaulda Ti. Šli na jistotu, museli vědět, že děti bývají na základně, takže jim to někdo prozradil. Pravděpodobně tokrové. Ze základny dostali zprávu, že na jedné planetě se podařilo na tokry narazit. Utrpěli velké ztráty, díky jednomu špehovi. Byl členem rady, takže věděl kód k iris. Pokoušeli se omluvit, ale pro Jacka to nemělo žádný význam. Jeho syn byl pryč. Zkoušeli něco typu, že zjistí, kde ho drží, jestli je teda naživu. Sam bludně chodila po bytě a zastavovala se u každé Tomovy věci, aby ji mohla aspoň pohladit. Rozhodla se všechno nechat na místě. Jack jí v tom vyhověl. Ani on nebyl schopný se vzdát jeho věcí. Každou chvíli měli nějakou návštěvu z SGC, všichni se je snažili povzbudit, jak nejlíp uměli. Během pár týdnů se oba rozhodli pokračovat v misích. Oba hlavně hnala naděje najít Toma. Věřili tomu, že na něj musí dříve nebo později narazit. Bohužel každým dnem jejich naděje upadaly. Luc rost jako z vody. Sam se na něj nemohla vynadívat. Přemýšlela, jak asi zrovna vypadá Tom. Musel být naprosto stejný jako bratr, ale co si musel prožít. Jeho psychika bude natrvalo poškozená. Ačkoliv se zdálo, že Luc bude po Sam, zatím to vypadalo, že chování má po Jackovi. No, občas i rychlost myšlení. Jack na něj byl jakse patří hrdý, na rozdíl od Sam. Představovala si ho jaké génia, který půjde v jejích stopách.

Za několik týdnů se měl ukázat ve škole. Ani jeden si ho nedokázal představit. Byl divoký, nesoustředěný a furt si z něčím hrál. Zrovna tento den měli jít na nějakou misi. Sam bylo blbě, ale Jackovi nic neřekla. Věděla, že je to pro něj důležité. Měli navštívit nějaký utajovaný chrám po Cronosovi. Mohli tam najít spoustu zajímavých věcí. Vzala sebou i Luca. Nerada ho nechávala samotného doma, navíc ani nevěděla jak dlouho bude pryč. Na základně s Janet byl stejně jako doma. Sotva přijeli, Sam se omluvila a navštívila záchod. Včera měli její moc neoblíbené jídlo, tak jí z toho bylo trochu blbě. Jack se naštěstí ničeho nevšiml.  Zavedl Luca i s jeho novým otravným autíčkem na dálkové ovládání k Janet.
„Teto Janet!“ Zavolal ode dveří a rozběhl se jí do náruče.
Aspoň na chvíli se zastavilo to protivné auto o které už několikrát málem zakopl při krátké cestě na ošetřovnu. Nechal ho tu a šel se připravit. Sam ale nikde. Už byli všichni nachystaní. Až na Sam. Když konečně dorazila, byla úplně zelená.
„Co ti je?“
„To je z toho včerejšího jídla. Já věděla, že to nemám jíst.“
„Dobře, dneska zůstaneš na základně.“
„Ne Jacku, to není třeba, už je mi fajn.“
„Jo, to vidím, tvoje barva obličeje mluví za vše. Nechej si něco od doktorky předepsat.“
“Už sem si vzala prášky. Je mi vážně dobře. Chci jít s vámi.“
„Sam, přestaň odmlouvat. Navíc si myslím, že největší laskavost bude ta, že tu zůstaneš.  Luc je extrémně otravný a Janet z něj po dnešku zešediví.“
Usmáli se na sebe.
„Dobře. Jak myslíš. Dejte si pozor.„ Odešla do řídící místností a hleděla, jak se za nimi zavřela červí díra. Hned potom šla zkontrolovat hyperaktivního syna.

Zrovna v pravou chvíli, obtěžoval svým autíčkem vojáky na chodbě, kteří o něj mírně packovali. Malý byl plně soustředěný na tuto činnost. Když se ale auto zastavilo o botu jeho matky, zarazil se. Věděl až moc dobře, že tohle dělat nesmí. Zasmál se na ni a dal se na útěk. Sam byla ale rychlejší než on. Rychle ho chytla, vzala kolem pasu a jako pytel brambor ho nesla zpět k Janet. Tohle poloha mu asi vyhovovala, perfektně se mu dařilo ovládat jeho hračku. Na ošetřovně ho hodila na nejbližší postel.
„Nesu uprchlíka.“ Oznámila Janet, sotva dopadl.
Zachechtala se, ale její úsměv zmizel, potom, co viděla její průsvitný obličej. „Sam, co ti je?“
„Nic, nesedlo mi včerejší jídlo.“
„Vážně?“
„Ano, víš jak nesnáším kořeněné jídla.“
„Dobře, ale stejně tě vyšetřím.“
Pokusila se něco namítnout, ale nemělo to cenu. Sedla si na postel vedle Luca a trpěla.

Jack se zbytkem týmu relativně brzo narazil na pro Dannyho architektonický skvost. Chrám byl dokonalý. Před vchodem stráže, takže nějaké zbraně nebo něco tam byly. Naštěstí jich tam nebylo moc, celkem rychle je vyřídili. Ohromeně vstoupili do budovy a rozhlíželi se kolem. Ve spleti chodeb našli místnost s kruhy a přenesli se do horních pater. To, že tu narazili na další jaffy je překvapilo. Ti ale nebyli připraveni na nečekanou návštěvu, tak je šli lehce zneškodnit. V rohu vstoupili do další menší místnosti. Bylo tam pár svíček, na konci viděli nějaký stín. Asi nějaká postava. Zdálo se, že seděla. Byla k nim otočená zády, na sobě měla hnědý hábit a na hlavě kapuci.
„Hej, kdo jsi?“ Zařval na ni Jack.
Člověk se pomalu otočil a sundal si kapuci. Všichni zůstali ohromeně stát. Hleděli do tváře Jackova ztraceného kluka.
První nabral vědomí Jack. „Tome? Bože si to opravdu ty!“ Rozběhl se k němu.
Chlapec se usmál. Z ničeho nic mu ale vyletěla pravá ručka nahoru, zasvítily oči a objevil se paprsek z ribbonu mířící Jackovi na hlavu.

Teal´c s Dannym jenom stáli a zírali. Nejenom, že nemohli uvěřit tomu, koho vidí, ale i tomu, že tak malé dítě může být hostitelem. Jack ze sebe vydával jenom nějaké chraptivé zvuky, jak se snažil Toma přesvědčit, aby toho nechal. Nakonec sebou praštil na zem. Tom se ho snažil ještě dorazit, ale konečně se aspoň Teal´c vzpamatoval a vystřelil na něj zatgunem. Kluk se skácel na zem v křečích. Jediné hezké na tom bylo to, že nechal Jacka. Oba se k nim rozběhli. Danny k dítěti a Teal´c se snažil probrat Jacka. Nebylo to tak jednoduché, byl skoro mrtvý. Klukovi sundali ozbrojenou ručičku a svázali mu ruce a nohy, kdyby měl touhu někam utéct. Vzbudil se dřív než Jack a začal křičet něco jako kree a sholva. Jeho pronikavý hlásek probral Jacka. Když se po pár minutách vzpamatoval, pokoušel se Tomovi vštípit do hlavy, že je jeho otec a aby si zkusil vzpomenout. Nechtěl nic slyšet, pořád sebou mrskal a ječel na ně.
„O´Neille, myslím, že bychom ho měli vzít k tokrům. Co nejdřív, aby se mu pokusili symbionta odstranit.“
Tahle představa se mu moc nezamlouvala, ale nedalo se nic dělat. Takhle ho k Sam přivést nemůže. Danny ho vzal do náručí a Teal´c podpíral Jacka. Zadali adresu tokrů, kterou dostali od Garshaw a prošli skrz. Neušli ani 10 metrů, když se vyrojili tokrové hlídající bránu. Jack se dal do vysvětlování a okamžitě je zavedli do tunelů. Toma si vzali a zbytek nechali čekat. Jack netrpělivě přešlapoval. Doufal, že se jim hada podaří vyjmout. Po třech hodinách přinesli bezvládného chlapce k Jackovi.
„Ne! To nemyslíte vážně!! To nemůže být pravda.“ Rozběhl se k němu a okamžitě si ho přebral. Přitiskl si ho na hrudník a houpal ho. Ucítil na krku jeho dech. Nechápavě se podíval na „novou“ Selmak.
„Operace se podařila, za pár minut se probere.“
Jack si výrazně oddechl. Pohladil ho ve vlasech. „Jak je vůbec možné, že z něj udělali hostitele? Vždyť je tak malý.“ Rozčiloval se.
„Než sme ho uspali, trochu vykřikoval. Ti ho použil jako hostitele pro svého syna. Bylo to ještě mládě. Asi se něco stalo, jinak by to takhle brzo neudělali. Byl v něm jenom asi měsíc.“
„Ale co si asi prožil předtím.“ Posadil se s ním a nepřestával ho hladit po hlavě. Úplně stejný jako Luc, jenom vlasy by mu měli ostříhat. Začaly se mu hýbat ruce. Jack potěšeně upoutal pozornost všech kolem. Začal sebou škubat, tak ho Jack pustil na zem. Zdálo se, že se snaží vybavit si všechny vzpomínky. Znova se podíval na Jacka a váhavě k němu přišel.
„Tome, jak je ti?“ Zíral na něj. V malé hlavě spoustu myšlenek, které se snažil zařadit.
„Tati..“ Zašeptal.
Jack se na něj usmál. „Ano, jsem tvůj táta.“
Tom se usmál taky a vytáhl nahoru ručičky, aby ho vzal do náruče. Na nic nečekal, tohle gesto znal moc dobře, Lucas ho dělal pořád.

Všichni se vydali zpátky ke kruhům. Těšili se jak se bude tvářit Sam. Pár kroků před bránou se před nimi objevilo oslňující světlo. Danny byl v obraze.
„To je Oma.“
„Oma? Co tu dělá?“ Nechápal Jack.
„Možná přišla pomoct. Tom má v sobě všechny vzpomínky goauldů před ním. Třeba se jí podaří mu vymýt mozek.“
„Vymýt? Tohle slovo se mi vůbec nelíbí.“
„Musela nás pozorovat, asi je to jediná šance, co si vybereš. Doživotní trauma, nebo vynechanou paměť?“
„Asi máš pravdu.“ Postavil ho na zem a čekal, co se bude dít.
Oma se snesla až na zem a obklopila ho světlem. Za pět minut se aktivovala brána a jak přišla, tak i zmizela.
„Děkuji!“ Ještě stačil zařvat Jack a zaměřil se na syna. Vypadal v šoku. Vůbec nevěděl, kde je.
„Mami!“ Křičel.
Jack ho chytl ho za ruku a vysvětlil mu, že mámu brzo uvidí. Daniel zadal adresu a prošli bránou.

Sam zase hledala Luca. Dneska už po sté jí někam zmizel. Ozval se neidentifikovaný příchozí. Vůbec ji to nerozrušilo, dneska to bylo po třetí. Zase se někdo vrací. Luca to ale zajímalo. Přisunul si židli v řídící místnosti ke sklu, vyšplhal na ni a díval se, kdo přichází. Uviděl Jacka vedoucího za ruku nějaké dítě.
„Táta!“ Zavolal, skočil ze židle, seběhl dolů. Netrpělivě čekal, až mu stráž otevře dveře a vletěl Jackovi do náručí. Najednou si všimnul Toma. Nechal se pustit na zem a zvědavě na něj hleděl. Stejnou věc dělal ten druhý. Poznali se. Ve stejný okamžik se usmáli, chytli za ruce a Luc ho vlekl kamsi pryč. Sice byl hodně malý, když zmizel, ale Sam mu mockrát říkala, že svého brášku ještě uvidí. Jack se vzpamatoval z dojemné chvilky a rozběhl se za nimi. U tohohle nesměl chybět. Vzal každého za ruku a vydali se na ošetřovnu, kde se Sam většinou zdržovala. Když vcházeli dovnitř Sam s Janet o něčem živě diskutovaly. Jenom slyšel Sam ptát se, kde zase je. Usmál se. Sam k němu byla otočená zády, ale Janet měla pohled z první ruky. Zarazila se v rozhovoru a jako v tranzu zírala na dveře. Sam se už obávala o její zdraví.
„Janet, co je s tebou?“ Žádná reakce.
Jack zakašlal a přinutil ji se otočit. Okamžitě jí vletěly do očí slzy. Jack pustil Tomovu ruku a ten se jí rozběhl do napřažených ruk. Šťastně ho objímala, hladila a pusinkovala, kde se dalo.
„Jacku, ty si ho našel!“
„Jasně.“ Radostně se usmíval. Vzal si do náruče Luca a přešel až k ní. „Vidíš, zase sme čtyři.“ Zašklebil se na ni.

Škleb mu oplatila a odpověděla. „Pět.“

Konec !!