Titul: Zatímco jsi tady nebyl
Autor: Karen
Překladatel: Alis
Žánr: Drama/Romance
Páry: Sam/Jack
Hodnocení: Dospělí
Délka: Středně dlouhé
Časová osa: Neurčeno
Stav: Kompletní
Synopse: Vše začalo tehdy na Edoře....a následky to mělo i daleko v budoucnosti..

__________________________________________________________

*Edora*

„Plukovníku O´Neille,“ ohlásila se zoufale Sam Carterová ve vysílačce.
„Plukovníku O´ Neille, ozvěte se.“

„Majore Carterová, musíme jít,“ řekl jí Teal´c. A v tu chvíli se na bránu, kde stáli, řítil obrovský meteorit. Teal´c ji chytil za paži a společně proskočili bránou. Když byli na druhé straně, brána několikrát zajiskřila a spojení se přerušilo.

Plukovník O´Neill zůstal uvězněný na Edoře.
*********************************

O měsíc později

Prostorem brány se rozezněl alarm, někdo neznámý se pokoušel projít bránou.

„Pane,“ ozval se technik sedící u počítače. „Obdrželi jsme signál.“
„Je to kód SG1.“
Generál Hammond byl překvapen. Kromě plukovníka O´Neilla, který zůstal nedobrovolně na Edoře, byli všichni členové SG1 na Zemi.
„Mohl by to být plukovník? Mohli nějak odkrýt bránu. Otevřete iris.“ řekl generál a směřoval dolů do prostoru brány, čekal, že konečně přivítá plukovníka O´Neilla.
Iris byla otevřená a horizontem událostí prošla osoba a zhroutila se na rampu, měla zřetelné zranění od tyčové zbraně. Ale nebyl to plukovník O´Neill. Byla to Samantha Carterová. Jenže další Samantha Carterová stála v řídící místnosti.
**********************************

Doktorka Fraiserová se tvářila zachmuřeně, když viděla zranění, která měla alternativní Sam Carterová. Bylo jí jasné, že pouze obrovská síla vůle ji umožnila přežít a dostat se až sem. Janet udělala všechno, co bylo v jejich silách, ale zranění byla velice vážná. Jediné, co pro ni mohla dál udělat bylo, dát ji léky proti bolesti, dokud nepřijde konec. Ale byl tu jistý problém. Tato Samantha Carterová byla těhotná.

Když zase nabyla vědomí, chytila Janet za ruku, až ji to zabolelo.
„Je moje dítě v pořádku?“ Janet byla trochu šokovaná. Těhotenství u Sam Carterové bylo něco, co tedy opravdu neočekávala. Ale kupodivu se zdálo, že dítěti nic není.
Janet ji ujistila, že ano. Sam se uklidnila a znovu upadla do bezvědomí, což bylo pro ni momentálně to nejlepší.
Janet zavolala Sam, aby přišla na ošetřovnu, aby jí sdělila, jak na tom alternativní Sam je.
„Její stav odpovídá mému očekávání, Sam. Což znamená, že je na tom špatně,“ řekla Janet. „Její zranění jsou natolik rozsáhlá, že je nemůžeme vyléčit. A Sam,“ chytila ji Janet za paži, „Ona je těhotná.“
„Oh, ne,“ řekla Sam a skousla si ret. „A ví, že je v alternativní realitě?“
„Ano, to ví. Řekla jsem jí to,“ odpověděla Janet. „Myslím si, že má právo to vědět.“
„A jak se sem dostala? My jsme přece kvantové zrcadlo zničili.“ zeptala se Sam.
„Podle toho, co mi řekla, byla SG1 v její realitě na P3R-233 a byli napadeni jaffy.
Plukovník, Daniel i Teal´c byli zabiti a ona byla zraněna. Snažila se uniknout a našla kvantové zrcadlo. Když se ho dotkla, dostala se k nám,“ řekla Janet Sam.
„Můžu ji vidět?“ zeptala se Sam.
„Jistě.“ Řekla Janet a otevřela dveře do pokoje, kde Samantha ležela.
„Samantho? Je tady někdo, kdo by vás rád viděl.“
Sam vešla dovnitř. Přešla až k posteli a vzala ji za ruku.
„Ahoj,“ řekla. „Já jsem major Samantha Carterová.“
„Major,“ promluvila slabým hlasem ta druhá Sam. „Já jsem jen kapitán.“
„Dej tomu čas,“ řekla jí Sam a usmívala se. „To taky zvládneš.“
Samantha se na ni zklamaně usmála. „Tak to si nemyslím.“ A navzdory lékům, bylo vidět, že má velké bolesti. „Je tady i Jack?“
Sam se teď cítila trochu hloupě. „Plukovník O´Neill tady teď právě není. Uvízl na planetě Edora.“
„Aha, Edora.“ Samantha zavrtěla hlavou. „Můj Jack tam naštěstí nezůstal, ale jedna žena, Laira, to na něho zkoušela.“ Něžně se usmála. „Řekl jí o nás a ona ho nechala na pokoji.“
„Ty a plukovník?“ zeptala se Sam. A trochu se obávala , jestli je vhodné se na to ptát.
„Vy jste byli spolu?“
„Ano. Potom, co jsme se vrátili od Háthor.“ řekla Samantha.
„A to dítě je jeho.“ Dodala Sam.
„Ano.“ A Samantha byla najednou smutná. „Tak moc se na ně těšil. Řekla jsem mu to, když…“ Hlas se jí zlomil. Těžce polkla a pokračovala.
„A teď je mrtvý. On, Daniel a Teal´c.“ Po tvářích jí tekly slzy. „Sam – říkají ti tak, že?“ Sam přikývla a Samantha pokračovala. „Nechci, aby moje dítě zemřelo spolu se mnou. Prosím, nedopusť, aby se to stalo.“ A pevně stiskla Sam ruku.
„Samantho, ale já nevím, jak bych ti mohla pomoct,“ řekla jí Sam smutně.
„Můžeš si moje dítě vzít. Janet by provedla přenos embrya,“ vysvětlila jí to Samantha. „Už jsem jí o tom řekla, ale ona mi odpověděla, že to záleží jen na tobě.“ Zasténala Samantha bolestí. „Prosím, řekni, že to uděláš.“ Musela se nadechnout.
„Nechci, aby moje dítě zemřelo.“

Sam nevěděla, co má říct. Chtěla by jí pomoct, ale měla z toho strach. Tohle bylo něco, o čem se přece nemohla rozhodnout jen tak. Ale Samantha umírala a její rozhodnutí muselo být tudíž rychlé. Podívala se na ni a zkusila si představit sama sebe na jejím místě. Tak nebo tak, musí s rozhodnout.
„Dobře, udělám to.“ Sam vzala Samanthu za ruku.
**********************************

Přenos embrya byl úspěšný. Během dne bylo všechno tak, jak má být. Ale v případě Samanthy to bylo jinak. Žila ještě dva dny a třetí den svým zraněním podlehla. Sam ji držela za ruku a teď byla silně rozrušená.
Vrátila se do své laboratoře a pokračovala ve své práci na urychlovači částic. A tady ji taky Janet našla.
„Sam, pořád na tom pracujete?“ zeptala se jí. „Opravdu byste si měla odpočinout.“
„Já si odpočinu, Janet. Je mi dobře.“ A pokračovala v zapisování dat do počítače.
„Musím tohle dodělat.“
„Daniel říkal, že Tolláni mají loď a že by se tam asi za rok dostali.“ A Janet teď Sam bedlivě pozorovala.
„Neměl by čekat tak dlouho.“ Řekla Sam a napila se z hrnku, který ji Janet přinesla.
„Chybí vám.“ Konstatovala.
„Ano.“
„Je to problém?“ Nemohla si Janet pomoct a zeptala se.
„Ne,“ odpověděla jí nepřesvědčivě Sam. Ale nabyla schopná se na Janet podívat. „Samozřejmě, že ne.“ Janet se na ni soucitně podívala.
„Dobře.“ Janet ji chytila za ruku. „Odpočiňte si.“
„Ano, jenom tohle dodělám.“ A Sam přitom vůbec neodtrhla oči od monitoru.
Janet ji nechala samotnou. Argumentovat se Sam by k ničemu nevedlo. Ale dobře věděla, že když bude Sam moc unavená, tak přestane pracovat. Aspoň teď pořádně jí, i když je to hlavně kvůli dítěti. Povzdechla si. To není dobré znamení. Teď, když v sobě nosí dítě alternativní Samanthy a Jacka O´Neilla, to vypadá jako by byla ještě víc zamilovaná do vlastního Jacka a proto pracuje mnohem víc tvrdě, aby ho mohli dostat zpátky. *Oh, podplukovníku O´Neille,* pomyslela si Janet,* jen doufám, že to oceníte*
*****************************

Když se plukovník loučil s Lairou, Sam se cítila dost špatně. Snažila se mu vysvětlit, jak přišli na to, jak ho mohou zachránit, ale on se kolem ní jen nezúčastněně protáhl a pokračoval dál k Laiře.
Sam si položila ruku na břicho, kde nosila dítě Samanthy. Daniel říkal, že Jack už ani nepočítal s tím, že se vrátí domů a proto se tak chová. Ale Sam si myslela, že je to proto, že je zamilovaný do Lairy. Když se otočila, slyšela ho, jak se jí ptá, jestli by
nechtěla jít s ním. Bolest , kterou přitom pocítila, byla téměř nesnesitelná. Zvlášť po tom, co tak tvrdě pracovala, aby ho zachránili a on vlastně tohle vůbec NECHTĚL.

Když se vrátili do SGC, všichni plukovníka srdečně vítali. A zatímco byli všichni jako u vytržení, Sam se kolem nich prosmýkla a pokračovala na ošetřovnu. Jediné, co teď chtěla, bylo absolvovat povinnou prohlídku a jet domů. Posledních několik měsíců bylo hodně stresujících a bolest, kterou dnes zažila, ji zcela odrovnala.
Potom, co ji Janet dovolila odejít a ujistila ji, že dítě je v pořádku, šla Sam za generálem Hammondem a doufala, že bude ve své kanceláři sám. Naštěstí ano.
„Generále Hammonde, pane, mohu?“ Zeptala se ho Sam, když zaklepala na jeho dveře, které byly otevřené.
„Ano, majore. Posaďte se.“ Sam vešla a zavřela za sebou dveře. Generál se usmál.
„Jak se cítíte? Neměl průchod bránou na vás žádné účinky?“
„Ne, pane. Je mi dobře.“ Sam si odkašlala a chystala se mu říct to, proč sem vlastně přišla. „Pane, moc bych ocenila, kdyby jste plukovníku O´Neillovi o mém těhotenství neříkal. Víte, co si o tom myslím.“ A slabě se usmála. „Mohlo by to všechno jen zkomplikovat.“
Hammond se na ni podíval. „A jste si jistá, že je to moudré? Nakonec mu to budete muset stejně říct.“
„Ano, pane, ale v podstatě on s tím dítětem nemá nic společného. To alternativní Jack O´Neill je otcem, ne on. Takže nemá v této záležitosti žádná práva.“
Generál přikývl. „Já vám rozumím, majore. Přesto věřím, že to plukovníku O´Neillovi nakonec řeknete.“
„Budu o tom uvažovat, pane. Děkuji.“ Sam vstala, aby mohla odejít, ale generál ji zastavil.
„Majore Carterová, s tím urychlovačem částic odvedla jste vynikající práci. Takže běžte domů a trochu si odpočiňte.“
„Děkuji, pane.“ Usmála se na něho, když odcházela z jeho kanceláře.
Takže s jedním už se domluvila a teď jí zbývají ještě tři.
******************************

Sam byla doma jen malou chvíli, když někdo zaklepal na její dveře. Byl to Daniel. Měl o ni starost a tak ji chtěl jen zkontrolovat.

„Ahoj, Sam.“ A zkoumavě se na ni podíval. „Cítíte se dobře?“
„Jistě, Danieli. Jenom jsem trochu unavená. Což je teď u mne normální.“ A unaveně se posadila na pohovku. Daniel se posadil do křesla proti ní.
„Jack vás hledal,“ řekl jí. „Janet mu řekla, že už jste asi jela domů. Neměl radost, že se mu vyhýbáte.“
„To je mi líto, Danieli. Ale teď s ním nic nechci řešit.“ Sam si zajela rukou do vlasů. „Jsem prostě unavená. Všechno, co se stalo za těch pár posledních měsíců, jako by teprve teď na mě dolehlo.“
„Sam, kdy Jackovi řeknete o tom dítěti?“ Zeptal se jí Daniel a tak se vlastně dostal k tomu, o čem s ním Sam chtěla mluvit.
„Že jsem těhotná mu samozřejmě řeknu. Ale neřeknu mu nic o tom, jak se to stalo a ani to, kdo je otec.“ Sam si opřela hlavu o pohovku. „To se ho totiž netýká.“
„Jak tohle můžete říct?“ Daniel věděl, že jí Jack svým dnešním chováním zranil. Ale říct, že se ho netýká… „Sam, přece alternativní Jack je otcem dítěte.“
„Přesně tak, Danieli, alternativní Jack. Ne on.“ Sam vstala a šla do kuchyně, aby si nalila mléko. Daniel šel za ní.
„Myslím si, že v tomhle nemáte pravdu, Sam,“ řekl jí. „Má právo to vědět.“
„Já mu to řeknu, později. A nehodlám mu ale říct nic víc. A chci vás a Teal´ca požádat, aby jste udělali totéž.“ A napila se mléka. Moc je ráda neměla, ale pro dítě to bylo dobré, tak je pila.
„Dobře, Sam, víte přece, že vaše přání respektujeme.“ Daniel šel až k ní a položil jí ruku na rameno. „Můžete se na nás spolehnout.“
„Děkuji, Danieli,“ řekla mu Sam a objala ho.
„Nemáte za co, Sam.“ Chvilku ji držel a potom jí řekl. „Běžte si lehnout. Vypadáte vyčerpaně.“
„To jsem,“ odpověděla mu s úsměvem. A zívla. Šla Daniela vyprovodit až ke dveřím. „Uvidíme se zítra.“
„Dobře, Sam.“ Daniel odešel a Sam za ním zavřela dveře a opřela se o ně. Lehce si přejela přes břicho, které se začalo trošku zvětšovat. Za necelých 6 měsíců by měla porodit dítě Samanthy. Povzdechla si. Zhasla světla a šla si lehnout. A téměř okamžitě usnula.
********************************

Když druhý den ráno přišla Sam do práce, měla tam vzkaz od Janet, aby se za ní zastavila na ošetřovně. Janet pro ni měla nějaké novinky.

„Sam, takže za dva týdny už žádné výlety bránou.“ Janet věděla, že Sam s tím nebude souhlasit. Ale neměla na výběr. „Váš krevní tlak byl o něco vyšší, když jste se vrátila z poslední mise. Nevím, jestli na to měl vliv průchod bránou nebo nastalá situace, se kterou jste se musela vyrovnat. Ale nechtěla bych udělat žádnou chybu.“

Sam přikývla. Že jí Janet zakáže procházet bránou očekávala, ale že to bude tak brzy, to ne.
„Řeknete to generálu Hammondovi?“
„Ano, pošlu mu všechny nutné papíry.“ Janet na chvíli zmlkla a potom pokračovala.
„Budu informovat i plukovníka O´Neilla.“
„Dobře.“ Sam vypadala opravdu znepokojeně. „Jen mu neříkejte nic víc, jenom to, že jsem těhotná, ano?“
„Sam, stejně se to bude muset dozvědět,“ řekla Janet a starostlivě se na ni podívala. „Zaslouží si to vědět.“
„Já mu to nakonec řeknu, ale ne teď.“ Sam si jen nemyslela, že by s ním teď tohle mohla nějak řešit. Jack nebyl z toho, že je doma, nijak šťastný. A určitě by nebyl nadšený, kdyby se teď dozvěděl, že Sam nosí dítě alternativního Jacka.
******************************

A to že slyšel, že jeden z členů jeho týmu má zakázáno procházet bránou, ho moc nepotěšilo. A když se dozvěděl důvod, byl pěkně rozčílený.
„Ona je těhotná?“ jeho rozčílení narůstalo. „No dobře. Když kocour není doma, myši mají pré, že? Takže, kdy se to má narodit?“
Janet se málem přikrčila, když v jeho hlase slyšela vztek a hořkost. A i kdyby Sam měla jakýkoliv vztah, on neměl právo ji za to soudit. Zvlášť, když se dozvěděla o tom, co se stalo na Edoře. Málem mu řekla pravdu, ale potom si vzpomněla, co slíbila Sam. Takže mu jen odpověděla na jeho otázku.
“Asi za šest měsíců,“ řekla mu. „Dítě by se mělo narodit koncem června.“
Jack v duchu počítal. Sam musela přijít do jiného stavu brzy potom, co on uvízl na Edoře. Buď hned po tom, co se vrátili nebo už byla těhotná tam. Sakra, ani nevěděl, že někoho má.
„Fajn, příští týden máme jít na misi na Tollanu. Bude ještě moct jít, že?“ zeptal se a z jeho hlasu bylo jasné, že je naštvaný.
„Ano, pane. Bude.“ odpověděla mu Janet, ale proč se zajímá o to, jestli bude Sam moct na diplomatickou misi, jí nebylo moc jasné.
„Dobře.“ Přikývl Jack. „Nashle, doktorko.“ Rozloučil se a šel hledat Sam.
Našel ji u Daniela v laboratoři. O něčem se dohadovali.
„…já jsem vám svůj důvod řekla, Danieli. A takhle to prostě je!“ Říkala Sam a když ho uviděla, zmlkla.
„Plukovníku O´Neille, dobrý den.“ A když si všimla, jak jí zírá na břicho, měla dost nepříjemný pocit. Takže Janet mu to už řekla.
„Carterová, právě jsem mluvil s doktorkou.“ Podíval se na Daniela a potom zpět na Sam. „Můžeme si promluvit, soukromě?“
Sam se podívala prosebně na Daniela. Ten jen pokrčil rameny. Sam si povzdechla. Vstala ze židle. „Ano, pane. Ahoj, Danieli.“ Jack se otočil a vyšel z laboratoře.
„Ano, ahoj. Sam, Jacku.“ A díval se, jak Sam následuje Jacka ven. Tak teď jí vůbec nezáviděl.
*****************************

Šli do jeho malé pracovny. Když vešli dovnitř, Jack za nimi zavřel dveře.
„Není třeba, aby nás někdo rušil,“ řekl jí.
„Ano, pane.“ odpověděla mu Sam.
Jack se posadil na židli a podíval se na ni. Někde uvnitř ho bolelo, že Sam bude mít s nějakým jiným mužem dítě. Ale tenhle pocit zatlačil, co nejhlouběji. Tak hluboko, že doufal, že už tu bolest nikdy znovu nepocítí.

„Takže, Carterová,“ řekl. „Kdo je otec?“
„Na tom nezáleží, pane, ten muž je mrtvý,“ řekla mu Sam. „Takže teď je jedno, kdo je otec, nebo ne?“ Pevně se na něho podívala a zvedla přitom jedno obočí.
„Mrtvý?“ To Jacka zjevně šokovalo. „Jako že zemřel?“
„Ano, pane.“ Sam vypadala lhostejně.
„Nevypadáte, že by vás to moc rozrušilo, že je otec dítěte mrtvý, majore.“ A podíval se na ni taky jako by bez zaujetí. Měl přimhouřené oči. Sam nakonec svůj pohled od něj odvrátila.
„Už je to za mnou, pane. Teď se soustředím jen na to, aby bylo dítě zdravé.“ Sam se upřeně dívala na své ruce. „Mohu odejít, pane?“
„Jistě, běžte.“ Díval se, jak Sam vstala a odcházela z jeho pracovny. Bylo tady něco zvláštního na tom všem, něco co mu nikdo nechce říct. Ale on na to nakonec přijde.
A jestli to Daniel ví, tak mu to stejně dřív nebo později řekne, vždycky to tak bylo.
Jack to teď pustil z hlavy. Byl před ním mnohem větší problém, na který se teď musí soustředit. Povzdechl si a zaměřil se na to, co ho bude zřejmě po několik týdnů zaměstnávat.

********************************

Mise na Tollanu neproběhla docela podle plánu. Tolláni jim jasně odmítli zapůjčit nějaké technologie a O´Neill se rozčílil a slovně je napadl a odešel z jednání.
Cestou ukradl jednu z jejich věcí, neutralizér zbraní. Generál Hammond tím byl hodně zklamán. Poslal O´Neilla na ošetřovnu, aby doktorka vyloučila vliv nějakého mimozemského viru. Ale byl naprosto zdravý. Tolláni se chystali přerušit veškerá diplomatická jednání, dokud jim Hammond neslíbil, že bude O´Neill potrestán. Byl přinucen rezignovat a rozhodl se, že se vrátí na Edoru, aby tam strávil zbytek života.
A to, co řekl Sam, když se ho zeptala, jestli pro něho může něco udělat, jí neskutečně zranilo.
„Takhle jsem se nechoval od té doby, co jsem VÁS poznal. Ale teď se tak zase chovám.“ Potom se otočil a v doprovodu Teal´ca odešel.

Taky řekl několik nepříjemných věcí Danielovi. Velitelem SG1 se stal plukovník Makepeace. Ukázalo se, že došlo k dalším jiným krádežím mimozemských technologií. Vypadalo to, že Jack byl v podezření celou dobu.
Přátelství mezi O´Neillem a ostatními členy SG1 se dostalo až k bodu zlomu.
Sam byla ráda, že už nebude chodit na žádné mise. A od plukovníka O´ Neilla se držela co nejdál.

Sam se právě vrátila z práce domů. Převlékla se do tepláků a trika. Už se bude opravdu muset vydat nakoupit nějaké oblečení. Skoro všechno je jí už příliš těsné. To bylo něco, čeho se děsila. Právě byla v kuchyni a zkoumala obsah své ledničky, když někdo zazvonil.
„Kdo to teď může být?“ zeptala se sama sebe a šla ke dveřím. Podívala s kukátkem a viděla někoho, koho by tu tedy neočekávala. Plukovníka O´Neilla.
„Rychle otevřela dveře. „Pane, něco se stalo?“ zeptala se ho. Nedokázala si moc představit, že by ji přišel jen tak navštívit.
„Můžu jít dál, Sam?“ zeptal se jí Jack s vážným výrazem ve tváři.
„Samozřejmě, pojďte.“ Otevřela víc dveře a o kousek ustoupila, aby mohl vejít.
„Stalo se něco?“
Jack se otočil a prohlédl si ji od hlavy až k patě a potom jeho pohled spočinul na jejím bříšku. Byla teď asi 4,5 měsíce těhotná a už to bylo začínat vidět. Sam se cítila nepříjemně, když se na ni takhle díval.
„Kdy byste mi to řekla?“ Kdyby nebyl Daniel opilý a nevyžvanil by mu to, asi by se o rodičích dítěte, které v sobě Sam nosila nikdy nedozvěděl.
„Nemyslíte, že mám právo to vědět?“
Sam si povzdechla a zavřela oči. Takže už to ví. „Řekla bych vám to, pane. Ale zatím k tomu nebyla vhodná příležitost.“
„Opravdu, majore?“ V jeho hlase zazněl sarkasmus. „A kdy je tedy nejvhodnější doba, říct svému velícímu důstojníkovi, že dítě, které v sobě nosíte, je dítětem alternativního Jacka O´Neilla?“ Páni, tohle bylo teda divný, pomyslel si.
„Pane, já se opravdu necítím…“ Jack ji ale okamžitě přerušil.
„Je mi úplně jedno, jak se teď cítíte. Proč jste mi to neřekla?“
Sam začal pociťovat vztek. „Neřekla jsem vám to proto, že jsem myslela, že tohle vás zajímat opravdu nebude. Když jsme pro vás přišli na Edoru, chtěla jsem vám to potom říct. Ale nevypadalo, že jste šťastný, že se můžete vrátit domů. Popravdě řečeno jste byl naštvaný. A čekala jsem, že se tam budete chtít vrátit. a když jste se účastnil té tajné operace a řekl jste, že se tam chcete vrátit, měla jsem pocit, že můj odhad byl správný.“ Sam si před sebou zkřížila ruce. „Kromě toho, VY nejste otcem toho dítěte, ale vaše alternativní já.“
Jack tam jen stál a užasle se na ni díval. „Vy jste si myslela, že jsem se nechtěl vrátit?“
„No a co jste čekal, že si budu myslet,“ řekla Sam a rozhodla se mu říct všechno. „Řekl jste Laiře, že nejste šťastný, že jdete domů a zeptal jste se jí, jestli by nechtěla jít s vámi.“ Pokrčila rameny. „Takže bylo jasné, že je to jen otázka času, kdy odejdete.“
Jack se na ni upřeně díval. Nevěděl, že to Sam slyšela. Byl zmatený. Byl rád, že vidí své přátele, ale jejich příchod mu do života přinesl rozvrat, zvlášť když si na Edoře začínal budovat nový domov. Když se Lairy ptal, věděl, že mu řekne, že nepůjde. Ale cítil se jí být zavázán po tom všem, co pro něj udělala. A opravdu se o ni zajímal.
Když se vrátil, slyšel, co všechno Sam udělala, aby se mohl vrátit domů. Ale on jí nikdy nic neřekl, nikdy jí nepoděkoval za její opravdu tvrdou práci. Prostě to vzal jako
samozřejmost.
„Sam, já přece nikam nejdu.“ Díval se jí přímo do očí. „Zůstávám tady. Nenechám vás, aby jste mě takhle od sebe dostrčila. To dítě je stejně tak mou součástí, jako vaší.“
„A co tím chcete říct?“ zeptala se ho. Byla stále rozzlobená a rozmrzelá.
„Tím myslím,“ začal jí Jack vysvětlovat. „že matka toho dítě je Samantha z alternativní reality, stejně jako jeho otec. Neměla byste všechnu tu zodpovědnost mít jen vy sama.“
Sam viděla, že si Jack vzpomněl na svého syna. Tohle na ni opravdu zapůsobilo. Ale stále mu ještě nevěřila. Bylo by to hezké, mít se o koho opřít, ale nebyla si jistá, že by to měl být zrovna Jack O´Neill.
„Já nevím, pane,“ řekla nakonec. „Nevím, jestli vám můžu věřit.“ Bylo neuvěřitelné, že tohle řekla . Potom všem, čím spolu prošli, ale byla to pravda. On se změnil.
„Tak mi dejte šanci, já vás nezklamu.“ Když tohle řekl, Sam se na něj dívala s pochybami.
„Ledacos se změnilo. A opravdu si nejsem jistá, jestli jste ještě ten člověk, kterým jste býval,“ řekla mu.
„Já jsem se nezměnil, Sam. Opravdu ne. Situace a okolnosti jsou možná jiné, ale jsme pořád stejní, jako jsme byli.“ Vzal ji za ruku a pevně ji stiskl. „Dáte mi šanci?“
Sam se na něho podívala, ve tváři měla stále pochybnosti. „Jestli mě nebo dítě zklamete, už si vás k sobě nikdy nepřipustím.“
„Tak to je fér.“ Pustil její ruku. „Už jste večeřela? Mohli bychom si zajít na večeři.“
„Na to, abych šla ven, nejsem opravdu oblečená,“ řekla mu a ukázala na to, co měla na sobě.
Jack se na ni podíval, jako by si toho teprve teď všiml. „Aha, tak se běžte převléct. Nebude vám to moc dlouho trvat, že ne?“
Sam se na něj rozčileně podívala, ale on se na ni usmál tím svým kouzelným úsměvem. A tak to vzdala. „Budu hotová za deset minut.“
No bylo to spíš 15, když se vrátila do pokoje. Měla na sobě rolák a šatovou džínovou sukni. Vlastně to bylo to jediné, co ještě oblékla. Vzala si pohodlné boty a rty si přejela rtěnkou. Jack se na ni podíval.
„Páni!“ řekl jí a mrkl na ni. „To je pěkné.“
Sam jen protočila panenkami a šla si pro kabát. „No tak, slíbil jste mi večeři a já mám hlad.“
Jack se zasmál a vedl ji ke svému autu.

Sam byla překvapená, jak si to užila. Jack byl okouzlující. Dokonce se smála jeho vtipům, což už se dlouho nestalo. Povídali si a jakmile začala Sam zívat, bylo Jackovi jasné, že je čas jet domů.
Doprovodil ji až ke dveřím jejího domu. Sam už chtěla vejít dovnitř, když ji Jack položil ruku na rameno.
„Sam,“ řekl. „Děkuji.“ A usmál se.
„Nemusíte mi děkovat. Jste přece v podmínce.“
„Tak potom vám děkuji za to, že jste mi dala tuhle šanci. Nezklamu vás,“ slíbil slavnostně. Potom se naklonil a políbil ji na tvář. Zavřel dveře a odešel.
„To doufám,“ povzdechla si Sam a šla spát.
********************************

Byli zrovna na poradě, když se dítě poprvé pohnulo. Sam zrovna mluvila o tom, co zjistila sonda, když se uprostřed věty najednou odmlčela. Přitiskla si ruku na břicho a povzdechla si.
Jack okamžitě vyskočil a šel k ní. „Sam, stalo se něco?“ Podívala se na něho se široce otevřenýma očima, chytila ho za ruku a položila si ji zboku na břicho.
„Dítě už kope!“ řekla užasle. Jack svou ruku stále držel na tom místě a dítě ho silně koplo přesně do jeho ruky.
„Páni, ta je ale silná,“ řekl a usmíval se na Sam. A ona se usmívala na něho. Generál si uvědomil jejich vzájemné pohledy. Věděl, že jsou si hodně blízcí a uvědomil si, že Jack přijal to dítě za své. Hammond osobně proti tomu nic neměl, ale pravidla takový vztah zakazují. Ale ti, co ta pravidla napsali, zřejmě s takovou možností,jako je tahle nepočítali. President byl o přenosu embrya informován, až už to bylo hotové. A také věděl, kdo jsou jeho rodiče. Generál se rozhodl, že presidentovi znovu zavolá. Nebylo by špatné mu připomenout, jak moc je pro ně to dítě důležité a jak je potřeba, aby mělo oba rodiče. A to by mohlo odstranit překážky, které jim stojí v cestě.
***********************************

Sam teď byla v osmém měsíci těhotenství. Šla za Danielem do jeho laboratoře. Od té doby, co se vrátili z Khebu, byl zamlklý. Spolu s Bra´atacem zde hledali syna Sha´re, Harsesise. Našli ho, ale nechali ho tam, kde žil. Ta rasa ho mohla mnohem lépe ochránit. Sam si o Daniela dělala opravdu starosti. Podle toho, co jí Jack řekl, ta rasa byla opravdu mocná. Mnohem mocnější než goa´uldi.Takže nechat dítě tam, bylo velice moudré rozhodnutí.
Když vešla do laboratoře, Nyan, Danielův asistent jí řekl, že Daniel šel něco vyhledat do archívu. Sam mu poděkovala a pokračovala směrem k archívu.
„Danieli?“ zaklepala na dveře. „Můžu dovnitř?“
Daniel zvedl hlavu a usmál se. „Jistě, Sam, pojďte,“ přivítal ji, vstal a sundal ze židle několik knih, aby si Sam mohla sednout. „Můžu pro vás něco udělat?“
„Ne, jenom jsem vás chtěla vidět.“ A pomalu si sedala na židli. „Páni, je to čím dál tím těžší a těžší,“ řekla s úsměvem. „Ne, nic nepotřebuji. Chtěla jsem si jenom s vámi popovídat. Od té doby, co jste se vrátili z Khebu, jsem vás skoro neviděla.“
„Ano…“ Povzdechl si Daniel. „Vy víte, co se tam stalo. Jack vám to určitě řekl.“
„Ano, řekl,“ a vzala ho za ruku. „Jak je vám?“
„Dobře, snad.“ A hořce se usmál. „Dal jsem Sha´re slib. To je pro mě důležité.“
„Ale bolí vás to, že?“
„Ano, myslím, že ano.“ Daniel vyprostil svou ruku z jejího stisku, vstal a přešel ke stolu, kde byly egyptské artefakty. „Vidět ho vyrůstat, povídat mu o jeho matce, rozumíte mi?“
„Ano, Danieli. Pravděpodobně mnohem víc než předtím.“ A pohladila si břicho.
„Myslíte, že to bylo to nejlepší?“
„Ano. Nemohl bych ho chránit a snad mu budu ještě moct povědět o jeho matce.“
Daniel se otočil k Sam a upřímně se na ni usmál.
„Ano, to ano.“ Sam se na něho taky usmála. „Někdy to nejlepší není zrovna to nejjednodušší nebo nejvýhodnější.“
„Vy byste to asi měla vědět, Sam.“ Posadil se zpátky a vzal její ruku do své.
„Dát tomuto dítěti život, to bylo velice odvážné rozhodnutí. Nikdy jsem se vás ještě nezeptal, proč jste to udělala?“
„Já…. myslím, prostě jsem si představila sebe na jejím místě. A bylo to prostě takhle správné, jediné, co jsem mohla udělat.“ Pokrčila rameny. „Nic jiného jsem pro ni nemohla udělat, ale mohla jsem zachránit její dítě.“
„A jak to zvládáte?“ Zeptal se jí Daniel a ukázal na její břicho. „Není to moc pohodlné.“
„To tedy není,“ zasmála se Sam. „Ale Janet říkala, že už to nebude trvat dlouho.“
„Tak to je dobře. A co vy a Jack? V poslední době spolu trávíte hodně času. Něco, co by měli vaši přátelé vědět?“ A usmíval se.
„Prostě mi pomáhá. Kdykoliv potřebuji oporu, ať morální nebo fyzickou.“ Sam se usmála. „Nejprve mi to bylo trochu trapné a připadalo mi to divné, ale přešlo to.“
Sam věděla, že je v tom i něco víc, její city k Jackovi se víc a víc draly na povrch, hlavně tehdy, kdy to nejméně očekávala. „Myslím, že jsem docela šťastná.“
Někdo zaklepal a Jack strčil hlavu do dveří.
„Sam, tady jste!“ Vešel do místnosti a šel přímo k ní. „Už jsem si myslel, že vás nenajdu.“ Jack se podíval na Daniela. „Danny, přijdeš dnes večer, že? Nezapomněl jsi?“
„Nezapomněl, Jacku. To bych si nenechal ujít. Mám něco přivést?“
„Jo, cestou se zastav pro Janet, ano? Tak se nebude moct vymlouvat, že nemohla přijít.“
Otočil se na Sam. „A jak říkala naše dobrá doktorka, měla jste být na ošetřovně už před 20 minutami.“ Podal jí ruku a pomohl jí vstát. „Tak jdeme, mami. Uvidíme se později, Danieli.“
Jack a Sam pomalu kráčeli na ošetřovnu. Čím víc se blížil termín porodu, chtěla Janet vidět Sam několikrát týdně, aby se ujistila, že je všechno v pořádku. Už před několika měsíci se dozvěděli, že to bude holčička. Spolu s Jackem vybírali jméno. A hodně se přitom nasmáli. Některé kombinace jmen byly totiž strašné. Nakonec se rozhodli pro *Elizabeth*. Jack začal děťátku říkat *Lizzie*, což Sam pobavilo.
„Mluvila jste s Danielem o dítěti?“
Jack věděl, že je Sam jasné, které dítě má na mysli.
„Ano,“ odpověděla mu. „I když ví, že to bylo správné rozhodnutí, byla ta volba pro něho hodně těžká.“
„To ano. Myslím si, že Apophis si to pořádně rozmyslí, než na tyto lidi zaútočí.“
Už byli u ošetřovny a vešli rovnou dál. Sestra jim řekla, že Janet tady bude hned.

„Tak Sam, zkontrolujeme to maličké.“ A vystrčila Jacka ven. Když prohlídku skončila, zavolala ho zpět.
„Takže, všechno je v nejlepším pořádku. Vypadá to, že porodíte za dva až tři týdny, né-li dřív.“
„Opravdu?“ Sam vypadala trochu vystrašeně, pomyslel si Jack. „Tak brzy?“
Vzal Sam za ruku.
„Ale má to jednu výhodu, Sam. Budete se moct zase podívat na svoje nohy. A taky bude moct vstát ze židle sama.“ Sam se zasmála.
„Tak to není špatné!“ natáhla ruku k Jackovi. „Pomozte mi dolů, pane.“
Krásně se na něho usmívala a on na ni. Janet si uvědomila, že málokdy viděla jednoho bez druhého. Prostě tohle *jejich* dítě je opravdu sblížilo, jako nic předtím.

„Sam, možná byste mohla popřemýšlet o hodinách pro těhotné,“ řekla jí Janet.
„Začínají v pondělí v sedm večer. Je to na novorozeneckém oddělení v Academy Hospital.“
„To není špatný nápad, Sam,“ připojil se Jack. „Budu tam chodit s vámi,“ nabídl se.
„Vy, pane?“ zeptala se, nedovedla si ho totiž představit, stejně jako to, že by byl u porodu.
„A proč ne?“ zeptal se jí. „Už jsem to jednou dělal.“
To je pravda. „Pokud jste si jistý….?“ Sam se mu dívala přímo do očí.
„Jsem si jistý, majore.“ Ujistil ji a společně odešli z ošetřovny.
„Jsem si tím velice jistý.“ Vzal ji za paži a vedl ji do její laboratoře.
**************************

Ten večer byli všichni u Jacka. Domluvili se na grilování.
Jack měl klobouk s nápisem *Kuchař* a zástěru, na které byly velké červené rty a bylo tam napsáno *Polibte kuchaře.*Sam to tak pobavilo, že měla strach, aby neporodila hned. A Jackův výraz naprostého uspokojení v jeho tváři, dával najevo, že to mělo ten správný účinek, který on očekával. Janet a Daniel se na sebe významně podívali.

Po večeři si vyprávěli historky ze školy a každý se snažil přetrumfnout toho druhého.
Tak to pokračovalo, dokud Sam nezačala zívat. Jack ji posadil do auta odvezl ji domů. Cestou usnula a když přijeli k jejímu domu, Jack tu jen tak chvíli seděl a pozoroval ji.Těhotenství některým ženám moc slušelo a Sam k nim patřila.
A pokud je to vůbec možné, byla ještě krásnější než předtím. A v myšlenkách se vrátil k tomu, co už ho napadlo dřív. Co když to dítě je jejich, není z jiné alternativní reality. Při této myšlence si povzdechl a potom Sam vzbudil.
„Sam,“ řekl potichu, tak aby ji nevyděsil a zlehka se dotkl její tváře. „Už jsme tady.“
Sam otevřela oči a zamrkala.
„Usnula jsem,“ konstatovala. „To se mi teď stává často.“
„To se těhotným ženám stává,“ řekl Jack a usmál se. „Tak pojďte, ať můžete jít spát.“ Jack vystoupil a obešel auto, aby jí otevřel dveře. Pomohl jí ven. A když se trochu zapotácela, podržel ji.
„Myslím, že jsem stále trochu mimo,“ řekla a chytila se ho za paži. „Promiňte, pane.“
„To je v pořádku. Jsem tady, abyste se o mě mohla opřít.“ Vedl ji po schodech, odemkl dveře a šel s ní dovnitř. „Běžte si lehnout. Já se o všechno postarám.“
„Dobře,“ řekla a zase zívla. „Děkuji, pane.“ A šla do ložnice.
Jack prošel dům, zkontroloval okna a dveře, aby se přesvědčil, že jsou zajištěná a potom se vrátil k její ložnici.
„Sam,“ řekl potichu. „Tak já už jdu.“ Když mu Sam neodpověděla, otevřel dveře.
Ležela uprostřed postele, byla zakrytá až po bradu. Byla tak unavená, že ani nezhasla světlo. Jack je zhasl. A místnost se ponořila do tmy. Sklonil se a políbil ji na tvář.
„Dobrou, Sam.“ Potichu odešel a zamkl za sebou hlavní dveře.
**********************************************
Ty hodiny pro těhotné byly zajímavé. Sam a Jack tady byli nejstarší. Bylo tu mnoho mladých vojáků a jejich mladých žen.
„Bože, Sam,“ řekl jí Jack. „Cítím se jak jejich děda.“ Chodil sem s ní stále a brzy byl znám tím, že je dovedl všechny rozesmát.
Jack to bral vážně a Sam to moc pomohlo. Nosil ji zvláštní polštář, aby se mohla pohodlně opřít, teplé ponožky, když měla studené nohy. A Sam by byla moc ráda, kdyby s ní Jack byl i těsně před porodem, aby jí pomohl.
******************************************

Sam, Jack, Daniel a Teal´c studovali snímky, které poslala sonda z P7X-377, když si Daniel něčeho všiml.
„Můžete to přiblížit?“ zeptal se, protože chtěl vědět, co je na tom podstavci uprostřed pyramidy.
Sam se zaměřila na podstavec a pomocí optiky objekt přiblížila. Jednalo se o křišťálovou lebku.
****************************

Po návratu z té planety dostali volno a trávili ho společně u Jacka doma. Právě probíhala play-off Staynleyova poháru a Jack je všechny pozval, včetně Sam a Janet.Dali si pizzu, pivo a dívali se na hokej. Bylo to fajn, dokud se Sam nevrátila z kuchyně, kam si šla pro mléko.
„Uh, Janet,“ řekla nejistě a hlasem podbarveným bolestí. „Myslím, že mi právě praskla voda.“
Janet vyskočila z opěrky křesla, ve kterém seděl Daniel. „Sam, jsi si jistá?“
zeptala se jí a okamžitě se chovala profesionálně. „A máš už nějaké kontrakce?“
„Ano, tedy myslím,“ odpověděla jí Sam. Když to Jack slyšel, okamžitě byl u Sam.
„Vzpomínáte si na to, co jsme se spolu učili na těch hodinách, že?“ zeptal se jí a snažil se, aby jeho hlas zněl klidně. Sam by to moc nepomohlo, kdyby z jeho hlasu poznala, že má tak trochu obavy. Sam přikývla a Jack se jistě usmíval. „Potom bude všechno v pořádku.“
„Ano,“ řekla Janet. „Plukovníku O´Neille, myslím, že bychom měli jet do nemocnice.“ Janet byla domluvená, že Sam porodí ve vojenské nemocnici.
„To určitě, Janet.“ Jack vzal Sam do náruče a nesl ji k autu. Janet šla s nimi. Sam protestovala, že přece může klidně jít.
„Ještě mou tašku!“ Vykřikla Sam. „Mám ji za dveřmi v ložnici.“
Daniel a Teal´c ji ujistili, že ji přivezou do nemocnice.

Cestou do nemocnice Janet dala vědět, že jedou. Takže tam na ně už čekali. Jen co Sam vystoupila, tak ji převezli na novorozenecké oddělení a uložili ji na postel.
Jack si všiml, že je tam televize. „Hej, Sam, nebude vám vadit, když se podívám na zbytek zápasu?“
„Ne, pane. Klidně se dívejte.“ Odpověděla mu Sam mezi dvěma hlubokými nádechy.
Doba mezi jednotlivými kontrakcemi se teď podstatně zkrátila.

Za chvíli se tam objevila Janet a viděla Jacka, že se dívá na hokej.. „Tak jak?“
„No skóre je pořád dost těsné,“ odpověděl jí Jack. A Janet se ne něho zadívala.
„Aha,“ řekl rozpačitě. „Kontrakce jsou po třech minutách.“
Janet vyšetřila Sam a řekla jí. „ Jde to velice dobře. Nemělo by to trvat moc dlouho.“
Sam jí neodpověděla, byla moc zaměstnaná tím, jak se soustředila na dýchání.
*************************************

Porod probíhal normálně, jen Sam se zdálo, že to jde pomalu. Ona už byla připravená TEĎ! Tolik to bolelo. Jack tu byl s ní. Došlo k prodloužení zápasu. A mezi jejími kontrakcemi, které přicházeli rychleji a rychleji, sledoval hru. Konečně New Jersey dali vítězný gól. A tehdy mu Sam řekla, ať jde pro Janet, protože má pocit, že už bude muset tlačit.
„Dobře, Sam,“ řekl Jack a vyběhl hledat Janet. „Janet, Sam říkala, že už bude asi tlačit. Myslím, že už je to tady.“
Janet rychle Sam vyšetřila. „Už vidím hlavičku.“ Posadila se na stoličku. „Dobře Sam, je to tady. Při příští kontrakci zatlačte, jak nejvíc můžete.“
Sam udělala přesně to, co jí Janet řekla. Když tlačila, křičela. Hlavička a ramínka byla venku. Když ještě jednou zatlačila, děťátko vklouzlo Janet do rukou.

„Sam, máte dceru.“ A položila jí ji na břicho.
„Je nádherná,“ řekla Sam a dotkla se malých ručiček a chodidel své dcery.
Podívala se na Jacka, který stál hned vedle postele. „Je perfektní.“
„To je,“ řekl a pohladil *svou* dceru po tvářičce. Cítil, jak ho pálí oči.
„Plukovníku, chtěl byste přestřihnout pupeční šňůru?“ Zeptala se ho Janet, usmívala se a podávala mu nůžky.
„Ano, díky Janet.“ Potom sestra holčičku vzala, aby ji zvážili a změřili. Ještě bylo třeba počkat až vyjde placenta. A umyté a zabalené miminko přinesla sestra zpět.
„Plukovníku O´Neille, chtěl byste si ji podržet?“ zeptala se ho. Jack si od ní Elizabeth opatrně vzal. Jemně jí sundal růžovou přikrývku z obličeje. Vypadala jako Sam, když o něčem přemýšlí. Jack se zachechtal a potom dal děťátku pusu na čelo.
„Co je tady tak legračního?“ zeptala se ho Sam.
„Vypadá jako vy,“ odpověděl jí.
„A to je legrační?“ zeptala se ho Sam, jako by naštvaně.
„Ne, to ne.“ A položil jí dceru do náruče.
“Je nádherná, Sam.“ Díval se na Sam,která držela svou dceru a něco se v něm probudilo. Slíbil si, že se o ně obě postará.

„Sam, je absolutně nádherná,“ řekl Daniel a díval se na malou Lizzie a ta jako by se dívala na něho.
„Díky, Danieli. Přála bych si na tom mít nějakou zásluhu, ale opravdu s tím nemám nic do činění.“ Sam přešla k Danielovi, který seděl na židli a držel miminko v náruči.
„No, Sam, já myslím, že do určité míry ano,“ odpověděl jí. „Geneticky, je vaše a Jackova. A když je o něm řeč, kde vlastně je?“ zeptal se.
„Říkal, že musí vyřídit něco doma, nějakou opravu nebo tak něco,“ odpověděla Sam.
„A kde je Teal´c?“
„Já jsem tady, majore Carterová.“ Teal´c právě vešel dovnitř a nesl obrovskou kytici a spoustu balónků a taky růžového medvídka.
„Teal´cu, to jste nemusel,“ řekla Sam se široce otevřenýma očima. „Mezi námi, plukovník a generál tady z tohoto pokoje udělali květinářství.“
„No Sam, ne každý den se členu týmu narodí dítě.“ A podíval se na Lizzie, která mezitím usnula. Vstal a dal jí do postýlky. Právě vešla sestra a odnášela si miminko na sesternu.
„Budeme zpátky asi za dvě hodiny, maminko.“ A s tím odešla.

„Takže, Sam, jaké to je být mámou?“ zeptal se Daniel.
Sam chvíli přemýšlela a potom mu s úsměvem odpověděla. „Je to fantastický pocit.“
********************************

Janet nechala Sam a Lizzie ještě jeden den v nemocnici, aby se ujistila, že je vše v pořádku. Udělala genetické testy, které dokazovaly, že holčička je naprosto zdravá. A také ukázaly, že je to dítě Samanthy Carterové a Jacka O´Neilla.

Jack pro ně přijel, aby je odvezl domů. Když přijeli k Sam, čekalo je tady překvapení.
Sam si nesla svou dceru a Jack nesl její tašku.

„Uh, Sam,“ řekl. „Chtěl bych vám něco ukázat.“ Položil tašku na zem a vedl ji do pokoje, který používala jako pracovnu. Otevřel dveře a pokynul Sam, aby vešla.
„Oh!!!“ Byla naprosto překvapená. „To je nádherné!“ Jack všechny její věci z místnosti odstěhoval a nechal ji vymalovat na růžovo, byla tady bílá postýlka a přebalovací stůl.
„Takže, líbí se vám to?“ zeptal se trochu nejistě.
Sam se otočila a podívala se na něho, Lizzie k sobě ještě víc přitiskla. „Strašně moc!“
Do očí se jí nahrnuly slzy a tak se raději podívala jinam.
„Děkuji vám,“ zašeptala.
„Není zač,“ řekl jí Jack a opatrně vzal malou Lizzie a položil ji do postýlky a přikryl ji.
Potom objal Sam a vedl ji do její ložnice. „Běžte a na chvíli si lehněte. Vím, že jste ještě pořád trochu unavená.“
„Ano, to jsem. Děkuji vám, pane…za všechno.“ Řekla a nádherně se na něho usmívala a políbila ho na tvář.
„Opravdu není zač,“ odpověděl Jack, mírně nervózně. „No….a já zatím přinesu něco k obědu, ano?“
„Dobře.“
Sam si lehla, že si na chviličku odpočine, zavřela oči a když ji Jack přišel říct, že oběd už je připravený, tvrdě spala. Jack se na ni díval a potom se rozhodl, že ji raději nechá spát, dokud se malá nevzbudí.
********************

Sam právě uložila Lizzie ke spánku, když někdo zazvonil. Spěchala otevřít. Byl to Jack. Byl na dvou denní misi a musel se právě vrátit. Sam si začala připouštět, že Jack začíná patřit do jejich života. Každý den, který tady mohl být si s ní povídal a pomáhal jí s Lizzie. Sam byla zvědavá, jak dlouho to bude trvat, než ta bublina praskne. Ale když na to pomyslela, měla špatný pocit. Jack však neudělal nic, co by tyto její nepříjemné myšlenky mohlo potvrdit.

„Ahoj, Sam,“ řekl radostně. „Jak se má Lizzie?“ měl na sobě khaki kalhoty a bílou polokošili. Bylo jasné, že se byl doma převléknout.
„Ahoj, pane,“ odpověděla mu. „Má se skvěle. Právě jsem ji dala spát.“
Sam si přála, aby na sobě měla něco lepšího než džínsy a tričko. Ale koneckonců, má přece malé dítě, o které se stará.
Jack vypadal trochu rozmrzele. „Aha. Doufal jsem, že ji uvidím.“
„No, můžete tu zůstat na večeři. Potom bude určitě vzhůru.“ Nabídla mu Sam s úsměvem.
„Díky, Sam.“ A ukázal směrem k Lizziinu pokoji. „Můžu se na ni zatím aspoň podívat?“
„Jistě.“ Sam šla s ním a otevřela dveře. Vešli dovnitř a stáli u postýlky. Dívali se na spící Lizzie. Jack se dotkl její malé ruky a prstem přejel po její heboučké kůži. Sam a Jack se na sebe podívali a usmáli se, chvíli si tento okamžik vychutnávali a potom odešli.
„Páni, za ty dva dny zase vyrostla,“ řekl Jack, když se vrátili do obývacího pokoje.
„Už jsem úplně zapomněl, jak rychle takhle malé děti rostou.“
„Ani já bych si to nepomyslela.“ A pokynula mu, aby se posadil na pohovku.
„Nechcete se posadit, pane?“
„Ano, díky Sam.“ Sedl si a natřepal polštářek vedle sebe.
„No tak, posaďte se za mnou a popovídáme si.“
Sam byla zvědavá o čem si chce promluvit.
„Sam, už jste se rozhodla, jestli se vrátíte do práce?“
Sam tuhle otázku dřív nebo později očekávala. „Ano pane, ráda bych se vrátila zpátky k SG1. Ta práce mi opravdu chybí, mise a to ostatní kolem.“
Jack se široce usmál. „Doufal jsem, že tohle řeknete. Měl jsem strach, že budete chtít zůstat jen v laboratoři nebo tak něco. Budeme moc rádi, když vás budeme mít zase v týmu. Opravdu jste nám chyběla.“
Sam se červenala a dívala se raději dolů. „Díky, pane. Opravdu si toho vážím.“ Odkašlala si. „Můžu vám nabídnout něco k pití? Limonádu nebo vodu? Obávám se, že nic ostřejšího tu nemám.“
„Limonádu, díky.“ Šel s ní do kuchyně a sledoval ji, když vyndávala limonádu z lednice a sklenici ze skříňky. Byl to teprve měsíc, co se malá Lizzie narodila, ale Sam už měla zpět svou postavu. To bylo něco, co mu neuniklo. Byla teď ještě krásnější než před tím.
„Díky,“ řekl jí, když mu podávala sklenici.
„Není zač,“ odpověděla mu Sam s úsměvem. „K večeři budou sendviče. Vy víte, že vařit pro jednoho se nevyplatí.“
Jack s zachechtal. „Jo, tak tom my povídejte.“ A potom řekl. „Proč bychom si nezašli někam ven. Vy a já a Lizzie. Bude to zábava.“
„No…“ snažila se z toho Sam vykroutit.
„Jistě, proč ne? Lizzie je moc hodné miminko, skoro nikdy nepláče,“ řekl Jack hrdě. „A taky potřebuje mezi lidi.“
„Já nevím pane….“ řekla Sam váhavě.
„No tak, Sam.“ Podíval se na ni takovým tím psím pohledem, který se nedá odmítnout.
„Dobře,“ nakonec kapitulovala. Podívala se na sebe a řekla. „Ale musím se převléknout. Lizzie by měla spát asi ještě hodinu.“
„Tak to je perfektní. Tak běžte, dejte si sprchu a kdyby se probudila dřív, než budete hotová, já se o ni postarám.“ Postrkoval Sam směrem k její ložnici. „Běžte a nechte to na mě.“
Sam se osprchovala a teď se dívala do skříně, co si asi oblékne. Naštěstí už shodila skoro všechno, co během těhotenství nabrala, takže mohla nosit všechno co předtím.
Vyndala šaty, které na sobě neměla skoro rok. Byly světle modré, krásně ladily s barvou jejích očí. Učesala se a lehce se nalíčila a usoudila, že je to přijatelné. Vyšla z ložnice a chtěla jít zpět do obývacího pokoje, když slyšela Jacka, jak mluví na Lizzie.
„Víš, že je tvoje máma asi jedna z nejchytřejších lidí na světě?“ Mluvil na ni Jack, když jí vyměňoval plínku. „A ty budeš taky chytrá, to už můžu říct teď. Vždycky rozumíš všemu, co ti říkám, že ano?“ Lizzie se na něho dívala svýma velkýma modrýma očima a sledovala každý jeho pohyb. Když ji přebalil, zase ji oblékl.
„No a teď jsi zase tátova nádherná holčička!“ Zvedl ji do náruče a pevně ji k sobě přitiskl a dal jí pusu na čelo.
Sam měla v očích slzy, takže musela několikrát mrknout, aby je zahnala.
Věděla, že Jack k ní přilnul, ale že se považuje za jejího otce, to ji nenapadlo.
*A proč by nemohl?* řekla si. *Je jejím otcem, stejně jako já jsem její matka.*
A podle genetických testů, které Janet udělala, je její otec. Zaklepala na dveře a Jack se na ni otočil.
„Hej, Sam, vypadáte skvěle!“ řekl a potom se podíval na Lizzie a dodal. „No, pokud budeš jen z poloviny tak hezká jako tvoje máma, tak budeme muset všechny kluky z okolí zahánět s holí v ruce.“
Když to Sam slyšela, začal se červenat. „Jak dlouho je už vzhůru?“
„Vzbudila se, jen co jste odešla do sprchy, tak jsem jí dal napít z lahve, která byla v lednici.“
Sam pro ni měla v lahvi odstříkané svoje mléko. Dětská doktorka jí řekla, že by ji tak mohla pomalu zvykat pít z lahve, když uvažuje o návratu do práce.

„Dobře.“ Sam vzala tašku, ve které měla pro Lizzie plíny a jiné věci, které takové miminko potřebuje. Zkontrolovala, jestli je tam opravdu to, co tam má být.
„Zdá se, že je tam všechno. Jenom ještě vezmu s sebou jednu láhev, jen pro případ.“
Šla do kuchyně a dala láhev do obalu, který udržoval stálou teplotu. Jack s Lizzie šel za ní. Když Sam zavírala lednici, všimla si, že i s malou stojí ve dveřích. Vypadal tak přirozeně, když měl Lizzii v náruči. Náhle pocítila, jak se jí kolem srdce všechno sevřelo. Jen zatřásla hlavou, aby tak zahnala myšlenky na to, co se nikdy nemůže stát.
„Myslím, že můžeme jít.“
„Tak jdeme.“ Jack šel do obývacího pokoje a dal Lizzie do autosedačky.
Sam si vzala kabelku a všichni tři vyrazili k Jackovu autu. Ale jeho Korvetu tu Sam nikde neviděla. Byla zvědavá, jak se sem Jack tedy dostal, ale neptala se a šla prostě za ním. Když Jack zůstal stát před prostorným čtyřdveřovým autem, byla překvapená.
„Pane, čí je to auto?“ zeptala se Sam zvědavě.
„Moje. Dneska jsem si ho vyzvedl.“ Odemkl je a otevřel zadní dveře, položil autosedačku s Lizzie na sedadlo a zapnul ji.
„A co se stalo s vaší Korvetou?“ zeptala se Sam. On přece to auto miloval. Staral se o ně, jako by bylo živé.
„Prodal jsem ji.“ A držel přední dveře otevřené, aby mohla Sam nastoupit. „Sam?“
Sam se probrala z počátečního šoku a nastoupila. Zapnula si pás. Jack prodal svou nádhernou Korvetu a koupil auto, rodinného typu! Zavřel dveře, obešel auto a sedl si za volant.
„Proč jste ji prodal?“ zeptala se ho.
„Tohle je bezpečnější a je mnohem víc prostornější…..takže se sem vejde spousta věcí.“ Nastartoval a vyjel z parkoviště. Sam se otočila k oknu a usmívala se.
„Je to pěkné auto,“ řekla mu.
****************************

Jack je vzal do malé italské restaurace a podle aut, která byla venku zaparkovaná, bylo zřejmé, že je tu spousta rodin s dětmi. Majitel se s ním zdravil jako se starým známým a posadil je do boxu, který byl v malém výklenku. Jack položil autosedačku s Lizzii na sedadlo a posadil se vedle ní, takže se Sam mohla posadit z druhé strany.
Majitelova žena, Maria, která jim přinesla jídelní lístky, se nad ní jen rozplývala.
LIzzie si všechno kolem sebe prohlížela.
Sam se tu velice líbilo, bylo tu takové, že se člověk cítil jako doma. A navíc byla už tak dlouho doma, ale nechtěla vzít Lizzie a jít samotná do restaurace. A to, že tu byla s plukovníkem, si užívala a vypadalo to, že i on je tu s nimi moc rád.
Objednali si jídlo a než jim je přinesli, povídali si. Jídlo bylo vynikající. Jack je po večeři a desertu odvezl domů. Nakonec to byl velice příjemný večer.
Když přijeli k Sam domů, Jack zanesl Lizzie zpět do domu. Sam ji nakojila a Jack mezitím čekal v obývacím pokoji. Když se Sam za ním vrátila, šel ještě dát Lizzie pusu na dobrou noc.
„Pane, dal byste si ještě kávu?“ zeptala se ho Sam, když se zase vrátil do pokoje.
„Ano, to zní lákavě,“ a šel za ní do kuchyně, opřel se o kuchyňskou linku, zatímco Sam připravovala kávu.
„Takže jsem řekl generálu Hammondovi, že až vám skončí mateřská, tak se vrátíte k SG1. Je to za dva týdny, že?“
„Správně.“ Odpověděla mu Sam a usmívala se. Už se těšila, že půjde do práce. Už si dokonce domluvila hlídání. Paní Harrisonová, která se starala o Cassie, se bude teď starat o Lizzie. „Už se těším, že se zase vrátím do práce. Už mi to chybělo.“ Opřela se vedle Jacka. „Lizzie miluji, ale práce mi chybí.“
„Tomu rozumím.“ Řekl Jack a dal ji ruku kolem ramen. „Bude to skvělé, že bude náš tým zase pohromadě. Prostě to nebylo ono.“
Káva byla dopita a Sam jim nalila další šálek. Vzali si ji do obývacího pokoje. Posadili se vedle sebe a popíjeli kávu. Povídali si celkem dlouho. Jack si nakonec uvědomil, že už je pozdě. Sam ho šla doprovodit ke dveřím.
„Dobrou, Sam,“ řekl jí a chvíli stál ve dveřích. „Zítra máme misi, na které zůstáváme přes noc. Ale zastavím se za vámi co nejdřív. Dáte za mě Lizzie pusu?“
„Samozřejmě.“ A jak tam tak stáli, Jack se naklonil a políbil Sam na tvář, což ji překvapilo.
„Díky, Sam.“ Otočil se a odcházel. Sam za ním zavřela dveře. Ten večer byl nádherný. Ale tak to bylo vždycky, když byla s Jackem mimo základnu. Jediné, co na tom bylo špatné, bylo, že kdykoliv s ním byla o samotě, snila o tom, že jsou opravdová rodina. A oni jí být nemohli. Z toho jí bylo smutno. Jack přijal Lizzie za svou dceru a ona byla její matka. Mohli by být šťastní, ale tohle byl neuskutečnitelný sen. Sam si povzdechla a přesvědčila se, že je zamčeno, potom zhasla všechna světla, zkontrolovala Lizzie a šla spát.
**********************************

Její první mise s SG1, po té co se vrátila zpátky do práce, byla standardní průzkumná mise. Šlo o planetu, kde jak se zdálo, že nebyli žádní obyvatelé. Další dvě mise byly v podstatě stejné. Ale čtvrtá mise, zde se setkali s odporem. Plukovníka zasáhl šíp. Za pár dní měli jít mimo zemi znovu. Ale stalo se něco neočekávaného. Uprostřed porady se Danielovi udělalo špatně a doktorka diagnostikovala akutní zánět slepého střeva. Daniela museli operovat, aby nedošlo k prasknutí jeho apendixu. Takže se po nějakou dobu nebude moct účastnit misí. SG1 dostala volno, dokud se Daniel nezotaví. Teal´c se rozhodl, že navštíví svou manželku a syna a Jack pojede rybařit do Minnesoty.
A protože Sam byla těsně předtím šest týdnů na mateřské, rozhodla se, že tento čas stráví studiem naqadahového reaktoru. To bylo něco, co chtěla udělat už dávno. Ale mise a potom těhotenství, jí to neumožnily. Měla v ruce pájecí lampu, aby mohla reaktor rozebrat, když slyšela, že na ni někdo volá.
„Carterová!“ Slyšela Sam svoje jméno.
Vypla pájecí lampu a sundala si ochranou masku. Byl to plukovník.
„Pane! Jak se má Daniel?“ zeptala se ho a zajela si rukou do vlasů.
„Ah, je mu fajn,“ řekl. „Co děláte?“
„Právě jsem chtěla udělat detailní analýzu poločasu rozpadu naqadahu v reaktoru,“ odpověděla mu. A potom pokračovala těmi svými technickými řečičkami, kterým Jack nikdy nerozuměl. „Je to docela vzrušující. Narozdíl od plutonia má naqadah“
„Ah!“ přerušil ji Jack. „Jsem na dovolené.“
„Ano, pane.“ řekla Sam a raději se dívala někam na nohy, bylo jí trochu trapně.
„A vy taky.“ Dodal Jack už o něco klidněji.
„Já vím,“ odpověděla Sam. „To neznamená, že jsem ráda, že má Daniel bolesti. Ale jen jsem chtěla využít příležitosti jako je tato. A udělat něco, na co jsem neměla předtím čas.“
„No možná jsem to jen já, kdo si myslí, že když má člověk dovolenou, tak nepracuje.“ Sam se nad tím pousmála. „Daniel se zotavuje, Teal´c je u své rodiny a já osobně se chystám do Minnesoty k jednomu jezeru, kde jsou takhle velké ryby.“ A rukama naznačoval asi dvě stopy.
„Opravdu!“ řekla Sam nevěřícně.
„Oh, ano!“ vykřikl. „To co vám tady popisuji Carterová, zahrnuje velice zvláštní prvek.“
Sam hlavou pokynula k reaktoru. „A tohle je zase moje zábava, pane.“
„No tak jestli je vaše hraní si s reaktorem lepší než zkoumání jezera v Minnesotě, tak už víc nemůžu udělat.“
„To bylo pozvání…pane?“ zeptala se ho Sam zdráhavě a skoro se jeho odpovědi bála.
„Na tom není nic zvláštního nebo ano?“
Sam jen zavrtěla hlavou.
„Spolupracovníci, přátelé, pokud chcete, kteří spolu rybaří. Je to zábava. Lizzie by se to líbilo taky.“
„Páni, moc si té nabídky cením, pane, opravdu. Zní to velice lákavě, ale měla bych“ a ukázala na reaktor.
„No nic.“ vypadalo to, že je mu trochu trapně. A začal couvat z místnosti.
„Uvidíme se za týden. A užijte si to tady.“ Otočil se a odcházel.
Sam se na chvíli posadila, byla jeho nabídkou, aby s ním jela a taky i Lizzie, konsternovaná. Ale rychle se rozhodla, vyskočila ze židle a rozběhla se za ním.

„Plukovníku!“ zavolala. Zastavil se a otočil se. Právě mu chtěla říct, že by sním jela, když viděla, že se k nim blíží nějaký vojín a tak jen řekla. „Mějte se.“
Jack se však jen tak nevzdával. „Modrá obloha, nikde ani živáčka, jen my dva a komáři..“
A najednou zmizel v záblesku světla. Sam chvíli jen tak stála, byla v šoku. A potom stiskla alarm.
******************************

„…prostě nádhera.“ Jack se rozhlédl kolem sebe. Šedé stěny SGC se změnily v asgardskou loď. Vypadalo to, že Thor má na tuhle dovolenou jiné plány.
****************************

Jack, Sam a Teal´c, značně vyčerpaní, pomalu vstali a odcházeli ze zasedačky. Právě podali generálu Hammondovi hlášení o tom,jak zničili asgardskou loď i s replikátory. Daniel utekl z ošetřovny, když se vrátili a Janet mu řekla, že ho tam příště přiváže, jestli ještě jednou uteče. Sam toužila jen po tom, aby se mohla vysprchovat a pomazlit se se svou dcerou. Na chvíli si myslela, že už ji snad ani neuvidí. A taky tady byla ta záležitost, když rozčilila plukovníka tím, že neuposlechla jeho přímý rozkaz. Nebyl tím vůbec nadšený. Nechtěl, aby za ním na tu loď, ze které nebylo návratu, chodili. Teal´c se vrátil do svého pokoje, takže tu teď u výtahu stáli sami dva.
„Pane, je mi to líto….“ začala Sam, ale Jack ji přerušil.
„To je v pořádku, Sam.“ Dveře u výtahu se otevřely a oni vstoupili dovnitř. „Ale mohl jsem to udělat všechno sám.“ Nakonec se na ni usmál a Sam se cítila o něco lépe.
„Pane, to pozvání na ryby stále platí?“ zeptala se ostýchavě. Nebyla si totiž jistá, jestli dělá správnou věc.
Jack se na ni široce usmál. „Carterová, to pozvání platí pořád.“
Dveře u výtahu se otevřeli a oni vyšli ven. Jack ji dal ruku kolem ramen. „Vždycky bude.“
Středa odpoledne

Prostorem brány se rozezněl klakson, někdo se vracel mimo stanovený časový program.
„Pane,“ oznamoval seržant Davis. „Je to SG1.“
„Otevřete iris,“ řekl generál. „Co se asi stalo tentokrát?“ dodal nahlas.
A v tu chvíli členové SG1 proletěli bránou a tvrdě přistáli na rampě. Plukovník O´Neill
se okamžitě postavil.
„Zavřete iris,“ křičel a potom spěchal zkontrolovat členy svého týmu. Ti se mezitím pomalu posadili. Daniel si třel levý loket.
„Danieli, jsi v pořádku? Teal´cu? Carterová?“
„Jo, je mi fajn, Jacku,“ odpověděl mu Daniel. „Jenom mám potlučený loket.“
„Já jsem v pořádku,“ řekl Teal´c a postavil se.
„Já taky, pane.“ Sam se chystala vstát, Jack ji chytil za paži a pomáhal jí na nohy.
„Díky, pane.“ Usmála se na něho. Jackovi začalo tlouct srdce ještě rychleji a nebyl ochotný ji pustit.
„Běžte na ošetřovnu, hlášení za hodinu a půl.“ Řekl jim generál Hammond a dal jim rozchod.

Za hodinu a půl seděli v zasedačce a vysvětlovali generálovi, proč se vrátili o několik hodin dřív a ještě v takovém spěchu.
***************************

Byl pátek večer a Sam chtěla Lizzie rychle vykoupat, než pro ně přijede plukovník, aby je odvezl na vánoční večírek k Janet. Ale Lizzie vodu milovala, měla už půl roku
a strašně moc se jí líbilo plácat do vody a stříkat všude kolem sebe. Takže Sam byla vždycky úplně promočená.

„No tak, Lizzie. Jack už je na cestě a chce tě zase vidět.“ Vzala hrníček s vodou a polévala Lizzie vlasy. Lizzie se to moc líbilo, takže výskala radostí a plácala do vody ještě víc.
„Dobře.“ Sam zvedla Lizzie z vany a zabalila ji do osušky. „Už jsi celá umytá.“ Podívala se na sebe, její džínsy a tričko byly promočené. „A já taky!“ Lizzie se na ni smála. Sam ji právě nesla do jejího pokoje, aby ji oblékla, když někdo zazvonil.
„No, Lizzie. Kdopak to asi může být? Myslím, že Jack už je tady.“ A šla i s Lizzie otevřít. Měla pravdu, byl to Jack. A jako vždycky vypadal skvěle. Byl celý v černém.

„Ahoj, Sam. Ahoj Lizzie.“ Lizzie radostně křičela a vztahovala k němu ruce.
„Pane, pojďte dovnitř. Venku je dost zima.“ Popoháněla ho a rychle za ním zavřela dveře.
Jack si sundal sako a přehodil si je přes opěradlo židle. Potom si od Sam vzal Lizzie.
„Vidím, že se tady někdo právě koupal.“ A když se podíval na Sam, ještě dodal.
„Jakoby jste se koupaly obě dvě.“ Díval se na Sam se široce otevřenýma očima, její bílé tričko teď bylo úplně průhledné. A zvláště zdůrazňovalo některá velice zajímavá místa. Jen polkl a odvrátil svůj pohled jinam, aby na ni tak nezíral. Svou pozornost raději věnoval Lizzie.

„Miluje vodu, takže vždycky cáká kolem sebe,“ řekla Sam a usmívala se. „Obleču ji a potom se převléknu do něčeho suchého.“
„Já ji obléknu, Sam.“ Nabízel se Jack.
„Tak dobře, pokud vám to nebude vadit,“ odpověděla mu Sam a opět se na něho usmívala. Věděla, že tu malou miluje a rád se o ni stará.
„Vy víte, že ne.“ Vzal Lizzie do jejího pokoje. Sam už pro ni měla oblečení připravené
na přebalovacím stole. Takže opravdu stačilo ji jen obléct. Jack jí dal plínu a dal jí připravený červený obleček se Santou Clausem a zelené ponožky.

Sam se mezitím převlékala do suchého. Snažila se vždycky, když ji koupala, mít na sobě něco takového, že když bude celá mokrá, že to nebude ničemu vadit. Když byla Lizzie maličká, šlo koupání rychle, ale čím je starší, tím víc si vodu užívá. Vodu a koupání prostě miluje.
Sam si oblékla černé kalhoty a červený rolák. Rychle se učesala a zlehka se namalovala. Takhle je to lepší. Pak pokrčila rameny. Nač se vlastně tímhle zatěžuje, když ji plukovník viděl od hlavy až k patě od bláta. Ale, přece jenom…

Vešla do obývacího pokoje a viděla, jak plukovník drží Lizzie a něco jí povídá.
Zastavila se a chvíli je pozorovala. Bylo vidět, že Jack malou opravdu miluje. A když se barva jejích očí změnila na hnědou, byl z toho u vytržení. A pokud to mohla Sam posoudit, byla to jediná věc, která ho připomínala, tedy jeho alternativní já. Ale on se považoval za jejího otce. A kromě vlastního početí jím byl.
„….a víš, co tvá máma potom udělala? Napadlo jí, že přeneseme bránu a tak se dostaneme z asgardské lodi.“ Lizzie mu stála na klíně, držela se ho za prsty a smála se na něho a ukazovala mu svoje čtyři zuby.
Sam si odkašlala a Jack se na ni otočil. „Nejsou tohle náhodou tajné informace, pane?“ Zasmála se.
„No když se to vezme, tak Lizzie je také utajená. Takže je to všechno v pořádku, když jí tohle říkám.“
Jack ji vzal do náruče a vstal. I když byla Sam oblečená úplně jednoduše, byla nádherná. Sakra, i když má na sobě maskáče a je od bláta, je mnohem krásnější než spousta žen, které jsem kdy viděl. Přemýšlel o tom, že by jí rád řekl, jak je krásná a jakou má o ni starost, ale potom všechna tahle slova spolkl.
Jemu nepříslušelo, aby jí říkal takové věci. Byla tady ta zatracená pravidla a možná by jí to ani nebylo příjemné.
Nakonec jen řekl. „Můžeme, majore?“
„Jenom vezmu ještě tašku s věcmi pro Lizzie a její kombinézu.“ potom si Sam vzala kabát, přehodila si ho přes sebe a oblékla Lizzie kombinézu. Ta byla radostí bez sebe, věděla, že to znamená, že půjdou ven a to ona milovala, zvláště jízdu autem.
Sam ji podala Jackovi, vzala tašku a svou kabelku. Šli k jeho autu, kde Jack Lizzie zapnul do autosedačky, ta první už pro ni byla malá a tak jí koupil novou. Vlastně koupil dvě, tu druhou do Samina auta. Když Sam proti tomu protestovala, tak jí Jack řekl, že přece pořád nebudou přehazovat sedačku z jednoho auta do druhého. Měl pravdu a na tohle se nedalo nic říct.

Doprava byla celkem hustá, takže než přijeli k Janet trvalo jim to asi půl hodiny. Celou cestu Jack vtipkoval a škádlil Sam a měl očividnou radost, když se smála. Nakonec jim cesta uběhla rychle. Před domem Janet bylo několik aut. Sam poznala Danielovo Volvo, které stálo vedle Hondy Janet.
Když zvonili u dveří, slyšeli smích a vánoční hudbu. Otevřel jim Daniel.
„Nazdar!“ a natáhl ruce k Lizzie, která hned chtěla k němu.
„Už jsme si začínali myslet, že to nestihnete.“ Podržel jim dveře, aby mohli vejít dovnitř.
„Připravili jsme pro Lizzie ohrádku, aby si mohla hrát.“ Byla v takovém místě, odkud nemohla spadnout a přitom kolem sebe měla dost místa. Janet ji pro ni koupila, když ji Sam s malou začala pravidelně navštěvovat.
Sam si vzala od Daniela Lizzie a šla do ložnice v prvním patře, aby ji svlékla kombinézu a zkontrolovala, jestli je suchá. Potom jí z tašky vyndala hračky a vrátily se zpátky do obývacího pokoje a dala Lizzie do ohrádky.

Vzala si od Jacka skleničku punče, kterou jí nabízel a omluvila se a šla za Janet do kuchyně.
„Ahoj, Janet.“ Pozdravila ji Sam. Janet se na ni otočila a usmála se.
„Ahoj.“ A utírala si ruce do ručníku. „Právě jste přijeli, že?“
„Ano,“ řekla Sam a opřela se o kuchyňskou linku. „Můžu ti s něčím pomoct?“
„Ne. Všechno je hotové.“ Janet pokynula ke dveřím. „Pojďme do pokoje a užijme si to s ostatními.“
Když vešly do pokoje, viděli, že Jack, Daniel a Teal´c stojí u krbu. Toto místo mělo tu výhodu, že mohli sledovat Lizzie a přitom si povídat. Janet si stoupla vedle Daniela a ten jí dal ruku kolem ramen. Sam a Jack si spolu vyměnili letmý pohled. Tohle je překvapilo. Ale protože ani Janet ani Daniel nic neřekli, mlčeli taky.
„Už jste viděli vánoční stromek?“ zeptal se jich Daniel. „Ozdobili jsme ho včera v noci.“
A zase tady bylo to *my*.
„Ne,“ odpověděla Sam. „A kde ho letos máte?“
Janet měla ve zvyku dávat ho každý rok do jiné místnosti.
„Je v pokoji za kuchyní. Proč se nejdete s Jackem podívat? My Lizzie pohlídáme.“

Sam se podívala na svou dceru, která vytrvale kousala nějakou hračku a po bradě jí tekly sliny. A vypadalo to, že je šťastná tam, kde právě je.
„Dobře,“ řekla Sam. „Pane?“Podívala se na plukovníka a usmívala se. Jack jen pokrčil rameny.
„Jistě, proč ne?“ A pokynul Sam, aby šla první.

Vánoční stromek byl obrovský. Měřil nejméně devět stop a byl asi pět stop široký.
Jediné světlo v místnosti pocházelo od vánočních zářících světýlek na stromku.
„Sakra!“ Vykřikl Jack. „Jak ho sem dostali?“ Místnost byla velká, ale dveře měly normální velikost.
„Řekla bych, že to byla Teal´cova práce.“ Odpověděla Sam. Vešla dál do místnosti a dívala se na stromek. „Vždycky jsem chtěla takovýhle, když jsem byla malá.“
Jack si všiml jejího nostalgického pohledu. A potom se podíval nad sebe.
Aniž si toho Sam všimla, stála přesně pod jmelím. Jack přešel k ní.
„Sam, podívejte se nahoru.“ A ukazoval přímo nad její hlavu. Když uviděla jmelí, oči se jí rozšířily údivem. Rychle se podívala zpět na Jacka a viděla, že se usmívá.
„Můžu?“ zeptal se Jack. A Sam přikývla. Jack se k ní naklonil a zlehka se dotkl jejích rtů svými. Nejprve to měl být jen letmý polibek, ale když ucítil její jemné rty, jeho ovládání bylo najednou pryč. Jednou rukou ji objal kolem pasu a druhou rukou jí podepřel hlavu. Její rty se otevřely a nechala ho, aby jeho jazyk vklouzl do jejích úst.
Sam ho chytila za košili a tak si ho k sobě ještě víc přitáhla. Přitiskli se k sobě co nejblíž. Když nakonec svůj polibek přerušili, chvíli si vzájemně hleděli do očí. Těžce oddychovali. Ta intenzita polibku je trochu šokovala. Ale ani jeden z nich nechtěl toho druhého nechat odejít.

„Sam….já….“ Jack nenacházel ta správná slova.
„Jacku,“ zašeptala Sam, a skoro to nebylo slyšet.
Jack si odkašlal a polkl, najednou měl v ústech úplně sucho.
„Musíme si promluvit.“ Sam jen přikývla a stále se na něho dívala. Znovu se políbili.
„Raději bychom se měli vrátit.“ řekla Sam tiše. Jack přikývl.
„Ano,“ řekl a vzal ji za ruku a společně šli do obývacího pokoje.
**********************************
Daniel i Janet si všimli, že po tom, co se Sam s Jackem vrátili, je Sam nezvykle zamlklá. Většinu času seděla na židli vedle ohrádky. Janet zkoušela si s ní promluvit, ale nemohla z ní nic dostat. Tušila, co se asi stalo, ale přece nemohla jen tak přijít a říct „Jack tě tam u stromečku políbil, že?“ Znala Sam a ta by už jí potom nic neřekla. Ne musí být trpělivá a počkat, až bude Sam ochotná jí to říct sama.
Jack se choval úplně obráceně. S ním teprve večírek ožil. Povídal si, smál se a vtipkoval. Častokrát se zadíval na Sam a Lizzie a na chvíli vypadal zadumaně, ale vždycky se to snažil rychle skrýt. Nikdo jiný, kromě Janet a Daniela, si toho nevšiml.

Později večer Sam vzala Lizzie do ložnice, aby ji mohla nakrmit. Bylo na čase ji vzít domů. Sam seděla tiše v houpacím křesle a pomalu Lizzie houpala, zatímco malá pila z lahve. To, co se stalo tam v tom pokoji, s ní trochu otřáslo. Bylo to všechno tak zvláštní. Když ji Jack políbil, zdálo se jí, jako by se celý svět převrátil naruby.
Přála si, aby to nikdy neskončilo. Ale tohle bylo přece špatné. Během posledního roku se s plukovníkem hodně sblížili, stali se velice blízkými přáteli. Alespoň si tohle Sam myslela. Nebo jen sama sebe klamala? Vrátily se její city k němu, které pociťovala, když byl na Edoře? Nebo vůbec nikdy nezmizely? Musí si pořádně všechno v hlavě srovnat. Jack měl pravdu. Musí si promluvit.

Jack si všiml, že Sam vzala Lizzie a šla s ní do ložnice. Nechal ji chvíli samotnou a potom se vytratil za nimi. Stál ve dveřích a díval se, jak Sam houpe Lizzie. Ten polibek překvapil i jeho samotného. Bylo to nádherné, prostě si to užíval. Ale nejhorší na tom bylo, že by ho chtěl zopakovat znovu a znovu. A to bylo špatné. Bylo to jasně proti pravidlům. A Jack tahle pravidla proklínal, protože je od sebe oddělovala.
Bojoval s tím, aby je hned teď objal. Odkašlal si a začal mluvit.
„Sam, už jste připravená jet domů?“ Sam se na něho podívala.
„Ano, Lizzie už je unavená.“ Vstala položila ji na postel a oblékla spící Lizzie do kombinézy. Jack si přes sebe přehodil kabát, potom vzal Samin a podržel jí ho, aby se mohla obléct. Stál těsně za ní, cítil její parfém a nejednou pocítil obrovskou touhu.

Podařilo se mu ji zahnat, vzal spící Lizzie, opřel si ji o rameno a vyšel za Sam do obývacího pokoje, aby se se všemi rozloučili.

Cestou zpátky k Sam oba mlčeli. Ani jeden z nich nevěděl, co má říct. Měli strach, aby neřekli něco nevhodného. Jack zanesl Lizzie do domu a Sam ji uložila. Jack dal
Lizzie pusu na dobrou noc a potom se Sam šli do obývacího pokoje.

„Dal byste si ještě kávu?“ zeptala se Sam zdráhavě. Na jednu stranu chtěla, aby tu zůstal, ale na druhou stranu si přála, aby odešel.
„Ne, myslím, že bych měl jít domů,“ odpověděl. „Sam, to, co se stalo..“
„Ano.“ Sam se na něho podívala a skousla si ret. Když to Jack viděl, chtěl ji vzít do náruče, ale ovládl se.
„Je mi to líto. Nemělo se to stát.“ dal si ruce do kapes a napůl se otočil. „Nechal jsem se prostě jen unést. Už se to znovu nestane.“
Jeho slova ji ranila. Nebyla si jistá, co mu chtěla vlastně říct, ale určitě to nebylo tohle.
„To je v pořádku, pane,“ řekla tiše a byla vděčná, že Lizzie spí vedle v pokoji. Měla pocit, že se jí něco zadrhlo v krku a skoro nemohla mluvit, jenom šeptat.
„Díky. Tak já půjdu.“ Otočil se a odcházel ke dveřím. Sam šla za ním. Jack otevřel dveře a ještě jednou se na ni podíval. „Dobrou, Sam.“
Sam byla ráda, že světlo v chodbě je hodně tlumené, takže Jack nemohl vidět, že se jí v očích třpytí slzy.
„Dobrou noc, pane.“ Jack se na ni usmál a potom vyšel ze dveří. Sam je za ním zavřela a po tvářích jí začaly stékat slzy.
********************************

Jack však nejel hned domů. Měl pocit, že se potřebuje napít. A tak se zastavil v baru. Objednal si whisky a přemýšlel o všem, co se dnes večer stalo. Opravdu ji takto nechtěl políbit. Chtěl jí dát jen letmou pusu. Ale když ucítil její rty, prostě to nedokázal. Vypil svou whisky a objednal si další. Potom, co jich vypil asi pět, se rozhodl, že si prostě najde nějakou jinou ženu. A jedna docela pohledná, stála na druhé straně baru. Byla přesný opak Sam. Byla tmavovlasá, měla černé oči a byla drobná. Jenom tak mohl Sam dostat z hlavy. Přešel až k ní a začal se s ní bavit.
Sam tu noc toho moc nenaspala, stále se je převalovala v posteli a když vycházelo slunce, byla vzhůru. Takže nakonec vstala, dala si sprchu a oblékla se. A než se Lizzie probudila, stihla si i uvařit kávu. Po tom, co malou převlékla, zavolala Janet. Konečně se rozhodla, co po včerejšku udělá.
Telefon několikrát zazvonil a potom se ozval mužský hlas. „Haló,“ řekl ospale.
„Danieli?“ zeptala se Sam. „Dobré ráno, je Janet vzhůru?“
„Uh, ano,Sam, počkejte chvilku.“ Sam slyšela, jak říká Janet, kdo jí volá.
„Sam,“ zaznělo trochu ospale. „Děje se něco?“
„Promiň, nechtěla jsem tě rušit, ale mohla bys mi teď na chvíli pohlídat Lizzie? Potřebuji si něco důležitého vyřídit,“ řekla jí Sam.
„Jistě, Sam. Moc ráda ti ji pohlídám. Přivez ji,“ odpověděla jí Janet.
„Díky, Janet. Budu tvým dlužníkem.“ Sam zavěsila a oblékla Lizzie kombinézu. Naházela do tašky nějaké další věci pro malou, přidala láhev a vydaly se na cestu.
*********************************

Po té, co Sam nechala Lizzie u Janet, se rozjela k Jackovi. Doprava začínala houstnout, bylo jen několik týdnů před vánocemi a tak spousta lidí jela za vánočními nákupy. Asi za dvacet minut zaparkovala vedle Jackova auta. zazvonila u dveří, ale nikdo se neozýval. Zazvonila ještě jednou, zase nic. takže si myslela, že je asi ve sprše. Otevřela si tedy klíčem, který jí Jack dal a vešla dovnitř. V domě byl absolutní klid, sprchu slyšet nebylo. Proto Sam šla směrem k jeho ložnici. Dveře byly otevřené. Vešla, ale okamžitě se zastavila. Jack ještě spal, ale nebyl tu sám, vedle něho ležela nějaká žena a objímala ho. Bylo jasné, že jsou oba nazí. Sam jen zalapala po dechu a dala se na ústup. Chtěla se chytit prádelníku a přitom shodila Jackovu hokejku, která se s rachotem zřítila k zemi.
Jack sebou trhl a prudce se posadil. Rozhlédl se kolem sebe, aby zjistil, co se stalo.
„Sam,“ řekl zmateně. „Co tady děláte?“ Podíval se vedle sebe a viděl, že tam leží nějaká žena. „Co…?“ Podíval se znovu na Sam, její obličej byl bez výrazu a byla strašně bledá.
„Sakra!“ Sam se otočila a rychle vyběhla ven. Jack vyskočil z postele, dal si kolem boků prostěradlo a rozběhl se za ní.

„Sam, počkejte.“ Zamotal se do prostěradla a to mu prakticky podrazilo nohy. Po chvilce doklopýtal ke dveřím, ale Sam byla pryč. Její auto už ujíždělo ulicí. Jack se prudce opřel o dveře a složil si hlavu do dlaní.
Žena se kterou večer odešel z baru a prožil s ní noc, na kterou si ani moc nevzpomínal, zatím přešla do obývacího pokoje a byla už oblečená.
„K čertu, kdo to byl?“ zeptala se Judy nebo Julie nebo jak se vlastně jmenovala. „Tvoje přítelkyně?“
„Ano, jsme přátelé.“ Jack se skácel na pohovku. „Ty jsi takový blbec, Jacku. Neměl jsi ztrácet svůj glanc.“ Jack se na ni podíval. „Bylo by lepší, kdybys odešla.“
Žena přimhouřila oči, byla značně rozzlobená.
„To bych ráda, ale mám auto u toho baru.“
Jack přešel k telefonu a objednal pro ni taxík. „Bude tady asi za pět minut.“
„Mohl bys ho zaplatit,“ řekla Judy/Julia a vrátila se do ložnice, aby si posbírala svoje věci. Taxík tu byl za chvíli. Jack se mezitím oblékl a šel dát taxikáři nějaké peníze. Judy/Julia vyšla ven a nasedla do auta, ale ještě mu řekla ne zrovna lichotivé věci.
„A mimochodem, sex byl nic moc. Proč se nevrátíš k Sam nebo jak se jmenuje, když jsi mi tak celou noc říkal.“ Potom řekla řidiči, kam ji má zavést a odjela.

Jack vběhl zpátky do domu, vzal si kabát a klíče od auta a rozjel se k Sam. Nevěděl, co jí řekne. Jediné, co s jistou teď věděl, bylo, že ji musí vidět a zkusit jí to vysvětlit.
Pokud ho nechá. Což se asi nestane. Sakra! Proč se tohle muselo stát? Proč jsem udělal takovou blbost? Proč jsem tak ublížil ženě, kterou miluji?

Jack pevně svíral volant. Ano, miluju ji, konečně si to přiznal. A taky miluju Lizzie. Obě dvě se staly součástí mého života. A teď kvůli jedné blbosti, nezodpovědnému chování jsem to všechno zničil. Místo, abys své city dal najevo, tak´s jejich existenci neustále popíral. Takže máš, co jsi si zasloužil. Cítil se strašně.

Přijel k Sam, ale její auto tam nebylo. Po včerejšku mu to zatím moc nemyslelo. Horečně přemýšlel, kam by asi tak mohla jít. Pak ho napadla Janet. Tak se rozjel k ní. A pokud tady Sam nebude, tak Janet bude určitě vědět, kde je.
***********************************

Potom, co Sam odešla z Jackova domu, vůbec nevnímala, kde je. Teprve až zaparkovala před domem Janet, si všechno uvědomila. Byla úplně otupělá. Vystoupila z auta a šla směrem k domu. Jediné, co teď chtěla, bylo vzít do náruče svou dceru. Janet ji viděla přijíždět a čekala na ni ve dveřích. Stačil jí jediný pohled na Sam. Obličej bez jakéhokoliv výrazu, popelavá barva. Byla v šoku.
Janet jí dala ruku kolem ramen a vedla ji do kuchyně. Posadila ji ke stolu a nalila jí šálek kávy.
„Sam, co se stalo?“ zeptala se jí Janet. „Byla jsi u Jacka, že?“ A posadila se proti ní.
„Ano.“ Sam zvedla hrníček a napila se. „Měl nějakou společnost, tak jsem odešla.“
Až teď se Sam podívala na Janet. Její pohled byl plný bolesti.
„Nějakou ženu.“ řekla Janet a sevřelo se jí přitom srdce. Sam přikývla.
„Po tom včerejšku…“ Sam nebyla schopná pokračovat. Zhluboka se nadechla a větu dokončila. „Jsem si s ním potřebovala promluvit.“
„O tom, co se stalo v pokoji u stromečku?“ zeptala se Janet. Podle toho, jak se oba potom chovali, věděla, že se tam něco mezi nimi stalo.
„Líbali jsme se.“ Sam si vzala lžičku a zamíchala si kávu. „Když nás s Lizzie přivezl včera domů, řekl, že to byla chyba a že se to už nikdy nebude opakovat. A teď vím proč.“
„Kvůli té ženě?“ zeptala se jí Janet a v tu chvíli vešel Daniel a nesl Lizzie.
„Co se stalo?“ zeptal se a díval se střídavě na Sam a na Janet.
„Promluvíme si později, Danieli, ano. Sam si teď potřebuje lehnout. Myslím, že se v noci moc nevyspala.“ Janet vstala a znovu dala Sam ruku kolem ramen.
„Pojď, dám ti něco, abys mohla spát. Pak ti bude líp.“
„Danieli, vezmi Lizzie do obývacího pokoje.“
Ten jen přikývl a poslechl. Janet vedla Sam nahoru po schodech.
****************************************

Když se Janet vrátila, požádala Cassie, aby Lizzie pohlídala. Potom zavedla Daniela do pokoje se stromečkem a řekla mu, co se stalo.
„Chudák Sam,“ řekl. „Neměl jsem ani ponětí, že Jack s někým chodí.“
„To spíš vypadá, jako by si ji našel někde v baru,“ řekla Janet. „Všechen svůj volný čas trávil s Lizzie a Sam. Takže na nějaká rande by neměl čas.“
„Asi máš pravdu.“ Souhlasil Daniel. „Vypadá to jako by Jack nechal své city vyplavat na povrch, ale potom to nezvládl, šel do baru, opil se a sbalil tam nějakou ženskou.“
Povzdechl si Daniel a vzal Janet do náruče a pevně ji k sobě přitiskl a políbil ji.
Zazvonil zvonek.

„Nedivila bych se, kdyby to byl Jack,“ řekla Janet. Vrátili se do obývacího pokoje. Cassie šla otevřít. Byl to Jack. A vypadal hrozně.
„Viděl jsem, že tu má Sam auto,“ řekl. „Potřebuji s ní mluvit.“
„Jacku, ona teď spí.“ Daniel si stoupnul přímo před něho. A myslím si, že s tebou nebude chtít mluvit. Určitě ne teď!“
Ke dveřím přišla Cassie s Lizzie v náruči. Ta byla nadšená, že vidí Jacka a vztahovala k němu ručičky. Jack si ji vzal a dal jí pusu na tvář a pevně ji objal.
„Ahoj, Lizzie,“ zašeptal a hladil ji po zádech. Podíval se na Daniela a Janet. „Můžu tady počkat než se vzbudí?“
„Já myslím, že raději ne, Jacku,“ odpověděl mu Daniel. „Sam se ti ozve, pokud s tebou bude chtít mluvit.“
Jack se na ně díval s přimhouřenýma očima. Podal Janet Lizzie.
„Dobře,“ řekl. „Řekněte jí, že s ní chci mluvit, vysvětlit jí to.“
„Řeknu,“ slíbila mu Janet. „Ale kdy se vám ozve, to záleží jen na ní.“
Jack přikývl. „Dobře.“ Ještě pohladil Lizzie po tváři. „Ahoj, Lizzie, buď hodná holčička.“ Podíval se na Janet a Daniela. „Ahoj.“ Otočil se a odcházel.
************************************

Pondělí ráno-SGC…..

Jack vešel do řídící místnosti, kde Sam dohlížela na opravu sondy. Chvíli tam stál a díval se na ni. Bez pochyb to byla ta nejkrásnější žena, kterou kdy potkal. Byla chytrá, laskavá a milující. Přemýšlel o Lizzie, která by se díky Sam vlastně nikdy nenarodila. V tu chvíli se poručík Simmons otočil a všiml si ho.
„Plukovníku O´Neille, pane.“ Zasalutoval. Když Sam uslyšela jeho jméno, jakoby ztuhla. Potom se otočila a podívala se na něho. Byla bledá a měla kruhy pod očima. Jackovi se sevřelo srdce. To všechno kvůli němu!

„Majore,“ pozdravil.
„Pane.“ Kývla Sam.
„Mohl bych s vámi na chvíli mluvit, majore Carterová?“ zeptal se Jack.
Sam se podívala na Simmonse a potom zpět na Jacka. A ten věděl, že kdyby tady poručík nebyl, Sam by ho pravděpodobně odmítla. Takže byl rád, že tu Simmons je.

„Ano, pane.“ Jasně v jejím hlase slyšel nechuť. Vstala od počítače a následovala ho do prázdné zasedačky. Jack za nimi zavřel dveře a opřel se o ně, takže Sam vlastně nemohla bez jeho svolení odejít. A ona věděla, že k tomuhle dojde a měla z toho strach.
„Sam,“ začal Jack. „K tomu, co se stalo..“
Ale Sam ho přerušila. Chladně a profesionálně mu řekla. „Pane, váš osobní život
je jen vaše záležitost. A se mnou to nemá nic společného.“
Jack otevřel pusu a chystal se jí něco říct, když se ozvalo zaklepání na dveře. Jack se otočil a otevřel je. Byl tam poručík Simmons.
„Uh, promiňte pane,“ podíval se na Jacka a potom na Sam. „Doktor Jackson potřebuje majora Carterovou zpět v řídící místnosti.“
„Omluvte mě, plukovníku O´Neille.“ Řekla Sam a rychle odešla z místnosti.

„Sakra!“ zamumlal Jack. Takže to, co jí chtěl říct, bude muset počkat.
Vrátil se do řídící místnosti a poslouchal Sam, Daniela a Teal´ca, jak se baví o tom, co sonda našla na jedné planetě.
Potom následovala porada a nakonec se museli připravit na misi. Měli tam strávit noc. A Jack tedy doufal, že se najde příležitost, aby si mohl se Sam promluvit.
**********************************

„Sedmý zámek zapadl,“ ozvalo se. SG1 čekali na povolení generála Hammonda, aby mohli jít. A potom prošli horizontem událostí na P2T-123.

„Ale, to je překvapení,“ řekl Jack. „Jsou tu stromy!“
„Jacku, sonda našla ruiny asi tímto směrem ve vzdálenosti dvou mil.“ Ukazoval Daniel příslušný směr.
„Dobře, Danny, tak jdeme. Já vás povedu, Carterová jde za mnou a Teal´cu ty nás budeš krýt.“
„Vypadá to, jako by tu někdo nedávno šel. Takže mějte oči otevřené. Buďte opatrní.“
Pokračovali dál. Ušli asi míli, když si uvědomili, že je někdo sleduje.“
„Carterová,“ řekl Jack potichu a zpomalil, aby ho došla. „Někdo nás sleduje.“
„Ano, pane.“ Sam už byla u něho a teď šli vedle sebe.
„Řekněte Danielovi a Teal´covi, ať se vrátí k bráně a zadají adresu zpátky domů. Vy a já to tady kousek obejdeme, abychom se těch lidí zbavili.“ Stále mluvil tiše. „Řekněte Danielovi, aby pro vyslání kódu použil sondu.“
„Ano, pane.“ Sam jim předala instrukce, které jí dal Jack. „Budeme hned za vámi.“
„Dobře,“ řekl Daniel. A tentokrát vůbec neargumentoval, jak moc je ten nález důležitý.
Sam přidala do kroku a dohonila Jacka.
„Už jsou na cestě, pane,“ řekla a snažila se chovat co nejvíc přirozeně.
„Fajn.“ Jack zpomalil a nakonec se zastavil. „Hrajte to dál, majore. My budeme návnada.“
Dal jí ruku kolem ramen a Sam ztuhla.
„Pane,“ zašeptala, ale Jack ji přerušil.
„Majore,“ zašeptal. „Potřebujeme se jich zbavit. A oni nám musí uvěřit, že o nich nevíme. Rozumíte mi?“
„Ano, pane.“ Ano, tomu rozuměla. Budou předstírat, že se jdou jen projít do lesa a potom se vrátí zpět k bráně. Sam se uklidnila a opřela se o něho, aby to vypadalo věrohodně. Když byli mimo dohled svých pronásledovatelů, rozběhli se k bráně.
Ale nestihli to.
*****************************************
Nikdy prohlídka na ošetřovně netrvala tak dlouho jako dnes. Oba dva, jak Daniel tak i Teal´c, se potom chtěli okamžitě vrátit do řídící místnosti. Čekat na Sam a Jacka, až se vrátí z P2T-123. Janet spěchala, jak jen to bylo možné. Konečně!
Všichni stáli v řídící místnosti a čekali. Stále čekali.
Ale čekali MARNĚ!

KONEC.