Titul: Zmrzlina
Autor:
Překladatel: Alis
Žánr: Romance
Páry: Sam/Jack
Hodnocení: Děti
Délka: Krátké
Časová osa: po Threads
Stav: Kompletní
Synopse: Gracie, dcera Marka Cartera, slaví narozeniny a její teta tam nesmí chybět. Generál O´Neill samozřejmě taktéž.

__________________________________________________________

"Carterová."
Podíval jsem se na telefon a zamračil jsem se. "Ty se tedy hlásíš do telefonu divně." Řekl jsem.
"No díky, velký brácho," odpověděla mi se sarkasmem. "Počkej ... vždyť je po půlnoci. Jak to že jsi ještě vzhůru?"
V tom má Sam pravdu. Spánek totiž miluju.
"Sam, Gracie má příští týden narozeniny. Myslíš, že bys mohla dostat volno a přijet do San Diega?"
"Nějaké volno mám," řekla Sam. "A jsem si jistá, že mě generál nechá odjet."
"A jak se má Jack?"
Když jsme se spolu před několika týdny potkali na tátově pohřbu, úplně okouzlil mou dceru. A co se týká mě ...to, že se mi líbil, mě celkem překvapilo - přece jen, je to voják a taky jsem došel k závěru, že on byl zčásti za tím, proč se Sam rozešla s Petem. Ale potom, co jsem je viděl spolu, věděl jsem, že by Pete neměl šanci. Bylo to jen dobře, že na to Sam přišla dřív, než se vzali.
"To nevím," odpověděla mi. "Neviděla jsem ho od té doby, co mě přeložili z Colarada."
"Ty jsi odešla z Colorada?" To mě překvapilo. Sam tady strávila posledních osm let prací na .... kdo ví, co v té hoře dělají. Něco mi říkalo, že byste ji spíš museli od tam vynést, než by odešla sama.
"Před pár týdny. Jsem dočasně ve výzkumu v Nevadě."
Zachechtal jsem se. "Takže ... narazila jsi na mimozemšťany?" Škádlil jsem ji. Když byla malá, věřila tomu, co se o Oblasti 51 říkalo. A já jsem si ji vždycky kvůli tomu rád dobíral.
Taky se zasmála. "Zmlkni, Marku." Řekla uvolněně.
Ještě jsme si spolu chvíli povídali a domlouvali se na věcech týkajících se příštího týdne. Potom jsem zazíval. "Myslím, že už půjdu Sam. Jsem unavený." Řekl jsem.
"Okay." Vypadalo to, že se baví. Na můj účet.
"Uvidíme se příští týden."
Položil jsem sluchátko a usmíval jsem se. Potom jsem vyťukal číslo do Cheyenne Mountain. Po nělkolika přepojeních na mě z telefonu někdo mrzutě vyštěkl.
"O´Neill, co je!"
Huh. Možná to, hlásit se do telefonu příjmením, je záležitost armády.
"Uh... generále O´Neille. Tady Mark, Samin bratr."
"Oh!" Vypadalo to, že je Jack překvapený. A taky trochu v rozpacích. "Promiňte Marku. Jenom jsem celou hodinu strávil řvaním na nějakého žvanila z Pentagonu. Myslel jsem si, že je to zase on."
"Aha. No, Gracie má příští týden narozeniny," řekl jsem. "Já vím, že to říkám dost natěsno, ale já ... moc ráda by vás zase viděla."
"No, já mám přece dodržet to pozvání na zmrzlinu, že?" Řekl Jack. A znělo to, že má opravdu radost. Slyšel jsem, jak něčím listuje, asi diářem. "V neděli to nestihnu - mám schůzku s presidentem. Ale v pondělí bych mohl přiletět."
Myslel jsem, že polknu svůj vlastní jazyk. S prezidentem! "S prezidentem Hayesem?" Vypískl jsem. Potom jsem si odkašlal. "Naším presidentem?" Zeptal jsem se tónem, který patří k muži - aspoň doufám.
"Jo," řekl Jack. Zřejmě se usmíval. "Velký Kahuna. Takže ... v pondělí?"
"Ano... uh, to je fajn." Řekl jsem. "Dám vám číslo na můj mobil, zavolejte, až budete vědět v kolik přiletíte a já pro vás přijedu."
"Skvělé," odpověděl Jack. "Co zase?" Najednou vyštěkl Jack.
"Cože?"
"Ne vy," řekl. "Waltere?"
"Mám pro vás na lince 1 presidenta," řekl záhadný Walter, byl nervózní.
Pane bože, president Spojených států amerických volá Jackovi O´Neillovi! Sakra, kdo tenhle chlapík vlastně je? Určitě něco víc, než jen obyčejný voják, jak dává najevo.
"Sakra," zamumlal Jack. "Marku, budu muset končit. Jaké je to vaše číslo?"
Dal jsem mu je a potom jsme se rychle rozloučili a já jsem zavěsil.
"O co pak jde Marku?"
"O nic," řekl jsem a co nejnevinněji jsem se podíval na svou ženu.
Bohužel, Karen mě zdá dost dlouho, takže mi na tohle neskočila. "Že zase nevymýšlíš nějaký plán?"
"No tak Karen. Ty sama jsi říkala, že by si Sam zasloužila něco víc." Řekl jsem.
Karen se na mě prozíravě podívala, zvedla ruce a zajela mi s nimi do vlasů. To je hrozná ženská. Moc dobře ví, jak tohle masírování miluju.
"Ano....?" Zeptala se a přitlačila prsty na taková místa, že bych klidně vyzradil státní tajemství, kdybych nějaká znal.
"Vidělas je spolu. I slepý by viděl, že jsou do sebe zamilovaní." Zamumlal jsem, to její masírování mě celkem rozptylovalo. Má strašně šikovné prsty. Hříšná žena. Hlava mi sklouzla na její rameno.
"Ano," souhlasila se mnou, sice opatrně. "Ale nemají v letectvu předpisy, které tohle řeší?"
Samolibě jsem se usmál. "Ano, ale Sam je teď v Nevadě, takže Jack není jejím přímým nadřízeným."

Pár týdnů po té, co táta zemřel, jsem byl v Coloradu navštívit Sam a pomoct ji vyřídit tátovy záležitosti a tehdy jsem narazil na doktora Jacksona a Murrayho. Zlehka jsem .... možná ne zcela zlehka... jsem zavedl řeč na Sam a Jacka.
Daniel přimhouřil oči a podíval se na mě. Povzdechl si. "Bože, jsou tak zamilovaní, že to skoro až bolí, tohle vidět." Řekl mi. "Jsou tak loajální k letectvu, k tomu, co děláme, že jsou ochotní odmítat jejich nejlepší šanci na štěstí."
Potom se usmál. "Když jsme byli u Jacka ve srubu, flirtovali spolu."
Ani jsem se neobtěžoval říct, že výzkum hlubokého vesmíru, přece tak moc důležitý není. Opravdu by potřebovali mnohem lepší krycí historku.
"Danieli Jacksone," ozval se Murray. "Podplukovník Carterová a O´Neill jsou dospělí lidé. Nepřáli by si, aby jim někdo zasahoval do života."
Daniel se tvářil trochu rozpačitě. Já ne. "Hej, je to moje malá sestra," řekl jsem. "Když do jejího života nemůžu zasahovat já, tak co by mělo za smysl, být jejím velkým bratrem?"
Murray jen zavrtěl hlavou a zvedl obočí. Tenhle chlapík byl v mém věku, ale choval se jako někdo mnohem starší.
Nezalekl jsem se a zkoušel jsem z Daniela vytáhnout víc informací. Ale zdráhal se plést se Jackovi a Sam do života. Ale nevypadalo to, že by mu nějak vadilo, aby mi dal nějakou radu, co dělat. Takže tu tenkou línii nakonec nepřekročil.
O několk dní později

Stál jsem v přiletové hale a čekal jsem na Jacka. Volal mi a říkal, že musí letět na naléhavou schůzku do DC, takže by se mohl trochu opozdit. Když kolem mě prošel dav lidí, zaslechl jsem nezaměnitelný hlas. "Hej!"
No, skvělé! Steven Francks. Jeden z mých nejlepších přátel, kterému bych klidně svěřil svůj život. Ale bohužel Steven velice rád jedná afektovaně.
"Hej," řekl jsem.
"Jak se má Karen?" zeptal se. "A taky samozřejmě nesmíme zapomenout na děti."
"Mají se fajn," řekl jsem mu a prohlížel jsem si dav a hledal Jacka. Díky bohu je vysoký, takže je dobře vidět. "Jak se máš ty?"
"Oh, skvěle..," řekl Steven nepřítomně, jeho pohled směřoval někam jinam. "Bože, miluju muže v uniformě," dodal bez dechu." Sladký chlapík na šesti hodinách."
Protočil jsem panenkami. "Bože Stevene, přísahal bych, že jsi až moc jako gay, aby to fungovalo!"
Znal mě dost dobře, aby ho tohle urazilo. Jen pokrčil rameny a potom ukázal na muže, který ho zaujal.
Velké překvapení.
Dovolil jsem se malinko usmát. Jack byl prostě ´chlap´a voják každým coulem. To bychom si mohli chvilku užít zábavu. Zvedl jsem ruku a mávl jsem na něho.
"Oh, zlato," ozval se Steven. "Stříbrný lišák jde přímo k nám."
"Hej, Marku," řekl Jack, sundal si čepici, dal si ji pod paži a sundal si sluneční brýle.
"Hej," odpověděl jsem a natáhl jsem k němu ruku, abych se s ním pozdravil. "Gracie bude u vytržení, že vás uvidí."
Jack se zamračil. "Vy jste jí to neřekl, že?"Řekl. "Taky bych to nemusel stihnout." Najednou se tvářil pochmurně. "Nesnášim, když děti zklamu."
"Uhh ....ahoj!" Řekl Steven netrpělivě.
"Jasně, promiň." Zoufale jsem se snažil se nesmát. "Steven Francks a tohle je brigádní generál Jack O´Neill."
Já vím, že to nebylo fér, ale já jsem Carter! A pokud je tu něco, co jsem se naučil od svého táty, tak je to, jak zatahat za něčí řětěz.
Myslel jsem si, že se Steven snad utopí ve svých vlastních slinách. "Brigádní generál?" vydechl.
"Vypadáte tak mladě, abyste byl tak ..... mocný."
Jack se na mě podíval způsobem, kterým dával najevo, že mám počítat s bolestnou odplatou, ale i přesto podal Stevenovi ruku.
"Těší mě."
Steven se na něho podíval, zřejmě ho něco napadlo. Rozhodl se, že se přestane chovat tak teatrálně.
"Takže chápu to správně, vy pracujete s krásnou Sam," řekl a usmál se na mě.
Jack zavrtěl hlavou. "Pracovali jsme spolu," řekl. "Než byla převelena jinam. A já sám jsem potom brzy odjel - do Pentagonu."
"Do Pentagonu?" Steven si zastrčil ruku do kapsy a zadíval se na Jacka. "Nepřipadáte mi jako nějaký politik." Úplně jsem zapomněl, jak dokáže být Steven vnímavý.
Jack se usmál. "Tak to jste trefil," řekl mu Jack. "Ale když vám nadřízení řeknou, že máte přejít do Pentagonu, tak tam prostě jdete."
"Jo," souhlasil Steven. "Můj otec byl taky u letectva, vím, jaké to je."
"Aha." Brigádní generál Jack O´Neill - král jednoslabičných odpovědí.
Jack si vzal svou tašku, usmál se na holčičku, která mu posílala pusu a řekl. "No ... tak pojďme."
"Rád jsem vás poznal Jacku," řekl Steven. "Zdržíte se ve městě dlouho?"
"Asi týden," řekl. "Doufám."
"No tak ... pěknou dovolenou," popřál mu Steven. "Možná se ještě před vaším odjezdem uvidíme."
"Jo, možná." Řekl Jack a znovu stiskl Stevenovi ruku. "A jen tak mimochodem Stevene, přestaňte flirtovat."
Steven se zachechtal. "Stálo to za to," řekl. "Možná spíš půvabná Sam je vaším typem, hmmm?"
Nic jsem neříkal, Proč bych měl, když to Steven udělal za mě?
"Ano, asi ano." Zamumlala Jack a maličko se začervenal.
Věděl jsem to.
"Takže ... v tom případě hodně štěstí Jacku," řekl Steven. "Mějte se hezky."
"Díky Stevene." Řekl mu Jack, když se vzpamatoval ze svého malého faux pas.
Steven odkráčel a Jack se obrátil na mě. Přimhouřil oči.
"Vy jste to udělal schválně."
"Jo."
"Marku ..."
"Jo."
"Jste mrtvý muž."
"Jo."
Přijeli jsme ke škole, kam chodí Gracie a vystoupili jsme z auta. Jack se rozhlédl kolem, bylo vidět, že je tu rád a současně, že je smutný. Měl jsme pocit, že si vzpomněl na Charlieho.
"Jacku!" Zakřičela moje dcera.
A potom se ten můj malý blonďatý průšvihář rozběhl k nám rychlostí snad 100 mil za hodinu. Jack ji v běhu chytil, zvedl ji a pevně ji objal.
"Moje nejlepší holčička," řekl a široce se usmíval.
Zachechtal jsem se. Tohle by mělo být zakázané, aby byl člověk sám se sebou tak spokojený.
Jack se trošku začervenal. "Už je to nějaký čas, co byl někdo takhle nadšený, že mě vidí," řekl.
Gracie se ho chytila kolem krku a šťastně se přitiskla k jeho boku. A potom mu dala pusu na tvář.
"Ahoj tati," dodala, naklonila se ke mě a dal mi taky pusu.
"Tak .... Gracie, ty máš prý tento týden narozeniny," řekl Jack a dal jí taky pusu na tvář. "A už víš, co bys chtěla?"
Gracie nadskočila, vzala mu jeho čeopici a posadila si ji na hlavu. "Ano. Ty se mi chystáš něco koupit?" Ptala se.
"Já už něco mám ....a-ah! A dočkáš se až na svoje narozeniny, malá slečno!" Zlobil ji. "Žádné špulení rtů, žádné velké modré oči."
"Skrblíku." A to se ani nepokusila rty našpulit. Je fakt dobrý.
"Jo," řekl a usmíval se tak nějak nově. Že by úsměv číslo tři?
"Na to znám tvou tetu Sam moc dlouho, abych na tohle skočil."
Gracie mu znovu nadskočila v náruči. "Teta Sam je tady na moje narozeniny taky!" Řekla nadšeně.
Mluvka.
"Super, huh?" Řekl Jack opatrně. Myslím, že ho to trochu rozhodilo. "Myslíš, že s náma bude chtít jít na zmrzlinu?"
"Ano .. ale má radši želatinu."
"Modrou želatinu," zašklebil se Jack. "Tvoje teta Sam je velice, velice zvláštní."
"Modrá je hnusná," souhlasila Gracie. "Já mám radši červenou."
Jack se usmál a přehodil si ji na ramena a pevně ji chytil za nohy. Trochu jsem žárlil. Tohle už jsem neudělal několik let s tím, že Gracie je už moc velká. A Jack je aspoň o deset let starší než já a její váha s ním nic nedělá. Asi je na čase, abych zašel do tělocvičny.
"Já jsem věděl, proč tě mám rád, Gracie Rose Carterová," zvolal Jack.
Vydali jsme se zpátky k autu a Jack Gracie opatrně nechal sklouznout na zadní sedadlo, takže se začala zase hihňat. Copak je na tomhle muži tak zvláštního, že je jinak moje stydlivá dcera bez zábran?
*****************************************

"Uh Marku," řekl Jack nejistě, když jsme přijeli k našemu domu. "Carterová ví, že jsem tady, že ano? Nechci, aby se cítila nepříjemně. A nechci být na obtíž."
"To nejste," řekl jsem a jeho otázku jsem vynechal. "Já jsem vás pozval, vzpomínáte?" Kromě toho může být Sam trochu vyvedená z míry. Vždycky se tak ..... ovládá. Je spokojená, ale nikdy nevypadá úplně šťastná. Jack si ji dobíral. Nevypadá tom, že by měl strach z toho, jak strašně je chytrá. Jen si občas rýpnul do její způsobu života. Tenhle muž je přesně pro ni.
Vystoupili jsme a já jsem popohnal Gracie a Jacka do domu.
"Sam, už jsme tady!"
"Okay!" Volala z obývacího pokoje.
Šli jsme po hlase. Hrála s Michaelem X - Box. Moje malá sestra, tak přesná a pořádná. Měla na sobě starý župan a staré, velké pantofle.
"Hej," řekla, aniž by zvedla oči od obrazovaky.
Podíval jsem se na Jacka. I jeho oči se usmívaly a na tváři měl široký úsměv.
"Carterová, co to děláte?" Zeptal se neformálně.
"Nic pane, jenom ..." A potom prudce otočila hlavu. "Pane?" Vypískla. Její oči byly neuvěřitelně velké a snažila se postavit.
"Hej, Carterová," odpověděl jí Jack. "Vypadáte dobře." A ukazoval na její pantofle.
Tváře jí zrůžověly, ale zasmála se. Ještě před několika lety by se naježila nebo by přišla s něčím výbojným. Byla mnohem víc uvolněná, než kdy si pamatuji.
"Díky pane," odpověděla mu. "Znáte mě, vždycky jsem dobře obléknutá a s vytříbeným vkusem." A potom se podívala na mě. Přimhouřila oči.
"Mohl jsi mě upozornit, Marku." Řekla.
"Co, abych přišel o to, abych viděl, jak velké tvé oči můžou být?" Zlobil jsem ji.
"Mark mě pozval na narozeniny Gracie, Carterová," řekl Jack. "Můžu si najít nějaký hotel, pokud by to měl být problém."
"Bože, to ne, pane!" Řekla Sam. "Bude to fajn, že tady budete s námi." Potom se rychle podívala na mě a dodala. "Chyběl jste mi."
Zdálo se, že Jack přesně ví, kdy nemá moji sestřičku škádlit. "Jo, vy jste mi taky chyběla, Carterová," řekl uvolněně.

*******************************************
Ty oči moji sestru přímo prosily.

Oči, jejichž pohled přeskakoval mezi jejím obličejem a dortem, který dělala. Sam nebyla nijak skvělá kuchařka, ale z nějakého důvodu uměla udělat vanilkový dort, po kterém se lidé mohli utlouct.
"Ne," řekla rázně.
"To není fér." A už jsem viděl, jak přichází našpulení rtů.
"Můžeš počkat až do oslavy," řekla Sam.
K těm prvním žádostivým očím se přidaly další. "Teto Sa - am," zakňoural majitel toho druhého páru očí.
"Slyšeli jste mě," řekla Sam. Dokáže být stejně striktní, ať jde o Gracie nebo o Jacka. Vypadá to, že Jack má moc rád sladké a taky je žravý jako teeneger. A taky má povolení zabíjet. To je špatná kombinace. Ale Sam se nebojí - zná toho muže dost dlouho.

"A pane, nedoporučila vám doktorka Brightmanová, abyste omezil konzumaci koláčů a dortů?"
Jack se na ni provinile podíval." Ahh, co nevidí, to jí neublíží, Carterová," řekl.
"Možná ano, pane, ale to neznamená, že teď dostanete kousek toho dortu," řekla Sam.
"Fajn," vyplázl na ni Jack jazyk, potom chytil moji dceru a přehodil si ji přes rameno. "Gracie, myslím, že bychom měli jít na zmrzlinu .... a nechat skrblíka tetu Sam tady. Co myslíš?"
"Ano!" Souhlasila s ním nadšeně a tomu, jak ji Jack držel se hihňala.
Jack se na mě podíval. "Whoops. Je to možný, Marku?" Zeptal se.
Byl jsem rád, že bych se jich na pár hodin mohl zbavit. Jack byl v podstatě jako dítě. Velké dítě, ale nicméně přece jen dítě.
"Samozřejmě," řekl jsem. "Zatímco budete pryč, připravíme oslavu."
Jack se na mě podíval a usmál se. "Chcete nás dostat z kuchyně, co?"
Ani jsem si neuvědomil, že to bylo tak průhledné. "Jo," odpověděl jsem.
"Okay," řekl Jack s porozuměním. Otočil se, Gracie měl stále přes rameno a odcházel z kuchyně. "MIchaeli!" Zakřičel.
"Co je?"
"My jdeme na zmrzlinu. Jdeš taky?"
"Jo!"
Slyšel jsem Michaela, jak letí dolů po schodech a potom jsem uslyšel tlumený výkřik. Podíval jsem se oknem ven. Jack měl Michaela přehozeného přes druhé rameno. No, opravdu je na čase, abych zašel do tělocvičny.
"Marku," otočila se na mě Sam a držela stěrku skoro jako nějakou zbraň."Co máš za lubem?"
Ani jsem se nenamáhal jí na tohle odpovědět. "Sam, pozval jsem ho na narozeniny Gracie," řekl jsem. "Vidělas, jak moc ho má ráda."
"Oh." Vypadala překvapeně a potom přikývla. "Samozřejmě. Generál O´Neill to s dětmi vždycky uměl. Nepřekvapuje mě, že to k němu Gracie přitahuje." Potom přimhouřila oči. "Jsem jen překvapená, že se tak moc líbí i tobě." Dodala.
"Já taky," odpověděl jsem upřímně. "Ale je to dobrý chlap a má zvláštní smysl pro humor. Znáš mě Sam, to se mi líbí."
Aby se nějak uklidnila, napila se své sodovky. "A to, že ty jsi do něho zamilovaná, s tím nemá nic společného." Dodal jsem jako by nic.
Sam se rozkašlala a sodovku měla i v nose. Moje malá sestra. Tak rozkošná, elegantní a vyrovnaná.
"Cože?" Vyhrkla, vzala si kapesník a utírala si obličej.
"Ano," řekl jsem. "Je to zcela jasně vidět."
Zamračila se a potom jí poklesla ramena. "Nemyslíš si, že to ví, že ne?" Řekla, oči přitom měla široce otevřené.
"To si nemyslím," řekl jsem, když můj mozek zase stíhal její uvažování. "Jsi do něj opravdu zamilovaná? Ne, že ho máš ráda jako spolupracovníka, bratra, přitele."
"Marku..." zasténala a potom si povzdechla. "Já generála miluji. A ..... jsem do něj zamilovaná."
Usmál jsem se. "Ty ho miluješ a říkáš mu generále?"
Sam pokrčila rameny. "To je síla zvyku," řekla. "Bylo to jednoduší schovávat se za hodnosti, když jsme pracovali spolu."
"Ale teď už spolu nepracujete," řekl jsem. "Už není tvým přímým nadřízeným. A i kdyby byl, tak by tě přece nehnali před vojenský soud, když mu budeš říkat Jacku, když jsi na dovolené."
"Jo, myslím že ne," řekla. "Ale až se vrátím zpátky, tak to tak zase bude"
Vypadalo to, jako by měla slzy v očích. A to jsem vidět nechtěl. Bylo to fajn, že jsem ji dostal k tomuhle konstatování, ale nechtěl jsem, aby kvůli mně plakala. Sam nikdy moc nebrečela a když už ano, tak to bylo vážné.
*************************************************************

Otevřely se dveře a dovnitř se hrnuli Gracie a MIchael a táhli za sebou Jacka. Oba se ho drželi za ruce.
"Zpomalte vy dva, já už jsem starý pán, víte!" Zavrčel Jack, ale tím mě nijak neobalamutil. Bylo vidět, jak moc si tohle užívá.
Gracie se mu zase pověsila na krk. "Ty nejsi starý, strejdo Jacku," řekla.
Strejdo Jacku?
"Jsi jen ... star - ší." Můj malý diplomat.
"Jo," souhlasil Michael. "Staří páni přece nehrají hokej."
Myslí tím, že já jsem starý pán?
"Hokej?" Ptal jsem se.
"Jo," řekl Jack. "My ... ah ... se potkali v parku, potom co jsme si dali zmrzlinu, s nějakými Michaelovými kamarády a další věc, víte ..."
"Jsi v tom vynikající, strejdo Jacku," řekl Michael.
"Zadržte," řekl jsem. "Michaeli, ty jsi přece s sebou neměl brusle. Jak jsi tedy hrál?"
Michael jen pokrčil rameny. "Půjčil jsem si je od Davida, když musel domů."
Okay ... to je odpověď číslo jedna.
Ale Jack si určitě brusle od nikoho půjčit nemohl. Podíval jsem se na něho a on se usmál. "Nebruslil jsem," řekl a potom víc potichu dodal. "Myslím, že jsem byl trochu handikepován."
"Oh. To od vás bylo hezké."
Jen něco nesrozumitelně zamumlal. Vypadá to, že Jack umí přemýšlet, ale je mu to nepříjemné, když na to někdo poukazuje.
"Hokej, pane?" Ptala se Sam. Takže se cítil ještě víc trapně. "Kolik že vám je?"
Jack se na ni pomalu usmál a Sam se začervenala. "Tak to vám nepovím," řekl. "Chci mít taky nějaké tajemství, víte."
"Řikal jste, že si pamatujete presidenta Kennedyho, jak ho zastřelili," řekl Michael. "Tak to vám mohlo být tak ... deset. Takže teď je vám ....52." Můj malý matematik. To jistě nemá po mně.
"Páni," rozšířily se Jackovi oči. "Okay, dostal jsi mě. Za nedlouho mi bude 53." A mrkl na Sam. "Říkal jsem vám Carterová, že už jsem starý pán."
Sam se podívala na mě a já jsem na ni mrkl, abych ji dodal kuráže.
Šla k němu, položila mu dlaně na jeho tváře. "Oh, já jsem vždycky měla ráda starší muže, pane." Vydechla a potom vyšla z kuchyně.
"No tak děti, máme tu připravenou oslavu!" Dodala víc hlasitě.
Jack vypadal ohromeně a já jsem se jen tiše smál. Jednu věc by o nás Carterových měl každý vědět, jsme hrozní.
"Hej prcku!" Řekl Jack a chytil Gracie, když přiběhla z venku, kde se loučila se všemi svými kamarády. "Bylo to fajn, huh?"
"Jo!" Gracie měla z toho všeho pobíhání červené tváře. Podívala se na Jacka a položila mu ruku na tvář, kde se objevila pěkná modřina. "Nechtěla jsem tě zranit strejdo Jacku," dodala. "Jsi v pořádku?"
"Je mi fajn, zlatíčko," řekl a dal jí pusu na tvář. "Jen už nejsem tak mladý, jak jsem býval."
Gracie vypadala zmateně. "To nikdo," řekla.
Jack se zasmál. "Takhle jsem o tom nikdy nepřemýšlel," řekl. "Jenom už jsem na to běhaní s vámi všemi dětmi moc starý."
Gracie zívla, přitulila se k němu a objala ho kolem pasu. "Nejsi starý, strejdo Jacku," trvala na svém. Všechno to vzrušení z její oslavy na ni dolehlo.
"Ty jsi opravdu moje nejlepší holčička," řekl Jack, posadil se a dal si ji na klín.
Ona se k němu přitulila a znovu zívla. "Jsem rád, že se ti líbil dárek," dodal. "Nikdy jsem nic pro tak hezkou holčičku nekupoval."
Gracie mu dala pusu na tvář. "Moc se mi líbí," řekla a ukázala na velkého mimozenmšťana jako z Roswellu, který byl větší než ona. "Ale nejlepší dárek jsi ty, strejdo Jacku," řekla a zase zívla. "Mám tě moc ráda," řekla ospale.
A když Jack slyšel Karen a Sam, jak podezdřele posmrkly, krátce si odkašlal.
"Já tě mám taky moc rád, zlatíčko," řekl. Vstal a vzal ji do náruče. "Chceš, abych tě uložil do postele?"
"Uh - huh," řekla Gracie, zavřela oči a ještě víc se k němu přitulila. "Dobrou mami... tati .... teto Sam."
Jack vyšel z pokoje. "Strejdo Jacku!" Zakňourala Gracie. "Zapomněla jsem Thora!"
Thora? Musím zjistit, co to k čertu v té škole čtou. Jack s rychle obrátil a vzal obrovského mimozemšťana.
"Tady ho máš," řekl a pohladil ji zlehka po rozcuchaných vlasech. "Je čas jít na kutě."
Slyšel jsem, jak jde po schodech nahoru a potom jsem se otočil na svou ženu a Sam. "Okay, co to bylo s těmi slzami, Sam?" Zeptal jsem se. Moje sestra přece jen tak nepláče.
Podívala se na mě trochu rozpačitě a potom na mě vyplázla jazyk. "Jen jsem tak přemýšlela .... generál O´Neill to s dětmi tak umí. Není to fér, že je sám."
"No, můžeš s tím něco udělat, Sam," prohodil jsem, abych tomu jako bratr trochu napomohl.
A potom se mi moje myšlenky rozutekly, když jsem uslyšel flétnu. Michael na ni dřív krátce hrál, ale potom o hru ztratil zájem. Ale teď to byly nádherrné, uklidňijící tóny. Tu melodii jsem nepoznal, ale zněla tak nějak irsky. Věděl jsem, že Jack má irské předky, i když jejich rodina tu žije po mnoho generací. Ale netušil jsem, že tak tvrdý voják má v sobě tolik romantiky.
A podle toho, jak se tvářilaSam, tak to nevěděla ani ona. "Zatraceně," zamumlala, oči měla doširoka otevřené. "Bože ... to je nádherné," vydechla a najednou měla v očích zasněný pohled. A když si uvědomila, jak se chovala, byla z toho v rozpacích.
Po několika minutách - ačkoliv je Sam věděc, má ráda hezkou hudbu - se Jack vrátil do obývacího pokoje a to, jak je tu ticho, ho trochu vyděsilo.
"Hej," řekl.
"To bylo nádherné, pane," řekla Sam tiše. "Nevěděla jsem, že umíte hrát."
Jack pokrčil rameny. "Už je to dlouho," řekl. "Když měl Charlie zlé sny, tak jsem ho tím uklidňoval. Jsem rád, že se vám to líbilo, Carterová."
"Moc se mi to líbilo, pane," zamumlala Sam. "Neměla jsem tušení, že jste tak talentovaný."
"No, moji rodiče chtěli, abych to uměl a tak mi to tak trochu zůstalo i do dospělosti," řekl Jack, jako kdyby o nic nešlo. Ale řekl bych, že mu to příjemné nebylo.
*************************************************

Pivo bylo studené. Steaky byly báječné. Rozhovor byl .... trochu křečovitý.
"Kdy jí to řeknete?" Zeptal jsem se.
Jack zakašlal. "Řeknu komu co?"
"Nehrejte si na hloupého, Jacku. Z toho se jen tak nevyvlečete," odsekl jsem. "Kdy řeknete Sam, že jste převelený do Pentagonu a že ji milujete?"
Jack pokrčil rameny a potom se mu rozšířily oči. Ještěže nic nepil, takže jsem byl tentokrát ušetřený vyprsknutí.
"Uhh ... brzy, co se týká první věci a o čem jste to sakra mluvil v tom druhém případě?"
"Já vím, že ji milujete," řekl jsem nenuceně. "Měl byste jí to říct, když nejste jejím přímým nadřízeným."
"Marku ... vím, že jste její bratr a že o ni máte starost," zavrčel Jack. "Ale netlačte na mě."
"Já vím, že jste byl u speciálních jednotek a že byste mě asi mohl zabít tisíci bolestivými způsoby, ale Sam je moje sestra," argumentoval jsem. "Vytěsnil jsem ji na dlouho ze svého života, kvůli své zatracené hrdosti a o tolik jsem přišel. Nechci, aby se to samé stalo jí a vám."
Jack se na mě nehezky podíval. "Sakra," zamumlal. Potom se napil. "I kdybych jí to řekl, jak budu v Pentagonu, tak ji zase budu mít pod svým velením."
Zamračil jsem se. Jak může mít Pentagon přímo něco společného s výzkumem vesmíru?
Jack to viděl. "Já budu mít pod sebou NORAD, Nellis AFB, Peterson AFB a taky Groom Lake," konstatoval.
"Tak to je něco," komentoval jsem to. "Počkejte, není to místo George Hammonda?"
Jack se trošku usmál. "Hammond jde do důchodu," řekl. "Chce trávit víc času s Kaylou a Tessou. Navrhl velení a presidentovi mě a zřejmě po tom skočili."
"Takže, až k tomu dojde, budete zase její přímý nadřízený," řekl jsem. "Ale teď nejste."
"Sakra Marku, jste horší než Daniel," zavrčel Jack. "Jestli máte něco na mysli, tak to vysypte."
"Ale když spolu slouží manžel a manželka, tak proti tomu předpisy nejsou, že?" Zeptal jsem se. Sice jsem to věděl - díky několika hodinám zjišťování a pomoci Daniela Jacksona.
Jackovi se rozšířily oči a já jsem na chvíli přemýšlel o tom, jestli přímo teď nedostane infarkt. Rozkašlal se a bušil si do hrudníku. "Kriste pane, chcete mě zabít?" Vyjekl.
"Já neříkám, že se máte vzít dneska," uklidňoval jsem ho. "Jenom ... promluvte si s ní brzy. A když budou její city stejné" - což jsou- "Tak budete vědět, jestli by si vás během příštích několika měsíců vzala." Pokrčil jsem rameny.
Jack si povzdechl. "Víte, že jedině to, že jsme v baru, vás zachránilo před tím, abych vás nezmlátil."
Usmál jsem se. "To vím," řekl jsem. "Jen si s ní promluvte. Co můžete ztratit?"
"Před necelými dvěma měsícemi byla zasnoubená s někým jiným, pro krista pána," zabručel Jack a napil se piva.
"Jo a skončila to kvůli vám."
A teď přišlo to vyprsknutí. Naštěstí mě to nezasáhlo. "Cože?" Rozkašlal se Jack divoce.
"Slyšel jste mě dobře, nemáte klapky na uších" řekl jsem a ukrojil jsem si kousek steaku.
"Ani váš nos ji nemá, ale to můžu napravit," řekl Jack. "Jo, možná jsme spolu trošku flirtovali, ale nic víc. Alespoň z její strany ne." Zamračil se na zbytek svého steaku.
"Vaše sestra je génius, ďábel s P-90 a nesmírně krásná žena. V žádném případě někdo takový jako ona se do mě nezamiluje."
"Ale Jacku, drahoušku, vy jste taky skvělý," řekl Steven a vklouzl vedle mě k nám do boxu.
Jack se zamračil, ale zasmál se. "Díky Stevene, ale váš názor se jaksi nepočítá. A kolik jste toho slyšel?"
"Oh, všechno," řekl Steven. "Byl jsem v boxu vedl vás, myslel jsem si, že si vás prověřím." Naklonil se nad stůl a poplácal Jacka po ruce. "Drahoušku, věřte si trochu. Víte vůbec, jak se na vás lidé dívají?"
"Uh ... ne a neříkejte mi drahoušku. Jinak vám něco udělám."
Steven se otřásl. "No, když vidím támhle ty dvě mladé ženy, tak z vás chtějí strhat oblečení a chtějí si to s vámi pořádně rozdat."
Jack zčervenal a podíval se na ty dvě. Ty našpulily rty a poslaly mu polibek. "Kriste pane, vždyť sotva uklidili jejich kolébku!" Řekl a rychle odvrátil svůj pohled.
"Věk pro představy nic neznamená," řekl Steven. "Vy, brigádní generále, jste áčkový kus masa."
"Stevene..." varoval jsem ho potichu. Vypadalo to, že by Jacka, to jak se cítí trapně, mohlo zabít. "Jasně," řekl Steven. "Už mlčím. Ale měl byste říct krásné Sam o vašich citech. Teď, když ji máte na dosah, ji opravdu chcete ztratit?"
I když Steven jedná afektovaně, je to dobrý chlap. Jeden z nejlepších přátel, které jsem kdy měl. To on mi pomohl napravit můj pošramocený vztah s tátou a Sam.
Jack si Stevena chvíli prohlížel a potom sklopil zrak. "Není moje, abych ji mohl ztratit," řekl, ale znělo to jako protest.
"Ale mohla by být," řekl jsem. "I Daniel to říkal."
Jack se na mě podíval. "Vy jste o mě a Sam mluvil s Danielem?" Jeho oči byly skoro černé. "Sakra Marku, to je drzost."
"Murray souhlasí s váma," řekl jsem a přemýšlel jsem, jestli bych měl raděj sedět blíž ke dveřím. Jack byl sice starší než já, ale byl v mnohem lepší kondici a navíc je voják.
"Zatracený Daniel," zamumlal Jack, ale trošku se přitom usmíval.
****************************************

Když jsem se vrátili domů, byli jsem pořádně nacpaní těmi steaky a trošku v náladě, díky pivu. I když na Jacka alkohol nepůsobil tolik jako na mě. Zřejmě díky všem těm rokům v armádě.
"Hej Sam!" Zazpíval Steven, vkolébal se do obývacího pokoje a vzal mou sestru do náruče a pevně ji objal, až zapraštěly kosti.
"Stevene!" Vykřikla Sam a taky ho objala. Když chodili na střední, tak spolu pár měsíců tak trochu chodili, ale pak to vyšumnělo, tak jak to na střední bývá. Vlastně Sam ho seznámila s jeho posledním přítelem.
"K čertu, moc rád tě vidím!" Řekla. Potom od něj odstoupila. "Vy jste pili?"
"Oooooh, jenom trochu, zlato," řekl Steven. "Mark a Stříbrný lišák toho vypili víc než já."
"Stříbrný lišák," řekla Sam. Potom se podívala na Jacka. Zvedla obočí a tváře jí zrůžověly. "Jo, chápu," zamumlala.
Steven ji pustil, ale potom ji táhl k Jackovi a spojil jim ruce. "Jacku, Sam si myslí, že jsi Stříbrný lišák. Sam, Jack si myslí, že jsi zatraceně hezká ženská. Marku, ty už to ho máš dost, dívat se na to, jak kolem sebe pořád obchází. Takže, Sam a Jacku, dejte to dohromady. Udělejte si děti."
Zavřel jsem oči. Byl jsem si jistý, že můj přítel od těchto dvou trénovaných vojáků dostane nakládačku.
Takže, když se Sam zahihňala, překvapilo mě to. Nesmála se, ale hihňala se. Podívala se na jejich propletené prsty a řekla. "Myslím, že si musíme promluvit, Jacku."
Jack jí stiskl prsty. "Ano," souhlasil. "Venku?" A ukázal do zahrady.
Sam jako by se styděla, ale potom přikývla. "Dobrý nápad."
Vyšli ven a Steven a já jsem se postavili co nejblíž k oknu, abychom lépe viděli, co se tam bude dít.
"Na co tak zíráte?" Zeptala se Karen.
"Jack a Sam se chystají to dát dohromady," prohlásli Steven. V jeho věku se moc dívá na MTV.
"Oh, tak to musím vidět!" Řekla Karen a natlačila se mezi nás.
Sam a Jack se posadili na lavečku a začali si potichu povídat. Drželi se za ruce. Přál jsem si, abych uměl odezírat ze rtů. Potom ji Jack položil ruku na tvář, zajel jí do vlasů a zlehka jí přitiskl rty na její.
Odvrátil jsem svůj pohled - nechtěl jsem se dívat na to, jak se moje malá sestra s někým vášnivě líbá. Nechci chodit po zbytek svého života na terapii. Ale byl jsem šťastný. Za ni. I za Jacka.