Titul: Ztracená
Autor: Assuie73
Překladatel: Alis
Žánr: Romance/humor
Páry: Sam/Jack
Hodnocení: Děti
Délka: Krátké
Časová osa: Neurčeno
Stav: Kompletní
Synopse: Jako malá měla Sam přání...

__________________________________________________________

Sammie se nudila. Táta jí slíbil, že až skončí jeho schůzka, že dostane zmrzlinu, ale to bylo ... podívala se na svoje nové hodinky....před dvěma hodinami!
Podívala se na ženu, která ji měla hlídat, než se její táta vrátí ze schůzky s jeho nadřízeným a viděla, že ta žena je právě teď dost zaměstnaná chichotáním a povídáním si s jedním z otcových důstojníků.
Sam se zašklebila. Kluci jsou odporní. Ona nikdy taková, jako je tehle žena, nebude.
Vstala ze židle a potichu vyklouzla z kanceláře. Možná by si zatím mohla někde jinde užít nějakou legraci.

****************************

Podívala se dolů chodbou. Vypadala úplně stejně jako ta, kterou chodila už celou půlhodinu.
Nebude brečet.
Je už velká a velké holky nebrečí.
Zavřela oči a začala s rozpočítáváním ´Eeny, meeny, miny, mo´a potom zamířila vlevo.
Zpátky do tátovy kanceláře.
Jenže to nebyla tátova kancelář.
Nevěděla, co slovo ´jídelna´znamená, ale určitě věděla, že to není tátova kancelář.
Otevřela dveře a uviděla spoustu stolů a nakonci byly pulty s jídlem.
Oh.
Zakručelo jí v bříšku. Položila si na něj ruku. Možná by si mohla dát něco k jídlu.
Vešla dovnitř a srazila se s nějakými modrými kalhotami.
Podívala se nahoru.
A ještě víc.
A ještě víc.
Do hnědých, hlubokých očí.
A její pětileté srdce bylo okamžitě ztracené.

******************************

John cítil, že do něčeho vrazil, když vycházel z jídelny. Podíval se dolů.
A tam uviděl malou blonďatou hlavu, která se na něho dívala svýma modrýma doširoka otevřenýma očima. Široce se usmál - sice právě teď nevypadal jako správný tvrďák z letectva, ale prostě zbožňoval děti.
Děti a psi jsou jeho oblíbení lidé.
"Ahoj, neztratila ses náhodou trochu?" Zeptal se a zajel si rukou do už tak rozcuchaných vlasů. Jeho vlasy si dělaly vždycky, co chtěly. Ale vypadalo to, že holkám to nijak nevadí.
Ta malá našpulila spodní ret, potom si protřela oči. Bylo vidět, že bojuje se slzami. "Jo," řekla. "A taky mám hlad."
"Fajn, tak já ti něco přinesu a potom najdeme toho, ke komun patříš, huh?"
Natáhl k ní ruku.
Ona přikývla a potom položila svou buclatou ruku do jeho a společně šli k pultu. Musí to být prcek někoho ze základny, na civilisty je moc v klidu, když on má na sobě uniformu.
"Jak se jmenuješ?" Zeptala se ho.
"John. A ty?"
"Sammie."
"A řekneš mi svoje příjmení?"
"Oooh, želatina!" Vykřikla ta malá a prohlížela si různé misky s deserty s takovým soustředěním, že si John nikdy nepředstavoval, že by bylo želé pro někoho tak cenné.
A potom posmutněla. "Nemají zelené."
"Ne," řekl John. "Hej, a co modré?"
"Modré?" Sammie pokrčila nos. "Vypadá divně."
"Ne." John vzal jednu sklenici se želatinou a zvedl ji proti světlu. "Vidíš? Je bezva. Když je držíš proti světlu, mění barvu."
"Jo, to je refrakce!" Ta malá je zřejmě kouzelnice.
Kriste pane, takový prcek a je to génius. K čertu, co je dneska v té školce učí?
"Správně, refrakce," řekl John. Podal jí misku a vzal si pro sebe kousek koláče a vidličku a lžíci. "Jsi moc chytrá."
Usmála se na něho, pozorně držela svou misku - skoro s ústou - když šli k jednomu z prázdných stolů.
"Máma a táta to taky říkají," řekla bez jakékoliv skromnosti.
"Jsi taky chytrý, Johne?"
Ten se se svým prvním kouskem koláče rozkašlal. Bylo mu jasné, že právě teď je nebezpečně blízko k tomu, aby propadl z fyziky.
Žádná fyzika, žádné absolutorium. Žádné absolutorium, žádné povýšení.
"V některých věcech jsem chytrý," řekl váhavě. "Nikdo neví všechno."
Sam k němu natáhla ruku a poplácala ho po té jeho. "Máš hnědé oči," řekla. "Jako čokoládový dort."
Co je tohle za dítě? "A ty zase modré," řekl John. "Jako tvoje želatatina."
Sammie se zahihňala. "Tvoje oči jsou hezčí než moje," řekla a zase ho poplácala po ruce. "Jsi jako krásný princ."
Ta malá nestoudnice.
"Sammie, ty se mnou flirtuješ?" Zeptal se John a zapil koláč vodou.
Sammie nakrčila nos. "Tátova sekretářka tohle dělá," řekla mu. "Je hloupá. Kluci jsou odporní .... a plešatí."
John našpulil rty a ji to rozesmálo. "To je ošklivé, Sammie"
Ona se jen zase zahihňala.
"A nehihněj se, mladá dámo!"
Nedbale mu zasalutovala. "Ano pane!"
A potom opatrně do své žaltiny zabořila lžičku a dala si do pusy jen trošičku a váhavě zkousla.
"Oh, je báječné!" Vykřikla, bylo jasné, že je tento malý pětiletý génius ve svém nebi.
"Já jsem věděl, že ti bude chutnat." Řekl John a sám už svůj koláč dojídal. Uvažoval o tom, že by si dal ještě kousek. Sice se svou rodinou neměl moc společného, ale všichni u nich milovali koláč.
"Sammie, co jsem ti říkal, abys zůstala s poručíkem Mastersovou!"
Najednou tu nad ní stál vysoký důstojník. John cítil, jak se vnitřně otřásl. Sakra, major!
Sammie se na něho sladce usmála. "Ahoj tati!" Řekla mu a troufale se na něho zadívala těma svýma modrýma očima. "Tohle je John, on mě našel, když jsem se ztratila."
John se vydrápal na nohy a salutoval. "Pane!" Ohlásil se.
"Pohov kadete." Odpověděl mu major a otočil se zpátky na svou zatoulanou dceru, která hltala svou želatinu. "Sammie, já čekám," řekl vážně.
Sammie se zase zahihňala. John byl najednou zvědavý, jestli může někdo být na takové roztomilé dítě přísný.
Když se na ni John díval, jak se hihňala, ty její velké modré oči a prstýnky zlatých vlasů, on by byl úplně vedle, kdyby to byla jeho dcera.
"Promiň tati," řekla kajícně. "Nudila jsem se a šla jsem tě hledat. Ale ztratila jsem se."
"O tom si promluvíme doma," řekl ten major a potom se zase obrátil na Johna. "Děkuji, že jste se o ni postaral, kadete..."
"OˇNeill, pane. John O´Neill."
"Kadete O´Neille."
Díval se, jak malá Sammie obtočila svou paži kolem otcova stehna a pevně se ho chytila. Sklonil se a rozcuchal jí vlasy. "Opatruj se Sammie," řekl.
Ohnula prst a dala mu tak najevo, aby se k ní ještě víc sklonil. dala mu ruce kolem krku a pevně ho stiskla, takže skoro nemohl pořádně dýchat a potom mu ještě navíc
dala mokrou pusu na tvář. "Mám tě ráda Johne O´Neille," řekla mu vážně a potom se zase zahihňala.
"Jasně že jo, zlato," řekl John se sarkasmem a očima prosil jejího otce, aby mu pomohl se z toho nějak dostat.
To štěstí ale neměl. Zřejmě její otec rád svoje podřízené trápil.
"Ano. A až vyrostu, tak si tě vezmu," trvala Sammie na svém. "Kluci jsou hrozní, ale ty nejsi jako ostatní kluci."
"No tak Sammie, je čas jít domů," řekl její otec a usmíval se.
Jo majore, tak už mě pusťte, zrovna tu jsou moji kamarádi! reptal John, když se Charlie a Lou chechtali.
"Ahoj můj Johne," řekla mu Sammie sladce a poslala mu vzduchem polibek.a potom ta malá nestoudnice byla pryč.
John se podíval na Charlieho a Loua, kteří se pořád chechtali.
"Můj Johne?" Smál se Lou a potom poplácal Johna po paži. "Neměla by mít Karen strach?"
"Jo Johne," řekl Charlie. "Kriste pane, vím, že máš rád blondýnky s modrýma očima, ale není tahle na tebe přece jen moc mladá?"
Do pr...
Vypadá to, že by měl o svých nejlepších přátelích zase popřemýšlet.

**********************************

PŘÍTOMNOST

Sam spolkla poslední velké sousto modré želatiny a potom se zadívala na svůj snubní prstýnek.
"Proč vlastně máš tohle želé tak ráda?" Zeptal se jí Jack a dal jí ruce kolem pasu.

Sam se při té vzpomínce usmála. "Oh, vždycky se při tom vrátím do doby, kdy jsem se ztratila," řekla mu a potom se sklonila ke svému manželovi pro polibek.

KONEC!!!